SiCKO

SiCKO
SiCKO - USA, 2007, 124 min - anglické znění s českými titulky

Tragikomický dokument oskarového režiséra Michaela Moorea ukazuje zvrácenost amerického zdravotního systému v celé nahotě. Odkrývá mechanizmy a praktiky soukromých zdravotních pojišťoven, které s politickým souhlasem dělají co je v jejich silách pro maximalizaci svých zisků. Přes mrtvoly. Moore představuje několik příběhů řadových Američanů, kteří i přes řádné pojištění nejsou schopni získat ani nejzákladnější zdravotní péči. Američtí politici systematicky varují před nebezpečným „socialistickým zdravotnictvím“, vydává se tedy hledat omílané strašáky do Kanady, Velké Británie a Francie, kde je zdravotní péče poskytována zdarma. Marně. Nakonec odjíždí se skupinou záchranářů z 11.září na Kubu, kde je jim na rozdíl od jejich vlasti poskytnuta výborná péče.

V Americe máme problém, příliš dobrých lékařů nemá co dělat. Porodníci a gynekologové po celé zemi nemohou uplatnit svojí lásku k ženám. Nemám práci. A nechci už žádné dluhy. Nebudu platit za něco, co zvládnu sám. To je Adam. Měl úraz. Patří mezi 50 miliónů Američanů bez zdravotního pojištění. Ale tento film není o Adamovi. Tohle je cirkulárka. Takhle se točila. To je Rick. Držel jsem kus dřeva. Položil jsem ho sem, ale pila ho zachytila Uřízl si konečky dvou prstů. a byli pryč. Na co hned pomyslel? Kolik to bude stát bez pojistky? Budu muset platit v hotovosti? 2, 3 tisíce, možná víc? Znamená to, že si nekoupíme auto? Rick také neměl zdravotní pojištění. A tak mu v nemocnici dali na výběr: přišít prostředník za 60,000 USD, nebo prsteník, jen za 12,000. Je to hrozný pocit. Zkoušíte finančně ohodnotit svoje tělo. Jako beznadějný romantik si Rick zvolil prsteník, za podpultových 12 litrů. Poslední článek prostředníčku si našel nový domov někde v půdě Oregonu. Můžu oblbovat děti jakože si odtrhnu palec. Ale tento film není ani o Rickovi. Ano, v Americe je téměř 50 miliónů lidí bez zdravotního pojištění. Každý den se modlí, aby neonemocněli. Tento rok totiž zemře 18,000 z nich, jen proto, že nemají pojistku. Ale tento film není ani o nich. Je o 250 miliónech vás, kteří zdravotní pojistku máte. Je o těch z vás, kteří žijete svůj Americký sen. Dnes se stěhují, Larryho a Donna Smithovi. Všechen svůj majetek sbalili do těchto dvou aut. Cestují do Denveru v Coloradu, do nového domova ve skladovací místnosti dceřina domu. Domov, sladký domov. – Podívej se na to. – Uděláme v tom pořádek. Uděláme – Co s počítačem? – Zůstane tady. Heather říkala, že si tu můžeme rozložit nafukovací matrace. Vidím, co říkala. Takto Larry a Donna skončit neměli. Oba měli dobrou práci. Ona dělala redaktorku v novinách, on strojního mechanika. Vychovali šest dětí, které chodili na dobré školy, např. na Univerzitu v Chicagu. Ale Larry dostal infarkt potom další a ještě další. A Donna onemocněla rakovinou. Přesto, že měli zdravotní pojištění, výdaje je finančně úplně vyčerpali. Až si jednoho dne nemohli dovolit udržet ani vlastní dům. Kdyby mi někdo před 10 lety řekl, že se tohle stane kvůli zdravotním problémům, Řekla bych: „To není možné.“ „Ne v USA. Není možné, aby se lidem stalo něco takového.“ Bože můj – Končíme? – Ne. Je to tak těžké. Zbankrotovali. A tak se přestěhovali k dceři. Už jsme to vyřešili. Vyprázdnili jsme kredenc, máte víc místa. Pěkné, velmi pěkné Potom dorazil syn Danny který se vrátil z města, aby je přivítal v Denveru. Co tu s vámi budeme dělat? – Nevím, to je dobrá otázka. – Vážně. Snažím se pochopit, kdo zaplatí odvody 9,000 USD. Je to součást zdravotní péče. A co lidé jako Cathy a já, kteří to musí táhnout a stěhovat vás každých 5 roků, každé 2 roky, každý rok jen proto, že nemáte dost peněz, aby jste zůstali tam, kde jste. – To je Russellův názor. Promiňte, nechtěli jsme, aby se to stalo. Děláme, co se dá, abychom to změnili. Neznáte v nitru ten pocit, když je vám 50 let a utíkáte ke svojí 20-leté dceři pro pomoc. Bude to těžké tak 4, 5, 6, 7 měsíců, bude to těžké. Teď mám ten neodbytný pocit, že vás starosti pronásledují všude, kam se pohnete. Ano. Ale nevím, co s tím mám dělat. Úplnou náhodou manžel jejich dcery, Paul, opustil zaměstnání v den, kdy přišli. Jdeme. Paul byl podnikatel. V poslední době moc neobchodoval. A tak si našel práci mimo město. Určitě budete celé dni hlídat telefon. Divná situace, že? Víte, kam otec odešel? Irák A proč šel do Iráku? Stavět kanalizaci. Tohle dělám brzy ráno. Nejprve umyji toto. V 79 letech by se měl Frank Cardeal vyvalovat někde na pláži. No i když má zdravotní pojistku, nepokrývá všechny výdaje na léky, které se ženou potřebují. Když jsem tu zaměstnaný, moje léčba je bezplatná. Proto stále pracuji. Dokud nezemřu. není to nic zvláštního. Musím mít nastražené uši, často se tu něco vylije. Někdy galon mléka. Rajčatová omáčka – to je problém, čistíte ji půl hodiny. Kouknu do každého rohu, zda je vše opravdu čisté, a jak něco najdu, seberu to, ať je to papír nebo smetí. Jednou budu mít v ruce klíče, a ty tam poletí také. Budu tam muset vlézt, abych je vytáhl ven. Je to smutná situace. Jestli existují zlaté časy, tak se jich dožiju, a povím vám o nich. Užívá lék proti bolesti kloubů. Účet to snese „Bude to 213 dolarů.“ – Za lék proti bolesti? – Nechci to. Říkám: „To nechci, jdu pryč“. Co v tom je? Co je v těch nových lécích, které všichni předpisují? Já tvrdím: potřebujete možná polovinu z toho, co vám předpisují. Nikdy jsem nebrala léky. A teď, když stárnu, nemůžu snést ani Aspirin. Radši si dám panáka Brandy. Fakt nevím, jak se to stalo, ale všechna zavazadla byla najednou na zadním sedadle. Laura Burnem měla v rychlosti 70 km/h čelní srážku, při které upadla do bezvědomí. Záchranáři ji vydolovali z auta a v sanitce ji odvezli na výlet do nemocnice. Dostala jsem účet od pojišťovny. Řekli mi, že odvoz sanitkou nebude proplacen, protože nebyl předem schválený. Nevím přesně, kdy jsem ho měla dát schválit, jestli potom, co jsem se probrala v autě, když mě naložili do sanitky, anebo jsem měla zvednout telefon z cesty a zavolat, když jsem ležela v sanitce Myslím, že je to hloupost. Požádala jsem spol. Healthnet o pojištění pro Jasona. Odmítli ho kvůli jeho výšce a váze. Jason je vysoký 183 cm a váží 60 kg. PŘÍLIŠ HUBENÝ Požádala jsem o pojištění i BlueCross BlueShield. Odpověděli, že můj index tělesné hmotnosti je příliš vysoký. Mám 151 cm a vážím 84 kg. PŘÍLIŠ TLUSTÁ Vždy jsem si myslel, že zdravotní pojišťovny nám mají pomáhat. A tak jsem se přes internet zeptal, zda i jiní lidé měli podobné problémy s jejich pojišťovacími společnostmi. Za 24 hodin jsem měl 3700 odpovědí, a na konci víkendu mi už 25.000 lidí poslalo svoje hororové příběhy o zdravotnictví. Někteří z nich se rozhodli nečekat na mojí odpověď. Jako Dough Noe, který vzal věci do vlastních rukou, i bez mého souhlasu. Jeho dceři Annette bylo 9 měsíců, když si všimli, že ztrácí sluch. Její pojišťovna, CIGNA, oznámila, že zaplatí za přístroj jen do jednoho ucha. Podle listu, který zaslali, není pro ni nutné slyšet oběma ušima. Když je Cochlearův přístroj vhodný pro jedno ucho, není důvod, proč by neměl být vhodný i pro druhé ucho. Hlavně tehdy, když se dítě teprve učí mluvit, musí slyšet oběma stranami hlavy. Sedl si a napsal společnosti CIGNA dopis. Dopis pro CIGNA: „Známý filmař“ „Michael Moore právě sbírá materiál pro svůj nový film.“ „Zaslal jsem mu znepokojivé informace,“ „že CIGNA nevěnuje dostatečnou péči svým pojištěncům.“ „Hrál už Váš ředitel ve filmu?“ Dříve než jsem se o tom dozvěděl, obdržel na záznamník vzkaz od společnosti CIGNA: Úterý, 8:54 Zdravím vás, pane Noe, tady Edwards z pojišťovny CIGNA. Můj hovor se týká Annette. Máme pro vás dobré zprávy. Doručili nám odborné vyšetření. Rozhodli jsme se zrušit předcházející zamítnutí. Náš odborník schválil vydání i druhého Cochlearova implantátu. Děkuji. Zřejmě se to skutečně podařilo, protože Annette dostane v červnu svůj druhý implantát. – Drahý Miku, pracuji v průmyslu – Pracuji v HMO Začali mi chodit stovky dopisů různých druhů od lidí, kteří pracují v oblasti zdravotního pojištění. – „Říkám vám, že nenávidím HMO.“ – Viděli všechno možné. – A měli toho plné zuby. – „zkorumpovaný systém.“ „Pojišťovny jsou na hovno. Úplně nahovno.“ Jako Becky Melky, která měla za úkol odhánět nemocné lidi od jedné ze špičkových amerických pojišťoven. Pracovala jsem na zákaznické lince, kam lidé volali a ptali se na pojistné. Existují určité předem stanovené choroby. Platí to všude, jsou to nemoci jako cukrovka, srdeční onemocnění, různé formy rakoviny, a když trpíte některou z nich, téměř určitě nezískáte zdravotní pojištění. Jaký je seznam těchto onemocnění, kvůli kterým jste nežádoucí? Je to velmi dlouhý seznam. Dlouhý seznam Omotali byste s ním tento dům KDY6 TRPÍTE TĚMITO CHOROBAMI, NEMŮŽETE ZÍSKAT ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ Někdy víte předem, že zájemce bude odmítnut, po dotazníku a potom je to Bože můj, jednou jsem měla pár Byli tak šťastní, že dostanou Byli tak šťastní, že budou Vyplnili dotazníky. Manžel dokonce nešel do práce. A manželka ho utěšovala, že to bude v pořádku, „Máme přece zdravotní pojistku“. A když jsem se podívala na výsledky, věděla jsem, že je nevezmou, kvůli jejich zdravotnímu stavu. A oni byli tak šťastní Pomyslela jsem si: „Bože, za pár týdnů jim zatelefonují,“ „že nejsou vhodní pro zdravotní pojištění.“ Měla jsem fakt hrozný pocit z toho, že jsem to věděla, no nemohla jsem jim nic říct. Cítila jsem se odporně. Byla jsem jako kurva na telefonu, protože jsem je ani neznala, nezajímali mě Nezajímali mě jejich životy jen přijít a odejít a rychle to ukončit, protože Nemůžu snést ten tlak Přesto, že Becky cítila u telefonu bolest, čtvrt miliardy Američanů stále může užívat zdravotní pojištění. Volejte zdarma. Pojďme za těmito šťastně pojištěnými klienty, jako Marie, která spadá k Blue Shield, a Diane, která má zase Horizon Blue Cross. Laura má pojištění od BCS, a Amy má kompletní pojištění od Megalife. Je skutečně dobře, že jsou kompletně pojištěné, Nakonec mi určili diagnózu rakovina štítné žlázy. Mozkový nádor. Rakovina prsu. Nádor na pravé hemisféře. Když byli pojištěné, u doktora je ošetřili na červeném koberci. Chtěla ode mě, abych šla za neurologem. Chtěli to léčit tak, že to odstraní. Zákrok stanovili na 9. říjen. Čekala jsem na svojí první dávku chemoterapie. Svoji léčbu dostali, v pořádku, ale ne bez boje s jejich pojišťovnami. Moje pojišťovna mi odepřela všechny injekce. Přitom jsem dostávala jen ty injekce. „Byl to předem vyloučený stav.“ „není to lékařsky nevyhnutelné.“ „Neohrožuje vás to na životě.“ Diana zemřela na svůj „život neohrožující tumor“. Lauřina rakovina se už rozšířila do celého těla. Amin nádor si prorazil cestu mozkem a zabil ji o pár roků později. Na dovolené v Japonsku, Marie onemocněla, provedli jí magnetickou rezonanci, kterou společnost Blue Shield of California odmítla schválit. Lékaři v Japonsku jí oznámili, že má nádor v mozku. Blue Shield opakovaně vyhlásili, že nádor nemá. Tehdy řekla: „Jsem opravdu ráda, že mám také právníka.“ 13. březen 2003. POSUDKOVÝ LÉKAŘ (BLUE SHIELD OF CALIFORNIA) Podívejte se na Předmět č.1. Prosím, popište mi ho. Je to zamítnutí odvolaní očního lékaře. – Je to váš podpis na dokumentu? – Ano. Teď se podíváme na Předmět č.2. To je zamítnutí žádosti o odvolání pro vyšetření mozku magnetickou rezonancí. – Podepsal jste ho vy? – Ano. Prosím, podívejte se na Předmět č.3. Přečtěte si tento dokument. Je to zamítnutí odvolání od neurochirurga. Popište mi prosím, jak jste došel k tomu, že jste podepsal, odmítavou odpověď? Je to standartní podpis, dává se na všechny odmítavé dopisy. Je to váš podpis, nebo jen razítko? Je to razítko. Viděl jste někdy dříve odmítavý dopis, než na něj orazítkovali váš podpis? Ne, ale odmítavé dopisy jsou v zásadě stejné. Ty, které jsou odeslané – Odpověď je tedy ne. – Ne. V pořádku. Nejlepší posudkový lékař je ten, kdo ušetří společnosti hodně peněz. Doktorka Linda Pinová byla posudkovou lékařkou spol. Humana. Opustila místo, protože se jí nelíbili způsoby, jakými se tam obchodovalo. V ruce máte určitý případ nebo otázku, a začínáte hledat cesty, jak to odmítnout, aby jste ušetřili peníze. To je váš cíl. Sledujete jen jedno, jak ho vyloučit, a tak řeknete: „Výborně. Odborně zamítnuté.“ Nemusím se vůbec trápit nějakými hloupostmi. Jednoduše to zamítnu. Lékaři s nejvyšším procentem zamítnutí ve skutečnosti dostávají bonusy. – Skutečně? Takovýmto způsobem nastavili systém. Jakákoliv výplata pojistky se považuje za lékařovu prohru. Takovouto terminologii tento systém používá. Když na někom šetříte peníze, upíráte mu péči, nebo děláte rozhodnutí, které přinášejí prostředky, ale nespotřebují je, potom ušetříte společnosti peníze. To je Tarsha Harrisová. Blue Cross její léčbu neodmítla a dokonce jí schválila operaci. Ale potom zjistili, že v dávné minulosti trpěla kvasinkovou infekcí. Je to přece normální. Muži i ženy můžou dostat kvasinkovou infekci. A tak mi na ni předepsali mast, běžnou mast, a infekce zmizela. Zanedlouho zažádala o zdravotní pojištění. Hádáte správně, zjistili jí vážné onemocnění. Kvasinková infekce s tím vůbec nesouvisela. Všechno šlo jako po másle. Až dokud nebylo nutné vynaložit peníze, o které jim šlo. Kdyby ji předtím věnovali 5 minut, a chtěli vyléčit kvasinkovou infekci, mohli nahlédnout do jejích lékařských záznamů a konzultovat s jejím lékařem. Kvůli neodhalené kvasinkové infekci, Blue Cross vyloučili Tarshu z pojištění. Už si myslela, že to má za sebou. A potom v Blue Cross změnili názor, lékařům oznámili, že chtějí peníze zpět, ať si je vymáhají od Tarshi. Podstatou celé věci je, že šlo o kvasinkovou infekci. To bylo všechno. Stále mám trpký pocit, protože už pojišťovnám nevěřím. Podle mě se budou vždy snažit vykličkovat. Víte,co řeknou pacientovi? „Nedělejte si věci ještě horší“ To je Lee Inerm. Když se nepodařilo vyloučit vás při testech, nebo odmítnout léčbu, kterou vám doporučil lékař, a nakonec museli zaplatit, pošlou Leeho – svého „zabijáka“. Jeho prací je dostat peníze zpět za každou cenu. Všechno, co musí udělat, je najít ve vaší přihlášce jakýkoliv přehmat, nebo předem stanovené onemocnění, o kterém jste nevěděli. Musíme k tomu přistupovat jako k vraždě. Myslím tím to, že celý můj tým prostuduje vaši zdravotní dokumentaci za posledních 5 let, hledajíc cokoliv,coby naznačilo, že jste něco zatajili, či překroutili, takže můžou stornovat pojistku, nebo zvýšit pojistné tak, že ho nemůžete zaplatit. A když nenajdeme nic,co jste zatajili v přihlášce, stále vás můžeme dostat na chybě z vaší minulosti, protože jste nevyhledali lékařské ošetření. V některých státech je legální pojem: „Předešlé těžkosti rozvážné osoby“. Zní to hloupě, já vím, no znamená to, že když před vaším pojištěním, které si nárokujete, jste měli nějaký příznak, který by rozvážného pacienta přinutil vyhledat lékařskou pomoc, potom těžkosti, ke kterým tento příznak patřil, jsou z pojištění vyloučené. Já vím! Je v tom guláš, že? Ale tak to funguje. Jsou jakože féroví a nestranní, ale jde jim jen o jejich špinavé peníze! není to neúmyslné, není to ani chyba, nikdo vás nepřehlédl, nesklouzli jste do propasti, někdo tu propast vytvořil a postavil vás před ní. Účelem je zvyšovat zisk. Nevím o tom, že by jsem někoho zabil. Zkazil jsem někomu život? Ano. To k čertu Ano. Už dlouho nepracuji pro pojišťovací společnosti, a nemyslím si, že někdy odčiním svojí spoluúčast na tom svinstvu. I tak jsem rád, že jsem z toho venku. Julie Pierce bojovala o léčbu pro manžela Tracyho, který trpěl leukémií. Julie pracovala na jednotce intenzivní péče, ve zdravotním středisku Sv. Jozefa v Kansas City, které poskytovalo její rodině zdravotní pojištění. Každý měsíc našli nový lék, který chtěli lékaři vyzkoušet. Moje pojišťovna to zamítla. Jediným listem odmítli léčbu, prý není pro tento specifický druh rakoviny, a zamítli to. Potom jsme přišli s kostní dření Prokazatelně to pomáhá, někdy nemoc úplně pomine. Tracyho lékaři řekli, že tato léčba byla úspěšně odzkoušená na mnohých jiných pacientech. Pokud se některý z Tracyho bratrů ukáže jako vhodný dárce, přislíbili léčbu kostní dření, která zastaví Tracyho nemoc. Za dva týdny zavolala sestra, která měla na starosti kostní dřeň. Prý přišli výsledky: nejmladší bratr by byl vynikajícím dárcem. Byli jsme v extázi. Víte, Tehdy byl asi nejšťastnější v živote v okamžiku. A tak, předložili jsme to, a oni to zamítli. Prý to není nevyhnutelné. Zjistila jsem, že o léčbě rozhodla zastupitelská komise, která stále pracuje v naší nemocnici. Oni jsou ti poslední, kteří rozhodnou, co se má schválit, a co se nemá schválit. Julie s manželem a jejich synem, Tracym juniorem si vyžádali setkání s posudkovou komisí, tedy mocnými lidmi, kteří mohli cokoliv odsouhlasit. Oznámili Julii, že mají pochopení pro její situaci. Říkám: „Pochopení mi je nanic,“ „Když ho příští rok pochovám.“ Řekla jsem jim, že kdyby byl ředitelem Bruce Van Cleef, a šlo by o jeho manželku, stavím se, že by to schválili. Ne, to s tím nemá co dělat! A říkám: „Možná kdyby byl manžel bílý“ Vstala jsem a odešla z místnosti. Když jsme přišli domů, našla jsem ho v koupelně, zaklepala jsem a zvolala: „Co tam tak dlouho děláš?“ „Nic“. Otevřela jsem dveře, protože obyčejně odpovídal: „Co myslíš, že tu asi dělám?“ A on tam seděl a plakal. A řekl: „proč já?“ „Jsem dobrý člověk“. Řekla jsem: „Ale my jsme ještě nedobojovali.“ „Jsme silní.“ A on odpověděl Víte, on řekl: „Teď už vím, že umřu.“ Řekl: „Zvládnu opustit všechno na světe,“ „ale nechci opustit tebe a Tracyho.“ Lékař mi oznámil, že za tři týdny zemře. A 13. ledna, na moje narozeniny, šel spát, zemřel o pět dní později, tady doma. Byl mi nejlepším přítelem, spřízněnou duší, byl otcem mého syna. Myslím, že jsme měli spolu zestárnout. Oni to všecko zmařili. Chci vědět proč, proč můj manžel? Proč nedostal šanci žít? Kážete o vizích a hodnotách, o péči o nemocné, umírajících, chudých o zdravotním zajištění, které nikoho nenechá napospas. Nechali jste ho napospas! Nepostavili jste ho ani na start! Jako by byl ničím. Chci, aby si to uvědomili. A nemyslím si, že se tak stane! Nemyslím, že je to trápí ani trochu. Jediný člověk v zdravotním pojišťovnictví si to uvědomil. Doktorka Linda Pinová, posudková lékařka ve společnosti Humana. Jmenuji se Linda Pinová, Jsem tu kvůli veřejnému přiznání. Na jaře roku 1997, Jsem jako lékařka, zamítla nevyhnutelnou operaci člověka, která by mu zachránila život, a tak jsem způsobila jeho smrt. Žádná osoba ani skupina mě za to nehnala k zodpovědnosti, protože jsem ve skutečnosti ušetřila své společnosti půl milionu dolarů. Tento akt mi brzy zajistil pověst dobré posudkové lékařky, a zajistil i můj další postup na poli zdravotního pojištění. Z několika stovek dolarů na týden, se můj plat posudkové lékařky vyšvihl na 6-číselné sumy výkonné pracovnice. Ve svém pozici jsem měla jedinou, primární úlohu, a sice využít svou lékařskou odbornost na finanční zisky společnosti, pro kterou jsem pracovala. Mnohokrát mi bylo řečeno, že neupírám léčbu, že upírám jen platby. Vím, jak tento systém mrzačí a zabíjí pacienty. Jsem tu, abych vám řekla o této špinavé práci. Pronásledují mě tisíce stránek papíru, na které jsem napsala slovo: „zamítnuto“. Děkuji. Jak jsme se dostali do bodu, kdy lékaři a zdravotní pojišťovny nesou zodpovědnost za smrt pacientů? Kdo vymyslel tento systém? Jak to všechno začalo? Kdy vznikla HMO? (Společnost na ochranu zdraví) Díky zázraku magnetické pásky to už víme. 17. únor 1971, 17:23 Připomínky víceprezidenta jsme zúžili na jedinou věc: je to problém, zda by jsme měli pokrýt také Organizaci na ochranu zdraví, podobně jako Kaisrův léčebný program. Nixon: „Dovolte mi zeptat se“ „víte, že se do těchto prokletých léčebných programů příliš nehrnu“ „Jedná se o osobní iniciativu.“ „Ta patří mě.“ „Edgar Kaiser vede svůj program kvůli zisku.“ „A důvod, proč to může dělat“ „Edgar Kaiser mě navštívil, hovořili jsme o tom.“ „Probrali jsme to do hloubky.“ „Všechny snahy vedou k oslabení zdravotní péče.“ „Čím méně péče poskytnou, tím více peněz ušetří.“ „Fajn.“ „Jsou to správné snahy.“ „To není špatné.“ Další den, 18. únor 1971 Představuji novou Strategii ochrany zdraví společnosti. Účel tohoto programu je jednoduchý: Chci, aby měla Amerika nejlepší zdravotní péči na světě, a aby ji každý Američan mohl v případě potřeby obdržet. Tento plán tkvěl mezi Nixonom a Edgarem Kaiserem. V následujících letech dostávali pacienti stále méně péče. Zdlouhavější ohlašování v místních nemocnicích a méně kvalitní léčba. Jsem tu asi 18 hodin, od 7:00 ráno. To,co je zamotané a nepřehledné, může být i nebezpečné. Zatím co pojišťovny bohatly, systém byl nefunkční. 37 miliónů Američanů žije bez ochrany před smrtelnými chorobami. Doplácejí na to chudí, kterým odkládají nevyhnutelnou zdravotní péči až dokud není pozdě. Tak to šlo roky, dokud do města nevkročil tento muž, provázený svojí malou dámou. Dráždivá. Chytrá. Sexy. Někteří to nevydrželi. Představuji vám skupinu, pověřenou zpracovat Národní reformu zdravotní péče. Předsedá jí První dáma, Hillary Rodham Clintonová. Hillary R. Clintonová si stanovila zpřístupnit léčbu všem za svůj nejvyšší cíl. Všeobecné pokrytí, teď! Nebude záležet na tom, kde pracujete, zda pracujete, ani na vašich předchozích onemocněních. Zdravotní péče nesmí být nikdy odpírána. Někteří republikáni si stěžují, že si pani Clintonová dělá co chce, protože je manželkou prezidenta. Myslím, že je dost riskantní, že prezident Clinton pověřil svojí manželku takovým velkým pojistným programem. i když nesdílím ředitelovo potěšení z řízení vládního zdravotnického systému, sdílím jeho snahy o diskusi, tak živou, jak je jen v legislativním procesu možné. Určitě se vám to podaří, pane Armey. – Uděláme, co půjde. – Vy a doktor Kevorkian, že. Slyšel jsem o vašem šarmu a důvtipu, a řeknu vám řeči o vašem šarmu jsou přehnané, zatímco řeči o vašem důvtipu naopak moc slabé. Děkuji, děkuji pěkně. Washington z ní šílel. Opravdu chcete, aby federální vláda řídila zdravotní péči? Přijdete o svobodnou volbu lékaře. – Méně vládní – Víc vládní kontroly. Méně kontroly pro vás a vaši rodinu. Když vaše matka onemocní, bude muset mluvit s úředníkem namísto lékaře. Je to absolutní chaos, a bude ještě větší. Ne tento jejich velký, byrokratický, socialistický plán! – Socialistický převrat – Socialistická medicína. Představuje to obrovský sociální experiment. RUDÁ POHROMA SOCIALISTICKÁ MEDICÍNA Nic v nás nevzbuzuje větší obavy, než tato představa. A strach našich vůdců se obrací proti socialistické medicíně, kterou vždy tvořili dobří lékaři z Americké lékařské asociace. Takto vláda fackuje vaši nemocnici, definováním služeb, nastavením standartů, zakládáním výborů, vyžadováním zpráv, bude určovat kdo vejde dovnitř a kdo ven. Nakonec vláda vyléčí každého spravedlivě a stejným dílem, věříte tomu? Přidejte se k nám, pojďme do ulic, za nový systém zdravotnictví pro každého. Ano, zdravotnictví pro každého, V AMA to tak nechtěli. A aby se přiblížili k domovům, uspořádali tisíce posezení po celé zemi, kam zvali své sousedy, aby si přišli poslechnout nahrávku, vytvořenou dobře známým hercem, o hříšnosti socialistické medicíny. Jmenuji se Ronald Reagan. Jednou z tradičních metod, jak popsat zpátečnictví socializmu, je využít zdravotnictví. Lékař začíná ztrácet svobodu. Je to velká lež která pokračuje dál a dál. Lékař se rozhodne pracovat v nějakém městě. A vláda mu oznámí: „V tomto městě nemůžeš žít“ „Tam už je lékařů dost, musíš jít jinam.“ Každý z nás ví, co se stane, když jednou nastane precedens, že vláda někomu stanoví jeho pracovní místo a metody. A zpoza vás se vynoří jiné vládní programy, které napadnou všechny oblasti vaší svobody, jak jí známe v naší vlasti. Až se jednoho dne probudíme ze zjištěním, že tu máme socializmus. Bílý dům se dnes vyjádřil, že je čas změnit rétoriku v souvislosti s podpálením podobizny H. R. Clintonové. Časy se můžou změnit ale taktika zastrašování ne. Pojišťovací společnosti vynaložili víc jak 100 miliónů dolarů, aby potlačili Clintonové zdravotnickou reformu. A měli úspěch. Ráda bych vám představila prezidenta, on totiž miluje roli velkonočního vejcete. Podobu dalších sedmi let v Bílém domě, jí nedovolili znovu jí prosadit Je tu někdo starší dvou let? Prošlo jedeno a půl desetiletí a Amerika stále nemá všeobecný plán zdravotnictví. Spadli jsme na 37. příčku ve zdravotní péči na světě, těsně nad Slovinsko. – Kdo řekl, že mu uřízneme nohy? – Jen řež! Bolí to? Ale je to pochopitelné, protože Kongres měl spoustu jiné práce. Pane mluvčí, dnes zde vystupuji, abych pogratuloval, cukrářům společnosti Just Born Incorporated, kteří oslavují 50. výročí jednoho z jejich nejznámějších a nejvychvalovanějších výrobků, mojí dcerou nevyjímajíce, tyčinky Marshmallow. A tak vstoupil pojistný systém bez kontroly až do 21. století. Humana víc jak zdvojnásobila svůj čtvrtroční zisk, stejné výsledky očekává během celého roku United Health ztrojnásobila ceny akcií Vytvářejíc nechutné zisky, překonali všechny očekávání Existuje tam mnoho skutečně bohatých akcionářů. Jsou ochotní podělit se o svoje bohatství? Vytvářejíc z ředitelů miliardáře a obcházejíc zákon, jak se jim zachce. Ale jejich největším úspěchem byla koupě Kongresu Spojených Států. Toto je Washington v práci. Lobování se stalo očividným, hromadí se peníze Lobistům pojišťoven, jejichž počet čtyřnásobně převyšoval počet členů Kongresu, nakonec se podařilo koupit i starého nepřítele. Za svoje mlčení byla Hillary odměněna. Stala se v druhým největším sběratelem příspěvků v Senátu příspěvků od pojišťoven. Odevzdali jsme celý zdravotnický systém do rukou zdravotních pojišťoven. Mají plnou kontrolu. Tedy ne naprosto úplnou. Výrobci léků si také rádi kupují kongresmany. Tolik zaplatili těmto lidem. A této žene. Tomuto muži. A tomuto muži. A jemu také. Dámy a pánové, prezident Spojených států. Největší šek schovali pro posledního. A proč vyplatili tolik v hotovosti? Chtěli, aby jim schválili šek. Šek na pomoc seniorům při předpisovaní léků. Nehledejte v tom žádnou chybu. Republikáni milují svoje matky a otce a prarodiče stejně jako všichni v těchto kopcích. A v naší zemi se o ně také postaráme. Samozřejmě, ve skutečnosti to byl šek na získání 800 miliard z našich daní, a to pro farmaceutický průmysl a zdravotní pojišťovny. Výrobci léků si mohli účtovat co se jim zachtělo, a soukromé zdravotní pojišťovny se stali jejich prostředníkem. Každý měl dostat svůj kus koláče. Muž, který to celé spískal, byl kongresman Billy Tauzin. Byl na to ten pravý člověk, protože měl tajnou zbraň. Nikdo v této budově nemiluje svoji matku víc, než já miluji tu svojí. Změřím se s vámi, pane. Nikdo v tomto těle, nemiluje svoji matku ani víc, ani méně, než jiní. Miluji tu ženu. Zamysleli jste se na sekundu, zda milujete svoje matky a otce víc, než my milujeme svoje? Myslíte si, že republikáni a demokrati vás budou volit? Opravdu si to myslíte, pane Starku? Bůh vám žehnej. Všichni milovali svoje matky, skoro to ale vypadá tak, že nemilovali ty naše stejně silně. Je mi ctí a potěšením podepsat.. tuto historickou součást legislativy, Akt modernizace a zlepšení předepisování léků ve zdravotnictví, z roku 2003. Neřekli nám však, že starší lidé budou za předpisy nakonec platit víc, než předtím. Víc jak 2/3 starší populace stále platí víc jak 2000 USD ročně. A když bylo po všem, 14 kongresových pomahačů, kteří na tom šeku pracovali, skončilo se svojí prací a odebrali se pracovat do systému zdravotního pojištění. Tak jako jeden kongresman. Billy Tauzin opustil Kongres, aby se stal ředitelem spol. Pharma, lobistou farmaceutického průmyslu, za 2 milióny dolarů ročně. Och, byl to šťastný den ve Washingtonu. Mnozí Američané věděli, že se nikdy nedožijí veřejné zdravotní péče, a tak se někteří z nich rozhodli, že vyhledají pomoc jinde. Jedeme přes řeku Detroit. Za námi je Renesanční centrum, tam je Renesanční centrum, ředitelství General Motors, v pozadí centrum Detroitu, Z mostu je opravdu pěkný výhled. To je Adriana Campbellová, svobodná matka, je jí 22, a má rakovinu děložního čípku. Onemocněla jsem rakovinou a pojišťovna mi neschválila léčbu. Řekli, že nezaplatí, protože mi je jen 22. „Nemůžete mít rakovinu děložního čípku.“ „Jste příliš mladá.“ Zadlužená, ale vyléčená, měla Adriana plné zuby Amerického zdravotnictví. Vymyslela nový plán. Mám všechno připravené, stačí jen přejet hranici. Mám připravený pas, po ruce mám peníze 3 dolary 25 centů na mýtné. Všechno je tam, kde má být až to začne. Laura, teď buď ticho. – Občanství? – USA. – Kde bydlíte? – V Michiganu. – Ta kamera neběží? – Ne. Možná žije v Michiganu ale 10 bloků za hranicí se z Adrian stává Kanaďanka. Jako dlouho tu žijete? – 3 měsíce? – Asi tak. Ještě jsem nepožádala o průkaz. – Mám jen svůj. – Bude to za 10 minut. V pořádku, počkám. OK, děkuji. Zapsala jsem si tam Kylovu adresu, a když se mě zeptali na stav, uvedla jsem ho jako svého druha. Nerada lžu a nesnáším lháře, vím, že je to lež, ale Snažím se jen ušetřit Nemusíte běhat se šekem, když jdete do nemocnice. Nám je veřejně poskytována. Něco, o co se nemusíte bát o co nemusíte bojovat Bez stresů. Volají policii. Přítomnost našeho štábu upozornila kliniku, že se něco děje. Nemusí si mě všimnout Mám jiný nápad. Půjdeme na jinou kliniku. Tam dole je klinika Minuli jsme ji Jsou tam policajti? Podívejte. Ano, Adriana konala protizákonně. Ale my jsme Američané. Jezdíme do jiných zemí, jak se nám zachce. Je to finta, ale je dovolená. Myslím, že je to trochu frustrující, ožením se s ní a všechno se vyřeší. Měla by být pojištěna automaticky. Američané si berou Kanaďany kvůli pojistce. Využívají nás. Dobrý nápad. Funguje to. Stává se z toho móda V Kanadě má každý léčbu zdarma. Funguje to? Bohužel ne. Celé měsíce čekáte na léčbu, kterou tady dostanete za pár dní. V Kanadě musíte na zákrok čekat 9 – 10 měsíců Mnozí Kanaďané věří, že je to spíše zdravotnický systém, kdo je opravdu nemocný. Platí méně svým lékařům. Chirurg může ročně provést jen určitý počet operací, jen s obmezeným množstvím drahého moderního vybavení. V Americe se dřív dostane péče vaší kočce nebo psovi. Když čekáte na chemo, zemřete na rakovinu, v celé Otawě je jen jeden přístroj! Pokud myslíte, že socializovaná medicína je dobrý nápad zeptejte se Kanaďanů. Koho se mám zeptat když ne svých kanadských příbuzných: Boba a Estelly. Oni však nechtěli přes hranici. Chtěli abych se s nimi setkal v Sears v Kanadě. Co tu děláte? Pojišťujeme se: cestujeme do Států. Jedeme tě přece navštívit Vždyť je to jen přes řeku A to by jste nejeli na návštěvu do Michiganu ani na pár hodin bez pojištění? Ne, nejeli. V tom máme jasno, nejeli. Někdo nás praští po hlavě, něco se nám stane Nechcete zabřednout do amerického zdravotního systému. Nemáme nic proti Američanům, ani proti Americe, nic takového. Jsme hodní a prostí lidé. No, ne tak moc prostí, ale určitě velmi milí. Rozhodl jsem se hlouběji prozkoumat jejich protiamerické názory, v jedné dobré kanadské restauraci. Jeden náš známý jel na Havaj. Utrpěl tam zranění hlavy. A než se zotavil na cestu domů, vytvořil sekeru 600,000 USD. Může si tohle běžný Kanaďan dovolit? Je mi zle z pomyšlení, že byste se měli něčeho takového obávat Nekritizujeme tvojí vlast, jen předkládáme fakta, kvůli kterým si nemůžeme dovolit.. jet bez zdravotního pojištění. – Ani jeden den? – Ani den. Aby dokázali svoje tvrzení, pozvali mě doma na golf, promluvit si s Larrym Godfreyem, který na dovolené na Floridě utrpěl úraz při golfu. Zaslechl jsem prasknutí a ucítil bolest když se odtrhla šlacha. Tady je kost na kterou se upíná biceps biceps se uvolnil a stáhl až skončil tady na mojí hrudi. Sval prošel nahoře ramenem a zůstal v hrudi? Skončil přesně tady. Jako správný golfista Larry ukončil hru dřív, než vyhledal ošetření. Potom mu oznámili špatnou zprávu. Nebyl jsem nijak vystrašený, neměl jsem tam ani pojištění Řekli mi, že to bude stát 23 nebo 24.000. 24.000? Dolarů, ano . Kdyby jste zůstal ve Spojených státech, vyšlo by vás to na 24.000 USD? 24.000, ano. Místo toho jste jel do Kanady, – a Kanada vaše výdaje uhradila – Všechno. Zaplatila za operaci – a stálo vás to – Nic. – nula. – Nula. Zajímá mě, proč očekáváte od ostatních Kanaďanů, kteří nemají takovéto problémy, že budou svými odvody hradit platby za vás. My by jsme udělali totéž pro ně. Bylo to tak vždy a doufáme, že to tak zůstane. Dobře, ale co kdyby jste za svoje problémy platil sám, a za cizí neplatili, starali se jen o sebe. Je velké množství lidí, kteří nejsou ve stavu takto se zaopatřit Někdo se o ně musí postarat Jste členem socialistické strany. nebo strany zelených? Vlastně, momentálně patřím ke konzervativcům. Je to špatné? Jen mě to trochu zmátlo Víte Nemělo by, myslím si že pokud jde o otázky zdravotnictví, nemělo by záležet na politické straně ke které patříte. Pokud patříte Ale u nás, když se podíváte přes řeku, proč tomu nevěříme i my,co myslíte? – co s námi není v pořádku? – No, jsou to síly které nesdílejí naše přesvědčení, že zdravotní péče.. má být volně dostupná. Myslím, že to neznali ani Kanaďané dokud nepřišel Tommy Douglas (socialistický premiér 1961 – 71), který změnil nás všechny. – Jediný muž? – Jediný, ano. – Dokázal to jeden muž – A mohl by navštívit i nás? Bohužel je už mrtvý ve skutečnosti je vlastně považován za nejvýznamnějšího Kanaďana Uvědomujeme si to – Myslíte v celé historii? – V celé naší historii. – Je významnější než první premiér – Určitě ano Významnější než Wayne Gretzky. – Nevěřím. – Naprosto. Významnější než Celine Dion? Významnější než Celine Dion. – Víc než Rocky a Bullwinkle? – Možná jak čepel procházela tudy, prořízla i rukavici, přeřízla všechny prsty a úplně je oddělila. Uvědomil jsem si, že urychleně potřebuji pomoc. Přišívání uříznutých prstů, rukou a údů jsou asi nejsložitější operace, jaké provádíme. Vidíte před sebou 5 prstů a víte, že operace potrvá 24 hodin. Potřebujete 4 chirurgy a stejný počet sester, dva anesteziology, aby jste uskutečnili zákrok takového rozsahu. Ve stavu, v jakém přišel Red, jsme vůbec nepřemýšleli nad tím, zda mu máme poskytnout pomoc, stáli jsme před velkým úkolem a soustředili jsme se na nejlepší způsob, jak ho z toho vysekat Znám jednoho Američana, který si usekl konečky 2 prstů na cirkulárce, a když přišel do nemocnice, řekli mu, že jeden prst bude stát 60.000 USD a druhý ho vyjde na 12.000 USD. Musel si vybrat který prst si nechá. – Nikdy jsme nikomu neřekli, že jeho prst nemůžeme přišít zpět jen proto, že to neumožňuje systém. Mám rád tento systém, protože mi umožňuje pomáhat lidem, i bez takovéhoto rozhodovaní. Vypadá to, jako kdyby nic z toho, co jsme tu řekli nebyla ve skutečnosti pravda. Možná jsem byl v nesprávné části města. A tak jsem jel přes celé město, abych se zeptal přímo v čekárnách. Jak dlouho jste čekali na ošetření? 20 minut. 45 minut. Ošetřili mě hned. Koukněte, kolik je tu lidí, musí makat ostošest Museli jste si zařídit povolení navštívit nemocnici? Ne, ne. Ne. Nepotřebujeme to. – Nemuseli jste čekat na schválení? Ne, ne. Od pojišťovny? Nebesa, to teda ne! Máte zdravotní pojištění? Ano, jistě. Existují nějaká obmezení? Žádná. Nemyslím, že jsou nějaké Nevím. Nemyslím, že nějaké jsou, pokud vím Jaké máte výhrady? Žádné. Vím, že v Americe si lidé za zdravotní péči platí, ale myslím si, že my to nechápeme, nerozumíme té koncepci, my platit nemusíme. Ať máme Parkinsona, srdečním infarktem Máme velké štěstí. Nestěžujeme si Lidé si stále stěžují, rozumíte? Jasně, Kanaďané Ale jako celek je tento systém skvělý, protože dává jistotu, že i ti nejchudší z nás dostanou nejlepší ošetření. Důsledkem je, že Kanaďané žijí o tři roky déle než my. není těžké tomu uvěřit když potkáte spoluobčana, jakým je Erick. – Ó Anglie, už přicházíme Erick Trimble z Olympie ve Washingtonu celý život šetřil, aby mohl přejít přes slavný přechod na Abbey Road v Londýně. Ale Erickovi nestačilo jednoduše přejít ulici jako Beatles, Chtěl to udělat svým vlastním způsobem. Tu je Erick, jak po rukou přechází přes Abbey Road Hej! Zkus to znovu Ne, asi jsem si vykloubil rameno. Bolí to? Jo. Dole v ulici je nemocnice. Nemocnice od Ericka nepožadovala žádné poplatky za pobyt, jen 8 liber za léky, které mu dali. Jsi nějaký skleslý. Budu v pořádku. Rozhodl jsem se navštívit Velkou Británii, aby jsem zjistil, jak může být pobyt v nemocnici zdarma a proč stojí léky jen 10 dolarů. Mám jako recept na lék, který obsahuje 30 tablet. Kolik stojí? 6.65 liber. to je standartní poplatek. 6.65 liber? To je asi 10 dolarů, že? Ano. A co 60 tablet? Kolik stojí? Stejně. 120 tablet. 6.65 – Nezáleží na množství? – Ne. A co léky na HIV nebo rakovinu? Pořád 6.65 liber. Osoby mladší než 16 let a starší než 60 neplatí nic. Takže dospělé pracující osoby, které vydělávají dost peněz, zaplatí 6.65 liber, a ostatní mají léky zdarma Přesně tak. – Neviděl jsem tu žádné peníze? – Ne, nic. – Neplatilo se tu penězi. – Je mi nad 60. – My neplatíme. – Na co je tu tedy pokladna? Zajímalo by mě, kde tu máte chléb, mléko a sladkosti? Nevidím tu ani prací prášek. Nestudoval jsem tolik let proto, abych prodával prášky na praní. Další zastávkou byla státní nemocnice, řízená národní zdravotnickou službou. Už jsem tu 7 týdnů, dostanu proplaceno 6 měsíců. A potom dalších 6 měsíců, ale neproplacených. Takže budu mimo asi rok.. Tam, odkud jsem, by to znělo jako luxus. Opravdu to není tak, jako v USA, to rozhodně ne. A kolik zaplatíte za tento pobyt? Neplatí se. Ptali se, kolik se tu platí. A já jsem řekla, že nic, že jen odejdete. To je národní pojištění. Nedostanete žádný účet na konci dne. I když jste pojištěný, někde přece platit musíte. – A kde je oddělení plateb? – Opravdu tu nic takového není. Neděláme nic takového jako účtování Kolik jste platili za to dítě? Prosím? Před odchodem jste museli zaplatit ne? – Toto je NHS (Národní zdravotní systém) Tady nejste v Americe. Možná budu mít víc štěstí v části nemocnice, určené pro dražší zákroky. Tento chlapec si zlomil kotník Kolik ho to bude stát? Promiňte? Vyšetření na pohotovosti Dostane mastný účet, až to doděláte, že? To je NHS: všechno je zdarma. Ptám se na poplatky za léčbu a vy se smějete. Nikdo se na to ještě neptal ani na pohotovosti. Začal jsem klesat na duchu, protože všechno bylo zdarma. A potom jsem objevil tohle: „POKLADNA“ Tady lidé platí účty po ukončení pobytu v nemocnici? Ne, tato nemocnice patří k NHS, neplatíte žádné účty. Takže můžete jít domů? A proč je tu nápis „Pokladna“, když tu lidé neplatí? Za okénkem stojí starší pán a vyplácí peníze lidem, kteří museli zaplatit za dopravu. Znamená to, že se jim refundují cestovní výdaje. Děkuji. Takže v britských nemocnicích namísto toho, aby peníze tekly do pokladny, tečou z ní ven. Nemocnice vás neposuzuje podle toho, zda jste zaplatili nějaké účty, zajímá ji, zda jste schopný odejít a dopravit se do bezpečí. Samozřejmě, jsem vypadal jako úplný trouba. Potřeboval jsem skutečného, pravého Američana, který by to alespoň trochu pochopil. Když jsem poprvé přijela do Londýna, v roce 1992, teprve jsme se tu usadili a měli jsme tři děti. Všechny jsem přihlásila do NHS, což je Národní zdravotnický systém. Britský národní zdravotnický systém. Myslím, že mnoho Američanů považuje státní medicínu za odpadovou záležitost že léčba, která může být nevyhnutelná, se stane zastaralou a strašnou, že to bude jako v SSSR. Je to jako Myslela jsem si, že to bude strašné. Já si to myslel také. Jen co se narodí dítě, šup zpátky na pšeničné pole! Dozrála naše pšenice, protože práce je naší ctí, A když naše skromná snaha, odmění nás úrodou, nepohrdni ani zrnkem, odpovíme: všechnu využijeme! Žni! Žni! Nakládej! Nakládej! Kvóta už je na dosah A tehdy mě napadlo, že u nás v Americe jsme zestátnili už mnoho věcí. My jsme vaši požárníci, zachraňujeme vám životy a kočky ze stromů, my jsme učitelé amerických škol, kde se děti zdarma vzdělávají, a my jsme vaše pošta, za babku doručíme váš dopis, a tady je vaše knihovna, kde zdarma dostanete knihu, Vážně jsem rád, že máme policii hasičské stanice knihovny Nejde mi ale do hlavy, proč nemáme víc těchto bezplatných, státních výhod, např. zdravotní péči Kdy vznikla myšlenka, že každý britský občan by měl mít právo na ošetření? když jdete do minulosti, všechno to začalo s demokracií, ještě předtím, než jsme volili. Všechna moc byla v rukou bohatých. Když jste měli peníze, měli jste zdravotní péči a vzdělání, zajištění ve stáří; demokracie způsobila, že chudí mohli volit A to přesunulo moc z trhu na policejní stanice. Z peněženky na hlasovací lístek. A lidé mluvili jednoduchou řečí: „V 30-tých letech tu byla masová nezaměstnanost“ „Ale během války žádní nezaměstnaní nebyli.“ „Když zabíjení Němců poskytlo práci všem,“ „proč by jí neposkytla výstavba nemocnic,“ „výstavba škol, školení sester, vzdělávání učitelů?“ Když je dost peněz na zabíjení lidí, je jich dost i na pomoc. Pravda. To posunulo celý problém značně dopředu. – V kterém roce asi? – V roce 1948. „Vaše nová Národní zdravotní služba začne fungovat 5. června.“ „Co je to? Jak ji získáte?“ „Poskytne vám kompletní lékařské a zubní ošetření a péči.“ „Každý, bohatý či chudý, muži, ženy nebo děti ji mohou využít“ „S výjimkou speciálních položek vás nečekají žádné poplatky.“ „Nejedná se o pojištění, ale ani o charitu.“ „Financovat ji budete jako daňoví poplatníci.“ „Odstraní vaší finanční nejistotu v době nemoci.“ Takže pár slov úplně vystihlo celou věc. Žasl jsem, když mi říkal, že to začalo v roce 1948. Briti se právě vzpamatovávali ze zničující války. Země byla zničená, na pokraji bankrotu. Neměli nic. Jen během osmi měsíců víc jak 42,000 civilistů přišlo o život. My jsme to prožívali 2 hodiny dne 11. září, oni to prožívali každý běžný den. Vzpomeňte si, jak jsme se cítili po 11. září. Jak nás to všechny spojilo. Tak nějak se asi cítili i oni. A tak první věcí, v které se rozhodli po válce sjednotit byla bezplatná zdravotní péče.. pro každého. I paní Thatcherová se prohlásila, „Národní zdravotní systém je bezpečně v našich rukou.“ Je to stejně nezpochybnitelné jako volební právo žen. Nikdo nemůže zpochybnit volební právo žen, protože lidé by to odmítli. Nepřipustili by zhoršení nebo zničení Národního zdravotního systému. Kdyby Thatcherová nebo Blair prohlásili: „Předělám Národní zdravotnictví“, Byla by to asi revoluce. Zpráva Americké lékařské asociace o lidech ve věku 55 – 64 let tvrdí, že Briti jsou omnoho zdravější než Američané. Na každou nemoc, kterou si vezmeme, máme víc nemocných v Americe než v Anglii. Rakovina, srdeční onemocnění, vysoký tlak, infarkty, plicní choroby, všechno svědčí značně proti Američanům. I ti nejchudší lidé v Anglii, žijící v nepříznivém podnebí, které jim způsobuje nejhorší onemocnění, jaké se tam dají čekat žijí déle, než nejbohatší Američané. Zajímal mě i pohled lékařů, kteří pracují tady v Británii. Vždyť musí žít pod neustálým státním dohledem. Jste rodinný lékař? Ano, říkáme tomu „praktický lékař“. Takže jste něco jako rodinný praktický lékař? Ano, je to práce v rámci NHS. Ve službě máme 9 takovýchto lékařů. – Jste placen státem? – Ano, státem. Takže pracujete pro stát? – Státem placený lékař? – Ano. Když pacient přijde za vámi, dřív, než ho ošetříte, musíte zavolat státní pojišťovně, zda mu můžete poskytnout léčbu? Ne, za celý den vůbec nepřijdu do styku s penězi. Už jste musel odmítnout někoho, kdo měl nějaké onemocnění? – Ne, nikdy. – A slyšel jste už o někom, kdo byl v nemocnici a vyhodili ho, protože nemohl zaplatit účet? Ne, nikdy. Ani bych v takovém systému nechtěl pracovat Když jste státní zaměstnanec, asi musíte využívat hromadnou dopravu. Ne. Mám auto, kterým jezdím do práce. Staré fáro? Žijete v drsné čtvrti, nebo Myslím, že žiji v otřesné části města, jmenuje se Greenwich. Je to krásny dům. Je třípodlažní. Kolik dalších rodin tam bydlí s vámi? Jsou tu 4 ložnice pro mojí ženu a syna. Bydlíme tu jen tři. Kolik jste za něj dali? – 550,000 liber. Skoro. – Takže milion dolarů. Vaše vláda platí lékaře v rámci Národního zdravotního systému A žijete v miliónovém domě. Ano. Moji přátelé si myslí, že si žiji celkem dobře. Opravdu? A jak si žijete? Vydělávám cca 85,000 včetně důchodu – 85,000 liber? – 85,000 liber ročně. Je v tom i penze, kterou mi budou vyplácet. Moje výkony jim přitom vydělají víc jak 100,000 liber. – 100,000? To je už skoro 200,000? – Ano, přesně tak. Peníze, které vyděláme, oplácíme naší prací. Čím lépe se staráme o pacienty, tím více nám zaplatí. Co tím myslíte? Máme tu nový systém, a když v tomto novém systému má většina vašich pacientů normální tlak, nebo většinu přesvědčíte, aby nekouřili, anebo je přesvědčíte, aby se dali psychologicky vyšetřit když se necítí dobře, nebo jim snížíte cholesterol, potom vám víc zaplatí. Když v tomto roce přesvědčíte své pacienty, aby přestali kouřit – zaplatí vám víc? – Přesně tak. – Víc vyděláte? – Ano, samozřejmě. Takže lékaři v Americe se nemusí obávat.. státního zdravotního systému. Ne. Když chcete mít.. dům za 2-3 miliony a 4 nebo 5 pěkných aut, 6 nebo 7 televizorů, potom asi musíte pracovat tam, kde tolik vyděláte. Myslím si, že tu máme pohodlí, a to je Londýn drahé město, ale myslím, že žijeme dost pohodlně. Stačí vám miliónový dům, Audi, TV s plochou obrazovkou? Ano, jsme spokojení. Demokracie je ta nejpřevratnější věc na světě. Převratnější než socialistické idey nebo cokoliv jiného. Protože když máte moc, musíte vyhovět potřebám společnosti. Je to svoboda volby, o které kapitalizmus celý čas tvrdí: „Vždy máte na výběr“. Výběr ale záleží na svobodě volby. No a když se topíte v dluzích, nemáte žádnou svobodu volby. Systému asi prospívá, když se průměrný pracující člověk topí v dluzích. Ano, protože zadlužený člověk se stává bezmocným, a bezmocní lidé nevolí. Stále vykřikují, že volit by měl každý. Myslím si, že kdyby chudí v Británii nebo Spojených státech volili lidi, kteří chrání jejich zájmy, byla by to skutečná demokratická revoluce. No to oni nechtějí. A tak udržují lidi v beznaději a pesimizmu Existují 2 způsoby, jak lidi ovládnout: prvním je lidi zastrašit a druhým demoralizovat Vzdělanému, zdravému a odvážnému národu se vládne hůř. Myslím, že existuje prvek v myšlení určitých lidí: Nechceme vzdělaný, zdravý a odvážný národ, protože se nám může vymknout 1% světové populace vlastní 80% světového bohatství. Je to neuvěřitelné, a lidé to tolerují, protože jsou chudí, demoralizovaní, a jsou vystrašení. A potom si myslí: „Asi bude nejlepší držet krok a doufat v lepší časy.“ Naděje na změnu k lepšímu je to, co nás provází už od narození. Máme nejvyšší úmrtnost novorozeňat v západním světě. Dítě narozené v Salvadoru má vyšší šanci na přežití, než dítě narozené v Detroitu. Zlepší se to, když nastoupíte do školy. 40 žáků v 1 třídě. Školy bez laboratoří. Většina našich mladých lidí nenajde na mapě Británii. Ale to nic, máme ještě univerzity. No zatím co promujeme, pod zadkem máme pěkně horko, topíme se totiž v dluzích ještě dříve, než si najdeme první práci. Je to asi 35,000 USD, které dlužím. Za tříleté studium. Tak se z vás stane člověk, kterého hledají. Kdo potřebuje tuto práci. 3,904, 3,905 Kdo by nechtěl zaměstnat člověka, který dluží tolik tisíc? Takový člověk nedělá problémy. Aby jste zaplatili svůj dluh za školu, potřebujete práci se zdravotní pojistkou. Bylo by strašné ztratit takový džob, že? Vždy můžete odejít Nikde není napsané, že tu musíte pracovat A když vám práce nestačí na výdaje, žádné strachy! Najděte si ještě jednu, a ještě jednu, a ještě jednu. Mám tři zaměstnání a cítím se vytížená. – Máte tři zaměstnání? – Ano, tři. Úžasná Američanka, že? Tedy je skutečně úžasné, že to zvládáte. Spíte vůbec? A pokud málo spíte vezměte si prášky! Jste stále unavená. Cítíte smutek, beznaděj. Topíte-li se v obavách možná trpíte úzkostnou poruchou Může jít o ADD (porucha pozornosti). – Obraťte se na lékaře. – Zeptejte se lékaře. Promluvte si s lékařem. Ano, požádejte lékaře, aby vám dal další prášky. Těmi se dostatečně nadopujete, až dokud nepůjdete do důchodu. Důchodu? Pokud se dožijete 80-tky, důchod ještě zažijete. Čerstvě zaměstnaní však už důchod nikdy neuvidí. Ale nebojte se, naše děti se o nás postarají, až uváží, jaký úžasný život jsme jim připravili. A nezapomeňte, potlačme teroristy tam, kde jsou, aby jsme s nimi nebojovali tady. KAISER PERMANENTE je největší pojišťovnou v zemi. A Dawnell Keysová měla dostatek štěstí, aby se kompletně pojistila. To je dobře, protože jednou v noci vystoupila její 18-měsíční dceři Mychel teplota nad 40°C. Jako každá zodpovědná matka zavolala 911, a sanitka odvezla Mychel do nejbližší nemocnice. Nemocnice si zjistila pojišťovnu a prohlásila, že KAISER by neproplatila vyšetření a potřebná antibiotika pro léčbu Mychel. Musela by ji odvézt do smluvní nemocnice KAISER-u. KAISER mi vzkázal, abych ji převezla autem do nemocnice, protože nemůže být léčená v nemocnici M.L.Kinga. Stále jsem je žádala, aby jí pomohli, no a oni odmítli. Její stav se zhoršoval a dostala záchvat. Dawnell přesvědčovala lékaře, aby neposlouchali KAISER a pomohli její dceři. Vyvedli mě z nemocnice, protože mě označili za hrozbu. Po hodinách odkládání ji převezli ke KAISER-ovi, a dorazili právě ve chvíli, kdy nastala zástava srdce. Oživovali ji 30 minut. Potom přišel lékař, a oznámil nám, že vydechla naposledy. Byla jsem mimo. Fakt omráčená bylo to neskutečné. Držela jsem ji. Držela jsem ji a říkala jí, že mamka zkusila všechno, aby se jí dostalo léčby, kterou potřebovala. Bylo mi to líto, že jsem jí nedokázala pomoct. Toto je Corrina s dcerou Zoe. Corrina je absolventkou Michigan State University, a pochází z mého rodného Flintu v Michiganu. Před šesti měsíci Zoe, podobně jako Mychel, prudce vystoupili teploty. Na chvíli přestala dýchat zmodrala a omdlela mi v náručí, což byl Myslím, že to byl nejhroznější moment mého života, zdálo se, že je už mrtvá nebo umírá. Netušila jsem,co dělat. V nemocnici jí podali nějaký lék, srazili jí horečku, vyšetřili jí, vzali krev A jakou stanovili diagnózu? Infekce v krku. Zůstali jsme v nemocnici od pátku do neděle. Aby ji měli stále pod dohledem. – I vy jste tam byla tak dlouho? – Ano. Měli jí tak pod dohledem. A kolik vás to stálo? – 3 dny v nemocnici – Nic. – Nic? – Nic. – Vůbec nic. – To proto – protože žiji ve Francii. – Žijete ve Francii? Ano. Ach, Francouzi Užívají si svoje víno, cigarety, a tučná jídla. A tak jako Kanaďané nebo Briti, žijí o hodně déle než my. Vypadalo to dost nespravedlivě. Toto je Alexy Cromone. Celé své mládí strávil v USA bez zdravotní pojistky. Žil jsem v Americe 13 let. Miloval jsem ten život. Až dokud jsem nezjistil, že mám nádor a nemám zdravotní pojištění, Musel jsem se vrátit zpět Nikdy jsem neodváděl daně ve Francii, protože jsem tu nikdy nepracoval. Odešel jsem v 18-ti, neměl jsem žádné sociální zabezpečení. V podstatě jsem byl někdo, kdo potřebuje léčbu, nemá žádný příjem tak mu dáme terapii, kterou potřebuje. Jak je vám teď? Jsem zdravý, Absolvoval jsem 3 měsíce intenzivní chemoterapie. Po 3 měsících se mě lékař zeptal: „Zpět do práce?“ Odpověděl jsem: „Ne, necítím se na to.“ „Ještě nejsem připravený.“ Zeptal se: „Kolik času potřebujete?“ Já na to: „No, nevím“ A on: „3 měsíce postačí?“ Odpověděl jsem: „Myslím, že postačí.“ On na to: „Dobře, máte 3 měsíce“. A napsal mi potvrzení, které jsem dal zaměstnavateli, aby jsem měl jistotu, že mi zaplatí. – A tak jsem jel na jih – Počkejte dostal jste tři měsíce placeného volna? Ano. Ano. 65% mi vyplatil stát, zbylých 35% zaměstnavatel. Aby jste dostal svých 100%. Byl duben a já jsem byl volný. A tak jsem to rozjel. Užíval jsem si Slunce. Víte, opravdu mi to pomohlo dobít si baterie Bylo to jako noc a den. Za 3 měsíce se z 95-letého muže stal znovu 35-letý, chápete. Protože jsem měl dost času, abych se zotavil. Opravdu nejsem v situaci vynášet soudy nad americkým systémem. Spojené státy jsou úžasná, skvělá země. Američané jsou skvělí lidé. Mám je skutečně rád. No v první řadě jako lékař a v druhé jako občan, a v třetím jako možný pacient, jsem šťastný, že žiji ve Francii. Je to jako luxus. Onemocníte. Jdete do nemocnice. Dostanete potřebnou léčbu. Nezáleží na vašem pojistném. Záleží na vašich potřebách. Hlavním principem je solidarita. Solventnější přispívají méně solventním. Přispíváte podle svých možností, a čerpáte podle svých potřeb. Myslíte, že by to mohlo fungovat i v Americe? Ne. Jen těžko skrýval svůj zarytý protiamerický postoj. A já jsem to ani neměl chuť slyšet A tak jsem našel skupinku Američanů, momentálně žijících v Paříži, kteří mi určitě řeknou pravdu. Před 5 lety mi stanovili diabetes typu 1. Byl jsem trošku nervózní, když jsem měl prozradit.. – Francouzům. – Francouzům. Je tam místo, kde zjistí, zda nemáte chronické onemocnění. Měl jsem obavy, že mi naúčtují víc, nebo něco takového. Namísto toho mě v nemocnici objednali na vyšetření a poskytli mi rozsáhlou preventivní léčbu. Takže se ptali na předešlá onemocnění, ne aby vás „potrestali“ ale aby vám víc pomohli? Byl jsem v nemocnici rok a hned, když jsem přišel, spustili: „Fajn Nebojte se, odpočívejte.“ Řekli jen: „Odpočiňte si“. Kolik dní v roce jste nemocní? Tři, čtyři? – Je to neomezené. – Neomezené? Jak chcete omezit nemoc? Když jste nemocný, tak jste nemocný. Několikrát jsem jela se syny na pohotovost A nikdy jsem nečekala víc jak hodinu. Nikdy. Zavolám a za půl hodiny je lékař u mě. – Nevěřím. – Ano. Voláte z domova? Přímo od vás? Kolik z vás už přivolalo domů lékaře? Naposledy v pátek ve 3.00 ráno. – A kolik jste zaplatili? – Nic. Jako se ta služba jmenuje? Kam jedeme? Jedeme za pacientem s bolestmi břicha. – Bolesti břicha? – Ano. Možná se přejedl, proč tak rychle? Kolikrát jste zvracel? Dvakrát. – Mohu vám píchnout do zadku injekci? – Ano. S.O.S. Medicins založil před 40 lety Dr. Marcel Lascar. Dr. Lascar měl v tomto domě problém s vodovodem a tak zavolal nonstop instalatéra. Za hodinu měl poruchu opravenou. V zemi, kde vám za hodinu opraví poruchu na vodovodu by mělo totéž platit o ošetření. Hotovo. Pojďme. Kam jdeme teď? – Další návštěva? – Ano. – Ano, Bruci? – L’Arcade č.8. – Už jsem na cestě. – Pláče asi 15 minut, protože ho bolí bříško. – OK. Potom jedeme do Turbigo č.21 – Asi je to chřipka. – Když neustoupí za 24 hodin, potom je to něco jiného. Děkuji. Dobrou noc! Když se mě někdo zeptá, proč žiji v této zemi, tak proto, protože je to nejlidštější, nejpřátelštější země, kterou znám. Myslím rodinné hodnoty. Péči o děti, zdraví Neplatíme za jesle, neplatíme za péči v jeslích byla jsem učitelka. Jsou tu vysoké standarty. Kolik zaplatíte za 2 děti v jeslích? Kolik za hodinu? Asi dolar na hodinu. To nic není. Je o ně dobře postaráno? Jsem velice spokojená. Jsou to trénovaní profesionálové. Nenahradí matku, ale velmi se jí blíží. plně jim důvěřuji. Mým dětem se určitě dostane určitá úroveň péče, výuky. Nebojím se o vysokou školu Co tím myslíte? – Je bezplatná. – Žertujete? Zadarmo? Vysokoškolské vzdělání dostanete zdarma. – Nevěřím! – Ano! Nemusí se bát o budoucnost Jsou tedy šťastní? Můžou trávit čas s dětmi, na dovolenkách, s rodinou Kolik máte placené dovolené? Minimálně 5 týdnů 5 týdnů? Minimálně. Takový je zákon. Když pracujete pro velkou společnost dostanete i 8 až 10 týdnů. Nezapomeňte na 35-hodinový týden. Je tu vysoká produktivita práce. Dokonce vyšší než v USA. Jsou leniví! A když odpracujete víc jak 35 hodin, dostanete volno navíc. Platí to pro plný i poloviční úvazek. Dostanu 5 týdnů dovolené i při částečném úvazku? – Samozřejmě! – Každý. A po svatbě dostanete další volno, extra 7 dní na líbánky. K těm 5 týdnům dovolené. – Jste placení za líbánky? – Ano. A další 2 dni, když se stěhujete. Z jednoho bytu do druhého? – Ano. – Asi jen jeden. Stěhujete celý den, a jste placení? Když bylo dceři 3 měsíce, někdo mi poslal bezplatného poradce, jak uložit dítě do postele každý den, skoro zdarma. Přijdou až domů a ještě i vyperou! – Ano! Pravda! – Ale ne! Dost! Dost! Co mi to děláte? Peru prádlo, které mi nechala maminka. Jste státní? Jsem zaměstnankyně státu pro pomoc rodičům. Dělá i něco jiného? Když chci, tak ano. Samozřejmě, že se stará o děti. No když ji poprosím, aby na dnešek uvařila večeři, udělá to. Uvařila by jste dnes k večeři něco ze strouhané mrkve? Žádny problém. Chodí dvakrát do týdne na 4 hodiny. Mám čas vyřídit co je potřeba pro mě, domácnost, manžela, během 4 hodin. Velmi si toho vážím. U vás nejsou společnosti, které by takto pomáhali? Ne. Vláda v Americe za vámi nikoho nepošle, aby vám vypral, když jste čerstvá maminka. – To je náročné. – Ano. Něco, co se svojí rodinou silně pociťujeme, je vina. Žijeme tu a vidíme všechny ty výhody a podporu, které pobíráme v tak mladém věku. Věci, pro které moji rodiče pracovali celý život a nikdy se jich nemohli ani dotknout Je to těžké zjištění, že tady žijete na velmi slušné úrovni, žádný honosný život, ale v porovnání s jinými určitě. Připadá mi to nespravedlivé. Jednou z věcí, díky kterým to tu všechno funguje, je strach vlády z lidí. Bojí se protestů. Bojí se reakcí obyvatelstva. Zatímco v USA mají lidé strach z vlády. Bojí se promluvit Bojí se protestovat Bojí se veřejně vystoupit Francouzi to tak dělají. Dnes demonstrovalo 160.000 studentů. V Bordeaux protestovalo víc jak 2.000 lidí za zaměstnanost a veřejné služby. Protestujeme proti zhoršení pracovních podmínek. naše platy! Co požadujeme? Bydlení! Pro koho? Pro všechny! Požadujeme zákon stanovující bezpečnost na pracovišti. Odbory si zvolili společný protest. „Ruce pryč od volných dní!“ Mají zrušit volný pondělek na Turice! To nepřipustíme! Bezplatné vyšší vzdělání, bezplatné ošetření, státní ošetřovatelky Odkud na to všechno berou peníze? Až mi to došlo – topí se v daních! Chtěl jsem vědět jaký to má vliv na běžnou rodinu střední vrstvy. Tak jsem to šel zjistit – Ahoj! – Ahoj. – Vítejte. – Vítejte. Skutečně pěkné. To je obývák, pijeme tu čaj, popíjíme, sledujeme TV, – To jsou zprávy. – Ano. Díky. Jaký je společný příjem vás dvou, řekněme za měsíc? Náš společný příjem je 8.000 USD. Na takový příjem si žijete velmi dobře. To je Anthonyho pokoj, je to náš nejmladší. To je zase Alexandrův pokoj. Alexandře, otoč se prosím. A jaká je vaše měsíční platba? 1.575 USD měsíčně. To je naše ložnice. Kolik máte aut? – Dvě. – Dvě. Dlužíte nějaké peníze za léčbu? Ne, protože systém platí za nás. Máte nějaké dluhy, půjčky, atd? Žádné. Jen za byt. Máte ještě nějaké velké výdaje? Za ryby Zeleninu. Zelenina je pro vás nákladnou měsíční položkou. Ano. A ovoce. – Jogurt. – Jogurt. Jaké jsou vaše další velké výdaje? Dovolené. Jsou důležité. Toto je obraz z Dominikánské republiky. Tady mám svojí sbírku písku z našich cest. To je písek ze Srí Lanky. Kapské město, Egypt, Masai Mara – Keňa. – Keňa. – Je nádherná. Jste šťastní? Ano. Nevypadá to tak? Když jsem to všechno viděl, přišlo mi na mysl, kvůli čemu naše vláda a média chtějí, aby jsme nenáviděli Francouze? Bojí se, že si je oblíbíme? Nebo jejich způsob řešení problémů? Stačilo to, abych si uvědomil svoji skutečnou svobodu. Mezitím u nás doma si nemocnice našli nový způsob jednání s pacienty, kteří nemají zdravotní pojistku, a nemůžou zaplatit svůj účet. Stál jsem tam u zdi a sledoval taxík, otočil se, vyjel na obrubník, sledoval jsem,co se bude dít měl jsem tušení,co se asi stane, protože to není nic nového. Zastavil přímo tady u toho žlutého hydrantu, vyhodil Carol z auta a hned zmizel. Hned jak odjel, vykročila do ulice někde tady. Prošla celou tuto cestu, naprosto zmatená, nic nechápala neměla boty ani nic takového, jen nemocniční župan. Jestli jste byl v nemocnici, víte, jak je tenký. V tu chvíli jeden z mých kolegů vyšel ven, a zeptal se Carol, zda něco nepotřebuje. Zjistil, že je úplně zmatená a dezorientovaná. Nevěděla, kde je. KAISER Permanente ji v Bellfloweru u nemocnice naložili do taxíku a přikázali, aby ji vyhodil na tomto místě. Napřed ale smazali z náramků jméno nemocnice, než ji sem poslali. Našimi dveřmi už vešlo víc takových, kteří ještě měli na zápěstí značku. Řekli mi, že u jejich útulku už takto vyložili víc jak 50 pacientů. Nemají moc možností: buď je vyvedou dveřmi ven, což není moc lidské, nechceme to dělat nebo najdeme nějaké místo, kam je poslat A v současnosti je Skid Row to nejlepší, co ve městě je. V skutečnosti noc před naším příchodem tu okresní nemocnice při Univerzitě v Jižní Kalifornii, jedné z nejbohatších soukromých škol v zemi, vykopla dalšího pacienta na chodník. Ženu, neschopnou zaplatit účet. Víte, jak jste se sem dostala? – Taxíkem. – Taxíkem? Z hlavní nemocnice, zaplatili mu. Tady mě vysadil, vyhodil mě z auta. Paní, máte teď bolesti? – Máte bolesti? – Ano, mám. Můžeme pro vás něco V té době měla zlomenou klíční kost, žebra a nedostatečně zahojené stehy napříč temenem hlavy a na spánku. Teď se vás zeptám: dřív, než vás vysadili, zajímalo je, zda víte, kam vás odvezou? Neptali se vás, zda jste zorientovaná, jestli vůbec víte, co se okolo vás děje. Ne, řekli mi jen, abych se o sebe postarala. Dovolíte mi otázečku, která mi tehdy přišla na jazyk? Kdo vlastně jsme? Tohle se z nás stalo? Národ, který vyhazuje své občany jako odpad na chodník, protože nemohou zaplatit nemocnici účet? Až dodnes jsem si myslel a věřil, že jsme dobří a ušlechtilí lidé. Děláme to tehdy, když má někdo problémy. Někdo onemocní, my se spojíme a pomůžeme mu. lidé dobrého srdce připadá vám, že se obětujete, ale potom získáte požehnání, a tak to cítíme všichni. a dobré duše. Podpořilo nás mnoho lidí a budeme pokračovat, dokud to dítě nenajdeme. Sousedé, kteří ihned podají pomocnou ruku každému, kdo se ocitne v nouzi. Nosím jim stravu, je to to nejmenší,co můžu v životě udělat Můžete odsoudit společnost za to, jak ošetřuje ty, kterým je nejhůř. Platí to i naopak? Můžete odsoudit společnost za to, jako léčí své nejlepší? Svoje hrdiny? Hasiči, policisté, záchranáři prokázali skutečné hrdinství. Bylo to právě jejich hrdinství, které zmařilo cíle teroristů. Mnohdy bez ohledu na svoji vlastní bezpečnost a zdraví. Jsou pravými hrdiny. Jsme jim do smrti zavázáni! Jsou to lidé, muži a ženy, kteří byli v první linii boje o New York, a nás všechny v Americe! Dnešní večer patří vám! O 5 roků později Benefiční koncert pro záchranáře z 11.9. Nezapomeňte na tombolu, bude to 1 dolar Strávil jsem tam 2 a půl roku, Jednou nahoře, jednou dole, dýchací problémy. Potřebuji transplantaci plic, zjistili mi plicní fibrózu. Nespal jsem v posteli už 5 let, spím na stoličce pod dekou v obýváku. Když si lehnu, nemůžu dýchat 11. září zasahovali stovky záchranářů, které neplatilo jejich město, šli tam na vlastní pěst aby pomohli. Na čtvrtek potřebujeme dobrovolníky! Mnozí si tam uhnali vážná plicní onemocnění. A tehdy vláda prohlásila: „Za to nejsme zodpovědní, nebyli na výplatní listině.“ John Graham je dobrovolný záchranář z Parama v New Jersey. Byl na Manhattanu, když uslyšel nárazy letadel. Rozběhl se na pomoc. S nadšením záchranáře pracoval dalších několik měsíců, no a potom jen s těžkostmi získával podporu pro léčbu svojí choroby. Ne, zamítli by to kvůli čemukoliv. Je to jen hrozná hra na čekání. Mám pocit, jakoby jen čekali, kdy zemřu. Je to strašné. Nikdy bych si nepomyslel, že je to možné. Že je to možné tady – v USA. William Maher je dobrovolný hasič v New Jersey. 2 měsíce pracoval na haldách na Ground Zero, vyhledával těla nebo jejich zbytky, což ho hluboce poznamenalo. Často mívám děsivé sny, říkejte si tomu jak chcete, podle toho se v noci chovám, zpočátku jsem to netušil, že když usnu, neustále skřípu zubama. Vpředu nahoře jsou už zničené, nenávratně, kvůli neustálému skřípání během 3 let. Byl jsem už i na shromáždění nadace dobrovolníků z 11. září, a 3-krát mě odmítli, snad bude 4. pokus úspěšný, když získám potřebnou dokumentaci. Samozřejmě, založili 50-miliónový fond určený na pomoc záchranářům. Dámy a páni, guvernér státu New York, George Pataki. Ale díky vládě a pojišťovnám je získání této podpory velmi těžké. Musel jste na Ground Zero strávit určitý čas, a musíte to patřičně doložit musíte v průběhu roku podepsat místopřísežné prohlášení, obsahující popis vašeho působení na Ground Zero, a ani potom ji nedostanete automaticky. Existuje předpoklad výskytu určitých chorob, a tento předpoklad můžou vylučovat jiné lékařské záznamy. Myslím, že je to velmi spravedlivý přístup k ochraně hrdinů. Promiňte. Reggie Cervantesová byla dobrovolná zdravotnická výpomoc 11. září. Nic nepomáhá, aby to přešlo, ani voda, ani léky proti kašli, nic. Jednoduše mě to pálí v krku, dráždí a vyvolává kašel. Někdy se mi těžce dýchá, nemůžu chytit dech. Reggie pobyla pár dní na Ground Zero, odnášela těla a ošetřovala záchránce. Za týden mě pálily dýchací cesty, potom se mi těžce dýchalo. Ale pořád jsme chtěli zachránit někoho živého, chtěli jsme vědět.. zda jsme někoho neztratili, zda nám někdo nechybí. Chtěla jsem pomáhat Mám na to výcvik. Když vidíte někoho v nouzi, pomůžete mu. Reggie měla se získáním léčby těžkosti. Ve špatném zdravotním stavu a bez příjmu, se rozhodla ukončit práci a za svoje úspory se i s dětmi z města odstěhovala. Je těžké zjistit zda máte nárok na pomoc. Stále se o to nějak pokoušíme. Ale ignorují nás. Ale ne každého po 11. září vláda ignorovala. Blíží se 5. výročí útoků z 11. září. A tak dnes prohlašuji, že Khalid Shaikh Mohammed, Abu Zubaydah, Ramzi Binalshibh, a dalších 11 teroristů pod dozorem CIA, bylo převezeno na americkou námořní základnu na Guantanámu. Dnes máme na tomto ostrově několik nejzarytějších nepřátelských bojovníků. Jde o smrtící osoby včetně 20 únosců, stejně tak několik příslušníků Bin Ládinovy osobní stráže, a dalších, kteří sehráli svojí roli v útocích 11. září. Mezi lidmi, vězněnými na Guantanámu, jsou i instruktoři teroristů, výrobci bomb Mnozí z nich mají na rukou americkou krev a jsou nepochybně elitou Ál-Kajdy. Myslím, že je naší povinností, zacházet s těmito jedinci jako s nepřátelskými vojáky. Zdá se však, že Gitmo (tamější tábor) není až tak špatný. Vězni, představující hrozbu pro naši národní bezpečnost mají přístup k špičkovým lékařským zařízením. Pohotovostní služba 24 hodin denně, včetně chirurgických zákroků, všechno můžeme provést přímo tady, v zajateckém táboře. To je zubní ambulance, všeobecná a zubní zároveň. Máme oddělení pohybové terapie, rentgen, digitální rentgen. Je tu jeden operační sál. Personál členíme podle úrovně vězně, na skupiny 1 až 4 (zvlášť důležitý). Prohlídky v blocích děláme 3-krát týdně, ošetříme je, jak to potřebují. Případně ho odvedeme zpět na kliniku. Sleduje se výskyt rakoviny. Kolonoskopie je vyšetření, které tam vykonáváme rutinně. Máme tam cukrovku, vysoký tlak, vysoký cholesterol. Pravidelně kontrolujeme hmotnost a přísun výživy u vězňů, máme je potom pod kontrolou, ujišťujeme se tak, že je vyšetřujeme, monitorujeme výsledky jejich testů a celkový zdravotní stav. Jejich zdravotní péče Dostávají lepší lékařské ošetření, než jsem já kdy měla. Je podle vás stejná, jako péče v USA? Určitě velice podobná a stejně dobrá, pane. Jsem přesvědčený o tom, že tamější zdravotní péče je jasně lepší, než měli doma, a stejně dobrá, jako pro mnoho obyvatel USA. Takže přece jen existuje na americké půdě místo, kde je bezplatná úplná zdravotní péče To jsem potřeboval vědět Jel jsem do Miami na Floridě, sehnal jsem si loď, naložil jsem Billa, Reggie, i Johna – Díky. – Vítejte, pane. a další, které jsem sehnal, kteří potřebovali lékaře a nemohli si ho dovolit Nahrnulo se tolik lidí, že jsem musel sehnat další lodě. Zavolal jsem Danne Smithové z Denveru, která podstupuje 9 různých terapií, a zeptal se jí, zda se nechce připojit Myslel jsem, že by rada na chvíli vypadla z dceřina sklepu. Fajn, jedeme! Potřebujete doprovodit? Jak se dostaneme na Guantanámo? Můžeme jet? Nejedeme na Kubu, jedeme do Ameriky! Je to americká půda! Americké zákony zakazují filmařům zveřejnit kudy se dostali do cíle své cesty. Zvládli jsme to. Americká námořní základna, Guantanámo, Kuba Tamhle to je. Přistávací dráha. To je ten tábor, kde jsou vězni. – Jsme hodně blízko. – Ano, velmi blízko. Ta bílá budova je asi nemocnice. Dobře, pojďme. Nasedli jsme do rybářského člunu, a vypluli k zátoce Guantanámo. Jak jsme se blížili k vodní hranici mezi kubánskou a americkou stranou, museli jsme zpozornět kvůli minám. Dovolte nám vstoupit Mám tu tři záchranáře z 11. září. Potřebují lékařské ošetření. Jsou to záchranáři z 11. září, potřebují lékařské ošetření, takové, jako poskytujete Al-Kájdě. Nechtějí víc, než poskytujete těm zločincům. Jen to stejné. Nikdo v hlídkové věži neodpovídal, Co nevidět jsme uslyšeli sirénu, a tak nám došlo, že je třeba zmizet. Ale co jsem měl dělat s tolika nemocnými lidmi, a nikde nikdo, kdo by jim pomohl. Skejsli jsme v jakési Bohem zapomenuté zemi třetího světa všude samí komunisti Když jsem byl chlapec, tito lidé nás chtěli pozabíjet Co jsem měl dělat? Promiňte prosím, hledáme doktora. Je na Kubě nějaký lékař? Na rohu je lékař, tam je nemocnice, a tam máte lékárnu. – V jedné budově? – Ano, všechno. Obyčejně jsou nemocnice a lékárny blízko sebe Děkuji pěkně. Děkuji. OK. OK. Ví, na co myslíte. Na Kubě žije Lucifer. Nejhorší místo na Zemi. Nejhříšnější národ světa. Odkud to víme? Říkají nám to už víc jak 45 let. tato řada odpalovacích zařízení na útočné rakety nemůže mít jiný účel než uskutečnění jaderného útoku proti západní polokouli. Nepovolím, dokud Fidel Castro nenastolí na ostrově svobodu. Na to můžete vzít jed. Dejte to do banku. Na Castrovi nás opravdu sere asi jen to, že svrhl diktátora, kterého jsme měli rádi. A nahradil ho diktátorem, kterého nesnášíme: sebou samým. A teď, po tolika letech, jedinou věcí, kterou Kubánci mají, je bezplatná úplná zdravotní péče Stali se slavnými po celém světě nejen díky jednomu z nejlepších zdravotnických systémů, ale díky štědrému poskytování lékařů a zdravotnického materiálu zemím třetího světa. V USA stojí zdravotní péče téměř 6.000 dolarů na osobu ročně. Na Kubě stojí jen 251 dolarů. Navíc mají Kubánci nižší úmrtnost novorozenců než USA a vyšší průměrnou délku života. Věří v preventivní medicínu. Vypadá to, jako by byl v každém bloku lékař. Jediným hříchem jejich zdravotnictví je asi to, že to nedělají kvůli zisku. Jde někdo shánět léky? Zdravím. Jste magistra? Máte tohle? – Je to totéž, co máte vy? – Ano. V USA to stojí 120 dolarů. – Tohle stojí v USA 120 dolarů. – Ano. – Kolik stojí tento lék? – 3.20 peset. 3.20. Kolik je to v dolarech? Asi 5 centů. – 5 centů? – Ano. Tam je lékařka, dám vám její jméno, řekněte jí, aby vám dala alespoň 2 recepty. Děkujeme. Muchas Gracias. 120 USD je hodně, když dostáváte 1000 USD v pracovní neschopnosti a potřebujete 1 až 2 kusy měsíčně. A tady 5 centů – to je urážka. Nedává to žádný smysl. Naplním si tím kabelku a odvezu domů. Vzal jsem svoji partu nemocných Američanů do nemocnice zjistit zda se o ně postarají. Nechtěli peníze ani kartu pojištěnce. Jméno? Jen jejich jméno. Datum narození? A datum narození. To byl celý vstupní pohovor. Jsme velmi rádi, že vás tu můžeme přivítat a stejně, jako ostatní pacienti, také vy dostanete lékařské ošetření nejvyšší kvality. Doufáme, že zjistíte, že je o vás dobře postaráno. Pokud zlepšíme váš zdravotní stav, potom dosáhneme svého cíle. Děkujeme, že to pro nás děláte. Požádal jsem je o naprosto stejnou péči, jakou poskytují běžným Kubánským občanům. Nic víc, nic míň. A to také udělali. Jsem Dr. Roque, internista. – John Graham. – Jak se cítíte? Bolí mě plíce. Mám bolesti. Mívám občas silné krvácení z nosu. Mám silné bolesti hlavy během noci, přitom mi už 9 roků neměřili spánkovou apneu (porucha dýchání). – Ano, mám – Plno léků na plicní onemocnění. Skoro všechny léky mám na plíce. Po 11. září, od těch událostí, mi začali vypadávat zuby. Z určitých důvodů jsem nimi skřípal. doporučili mi jedno vyšetření, stojí asi 5 až 7 tisíc dolarů. Ten zubař, se kterým jsem mluvil, chtěl asi 15.000 a víc. Už dva roky nemám zdravotní pojistku, takže nemůžu absolvovat poslední vyšetření. Nebojte se. Všechno si prostuduji. V pořádku, všechno bude v pořádku. Dobře? Jsem taková Je pro mě tak těžké slyšet že je to zadarmo. Protože 20 let života jsem jen bojovala. Jsem tak vděčná. Já Ne, nemusíte mi to říkat No tak, neplačte. Všechno bude v pořádku. Dobře? To je pro nás to nejmenší, dobře? Kuba je malý ostrov v Karibiku s omezenými zdroji. Můžeme hodně vykonat pro zlepšení zdraví obyvatel. V Spojených státech se to neděje. Proč to u nás funguje a u vás ne? Stojí to za zamyšlení, protože čím víc země vyprodukuje, tím je bohatší a měla by se tedy lépe postarat o své lidi. Reggie diagnostikovali několik plicních a bronchiálních problémů. Kubánští lékaři jí stanovili domácí léčebný plán. Komplet i s 5-centovými inhalátory. William Maher podstoupil rozsáhlou léčbu krku a hrudníku. A namísto zubů, které si za 3 roky úplně sedřel, díky posttraumatické stresové poruše, opustil Kubu s úplně novou řadou zubů. Po sérii vyšetření srdce, plic, krve a žaludku už John zná svoji chorobu. Obdržel přísný léčebný plán plus množství vyšetření a cítil se nejlépe za poslední roky. Kubánští lékaři poskytli Donně 5 z jejích 9 léků. A se správnou diagnózou získala i léčebný plán, který jí dopomůže k lepšímu životu. Když se hasiči a záchranáři v Havaně dozvěděli, že ve městě jsou záchranáři z 11. září, pozvali je do jedné ze svých stanic. A v poslední den našeho pobytu, stáli při našem příchodu v pozoru, protože – jak řekli – chtěli uctít.. hrdiny 11. září. Vaše návštěva je pro nás velkou poctou. Víme všechno o těch hrozných událostech 11. září a hodně nás to zarmoutilo A z lidského hlediska by jsme vám byli rádi poskytli pomoc při záchranných operacích, v tak náročných podmínkách. Hasiči celého světa jsou jako rodina. Bratrů. Bratři, o které jsme přišli 11. září, chybí celému světu. Neboj se obejmout svého bratra. Je důležité nosit SCBA, aby neskončili jako já. Tyto nádrže. SCBA: Osobní dýchací přístroj. Pozornost od hasičské stanice, a polibek pro vás. Když se tohle může stát mezi údajnými nepřáteli, Když jeden z nich podá druhému pomocnou ruku, tak co všechno je ještě možné? „Miku, fahrenheit není mírou teploty.“ Doslechl jsem se, že muž, který spravuje největší proti Moorovskou stránku na internetu, musel zavřít krám. ŠPATNÉ ZPRÁVY Nemůže si ji dovolit provozovat protože jeho manželka onemocněla, a nemůže pokrýt platby za její zdravotní pojištění. Mohl si vybrat zda na mě bude nadále útočit nebo zaplatí za zdraví manželky. Naštěstí si vybral manželku. Ale na takovémto rozhodnutí z donucení je něco špatného. Proč by ve svobodné zemi nemohl mít i on zdravotní pojištění, a uplatnit své právo z 1. dodatku ústavy, a tak mě složit na zem? Vypsal jsem šek na 12.000 USD, které potřeboval na její pojistku a na léčbu, a poslal jsem mu ho anonymně. Manželce se přilepšilo a jeho stránka je stále silná. Bylo pro mě těžké uvědomit si, že jsme nakonec všichni na jedné lodi. Nezáleží na našich odlišnostech, potápíme se a plujeme spolu. Tak mi to připadá všude jinde. Starají se jeden o druhého. Nezáleží na jejich předsudcích. Když se můžeme od jiné země něco dobrého naučit převezmeme to. Když postaví lepší auto, jezdíme v něm. Vyrobí lepší víno – pijeme ho. Když tedy vynalezli lepší způsob léčby nemocných, vzdělávání svých dětí, péči o novorozeňata, jak být k sobě milejší, kde je tedy potom problém? Proč to tak neděláme? Žijí ve světě, kde platí „MY“, ne „JÁ“ Nikdy nic nenapravíme, dokud nevyřešíme tuto základní věc. A mocné síly doufají, že se tak nestane. A že zůstaneme jen průmyslovou zemí západního světa bez bezplatné zdravotní péče. Víte, když se jednou zbavíme nemocničních poplatků, studentských půjček, dluhů, a všeho, kvůli čemu se bojíme vystoupit z řady, buďte ve střehu, protože to bude nový den Ameriky. Já zatím navštívím vládu, aby mi vyprali.