Potraviny, a.s.

Způsob, jakým se stravujeme, se za posledních 50 let změnil víc, než za předchozích 10 000 let. Ale znázornění využívaná k prodeji potravin zobrazují stále tu samou představu agrární Ameriky. Přijdete do supermarketu a vidíte fotky farmářů, laťkový plot, silo, statek ze 30. let a zelenou trávu. Pořád dokola tahle idylická fantazie. V moderním americkém supermarketu je v průměru 47 000 výrobků. V supermarketu neexistují roční období. Rajčata tu máte celý rok, vypěstovaná na druhé straně světa, sklízená za zelena a dozrávající na ethylenu. Přestože to vypadá jako rajče, je to rajče pouze teoreticky. Je to idea rajčete. MASO A DRŮBEŽ V oddělení masa už nenajdete žádné kosti. Je tu úmyslný předěl, opona, která visí mezi námi a místem, odkud pochází naše jídlo. Průmysl nechce, abyste znali pravdu o tom, co jíte, protože kdybyste to věděli, možná byste to jíst nechtěli. Když sledujete řetězec potravin zpět od těch balíčků masa ve fóliích, zjistíte, že skutečnost je jiná. Skutečností je továrna. Není to farma. Je to továrna. Maso je zpracováváno ohromnými nadnárodními společnostmi, které mají jen velmi málo společného s ranči a farmáři. Naše jídlo pochází z obludných montážních linek, kde se hrubě zachází jak se zvířaty, tak s pracovníky. A potraviny se tak staly mnohem nebezpečnějšími; díky způsobům, které jsou nám úmyslně zamlčovány. Máte malou skupinu nadnárodních společností, která ovládá celý potravinový systém. Od semínka po supermarket – získávají vládu na potravinami. Není to jen o tom, co jíme. Je to o tom, co smíme říkat, co smíme vědět. V sázce není pouze naše zdraví. Společnosti nechtějí, aby farmáři mluvili. Nechtějí, aby se o tom mluvilo. POTRAVINY, a.s. FAST FOOD DO VŠECH POTRAVIN Co třeba chutný kuřecí sendvič z pravě uvařených kuřat? AUTOR NÁRODA FAST FOODŮ Víte, to je dobrý nápad, ale co bych si dal nejraději, je burger. Dobře. Mým oblíbeným jídlem zůstal až do dneška hamburger s hranolky. Neměl jsem ani ponětí, že hrstka společností změnila, co jíme a jak své jídlo vyrábíme. Tohle jídlo jsem jedl celý život, aniž bych měl ponětí, odkud pochází, aniž bych měl ponětí, jak je tento průmysl mocný. A byla to tahle myšlenka světa, který je nám záměrně skrýván. Myslím, že jedním z důvodů, proč jsem se stal investigativním novinářem, bylo stáhnout tuto oponu, odkrýt roušku z důležitých věcí, které před námi skrývají. Celý systém potravinářského průmyslu začal fast foody. Ve 30. letech 20. století vznikl nový druh restaurací, který se nazýval drive-in. Bratři McDonaldové provozovali velice úspěšný drive-in, ale rozhodli se snížit náklady a zjednodušovat. Takže vyhodili všechny servírky, zbavili se většiny položek v menu a vymysleli revoluční způsob, jak vést restauraci. V podstatě zavedli systém z továren v kuchyni restaurace. Vycvičili každého pracovníka, aby dělal jen jednu činnost pořád dokola. Protože měli pracovníky jen na jednu činnost, mohli jim dávat nízkou mzdu a snadno je nahradit. Bylo to nízkonákladové jídlo, dobře chutnalo, a tyto fast foody bratrů McDonaldů zaznamenaly ohromný úspěch. BRATŘI McDONALDOVÉ Tato mentalita stejnosti, uniformity a nízkých cen má při použití v širokém rozsahu mnoho nezamýšlených důsledků. Jestliže je McDonald’s největším odběratelem hovězí sekané ve Spojených státech a chce, aby jeho hamburgery měly všude stejnou chuť, změní to způsob, jakým je hovězí sekaná vyráběna. Společnost McDonald’s je největším odběratelem brambor a jedním z největších odběratelů vepřového, kuřecího, rajčat, salátu, dokonce i jablek. Tyto převeliké řetězce fast foodů potřebují veliké dodavatele. V podstatě jen hrstka společností ovládá náš potravinový systém. V 70. letech pět největších zpracovatelů masa ovládalo pouze asi 25 % trhu. Dnes největší čtyři ovládají víc než 80 % trhu. To samé se děje s vepřovým. I když se nestravujete ve fast foodech, jíte dnes maso, které je vyráběno tímto systémem. ČERSTVÁ FARMÁŘSKÁ SLANINA Koukáte se na obaly a vidíte: „Farmář tohle, farmář tamto…“ Ve skutečnosti jsou tu jen tři nebo čtyři společnosti, které ovládají maso. Nikdy v našich dějinách nebyly potravinářské společnosti tak velké a mocné. Například Tyson je největší společností na zpracování masa v dějinách lidstva. Průmysl kompletně změnil způsob chovu kuřat. Nyní kuřata vyrostou a jsou zabita za polovinu času, než tomu bylo před 50 lety, ale jsou dvakrát tak velká. Lidem chutná libové maso, takže předělali kuře, aby mělo větší tělo. Změnou neprošla pouze kuřata, ale i farmáři. Chovatelé kuřat dnes už svá ptáčata neovládají. Společnostem jako Tyson kuřata patří ode dne, kdy se vylíhnou, až do dne, kdy jsou zabita. Ukážu vám vrcholek. – Tohle je… – Národní drůbežářská komise. Drůbežářský průmysl nastavil model sjednocení, výroby, zpracování a marketingu výrobků, který dnes ostatní odvětví následují, protože vidí, že jsme dosáhli ohromných úspor. Svým způsobem neprodukujeme kuřata, produkujeme potraviny. Celé je to vysoce mechanizované. Takže všechna kuřata, která odcházejí z těchto farem, mají téměř stejnou velikost. Tento systém intenzivní výroby produkuje spoustu potravin na malém prostoru za velmi dostupnou cenu. Teď mi řekněte, co je na tom špatného. OKRES McLEAN, KENTUCKY Po úpadku tabáku se mnoho farmářů z Jihu přeorientovalo na chov kuřat. Vůně peněz. VINCE EDWARDS CHOVATEL TYSONU Tady stojí 16 kurníků. A Chuckův syn má čtyři tamhle nahoře. Příchod drůbežářského průmyslu pomohl celé zdejší společnosti. Tady jsou moje kurníky. Mám okolo 300 000 kuřat. Co chceš? Máme smlouvu s Tysonem. Chovají kuřata už spoustu let. Je to věda. Museli to celé vymyslet. Když můžete kuře vychovat za 49 dní, proč byste chtěl takové, které roste 3 měsíce? Víc peněz do kapsy. Tahle kuřata nikdy nespatří denní světlo. Jsou celý život potmě. Vince se nabídl, že nám ukáže vnitřek kurníků. Ale po několika návštěvách zástupců Tysonu změnil názor. Myslíte, že nechtějí, abychom se podívali dovnitř? Nevím. Kdybych to věděl, řekl bych vám to. Bylo by dobře, kdybyste mohli vidět, co skutečně děláme, ale pokud chcete jít dovnitř, nejde to. Tyson odmítl pro tento film poskytnout rozhovor. Jen jeden z tuctů farmářů, kterých jsme se ptali, povolil filmování v kurníkách. Rozumím, že farmáři nechtějí mluvit, protože podnik si může dělat, co chce, jen dokud dostává zaplaceno. Takže ovládají všechno. Ale dosáhlo to bodu, že prostě není správné, co se děje, a já se právě rozhodla. Řeknu to, co říct musím. Rozumím, proč to ostatní udělat nechtějí. Jsem prostě v pozici, kde už to nemá význam. Něco se musí říct. Narozdíl od Vince Carol stále používá staré kurníky s otevřenými okny. Je to tu hnusné. Všude tu létá prach. Povalují se tu výkaly. Tohle není farmaření. Tohle je prostě masová výroba jako na lince v továrně. Když se za sedm týdnů vyvine dvou a půl kilové kuře, jeho kosti a vnitřní orgány nemohou udržet krok s tak rychlým růstem. Spousta těchto kuřat zvládne jen pár kroků a svalí se na zem. To proto, že nezvládnou unést celou váhu svého těla. To je normální. Do krmení se jim dávají antibiotika, která samozřejmě kuřaty prochází. Bakterie si vytvoří imunitu, takže antibiotika už nezabírají. Mám už alergii na všechna antibiotika a nemůžu je brát. ODCHYT SPOLEČNOSTI PERDUE SKRYTÁ KAMERA, 1:00 Když je v kurníkách tma, kuřata se uklidní. Kladou menší odpor při chytání. Tradičně to dělali Afroameričané. Dnes se rozmáhají chytači z Latinské Ameriky. Nelegální pracovní síla. Z jejich pohledu nemají žádná práva, takže si nebudou stěžovat. Společnostem se líbí takoví pracovníci. Je jedno, jestli jsou kuřata nemocná. Všechna kuřata skončí ve zpracovatelském závodu. Společnosti drží farmáře pod palcem kvůli závazkům, které vůči nim farmáři mají. Stavba jednoho kurníku vyjde na 280 000 až 300 000 dolarů. A jakmile učiníte počáteční investici, společnosti neustále vyžadují zlepšování a nové vybavení. A farmáři nemají na výběr. Musejí to dělat, jinak jim vypovědí smlouvu. Takhle si drží farmáře pod kontrolou. Takhle je nutí utrácet peníze, chodit do bank a půjčovat si další peníze. Dluhy stále rostou. Nemít žádné slovo ve svém podnikání je ponižující. Je to jako být otrokem společnosti. Perdue odmítl pro tento film poskytnout rozhovor. Carolina smlouva byla ukončena, když odmítla zatemnit své kurníky. Typický chovatel s dvěma kurníky si půjčil víc než 500 000 dolarů. a za rok vydělá přibližně 18 000 dolarů. KORNOUT MOŽNOSTÍ VÝBĚRU MICHAEL POLLAN AUTOR KNIHY DILEMA VŠEŽRAVCE Myšlenka, že je třeba napsat knihu, která lidem říká, odkud pochází jejich jídlo, je znamením toho, jak moc jsme se vzdálili tomu, čím jsme byli dříve. Podle mě máme právo znát své potraviny. Komu patří? Jak se vyrábějí? Mohu nahlédnout do kuchyně? Když jsem se snažil pochopit potravinářský průmysl, začal jsem velmi jednoduše. Chtěl jsem zjistit původ svého jídla. Když se procházíte supermarketem, to, co se jeví jako hojnost pestrosti a výběru, jimi není. Je to iluze rozmanitosti. Je v tom zapojeno jen několik společností. A jen několik plodin. Co mě překvapilo nejvíce, když jsem sledoval potraviny ke zdroji, bylo, že jsem stále končil na tom samém místě, a tím bylo kukuřičné pole v Iowě. Velká spousta našich průmyslových potravin se ukáže být jen chytrým přeonačením kukuřice. Kukuřice v mnoha podobách dobyla svět. Je to pozoruhodná rostlina. Před 100 lety mohl farmář v Americe vypěstovat 20 bušlů kukuřice na akru. Dnes 200 bušlů není žádný problém. To je obdivuhodný výkon, za který si zaslouží uznání pěstitelé, výrobci umělých hnojiv a výrobci pesticidů. Všichni si zaslouží uznání. V dnešních Spojených státech se na 30 % zemědělské půdy pěstuje kukuřice. Je to výrazně poháněno vládní politikou. Vládní politika nám v podstatě umožňuje prodávat kukuřici pod výrobní cenou. Pravdou je, že jsme placeni za nadprodukci, což je vyvoláno těmito silnými nadnárodními zájmy. Důvodem, proč naše vláda podporuje kukuřici, jsou Cargills, ADMs, Tyson, Smithfield… Ti mají zájem kupovat kukuřici pod výrobní cenou. Využívají svůj zájem a nesmírné množství peněz, které mají, aby lobbovali v Kongresu za udržení Zákona o farmaření. Zákon o farmaření, který by se měl správně jmenovat „Zákon o potravinách“, kodifikuje pravidla celého potravinářského hospodářství. Farmářská politika je vždy zaměřena na ty komodity, které lze uskladnit. Pobízíme farmáře, aby vypěstovali tolik kukuřice, kolik mohou, abychom rostli, abychom upevňovali pozici. Dotujeme farmáře podle množství bušlů. Vyrábíme mnoho kukuřice a oni pro ni mají využití. Tady projektujeme naše potraviny. Víme, jak docílit jistých charakteristik, jako chuť a vůně. Skládáme všechny tyto části dohromady a vymýšlíme nové potraviny, které v lednici nezvětrají, nezkazí se. Největším pokrokem posledních let byla isoglukoza, kukuřičný sirup. Dovolil bych si odhadnout, že když se podíváte do regálů supermarketu, 90 % výrobků bude obsahovat buď kukuřičnou, nebo sójovou přísadu, a většina z nich bude obsahovat obě. VÝROBKY Z KUKUŘICE: KEČUP, SÝR, DORTÍČKY, BATERIE, ARAŠÍDOVÉ MÁSLO, KREKRY, DRESINK, COCA-COLA, MARMELÁDA, SLADIDLO, MELASA, DŽUS, OVOCNÝ KOKTEJL, DŘEVĚNÉ UHLÍ, DĚTSKÉ PLENKY, IBUPROFEN, MASO, JÍDLO Z FAST FOODŮ Kukuřice je skvělý surový materiál. Máte velké tučné škrobové zrno, které můžete rozmělnit a znovu složit. Můžete vyrobit kukuřičný sirup. Můžete vyrobit maltodextrin, a diglyceridy a xanthan a kyselinu askorbovou. Všechny ty neznámé přísady zpracovaných potravin. Je pozoruhodné, kolik z nich se vyrábí z kukuřice. Navíc, můžete jí krmit zvířata. Kukuřice je hlavní složkou krmiv, ať už pro kuřata, vepře, dobytek, cokoliv vás napadne. Ve stále větší míře krmíme kukuřicí i ryby, ať už jde o tilápii nebo lososa. Učíme ryby, aby jedly kukuřici. Skutečnost, že jsme měli tak levnou kukuřici, nám umožnila snížit cenu masa. Průměrný Američan sní víc než 90 kg masa za rok. To by nešlo, pokud bychom jako krmivo nepoužívali levnou kukuřici. Protože prodáváte kukuřici pod výrobní cenou, provozovatel výkrmny ji může kupovat za zlomek toho, kolik stálo ji vypěstovat, takže dochází k „odsávání“ zvířat ze všech farem na středozápadě. Existuje pavoučí síť cest a železničních drah, po které se celou zemí převáží kukuřice z míst, kde se pěstuje, do těchto SPVZ výkrmen. SPVZ: Soustředěné provozy na výkrm zvířat Krávy nemají evoluční předpoklady, aby jedly kukuřici. Mají jíst trávu. Jediným důvodem, proč se krmí kukuřicí, je, že je velmi levná a krávy po ní rychle tloustnou. ALLEN TRENKLE ODBORNÍK NA VÝŽIVU PŘEŽVÝKAVCŮ UNIVERZITA STÁTU IOWA Kam to strkáte ruku? Do bachoru… To je první žaludek. A… Není… Není tam dobře vidět. Tady je vidět tekutá součást. – Bolí to tu krávu? – Ne. V bachoru jsou milióny mikroorganizmů, bakterií. Zvířata jsou vyvinutá ke konzumaci trávy. Výzkumy ukazují, že jednostranně kukuřičná strava vede k výskytu bacilu E. coli, který je kyselinovzdorný. Jednalo by se o nebezpečnější mutaci E. coli. Takže krmíte dobytek kukuřicí a E. coli, což je velmi běžný bacil, se vyvine, a objeví se jistá mutace a kmen zvaný „E. coli 0157:h7“ vstoupí na světovou scénu. Je to výsledek jednostranné stravy dobytka ve výkrmnách a vůbec života ve výkrmnách. Celý den stojí zvířata po kotníky ve vlastních výkalech. Takže když to má jedna kráva, ostatní to chytnou. Když se dostanou na jatka, jejich kůže je obalena ztvrdlými výkaly. A když jatka porazí 400 zvířat za hodinu, jak zabráníte, aby se výkaly nedostaly do poražených zvířat? A tak se dostanou až do masa. A tak to, co předtím vůbec neexistovalo, je najednou v potravinovém systému. NEZAMÝŠLENÉ NÁSLEDKY Fast foodová noční můra se možná stává hrozivější. V Seattlu dnes zemřelo dvouleté dítě. A vrah? Nakažené maso z hamburgeru od Jack In The Box. Dnes bylo celonárodně staženo víc než 140 tun hovězího masa. Čtvrt miliónu kg hovězího masa… Celonárodní stažení hovězího od společnosti ConAgra. E. coli se už nevyskytuje jenom v hovězím, byl nalezen ve špenátu, jablkové šťávě… Způsobily to splašky z našich průmyslových farem. 90 potvrzených případů nakažení E. coli. Za vším stojí sekaný špenát. Tohle je 20. výskyt E. coli v listové zelenině jen v posledním desetiletí. V období Bushovy administrativy byl ministrem zemědělství bývalý přední lobbista za hovězí průmysl; vedoucím Správy potravin a léčiv byl bývalý výkonný viceprezident Národní asociace zpracovatelů potravin. Tyto regulační agentury jsou ovládány právě těmi společnostmi, na které by měly dohlížet. ConAgra, která nedávno stáhla své arašídové máslo kontaminované salmonelou, věděla o problémech ve svých závodech už před dvěma lety. V roce 1972 provedla Správa potravin a léčiv přibližně 50 000 potravinových kontrol. V roce 2006 jich provedla 9 164. Vždy se vyskytovaly kontaminace potravin. Domnívali byste se, že jak je do výroby potravin zapojováno stále více a více technologií, budou potraviny bezpečnější, nikoli častěji kontaminované. Ale zpracovatelské závody jsou stále větší a větší, což vytváří lepší podmínky pro škodlivé patogeny a jejich dalšího šíření. Množství stahovaných mražených hamburgerů nyní dosahuje 11 miliónů kg. Je stahováno tolik masa, že by to stačilo na vyrobení hamburgeru pro každého dospělého Američana. V 70. letech byly ve Spojených státech doslova tisíce jatek. Dnes máme 13 jatek, která zpracovávají většinu hovězího, které se prodá ve Spojených státech. Dnešní hamburger obsahuje části z tisíců různých kusů dobytka semletých do jedné hamburgerové hmoty. Rapidně roste možnost, že jedno z těchto zvířat neslo nebezpečný patogen. Je pozoruhodné, jak bezzubé jsou naše regulační agentury. A právě tak to průmysl chce. Tohle je budova Ministerstva zemědělství. Říkal Josh, kolik času podle něho dostaneme? – Pět minut. – Pět minut… Možná třeba patnáct. Musíme tam být včas. – Začíná to v 16:00. – Dobře. Takže když začnu dělat tohle – nebo šustit papíry, je čas. – Já vím, je čas. Děkuju! Jsem registrovaná republikánka. Vždy jsem byla konzervativní. Nikdy mě nenapadlo, že budu dělat tohle, a už vůbec by mě nenapadlo, že budu tak těsně spolupracovat se svou matkou. – Půjdeme tudy? – Ano, jdeme tudy. Spletla jsem se. Myslím, že máme jít tudy. Můj vztah s matkou dostal zcela nový rozměr. 2 421? A jsme tu. – Ahoj. – Dobrý den. – Těší mě. – Já jsem Pat. – Ahoj, Pat. – Barb Kowalcyková. – Ahoj, Barb. – Po prvním velkém posunu k zavedení potravinových norem byli lidé spokojení. Snížili jsme dotace na Správu potravin a léčiv. Spolehli jsme se v těchto průmyslových odvětvích více na sebekontrolu. A tak jsme vlastně přišli o náš systém. Jste skutečnou bojovnicí za bezpečnost potravin. A to je strašně důležité. Je to pro mě a mou rodinu velmi osobní záležitost. Naše snahy o bezpečnost potravin začaly před 6 lety, když mého dvouapůlletého syna Kevina napadl E. coli 0157:h7. Byl to dokonale zdravý, krásný kluk… Mám tu s sebou fotku, pořízenou dva týdny předtím, než onemocněl. Za 12 dnů od nakažení zemřel. V červenci 2001 jela naše rodina na dovolenou. Kdybychom věděli, co nás čeká, nikdy bychom neopustili domov. Předtím, než onemocněl, snědli jsme tři hamburgery. Našli jsme v jeho stolici krev, tak jsme ho vzali na pohotovost. A oni nám řekli: „Dostali jsme výsledky testu Kevinovy stolice a má E. coli způsobující krvácení.“ Přišli a sdělili nám, že Kevinovy ledviny selhávají. Léčili Kevina dialýzou. Nesměl pít vodu normálně. Dostali jsme takové houbičky, které jsme namočili do sklenice vody a pak jsme mu je mohli dát. Jedné z nich ukousl roh. Nikdy jste neviděli někoho tak prosit. Prosil o vodu. O ničem jiném nemluvil. Nikdo nemohl do místnosti přinést žádný nápoj, protože… prostě nemluvil o ničem jiném, než o vodě. Nevím, jestli věděl, co se s ním děje, a doufám… Já nevím… Vidět, jak nádherné, dokonale zdravé dítě zemře během 12 dní… Bylo prostě neuvěřitelné, že to způsobilo jídlo. Co nám přidělalo další bolest, bylo, že trvalo dva nebo tři roky, a museli jsme si na to najmout právníka, než jsme dokázali, že to maso bylo nakažené. Už 1. srpna byl můj syn v nemocnici. Udělali ve výrobně test na E. coli, který byl pozitivní. Stahovali maso až do 27. srpna, 16 dní po jeho smrti. Pokud budeme mít další sezení, což určitě budeme, byla bych ráda, kdybyste přišla. – Nepřestávejte bojovat. – Děkuju, vy také. Přes smrt svého dítěte se nikdy nepřenesete. Najdete si nový normální stav. – Tudy? – Ano. Určitě tudy? Vložili jsme v naši vládu důvěru, že nás ochrání, ale nejsme chráněni ani na základní úrovni. Roku 1998 Ministerstvo zemědělství zavedlo mikrobiální testování na salmonelu a E. coli 0157:h7. Ideou bylo, že pokud výrobna opakovaně v testech selže, ministerstvo ji zavře, protože má zjevně trvalé problémy s kontaminací. Asociace producentů masa a drůbeže okamžitě Ministerstvo zemědělství zažalovaly. Soudy v podstatě rozhodly, že ministerstvo nemá pravomoc zavřít výrobny. Znamenalo to, že jste mohli mít masné nebo drůbeží výrobky, které se hemží salmonelou, a Ministerstvo zemědělství s tím nic nezmůže. Jako přímá reakce byl uveden nový zákon, který vešel ve známost jako „Kevinův zákon“. Kevinův zákon by vrátil Ministerstvu zemědělství pravomoc uzavřít závod, který opakovaně vyrábí kontaminované maso. Zdá se to jako jasná, přirozená věc. – Jak se vede? – Dobře. Pracujeme na tom už 6 let a stále nebyl schválen. Mám pocit, že máme šanci, větší šanci, že tentokrát projde. Myslím, že z pohledu zákazníka mnoho lidí podporuje myšlenku, že by zaplatili víc, pokud by měli záruku vysokého standardu bezpečnosti. – Ano. – Ale také vím, že v řetězci výroby potravin jsou i jiní hráči, kteří s tím mají problém, protože v tom spatřují navýšení nákladů. Myslím, že výhodou je… Občas mi připadá, že průmysl měl lepší ochranu než můj syn. A to mě přimělo stát se obhájkyní. Jen v posledních letech došlo k několika výskytům nemocí přenášených potravinami, které způsobily významné ztráty. Očividně se náš současný postoj na dohled a ochranu potravin nesetkává s potřebami amerických rodin. Je pro mě opravdu těžké vyprávět o Kevinovi. Ale jediný způsob, který může zabránit, aby se to samé stalo někomu jinému, je jít tam a mluvit o tom. Toho dne se objevily dva výskyty E. coli. V INDIANĚ POTVRZEN 7. PŘÍPAD NÁKAZY E. COLI Šest z nich jsou děti ze základní školy, pak sourozenci, a tady v jiném okrese Kentucky je další, takže… Bude to sedm let, co můj syn zemřel. Jediné, co jsem po společnosti chtěla, bylo, aby řekli: „Omlouváme se. Vyrobili jsme vadný produkt, který zabil vaše dítě, a zajistíme, aby se to už nikdy neopakovalo.“ Nic víc jsme nechtěli a ani tohle nám nedali. Potravinářský průmysl vždycky bažil po větší efektivitě, ale každý pokrok v efektivitě přináší problémy. Pokud přestanete dobytek ve výkrmnách krmit kukuřicí a nahradíte ji na pět dní trávou, jejich žaludky se zbaví 80 % E. coli. Ale to samozřejmě průmysl nedělá. Jejich přístup je takový, že když mají takový systémový problém, nepodívají se, kde je chyba v systému, přijdou s technologickou náplastí, která umožní systému přežít. HOVĚZÍ PRODUKTY, a.s. SOUTH SIOUX CITY, NEBRASKA Vyrovnávací nádrž 5×5, nízká hladina. Nízká hladina. Tohle je naše operační centrum. Naše závody ovládáme odtud. Kde máme Chicago? Tamhle. Georgia, Utah, Kansas, Nebraska, Texas, L. A., Ohio. Ovládáme všechny parametry převodů, rychlost motorů… Všechno to řídíme odsud. Vybudovali jsme něco, v čem máme z pohledu bezpečnosti potravin náskok před všemi ostatními. Myslíme, že dokážeme snížit výskyt E. coli 0157:h7. Právě jsme začali pracovat se čpavkem a hydroxidem amonným. Čpavek zabíjí bakterie, takže jsme ho zařadili do procesu zpracování. Jsem prostý mechanik. To jsem. Stroje si navrhujeme sami. Tohle je náš konečný produkt. Konečný produkt. Složka masa do hamburgerů čpavkem očištěná od E. coli. Je vaše maso ve většině hamburgerů v této zemi? V 70 %. Domníváme se, že za pět let bude ve 100 %. Máme nějaké konkurenty. Myslím, že je porazíme. Ještě jednou. Je to svazek mezi vědou a technologií. MENU ZA DOLAR Chtěl bych dolarovky. – Pět rodeo cheesburgerů. – Pět rodeí. Dobře. Dva kuřecí sendviče. – Ještě něco? – Dva malé nápoje a velkého Dr. Peppera. – 11,48. – Díky. První okénko, děkujeme. Nepřemýšlíme o zdravé stravě, protože jsme si zvykli myslet, že všechno je zdravé. – Tady, prosím. – Děkuju. – Pěkný den. – Taky, děkuju mockrát. Teď když vím, že je tohle jídlo nezdravé, cítím se provinile, když ho dávám svým dětem. Ale protože z domova odjíždíme v 6:00, nemáme čas vařit. Zpátky se dostaneme tak ve 21:00, 22:00 večer. Pokud máte jenom dolar a musíte živit dvě děti, buď půjdete do obchodu a pokusíte se najít něco levného, nebo prostě projedete drive-inem a máte pro ně dva hamburgery. „Tady máte, snězte je.“ Tohle ji zasytí, ne jedna položka z obchodu. Podívejte na tu brokolici. Je moc drahá. – Co teda chcete k jídlu? – Mami! Nejdřív se podívej, kolik to stojí. – Nekoupíme to. – Proč ne? Můžeš si vzít jenom dvě nebo tři. Ne. No tak… Najdeme levnější bonbóny. Najdeme levnější chipsy. Ta limonáda je hodně levná. Někdy vidíte zeleninu a řeknete si: „Fajn, jinde můžeme za stejnou cenu koupit dva hamburgery.“ Proč je to tak, že za 99 centů v McDonaldu koupíte dvojitý cheesburger, ale nemůžete si za tu cenu koupit ani hlávku brokolice. Vychýlili jsme svůj potravinový systém na stranu škodlivých kalorií, a není to náhoda. Důvod, proč jsou tyto kalorie levnější, je ten, že právě ty masivně dotujeme. Tohle má přímou souvislost s druhem zemědělství, který děláme, a naší farmářskou politikou. Všechny tyhle kalorie pocházejí z polních plodin, z pšenice, z kukuřice a sojových bobů. Tyto kalorie jsou velmi levné. Proto největším předpokladem obezity je nízký příjem. Po celou historii dějin lidstva jsme se museli hodně snažit, abychom měli dostatek potravy a kalorií pro poměrně značné procento lidské rasy. Dnes je problémem příliš mnoho kalorií. Průmysl svaluje vinu za obezitu na krizi osobní zodpovědnosti. Ale když vytváříte nové potraviny, tlačíte na citlivá místa evoluce. Faktem je, že instinktivně prahneme po třech chutích, soli, tuku a cukru. které jsou v přírodě velmi vzácné. Dnes je cukr k dispozici neustále v ohromném množství. Pozřeme ho stovky kilo ročně. Tato strava založená na kukuřičném sirupu a rafinovaných karbohydrátech vede k těm inzulínovým výkyvům a postupně opotřebovává systém, kterým naše tělo metabolizuje cukry. Můj manžel je diabetik. Mám obavy, že by mohl ztratit zrak. Občas se třese. Takže se bojím, že nebude moct řídit, protože řízením se živí. Musíme zvažovat jeho léky. Kolik stojí? 70 dolarů? 50 tablet stojí 130 dolarů. Bere ale dva druhy. 100 a něco za jedny a dalších 100 a něco za další. To je velká část našich příjmů. Máme dilema: Platit mu léky, aby byli zdraví my, nebo kupovat zeleninu, abychom byli zdraví. Co z toho máme dělat? Je těžké sledovat svého otce, jak ho trápí cukrovka a tak… A je smutné, že ji možná má i moje sestra. Něco je špatně ve způsobu, jakým žijeme naše životy, kde se pohybujeme, kde kupujeme potraviny a vůbec s potravinami, které jsme schopni kupovat a způsobují tuhle epidemii. Nejde jen o naši komunitu. Nejde jen o Baldwin Park. Je to všude. Kolik z nás má v rodině jednu osobu, která trpí cukrovkou? A co dvě? Tři? Dříve cukrovka 2. typu postihovala jen dospělé. Dnes postihuji i děti, a to v epidemické míře. 1 ze 3 Američanů narozených po roce 2000 v raném věku onemocní cukrovkou. Mezi menšinami je tento podíl 1 ze 2. V TRÁVĚ FARMY POLYFACE ÚDOLÍ SHENANFOAH, VIRGINIE Všechno, čeho jsme v moderním zemědělstvím dosáhli, je pěstovat plodiny rychleji, výživnější, větší, levnější. Nikdo nepřemýšlí o E. coli, cukrovce 2. typu a ekologické rovnováze celého systému. Přenášíme rozhodovací moc z nezávislých farmářů, přenášíme ji do zasedaček společností, do velkých měst tisíce mil daleko, kde ti lidé rozhodují, ale nežijí s důsledky těchto rozhodnutí. Všechno je založeno na trávě. Nekrmíme je kukuřicí, mrtvými kravami, nebo kuřecími mrvami, jako tamhle v údolí. …nebo mrtvými kuřaty. Žerou prostě trávu, píce, jetel, býlí… Jsou to býložravci. Pokud by měly žrát kukuřici, musel byste tu kukuřici sklidit, přivézt, pak byste musel někam odvozit všechen ten trus a to vás položí. Tady… Tady je to všechno. Chci říct, kráva to tu trusem hnojí. Pase se. Nemusíme to tu hnojit. Nemusíme to kosit. Spase to. Je to opravdové, opravdové sluneční dolary. Potravinářský průmysl postupně vytvořil tak hlučná, smradlavá, nepříjemná místa, kam provozovatelé těchto podniků nechtějí nikoho pouštět, aby lidé neviděli nehezkou skutečnost. Pokud by se to stalo, ztratili bychom všechnu integritu a odpovědnost potravinového systému. Kdybychom ve všech megavýrobnách udělali zdi ze skla, měli bychom v této zemi jiný potravinový systém. Dovolili jsme sami sobě tolik se vzdálit a ztratit zájem o něco tak důvěrného, jako je jídlo, které jíme. Být tady venku je velký rozdíl. Čerstvý vzduch, slunce, ptačí zpěv, chápete? Ale podle Ministerstva zemědělství je to nehygienické, protože tu je přístup ke vzduchu. Snažili se nás zavřít. Byl to jeden z našich největších bojů, když se nás snažili zavřít, že prý je to nehygienické. Věřili byste tomu? Tak jsme si udělali testy v místní laboratoři. Měli jsme průměr 133 CFU. Ty z obchodu měly v průměru 3 600. A to prošly bilióny chemických úprav. Naše žádný chlór nepotkaly. Lidi se často diví: „Je to pravda? Opravdu dokážete nakrmit svět?“ Je to zdánlivě pěkný argument, protože… Protože ano, jsme naprosto stejně efektivní, zvláště když vezmete v potaz, jak neefektivní je průmyslový systém. Spousta lidí přijde na farmářský trh a povídá: „Cože? 3 dolary za tucet vejcí?“ A přitom pijí limonádu za 75 centů. Ahoj prase. Ahoj prasátka! Ahoj prasátko! Pořád mě zaráží, jak úspěšní jsme byli v přesnosti střelby na špatný terč. Naučili jsme se… například… Kvůli dobytku jsme se naučili, jak vysazovat, hnojit a sklízet kukuřici za použití technologie GPS, ale nikdo si neodstoupí a nezeptá se: „Měli bychom krávy krmit kukuřicí?“ Stala se z nás kultura techniků. Všichni řešíme otázku: „Jak?“ Ale nikdo se nezastaví a neřekne: „Ale proč?“ Kultura, která vidí prase jako hromadu protoplasmatických neživých struktur, s kterou lze zacházet, jak si lidská představivost zamane, bude pravděpodobně nahlížet na členy své společnosti a jiné kultury a národy se stejným druhem opovržení, neúcty a nadřazené mentality. ZÁVOD NA ZPRACOVÁNÍ VEPŘOVÉHO TAR HEEL, SEVERNÍ KAROLÍNA Největší jatka na světě Závod stojí v malém městě jménem Tar Heel, uprostřed velice ekonomicky zaostalé oblasti. Smithfield je mistrem v umění výběru pracovní síly, kterou může vykořisťovat. Zpočátku se jednalo o místní pracovní sílu. Chudí běloši, chudí černoši. S touto pracovní silou se vypořádali velmi rychle. V současnosti musejí svážet dělníky od Dentsville v Jižní Karolíně až po Clinton v Severní Karolíně. Museli byste nakreslit kruh v průměru 160 km, abyste měli oblast, odkud jsou všichni vaši pracovníci. Natočeno skrytými kamerami dělníků K dělníkům se chovají stejně jako k prasatům. Nemusejí se zajímat o pohodlí prasat, protože jsou tu jen na chvíli. Čeká je porážka. A na dělníky nahlížejí stejně. Nezajímá je, jak dlouho zůstanou, protože podle nich všechno má svůj konec. ODDĚLENÍ PORÁŽEK Denně je poraženo 32 000 prasat. Protože zaměstnancům projde rukama 2000 prasat za hodinu a musejí se hrabat v jejich vnitřnostech, často se jim pod nehty dostane infekce a všechny nehty jim upadají. Jste pokrytý krví, výkaly, močí. Snadno dojde ke zranění. Děláte pořád stejný pohyb na stejné části prasete, a to v jednom kuse. V podstatě je s vámi zacházeno jako s lidským strojem. Vychováte si lidi, které si nemůžete dovolit ztratit. A Smithfield to ví. A proto si vás drží. Před 100 lety, když Upton Sinclair napsal „Džungli“, existoval hovězí kartel, který třímal obrovskou moc. Byli využíváni přistěhovalci z východní Evropy bez jakéhokoli druhu vládní regulace. Docházelo k hrozným zmrzačením, dokonce k úmrtím. Zlepšovalo se to. Pomalu se to zlepšovalo. Teddy Roosevelt převzal kontrolu nad hovězím kartelem. Odborářské svazy organizovaly dělníky z masného průmyslu a změnily ho v jedno nejlepších průmyslových zaměstnání ve Spojených státech. Být v 50. letech dělníkem v masném průmyslu bylo jako být dělníkem v automobilce. Měli dobrou mzdu, výhody, výsluhy. A pak se stalo co? Zpracovatelské společnosti rostly, aby uspokojily potřeby fast foodového průmyslu, který byl jejich největším zákazníkem. Některé z těchto společností, jako IBP, si od fast foodů vypůjčily praktiky zacházení se zaměstnanci, snížily platy, zařídily, aby nebyly odbory, urychlily výrobu, a vycvičily dělníky k opakování jedné činnosti pořád dokola. Práce v masném průmyslu nyní patří k nejnebezpečnějším zaměstnáním v USA. Masný průmysl zároveň zaměstnal nový druh přistěhovalců – nelegální přistěhovalce, a v poslední době přistěhovalce z Mexika. Mnoho z nelegálních přistěhovalců, kteří přicházejí do USA, bylo v Mexiku pěstiteli kukuřice. Dohoda o volném obchodu vedla k zaplavení mexického trhu levnou americkou kukuřicí. O práci kvůli ní přišlo víc než 1,5 miliónu mexických zemědělců. Nemohli konkurovat levné kukuřici z USA. Takže co se stalo s tím 1,5 miliónem mexických zemědělců? Zpracovatelé masa jako IBP, National Beef a Monfort začali aktivně najímat v Mexiku. Propagovali se v rádiu a v novinách. IBP vytvořilo autobusový spoj, aby přivážel dělníky z Mexika do Spojených států. Celé roky vláda zavírala oči nad najímáním přistěhovalců masným průmyslem. Ale nyní, když je v kurzu protipřistěhovalecká politika, najednou se podnikají opatření, ale ne proti těmto společnostem. Vláda zasahuje proti dělníkům. TAR HEEL, SEVERNÍ KAROLÍNA 4:30 EDUARDO PENA ODBORÁŘSKÝ PŘEDÁK Imigrační agenti na tomto parkovišti zatýkají pracovníky Smithfieldu. Je to na základě dohody mezi Smithfieldem a imigračními úřady. Zbavují se 15 dělníků denně, ale neuvidíte žádné masové razie. Takhle nedojde k ovlivnění výroby. Nemusíme jim nic říkat. – Pane, snažíme se… – Na něco se mě ptala. Pokládá otázky nám, ne vám. Nevidím nikoho zatýkat manažery Smithfieldu. Nikdo ze závodu, kdo má co dočinění s tím, že se tito dělníci zaměstnávají, zatčen není. Vidíme tu dnes jen dělníky, kteří pro tuto společnost tvrdě pracují. Takoví lidé se zatýkají. Chceme za potraviny utrácet co nejméně. Nechápeme, že to má svou daň. Tito dělníci tu jsou 10, 15 let, vyráběli pro vás slaninu a šunku a teď jsou zatýkáni jako kriminálníci. A tyto společnosti přitom vydělávají miliardy dolarů. Smithfield odmítl pro tento film poskytnout rozhovor. SKRYTÉ NÁKLADY Je nízká cena všechno? Kdo si chce koupit to nejlevnější auto? Jsme ochotni dotovat potravinový systém, abychom vytvořili „mystérium“ levného jídla, které je vlastně velice drahé, když započítáte náklady na životní prostředí, sociální výdaje, zdravotní výdaje. Průmyslové potraviny nejsou poctivé. Nemají poctivou cenu. Nevyrábí se poctivě. Nezpracovávají se poctivě. Není na nich nic poctivého. Nenapadá mě lepší využití pro krabici od Smithfieldu. Bylo to asi pětihodinová cesta, takových 500 kilometrů. Takže ano. Stálo to za to. Netoužím se rozrůstat nebo zvětšovat. Toužím vyrábět nejlepší potraviny na světě a ozdravovat. A pokud k nám přitom bude pro zboží chodit víc lidí, pak mi Bůh pomáhej, abych uspokojil jejich potřeby bez ohrožení naší poctivosti. Takhle to vidím. Ani trochu netoužím být ve Wal-Martech. Jakmile dosáhnete takové výroby, změní se váš pohled na zákazníka, na váš výrobek, na vaše podnikání. Změní se vám pohled na to nejdůležitější, uvidíte to prostě jinak. VÝSTAVA PŘÍRODNÍCH PRODUKTŮ ANAHEIM, KALIFORNIE Tohle je náš nový organický popkorn. Tohle je sojové mléko od Vitasoy, nejlepší sojové mléko na celém světě. Když tahle výstava byla poprvé, vešla se do té řady vpravo. Několik z nás přespávalo ve stáncích. Nemohli jsme si dovolit hotel. Biopotraviny každoročně rostou o 20 %. Je to jedno z nejrychleji se rozvíjejících odvětví potravinářského průmyslu. Bože můj! Kapitalizmu se nezbavíme. Určitě se ho nezbavíme v době, kdy potřebujeme zastavit globální oteplování a odvrátit znečištění vzduchu, potravin a vody. Musíme být mnohem důraznější. Pokud vyznáváme heslo: „Dokonalost je nepřítelem dobra“ a říkáme, že budeme kupovat potraviny jen od toho nejdokonalejšího systému v okruhu 160 kilometrů, nikdy toho nedosáhneme. Jako environmentalistovi mi bylo naprosto jasné, že zdrojem veškerého znečištění bylo podnikání, podnikání bylo v podstatě zdrojem všeho, co ničilo tento svět. Na vysoké jsem malý institut jménem Institut nové alchymie, který provozovala skupina biologů – odpadlíků. Žiji v naději, že vám… Kázali jsme nové náboženství, snažili jsme se vyvíjet alternativní způsob zpracování potravin a odpadu, ale přesvědčovali jsme již přesvědčené. Byli jsme závislí na zdrojích podpory, které už byly na suchu, a nedostali jsme se k publiku, které naše poselství opravdu potřebovalo slyšet. Uvědomili jsme si, že nesmíme být Davidem, který stojí proti Goliášovi. Musíme se stát Goliášem. Když jsme začali, měli jsme farmu se sedmi kravami. Chtěli jsme prokázat, že podnikání může být součástí řešení globálních enviromentálních problémů. Zároveň jsme museli prokázat, že můžeme být vysoce výděleční. Nyní, v roce 2008, nejen že jsme číslem 3 mezi americkými jogurty, ale patříme i mezi nejvýdělečnější. Stonyfield byl koupen skupinou Danone, potravinářským konglomerátem v hodnotě 23 miliard dolarů. Gary zůstává ve vedení Stonyfieldu. Vidíte, tohle je zajímavé. Tahle malá společnost je divize Kraftu, ale nemáte ani ponětí, že to je Kraft. Tahle patří Pepsi. Tahle Kellogg’s. – Kashi patří Kellogg’s? – Jo. – Tahle je od Colgate. – Opravdu? Jo, je to jedna ze společností, které začínaly jako my. Dokáží si zachovat svou podstatu? – No, to je… – Nebo je to změní? V podstatě se stanou úspěšnými. Přišla porota. Musím tam jít. Tyto veliké společnosti nerostou organicky. Rostou tím, že někoho koupí. Coke, Pepsi, Kellogg’s, General Mills… Všichni pádí do obchodu s biopotravinami. FARMA LILAC RIDGE DODAVATEL STONYFIELDU Když Wal-Mart vstoupil do prostoru biopotravin, byl jsem šokován. Je to jedna z neúžasnějších věcí. Snil jsem o dni, kdy se posadíme s giganty ze společností a budeme hovořit o biopotravinách a udržitelnosti. – To je Amanda. To je Rand. – Ahoj Amando. Jsem Rand. – Rande, těší mě. – Tony. – Tony. Skvělý. – Těší mě. Dobře, pomozte mi přijít na to… – Oba pracujeme pro Wal-Mart. – Pro Wal-Mart? Tak. Víte, že my do Wal-Martů nechodíme? – Nikdy jsme tam nebyli. – Skutečně? – Není to úžasné? – Tak jsme přišli my za vámi. Jo, nikdy jsme u vás nebyli. Bojkotujeme vás už dlouho a držíme se toho. Wal-Mart si velmi potrpí na svou pověst. Zcela evidentně byl očerňován pravděpodobně víc než jakýkoli maloobchodník v našem současném hospodářství. Je to vlastně velmi snadné rozhodnutí, podporovat věci jako biopotraviny nebo cokoli jiného na základě toho, co chce zákazník. Vidíme to a reagujeme na to. Pokud je jasné, že to zákazník chce, je snadné dát tomu podporu, prosazovat a pokusit se to uskutečnit. Když přijdu ke svým starým enviromentalistickým přátelům, spousta z nich je zděšena, že dělám pro takovou společnost. Ale když jim potom vysvětlím, jaký dopad má jedna objednávka z Wal-Martu na množství nepoužitých tun pesticidů, tun herbicidů, tun chemických hnojiv… Jde o to, že se přeneseme přes emoce a dostaneme se k faktům. To, co tu děláte, je opravdu klíčové. Nemám o tom žádné iluze. Nevěřím, že Wal-Mart za námi přišel, protože náhle dosáhl morálního osvícení. Bylo to kvůli penězům. Mohu se svými radikálními přáteli mluvit třeba celý den, ale nikdo z nich nedokáže popřít skutečnost, že zvýšení obratu Wal-Martu o další milión dolarů pomůže zachránit svět. V minulém století dokázal průměrný farmář uživit šest až osm lidí. Dnešní průměrný farmář uživí 126 lidí. Jasné? Jsou to ti nejproduktivnější lidé, co kdy žili. Změny, které se odehrály na farmách, byly významné a zásadní, ale pro většinu z nás neviditelné, protože kdo dnes zná nějakého farmáře? Ale jejich způsob života prošel revolucí. OD SEMÍNKA PO SUPERMARKET Před 10 000 lety začali farmáři uchovávat svá nejlepší semínka a sázeli je další rok. Tak se vyvinulo osivo. Tak se vyvinula kukuřice, z víceméně nepoužitelné trávy do dnešní extrémně výživné rostliny. Myšlenka, že soukromá společnost může vlastnit plodiny, je nová. Až v 80. letech Nejvyšší soud uznal, že si můžete patentovat život. A to otevřelo stavidla snahám patentovat si ty nejcennější části života, což jsou plodiny, na nichž jsme závislí. Monsanto je chemická společnost. vyrábějí DDT, dioxin Agent Orange z Vietnamu, a vyvinuli produkt s názvem „Roundup“. Začali jsme slýchat o geneticky upravených sojových bobech, které dokáží odolat Roundupu. Když byl prováděn postřik Roundupem, zahynulo všechno rostlinstvo kromě těchto Roundupu odolných sojových bobů. V roce 1996, kdy začalo Monsanto prodávat Roundupu odolné sojové boby, obsahovala jejich patentovaný gen jen 2 % sojových bobů v USA. Roku 2008 byl patentovaný gen Monsanta obsažen v 90 % amerických sojových bobů. Vzpomínám si, když vešel v platnost první zákaz uchovávání semen na další rok. Většina farmářů byla celým konceptem naprosto znechucena. Bylo zajímavé sledovat, jak jsme za 11 let přešli od naprostého opovržení myšlenkou, že si nemůžeme uchovávat semena, až k přijetí. Co se stane, když si farmář semena uskladní? No, víte, dnes se to týká v podstatě už jen jedné společnosti, a tou je Monsanto. Monsanto je… Mají tým soukromých detektivů, kteří se potulují zemí, a mají telefonní linku, kam se dá zavolat. Když tam někdo zavolá a udá někoho, že si skladuje semena, pošlou detektiva, aby se na to podíval. Když si uložíte semena, musíte zavolat někomu z Monsanta. Monsanto má tým 75 lidí, kteří se věnují vyšetřování a žalobám na farmáře. Každý, kdo je přistižen, jak si uchovává osivo, může být vyšetřován kvůli porušení patentu. Dva muži vjeli na mou příjezdovou cestu někdy kolem sedmi večer, ukázali mi nějakou černou legitimaci a ani se nezmínili o tom, že jsou z Monsanta. Řekli, že mají kontrolní tým, který mě viděl při čištění sazenic. Považoval jsem za nutné vstávat ve 3:00 a 4:00 v noci, dřív než by mě mohli detektivové na silnici sledovat. Byli to… Řekl bych, že možná bývalí vojáci nebo bývalí policisté. Byli vysocí a budili respekt. Nevím, jestli měli kontrolní tým, nebo jestli mě udal můj soused. Nevím. Když jsem vyrazil k domu, jeden z nich mi řekl… slyšel jsem to zezadu: „Je vinen.“ MOE PARR ČISTIČ SEMEN Moeův stroj očistí semena od odštěpků, aby mohla být uskladněna a vyseta následující rok. Je to skutečně důmyslný stroj vynalezený v 19. století a Monsanto je všechny odstavilo. Kolik si myslíte, že je v zemi čističů semen? Ve státu Indiana jich může být tak šest. Může. Nejsem informovaný… – Kolik jich tu bývalo? – Jéje, každý okres měl tři. Všem byl zastaven provoz. Nikdo nezbyl. Když přišly na trh sojové boby od Monsanta, nepřeorientoval jsem se. Běžné sojové boby, které jsem používal, mi slušně vynášely. Takže jsem si řekl: „Zůstanu při starém.“ David nesází plodiny od Monsanta, ale jeho pole byla kontaminována geneticky modifikovanými semeny. Všichni sousedé kolem mě používají geneticky upravená semena. Když sem přivane pyl, když jsem zalétnou semena, jsem za to odpovědný. Pokud Monsanto zjistí kontaminaci, farmář musí dokázat, že neporušil jejich patent. Když plodinu geneticky upravíte, vlastníte ji. Tohle nikdy v zemědělství neexistovalo. Bývávalo to tak, že místní státní univerzita vyvinula takzvanou veřejnou sazenici. Drtivá většina rostlinné biotechnologie byla vlastně prováděna v těchto veřejných institucích. Monsanto je jako Microsoft. Stejně jako Microsoftu patří intelektuální vlastnictví ve většině počítačů v Americe, Monsantu patří intelektuální vlastnictví ve většině potravin v Americe. Veřejný vývoj rostlin patří minulosti. Prakticky už žádné veřejné osivo neexistuje. Je čtyři nebo pět odrůd, které mohu pěstovat. Mám posledních pár sojových bobů, které jsou ze státu Illinois. – Nejsou geneticky upravené. – Veřejné odrůdy. Až se dostanu do bodu, kdy nebudu moci kupovat schválené sazenice, co budu dělat? Jaké mám možnosti? Mám tu seznam, který mi přišel poštou. Černá listina Monsanta s neoprávněnými pěstiteli. Jsou tam farmáři, kteří na ně mají soudní rozhodnutí nebo je zažalovali, a pak jsou tam… farmáři, kteří neudělali papírování, nepředložili své záznamy. To je můj případ, proto jsem tam, protože jsem nepředložil své záznamy. – Jsem na té listině? – Ano, jste. Vidím tu dva farmáře, pro které dělám. Tímto seznamem to dospělo do bodu, že od Monsanta nemohu nic kupovat, chápete? Ano. Takže přichází otázka: „Co mám pěstovat?“ Monsanto mě žaluje na základě toho, že povzbuzuji farmáře, aby porušovali patentní zákon tím, že čistí vlastní semena. Ještě jsem nebyl ani v soudní síni a už mám fakturu na 25 000 dolarů. Lidé, kteří bývali mými přáteli, se se mnou najednou zdráhají mluvit. Byli jsme přáteli 50 let a teď už se skoro nevidíme. Je to tak. Podmínkou dohody tohoto farmáře bylo, že nebude o svém případu mluvit veřejně. Nemyslím, že jsem se něčím provinil, ale bylo levnější platit pokuty, než se proti tomu pokoušet bojovat. – Člověka to sžírá… – Chápu. Protože si myslím, že jsem v právu, ale oni tvrdí, že ne. Monsanto nás neprávem nařklo z porušení patentu a porušení smlouvy. Ani jedno nebyla pravda. Přijdete na trh, najdete nejvlivnější farmáře a když je dokážete zničit, zastrašíte ostatní. Má rodina utratila 400 000 jen za přípravné řízení. Řekli nám, že budeme potřebovat další milión, abychom to dostali k soudu. Vyrovnali jsme se mimosoudně. Způsob, jakým se mi jeví systém, je takový, že paní Spravedlnost má váhy a vy vršíte peníze a ten, kdo navrší nejvíc peněz na váhy, najme ty nejlepší odborníky a je ochoten nejvíc lhát, ten vyhraje. Zdá se mi, že takhle dneska funguje náš soudní systém. To je strašné. Jak se může farmář ubránit nadnárodní společnosti, jako je Monsanto? Před třemi dny jsem mluvil s jedním mladíkem. Byli na jeho farmě, víte? A to ten chudák sotva začal. Byla u toho jeho snoubenka. Mluvil jsem s ní a snažil jsem se jim poradit, jak nejlépe jsem mohl. Bohužel nejlepší radou, kterou jsem jim mohl dát, bylo: „Pokuste se z toho dostat nedotčeni. Nebojujte s nimi. Musíte se přes to přenést a dát jim, co chtějí, protože se nemůžete ubránit.“ Monsanto vládne neobvykle silnou mocí. Pokud chcete být ve výrobním zemědělství, budete spjati s Monsantem. Patří jim sojové boby. Získávají nad výrobkem kontrolu od semínka po supermarket. V podstatě získávají kontrolu nad potravinami. Monsanto odmítlo pro tento film poskytnout rozhovor. OPONA V kancelářích Monsanta se dveře netrhly s návštěvami různých regulačních a soudních představitelů, kteří činili klíčová rozhodnutí. Soudce Clarence Thomas byl právním zástupcem Monsanta. To by nebylo nic zvláštního, pokud by neexistoval jeden soudní případ, který rozhodl celou záležitost s uchováváním osiva. Soudce Clarence Thomas napsal zdůvodnění rozhodnutí v případě, který dovolil těmto společnostem zabránit farmářům v uchovávání sazenic. Monsanto mělo těsné kontakty s Bushovou administrativou a Clintonovou administrativou. Proto se u nás nevedla příliš široká politická debata o této radikální změně našeho potravinového systému. 1989-1993 Senátor v Severní Karolíně 2000-současnost Člen představenstva Smithfieldu Naše vláda byla posledních 25 let ovládána průmyslem, který měla sama regulovat. Jakmile máte v průmyslu lidi s kvalifikací, mohou se projevit jako velmi dobří regulátoři. Poradce Monsanta ve věci označování geneticky modifikovaných potravin Záleží na tom, jaké zájmy se rozhodnou hájit. Dohlížitel Správy potravin a léčiv na rozhodnutí neoznačovat geneticky modifikované potraviny. Mluvíme o moci, centralizované moci, a tato moc je využívána proti lidem, kteří opravdu vyrábějí potraviny, jako jsou farmáři. Je využívána proti dělníkům, kteří pro tyto společnosti pracují, a je využívána proti spotřebitelům, kteří jsou záměrně udržováni v nevědomosti o tom, co jedí, odkud to pochází a co to provádí s jejich organismy. KALIFORNSKÝ PARLAMENT Dobré odpoledne, paní předsedkyně a poslanci. SB-63 je opatření zaručující spotřebitelům právo na informace. Jednoduše stanoví, že všechny potraviny z klonovaných zvířat musejí být označeny. Tato klonovaná zvířata jsou zcela nová věc. Připadá mi neuvěřitelné, že Správa potravin a léčiv nejen že chce povolit prodej masa z klonovaných zvířat bez dalšího výzkumu, ale také chce povolit prodej tohoto masa bez označení. Kolik svědků má opozice? Noelle Cremersová z Kalifornského farmářského výboru. Pokud se mohu vyjádřit… Důvodem, proč jsme proti označování, je to, že vytváří ve spotřebitelích zbytečné obavy. Dokud nebude mít průmysl možnost lidi vzdělávat, proč chceme využívat tuto technologii a o významu této technologie, nemáme pocit, že označení spotřebiteli nějak pomůže. SB-63 byl státním parlamentem schválen. Ale guvernér Schwarzenegger ho poté vetoval. Tyto společnosti proti označování bojují zuby nehty. Fast foodový průmysl brojil proti uvádění informací o kaloriích. Bránili se vám říci, že je v jejich jídle tuk. Masný průmysl léta zabraňoval uvádění země původu. Bránili se označovat geneticky upravené potraviny, přitom 78 % zpracovaných potravin ze supermarketu obsahuje nějakou geneticky upravenou přísadu. Myslím, že je to pro spotřebitele jeden z nejdůležitějších soubojů, o právo vědět, co obsahují potraviny a jak byly vypěstovány. Nejenže nechtějí, abyste znali složení, dosáhli zavedení zákona, který zakazuje kritizovat jejich výrobky. Můžete mi říci, jak se změnil váš způsob stravování? Jo, my… Budete si asi muset promluvit s právníkem, než to tam dáte. Cože? Můžete to říct… Přestali jsme to a to… Já vím, ale… Mohl by se do mě pustit masný a drůbeží průmysl… Vážně? Kvůli tomu, že řeknete…? Zaleží na kontextu. Neříkáte někomu jinému, aby to nejedl. Jo, je mi líto, Robbie, ale pořád se mě na to ptají. Původně mi to bylo jedno, ať si mě zažalují. Ať si zkusí zažalovat matku mrtvého dítěte a uvidíme. Je opravdu překvapivé, že nemůžete říci, jak jste se vy a vaše rodina změnili. No, Zákon o hanobení potravin to vidí jinak. Potravinářský průmysl je chráněn jinak než jiná průmyslová odvětví. Máme spoustu otázek ohledně nemoci šílených krav. Vzpomeňte si na ten případ, v němž masný průmysl zažaloval Oprah za to, co řekla ve své show. Naprosto mě to odradilo od dalších burgerů. Texaští chovatelé dobytka zažalovali Oprah za hanobení potravinového výrobku a ušlý zisk. Po šesti letech sporu Oprah konečně proces vyhrála. – Dobré ráno, Oprah. – Dobré ráno, všichni. Jste ráda, že už se to uklidňuje? Myslím, že takhle bych to neřekla. Řekla bych, že konec je na dohled. V Coloradu je to těžký zločin, když jste usvědčeni z porušení zákona o hanobení potravin. Takže můžete skončit ve vězení za kritizování hovězího, které se vyrábí ve státě Colorado. V několika farmářských státech existuje snaha učinit nezákonným uveřejnění fotografie jakéhokoli potravinářsko průmyslového pracovního postupu, jakéhokoli postupu ve výkrmnách. Současně dosáhli prosazení zákona, který se jmenuje Cheesburgerový zákon a který velmi ztěžuje jakoukoli žalobu proti nim. Tyto společnosti mají zástupy právníků a budou se soudit, i kdyby věděli, že nemůžou vyhrát, jen aby vyslali zprávu. Monsanto obvinilo Moea Parra z „navádění farmářů k překračování patentního zákona“ kvůli jeho živnosti, čištění semen. Toto je nahrávka výpovědi Maurice Parra v případu Monsanto Company a Monsanto Technology versus Maurice Parr. Pane Parre, vyžádali jsme si pro tento případ vaše bankovní záznamy. Jste si toho vědom? Povím vám, že co mě dnes děsí nejvíce, je skutečnost, že mají každý šek, který jsem vypsal, z každé banky, u které jsem měl účet, za posledních 10 let. Vlastníte nějaké pozemky, pane Parre? – Ano. – Kolik akrů vlastníte? Tři. Jak dlouho máte ten počítač Dell? Kteří jsou vašimi zákazníky na čištění sojových bobů? – Pan Kaufman? – Jen boby. Tihle lidé nejsou jen zákazníci, jsou to osobní přátelé. A je pro mě hrozně srdcervoucí vědět, že je tento seznam v držení Monsanta. Harold Sinn? Jen boby. Tohle je první případ, v němž osivová společnost žaluje člověka, který provádí čištění semen. Pokud budou v tomto případu potvrzeny nároky Monsanta, nevyloučí to z podnikání jenom Moea, ale znemožní to stejnou práci všem pěstitelům v zemi, protože se tím ustanoví precedens. Řekl vám některý z vašich zákazníků, že už nebude využívat vašich služeb? Ron Merrill. Tohle mě v podstatě vyřadilo z podnikání. – Max Lowe. – Skončil jsem. Jerry Kaufman. Bill Zeering. Robert Duvall. Po čtyřech měsících uzavřel Moe Parr s Monsantem dohodu, protože již nebyl schopen platit právní náklady. OTŘESY SYSTÉMU Máme potravinový systém, který je oddán jediné hodnotě, efektivitě, takže pěstujeme velmi malé množství plodin, velmi malé množství odrůd, velmi malé množství společností. A i když dosáhnete efektivity, systém je stále vratší a vratší. Nakonec nastane kolaps. Ale kde ten kolaps začne, nikdy nevíme. Moderní zemědělská výroba je vysoce závislá na ropě. Naše farma spotřebuje asi 15 000 litrů nafty za rok. Pozřeme spoustu nafty, aniž bychom to věděli. Dostat vola na porážku obnáší 280 litrů nafty. Takže je zjevné, že tato vysoce efektivní mašinérie není dost pružná, aby si dokázala poradit s otřesy, jakými jsou výkyvy cen ropy. Minulý měsíc byly ceny potravin o 3,9 % vyšší, než tomu bylo před rokem. Kukuřice, další základní potravina, je na dvanáctiletém maximu. Nějakou dobu jsme mohli po celém světě prodávat obilí tak levně, že farmáři z ostatních zemí, kteří dotováni nebyli, nám nemohli konkurovat. Takže jejich možnosti pěstovat potraviny pro sebe byly omezeny. Na světě dochází jídlo a nikdo o tom nemluví. Žádné zásoby nemáme. Po celém světě proběhly protesty. Potravinová krize již způsobila pád jedné vlády. Není měsíce, aby ve zprávách nevysílali reportáž, která poodhaluje oponu tomu, jak se vyrábí průmyslové jídlo. Neduživé krávy, příliš nemocné nebo chromé, aby chodily, jsou brutálně naháněny na porážku. Milióny galonů koncentrovaných prasečích výkalů jsou vylévány do řeky. Vládní potravinářský zmocněnec prohlásil, že neexistují nástroje, jak vysledovat zdroj nedávného vzplanutí salmonely. Pokaždé, když vyjde najevo taková zpráva, se Amerika poučí o tom, co se děje v kuchyních, kde se připravují její potraviny. A pokaždé se odvrátí s odporem a začne hledat alternativy. Ironií je, že průměrnému spotřebiteli se zdá, že nemá žádnou moc. Myslí si, že musejí přijímat, cokoli jim průmysl předloží ke spotřebě. Věřte mi, je to pravý opak. Když projíždíme se zbožím pokladnou, volíme pro zboží místní, nebo ne, organické, nebo ne. Před rokem jsme se ve Wal-Martu rozhodli pro přechod na prodej mléka od krav nepodpořených růstovým hormonem. Rozhodli jsme se tak podle preferencí zákazníků. Jednotliví zákazníci změnili největší společnost na světě a zároveň tak pravděpodobně zatloukli poslední hřebík do rakve umělých růstových hormonů. V této zemi zaplatíte za zdravou stravu víc než za tu škodlivou. Stojí to víc peněz a někteří je prostě nemají. A to je jedním z důvodů, proč potřebujeme změnu na politické úrovni, aby mrkev vynášela víc než chipsy. Lidé si myslí: „Tyhle společnosti jsou tak velké a mocné. Jak můžeme něco změnit?“ Ale podívejte se na tabákový průmysl. Měl ohromnou kontrolu nad veřejností a o tu kontrolu přišel. Boj proti tabákovému průmyslu je dokonalým příkladem, jak může být bezohledné chování průmyslu změněno. Představte si, jaké by to bylo, kdyby státní politika stavěla svou úspěšnost na tom, aby se v nemocnicích tento rok léčilo méně lidí než předchozí rok. Co taková definice úspěchu? Myšlenka, že bychom měli tak nutričně bohaté, nepančované potraviny, že by se lidé, kteří by je snědli, cítili lépe, měli více energie a nebyli tolik nemocní. To je vznešený cíl. Nemohu změnit skutečnost, že Kevin zemřel. Když někomu řeknete, že jste přišla o dítě, ten pohled plný lítosti nemám ráda, jak se na mě smutně koukají, jak mě litují. Dokážu si uspořádat vlastní smuteční večírek, díky. Nepotřebuji na to ostatní. Potřebuji, aby poslouchali a pomohli mi něco změnit. Musíte pochopit, že my farmáři budeme trhu dodávat to, co bude trh požadovat. Pokud budete kupovat mléko za dva dolary, postavím si za domem ohradu. Takhle snadné to je. Lidé od nás musejí začít vyžadovat zdravé potraviny. A my jim je dodáme. To slibuju. Jsme velmi vynalézaví. Budeme je dodávat. To je vše, co jsem měl na srdci. Máte možnost volby ku změně tohoto systém. Třikrát denně. Nakupujte od společností, které se chovají k dělníkům, zvířatům a životnímu prostředí s respektem. Když jdete do supermarketu, vybírejte potraviny, které jsou v sezóně. Kupujte biopotraviny. Znejte složení svých potravin. Čtěte obaly. Znejte, co kupujete. Průměrné jídlo putuje z farmy do supermarketu 2 400 km. Kupujte potraviny vypěstované u vás. Nakupujte na farmářských trzích. Založte si zahradu. (třeba i malou) Vařte jídlo se svou rodinou a jezte společně. Každý má právo na zdravé jídlo. Ujistěte se, že váš farmářský trh má potravinářskou pečeť. Požádejte svou školní radu, aby poskytovala zdravé školní svačiny. Správa potravin a léčiv a Ministerstvo zemědělství mají chránit vás a vaši rodinu. Řekněte Kongresu, aby prosadil bezpečnostní standardy a znovuzavedl Kevinův zákon. Pokud se modlíte před jídlem, poproste o potraviny, které udrží zdravé nás, jakož i planetu. Můžete změnit svět. Každým soustem můžete změnit svět. Máte chuť na změnu?