Irák na prodej: Váleční zbohatlíci

Irák na prodej: Váleční zbohatlíci
Iraq for Sale: The War Profiteers - USA, 2006, 76 min - anglické znění s českými titulky

Příběh o tom, co se stane obyčejným lidem, když se mamutí, ziskuchtivé korporace rozhodnou jít do války a vláda jim k tomu dá své požehnání. Oceňovaný režisér Robert Greenwald (Wal-Mart: The High Cost of Low Price, Outfoxed, Uncovered), vás vezme přímo do samého centra každodenních životů vojáků i civilních zaměstnanců jako řidičů nákladních vozů, jejich vdov a dětí, jejichž životy byly navždy změněny jako výsledek ziskuchtivosti a profitování ze zakázek na „rekonstrukci“ Iráku. Iraq for Sale odhaluje alarmující spojení mezi soukromými společnostmi (Blackwater, Halliburton / KBR, CACI a Titan), které v Iráku ve velkém zabíjejí, kradou americkému daňovému poplatníkovi z kapes miliardy a lidmi kteří rozhodují, a dovolí jim to (či to dokonce sami přímo iniciují).

V těch posledních letech, co jsme aktivně zapojeni ve válce to, co kdysi dělávala vláda nyní dělají soukromé firmy. Jídlo, oblečení, ubytování, byla služba vykonávaná armádou. Nyní v Iráku je stále potřeba spousta těchto pomocných mechanismů a není zde vojenská infrastruktura, která by je poskytla. Soukromé kontrakty vyplňují tuto mezeru. Haliburton – rekonstrukce a podpora jednotek – 18,5 mld. dolarů. V Iráku dávají soukromé společnosti do pořádku tanky a helikoptéry. Při plnění vojenských úkolů vždy se toho zúčastní civilní zaměstnanec. Je jich tam vice než 100.000. V Iráku, v Kuvajtu a v okolních oblastech. Parsons – technika a stavby – 5,3 mld. dolarů Tato válka byla privatizována více než jakákoliv jiná v historii. Je to miliardový průmysl financovaný vlastními daněmi. Průmysl, který potřebuje armáda USA. DynCorp – výcvik policejních jednotek – 1,5 mld. dolarů. 40 centů z každého dolaru, který Kongres kontroluje, jde do soukromých společností. Transatlantic Traders- pozorovací letadla – 5 mil. dolarů. Je tam více než 20.000 soukromých vojáků. Druhou nejsilnější armádou v Iráku jsou soukromé bezpečnostní služby. Převyšují počet britských vojáků, či jákéhokoliv jiného národa. Blackwater – osobní ochranka Paula Bremera – 21 mil. dolarů. Blackwater je jedna z největších bezpečnostních služeb v Iráku. Má tam téměř 300 zaměstnanců a téměř všichni z nich jsou bývalí američtí vojáci. Včetně bývalých členů speciálních sil. Scottymu řekli, že bude dělat ochranku velvyslanci Paulu Bremerovi. Že bude muset jít tam, kam půjde velvyslenec, a že směny budou tří až osmihodinové. Pro Scottyho to bylo dobré, nejel tam, aby si na něco stěžoval, jel chránit lidi. Nebuď pode mnou, když lezu. Ahoj Kelsey. On měI velké nadání pro sporty. Když byl ještě malé dítě, byl nejlepším plavcem z týmu. Byl neuvěřitelný. Když poprvé vyšel z domu, měI šest mesíců. Nevím, jak otevřel dveře, … a dal se na cestu. Já už jsem šla do práce a on běžel z kopce dolů do parku. To mě zarazilo. Takový byl i zbytek jeho života; pořád v běhu. Scotty vstoupil do námořnictva, když dosáhl sedmnácti let. Miloval námořnictvo. Když jel Scotty do Iráku, vybral si Blackwater, protože oni nabízeli smlouvu na dva měsíce. NechtěI se odloučit na moc dlouhou dobu od svých dětí a potřeboval vydělat peníze. Můj syn mi zavolal a řekl mi, že jede do Kuvajtu s Paulem Bremerem. velvyslancem v Iráku. Mám schované vojáčky, se kterými si hrával. Byla to jeho oblíbená hra. Moji synové. Tento je Jerry a tento Tommy. Toto je moje oblíbená fotka. Jerry ji měI vždy s sebou. Vozil ji všude. Toto byl můj Jerry. Potom se narodil můj Tommy, moje neteř Anita a můj synovec… Vždy říkáš „můj Tommy“, „můj Jerry“. To se mi moc líbí. On byl, byl prvorozený. Všechno, co jsem se naučila o dětech, jsem se naučila s ním a pro něho. V rádiu vydali zprávu o tom, co se stalo ve Fallujahu. Ve Fallujahu zabili čtyři americké civilisty, kteří pracovali pro bezpečnostní agenturu jménem Blackwater. Jsou čtyři rodiny, kterým dnes zazvoní u dveří. Soucítím s těmi, kteří dnes dostanou tu zprávu, i s těmi, kteří ji budou dávat. Nechtěla jsem se postavit k realitě čelem, a ani nyní tomu nechci věřit, ale pravdou je, že on už není s námi. Musím se modlit za jeho duši. Chybí mi. Byla jsem tak naštvaná. Byla jsem tak neuvěřitelně naštvaná. Ani jsem nechtěla vědět, co se stalo. Byla jsem naštvaná, protože můj syn zemřel. Naštvaná na ty, co ho zabili, na ty irácké rebely. Možná to byly děti na ulici. Naučili je nenávidět. Naučili to ty, kteří neměli vlastní děti. Bylo to těžké je nenávidět, a pak když jsem se dozvěděla, co Blackwater udělal, začala jsem se cítít opravdu… Nevím, jak to popsat. Každé vozidlo mělo být obrněné a dobře vyzbrojené kulomety. Ale nebylo. V každém vozidle měli být tři lidi. A oni na misi poslali dva muže, když měli poslat o dva více. Smlouva říká, že měli vědět kam a s kým jedou, a že jedou na místo, kde by už byli. Vozidlo mělo být obrněné a měli tam mít někoho ozbrojeného, aby je chránil. Můj syn je mrtev, protože pracoval pro lidi, kteří se o něj vůbec nezajímali. Jediné, co je zajímalo, byly peníze. Ušetřili náklady za misi a hodně zkrouhli rozpočet. Je to ostuda pro zemi a ostuda pro společnost Blackwater. Co se stalo, zatímco pracovali v této společnosti… Tato společnost, a ne americká armáda, nepřijmula zodpovědnost, kterou měla. A proto členové našich rodin zemřeli. Je to nejnebezpečnější město na Zemi. Poslali je beze zbraní, bez obrněného vozidla, a dokonce i bez mapy. Toto je zabití z nedbalosti. Oni byli pro ně pouze čísla. Postradatelní. Tato zpráva se objevila na první stránce, po několik dní se objevovala ve zpravodajství a způsob, jakým tato společnost s celou záležitostí zacházela, určil její budoucnost. První věc, kterou musí jakákoli společnost, jako Blackwater, udělat tváří v tvář takovéto situaci, je zeptat se sama sebe, co je třeba udělat pro uchránění finační budoucnosti společnosti. Toto je společnost, jejíž ekonomický úspěch závisí na subvencích od vlády Spojených států. V prvních 24 hodinách najmul Blackwater lobbistickou společnost s názvem Strategická skupina Alexander. V roce 2004 byla ASG jednou z mála skupin napojených na Konzervativní klub republikánů. Blackwater sama o sobě, a zvláště její prezident a zakladatel Eric Prince, má úzké svazky s konzervativci, obzvláště v křesťanské koalici a byl velmi štědrý ke svým spojencům. On a jeho rodina přispěli více než dvěma miliony dolarů republikánským kandidátům a republikánské straně. Nechci s vámi mluvit. Pane, co se stalo mužům ve Fallujahu? Co se tam stalo? Událost ve Fallujahu se stala poslední březnový den a za 24 hodin už měli setkání s jedněmi z nejmocnějších kongresmenů, kteří měli rozhodnout o budoucnosti zdrojů Blackwateru. Požádali o pomoc senátora Johna Warnera, předsedu senátního výboru ozbrojených sil. Přišli k poslanci za San Diego, Duncanu Hunterovi, šéfovi výboru ozbrojených služeb, setkali se s Rickem Santorum, šéfem republikánských senátorů, což je opravdu velmi důležitý post. Jsou zde příslušníci soukromých společností, kteří byli vzati jako rukojmí, mučeni a nakonec přišli o život. K nejhorší smrti došlo 13.dubna. když těla čtyř zaměstnanců v Iráku byla spálena, zohavena, a nakonec shozena z mostu. Myslíte si, že nemusíme něco dělat s tímto problémem? S konečnou platností jsme proti této nápravě tak, jak je podávána. Strategie Blackwateru zafungovala velmi dobře. Přišli do Washingtonu, zastavili všechna vyšetřování a na konci dne byli schopni ubránit svůj bussiness. Zaměstnali bývalé vysoce postavené státní úředníky: Cofer Blacka, bývalý vedoucí pracovník CIA a Josepha Schmitze, generálního inspektora Pentagonu. Tito vysocí funkcionáři jim pomáhají přilákat nové obchody a získávat nové zakázky. Rok po incidentu ve Fallujahu dostali přes 200 milionů dolarů na nové vládní zakázky. Lidé ve Washingtonu, bývalí vládní úředníci, kterým se daří získávat lukrativní zakázky v oblasti zbrojního průmyslu, mají konexe a mají vliv. Letectvo uzavřelo smlouvu s Blackwater… Letectvo Blackwateru získalo smlouvu na 34,8 miliónu dolarů. Dokončili stavbu nového sídla vedení. To je velká expanze. Ano, je to velká expanze, ale je potřebná. Musíme se dále rozšiřovat. Společnost řekla, že je schopna shromáždit stovky můžů připravených k boji, malou soukromou armádu, v krátkém čase. Týmy příslušníků Blackwateru jsou po celém světě. 73 MILIONŮ DOLARŮ PRO BLACKWATER Místo toho, aby oplakávali mého syna a další tři muže, tak na té tragédii vydělávájí. Dělají všechno možné, aby pro sebe vydělali víc peněz. V Iráku se většině mužů nedostává ochrany. A nadále umírají lidé pracující pro Blackwater. Svět se musí dozvědět o tom, co se tam děje. Musíme to zastavit. Musí být dohnáni k zodpovědnosti, protože jim ty vraždy procházejí bez trestu. Společnostem by nemělo být povoleno, aby operovaly ve válečných zónách, aniž by byla prověřena jejich zodpovědnost. Četl jsem Bibli v řečtině a hebrejštině, když jsem tyto jazyky studoval, a z hebrejštiny se vyvinula arabština. Taky jsem potřeboval zaplatit studentskou půjčku. Dlužil jsem 40 tisíc dolarů, které mi armáda slíbila zaplatit. Dali mi bonus a já se stal vyšetřovatelem. Vzhledem k tomu, že se to stalo před 11.zářím nečekal jsem, že budu muset někoho vyslýchat. Nebo když už, tak ne v konvenční válce, kde jsou věci úplně odlišné. V dubnu roku 2003 mi řekli v telefoním rozhovoru dobré zprávy, gratulujeme, byla jste povýšena na brigádního generála. Řekla jsem si, že to je dobrá zpráva. „A ta špatná zpráva?“, zeptala jsem se. „Ta špatná je, že vaše jednotka bude pomáhat vězeňským expertům při rekonstrukci vězení v Iráku a už je rozmístěna“. Zeptala jsem se, zda mohu jet; a bylo ticho. „Vy chcete jet?“, zeptali se mě. Jednoho dne jsem měI telefonát, pan Sallah se mě ptal: „Můžete mi pomoci? Američané mi vzali peníze a zle mě zranili. Právě jsem se vrátil z Abu Ghraib. “ Vykládal mi o jednom incidentu, kdy ho svlékli, přivázali mu penis s dalšími osmi muži. Říkal mi, že to udělal americký personál, že jednoho muže žduchli a ostatní spadli a Američané se jim smáli a žertovali. Zeptal jsem se ho: „Kdo vám to udělal, pane Sallah?“ A on řekl, že tam byly dva druhy lidí: jedni měli oblečený nějaký druh vojenské uniformy a druzí byli v civilním oblečení. „Co tím myslíte, v civilním oblečení?“ zeptal jsem se. „Normální kalhoty a normální košile“, odpověděI. To bylo poprvé, co jsem si uvědomil, že je do Abu Ghraibu zapleten i jiný element, jiný druh lidí. V úterý, v den kdy jsem byl zatčen, jsem šel do své práce v Hasswa. Jsem elektronický inženýr. Odvezli mě do věznice Abu Ghraib 1.ledna 2004. Byla tam jedna osoba v civilu, která dávala rozkazy. Myslím, že byla z nějaké soukromé společnosti. Strčili mne zpět do cely a servali mi násilně oblečení. Jeden z jejich postupů je svázat penis provazem a zavřit tak krevní oběh. Proč to dělají? Jaký je účel injekce, kterou mi dali? Takže od tohoto dne už nemohu mít děti? Proč armáda používá soukromé společnosti k vyslíchání vězňů? Jsou to dvě společnosti: TITAN a C.A.C.I. Když jsem poprvé viděla ty fotogafie, zeptala jsem se velitele vyšetřování, proč jsou tlumočníci v cele s vězněm. Řekli mi, že to nejsou tlumočníci, ale vyšetřovatelé C.A.C.I. Ministerstvo vnitra najmulo C.A.C.I. k jisté práci v jedné osadě v Arizoně. Ale tento kontrakt povoloval i jinou práci, jako výslechy v Abu Ghraib. CICA – zpravodajské služby – 60 miliónů dolarů Takže to, co měI být původně kontrakt, na práci v kanceláři, nakonec nevyústil v získávání informací z počítačů, ale z lidí v jedné z věznic v Iráku. Když vyšel skandál na jaře roku 2004 najevo, téměř 50% vězeňských vyšetřovatelů bylo ze soukromých společností. Toto opatření je odpovědí na vážnou obavu týkající se používání, špatného používání soukromých zaměstnanců při zacházení se zadrženými osobami v Iráku. Jednoduše řečeno, paní předsedkyně, toto opatření zakazuje používání kontraktorů. k vyslíchání vězňů při vojenských operacích. Zdá se mi naprosto jasné, že nemůžeme najímat soukromý personál, aby vykonávaly funkce neodmyslitelně vládní, neodmyslitelně citlivé a neodmyslitelně výbušné, jako je vyslýchání vězňů. Společnosti existují, aby vydělávaly. A pokud jsou najmuty, ať již pro dodávání vody nebo pro vyslýchání vězňů, jejich povinností je pracovat a vydělávat co možná nejvíc. Toto nefunguje na poli zpravodajství. Nenajímá se personál, který by nebyl 100% loajální k Americe. Takový by nemohl vykonávat klíčové a citlivé vládní aktivity, jako je shromažďování důležitých vojenských informací. To také vytvářelo konflikt. Protože my jsme znali příkazový řetězec, byli jsme nuceni se ho naučit zpaměti a řídit se jím. Ale co řetězec C.A.C.I.? Kvůli těmto společnostem se ty věznice staly cvičištěm na mučení. Překvapilo mě, že mě zatkli. Následujícíjo dne mě odvezli do Abu Ghraib. Sundali mi pytel z hlavy a já se objevil před vojáky a vyšetřovateli. Byla to skupina osmi až deseti lidí. Močili na mne, přiložili své zbraně k mým intimním částem, aby mě nimi bili. Mohl jsem slyšet lidi křičící o pomoc, protože je bili a mučili. Také bylo slyšet štěkání psů. Byla to tichá domluva. Máme pravidla a musíme je dodržovat, ale nemůžeme ztrácet moc času tím, že budeme kontrolovat, zda jsou dodržována. Pokud nevím, co se děje, mohu prohlásit, že jsem nevinný. Šéfové jsou v bezpečí kanceláře v USA, takže nemají žádnou přímou kontrolu. Omlouvají se tím, že personál zašel příliš daleko, a že neví, kdo jim dává rozkazy. A to je všechny zbaví viny. Toto je kopie inzerátu, který se objevil v tisku 10. května. Přečtu ho. Pod minimálním dohledem”.. Poslouchejte dobře: „Minimální dohled“. V roce 2003 Pentagon zachvátila panika. Velmi zoufalý ministr obrany řekl, co v rychlosti musí udělat, aby získal více informací: najmout soukromé společnosti, kde se neví, co dělají a rozmístit je do věznic, které jsou pod vojenským velením. To je to, co udělal. Byl zoufalý. Postup při výslechu Manuál používaný vyšetřovateli ze C.A.C.I. Zadržený čeká v cele na vyšetřování. Hlídači určí odkud pochází. Rozdělení podle nebezpečnosti. Nebezpečí hrozí do té doby, než bude přeložen k jiné instanci. MP vyšetřování: v databázi, lékařské, sejmutí otisků, zjištění majetku, fotografování. Vyšetřování je řízené, hlídači určí míru spolupráce a znalostí a určí umístění. Vyšetřovatelé plánují další dny nejpozději v 18.00. Opakování bodu 9-16 podle nutnosti. Vyšetřování se děje s tlumočníkem. Zakázky v Iráku jsou opravdu extrémně lukrativní. JP LONDON. Generální ředitel PŘÍJEM ZE C.A.C.I. Dávalo se hodně peněz kontraktorům. Byla tam zaměstnání, která tam být ani nemusela. Byla tam síť počítačů pro přístup na internet a byla tam jedna žena, civilní zaměstnankyně, která za to, že zapsala moje jméno, abych se přihlásil na počítač, vydělávala šestimístnou cifru. Proč tam je? Proč ji za to platíme? Nabídli tolik peněz, že to nešlo odmítnout. Jestliže jste mechanik a vyděláváte $20.000 ročně a nabídnou vám $100.000 nepodléhajících zdanění, když pojedete do Iráku, pak je to opravdu těžké odmítnout. Často si sedávali s vojáky a strážemi a říkali: „Kolik vyděláváte za měsíc? $3000? Já si tohle vydělám za týden“. Říkávali jsme si, že za osm měsíců už tady nebudem a budeme mít vyděláno 140 tisíc. Toto hodně působilo. Proč by měI nějaký voják znovu narukovat, aby dělal stejnou práci, když by mohl odejít z armády a vydělávat šestkrát tolik za tu samou práci? Existovala fráze, kterou jsme říkávali: „Jídlo za svobodu“. Jestli chceš, aby ti platili více, musíš začít víc jíst, aby tě jako tlouštíka poslali domů. Je to čestné propuštění, které znásobí tvůj plat až pětkrát. A fungovalo to. Americké jednotky přišly v 11:30 v noci a vzali mě a mého syna. Můj syn začal křičet: „To je moje matka!“ Jeden Američan mne táhl za ruku asi takto… …a křičel: „Běžte, běžte“. Řekl mi: „Jestli nepřiznáš s jakými teroristy spolupracuješ, tak tě pošlu na místo, kde tě znásilní. Byl jsem velmi naštvaný, když jsem se dozvěděI, že někteří z vězňů, které jsem viděI zraněné následkem týrání a mučení, opravdu nic neudělali, neučastnili se žádné vzpoury. Zatkli je úplně bezdůvodně. Vyslýchali jsme taxikáře a rozvážeče pizzi. Říkali jsme jim všem Ahmed. Používání metod mučení a nekvalifikovaných osob ničemu nepomohlo a způsobilo to problémy národní bezpečnosti a vojákům, protože informace, které se takto získaly, nebyly k ničemu. V mnoha oblastech je vidět hodně nepřátelství vůči americkým vojákům ne proto, že by vojáci dělali chybné věci, ale protože nějaká zpráva, která byla rozšířena, byla rozšířena špatně, neprofesionálně a dle něčích zájmů. Oni jsou linguisté najatí TITANem. Titan má dlouhodobé kontrakty s důležitými společnostmi naší země na poskytování informačních technologií a technické podpory. Má kontrakty s armádou a s velitelstvím bezpečnosti a má více než čtyři tisíce linguistů, kteří pomáhají dobrovolně. Titan je společnost, která poskytuje v Iráku linguisty. Je největším poskytovatelem ve svém oboru. Byli tak zoufalí, když sháněli lidi, kteří by tlumočili, že najímali kohokoliv, kdo by mluvil anglicky a arabsky. Byli tu lidé, kteří snad mluvili jazykem, ale nebyli schopni v něm číst nebo psát. Mluvím o angličtině. A oni je najímali bez jakékoli zkoušky. Já jsem taky nedělal test. Jediným testem byl telefonát, minutová konverzace. Vojáci nám věřili, vojáci věřili Titanu. Titan říkal, že tlumočníci, které najmuli, vytrénovali, vyzkoušeli, jsou plně důvěryhodní, s autorizací, a že musí důvěřovat všemu, co oni řeknou. Pracoval jsem exkluzivně pro Titan jeden rok a tito tlumočníci nebyli nijak připraveni. Nevím, jaký výcvik měli, ale byli vážně hrozní. Nebyl žádný vedoucí, žádná kontrola ani příprava. Neměli systém, který by vyhodnotil co a jak dělají. Ani nevěděli, jestli tlumočníci opravdu tlumočí nebo jen říkají svůj názor. Titan vydělal hromadu peněz tím, že najal nekompetentní lidi, které ani neověřil. Dokonce ani nevěděli, co dělají. Kdo ví, možná proto bylo hodně lidí mučeno a hodně lidí zemřelo, a mnoho Američanů zemřelo, protože někdo chtěI vydělat spoustu peněz. Graf zisků TITANu Tady jsou členové vojenské policie, kteří se účastnili hrůzných činů a kteří jsou za své činy souzeni. Tak proč nejsou hnáni k odpovědnosti i soukromé společnosti a civilní personál za své skutky? Pokud jste americký voják a ublížíte iráckému civilistovi, předvedou vás před válečný soud. Ale pokud jste kontraktor a zabijete iráckého občana a přijde se na to, pošlou vás domů a hned se můžete vrátit a pracovat pro jinou společnost. Máme dva velitele v Abu Ghraib, kteří říkají, že mnoho z toho, co se stalo, týrání a mučení, bylo přímo na příkaz civilních kontraktorů. Tito lidé jsou nyní odsouzeni k devíti rokům vězení, ale žádný kontraktor nebyl zatčen. Moje otázka se týká soukromých vojenských kontraktorů. Přoč není vojenské právo uplatňováno na kontraktory v Iráku? Zeptala jsem se před pár měsíci ministra obrany, jaké zákony se na ně vztahují. Zeptám se ho, pokračujte. Pomoc! Vezmu telefon a řeknu: „Pane ministře, mám tady zajímavou otázku“. Nechci před tou otázkou utíkat, i když by to v tomto případě bylo vhodné. Já to vážně udělám… zavolám ministrovi a řeknu mu, že vaše otázka platí, co v této věci děláme? Takto já pracuji. Děkuji. Ano madam… Jsou tato obvinění vyšetřována? Co mohu řici, je… Ano, vyšetřování probíhají… …a čas ukáže. Tito kontraktoři mají kontakty ve Washingtonu a vláda cítí, že je musí chránit, že musí bránit bezpečnost těchto kontraktů, že je musí chránit před soudní perzekucí. Většina vedoucích a lidí, se kterými jsme pracovali pro Titan, byli bývalí vysocí důstojníci armády. Všechny větší vojenské firmy mají ve vedení a ve správě vysoké vojenské důstojníky ve výslužbě, což jim umožnuje získávat kontrakty. Washington je opravdu místo plné smilstva: jsou tam důstojníci ve výslužbě, kongresmeni a zástupci zbrojařského průmyslu. Obvyklá podezření se vracejí znovu a znovu. Ti, kdo dostávají peníze od Halliburtonu, Titanu, CACI a Blackwateru, jsou předsedové Kongresu a Sněmovny reprezentantů. Oni kontrolují výdaje na armádu. Tyto gigantické korporace objevily, jak si legálně koupit vliv. ARMÁDA UDĚLILA KONTRAKT SPOLEČNOSTI ZAPLETENÉ DO SKANDÁLU S VĚZNICEMI CACI BYL PŘIŘKNUT KONTRAKT VE VÝŠI 19,25 MILIONŮ DOLARŮ BÝVALÍ ZADRŽENÍ PODÁVAJÍ ŽALOBU NA DVA AMERICKÉ KONTRAKTORY SPOLEČNOST POD PALBOU VYHRÁLA KONTRAKTY KATRINA DVĚ FEDERÁLNÍ ŽALOBY PROTI TITANU Budu citovat slova Jana Pavla II.: „Zisk sám o sobě není dostatečným motivem pro obchodování. To, co tě pohání je lakomství, ne morálka“. Jel jsem do Iráku a vrátil jsem se, a byl jsem rozčarován, když jsem zjistil, že my jsme nebyli ti dobří. Vyrostl jsem se snem, co to je, či co to byla Amerika, a když jsem viděI tento sen v Abu Ghraib, přišel jsem o iluze. Už jsem se necítil Američanem, protože jsem viděI svůj sen zničený a zneuctěný. Když jsem přijela do Iráku, jedna dceřinná společnost Halliburtonu jménem Kellogg Brown Root už tam byla. Byli tam lidé starající se o logistiku a mechanici najmutí, aby instalovali sprchy, prádelny a jídelny. Hledali možnosti dělat cokoli, co byla kdysi tradičně práce armády. Když se zaměstnají kontraktoři, získá se tím velká efektivita, zkušenost a specializace. Bylo to deprimující, protože mi vzali moji práci a já neměI co dělat. Museli jsme školit personál KBR a opravovat rádia a museli jsme je učit základní kroky. Místo toho, abych se mohl zlepšovat jako voják a stát se zkušenějším ve své práci, jsem jen dohlížel a doufal, že ti z KBR dokončí práci, kterou jsme je naučili dělat. Hodně lidí přišlo o svou práci. Logistickou práci správců, mechaniků, která byla obsazena personálem KBR. Pokud neznáte KBR, tak jste nikdy nebyl v Iráku, protože KBR je tam všude. Každý den jsme na silnicích viděli tisíce náklaďáku vozit zásoby na vojenské základny. Skoro všechni řidiči náklaďáků KBR byli cizinci. Byli z Pákistánu, z Nepálu, z Indie. Občas řídili náklaďáky Američané, američtí civilisté. O té práci mi řekl jeden kamarád z Calexico v Kalifornii. Čekali jsme na náklad a on mi řekl, abych jel do zámoří. Poslal jsem mu svůj životopis. Myslel jsem, že to bude dobrá práce jet obnovovat Irák. ViděI jsem se, jak přepravuji naftu pro těžké stroje. Nikdy jsem si nepředstavoval, že bych šel do bitvy. Šel jsem, abych uživil rodinu, vydělal peníze a obnovoval Irák. Tony a já jsme se poznali na jedné zábavě v roce 1979. A méně než rok poté jsme se vzali. Jeho bratr byl u námořnictva a Tony vždycky chtěI dělat něco podobného. Byl to dobrý hoch. Myslel, že je to dobrý důvod, jet rekonstruovat Irák. Halliburton mu dal práci – – řidič náklaďáku. Za měsíc už tam byl. Bylo mi patnáct, když jsem poznala Steva. Jeden kamarád nás seznámil na nějaké oslavě a my jsme se spolu začali bavit. Odešel z fabriky na skelnou vatu a stal se řidičem náklaďáku. Steve odjel do Iráku vydělat peníze nejen pro potěšení, ale také na vzdělání svých tří dětí. On by vzal cokoli, co by přineslo prospěch jeho rodině. On nebyl voják, on byl řidič. Jel rekonstruovat Irák. To je to, co chtěI dělat. 9. dubna 2004. VELKÝ PÁTEK To ráno jsem vstal okolo 4:30. Měli jsme být u náklaďáků v sedm. Už jsme věděli, že jedeme na jednu misi, řekli nám to v sedm večer předcházejícího dne, 8. dubna. První věc, co jsme dělali, byla normální každodenní rutina: zkontrolovat olej, pneumatiky, nádrž na naftu. Jeden voják kreslil na zem mapu svojí botou. Stál vedle svého auta. Někteří ho viděli, někteří ne. Nikdo nám neřekl proč, ani nám nikdo neřekl, o co jde. Řekli nám, že cesty jou červené a já si byl jistý, že červená není dobrá. Opustili jsme základnu okolo jedenácté. 10:40, jedenáct dopoledne. Vyrazili jsme směrem na Bagdád. Jeli jsme po cestě a myslím, že jsme byli blízko věznice Abu Ghraib. Nebyl vůbec žádný provoz. Zaútočili na nás rychle. Kulky létaly za všech stran. Znělo to jako krupobití. Bylo to, jako když si dítě dělá popcorn v tlakovým hrnci. Teplota stoupne a začínají bouchat. Kulky zasahovaly dveře, nádrž, přední sklo, motor. Prolítávaly jedněmi dvěřmi a druhými zase ven. Přicházely ze všech stran. Hluk byl čím dál tím větší a zdálo se, že nikdy nepřestane. Slyšel jsem v rádiu naříkat muže prosícího o pomoc: „Pomoc, já hořím, já hořím!“ „Prosím, nenechte mě umřít v Iráku“. Náklaďáku, co byl za mnou vzplanul návěs, řidič zůstal uvězněný uvnitř a začal hořet. Slyšel jsem ho křičet a naříkat, až dokud nepřestal. Byli to kamarádi, kterým jsem slíbil, že pokud by k něčemu došlo, tak že je neopustím. Slyšel jsem je křičet: „Dostal jsem to! Zasáhli mě, pomožte mi, pomožte mi prosím, já tady nechci zemřít. “ Byl jsem úplně celý od krve. Moje kalhoty byly nasáklé krví, moje košile byla nasáklá krví. Třásli jsme se strachem. Bylo to vážně opravdu hrozné. Cítím to ještě dneska, ten vyděšený třes… …když si na to vzpomenu. Sice sedím tady, ale cítím, že jsem pořád tam. Zmrzačená těla čtyř lidí byla nalezena na západ od Bagdádu, blízko místa, kde byl napaden americký konvoj s pohonnými látkami. Po tomto útoku bylo sedm Američanů prohlášeno za nezvěstné, včetně zaměstnanců pracujících pro společnost Halliburton. Společnost, která dodává pohonné hmoty a další materiál vojenským jednotkám USA. Rodiny byly dnes informovány o nálezu. Vedení Halliburtonu prohlásilo, že jsou velice zarmouceni. V sobotu 10. dubna, den poté, co mi volali z Halliburtonu a z KBR. „Steve, zavolej mi, až se vrátíš na základnu. „Řekli mi, že ty spolu s dalšími devíti jste pohřešovaní po těžkých útocích. “ Jak se jmenují tyto skály? Tatínek nám to říkal, ale já si to nepamatuju. Nejsem si jistá. Bude mi padesát a je těžké začínat úplně znovu, když se člověku zhroutí jeho sny. On byl moje životní láska. Věřil, že se o něj KBR a Halliburton postará. Myslel, že je v bezpečí. Až do konce věřil, že je v bezpečí. Nebyl moc na psaní, tím jsem si jistá. Jeho deník je prázdný. Můj otec mi řekl, že jede s Halliburtonem rekonstruovat Irák. Někdo věděI, že poslali tyto skvělé muže tam ven. Jak to mohli udělat? Oni jeli dělat správnou věc. Podle mě je úplně využili. Já jsem věřil této společnosti. Vyšla v časopise „Fortune 500“. Nevěřil jsem, že by mě poslali na uzavřenou silnici, kde by mohlo dojít k nepřátelské akci. To mne ani nenapadlo. Severoamerické jednotky otevřeně říkají, že očekávají více útoků. Slavili jsme výročí pádu Bagdádu. Měli jsme křesťanské svátky a oni se soustředili na to, aby udělali den zřetelného nebezpečí. Halliburton a KBR měli zprávy z různých zdrojů, i včetně vojenských zdrojů, že cesty budou plné bojových operací, a že na uzavřených černých a červených cestách nesmí být civilisti. V těch vojenských náklaďácích byli snadné cíle. Řekli nám, že si nemůžeme obléci žádné maskáče, abychom nevypadali jako vojáci. Bylo vidět, že nejsme vojáci, a že nebudeme reagovat jako vojáci. Nemohl nosit maskovanou košili ani na základně. Tím méně když řídil vojenský náklaďák v poušti, kde byla okolo nich válka. Proč poslali tyto maskované náklaďáky na silnici, kde se bojovalo? Věřím, že jde o kontrakty. Splnit kontrakt a nahradit nás, pokud zemřeme. Je zde mnoho kontraktů, které se nabízí a kdyby KBR mohla mít všechny, vzala by si je všechny. Oni chtějí nadále dělat business s armádou, aniž by se zajímali o rizika. Nejde o nic jiného než o peníze. Nejde jim o povinnost, čest nebo vlast, lidem z Halliburtonu či z KBR. Halliburton, KBR a další společnosti jsou dál v Iráku a dál vydělávají peníze, velké peníze. A jiní lidé riskují své životy. Jejich kontrakt s armádou jim přinesl zisk v miliardách dolarů ročně. Kontrakt a zisky z plnění kontraktu byly důležitější než životy jejich zaměstnanců. Mluvíme tu o tom, že vy jste obětovali naše nejbližší pro vaše zisky. KBR zabíjela své lidi a nahrazovala je. Zkusili to udělat s námi a zabili moje kamarády. A věřím, že jednali i o tom, zabít mě. Já vím, že oni ví. Toto je případ, jak se Halliburton a KBR snaží vydělávat v době války a zneužívají civilisty v nesprávných profesích. Halliburton se měI postarat o to, aby jeho zaměstnanci byli v bezpečí. Onoho 9. dubna věděli, a věděli to moc dobře, že pokud je pošlou, tak je velmi pravděpodobné, že je zabijí. Lidé řekli, že položili svoje životy. Já vás ujišťuji, že nepoložili své životy. Jejich životy jim byly ukradeny. Protože oni křičeli, že nechtějí umřít! Nebylo v tom nic slavného, v oné úděsné a strašné zkušenosti. Oni neumřeli, neskonali, oni byli zavražděni. KBR dostala miliardový kontrakt v Iráku bez výběrového řízení. Halliburton obdržel vládní zakázku bez veřejné soutěže. V případě Halliburtonu jsou téměř všechny kontrakty, které dostávají, exkluzivní. To znamená, že jim nabídnou kontrakt a oni jsou jediná společnost, která licituje. Mnoho federálních úředníků brání Halliburton s tím, že je to jediná společnost, která je schopná dělat tu práci. Obzvláště konzervativci, kteří jsou pro systém volného trhu, musí být pohoršeni, protože ve zbrojním průmyslu není téměř žádná konkurence. Bunnantine Greenhouse, vysoká úřednice pro zakázky armády, mluví o protekcionářství a porušování předpisů. Vstoupila jsem do procesu, který byl zkorumpovaný a vedl k přednostnímu zacházení s KBR. KBR byla dopředu vybraná a délka kontraktu byla předem určená. Ve své kariéře jsem takové zneužití pravomocí ještě neviděla. USA vládne konkurence. A ve zbrojním průmyslu, když se jedná o velké programy, není konkurence, jen kartelové chování. Je to korupce, uplácení, je to koroze národní obrany. Jsme si jistí, že tu nic není. Jsou zaměstnanci, kteří mají noční služby, a staráme se o ně. To co děláme, nikdy nevyjde v novinách. Je tu mnoho těch, kteří spravují, a já pomáhám. Vytáhli jsme 80.000 vojáků za tři měsíce. Andy Nowans. Angela Stevens. Herb Camson. Jmenuji se Jay Patterson, a jsem hrdý, že pracuji pro Halliburton. Jmenuji se Ben Carter. Hned první týden, co jsem byl v Iráku, jsem poznal, že to není společnost, pro kterou bych chtěI pracovat. Najmuli Halliburton, aby dodával čistou vodu na vaření a na mytí… pro vojáky. Jeden zaměstnanec Halliburtonu viděI hýbat se něco ve vodě ve svém umyvadle, tak jsem šel zkontrolovat vodu v našich tancích a nebyl tam chlor. Voda, kterou jsme se každý den sprchovali byla extrémně kontaminovaná. A když říkám kontaminovaná, mluvím o malárii, tifu, parasitech, crypstoporidiu. Seznam je opravdu velmi dlouhý. Halliburton obviňují jeho vlastní zaměstnanci, že dával vojákům v Iráku kontaminovanou vodu. Když jsem se snažil říci vojákům, že je jejich zdraví v nebezpečí, řekli mi, že to není můj problém. Společnost chtěla jen vydělat a vůbec je nezajímalo, jaké to bude mít následky pro vojáky. Z 67 čističek vody, které měI Halliburton na starosti, 63 dodávalo kontaminovanou vodu a vojáci se sprchovali každý den. Promiňte… Byl jsem tam, abych jim pomáhal. Je tam mnoho vojáků. Někteří, kdo ví, se vrátí se zdravou kůží, ale mnoho se jich vrátí s kontaminovanou krví kvůli Halliburtonu. A oni o tom ani neví, že by si měli udělat testy. Pokud jim to někdo neřekne… A jsem si jistý, že Halliburton není společnost, která by jim to řekla. Když jsem se dal k Halliburtonu, věděI jsem, že pojedu dělat velké věci. Uhasili jsme několik požárů… …a zásobovat naše vojáky je jedno velké dobrodružství. Ale nejlepší věc byla podávat našim vojákům dobré americké jídlo, aby se cítili trošku blíž domovu. Proč nejdeš do jídelny? Kolik času tam stojíš ve frontě? Minimálně jednu hodinu. – Hodinu na jídlo? – A v písečné bouři. Na co je tamhleta fronta? To je fronta do jídelny. Tam jíme. Několikrát na jídelny zaútočili. Iráčani vědí velmi dobře, kdy každý den jíme, a tak dobře vědí, kdy mají zaútočit. A to stává, protože KBR nechce vařit 24 hodin, aby měli pořád připravené jídlo. Nedělají to, protože šetří své peníze. Oni jsou placeni za to, kolik vojáků krmí, ne kolik jich zachrání. Stravování vojáků. Pentagon objevil závažný problém v práci Helliburtonu při plnění kontraktu. Pentagon objevil, že ve smlouvě s Helliburtonem na dodávky jídla a ubytování pro americké jednotky má ohromujících 1,8 milionů dolarů v nedoložených nákladech. Bylo to vyčerpávající. Halliburton si účtoval 45 dolarů za šest plechovek Coly nebo Pepsi. A nám a vojákům je dávají zadarmo. Tyto nápoje vyrábí v poušti, nevozí je ze států. Dělají je s arabskými plechovkami od Coca-Coly nebo Pepsi-Coly, kdekoli přímo v poušti, a tak ani nemuseli platit za přepravu. Byly tam mobilní myčky na praní prádla a Helliburton si účtoval vládě 100 dolarů za každý pytel, co vypral. Když jsme dostali vyprané prádlo, bylo ještě v horším stavu, než předtím, bylo špinavé. A tak už jsem KBR dál nedával svoje prádlo a trval jsem na tom, že si ho vyperu sám. A bylo mi řečeno, že nemám povoleno si ho prát sám. Musel jsem dávat prádlo KBR, i když jsme všichni věděli, že dělají hroznou práci. KBR dostává 99 dolarů za jeden vypraný pytel špinavého prádla a já to doma můžu dělat za 3 dolary. Peníze, které legálně kradou, jsou peníze daňových poplatníků. Podle Pentagonu si společnost účtuje přespříliš. Halliburton účtuje daňovým poplatníkům své kontrakty v Iráku. Jsou to vaše peníze, které jsou používány. Tyto kontrakty se řídí systémem „ceny s přirážkou“, což je protiklad snahy ušetřit peníze. Je garantováno, že vše, co koupíte, bude zaplaceno a uhrazeno, pokud je to ospravedlněné, a krom toho dostanete jako dodatek zisk. Kritici tvrdí, že tímto systémem nelze ušetřit. Čím více peněz daňových poplatníků Halliburton utratí, tím více peněz Halliburton vydělá. Systém ceny s přirážkou vás povzbuzuje, abyste zvyšovali náklady, protože jako zisk máte procenta z nákladů. A tak nemáte důvod ubytovat se v motelu, nýbrž v hotelu Ritz Carlton. Místo v Kuvajtu, které vybrali pro naši adaptaci, byl klub na pláži, který měI tři bazény. Bylo to lepší než Wyndham v Texasu nebo Ritz. Byla to fantazie. Poschodí z mramoru, mahagon… Bylo to krásné. Byly tam vodní skútry. Mohli jste si je půjčit a bavit se na moři. Pronajímali jsme si vodní skútry a oni to platili. Řekli mi: „Neptej se, užívej si!“. Některé vládní úřady vyšetřují, zda Halliburton nepředražil práce, které již v Iráku provedl. Každý den jsme měli pětihvězdičková jídla. Všechno to bylo pompézní. Hromady zeleniny, masa, ryb… Byl to kontrakt „ceny s přirážkou“. Čím víc peněz KBR utratila, tím více vydělala. Oproti vojákům jsme žili jako králové. Oni spali ve stanech a my měli i klimatizaci. Stany byly celé plesnivé a všichni začali mít problémy s dýcháním. Jestliže dostávají miliony dolarů, tak proč nám nedají slušnou postel? Vojáci spí ve spacácích na poušti a úředníci KBR mají auta za 40.000 dolarů. Oni a jejich sekretářky mají auta za $30.000, $40.000. Ty sekretářky žijí tady v tomto komplexu, jí tady, mají čisté prádlo. Nemají důvod nikam chodit, ale mají poslední modely aut se vším, co si můžete představit. Chromované disky, kožený interiér, CD přegrávače. Luxus, který opravdu nepotřebujete v době války. Proč potřebují Hummer H2? Proč vedoucí Halliburtonu mají Cadillac Escalade v Iráku? Na co? Jednou jsem viděI fakturu na 7.000 dolarů. Bylo to za pronájem auta na jedem měsíc. Smlouva byla na tři roky, což nám dělá 250.000 dolarů. Bylo to normální auto, které si já nebo vy můžeme ve státech koupit za maximálně 45.000 dolarů. Daňový poplatník zaplatí $250.000 a ani to není jeho. Objednali a koupili špatné vybavení. Byly tam počítače ještě v krabicích a nová auta, které musely být spáleny, a prohlášeny za ztracené, aby dostali více peněz a koupili adekvátní vybavení. Proč objednáváme vybavení, které nepootřebujeme? Jen proto, že nám ho zaplatí a hned se spálí a zničí? Jsou tam nové náklaďáky, které ani náhodou nemají olejové filtry. A když motor exploduje? Co udělají? Koupí nový a zaplatí ho vláda. Kamion za 75.000 dolarů a nemá rezervu. Museli jsme ho zapálit, Halliburton to nezajímalo, protože to platila vláda. Pokaždé, když nějaké vozidlo mělo nějakou nehodu, museli jsme ho zničit. A stály $80.000, $100.000. Jsou to dost drahé náklaďáky. Pálili jsme pohonné látky před Iráčanama, nijak jsme ji nepomáhali. Museli jsme se řídit rozkazy. Já jsem rozvážel korespondenci náklaďákem. Někdy pouze jeden pytel. Riskoval jsem svůj život, abych doručil jeden pytel. Doprovázeli jsme konvoje prázdných kamionů. Dvanáct řidičů kamionů obvinilo společnost z mrhání vládními penězi, že posílala jezdit prázdné kamiony, a nechala si za to platit vládou. Nemělo smysl jezdit po cestách a riskovat bezdůvodně své životy, protože jsme jezdili tam i zpět prázdní. Jel jsem ve snaze zajistit své rodině lepší život, abych jim dal střechu nad hlavou a nemusel se starat, zda mají co jíst. Nebyl jsem rád, že jel. Moc nám chyběI. Nemohl jsem si sním hrát. NeměI jsi s kým hrát baseball nebo rybařit. Matka ho strašila, že jestli spadne, tak se může utopit. Ano. Tak jsem byl raněn, stříleli, házeli kamení… Myslel jsem, že nejen mohu zlepšit náš životní styl, ale že mohu udělat také něco pro naši zemi. Zásoboval jsem vojáky, aby mohli dobře jíst a dobře bojovat, ale téměř pořád jsem jezdil prázdný. Halliburton účtoval vládě každý tábor, ale občas nečí kamarádi bezdůvodně umírali. A kamiony jezdily prázdné. Tak Halliburton zabíjel a vydělával peníze. Je to legální způsob, jak okrádat americké občany a vojáky. Halliburton byl obviněn z pronevěry milionů dolarů. Mluví se o zpronevěře prostředků v hodnotě 61 milionů dolarů. Zdá se, že čísla jsou mnohem vyšší, než se původně myslelo. Bezdůvodné a nepodložené náklady Halliburtonu přesahují miliardu dolarů. Jestliže někdo naúčtoval vládě více, očekáváme, že nám ty peníze zaplatí zpět. Už se mnohokrát prokázalo, že si Halliburton naúčtoval více, než měI a Pentagon jim platí dál. Nevím, kdo chrání Halliburton a nechápu, proč ho chrání vojáci. Vedení má kontakty na ministerstvu zahraničí a v armádě. Lidé, kteří pracují pro Halliburton, dříve pracovali pro armádu. Pokud si najmete vysoké úředníky Pentagonu, když viceprezident je výkonným ředitelem, máte přístup, který druzí nemají. Není náhoda, že společnost viceprezidenta Dicka Cheneyho obdržela rozsáhlý kontrakt na rekonstrukci Iráku. Time Magazine tvrdí, že to byla viceprezidentská kancelář, kdo koordinoval mnohamiliardový kontrakt s Halliburtonem. Když vešlo ve známost, že Halliburton získal tyto přepychové kontrakty, neexistovalo žádné slyšení v Kongresu, ani v Senátu, ani nebyl zkontrolován postup, díky kterému Halliburton tyto kontrakty získal. To je směšné. Odpovědnost za dohled náleží Kongresu Spojených států, náleží sem, ale nebylo zde tak učiněno. Senát by měI trávit daleko méně času obviňováním, co se dělá špatně a více času mluvit o věcech, které se dělají dobře. Pokud někdo věří, že kontrakty Halliburtonu v Iráku nebyly řízeny zevnitř, pak věří opravdu hrozným nesmyslům. Jasně, že to bylo řízeno zevnitř. Jasně, že koupili politickou podporu a zaplatili spolupracovníky. Na rozdělování příspěvků tu byli zvláštní stratégové. Většina peněz šla komisím, které dohlížejí na vojenské záležitosti a fondy. Když platíte peníze za vliv ve formě příspěvků na kampaň, lidé se dívají na druhou stranu. Americká armáda dnes oznámila, že podepsala nový kontrakt s jednou dceřinou společností Halliburtonu. Ve válce se vojáci upínají na bomby, granáty, miny a pohyby nepřítele. Ve světě obchodu je to jen otázka kontraktů a kolik se vydělá. Akcie Halliburtonu se zečtyřnásobily od vypuknutí války a okrádají daňové poplatníky. Odpovědní pracovníci se rozhodli pracovat s kontraktory, protože jsou levnější. Ale nyní se zjistilo, že nejsou levnější, a že nás ždímají. Příjem – výkonný ředitel HALLIBURTONU… Podepisujeme kontrakty s Halliburtonem a s dalšími, aby dělali věci, které by Iráčané udělali lépe a levněji. A mohli jsme jim dát tuto práci. Už dost spekulantům s válkou! Řekněme jim: „Jestli to budete dál dělat, půjdete do vězení, protože to je místo, kam patříte!“. Můj pozměňovací návrh je zastaví! Kongres neschválil od začátku války ani jeden zákon, který by na toto dohlížel. Ani jakýkoliv pozměňovací návrh, a to i navzdory oněm podvodům, plýtvání a zneužívání moci. Musíme vytvořit speciální bipartitní komisi, která by vyšetřila tyto podvody a zneužívání moci. – Návrh nebyl odsouhlasen. – Návrh se nepříjmá. Návrh Leahy nebyl odsouhlasen. Kdybych měI šéfy CACI, Titanu a KBR… Nebo co by Thomas Jefferson řekl, kdyby viděI výši těch zisků, co vydělali na válce? Co by řekl Benjamin Franklin? Vláda lidu, s lidem a pro lidi je pro ty, kteří získávají kontrakty a oni nejsou americký lid. Raytheon, Parsons a DHP nejsou Spojené státy. Jejich lakota jde proti lidu. Víc a víc peněz jde do těchto společností a stále méně federálních orgánů na ně dohlíží. Potřebujeme v této válce větší dohled než v jakékoli jiné, protože tato válka byla privatizovaná takovým způsobem, jako žádná jiná v dějinách. Volil jsem několik z těchto lidí. Dobře, uvidíme, co bude dál, uvidíme, zda se tím bude někdo zabývat. Uvidíme, kdo půjde do vězení. Uvidíme, kdo přijde o kontrakty. Vím, že před sebou máme válku proti Lockheed Martin, Dyncorp a Bechtelu. Pro spekulanty nebude tak snadné změnit se na patrioty. Lidé, kteří mají peníze, kteří hodně vydělávají mají velkou moc, hodně peněz, a velký vliv. Myslím, že musí vyrůst něco velkého, velké hnutí ve Spojených státech. Miluji svou zemi a zemřela bych pro ni. V dnešní době jsem konsternovaná víc než kdy předtím, protože se mi nelíbí to, co vidím. Amerika se stala sudem se střelným prachem. Stačí ho jen zapálit. Toto irácké hnutí… Jak můžeme ocěkávat, že získáme srdce těchto lidí, když vidí, jak podvádíme vlastní lidi pro peníze? Dříve, než budeme měnit někoho jiného, musíme si nejdříve zamést před vlastním domem. Svět musí vědět, co se tam děje a musí být odpovědní lidé. A my to musíme zastavit. Já jsme patriot. Mám rád naši zem a chci, aby tato země přežila a to, zda přežije, závisí na nás.