Kruté probuzení: Kolaps ropy

Kruté probuzení: Kolaps ropy
A Crude Awakening: The Oil Crash - Švýcarsko, 2006, 83 min - anglické znění s českými titulky

Ropa je výměšek ďáblův. Černé zlato. Krev Země. Tak rozmanitá jsou přirovnání pro surovinu, bez níž si nedovedeme náš svět představit. Z éry levné a snadno dostupné energie však zůstane brzy jenom vzpomínka. Zároveň se dostáváme do závislosti na některých silně nestabilních režimech. Je skoro jisté, že někomu jde o to, udržet tenhle svět v závislosti na ropě co nejdéle, přestože výzkum, vývoj a nové technologie mezitím odhalily neuvěřitelné věci. Málokdo si uvědomuje dopad situace, která nás podle všeho čeká. Rostoucí nezaměstnanost, chudoba, hlad… To všechno jsou jevy, ke kterým dochází, když se začne hroutit společenský systém. Vstupujeme tedy do naprosto nového světa zcela neuvěřitelných proporcí, možná je od nás vzdálený pouhých pár let. Zvládneme to?

Ropa je ďáblův exkrement. Ropa je černá krev. Ropa je krev dinosaurů. Tohle je krev světové ekonomiky. Ropa je krev Země. Přecházíme z období lehce dostupné a levné energie. Do období drahé a obtížně dostupné energie. Také se stáváme závislými na značně nestabilních režimech a dosti zlovolných částech světa. Udržet svět závislým na ropě tak dlouho, jak jen to je možné, je důležité. Ani 1 člověk z 50, ba ani 1 ze 100 v naší zemi, nemá ponětí o velikosti problému, kterému čelíme. Růst nezaměstnanosti, chudoba, bankroty a hladomory. To vše se může přihodit, když se společnost hroutí. Směřujeme do zcela nového a neznámého světa. A to už za několik let. VZÁCNÁ A NEOBNOVITELNÁ Ahoj chlapci. Já jsem atom uhlíku Pepík. A jsem součástí jakékoliv surové ropy. Jsem tu, abych Vám dal benzín. Ropa není jako pšenice. Nevyroste každý rok. Ropa je produktem miliónletého geologického procesu. Většina světové ropy vznikla jen ve dvou krátkých obdobích extrémního globálního oteplení, před 90 a 150 miliony let. Zvířata a rostliny spadly do oceánu. Byly stlačovány písčitými sedimenty během let. Další a další usazeniny je stlačovaly víc a víc. Až časem byly přetvořeny na ropu. Když se organický materiál dostane 2km pod zem, chemické reakce jej přemění na ropu. Ropa vznikala milióny let, a my ji vytěžíme za 1 či 2 staletí! Jeden barel (159 l) ropy – z kterého máte 42 galonů benzínu, můžete koupit za méně jak 100$. Z něj získáte tolik práce, energie, jako kdyby 12 lidí pro vás pracovalo celý rok. Průměrný muž pracující 25 000 hodin vydá stejnou energii jako obsahuje jeden barel ropy. Ten samý barel lze v Iráku vytěžit za pouhý 1 dolar. Investujete pouhý 1 dolar a získáte 25 000 hodin lidské práce!!! Ten nepoměr je tak obrovský, že tu energii máte v podstatě zadarmo. Neobnovitelný a pravděpodobně ten nejlepší přírodní zdroj, jaký jsme kdy objevili. POUŽÍVÁME JI NA VŠE! Měli byste zažít to vzrušení, když vidíte to, co ještě nikdo před Vámi. Vykročení do nového, krásného, vzrušujícího roku 1960. Poprvé v historii uvidíte překrásný nový svět Fordů. Ropa je náš bůh. A nezáleží na tom, v koho věříme: V Ježíše, Budhu či Alláha… Ve skutečnosti věříme v „ropu“. 70% ropy je rafinováno na pohonné hmoty. Což jsou benzín, diesel, kerosen, palivo pro kolejovou i námořní dopravu,… 98% procent energie na transport pochází z ropy. Na výrobu průměrného auta spotřebujete energii ekvivalentní 27-54 barelům ropy, dle užitých statistik. Na výrobu průměrného počítače se spotřebují fosilní paliva o desetinásobku jeho hmotnosti. Na mikročip padnou fosilní paliva o hmotnosti 630 mikročipů. Na každou snědenou kalorii připadá 10 kalorií fosilní energie. Teď máme na Zemi 6,4 miliardy lidí. Většina z nich je dobře živena, což je zásluha zelené revoluce z pol. 20 st. Zelená revoluce spočívala v rychlém zúrodnění půdy za pomoci petrochemikálií. Ropa zúrodňovala půdu. Farmaření se v posledních 50 letech změnilo víc, než v předchozích 1000 letech. Farmář může obdělávat pětkrát více půdy. A stále mít čas na odpočinek, který nikdy neznal. Ropa, která pohání tyto mechanizované ruce, nepřináší pokrok jen na poli. I život farmářky je lehčí. Ropný průmysl uspokojuje miliony lidí, podobně jako paní Magdu. Každý den používá některý z 87 ropných produktů. Jako třeba plastový obal a víčko na mléko. V průběhu dne více jak sto denně. Tekutiny vzniklé při rafinaci ropy jsou základem pro plasty, farmacii,… Jednoduše pro triliony věcí každodenní potřeby. Insekticidy, kosmetika, celá galaxie věci pro lepší život. A neprofitují na tom jen ropné společnosti. Ropa je důležitá pro téměr každý úspěšný projekt a dění. Věřte, nebo ne, vše na stole i na slečně je z ropy. Jen pro zábavu dejme „ropné“ věci pryč. Kosmetika, parfémy, manikůra z plastu, šaty z umělých vláken Ouu… vědec už nemůže zajít dále. OD ROZMACHU KE KRACHU Kaspické moře bylo jednou z prvních „ropných“ oblastí na světě. V Baku lidé těžili ropu tak, že jednoduše vykopali díru do země. A těžba rychle stoupala. Na sklonku 19. století dostaly západní společnosti koncese na těžbu. V roce 1900 bylo 95% ruské ropy vytěženo v Baku. V minulosti dávala ropná pole více jak 5 000 tun ropy za den. Baku se stalo vyspělým průmyslovým centrem a jedním z nejbohatších měst na Zemi. Kde je taťka, mami? Dobře Kubo. Podíváme se do mapy. My jsme zde v USA. A taťka je tady dole ve Venuzuele. Je na novém Marcubském ropném poli. Tady pracuje, Kubo. Až najde ubytování, přestěhujeme se za ním. Venezuela objevila ropu na začátku 20. století. První skutečný objev přišel okolo roku 1914. Skutečný začátek byl 16.12.1922, kdy vybuchl vrt Cabinos. Ten den byl pojmenován „dnem černého deště“. 150 000 barelů ropy tryskalo k obloze 2 až 3 dny. Tím se Venezuela zapsala na ropnou mapu světa jednou pro vždy. Najednou se Venezuela stala největším světovým exportérem. Nebyla to Saudská Arábie, ale USA, které vyrostly na ropě. Naše vojenská síla vyrostla z ropy. Od roku 1950 se Saudská Arábie otevřela světu. McCamey bylo centrem po mnoho let. Jejich názor byl, že to bude trvat věčně. Nikdo v té době si nedokázal představit, co se stane až vytěžíme všechnu ropu. Vytěžení se zdálo nemožné, protože byla všude. A používala se na všechno. McCamey, Texas dnes Samozřejmě, teď si uvědomujeme, že když vyčerpáte zásoby – je konec! A už nikdy nebude. Maracaibo, Venezuela dnes Baku, Azerbajdžán dnes MAGNET PRO VÁLKY Ropa je magnetem pro války. Ropa začíná války. Například: Suddán, Darfur jsou líčeny jako etnické války. Ale ve skutečnosti jde o zajištění ropných nalezišť. Vláda stěhuje lidi pryč z ropných nalezišť. Ropa byla vždy spojena s válkami. První i druhá světová válka v sobě měly silný ropný náboj. Válka byla cesta k zajištění nalezišť. Baku, Azerbajdžán Během druhé světová války – „války strojů“ – dodávky ropy z Baku pokračovaly. Aby zajistily vítězství Ruska. V 70. letech byla politickým problémem válka mezi Egyptem a Izraelem. Vznikl ropný bojkot. Chomejního revoluce, palestinský problém. Války mezi Íránem a Írákem. První válka jen kvůli ropě, byla Saddámova invaze do Kuvajtu. Írák, 2003 Vážení páni a dámy, irácká ropa je gigant, který byl uvězněn po mnoho let. Tato ropa byla nyní uvolněna k průzkumu a těžbě. Mnoho lidí ve Washingtonu vám řekne, že v Iráku nešlo o ropu. Ale všechny fakta dokazují, že Američané nešli zajistit zbraně hromadného ničení, ale ropná naleziště. USA měly plán, jak přivést americké společnosti do Iráku, kam dříve nemohly. Mapa ropných polí hrála důležitou roli při plánování strategie útoku. Už v roce 1999 Američané navrhovali útok, jako způsob zajištění dodávek ropy pro USA. Nevím, jestli válka vypukla kvuli ropě. Ale hodně lidí si myslí, že je to jeden z důvodů. Iráčané byly rádi, že jim Američané pomohli sesadit Saddáma. Ale podívejte, co se stalo. Po Saddámovi zde není žádná instituce, žádný stát, žádná armáda, ani policie. Lidé jsou tlučeni, unášeni a zabíjeni. Nemají zákony. Vytvořily stát bez státního aparátu. Místo podmínek pro mír, vytváří podmínky pro konflikt. Stále více a více ropy pochází ze stále méně stabilních oblastí. Ropa je náplní a pohonem válek. Zároven je prodlužuje a vyostřuje. Není to pěkný obrázek. ČÍSLA NELŽOU Připouštím, že klasifikace zásob závisí na motivaci klasifikátora. Klasifikace zásob a vše s tím spojené slouží k udržení lidí v nejistotě. Zásoby jsou uváděny jako prokázané nebo pravděpodobné, někdy jen jako potenciální (10% pravděpodobnosti). Veřejná data jsou špatně vykládana i pochopena. Členové OPEC nadsazují své zásoby z politických důvodů. Je to starý příběh zásob na Blízkém východě. Nadhodnotit výši zásob je výhodné. V roce 1985 Kuvajt přes noc zvýšil své odhadované zásoby o 50%. Potom se zvýšila jeho těžební kvóta, která se počítá z udávaných zásob ropy. Čím více nahlásíte, tím více můžete těžit. Dva roky poté Venezuela zdvojnásobila udávané rezervy. Pak i další státy hlásily obrovské přírustky rezerv. Jen kvůli ochraně svých produkčních kvót. Zásoby od té doby zůstaly stejné. Je nesmyslné, aby zásoby byly stejné, když neustále těžíte! To je otázka. Těžíte 80 mil. barelů za den (12,7 miliard litrů denně). A zásoby jsou stejné na konci roku, jako na začátku, jako za deset let!? To je plán. Říkají: „Dokážeme najít tolik nových zásob, že pokryjí těžbu.“ Věřte nebo ne – tak to je. Takový je plán. Takhle to zkrátka funguje. 🙂 Země OPEC nezajímá, co se stane za dvacet, třicet, čtyřicet let. Zajímá je, co získají dnes. Takoví jsou politici, chtějí více peněz na utrácení. Mají rozpočty a musí je naplnit. Co se může stát za dvacet let, až budou mrtví. Je netrápí. CESTA Z VRCHOLU Bojím se, že ropa dojde dříve, než si mnoho lidí myslí. Jestliže jsme na vrcholu, tak už je více jak polovina vytěžena. Možná, že vyvinou lepší způsob, který zvládne vytěžit i zbytky. Možná mohou těžit, ale těžko to bude rentabilní s náklady 50$ za barel. Ale stejně budou těžit dokud nedojde. To je stará obscese, posedlost „ropných“ lidí. Jsme blízko vrcholu, jsme na vrcholu, už klesáme? Jsme tady. Jsme blízko. Přecházíme. Nikdo nic neví. Zkouší si brát příklad z průběhu těžby v USA. Ropný průzkum pokračuje rychlým tempem. Kalifornie, Oklahoma, Texas. Miliony lidí nachází a těží stále novou ropu. Amerika byla největším producentem ropy více jak století. Nikdo nezaznamenal vrchol. Ve dne v noci, den za dnem, stejný pohyb nám přináší pokrok 24 hodin denně. Buduje náš národ, zajišťuje naší bezpečnost, chrání budoucnost Ameriky. Když ne všichni, tak většina geologů věřila, že to bude trvat navždy. Posledních padesát let doktor Hubbert přednášel na univerzitě o energetických zdrojích. Již před dvaceti lety upozorňoval, že USA pravděpodobně dosáhnou maxima těžby ropy za 10 až 15 let. Musel prakticky opustit svou profesi pro tak směšné tvrzení. Optimisté říkali: „Nesmysl, za každý spotřebovaný barel nacházíme šest nových! Ropa nikdy nedojde.“ Uvědomil si, že objevování vyvrcholilo v roce 1940 a pak začalo klesat. Z toho usoudil, kolik ropy je v USA celkem. Objevování začíná rychle stoupat, ale pak začne klesat, protože je čím dál tím méně co nalézt. Produkce je další podobná křivka, ale nutně posunutá. Ropu musíte nejdříve nalézt, a až pak ji můžete těžit. Vrchol produkční křivky nazýváme Hubbertův vrchol. Jestliže jsme vytěžili 50 miliard barelů a máme 100 miliard barelů pod zemí. Kdy nastane nedostatek? USA bude na vrcholu za 10 až 15 let. V roce 1970 bylo jasné, že nastane vrchol, přesně jak předpověděl. V roce 1975 dosáhla produkce ropy v Americe vrcholu na 10,2 mil. barelů za den. Cena ropy vyletěla vzhůru. Nastala honba v hledání a odkrývání ropy. 10 let poté jsme umisťovali již čtyřikrát více ropných věží než před vrcholem. A přesto naše produkce klesla z 10,2 na 6,9. Nezní to nevyhnutelně nelogicky, když jsme 30 let nenašli větší naleziště. Poslední velké objevy byly Aljašská ropa, sibiřská ropa, severomořská ropa. Data objevů jsou 1967, 1968, 1969. Objev ropy v Severním moři byl obrovským překvapením, nikdo to nečekal. Pak přišla k moci slavná lady Thatcherová a vyhlásila: „Potřebujeme iniciativu, elán, nadšení, a tak.“ Tak se stalo, že každý začal těžit ropu, jak nejrychleji to zvládal. Ale je to obrovská ironie. Čím lépe pracujete na těžbě ropy a plynu, tím vlastně rychleji dojde. Britská vláda dnes připouští, že se stane čistým dovozcem možná už příští rok. A ropa bude pryč do roku 2020. To je obrovská změna! Že by někdo přehlédl velké zásoby ropy v Severním moři, to je nepravděpodobné. Když se podíváme na další státy. U každého pozorujeme stejný trend. Více než 58 států dnes těží méně než těžilo v minulosti. Ropné společnosti už svět prozkoumaly skrz naskrz. Všechny velké slibné lokality byly identifikovány. Nyní zintenzivňujeme jen těžbu v těch několika málo nových oblastech. Přesto průzkum běží a neutuchá. Ale ve skutečnosti je to už hodně, hodně dlouho, co jsme našli nějaké významnější naleziště. Myslím si, že technologie, ropní inženýři a ropné firmy budou schopny nalézat stále novou ropu. Rád poslouchám ekonomy, jak říkají, že nové technologie zajistí pokračování těžby. Znám těžební technologie i jejich minulost. Trvalo 30 až 35 let vyvinout dnešní špičkové nástroje. Už máme úžasné nástroje k nalezení ropy. Máme seismické průzkumy, které jsou neuvěřitelně přesné. Lze vidět i nejmenší deformace. Máme vyspělé těžební inženýrství. A všechny tyto skvělé nástroje neuvěřitelně zvýšily produkci ropy. Naše superstroje rychle vysávají z podzemí poslední dostupné zásoby ropy. Že těžíme více ropy z více ropných polí je mýtus. Některou ropu lze těžit snadno, a některou získáte jen těžko. Je velký rozdíl mezi těžbou na Středním východě, kde ropa sama tryskala vzhůru. A těžbou z ropných písků v Kanadě, připomínající spíš dolování a kutání. Spotřebují na to více energie ze zemního plynu, než získají v podobě vytěžené ropy. Těžba z ropných písků je příznakem vrcholu. Kdyby byly lepší zdroje – netěžilo by se složitě z ropných písků. 2/3 ropných zásob jsou na Středním východě. Střední východ dává 10krát více než kdokoliv jiný. Jediná oblast, která není za vrcholem, je právě Střední východ. Projekce na rok 2030, předpokládá produkci ze Středního východu v objemu 50 mil. barelů denně. Víme, že Irán po svém vrcholu 6 mil. barelů denně v roce 1978, má dnes problémy se udržet na 3-3,5 mil. barelech denně. Kuvajt má problém udržet produkci na 2,5 mil. barelů denně. Katar na 0,5 mil. barelů denně, podobně i Arabské Emiráty. Další mají také malé příspěvky. Zbytek dodává Saudská Arábie. Saudská Arábie dodává 20 až 30 mil. barelů denně. Ty dny jsou pryč. Nové magické číslo je 15 mil. barelů denně? Kdeže 50 mil. barelů. V Saudské Arábii jsou další hlasy, které vysílají jasné impulzy. 12 mil. barelů denně to bychom mohli zvládnout. Ale na víc nemůžeme ani pomyslet. Intenzivně hledají ropu posledních 35 let. A kromě jednoho významného objevu, HAKA pole, neměli další od roku 1967 do roku 2005. Jestliže je Saudská Arábie nyní na vrcholu udržitelné produkce, pak tvrdím, že svět je na svém udržitelném vrcholu produkce. Když se dostanete na vrchol, jste na vrcholu hory. Cesta z vrcholu dolů může být zvolná, ale i příkrá. To, co zakusíme na 2. straně vrcholu, je nekončící sestup do hlubiny. Když si svět užíval růstu, musí čelit i poklesu. Přichází doba, kdy téměř všichni uznávají, že jsme na vrcholu. Profesor Hubbert předvídal vrchol okolo přelomu tisíciletí. Vrchol přišel se zpožděním kvůli recesi, ropnému embargu a růstu ceny ropy. Což výrazně zmenšilo poptávku. Mnoho lidí věří, že se pohybujeme okolo vrcholu právě teď. Nastává přelom v ropné historii. Posledních 150 let jsme mohli vidět růst ve všech oblastech. v průmyslu, v dopravě, v obchodu, v zemědělství. Viděli jsme explozi v počtu obyvatel na Zemi. To vše umožnila levná a dostupná energie z fosilních paliv, a to především z ropy. NENASYTNÁ POPTÁVKA Poptávka se zvyšuje a zásoby se tenčí. Musíte mít zásoby na pokrytí poptávky. 80 mil. barelů denně je potřeba dneška a v roce 2030 bude poptávka 120 mil. barelů denně. K pokrytí poptávky by bylo třeba objevit množství nových polí. Nejen ke zvýšení těžby, ale i k vyrovnání snížení dodávek ze stávajících polí. V 70. letech polovina zeměkoule nevyužívala ropu. Jedinými opravdovými spotřebiteli byli: Evropa, Japonsko, USA, Kanada a Sovětský Svaz Afrika nevyužívala ropu. Asie také ne, s vyjímkou Japonska. Některé části světa nepotřebují ropu dodnes. Všichni ostatní se cítí ublíženi. A snaží se vytvořit společnost podobné naši. Poptávka po elektrické energii roste rychleji než předvídaly prognózy před pěti lety. Lidé všude na světě mohou vidět, jak žijí lidé na Západě a jak dobře se tam mají. Snaží se nás napodobit – také chtějí řídit auta, mít dům, klimatizaci a ledničku. A proč by je neměli mít? Poptávka po energii se bude zvyšovat, spolu se zvyšující se životní úrovní Indie. Ekonomika se stane více diverzifikovanou a více dynamickou. A bude snižovat náskok vyspělých zemí. Čína zjišťuje, že potřebuje stále více energie. A to je jen začátek. Většina „městských“ číňanů věří, že do pěti let bude vlastnit auto. Tím pádem poptávka v Číně vylétne nahoru. Loni Čína zvýšila dovoz ropy o 25% a stala se druhým největším dovozcem ropy na světě. Zpracovala o 14,7% více. Je jasné, že spotřeba poroste velmi rychle, když ekonomika roste o 10% za rok. Čína a Indie se nebudou moci stát spotřebiteli, když jsou zkrátka veškeré zásoby z poloviny pryč. Takže s námi budou muset bojovat o zbytky ropy. KONEC AMERICKÉHO SNU Podle mě, je Hummer spíš symbol. Koukněte na mě, já si mohu dovolit Hummera! Ujede 10 mil na 1 galon benzínu. (24 litrů na 100km) Objem motoru 6,0 litru, 325 koní, 515 Nm. Jestli se nám to líbí, nebo ne, spotřebováváme 25% ze světové produkce ropy. Těžíme ale jen 1,25% a máme jen pouhá 2% zásob ropy. Profitujeme z využívání energie a budeme profitovat, dokud bude energie levná a my bohatí. Platíme víc za galon vody, než za galon benzínu. A dokud bude benzín v Americe tak levný, nikdo se nebude o nic strachovat. Bezva služby a kvalitní benzín – to je radost z každé jízdy. ESSO – ať vaše auto stále jede. A buďte v pohodě! V Americe si lidé zvykli, že galon benzínu je za 3$, a šálek kávy za 20 centů. Dvacet centů za šálek zní zvláštně, ne? Řeknu příklad: Průměrné auto pro 1-6 osob může ujet 2km za 20 minut, to vše za 20 centů. Když nebudete mít ropu, pojedete na kole, na koni a nebo si seženete rikšu. Promiňte, nezavezl byste mě 2km za 20 centů? Směšné, že…? Proto si myslím, že bysme měli cenu zvýšit na 5$ za šálek! Pak bychom správně ocenili výborný a zároveň neobnovitelný zdroj energie. Lidé v rozvojových zemích nemohou pochopit, proč se Evropa snaží zdanit spotřebu a Amerika ne. Ani 1 z 50, ba ani 1 člověk ze 100 v naší zemi nemá ponětí o možném problému, kterému můžeme čelit. Když budeme čekat až ropný vrchol započne transformaci, budeme mít velmi vážné ekonomické problémy. Kdybychom se „na vrchol“ připravovali 20 let, neměl by téměř žádné ekonomické následky. Jsem si jist, že nemáme 20, ba ani 10 let, myslím že už na vrcholu jsme. Děkuji všem tady, posaďte se. Nechť fakta promluví samy za sebe… 🙂 Přístup představitelů státu nepovažuji za příliš čestný. Volební vítěz je ten, kdo dokáže nejlépe „lhát“ voličům. Říká, co chtějí slyšet. „Budoucnost bude prostě skvělá! Stačí mi dát hlas.“ Naše energetické zdroje zvládnou pokrýt naši spotřebu na příští staletí. Nyní jen potřebujeme odvážné a účinné plány na zvýšení energetických zásob. Které zajistí dostatek energie pro ekonomiku, prostředí a národní bezpečnost. Posel špatných zpráv bývá popraven. A politik se špatnými zprávami se dalšího zvolení zpravidla nedočká. Náš politický systém je kontrolován velkými společnostmi. Nikdo se dobrovolně nevydá cestou, která představuje problémy a komplikace. Vemte si pohled ředitele velké společnosti. Dáte snad příspěvek politické straně, která chce ekonomické zpomalení? Lidé budou méně nakupovat a ekonomika opět klesne. Za to vás nezvolí, a ani za to nebudou bojovat. Více než kterýkoliv jiný stát na světě je Amerika zemí na kolech. Automobil a jeho síla je hlavním motorem růstu naší země. Můžeme jet kamkoliv, kdykoliv a kvůli čemukoliv – dokonce i jen kvůli zábavě. V určitém ohledu jsme obětí vlastního úspěchu. Předměstí je velký problém. Celý model je založen na faktu, že můžete jet 40 i 50 km do práce a zpět. Ale to je možné jen pokud máte relativně levnou ropu a plyn. Celá města jsou přestavěna pro využívání osobních automobilů namísto hromadné dopravy. Což je celkem rozdíl oproti Evropě, kde hromadná doprava existuje. Ano, pro Ameriku to bude obrovská rána, až dojde ropa, kterou tak moc miluje. Při našich malých zásobách potřebujeme tři věci. Prvním jsou peníze a o ty se nestaráme – půjčíme si je od svých dětí a vnoučat. Ale další dvě věci si od našich dětí půjčit nemůžeme, a to jsou energie a čas. S ubývající energií a postupujícím časem, je nejvyšší čas spustit úsporný národní program. Jako spotřebitel 1/4 světové ropy musíme být těmi, kdo druhým ukáže cestu. Věřím, že naši lidé mají skvělého podnikatelského ducha a společenské cítění. Kdyby věděli, co je problém, byli by velice zodpovědní a podstoupili nutná úsporná opatření. Když lidem řeknete, ať si koupí nové hybridní auto, řeknou: OK! Koupím si ho. Ale když jim řeknete, ať používají kolo… To je zkrátka typ změny, kterou lidé nechtějí podstoupit. V roce 1965 v určitou chvíli více než miliarda lidí mohla sledovat tento moment v televizi. První člověk přistál na opuštěném Měsíci. Kdyby Americký prezident vyhlásil stejně ambiciózní plán, jakou byla mise na Měsíc. Vyzval by naše nejlepší vědce a všechny ostatní: Zbavte nás závislosti na fosilních palivech do deseti let! Už to mohlo být hotovo. Problém, kterému čelíme je spíš jako kolonizace Pluta než vyslání člověka na Měsíc. Kdyby J. F. Kennedy vyhlásil: Do deseti let budeme mít na Plutu 1 000 lidí v třípokojových domech. Určitě by se to nepodařilo. V posledních 40 letech měla Bushova vláda velice úzké vztahy s ropnými společnostmi. Také úzce propojila energetickou bezpečnost s národní bezpečností a americkou zahraniční politikou. Při naší spotřebě ropy, která je ze dvou třetin pokrývaná dovozem, musí ropa ovlivňovat naší zahraniční politiku. Věří, že dovozy ropy a stabilnější svět zajistí „demokratizace“ Středního východu. Demokratizace má být cestou pro zajištění dodávek ropy ze středního východu. Východ a západ je spojen v nové vlně pokroku. Slouží potřebám Saudské Arabie, slouží potřebám Ameriky a ukazuje sílu systému volné soutěže. Systému, který uvolnil do světa ropu z tohoto nového naleziště. Jeden z materiálů, který má obrovskou zásluhu na naší moderní civilizaci. Základem americká zahraniční politiky od roku 1945 do dneška byl výměnný obchod dodávky ropy pro USA za ochranu vládnoucích vrstev Saudské Arábie. Důsledky výměny jsou skutečně děsivé. Před 10 až 15 lety byl příjem na osobu 20 000$ dnes je jen 6 000$. Nastal prudký pokles v životní úrovni běžného Saudského Araba. Saudská Arábie má mladou populaci. Mnoho mladých lidí přitom nemůže sehnat práci. Z této situace viní logicky své vůdce. Je tu mnoho tření mezi vládnoucí oligarchii a obyvatelstvem. Mnoho lidí nejen mezi fundametalisty si myslí, že systém je úplně zkorumpován. Režim prodává ropu Západu, který prodává zbraně vládnoucímu režimu. A ten je používá proti vlastním lidem. Fundametalistické hnutí je silné a nebezpečné. Nejen Irák představuje problém, mnoho teroristů obrací pozornost i k Saudské Arábii. Je to scénář pro skutečný konflikt. Je to scénář pro zemi na velice nebezpečné cestě. Dlouhodobá stabilita Saudské Arábie je nejistá. Je málo pravděpodobné, že pokud se tato monarchie zhroutí, že USA tomu budou jen nečinně přihlížet. Problémy v Iráku by v porovnání s tímto, pak mohly být jen slabým odvarem. Mnoho lidí včetně mě děsí, že co potřebujeme – si vezmeme silou. To znás činí velmi zvláštní zemi. Sledujeme vznik národních a mezinárodních surovinových vojenských sil. Existují pouze 2 možnosti. První je militarizovat získávání ropy, což znamená: Vysvětlit veřejnosti, že pokud chtějí spotřebovávat stejné množství energie. Budou muset bojovat jednu válku za druhou. Druhou možností je se připravit na přicházející konec období s levnou ropou. A začít investovat do alternativních zdrojů energie. Které jsou čistší, bezpečnější a neeskalují nestabilitu v zemích exportujících ropu. TECHNOLOGIE k ZÁCHRANĚ Po století jsme nepřemýšleli ani chvíli, jak nahradit ropu a zemní plyn. Přírodní zdroje mohou být vyčerpány, ale lidská tvořivost je nevyčerpatelná. Věřím, že až dojde ropa, lidé vymyslí alternativní zdroje paliv a obživy. Doba kamenná neskončila na nedostatek kamene. Nepřesedlali jsme z koní do aut kvůli nedostatku krmiva. Nepochybuji o lidské vynalézavosti. První krok jsou hybridní auta, která mají elektrický i spalovací motor. Řídím hybridní auto. Ujede 45 mil na galon. A pokud bude galon pod 10$, pořád si budu moci dovolit jezdit autem. I pokud byste kouzlem zhybridnili všechny auta… Díky růstu budeme za 5 až 7 let spotřebovávat stejné množství ropy jako dnes. V tomto století budeme čelit velké výzvě. Na Zemi žije 6 miliard lidí a na konci století to bude až 9 miliard lidí. Problém je obrovský – do roku 2050 potřebujeme zdroj o výkonu 14 TW (7000 Temelínů)! To je ekvivalent 200 mil. barelů ropy denně. Na Zemi máme 700 miliónů běžících spalovacích motorů. Přemýšlíme, co by mohlo nahradit fosilní paliva ve velkém. Že vodík nahradí ropu je velká blamáž. Vodíková ekonomika je koncepčně dobrá myšlenka. Ale má mnoho problémů. Jeden připomíná problém slepice a vejce. Nikdo nebude investovat do vodíkových pump, když není poptávka. A dokud nebudou pumpy, nikdo nebude kupovat auta. Takže, kde začít. Navíc bude potřeba mnoha objevů v přepravě, ve spalování a ve výrobě vodíku. Potřebujeme energii z 3,6 galonů ropy k vytvoření vodíku na cestu, kterou ujedeme na 1 galon ropy. Vodíková ekonomika je z energetického hlediska naprostý nesmysl. Vodíková ekonomika. To může zabrat 40 let a více. Klidně 40 až 50 let. Biomasa je opravdu neefektivní. Někteří uznávání vědci si myslí že energie z biomasy, je menší než energie spotřebovaná při její výrobě. Množství biodieselu a bioetanolu, které lze vyrobit, je vskutku mizivé. A může pokrýt jen malou část spotřeby. I když vezmete maximální možnou produkci biopaliv a znásobíte ji desetkrát, stejně to bude znamenat pokles. Kolik jídla a píce můžeme proměnit v palivo? Kolik hladovějících lidí na světě vydržíme, pokud toto bude tou otázkou volby? Nuklearní energie je drahá a cena se zvyšuje kvůli bezpečnosti a uskladnění jaderného odpadu. A to hlavně v Evropě, kde se více řeší nakládání s odpady. Lidé jsou nervózní z možnosti exploze, nehody, nebo teroristického útoku. K nahrazení fosilních paliv byste museli postavit 10 000 velkých jaderných elektráren. Jenže pak by byly celosvětové zásoby uranu vyčerpány za 10 až 20 let! Větrná energie se stala populární a ekonomicky schůdnou. Ale pro svou nestálost a malý výkon může k našim energetickým zdrojům přispět jen malou měrou. Větrná a sluneční energie je velice malá. Trošku do toho drcněte. Tento malý stroj převádí světelnou energii přímo na elektrickou energii. Pracuje s účinností 10% -12%. Takové možnosti máme už dnes.. Proč nepostavíme takovéhle velké elektrárny už zítra? Energie slunečního svitu dopadajícího na Zemi. Je 25 000-krát větší než energie získaná z fosilních paliv. Doslova se koupeme ve slunečním svitu, a zatím se jen učíme, jak ho využít. Problémem solární energie je její vysoká cena. Abychom fosilní energii nahradili sluneční energií, museli bychom solárními panely pokrýt polovinu státu Kalifornie. Nyní instalovaná zařízení mají okolo 10 km čtverečních. Není to nemožná cesta, ale zatím nemáme potřebné technologie. Vezměte všechny alternativní zdroje a budete muset být velmi optimistický na to, že dosáhneme takového množství energie, jako získáváme z fosilních paliv. Dnešní poptávka je mezi 20 a 25 miliardami barelů za rok a roste stále rychleji. A to je jádro problému. Poptávka je tak vysoká, že nevíme o ničem, co by ropu nahradilo v takovém rozsahu. Máme mnoho nápadů, které jsou ale zatím jen na papíře. Zjišťujeme, zda budou fungovat, jaké budou mít vedlejší efekty, atd… ŽIVOT ZA VRCHOLEM Nemůžeme se vrátit. Evoluce jde vždy dopředu, nikdy dozadu. Takže se nevrátíme k farmaření. Protože evoluce funguje jinak. Prostě se přizpůsobíme novým podmínkám. Je nepravděpodobné, že po ropném vrcholu budeme moci žít stejně jako před ním. Ropa je tak levná a dostupná. Využívání je obrovské a bez ní nebude možné udržet tak vysoký životní standard. Na koních je něco zvláštního, co auta nemají… Kůň je živá bytost. Je to vztah mezi koněm a člověkem. Právě jedeme rychlostí asi 9 mil za hodinu. Už máme zkušenost s ropným minivrcholem. „Žádný benzín, dnes?“ „NE.“ V roce 1973 jsme měli dočasný vrchol a země OPEC byly naštvané kvůli Izraelské válce. A zastavily dodávky ropy. Okamžitě vznikla panika. Před čerpacími stanicemi se tvořily kilometrové fronty. V budoucnu budou věci jako řízení auta a letecká doprava… něco, co si budou moci dovolit jen velice bohatí lidé. Moji studenti za mnou chodí a ptají se mne: „Bude moci můj vnuk letět letadlem?“ Je to nepříjemná otázka. Protože odpověd by měla být: „Pravděpodobně ne.“ Letecká doprava se zastaví. Lidé si myslí, že peníze pohání svět. Ve skutečnosti je to „podhoubí“ vytvořené z dostupné a levné energie pocházející převážně z ropy. Co je více reálné: Finanční trh nebo surovinový (ropný) trh? A každý dojde k závěru, že surovinový trh je reálnější. Finanční systém je plný petrodolarů. Když je vezmete pryč, trh se radikálně zmenší. Každá firma kótovaná na burze využívá levné ropy. A pokud dojde, zjistíme, že téměř každá firma je vysoce nadhodnocená. Až to investoři zjistí, může to spustit protireakci. A trh se může zhroutit. Je to velice pravděpodobné. Osobně bych nebyl překvapen, kdyby tím byla spuštěna další veliká recese. Porovnatelná s tou z roku 1929 a možná i větší. Protže tato by byla spuštěna přírodou, a ne spekulativní bublinou. „Vzal jsem časový úsek zpět o 5 000 let a o 5 000 let do budoucna.“ Co nazýváme zaznamenanou historií, začalo před 5 000 lety. Tento vrcholek znázorňuje období fosilních paliv: uhlí, ropy, plynu, atd. Je to nejvíce zneklidňující událost v lidské historii. Je zodpovědná za naší technologickou společnost a v lidské historii je to velice krátké období. V roce 0 bylo na Zemi asi 300 milionů lidí. Na konci 18. století, kdy bylo objeveno uhlí, se počet lidí přibližně zdvojnásobil. Pak přišla kvalitní ropa a počet obyvatel vzrostl 6krát. Nemyslím, že bychom byli schopni udržet současnou populaci bez použití petrochemie. To znamená návrat na počty obyvatel, které byly před objevem ropy. Kolik lidí se na Zemi uživí bez využití ropy? Odhadujeme že 1 až 1,5 miliardy obyvatel. Málokdy doufáte, že nemáte pravdu. Já doufám, že se mýlím. Všichni lidé znepokojení ropným vrcholem doufají, že se mýlí. Obávám se, že já i oni mají pravdu. Čelíme nové a neznámé situaci. To vysvětluje, proč je tak problematické přijmout kroky, které by vedly k řešení. Je to to, jak je naše mysl nastavena. Nechceme o tom přemýšlet, používáme čerpací stanice tak dlouho, až kam naše pamět sahá. Obyčejní lidé se ptají, proč by to tak nemělo být i v budoucnu. Je to velmi těžké. Pekelně těžké, protože se to ještě nikdy nestalo. Je to nezvyklý problém, hnutí mysli, postoj, chování, které nás nechává naprosto nepřipravené? Dny dostupné ropy jsou definitivně sečteny. Jestli člověk, homo sapiens jako druh, začne žít jiným, jednodušším způsobem života, je otázka. Teď nemáme politické vedení, a tím nemyslím jen Ameriku, která by nás seznámila a připravila na tento problém. Pro politiky je mnohem jednodušší čelit krizi, až když přijde, než se na ní připravovat. Jediná možnost je, že veřejnost začne volat svým voleným zástupcům: „Musíte něco udělat!“ „A my Jsme připraveni Vás podpořit v jakékoliv nutné aktivitě.“ Ale ty telefonáty se dnes nekonají.