Ošklivé káčátko: Romská recyklační sága
Intimní pohled na romské uprchlíky z předměstí Bělehradu, kteří se živí tím, že svépomocí přetvářejí odstavená, klasická auta Citroen 2CV (tzv. kachny) na užitkové, nákladní vozy sloužící k převozu sběrných surovin jako jsou kovy, papír, sklo či plasty. Tyto sbírají v ulicích a prodávají ve sběrnách. Jelikož Srbsko nemá zaveden systém třídění odpadů, jsou to právě tito romové ve svých recyklovaných vozech, kdo se zasluhuje o podstatnou část vytříděného a zrecyklovaného odpadu v zemi. Očista ulic od tohoto odpadu je také znát. Po práci pak používají autobaterie jako zdroje elektrické energie, aby získali nějaké světlo, mohli se dívat na televizi nebo si dobít mobilní telefony. Policie však často jejich podivná, mnohdy dětmi řízená vozidla neshledává jako příliš zábavná.
Mezi lety 1948 a 1990 vyprodukoval Citroen 6 806 319 2cv, řečených kachna, Dyana nebo Ami. Tato auta se celosvětovým stala kultem. Asi 1200 jich stále jezdí kolem Bělehradu … alespoň podle oficiálních statistik. Myška tady není Ale kde je kočka? Neutekla pryč, sežrala jí myš. Ne, tady nejsou. Nějací jsou na druhé straně. Proto jedeme tudy, kvůli policajtům. Chcete vidět, jak rychle to může jet? Chcete? Ok, zkusíme to! Ne, ten tachometr nefnguje. Ošklivé káčátko film Borise Mitiće Víte, lidi jsou hodně zvědaví. Když zastavím na červenou, vždycky se mě pají, co to je? Říkám jim, že auto. Ptají se, co za auto? Tak říkám, že kachna. Ptají se, jak jsme ho postavili. Říkám jim, že jsme improvisovali, a teď máme práci. Říkám jim tohle, nebo nějaký nějaký podobný blbosti. Vyjíždím dvakrát denně, pokud se dokážu vyhnout policajtům. Pokud je špatný počasí, tak nikam nejedu. Na jednu otočku to hodí 100 denárů (2-3 eura). Někdy i víc, pokud najdu nějaký hliník nebo železo. Většinou ale jen těch 100 denárů. Půlka padne na benzín a půlka je pro mě. Co chcete víc slyšet, zadarmo nepracuju. Postavil jsem tři. První jsem prodal před třemi lety, když žena rodila císařem. Dost jsem litoval, že jsem ho musel prodat. Pak jsem prodal i to druhé. Máma se mi utopila u černohorského pobřeží, když se potopila loď jedoucí do Itálie. Jak přesně umřela nevím. Jel jsem tam, utratil jsem všechny peníze, ale nezjistil nic. Tak jsem prodal mou druhou kachnu… Když jsem se vrátil, koupil jsem si motorku. Když jsem si trochu našetřil, koupil jsem si tuhle novou kachnu. Tuhle už prodat nehodlám. Proč bych taky měl? Vydělá si na sebe jen sběrem papíru. Tohle neuděláš z každého auta. Nejlepší je na to Citroen – „kachna“, protože když sundaš kapotáž, tak zůstanou šasi. Tohle s jiným autem nesvedeš. Když dozadu namontuješ korbu, je připraven na práci. Sundáme kapotu a vypadá to pak víc jako zemědělský stroj, než jako auto. Takhle nepotřebujeme technickou ani řidičáky. Pracujeme rychleji a efektivněji, než s sběrači s trakařem. Zvládneme objet mnohem víc ulic a čtvrtí, než oni. Takto jsme mnohem rychlejší, než oni, takže se ke všem lepším věcem dostaneme před nimi. To je naše výhoda! Při jízdě dávám pozor na kola a brzdy. Přemýšlím jen o tom, jak opatřit mé rodině jídlo, abych nemusel chodit okolo a žebrat. Nefunguje tu žádná recyklační služba, tak ji zastupujeme my. Takovouhle práci jsem si pro nás nepředstavoval, ale přežít se z toho dá. Když uvidíme na parkovišti starou kachnu, začneme po okolí shánět majitele… Když ho najdeme, optáme se, jestli ta kachna není naprodej. Pokud je zalevno, tak ji koupíme. Vezmeme ji domů a rozebereme na kousky. Pak si ji předěláme podle svého. Převodovka vypadá dobře… Motor je taky fajn. Brzdy jsou ok… Spojka funguje… Plynovej pedál taky není špatenej… Gumy jsou vypuštěný, ale my si je nafouknem… Dobrý den, přijeli jsme si pro kachnu. Ok, pojďte dál. Podepište to tady. Ok, babi, snad si ty peníze užijete v dobrém zdraví! Jezdi s tím opatrně synku! Před válkou jsme vycházeli dobře jak se Srby, tak s Albánci. Jednou v noci k nám do domu vtrhla albánská banda a chtěli po nás, abychnom za ně bojovali. Odmítli jsme a připojili se k Srbům. Bojovali jsme tak dlouho, dokud jsme mohli, ale když jsme viděli, že to nebere konce, zabalili jsme si skaky paky a odjeli do Bělehradu. Nedostáváme peníze od nikoho. Jen červený kříž nám každý měsíc nám dává pytel mouky, dvě kila cukru a dva litry oleje. Pro mé dvě děti by to nestačilo, kdybych nejezdil se sběrem. Už jsem vám říkal, kolik pokut jsem zaplatil… To stačilo! Nech toho! Kostel bude brzy dostavěn, a my budeme muset odjet. To je normální. Je tady hodně Rómů, kteří pálí všechno možné. Je z toho hodně kouře, což není pro kostel dobré. Víme, že to není dobré, ale co můžeme dělat? Nemáme kde jinde bychom žili… Když byl Tito ještě naživu, nevypadalo to takhle. Dnes to také není úplně nejhorší, ale předtím bylo líp. Kde jste mohli spát, dokud byl Tito naživu? -Všude. Ale tehdy to bylo lepší. Neztěžujeme si, ale… Dneska všichni kradou. Kdo dostává ty peníze? Nejen banky mají peníze! Jednoho dne… -Co myslíš tím „Jednoho dne“?! Vy jste bohatý a já jsem chudý?! Podívejte se na tohle! Sedím na učebnicích… Jaký máte probném? -Jaký mám problém? Nemáme vodu, elektřinu, nemáme nic, do hajzlu! Kachny používáme nejvíc jako zdroj energie, tak můžeme mít elektřinu, jako kdokoliv jiný. Takže si můžeme trochu posvítit, když jíme Ale fakt jen trochu. Vyzkoušel jsem hodně druhů, ale Alcatel je nejlepší. Všechny ostatní jsem musel reklamovat. Tenhle zrovna zapojuji… Tak za 10 – 15 minut je nabytej. Vydrží tak 2 – 3 dny… Dokonce lepší, než napájet ho ze síte! Dobíjím akumulátor vždycky, když jedu pryč. Tak 2-3x denně. Pak ho vyndám a dám ho sem… Tady to připojím a můžeme si posvítit! Máme trochu světla, můžeme poslouchat muziku… S dobrým akumulátorem můžeme sledovat TV 7 večerů zasebou. Tenhle ze smeťáku ale není nic moc. A je to. U týhle ale nefunguje dynamo, tak musíme tlačit. Pomůžete mi trošku? Jsme za školou bráško! Kam jdete? -Do školy! Nelituju toho. Proč bych toho měl litovat? Rozhodl jsem se sám. Jednou ráno přišli a zeptali se, jestli chci chodit do školy. Řekl jsem, že nechci. Řekli, že ok a odešli. Poslal jsem děti do školy jako první tady, aby se naučili Srbsky Ale také proto, že v jiných čtvrtích dávají dětem při nástupu do školy peníze. Tady, už přes rok posíláme děti do školy a ještě jsme nedostali nic. Žádné boty, kalhoty… Ani tričko ne. Nic, jenom nějakej šampón. Přestanu syna do školy posílat. Jaký to má smysl? Musím mu dát každé ráno 50 denárů. Tam dostane jen nějaké mléko a koblihu. Když se vrátí domů, má znovu hlad! Takže… nemusí se toulat jako já. Něco se naučí a dostane práci. Už umí řídit. Nejde mu to až tak dobře, ale na svůj věk je dobrej. To je můj osmiletý syn, který řídí líp než já! Pro vás, co jste to viděli jen prostřednictvím kamery, objel celý blok a vrátil se zpátky sem na náměstí. Běž támhle! Můj osmiletý syn Sultan! 100 máme tady a 50 támhle. Lehké! Všechno je ok. Mám 14 let a mám stupeň 1. Lepší, než nic… Když se vrátím domů, pojím nějakej chleba, Převleču se a jdu pracovat. Už řídím kachnu přes tři roky a nikdy se mi nic nestalo. Nikdy jsem neměl žádnou nehodu. Nikdy mě nikdo nestavěl. Ale teď, s touhle novou vládou, nás stavěj furt a chtějí papíry. Žádný nemáme, tak už si netroufáme jezdit! Pořád si na ně musíme dávat pozor. Vždycky na nás čekají, když se vracíme z práce… Řekli jsme jim, že nemůžeme dostat platný papíry, protože jsme negramotnní oni ale řekli, že je to nezajímá, že musíme mít všechny papíry Nikdy jsem před policajty neutíkal. Zeptal jsem se jich, jestli by mi nedali ještě jednu šanci? Řekli, že ne. Řekli mi: Pokud nehodláte platit pokuty, přestaňte s řízením. Tak jsem s řízením přestal. Flašky jsou po 1,5 denáru, stejně jako kilo železa. Hliník je za 40 dinárů, měď po 65ti. Papír je po 2 dinárech atd… 1600. Za celej náklaďák. To je všechno. To nebude stačit ani na benzín! Ani na pivo! -Ani na pivo… Jedem, miláčku! Pokropili jsme ten papír vodou, aby byl těžší. Oni ale věděli, že jsme to udělali, tak něco odečetli. Pořád je to ale dobrej kšeft, protože nikdy nemůžou odečíst tolik váhy, o kolik my jsme to schopní zatížit! Už bych fakt měl ten plynovej pedál opravit… Moc se mi do toho nechce, protože už s tím nemůžu nikam jet. Všechno ostatní je v pohodě. Nic jinýho není potřeba vyměnit. Jen kliková hřídel a písty. Vyměnil jsem karburátor a dal tam jeden z fijatu 600. Teď to žere o polovinu míň benzínu. Tohle autorádio jsem sehnal za 200 denárů. Ten alarm jsem nekupoval. To byl dárek od městského inspektora, za přivezení písku. Řekl mi, ať si ho dám na kachnu… Mám zapalovač. Chcete to vidět? Ještě jsem si nezapálil, uvidíte… Baterie je slabá, budeme muset chvíli počkat. A jedem! Opravil jsem to jen tak, pro radost! Podívej se na tenhle! Když Jugoslávie vyhrála zlatou medaili… Nedali chudým vůbec nic. Vyhrála dvakrát! Proč nedali něco i nám uprchlíkům? Jen pytel mouky! My taky fandíme Jugoslávii! Taky chceme aby vyhrála. Možná i víc než Srbové. V Kosovu jsem hrál fotbal 15 let. Hrál jsem za Maljuzgan. Možná tu někdo slyšel o Maljuzganu. Měl jsem… číslo 2. A tady? Když mě někdo požádá, tak začnu hrát znovu. Můzu hrát v obraně nebo dělat brankáře. Narazit na novou kachnu je dnes čím dál těžší, protože jsme většinu z nich přeměnili na papermobily. Děláme s nimi víc věcí, než se dá popsat. Pomalu začínají z ulic mizet. Brzy budeme muset objevit nové auto.. Wartburg nebo možná Renault 4, ze kterých se dají dělat tyhle recyklované mašiny. Chlapík z Citroenu mi říkal, abych přivezl svou starou kachnu, že mi za ní dají novou! Už si ale nevzpomínám, do jakého města bych měl jet. To je ten problém. Kdybych to věděl, odvezl bych tam svou kachnu a dostal novej Citroen. Chtěl tu mou kachnu pro reklamu a dát mi novou jako dárek. Už si ale nepamatuju, kam bych měl jet. Ne, ne, ne. Já bych svou kachnu nikdy nedal! Je to poslední, co ještě mám. Nemám peníze, nemám dům… Mám jen tuhle kachnu. Když mě odtud vykopnou, můžu svou ženu, děti a matrace nacpat dovnitř a mužeme spát tam. Můžu jet do Kragujevace, Kraljeva, do Nového Sadu… Kamkoliv budu chtít! Bez problémů zvládnu ujet 500 kilometrů za den. Nevím přesně, jaká země kachnu vyrobila. Někdo nám to říkal, ale už jsem to zapoměl. To musí být z Ruska! Myslím, že jen Rusové dokáží vyrobit tak skvělé auto. Jen oni! Všechno co vyrobí je prvotřídní. Nemyslím si, že je z Ruska a vlastně na tom nesejde. Nemůžu si vzpomenout, kam že bych to měl zajet… Vím jen, že když jim z Jugoslávie přivezu svou starou Kachnu, dají mi za ní fungl novej Citroen. -Není z Číny? Pokud to není z Ruska, musí to být z Číny! Nikdo jinej to není schonej vyrobit. Jen Číňani nebo Rusové! Když jsme se rozešli, Dyano, lásko má Ptám se sám sebe milovaná Proč si mě opustila? Nikdo tě nebude milovat tak jako já Dyano, krásko mých snů Nikdo tě nebude milovat tak jako já Dyano, krásko mých snů Jestli se znouvu shledáme, Dyano lásko má Slib mi, že mi řekneš, proč si mě opustila Nikdo tě nebude milovat tak jako já Dyano, krásko mých snů Zkrz tuto píseň tě mé srdce volá, Dyano lásko má Jestli tě neučiní šťastnou nikdo jiný, můžeš se vždy vrátit ke mě. Nikdo tě nebude milovat tak jako já Dyano, krásko mých snů Padinska Skela věznice Nashledanou Jé, strejdo! To teda koukám! Vítej zpátky, díky bohu! Slyšel jsem, že si přibral, ale není to pravda. Ostříhaly ti všechny vlasy mamrdi. Kdopak jsi?! Ty nejsi Imer. Copak si tořekla, že nejsem Imer?! -Ty nejsi Imer! Ty nejsi Imer! A kdopak tedy jsem? -Ty nejsi Imer! Ty nejsi Imer! Co tím myslíš? To jsem já, tvůj táta! Pusť mě! Blázne! Ljumnoro, pojď sem! Ona se stydí… Pojď k tátovi… Je pravda, že byl s tebou ve vězení i Dragan? Je pravda, že ti nedali k jídlu ani chleba? Ne, to není pravda. Co je s tebou? Ty vlasy jsem si ostříhal sám! Blázníš? No tak, zazpívej mi písničku. Už jsi ji zapoměla? Neboj zlatíčko, ty vlasy zase dorostou. Už teď jsou delší než byly. Copak mě nepoznáváš? -Ale poznává. Tahá tě za nos. Kdyby mi tohle někdo řekl, tak bych mu to nevěřil. Na co proboha tu kachnu potřebuješ? Budu s ní jezdit, dokud budu naživu! Přestanu s tím jedině, když umřu. Jestli se dožiju pondělka… -Tahle kachna je špatný znamení. Ani náhodou! Moje kachna je jako letící drak! Můj motor šlape jako po másle. Ta zkurvená kachna se ti dostal až do krve! Vytunil jsem ji parádně. Má přístrojovou desku, střechu, rádio… i malou televizi… Teď, až mě zastaví policajti, už mi budou mít co vzít. Nemyslím si, že by mi kachnu sebrali teď v zmimě. Já pracuju. Ostatní se moc bojí. To proto, že je mladej. Toho nikdy nezavřou. Ten ještě neví, jaký to je dostat nakládačku. Proč by mě kvůli kachně bili? Klidně jim ji dám. Zkusím to. Pokud si ji vezmou, tak si ji vezmou. Pokud ne, tak odjedu. Jedním si můžeš být jistý: Pokud nenaskočí na třetí pokus, rozsekám jí a pořídím si novou. Moje kachna jezdila jak po másle … a pořád jezdí. Chci opravit všechno, jedno, co to bude stát. Ať se stane cokoliv, budu dál jezdit. Nemám nic jiného, z čeho bych žil. Nechci se tlačit s vozíkem. Lidi by řekli, podívejte se, ztrávil 30 diní ve vězení a už si netroufá jezdit se svou kachnou. Seru na to! Vězení pro lidi. Vězení je pro chlapy, ne pro ženský! -Jsou taky věznice pro ženy. Když mi seberou kachnu, tak si pořídím koně s vozíkem a budu dělat dál. Nemyslím si ale, že mě s ním nechají jezdit… -Nedovolí ti jet do města. Ne, pojedu sem na předměstí, ale budou dělat problémy pořád. -Co s červenou? -Musíš zastavit na červenou! -Čí je to zapalovač? V tomto filmu jsme použili hudbu od Husker Du, Ferid Avdic, Paula Anky… a Michaela Jacksona –je jedním z nás– a já sám jsmem hrál na tarabuk.