Velký podvod s globálním oteplováním

Velký podvod s globálním oteplováním
The Great Global Warming Swindle - Velká Británie, 2007, 76 min - anglické znění s českými titulky

Představujeme si, že žijeme ve věku rozumu. A poplach kolem globálního oteplování je oblečen jako věda. Ale to není věda, je to propaganda. Neexistuje žádný přímý důkaz, který spojuje globální oteplování ve 20. století s člověkem emitovanými skleníkovými plyny. Přesvědčovatelé říkají, že čas pro diskuzi již minul a jakákoliv kritika, bez ohledu na to, jak vědecky důsledná, je nelegitimní, ba co hůře, nebezpečná. Ale v tomto filmu bude prokázáno, že zemské klima se stále mění, že není nic neobvyklého na současných teplotách a vědecké důkazy nepodporují názor, že klima je ovlivňováno oxidem uhličitým. Člověkem vyrobeným, či jiným. Dokument překvapivě nadabovala a odvysílala i Česká televize, a to pod názvem „Kdo může za globální oteplování?“.

LED TAJE, MOŘE STOUPÁ, HURIKÁNY FOUKAJÍ A VŠECHNO JE TO TVOJE CHYBA! VYDĚŠENÝ? NEBUĎ, NENÍ TO PRAVDA.

Představujeme si, že žijeme ve věku rozumu. A poplach kolem globálního oteplování je oblečen jako věda. Ale to není věda, je to propaganda. Neexistuje žádný přímý důkaz, který spojuje globální oteplování ve 20. století s člověkem emitovanými skleníkovými plyny. We’ve just been told lies, that’s what it comes down to. Nemůžete říct, že CO2 chce řídit klima. Ještě nikdy v minulosti se to nestalo. Když se množství CO2 v atmosféře zvyšuje, teplota narůstá, ale záznamy ledových jader ukazují pravý opak. Takže základní předpoklady, nejzákladnější předpoklad celé teorie klimatické změny způsobené lidmi jsou prokazatelně chybné. Člověkem způsobené globální oteplování již není jen teorie o podnebí, definuje morální a politický spor naší doby. Přesvědčovatelé říkají, že čas pro diskuzi již minul a jakákoliv kritika, bez ohledu na to, jak vědecky důsledná, je nelegitimní, ba co hůře, nebezpečná. Ale v tomto filmu, bude prokázáno, že zemské klima se stále mění, že není nic neobvyklého na současných teplotách a vědecké důkazy nepodporují názor, že klima je ovlivňováno oxidem uhličitým, člověkem vyrobeným či jiným. Všude se dozvídáte, že člověkem způsobená změna podnebí je prokázána mimo jakoukoliv pochybnost. Ale dozvídáte se jen lži.

VELKÝ PODVOD S GLOBÁLNÍM OTEPLOVÁNÍM

Když lidé říkají, že nevěří na globální oteplování, Já říkám: „Ne, já na globální oteplování věřím, Já pouze nevěřím, že oteplování způsobují lidé.“ kdybyste se mě zeptali před několika lety, řekl bych: „Ano, je to CO2. Proč? Protože jako kdokoliv jiný ze široké veřejnosti jsem to slyšel říkat v médiích.“ Každý den byly zprávy více a více apokalyptické, politici si už netroufali vyjadřovat pohybnosti o změnách klimatu. Už se netoleruje jakýkoliv nesouhlasný hlas. „některých z nejhorších klimatických zločinců na planetě“ Nejhorší možná politická nekorektnost jo zpochybňování této klimatické ortodoxie. Globální oteplování se už dostalo mimo politiku, je to nový druh morálky. „Premiér se vrátil z dovolené a opět bezstarostně z další vzdálené destinace“ Ano, jak šílenství kolem člověkem způsobeného oteplování roste, mnoho seniorů klimatologie říká, že aktuální vědecké základy této teorie se rozpadají. Například, v historii Země byly období, kdy bylo třikrát více CO2 něž dnes nebo období, kdy bylo desetkrát více CO2 než dnes. Kdyby mělo CO2 tak velký efekt na klima, pak bychom to měli vidět na teplotních rekonstrukcích. Když bychom se podívali na klima v geologickém časovém rámci, tak bychom nikdy neoznačili CO2 jako důležitého klimatického hráče. Žádná z důležitých klimatických změn za posledních tisíc let nemůže být vysvětlena vlivem CO2. Nemůžete říct, že CO2 bude řídit klima. V minulosti se to určitě nikdy nestalo. Často slyším říkat, že tu máme konsensus tisíců vědců o globálním oteplování a že lidé mohou za katastrofické změny klimatického systému. No, já jsem jeden vědec a existuje mnoho dalších, kteří si jednoduše myslí, že to není pravda. Člověkem způsobené oteplování není normální vědecká teorie. „Dnes ráno, vznikl mezivládní panel o klimatických změnách“ V médiích to je prezentováno jako existence autority, impozantní mezinárodní organizace: „IPCC“ Mezivládní panel o klimatických změnách při OSN, nebo-li „IPCC“. IPCC, jako část OSN je politický, konečné závěry jsou určované politicky. Tvrzení, že IPCC je světová špička, tvořená 1500 nebo 2500 vědci, podívejte se do bibliografií těch lidí, jednoduše to není pravda. Je tam docela dost ne-vědců. A pro vytvoření počtu 25 stovek začali nabírat skupinové recenzenty, vládní lidi a tak podobně, kohokoliv, kdo někdy přišel do jejich blízkosti. A nikoho z nich se neptali zda souhlasí. Hodně z nich nesouhlasí. Lidé, kteří jsou specialisty ale nesouhlasí s polemikou a rezignovali (a bylo jich tam několik, co znám), jsou jednoduše na seznamu autorů a vypadají jako část těch 2500 světových vědců. Lidé se rozhodli, že přesvědčí ostatní lidi, že protestující vědci neexistují, a proto byste také neměli protestovat. Ale tohle, kdykoliv uslyšíte, že to je věda, tak to je čistá propaganda. Toto je příběh jak se teorie o klimatu změnila na politickou ideologii. Už bych to nikdy nenazýval environmentálním hnutím, protože ve skutečnosti to je hnutí politických aktivistů, a stali se ohromným a vlivným hnutím na globální úrovni. Toto je příběh o překroucení celé jedné oblasti vědy. Klimatologové potřebují mít nějaký problém, aby dostali dotace. Máme zájem vytvářet paniku, protože potom peníze potečou do klimatologie. Jednu věc bys neměl říkat, a to: „Nemusí to být problém.“ Toto je příběh, jak se politická kampaň změnila na byrokratickou módní záležitost. Podstatné je, že desetitisíce pracovních míst nyní závisí na oteplování. Je to velký kšeft. Vypadá to samo o sobě jako velký průmysl a kdyby zmatek kolem oteplování splaskl, potom by hodně moc lidí přišlo o práci a museli by si najít něco jiného. Toto je příběh cenzury a zastrašování. Viděl jsem a slyšel jsem, jak zuří a plivou na kohokoliv, kdo by mohl s nimi nesouhlasit, což není vědecká cesta. Toto je příběh lidí západní civilizace, vyhrožujících klimatickou katastrofou, aby brzdili důležitý průmyslový pokrok v rozvojovém světě. Z celé té environmentální debaty vzešla jedna jasná věc: někdo je posedlý zabitím afrického snu. A africký sen je rozvoj. Environmentální hnutí se vyvinulo do nejvýznamnější síly, blokující jakýkoliv pokrok v rozvojových zemích. Příběh globálního oteplování je varovný příběh, jak se mediální strašení stalo určující ideou jedné generace. Vše kolem globálního oteplování se stává novým náboženstvím a lidé, kteří nesouhlasí, jsou označováni jako kacíři. Já jsem kacíř. Tvůrci tohoto filmu, všichni jsou kacíři. V roce 2005, sněmovna lordů žádala začít s prověřováním vědeckých důkazů člověkem způsobeného oteplování. Vedoucí osobou tohoto výzkumu byl lord Lawson of Blaby, ministr financí. V 80. létech to byl první politik, který dostal peníze od vlády na výzkum globálního oteplování. Měli jsme velmi důkladně projít různé důkazy od spousty expertů v této oblasti a vytvořit zprávu. Co mě ovšem překvapilo, bylo zjištění, jak slabá a nejistá ta věda byla. Fakt je, že mnoho a mnoho přemýšlivých lidí, někteří z nich se trochu obávali otevřeně projevit, ale někdo potichu v soukromí a někdo veřejně říká: „Moment, počkejte minutku: to jednoduše nesedí“ Řekli jsme, že klima Země se mění. Ale pozemské klima se vždy měnilo. V dlouhé historii Země bylo nesčetné množství period, kdy bylo mnohem tepleji nebo mnohem chladněji něž dnes. Kdy většina světa byla pokrytá tropickými pralesy nebo jindy ledovým příkrovem. Klima se vždy měnilo a měnilo se bez pomoci nás, lidí. Můžeme projít a ukázat teplotní trend alespoň 200 let zpět až ke konci velmi chladného období v historii Země. Jaká chladná doba? Klimatologům je známá jako malá doba ledová. Ve 14. století se Evropa vnořila do malé doby ledové a pokud hledáme důkazy, tak máme staré ilustrace a tisky a obrázky staré Temže, protože během nejstudenějších zim malé doby ledové Temže zamrzala a bývala pokrytá neporušeným ledem. Na Temži se bruslilo a lidé na ledu obchodovali. Když se podíváme v čase ještě více zpět, před malou dobu ledovou, narazíme na zlatou éru, kdy teplota byla vyšší než dnes, období známé klimatologům jako středověké klimatické optimum. Důležité je uvědomit si, jak klima umožnilo ve středověku dost odlišný životní styl. Dnes si myslíme, že oteplování způsobí apokalyptické konce. Fakt je, že kdekoliv popíšete toto teplé období, tak vypadá bohatě. V Evropě to byl zlatý věk budovatelů katedrál, čas, kdy podle Chaucera vinohrady kvetly až na severu Anglie. Po celém Londýně jsou malé upomínky vinohradů, které rostly ve středověkém teplém období. Byl to úžasně bohatý čas. A tento malý kostel to symbolizuje, protože pochází z období velké hojnosti. Pokud půjdeme časem ještě více zpět, před středověké teplé období, najdeme více teplých epoch, včetně dlouhého období uvnitř doby bronzové, známého geologům jako holocénské maximum, kdy teploty byly výrazně vyšší než dnes po dobu delší než 3 tisíciletí. Pokud půjdeme zpět o 8000 let do holocénu, náš poslední interglaciál, který je mnohem teplejší než současnost lední medvědi normálně přežili, jsou tu s námi dodnes. Jsou velmi přizpůsobiví a teplá období v minulosti (říkáme jim „hipsy thermals“), přečkali bez problémů. Klimatické variace v minulosti byly přirozené, tak proč si myslíme, že dnes to je jinak? V současném burcování kolem globálního oteplování je viníkem průmyslová společnost. Díky modernímu průmyslu jsou vymoženosti, kdysi přístupné pouze bohatým, hojně přístupné i obyčejným lidem. Nové technologie udělaly život lehčí a bohatší, moderní doprava a komunikace udělaly svět méně cizí a vzdálený. Průmyslový rozvoj změnil naše životy. Ale změnilo to i naše klima? Podle teorie člověkem způsobeného oteplování by měl průmyslový růst způsobit, že teplota roste. Ale je to tak? Kdokoliv kolem, kdo říká, že CO2 je zodpovědné za oteplování 20. století, se nepodíval na základní čísla. Průmyslový rozvoj v prvních dekádách 20. století byl v jeho počátcích omezen na pár zemí a byl tlumen válkou a ekonomickou krizí. Po 2. světové válce se věci změnily. Zboží jako lednice a pračky a televize a auta začalo být masově vyráběno pro mezinárodní trhy. Historici to nazývají globální exploze průmyslu, poválečný ekonomický boom. Tak jak vypadá příběh průmyslu v porovnání s teplotními záznamy? Od středu 19. století se teplota Země zvýšila o půl stupně celsia. Ale toto oteplování začalo dávno před auty a letadly. Kromě toho, větší část tohoto zvýšení teploty se odehrála před rokem 1940, kdy byla průmyslová výroba relativně nevýznamná. Po 2. světové válce, v čase poválečného ekonomického boomu by teploty měly teoreticky vystřelit nahoru. Ale nevystřelily, naopak šly dolu, ne na jeden nebo dva roky, ale na 4 dekády. Paradoxně, když svět vstoupil do ekonomické recese v 70. létech, teploty přestaly padat. Množství CO2 se začalo zvyšovat exponenciálně kolem roku 1940, ale teploty se začaly v roce 1940 snižovat, pokračovalo to do roku kolem 1975, což je opačná závislost. Když se množství CO2 rychle zvyšovalo, ale teplota snižovala, potom nemůžeme říct, že CO2 a teplota jdou spolu. Teplota šla výrazně nahoru do roku 1940, kdy lidská produkce CO2 byla relativně nízká a v poválečných letech, kdy průmysl a celé ekonomiky světa opravdu šlapaly, a lidská produkce CO2 letěla nahoru, globální teplota klesala. Jinými slovy, fakta nesouhlasí s teorií. v důvěryhodné době po 2. světové válce, v čase průmyslového boomu, se množství CO2 zvyšovalo a Země se ochlazovala a začalo strachování z blížící se doby ledové. To absolutně nedávalo smysl a stále to nedává smysl. Proč předpokládáme, že CO2 je zodpovědné za klimatické změny? CO2 tvoří pouze velmi malou část zemské atmosféry. Fakt je, že měřené změny úrovně atmosférického CO2 jsou řádově deset částic z miliónu. Pokud vezmete CO2 jako procento ze všech plynů v atmosféře, (kyslík, dusík, argon atd.) pak ho je 0,054% a to je velmi malá část a potom samozřejmě musíte vzít tu část, kterou pravděpodobně přidává člověk (což je ohnisko znepokojení) a ta je ještě menší. I když CO2 je skleníkový plyn, skleníkové plyny tvoří jen malou část atmosféry. Kromě toho, CO2 je relativně menšinový skleníkový plyn. Atmosféra je tvořena mnoha plyny, a malé procento z nich nazýváme skleníkovými plyny a z tohoto velmi malého procenta skleníkových plynů je 95% vodní pára, což je nejvýznamnější skleníkový plyn. Vodní pára je skleníkový plyn, zdaleka nejvýznamnější skleníkový plyn. Dá se tedy nějak zjistit, zda současné oteplování způsobuje zvyšování množství skleníkových plynů? Je pouze jedna cesta, a to podívat se nahoru do nebe, nebo spíš na část nebe, kterou vědci nazývají troposféra. Pokud se jedná o skleníkové oteplování, více zahřívat by se měl střed troposféry (prvních 10-12 km atmosféry), něž se zahřívá povrch. Existuje dobré teoretické zdůvodnění tohoto jevu. Musíme si říci, jak funguje skleník. Skleníkový efekt funguje takto: Slunce posílá teplo dolů na Zem, pokud by skleníkové plyny neexistovaly, sluneční záření by se odrazilo zpět do vesmíru a planeta by zůstala studená a neobyvatelná. Skleníkové plyny zachytí unikající teplo v pozemské troposféře, několik mil nad povrchem a právě tam by podle klimatických modelů měla být rychlost oteplování nejvyšší, pokud ho způsobují skleníkové plyny. Všechny modely, každý z nich kalkuluje, že oteplování by se mělo zrychlovat se vzrůstající vzdáleností od povrchu. Ve skutečnosti by maximální oteplování nad rovníkem mělo být ve výšce kolem 10 km. Vědec zodpovědný za měření teplot v zemské atmosféře je profesor John Christie. V roce 1991 byl oceněn medailí NASA za výjimečný vědecký počin a v roce 1996 obdržel speciální cenu od Americké Meteorologické Společnosti za zásadní pokrok v monitorování klimatu. Byl vedoucím autorem mezivládního panelu IPCC při OSN. Známe dva způsoby jak změřit teplotu v pozemské atmosféře: satelity a meteo-balóny. Shodně zjistily, že nad velkou částí planety se atmosféra neotepluje tak moc jak to vidíme v tomto regionu na povrchu. No a to je pěkný zádrhel, protože teorie je přesně opačná. Teorie říká, že pokud se otepluje povrch, potom vyšší atmosféra by se měla oteplovat rychleji. Nárůst teplot této části atmosféry není příliš dramatický a opravdu nesouhlasí s teorií, tak jak se klimatické modely vyjadřují k tomuto bodu. Jeden z problémů, který je pohromou pro modely, je jejich předpověď, že když jdeš atmosférou nahoru (kromě polárních oblastí), tak se rychlost oteplování zvyšuje. A je úplně jasné, a to ze dvou zdrojů, ne jenom ze satelitů, o kterých každý mluví, ale i z meteo-balónů, že tento efekt nevidí. Fakticky to vypadá tak, že povrchové teploty se zvyšují trochu více než teploty vyšší atmosféry. To je velký rozdíl! Tato data vám dávají záminku k tvrzení, že to co vidíš, pravděpodobně není skleníkové oteplování. Pozorování neukazují žádné zvyšování oteplování s narůstající výškou. Fakticky pozorování ukazují malé snižování rychlosti oteplování s narůstající výškou. Tak můžete říci, že hypotéza člověkem způsobeného oteplování je vyvrácená důkazy. Takže současné oteplování Země se děje na špatném místě a ve špatný čas. Většina oteplení proběhla v začátcích 20. století a pozorujeme ho hlavně na zemském povrchu, tedy vše naopak, než jak by to mělo být podle teorie člověkem způsobeného oteplování. „Já jsem Al Gore, byl jsem Viceprezident USA“ Emotivní film „Nepohodlná pravda“ bývalého viceprezidenta Al Gora je mnohými považován za jasnou populární presentaci teorie člověkem způsobeného oteplování. Jeho argumenty se opírají o všechny důležité kousky důkazu získaného z ledovce, kde vědci vrtali hluboko do ledu, aby se podívali zpět do klimatické historie Země, stovky tisíc let. První ledovcový průzkum byl proveden na Vostoku v Antarktidě. To co našli, jak Al Gore správně zdůrazňuje, byla jasná korelace mezi CO2 a teplotou. „Jsme 650 tisíc let zpět v čase Zde je zobrazena teplota na naší Zemi Věc, která na vás vyskočí, je jak tato data spolu souhlasí Nejsměšnější věc, jakou jsem kdy slyšel Vztah mezi nimi je velmi komplikovaný, ale jedna souvislost je mnohem výraznější než všechny ostatní, a to když je více CO2, teplota se zvyšuje“. Al Gore říká, že souvislost mezi teplotou a CO2 je komplikovaná, ale už neříká, jaké komplikace tam jsou. Ve skutečnosti je něco velmi důležitého v datech z ledovce, o čem se „zapomněl“ zmínit. Profesor Clark je vedoucí arktický paleoklimatolog, který zkoumá desítky miliónů let staré teplotní záznamy. Když zkoumáme klima na dlouhých stupnicích, hledáme geologický materiál, který zaznamenal aktuální klima. Například, když jsme vzali vzorky ledu, použijeme izotopy na rekonstrukci teploty a atmosféru, která je uvězněná v tomto ledu, osvobodíme a pak se podíváme, kolik CO2 obsahuje. Profesor Clark a ostatní skutečně nalezli, jak Al Gore říká, vztah mezi CO2 a teplotou. Ale co Al Gore neřekl je, že tento vztah je opačný. Tady se díváme na ledovcový záznam z Vostoku, kde teplota je červená a je zobrazena od dávné minulosti do pozdější doby ve velmi klíčovém intervalu, kdy jsme opouštěli dobu zalednění. A vidíme stoupající teplotu a potom vidíme i stoupající CO2. CO2 zaostává za tímto zvyšováním. Je zpožděno o 800 let, takže teplota vede před CO2 o 800 let. Máme několik hlavních ledovcových průzkumů a každý z nich ukazuje stejnou věc: teplota se zvyšuje nebo padá a teprve potom, po několika sto letech, ji následuje CO2. Je zřejmé, že CO2 nezpůsobuje oteplování. Fakticky můžeme říct, že oteplování zvyšuje obsah CO2. CO2 jistě nemůže způsobovat změny teplot, protože je produktem teploty a následuje změny teplot. Ledovcové záznamy jdou do skutečné podstaty problému, který zde máme. Oni říkají: „Když se v atmosféře zvyšuje CO2, jako skleníkový plyn, potom teploty půjdou nahoru.“ Ale ledovcové záznamy ukazují přesný opak, takže základní předpoklad, nejzákladnější předpoklad celé teorie klimatických změn způsobených člověkem vypadá špatně. Ale jak se může stát, že vyšší teplota vede k vyššímu obsahu CO2 v atmosféře? Abychom to pochopili, musíme nejprve formulovat očividnou věc a to, že CO2 je přírodní plyn, produkovaný vším živým. Málo věcí mě štve více než když slyším lidi mluvit o CO2 jako o znečištění. Vy produkujete CO2, já produkuji CO2, CO2 je o růstu všeho živého. Ba co víc, lidé nejsou hlavní zdroj CO2. Vyjádřeno procentuálně, lidé produkují malou část celkového CO2, produkovaného v atmosféře. Vulkány produkují každý rok více CO2 než všechny továrny, auta, letadla a další lidmi vytvořené věci dohromady. Více přijde i od zvířat a bakterií, které produkují kolem 150 gigatun CO2 každý rok v porovnání s pouhými 6,5 gigatunami od lidí. Další zdroj CO2 je tlející vegetace, jako třeba spadané podzimní listí. Ale zdaleka největší zdroj CO2 jsou oceány. Carl Wunsch je profesor oceánografie na MIT. Byl také hostující profesor oceánografie na Harvardu, University College v Londýně a hostující seniorský člen matematické a fyzikální fakulty v Cambridge. Je autorem 4 hlavních oceánografických knih. Oceán je hlavní rezervoár, který pohlcuje CO2, vznikající v atmosféře, nebo z kterého je přijímán atmosférou. Když zahřejete povrch oceánu, ten má sklon vyrábět CO2. A podobně, když ochladíte povrch oceánu, oceán může odstranit více CO2. Takže teplejší oceán produkuje více CO2 a čím je studenější, tím více CO2 pohltí. Ale proč existuje zpoždění stovek let mezi změnou teploty a změnou množství CO2, jdoucího do nebo z moře? Důvod je, že oceány jsou tak veliké a tak hluboké a spotřebují doslova stovky let, aby se zahřály nebo ochladily. Toto zpoždění znamená, že oceány mají něco, co vědci nazývají paměť teplotních změn. Oceány mají paměť minulých událostí, trvající až 10 tisíc let. Tak například, když někdo říká: „Oh, vidím změny v severním Atlantiku, to něco znamená, klimatický systém se mění.“ To může pouze znamenat, že se něco stalo ve vzdálené části oceánu před desetiletími nebo stoletími a následky se teď začínají ukazovat v severním Atlantiku. Současné oteplování začalo dávno před auty a elektrickými světly. V posledních 150 letech se teplota zvýšila o něco přes půl stupně celsia. Ale většina z tohoto zvýšení se odehrála před rokem 1940. Od tohoto času teplota spadla na 4 dekády a zvýšila na 3. Neexistuje důkaz v dlouhé klimatické historii Země, že CO2 někdy určovalo globální teploty. Ale když CO2 neřídí pozemské klima, co ho řídí? Obecná představa, že CO2 způsobuje klimatické změny je lichá podle většiny vědeckých údajů z meteo-balónů a satelitů, z ledovcových průzkumů a z historických záznamů. Ale když CO2 neřídí klima, co ho řídí? Není udivující, že to jsme my lidé, když tankujeme auta, zapínáme světla, že my řídíme klima? Podívejte se do nebe na tu impozantní věc, naše Slunce. I když nás lidí je 6,5 miliard, jsme proti němu nepatrní. V 80 létech, se solární fyzik Piers Corbin rozhodl zkusit radikální nový způsob předpovědi počasí. Navzdory značným zdrojům oficiální meteorologické služby, Corbinova nová metoda produkuje přesnější výsledky. Od národního tisku obdržel titul „super meteorolog“. Tajemstvím jeho úspěchu je Slunce. Solární metoda dlouhodobých předpovědí je založena na studiu slunečních skvrn a přání předpovídat je. Pak jsem si uvědomil, že mnohem zajímavější je použít Slunce pro předpovědi počasí. Už víme, že sluneční skvrny jsou silná magnetická pole, které se objevují v časech vyšší solární aktivity. Ale po mnoho stovek let, dlouho předtím, než jsem tomu porozuměli, astronomové celého světa počítali sluneční skvrny, protože věřili, že více skvrn ohlašuje teplejší počasí. V roce 1893 britský astronom Edward Maunder objevil, že v časech malé doby ledové bylo vidět sotva pár skvrn. V době solární nečinnosti, kterou známe jako Maunderovo minimum. Ale jak spolehlivé jsou sluneční skvrny jako indikátor počasí? Rozhodl jsem se otestovat to sázkami na počasí u „William Hill“ proti, jak meteorologická služba řekla, normálním předpovědím. A vyhrával jsem peníze měsíc za měsícem. O poslední zimě meteorologická služba řekla, že by měla být výjimečně studená. My řekli: „Ne, to je nesmysl, bude to blízko k normálu“ a upřesnili jsme, že by mělo být chladno po Vánocích a v únoru. My měli pravdu, oni ne. V roce 1991, se seniorští vědci Dánského meteorologického institutu rozhodli shrnout záznamy o slunečních skvrnách z 20. století a porovnat je s teplotními záznamy. To co nalezli byla neuvěřitelně blízká korelace mezi tím co dělalo Slunce a teplotami na Zemi. Objevili, že solární aktivita prudce rostla do roku 1940 a padala zpět 4 dekády až do 70. let a pak znovu rostla. Když jsme viděli tuto korelaci mezi teplotou a solární aktivitou, nebo-li slunečními skvrnami, tak nám lidé říkali: „OK, to může být jenom náhoda.“ Tak jak můžeme ověřit, že to není pouhá náhoda? Je zřejmé, že potřebujeme delší časovou sérii nebo různé série a jít zpět časem. Tak profesor Friis Christensen a jeho kolegové prověřili 400 let astronomických záznamů, aby porovnali aktivitu slunečních skvrn proti teplotním změnám. A opět zjistili, že kolísání v solární aktivitě je těsně spojeno s kolísáním teploty na Zemi. Zdálo se, že to bylo Slunce, a ne CO2 nebo cokoliv jiného, co řídilo klimatické změny. Do jisté míry to není překvapivé, Slunce nás přímo ovlivňuje. Samozřejmě, když nám dolu posílá svoje teplo. Ale dnes víme, že Slunce nás také ovlivňuje nepřímo, prostřednictvím mraků. Mraky mají značný ochlazovací efekt, ale jak vznikají? Na začátku 20. století vědci objevili, že Země je neustále bombardovaná sub-atomickými částicemi. Tyto částice, které nazýváme kosmické záření, pocházejí (jak se věřilo) ze supernov, explodujících daleko za hranicemi sluneční soustavy. Když tyto částice letí k nám dolu, potkávají vodní páru stoupající z moře a formují vodní kapičky do mraků. Ale když je Slunce více aktivní a sluneční vítr je silný, dorazí méně částic a zformuje se méně mraků. Jak silný je tento efekt se jasně ukázalo teprve nedávno, když se astrofyzik profesor Nir Shaviv rozhodl porovnat svoje záznamy o mraky formujícím kosmickém záření s teplotními záznamy, vytvořenými geology. Profesor Jan Veizer šel 600 miliónů let zpět časem a objevil, že když kosmické záření sílí, teplota klesá. Když kosmické záření slábne, teplota stoupá. Mraky a pozemské klima souvisí velmi těsně. Abychom viděli, jak těsně, přetočme graf. Právě jsme porovnali ty grafy, položili jsme jeden nad druhý a bylo to ohromující a Jan Veizer se na mě podíval a řekl: „Máme tady velmi výbušná data“. Nikdy jsem ještě neviděl tak (podstatou) odlišné záznamy souhlasící spolu tak pěkně. Opravdu ukazují co se dělo v tak dlouhém čase. Klima je řízeno mraky. Mraky jsou řízeny kosmickým zářením a kosmické záření je řízeno Sluncem. Všechno ukazuje na Slunce. Kdybyste měli rentgenové oči, tak to co vypadá jako přátelská žlutá koule, byste viděli jako zuřícího tygra. Slunce je neskutečně zuřivá bestie a ozařuje nás ohromnými výbuchy a vyfukuje plyn a nikdy nekončící sluneční vítr, který vždy poháněl minulost země. V jistém smyslu, jsme uvnitř sluneční atmosféry. Intenzita jeho magnetického pole se více něž zdvojnásobila během 20. století. V roce 2005, astrofyzici z Harvardu publikovali následující graf v oficiálním žurnálu Americké geofyzikální unie. Modrá křivka reprezentuje teplotní změny v Arktidě v minulých 100 letech a zde je stoupající CO2 ve stejném čase. Tyto dvě spolu zřejmě nesouvisí. Ale teď se podívejte znovu na teplotní záznam a na tento červený graf, který zobrazuje kolísání sluneční aktivity v minulém století tak, jak bylo zaznamenáno nezávisle vědci z NASA a americké národní oceánické a atmosférické správy. Sluneční aktivita za posledních 100 let nebo za posledních několik set let koreluje velmi pěkně na desítkové bázi s teplotami mořského ledu a Arktidy. Podle astrofyziků z Harvardu a mnoha dalších vědců je závěr nevyhnutelný: Slunce řídí změny klimatu, na CO2 nezáleží. Ale proč, když to tak je, jsme každý den bombardováni zprávami o globálním oteplování způsobeném člověkem? Proč tolik lidí v médiích a kdekoliv jinde to bere za neoddiskutovatelný fakt? Abychom pochopili sílu teorie o globálním oteplování, musíme si říct příběh o tom, jak vznikla. „Satelit zobrazuje planetu, která se trápí kvůli ztraceným úrodám“ Záhubou obtěžkané předpovědi o klimatických změnách nejsou nové. V roce 1974 nás BBC varovala před hrozící katastrofou, která by nám mohla připadat povědomě. Znovu a znovu, nám filmové zpravodajství ukazuje katastrofy, způsobené počasím: „americký středozápad utrpěl nejhorší sucho od 30. let a tornáda divoce zuřila.“ A co způsobilo tyto katastrofy? Muž za tímto seriálem byl bývalý redaktor „New Scientist“ Nigel Calder. V „The weather Machine“ jsme mluvili o převažujícím názoru těch dob, což bylo globální ochlazování a hrozba nové doby ledové. „Přírodní led nás převýší a“ Po 4 dekádách padajících teplot experti varují, že chladnoucí svět by měl katastrofické následky. „Je zde všudypřítomná hrozba velikého ochlazení Přijde nová doba ledová, žádající si naše země a pohřbí naše severní města?“ Ale uprostřed té zkázy a beznaděje zazněl jeden hlas naděje. Švédský vědec Bert Bolin zkusmo navrhl, že člověkem vytvořené CO2 by mohlo pomoci zahřát svět, i když si nebyl jistý. „Máme mnoho ropy a obrovské zásoby uhlí a vypadá to, že jsou páleny se zvyšující se rychlostí Když v tom budeme pokračovat dalších asi 50 let, klima se možná oteplí o pár stupňů Jistě to ale nevíme.“ Byli jsme první, kdo dal Berta Bolina ze Švédska do mezinárodní televize, kde mluvil o nebezpečích CO2 a pamatuji se, jak jsme byli tvrdě kritizováni špičkovými experty, že jsme mu dopřáli takové fantazírování. Z výšky strachu z ochlazování v 70 létech Bolinova excentrická teorie člověkem způsobeného oteplování vypadala absurdně. Pak se staly dvě věci a vše se změnilo: Za prvé, teplota se začala zvyšovat a za druhé, začali stávkovat horníci. Pro Margaret Thatcherovou byla energie politický problém. Na začátku 70 let uvrhla ropná krize svět do recese a horníci svrhli konzervativní vládu Teda Heathse. Paní Thatcherová byla odhodlaná, že jí se stejná věc nestane a chtěla zlomit jejich sílu. „To co vidíme v této zemi je vznik organizované revoluční menšiny, která je připravena zneužít spory v průmyslu a jejíž skutečný cíl je svrhnout právo a pořádek a zničit parlamentní demokracii.“ Zpolitizování této věci spustila Margaret Thatcherová. Velmi se snažila vždy (Pamatuji si to, byl jsem ministr energetiky), propagovat jadernou energetiku, dlouho předtím, něž se objevila ta záležitost s klimatickými změnami, protože se snažila dosáhnout energetické bezpečnosti a nedůvěřovala střednímu východu a nedůvěřovala národní unii horníků. Nedůvěřovala ropě, nedůvěřovala uhlí, a proto si myslela, že opravdu musíme protlačit jadernou energii do popředí. A potom, když se objevila ta věc se změnami klimatu nebo oteplováním, tak si myslela, že to je skvělé, že to je další argument, protože to nemá žádné emise CO2. Že to je další argument, proč bychom měli využívat jádro a tak jak to opravdu říkala, tak to bylo od té doby překrouceno. A tak řekla vědcům, šla do Královské Společnosti a řekla: „Tady na stole jsou pro vás peníze, tak dokažte ten nesmysl.“ Tak to samozřejmě šli dělat. Nevyhnutelně, když politici použijí svojí moc na něco a nějak to zaštítí svým jménem, samozřejmě, tak peníze potečou. Tak to funguje. A nevyhnutelně výzkum, vývoj a instituce začnou, řekněme, nabobtnávat a chystat se na výzkum klimatu, ale se zvláštním důrazem na vztah mezi CO2 a teplotou. Na žádost paní Thatcherové Britská meteorologická služba založila tým pro modelování klimatu, který poskytl základ pro novou mezinárodní komisi, nazvanou Mezivládní panel pro změny klimatu, nebo-li IPCC. Přišli s první velikou zprávou, která předpovídala klimatickou katastrofu, jako výsledek globálního oteplování. Pamatuji si, jak jsem šel na vědeckou tiskovou konferenci a jak mě ohromily dvě věci: za prvé, jednoduchost a výmluvnost zprávy, (a pádnost, s jakou byla doručena) a za druhé, totální lhostejnost k celé klimatické vědě všech dob, mimochodem, včetně vlivu Slunce, což byl předmět hlavní schůzky Královské společnosti o několik měsíců dříve. Ale nový důraz na člověkem vyráběný CO2, jako možný environmentální problém neprosazovala pouze paní Thatcherová. Bylo to zajisté velmi příhodné pro environmentální myšlenku, kterou já nazývám středověký environmentalizmus, druh „pojďme zpátky, aby to bylo jak ve středověku a zbavme se všech těch hrozných aut a strojů“. Milovali to, protože CO2 pro ně byl symbol industrializace. I když CO2 je nepochybně průmyslový plyn, svázaný s ekonomickým růstem, s provozem aut a vším, co nazýváme civilizace, tak v environmentálním hnutí jsou síly, které jsou jednoduše proti ekonomickému rozvoji. Myslí si, že je špatný. Mohl by být použit na potvrzení celé řady mýtů, které již existovaly: anti-auta, anti-růst, anti-vývoj a hlavně, anti-velký Satan, USA. Patrick Moore je považován za jednoho z předních environmentalistů své generace. Je spoluzakladatelem Greenpeace. Přesun na klima byl ústřední bod, který se zjevil ze dvou velmi rozdílných důvodů: za prvé, byl střed 80. let a většina lidí souhlasila ze všemi rozumnými věcmi, o kterých jsme v environmentálním hnutí říkali, že by se měly řešit. No a když většina lidí s vámi souhlasí, tak je pěkně těžké zůstat s nimi v konfrontaci. A tak jediná věc co anti-establishmentu zůstala, bylo zaujmout ještě více extrémní pozice. Když jsem opouštěl Greenpeace, tak středem jejich zájmu bylo osvojení kampaně za celosvětový zákaz chloru. Řekl jsem: „Chlapci, to je jeden z prvků periodické soustavy, nejsem si jistý, zda jste kompetentní zakázat celý prvek.“ Druhý důvod proč se environmentální extremizmus vynořil byl pád komunizmu. Zeď zbourali a mnoho „ochránců míru“ a politických aktivistů se přesunu do environmentálního hnutí i s jejich neo-marxizmem a naučili se používat zelený jazyk velmi chytrým způsobem, aby zamaskovali programy, které měly mnohem více s anti-kapitalizmem a anti-globalizací než s ekologií nebo vědou. Levice byla lehce dezorientovaná očividným pádem socializmu a ovšem také komunizmu třebaže byl vyzkoušen a proto i nadále zůstali anti-kapitalisty. Potřebovali ale najít nový kabát pro ten jejich anti-kapitalizmus. Byl to druh neuvěřitelného spojenectví pravicové Margaret Thatcherové a ultralevého křídla anti-kapitalistických environmentalistů. Tak stvořili impuls z praštěné myšlenky. Do začátku 90. let nebylo člověkem způsobené oteplování víc než lehce excentrická teorie o klimatu. Potom přišla nafouknutá politická kampaň a atraktivní mediální křik a výsledek? Více vládních dotací. Před Bushem starším, myslím, že úroveň dotací pro klimatickou a podobnou vědu byla někde kolem 170 miliónů dolarů na rok, což bylo rozumná částka na velikost tohoto segmentu. Pak to vyskočilo na 2 miliardy ročně, více než desetkrát a ano, myslím, změnilo se mnohé. Mnoho pracovních míst, přineslo to mnoho nových lidí, kteří by se jinak o to nezajímali. tak jste vytvořili celé skupiny lidí, které se zajímali pouze o věc, kterou bylo bylo to globální oteplování. Kdybych chtěl dělat nějaký výzkum, řekněme, veverek ze Sussexu, tak co bych udělal, a to kdykoliv od roku 1990, napsal bych žádost o grant: „Chci vyšetřit zvláštní chování veverek (nechtějí si dělat zásoby), a jeho vztah k efektům globálního oteplování.“ A dostanu peníze. Kdybych zapomněl zmínit to globální oteplování, nedostal bych nic. V hlavě mi straší myšlenka, jak obrovské množství peněz, nacpaných do tohoto specifického, dříve malého vědního oboru, zdeformovalo celé vědecké úsilí. Všichni soutěžíme o dotace a pokud je váš obor v centru zájmu, potom budete mít mnohem méně práce se zdůvodněním, proč by váš obor měl být dotován. V 90. létech byly desítky miliard dolarů vládních dotací v USA, v Británii i kdekoliv jinde utraceny na výzkum věcí, souvisejících s globálním oteplování. Velká část těchto dotací šla na budování počítačových modelů, předpovídajících, jaké bude klima v budoucnosti. Ale jak přesné jsou tyto modely? Doktor Roy Spencer je seniorský vědec klimatických studií na Marshallově centru vesmírných letů NASA. Obdržel ceny za mimořádný vědecký přínos od NASA i od Americké meteorologické společnosti. Klimatické modely jsou jenom tak dobré, jak dobré jsou předpoklady, které do nich vkládáme a existují stovky předpokladů. Všechny předpoklady to bere tak, že pokud je jen jeden špatný, je špatná celá předpověď. Klimatické předpovědi nejsou nové a v minulosti byli vědci skromnější v jejich schopnosti předpovídat počasí. „Jakýkoliv pokus předpovědět změny klimatu se setkal se skepsí lidí, kteří modelovali počasí na počítači.“ Při rozhodování, které ovlivňuje lidstvo, může špatná předpověď, jako budoucí klima, být horší než žádná předpověď. Bojím se, že naše porozumění složitému mechanizmu počasí zatím není dost dobré pro vytváření spolehlivého obrazu budoucnosti. Všechny modely předpokládají, že člověkem vytvořený CO2 je hlavní příčina klimatických změn, spíše než Slunce nebo mraky. Analogie, kterou používám je jak moje auto nejede příliš dobře a já ignoruji motor, což je Slunce, a ignoruji i převodovku, což je vodní pára, ale jdu se podívat na jednu matici na pravém zadním kole, což je člověkem vytvořený CO2. To je tak, když věda je tak špatná. Pokud nerozumíte klimatickému systému, pokud nerozumíte všem jeho součástem, které způsobují oteplování, jako Slunce, CO2, vodní pára, mraky a to vše dohromady, pokud to vše nemáme, pak váš model nestojí za nic. Rozsah klimatických předpovědí se hodně mění. Toto kolísání je vytvářeno měnícími se předpoklady, na kterých jsou modely založeny. Programy jsou tak komplikované, že je často můžete nastavit tak, že udělají něco velmi vzrušujícího. Pracuji s modely, dokončil jsem modelování matematického modelu a vy ladíte parametry. Můžete modelovat cokoliv, můžete namodelovat oteplování, můžete namodelovat ochlazování, pouhou změnou věcí. Protože všechny modely předpokládají, že člověkem vytvořené CO2 způsobuje oteplování, tak zjevný způsob, jak dosáhnout působivějších předpovědí je zvýšit množství člověkem vytvořeného CO2 jdoucího do atmosféry. Vložili jsme zvýšení CO2 o 1% ročně, za posledních 10 let to bylo 0,49% ročně, 0,42% za 10 let předtím a 0,43% za 10 let ještě předtím, takže do modelu šlo dvakrát tolik skleníkového tepelného záření, než jak je známo, že to je dnes. Pak by nemělo šokovat, že předpoví větší oteplení něž jaké je. Modely předpovídají, jaká teplota by mohla být za 50 nebo 100 let. To je jedna z jejich příznačných vlastností, že dlouhodobé klimatické předpovědi se ukáží špatné až dlouho po tom, co na ně lidé zapomenou. Výsledkem je nebezpečí, podle profesora Carla Wunsche, že modelátoři budou méně zainteresovaní na vytvoření předpovědi, která je přesná, než té, která je zajímavá. I když uvnitř vědecké komunity, jak vidíte, to je problém. Když spustím komplikovaný model a udělám něco, aby tam jako tálo hodně ledu do oceánu a nic se nestane, tak to nemá naději na publikování. Ale když spustím stejný model a nastavím ho tak, aby se nějakým způsobem něco dramatického stalo s cirkulací oceánu, jako že se přeruší přenos tepla, tak to publikováno bude a lidé řeknou: „To je velmi vzrušující“ a budou toho plná média. Tak existuje tendence, velmi mocná tendence, uvnitř médií a uvnitř samotné vědecké komunity, upřednostňovat výsledky, které lze zdramatizovat. Když všechno zamrzne, tak to je mnohem zajímavější příběh než říci: „Dobrá, no víte, vše kolem se mění, někdy přibude 10%, někdy zmizí 20%, nebo se to eventuálně vrátí zpět“. Víte, který příběh byste zpracovali? Myslím, že o tom to je. Pro netrénované oko vypadají počítačové modely působivě a často dávají divoké spekulace o klimatu, a zdání pečlivé vědy. Také poskytují nekonečný zdroj senzačních příběhů pro média. Věc, která mě jako celoživotního novináře udivuje je, jak ty nejelementárnější principy žurnalistiky se zdají být v tomto případě opuštěné. Fakt je, že teorie člověkem způsobeného oteplování je šířena výhradně novým druhem žurnalistiky. Máme celou novou generaci reportérů, environmentálních novinářů. Dnes, pokud jste environmentální novinář a pokud příběh o globálním oteplování skončí v koši, tak dělá svou práci. Opravdu to je tak sprosté a jejich reportáže jsou stále víc a víc hysterické, protože, naštěstí, stále ještě existuje, pár otrlých vydavatelů, kteří řeknou: „Tohle si říkal už před pěti lety.“ „Oh, ale teď je to mnohem mnohem horší, víte hladina moří se zvedne o 10 stop příští úterý, nebo tak nějak“ Oni musí stále ječet a ječet a ječet. Dnes je v médiích běžné svádět vinu za každou bouři nebo hurikán na globální oteplování, ale existuje pro to nějaké vědecké zdůvodnění? To je čistá propaganda. Každá učebnice meteorologie vám řekne, že hlavní zdroj poruch počasí je rozdíl teplot mezi tropy a póly, a my mluvíme o teplejším světě, tak tento rozdíl bude menší. Tak by vám řekli: „bude méně bouří, bude méně proměnlivosti“, ale z nějakého důvodu to není považováno za katastrofu, tak řeknou opak. Reportáže často dokazují, že mírné zvýšení globální teploty by mohlo vést ke katastrofickému tání polárních ledovců. Ale co nám říká klimatická historie Země? Narazili jsme na teplotní rekord v Grónsku, který padl před tisícema let. Grónsko bylo mnohem teplejší. Právě před 1000 lety bylo Grónsko teplejší než dnes. Přesto to nezpůsobilo žádnou dramatickou událost s táním. A když mluvíme o něčem takovém jako zmrzlá půda (permafrost), tak velká rána pro tuto půdu (ledovou vrstvu pod lesy v Rusku, například) přišla před 7 nebo 8 tisíci lety, kdy tála mnohem více než ukazuje jakýkoliv důkaz o současném tání. Takže jinými slovy, to je další vzorek z historie, ale svět se nezměnit na měsíční krajinu, že? Profesor Syun-Ichi Akasofu je šéf mezinárodního Arktického výzkumného centra na Aljašce. IARC je přední světový Arktický výzkumný institut. Profesor Akasofu vždy tvrdil, že se ledovce vždy přirozeně zvětšovaly nebo zmenšovaly. Z různých dob existují zprávy o velikých kusech ledu, odlomených z antarktického kontinentu. To se dělo vždy, ale protože dnes máme satelity, tak to můžou detekovat. Proto se to jeví jako novinka. Tato data z meteorologických satelitů NASA ukazují veliké přirozené nabývání a ubývání ledu na polárním moři v 90 létech. Řekl bych do všech TV programů, které debatují o globálním oteplování a o velikých kusech ledu, padajících z hran ledovců, že lidé zapomněli, že led se vždy přesouval. Zprávy často ukazují obrázky ledu, odlomeného z břehu Arktidy, ale co neřeknou je, že to je v Arktidě běžná událost, tak jako padající listí během Anglického podzimního dne. Ptají se mě, když právě vidí led, odlupující se z hrany ledovce. „Ano, to je jarní lámání ledu, to se děje každý rok.“ Když k nám přijde tisk kvůli, však víte: „Řeknete nám něco o skleníkové katastrofě?“ a já odpovídám: „Žádná neexistuje“. Alarmující TV programy zvětšily strach z vyhlídky na obrovské přílivové vlny, zaplavující Británii. Ale co způsobuje, že hladina moří se mění a jak rychle se to děje? Změny hladiny moří na celém světě jsou obecně řízené v podstatě dvěma faktory: tím, co bychom nazvali lokální faktory, což je vztah mezi mořem a zemí, který je, mimochodem, často určován více stoupáním nebo klesáním země než nějakým dějem v moři, ale když mluvíme o něčem, co nazýváme eustatické změny moří, celosvětové změny moří, tak to je veskrze tepelná expanze oceánů a nesouvisí to s tajícím ledem. A to je enormně pomalý a dlouhý proces. Lidé říkají: „Oh, viděl jsem oceán, a něco se s ním dělo minulý rok, což znamená, že se něco změnilo minulý rok v atmosféře“, což nemusí být nutně pravda a ve skutečnosti to je hodně nepravděpodobné, protože může trvat stovky až tisíce let, než hluboký oceán zareaguje na síly a změny, které působí na jeho povrch. Také se mluví o tom, že i jen mírné zvýšení teploty povede k tomu, že sever bude zamořen smrtelnou komáří tropickou nemocí, jako malárie. Ale je to pravda? Profesor Paul Reiter z Pasteurova Institutu v Paříži je jedním ze světových vůdčích expertů na malárii a jiné choroby přenášené hmyzem. Je členem Světové zdravotnické organizace, expert poradního výboru, byl prezidentem Amerického výboru lékařské entomologie Americké společnosti pro tropickou medicínu a vůdčí autor ve zdravotnické sekci Amerického národního úřadu pro odhad potenciálních následků klimatické proměnlivosti. Profesor Reiter je dychtivý upozornit, že se komárům daří za velmi chladných teplot. Komáři nejsou výslovně tropičtí. Většina lidí si představuje, že komáři žijí v mírném pásmu. Ve skutečnosti jsou komáři extrémně rozšíření v Arktidě. Nejhorší epidemie malárie devastovala Sovětský svaz ve 20 létech, kdy bylo zaznamenáno něco kolem 13 miliónů případů ročně a něco kolem 600 tisíc úmrtí. Strašlivá katastrofa, která dorazila až za polární kruh. Archangelsk měl 13 tisíc případů a kolem 10 tisíc mrtvých. Takže to není tropická choroba. Nicméně lidé z bratrstva globálního oteplování stvořili myšlenku, že malárie se rozšíří na sever. Z klimatického strašení nemohou být obviňovaní pouze nedbalí a zaujatí novináři. Podle profesora Reitera, Hysterické plašení bylo vyvoláno zprávami z panelu IPCC při OSN. O šíření malárie nás IPCC varovalo takto: „Druh komárů, přenášející malárii obvykle nepřežije, pokud střední zimní teplota klesne pod 16-18 stupňů celsia.“ Podle profesora Reitera to je jasná lež. Byl jsem zděšený, když jsem četl druhou a třetí zprávu, protože tam bylo tolik dezinformací, bez jakéhokoliv podkladu nebo prakticky bez odkazu na vědeckou literaturu, skutečnou vědeckou literaturu od specialistů z této oblasti. V dopisu pro Wall Street Journal profesor Frederick Seitz z Americké národní akademie věd odhalil, že funkcionáři z IPCC cenzurovali vědecké komentáře. Řekl: „Tato zpráva není verze, která byla odsouhlasena přispívajícími vědci.“ Alespoň 15 klíčových sekcí vědecké části bylo vymazáno, včetně formulací jako: „Žádná z citovaných studií nepodala jasný důkaz, že klimatické změny můžeme přisuzovat zvyšování množství skleníkových plynů.“ „Žádná z dosavadních studií pozitivně nepřisoudila všechny nebo část z pozorovaných klimatických změn vlivu člověka.“ Profesor Seitz uzavřel: „Nikdy jsem nebyl svědkem více rušivé korupce v posuzovacím procesu, než při událostech, které vedly ke zveřejnění této zprávy IPCC.“ V odpovědi, IPCC panel nepopřel provedení těchto výmazů, ale uvedl, že v tom nebyla žádná nepoctivost nebo ovlivňování a že neurčitost kolem příčin globálního oteplování tam byla zmíněna. Změny byly provedeny, uvedl panel, jako reakce na komentáře vlád, jednotlivých vědců a nevládních organizací. Když jsem rezignoval na členství v IPCC, tak jsem si myslel, že už budu mít pokoj. Ale když jsem viděl finální návrh, tak moje jméno tam stále figurovalo. Požádal jsem je o jeho odstranění a oni mi řekli, protože jste přispíval, tak tam zůstalo. Tak jsem řekl: „Ne, já jsem nepřispíval, protože neposlouchali, cokoliv jsem řekl.“ Nakonec to byla pěkná bitva, až jsem pohrozil právním řízením proti nim a oni vymazali moje jméno, a myslím, že to byla významná věc. Ti lidé, kteří jsou specialisté, ale nesouhlasí s polemikou a rezignovali (a bylo jich tam několik, co znám) jsou jednoduše na seznamu autorů a vypadají jako část těch 2500 světových vědců. Výzkum kolem člověkem způsobeného oteplování je dnes jednou z nejvíce dotovaných oblastí vědy. Vláda USA sama utratí více než 4 miliardy dolarů ročně. Podle klimatologa Roye Spencera z NASA, vědci, kteří otevřeně vystupují proti oteplování způsobeném člověkem, mají mnohé co ztratit. Obecně je obtížnější získat financování výzkumu kvůli sporům, které byly veřejné a najdete mezi námi velmi málo těch, kdo by si přáli veřejný spor, protože to znamená odstřihnutí od financování výzkumu. Existuje i častý předsudek, že vědci, kteří nesouhlasí s teorií člověkem způsobeného oteplování, jsou placeni soukromým sektorem průmyslu, aby lhali. Poslouchám to pořád: „Ty musíš být placen nadnárodními korporacemi.“ Smutně, jako většina vědců, s kterými budete mluvit: „Neviděl jsem ani halíř od nadnárodních korporací.“ Pořád mě obviňují, že jsem placen ropnými společnostmi. Nikdy jsem nedostal ani pětihalíř od ropných společností. Žertuji o přání, aby mě platili, abych si mohl dovolit jejich výrobky. Kdykoliv mi někdo řekne, že jsem placen nějakou ropnou společností, tak říkám: „Můj finanční poradce by si to přál.“ Do klimatologie nejdou téměř žádné investice ze soukromého sektoru. Přesto, být zapojen do nějakého výzkumného projektu, který se zapletl s průmyslovým grantem, jedno jak malým, muže zničit reputaci vědce. Moderní technologie napájená skleníkovými plyny. Patrick Michaels je profesor environmentálních věd na University of Virginia. Byl předsedou výboru aplikované klimatologie u Americké meteorologické společnosti, prezident Americké asociace klimatologů, autor 3 knih o meteorologii a autor a recenzent IPCC při OSN. Ale když vedl výzkum, který byl částečně dotován uhelným průmyslem, dostal se mezi ty, kdo byli pod palbou klimatických bojovníků. „Korporace se sídlem v Británii jsou jedny z nejhorších klimatických zločinců této planety Shell sídlí v UK, právě tady, v Londýně a my máme právo a povinnost vrátit je zpět do veřejného vlastnictví, odzbrojit je, rozprášit je a jejich managery poslat na převýchovu.“ Ale rozumná debata není jedinou obětí křiku kolem globálního oteplování. Jak mezinárodní veřejná politika tlačí dolu průmyslové emise CO2, tak rozvojový svět se dostává pod intenzivní tlak nerozvíjet se. „Nejsem expert na klimatické změny, nejsem vědec, .co ale chci říct, následovat musí veliké vypnutí Ano, vypněte všechno co nepotřebujete a co právě nepoužíváte Je to lehčí než si myslíte a uvidíme rozdíl.“ Delegáti z celého světa letí do Nairobi na konferenci sponzorovanou OSN, aby mluvili o globálním oteplování. Státní zaměstnanci, profesionální bojovníci z nevládních organizací, obchodníci z povolenkami, environmentální novináři a další, budou diskutovat o každém aspektu člověkem způsobených klimatických změn, od prosazování solárních panelů v Africe, až po vztah mezi globálním oteplováním a sexizmem. Konference bude trvat 10 dní, počet delegátů přesáhl 6 tisíc. Miliardy dolarů investovaných do klimatické vědy znamenají existenci obrovského okruhu lidí, závislých na těchto dolarech a oni budou chtít vidět, jak vše zdárně pokračuje, třeba v nějaké byrokracii. Tam kde jsem žil jsme měli místní úřad, a úředníka pro záležitosti globálního oteplování. Existuje obrovská skupina lidí, která byla nějakým způsobem přijatá, aby se připojila k této specifické módní záležitosti. Kdokoliv, kdo vstane a řekne: „Hej, počkejte minutku, podívejme se na to klidně, racionálně a pečlivě, ať vidíme, jak to je výhodné a kolik to stojí“, tak bude vyloučen. Vědci, zvyklí na relativní zdvořilost a skrytost akademického života, se náhle stali veřejně napadanými, pokud se odvážili kritizovat teorii člověkem způsobeného oteplování. Nadávali jim skupiny klimatických bojovníků i lidé z jejich vlastních univerzit. Jedno staré Anglické přísloví říká: „if you stand up in the coconut shy, they’re gonna throw at you“. Chápu, že se něco takového děje, ale je to hodně obtížné, hodně nechutné a velmi osobní. Vyhrožovali mi smrtí a vším možným, takže já to nedělám pro své zdraví. V těchto dnech, pokud jste skeptik k litaniím kolem klimatických změn, tak jste najednou něco jako popírač holocaustu. Environmentální hnutí je skutečně hnutí politických aktivistů a stalo se hodně vlivným na globální úrovni. A každý politik si je toho dnes vědom. Ať jste nalevo, ve středu nebo napravo, musíte dát životnímu prostředí slib poslušnosti. Minulý měsíc, vyhrála oteplovací kampaň veliké vítězství: Vláda Spojených Států, dříve bašta odporu, podlehla. George Bush je teď spojenec. Západní vlády nyní přijaly nutnost mezinárodních smluv na omezení průmyslové produkce v rozvinutém i rozvojovém světě. Ale za jakou cenu? Paul Driessen je bývalý environmentální bojovník. Moje velké znepokojení z globálního oteplování spočívá v tom, že politika, která je prosazovaná kvůli zastavení oteplování, má zničující efekt na nejchudší lidi světa. Klimatičtí bojovníci říkají: „Není těžké být na bezpečné straně I kdyby byla teorie člověkem způsobených klimatických změn špatná, i tak bychom měli zavést tvrdá opatření pro omezení emisí, pro jistotu.“ Říkají tomu princip prevence. Preventivní princip je velmi zajímavé monstrum. V podstatě je použit na prosazení konkrétního programu ideologie a je vždy používán pouze jedním směrem. Mluví o riziku používání konkrétních technologií a fosilních paliv, na příklad, ale nikdy nemluví o rizicích jejich nepoužívání. Nikdy nemluví o výhodách existence těchto technologií. Ann Mougela právě vaří jídlo pro své děti. Je jednou ze 2 miliard lidí, třetiny světové populace, která nemá žádný přístup k elektřině. Místo toho musí pálit dřevo nebo suchý zvířecí trus ve svých domovech. Takto vytvořený interiérový kouř je nejsmrtelnější forma znečištění na světě. Podle Světové zdravotnické organizace, 4 milióny dětí do 5 let věku zemřou každý rok na nemoci dýchacích cest, způsobené interiérovým kouřem a mnoho miliónů žen zemře předčasně na rakovinu a plicní nemoci ze stejného důvodu. Když se zeptáte vesničana, aby definoval rozvoj, řekne vám: „Ano, vím, že se posunu dál, když budu mít elektřinu.“ Ve skutečnosti, to, že nemáme elektřinu vytváří dlouhý řetěz problémů. Za prvé, nemáte světlo. Tak musíte jít spát dříve, protože nemáte světlo, není důvod zůstávat vzhůru, ve tmě si ani nemůžete povídat s ostatními. Žádné ledničky a žádné moderní balení potravin znamená, že je nemůžete dlouho držet. Oheň v chatrči hodně kouří a spotřebovává příliš mnoho dřeva na topení. Není tam žádná voda. My na západě si ani neumíme představit, jak je těžký život bez elektřiny. Délka života lidí, kteří takto žijí je strašlivě krátká. Jejich život je ochuzen ve všech směrech. Pár mil odtud OSN pořádá konferenci o globálním oteplování ve svých přepychových centrálách. Dárkové obchody prodávají suvenýry z rolnického kmenového života, když delegáti diskutují, jak prosadit něco, co lze popsat jako: „udržitelné formy výroby elektřiny“. Afrika má uhlí a Afrika má ropu, ale environmentální skupiny bojují proti používání těchto zdrojů energie. Místo toho říkají Africe a zbytku rozvojového světa, že by měli používat solární a větrnou energii. Po krátké jízdě z Nairobi jsme našli první solární panel. Keňský zdravotnický úředník nás provedl klinikou, která obsluhuje několik vesnic. Jediné elektrické přístroje zde na klinice jsou světla a lednička pro úschovu vakcín, léků a krevních vzorků. Elektřina je vyráběna dvěma solárními panely. „Tak co můžete dělat?“ „Svítit“. „Co se stane, když zapnete světlo i lednici? Řekněte nám, co se stane“ „Zazní alarm.“ „Zazní alarm?“ „Ano“. „Mohli bychom to vidět?“ Solární panely umožňují, aby Dr. Samuel Morangui používal buď jen světla nebo jen lednici, obojí najednou nejde. Když to udělá, vypne to pojistka. Větrná i sluneční energie je notoricky nespolehlivá jako zdroj elektřiny a je alespoň třikrát dražší než běžné formy výroby. Otázkou je, kolik lidí v Evropě a kolik lidí v USA již používají tyto druhy energie a jak laciné to je, vidíte? Když to je drahé pro Evropany, když je to drahé pro Američany, tak tady ale mluvíme o chudých Afričanech. Víš, to nedává smysl. Bohaté země si mohou dovolit luxus experimentování s jinými druhy energie, ale pro nás to je stále otázka přežití. Podle bývalého environmentalisty Paula Driessena je myšlenka, že nejchudší lidé světa by měli být omezováni používáním světově nejdražších a neefektivních forem výroby energie, je morálně nejodpornější aspekt kampaně kolem globálního oteplování. Vyjasněme si dokonale jednu věc: Když mluvíme o třetím světě, že mohou mít pouze větrnou a solární energii, tak tím jim ale doopravdy říkáme: „Nemůžete používat elektřinu“. Výzvou pro nás je, když mluvíme se západními environmentalisty, kteří nás nutí používat solární panely a větrnou energii, jak máme industrializovat Afriku, protože nevím, jak může solární panel uživit ocelářský průmysl, jak může solární panel, uživit železniční síť. Může tak akorát napájet tranzistorové rádio. Myslím, že nejzhoubnější aspekt moderního environmentálního hnutí je romantizování rolnického života a myšlenka, že průmyslové společnosti jsou ničitelé světa. Věc, která jasně vyplívá z celé té environmentální debaty je, že někdo je posedlý zabitím Afrického snu. A Africký sen je rozvoj. Environmentální hnutí se vyvinulo do nejvýznamnější síly, bránící rozvoji v rozvojových zemích. Řekli jsme jim: „Nešahejte na svoje zdroje, nešahejte na svou ropu, nešahejte na své uhlí.“ To je sebevražda. Myslím, že pro mě je legitimní nazývat je anti-humanisty, jako OK, nemusíte si myslet, že lidé jsou lepší než velryby nebo lepší než sovy nebo cokoliv jiného, pokud to nechcete, rozumíte? Ale určitě není dobrý nápad myslet si, že lidé jsou něco jako druh špíny, a že je v pořádku, když jich stovky miliónů oslepnou nebo zemřou nebo cokoliv jiného. S tím nechci mít nic společného. Teorie člověkem způsobeného oteplování je dnes pevně zakořeněná, nesouhlasné hlasy jsou efektivně umlčovány, vypadá neporazitelně, a netrápí se žádnými proti-důkazy, bez ohledu na jejich sílu. Křik kolem globálního oteplování je dnes mimo rozum. Stále budou existovat lidé, kteří věří, že to je konec světa zejména, když tady máme, například, čelního anglického vědce, který tvrdí, že na konci století bude jediné obyvatelné místo na Zemi Antarktida a že se může stát, že lidstvo přežije jen díky párům, které se tam přestěhují. Myslím, že to je směšné. Bylo by to směšné, kdyby to nebylo tak smutné.