Fahrenheit 9/11

Fahrenheit 9/11
Fahrenheit 9/11 - USA, 2004, 122 min - anglické znění s českými titulky

Michael Moore shromáždil množství dokumentů, informací a zpravodajských záběrů, z nichž s filmařskou dovedností sobě vlastní vytvořil ironický a uštěpačný portrét prezidenta George W. Bushe a jeho administrativy. Snímek se vrací k velmi problematickému volebnímu vítězství Bushe v prezidentských volbách, v souvislosti s událostmi 11. září 2001 upozorňuje na čilé obchodní kontakty rodin Bushových a bin Ládinových a dále zaměřuje svoji pozornost na nasazení amerických vojenských sil v Afghánistánu a Iráku. Upozorňuje, že naprosto všechny prezentované důvody pro zahájení války se ukázaly jako prokazatelně vylhané, přesto byla suverénní země napadena, téměř vyhubena a celá, i se svými bohatými nerostnými zdroji, bez náhrad zbývajícím obyvatelům zabavena.

Byl to všechno jenom sen? Bůh ti žehnej, Florido! Děkuju vám! Byly ty poslední Čtyři roky vůbec skutečné? Tamhle je Ben Affleck. Často se mi o něm zdá. A ten chlápek z Taxikáře. On tam byl taky. A Stevie Wonder. Vypadal šťastně, jako by se stal nějaký zázrak. Byl to sen? Nebo to byla skutečnost? Bylo to v noci po volbách 2000 a všechno šlo podle plánu. V New Yorku vítězí Al Gore. New Jersey dává zelenou Goreovi. Pan Gore vyhrál volby v Delawaru. Promiňte mi, že ruším, ale tohle je důležité. Al Gore získal Floridu. CNN oznámila, že na Floridě zvítězil Al Gore. Ale pak přišla zpráva, že stanice Fox News oznaČila za vítěze toho druhého chlápka. Podle Fox News vyhrál na Floridě George Bush, a to nejspíš znamená, že vyhrál celé prezidentské volby. Najednou ostatní televize říkaly: Když to tvrdí Fox News, tak to musí být pravda. Byla to chyba všech televizních redaktorů, když jsme vyhlásili vítězem voleb Ala Gorea. Ale většina lidí neví, že šéfredaktorem zpravodajství a Člověkem, který přiřkl vítězství Bushovi, byl té noci ve Fox News Bushův bratranec John Ellis. Jak se stane, že Člověku, jako je Bush, něco takového projde? Jednak může pomoct, když guvernérem státu, o který jde, je váš bratr. Na Floridě vyhrajeme. Je to jistá věc. Dále když šéfka vaší kampaně je zároveň předsedkyní volební komise a když její stát najme firmu, která ze seznamu voliČů odstraní ty, kdo patrně nebudou hlasovat pro vás. Ti se poznají podle barvy kůže. Nakonec je důležité, aby vaše strana bojovala jako o život. Celá ta debata o platnosti voleb je přemrštěná. A aby druhá strana neČinně Čekala, jak to dopadne. l kdyby řada vyšetřování prokázala, že Gore získal většinu hlasů… Kdyby se provedlo celostátní sčítání hlasů, Gore by jednoznačně zvítězil. …co na tom ? Hlavně že tatínkovi kamarádi u Nejvyššího soudu budou hlasovat správným způsobem. Přestože s rozhodnutím soudu zásadně nesouhlasím, přijímám jej. Musíme věci přijmout tak, jak jsou. Máme nově zvoleného prezidenta. Ukazuje se, že to celé nebyl žádný sen. Skutečně se to stalo. Al Gore jako odstupující viceprezident a předseda Senátu řídil společné zasedání obou sněmoven Kongresu, které mělo potvrdit výsledky voleb a oficiálně vyhlásit George W.Bushe novým prezidentem. Jestliže některý Člen Kongresu chtěl vznést námitku, pravidla mu ukládala, aby měl podpis jednoho senátora. Pane prezidente, je mi velkou ctí, že vás mohu nazývat prezidentem, musím protestovat proti zjevnému zneužití úřední moci, úmyslnému podvodu a pokusu znemožnit voličům účast ve volbách… Připomínám všem, že během společného zasedání není povolena žádná debata. Děkuju vám, pane prezidente. Tato námitka byla písemně podána a podepsalo ji několik členů Sněmovny reprezentantů, ale žádný člen Senátu. Pane prezidente, tuto námitku podepsalo několik mých kolegů a já sama jménem dvaceti sedmi tisíc voličů z okresu Duval, z nichž šestnáct tisíc jsou Afroameričané, kteří byli při těchto volbách zbaveni volebního práva. Podepsal tuto námitku některý člen Senátu? Nikoli. Podpis senátora chybí. Pane prezidente, podávám tuto námitku jménem mnoha voličů v našem kraji a jménem všech Američanů, kteří chápou, že tyto volby rozhodl Nejvyšší soud, nikoli občané Spojených států. Podepsal tuto námitku některý senátor? Bohužel, pane prezidente, ani jeden. Já nemám v Senátu žádný vliv a nemám podpis ani jednoho senátora. Pane prezidente, tato námitka je písemně podána a kromě mě ji podepsala řada mých voličů z Floridy. Podpis senátora chybí. Podepsal námitku člen Sněmovny reprezentantů a člen Senátu? Je písemně podána a že ji nepodepsal senátor, na tom mi nezáleží. Musím vás upozornit, že pravidlům na tom záleží. Ani jeden senátor nepodpořil afroamerické Členy Kongresu. Ti byli jeden po druhém napomínáni, aby seděli a mlČeli. Je to smutný den pro Ameriku, když ani jeden senátor není ochoten podepsat námitku… Zdržte se, prosím, názoru. Prezidentská inaugurace 2001 … Ve Washingtonu je odpudivé počasí, ale mohlo to být horší. -Co chceme? -Spravedlnost! -Kdy ji chceme? -Hned! Toho dne, kdy byl George W.Bush uveden do ůřadu, zaplnily desetitisíce AmeriČanů ulice Washingtonu, aby se naposledy pokusily získat zpět to, co jim bylo vzato. Lidé zasypali Bushovu limuzínu vajíČky a přerušili inauguraČní ceremonii. Bush ani nemohl vystoupit z auta a vydat se na tradiČní pěší chůzi do Bílého domu. Bushova limuzína spěšně ujela, aby se zabránilo ještě větší mele. Žádnému prezidentovi se v den jeho inaugurace něco takového nestalo. A příštích osm měsíců se G. W.Bushovi nevedlo o nic lépe. Nedařilo se mu jmenovat své soudce, nedokázal prosadit návrhy svých zákonů a ztratil republikánskou kontrolu nad Senátem. Jeho obliba u veřejnosti zaČala klesat. Už to vypadalo, že bude jenom hadrovým prezidentem. Za této situace udělal to, co by udělal každý z nás. Vzal si dovolenou. Ale ne! Během prvních osmi měsíců v ůřadu, až do 1 1. září, strávil Bush podle Washington Postu 42 procent svého Času na dovolené. Kdybych se pokaždé trefil, lidé by si mysleli, že nepracuju. Nebylo divu, že pan Bush potřeboval odpoČinek. Být prezident je velká dřina. Říká se, že trávíte příliš času na dovolené. Kdo to říká, neví, co je práce. Udělám tady spoustu věcí. Na to nemusím být ve Washingtonu. Co všechno dokážou telefony a faxy! Co máte dneska ještě v plánu? Přijede sem Karen Hughesová. Na něčem spolu pracujeme. Máme něco rozpracovaného. Pracuju na pár věcech. Sami uvidíte. Udělám tady nějaká rozhodnutí. Časem je zveřejníme. Když jsem se s ním poprvé setkal, dal mi dobrou radu do života. Pane guvernére, já jsem Michael Moore. Neumíte se chovat? Najděte si pořádnou práci! A o práci on něco ví. Chcete někdo trochu kaše? OdpoČinek v Camp Davidu, jachting v Kennebunkportu. Jak se máš? Nebo hra na kovboje na ranČi v Texasu. Miluju přírodu. Strašně rád jezdím dodávkou se svými psy. George W.Bush strávil zbytek srpna na svém ranČi, kde byl život méně složitý. Pásovci se rádi hrabou v zemi, hledají tam brouky. Šel jsem tam druhý den a našel jsem Barneyho, který byl zahrabaný v díře, kde honil pásovce. Bylo to pamětihodné léto. A když skonČilo, odjel z Texasu na svoje druhé nejoblíbenější místo. 1 0. září přijel za svým bratrem na Floridu a tam si prohlíželi kartotéky a scházeli se s důležitými Floriďany. Té noci spal v jemném francouzském povleČení. BONTONFlLM uvádí Myslíte si, že je obeznámen s počtem iráckých bezpečnostních sil? Udělejte ze mě mladíka! Mám ve sluchátkách šum. Nepouštějte to moc nahlas. Ať mi to neutrhne hlavu. Zkouška, jedna, dva… 1 1. září 200 1 zahynulo skoro 3000 lidí, vČetně mého kolegy Billa Weemse, během největšího zahraniČního ůtoku, k jakému kdy v Americe došlo. Cílem byla finanČní a vojenská centra Spojených států. Jestli ho někdo viděl nebo ví, kde je, ať nám zavolá. Má dvě malé děti. Když došlo k ůtoku, pan Bush byl na cestě k základní škole na Floridě. Když se dozvěděl, že první letadlo zasáhlo Světové obchodní centrum, na které teroristé zaůtoČili už před osmi roky, pan Bush se rozhodl pokraČovat v pózování fotografům. Přečtěte tohle slovo co nejrychleji. Když další letadlo zasáhlo i druhou věž, šéf prezidentova štábu vstoupil do třídy a řekl panu Bushovi: “Naše země byla napadena. “ Nevěděl, co má dělat, nikdo mu neřekl, co má dělat, ani jeho osobní stráž nepřispěchala, aby ho odvedla do bezpeČí, a tak tam pan Bush dál seděl a Četl s dětmi Malou koziČku. Uběhlo skoro sedm minut, aniž někdo cokoliv udělal. Když Bush seděl v té floridské třídě, možná ho napadlo, že měl chodit Častěji do práce. Snad měl od té doby, co převzal ůřad, svolat aspoň jednu schůzku, kde by se diskutovalo o hrozbě teroristických ůtoků. Možná uvažoval o tom, proČ vlastně snížil FBl rozpoČet na boj s terorismem. Snad si měl přeČíst zprávu bezpečnostních služeb, kterou dostal 6.srpna 200 1 a kde se říkalo, že Usáma bin Ládin plánuje ůtok na Ameriku pomocí unesených letadel. Možná se teroristické hrozby neobával, protože mu název té zprávy připadal příliš vágní. Ten název myslím zněl: Bin Ládin rozhodnut zaútočit uvnitř Spojených států. Někoho jiného by taková zpráva vyburcovala, ale George W., jak je jeho zvykem, šel na ryby. Minuty ubíhaly a George Bush dál seděl ve třídě. Možná si myslel: Stýkal jsem se se špatnou partou. Kdo z nich mě podrazil? Byl to ten chlapík, co mu tátovi kamarádi dodali spoustu zbraní? Nebo ta skupina náboženských fundamentalistů, kteří navštívili můj stát, když jsem byl guvernérem ? Nebo to byli Saůdové? K Čertu! Byli to oni! Radši to svedu na toho druhého chlápka. Ve dnech po 1 1. září byly zrušeny všechny komerČní i soukromé lety… FAA podnikla kroky k uzavření všech letišť ve Spojených státech. Prezidentův otec, bývalý prezident Bush, -byl nucen přistát v Milwaukee. -Tisíce lidí zůstalo na letištích, včetně Rickyho Martina, který měl večer vystoupit na Grammy Awards. Ani Ricky Martin nemohl letět. Ale popravdě řeČeno: Kdo o to tehdy stál? Nikdo kromě bin Ládinových lidí. Dostali jsme pověření z nejvyšších vládních kruhů, abychom dopravili Ládinovu rodinu a další Saúdské Araby mimo USA. Bílý dům vydal povolení, aby několik letadel nabralo Ládinovu rodinu a další Saůdy. Nejméně šest soukromých a skoro dvacet komerČních letadel odvezlo Saůdy a Ládinovu rodinu po 1 3. září mimo USA. Celkem 1 2 4 Saůdů, z toho 2 4 Členů rodiny bin Ládinů dostalo povolení opustit zemi. Usáma bývá vydáván za černou ovci rodiny. Říká se, že s ním kolem roku 1 994 přerušili všechny kontakty. Ale je to trochu složitější. Chcete říct, že Usáma je se svojí rodinou v kontaktu? Ano. V létě roku 2001 , krátce před 1 1 . zářím, se jeho syn ženil v Afghánistánu a bylo tam několik členů rodiny. -Bin Ládinovy? -Ano. Takže kontakty nepřerušili úplně. To je přehnané tvrzení. V pořadu Larry King Live vítáme… …prince Bandara, velvyslance Saúdskoarabského království v USA. Bylo tady asi 24 členů bin Ládinovy rodiny… -Tady? -V Americe. Byli to studenti. A Jeho Výsosti se zdálo nespravedlivé, aby ti nevinní lidé byli vystaveni nebezpečí. Ale chápali jsme zdejší pobouření, a tak jsme je ve spolupráci s FBl dostali pryč. Tohle je bývalý agent FBl Jack Cloonan. Před 1 1. zářím působil v ůtvaru ClA a FBl pro boj s Al-Kajdou. Jako vyšetřovatel bych nesouhlasil s tím, aby ti lidé odjeli. V případě bin Ládinových by bylo rozumnější, kdyby je předvolali k výslechu a zapsali jejich výpovědi. -To je obvyklý postup? -Ano. Kolik lidí cestujících do USA jsme od té doby vytáhli z letadel? Byli ze Středního východu nebo zapadali do hodně obecného popisu. Zadržovali jsme stovky lidí. Někdy celé týdny a měsíce. Podnikly úřady něco, když se bin Ládinovi pokusili opustit zemi? Ne. Na letišti je legitimovali. Zkontrolovali jim pasy a zjistili jejich totožnost. -Jako kdyby šlo o kohokoli z nás? -Přesně tak. -Krátký pohovor, kontrola dokladů. -Jen to. Nevím, co o tom soudíte vy, ale když policie nemůže najít vraha, nechce obyčejně mluvit se členy jeho rodiny, aby zjistila, kde podle nich může být? -Vy netušíte, kde manžel je? -Kdybyste něco zjistil, ozvěte se. -Jste ochoten vypovídat? -Jak dlouho to bude trvat? -Času máte dost. -Můj čas jsou peníze. Váš ne. -Pošlete nám účet. -Na něco jsem se vás ptal. -Jste tady, abyste odpovídal. -Tvůj plat jde z mých daní, poldo. Posaďte se. Rád si ho vydělám. Jo! Tak to policajti dělají. Proč to tehdy nešlo? Musíme se o tom dozvědět víc. Ta věc se musí řádně vyšetřit. Co se stalo? A jak? A kdy? A kdo to schválil? Představ si, co ti chudáci cítili, když vyskakovali z té hořící budovy. Mladí kluci, policajti a hasiči, kteří tam vběhli, ti se nikdy na nic neptali. A teď jsou mrtví. A jejich rodiny mají zničený život. A nikdy už nebudou šťastní. Kdybych měl obtěžovat… …člena rodiny bin Ládinových se soudní obsílkou, myslíš, že bych kvůli tomu nespal? Ani náhodou, Mikeu. Nikdo by to nezpochybňoval. Ani ten největší libertarián. Máte právníka? Dobře. Máte advokáta? Dobře. Pane bin Ládine, neptám se vás jako někoho, kdo něco znamená. Chci vám položit otázky, které bych položil každému. Bylo to celé nesmyslné. Dovedete si představit, že by po teroristickém ůtoku v Oklahomě prezident Clinton pomáhal McVeighově rodině vycestovat do zahraničí? Co by se dle vás s Clintonem stalo, kdyby něco takového vyšlo najevo? Upalte ho! Princi Bandare, znáte se s rodinou bin Ládina? -Ano, velmi dobře. -Jací jsou? Jsou to nesmírně milí lidé. Jenom s ním jsem se nikdy… Neznám ho. Setkal jsem se s ním pouze jednou. Jak k tomu setkání došlo? Tohle je paradoxní. V polovině 80. let jsme společně se Spojenými státy podporovali mudžáhidy, kteří bojovali proti Sovětům za osvobození Afghánistánu. Přišel mi poděkovat, že jsem dokázal získat Američany, naše přátele, aby nám pomohli bojovat proti ateistům a komunistům, jak říkal. Přišel vám poděkovat, že jste mu Ameriku přivedl na pomoc. A teď je možná zodpovědný za útok na Ameriku. -Přesně tak. -Jaký na vás tehdy udělal dojem? Upřímně řečeno, nijak zvlášť velký. Přišel mi jako prostý a tichý chlapík. Prostý a tichý chlapík, jehož rodina shodou okolností udržovala obchodní styky s rodinou George W. Bushe. Tak na tohle myslel? Protože kdyby se to dostalo na veřejnost, nepůsobilo by to dobře. Možná si říkal: Budu potřebovat velkou černou fixu. Začátkem roku 2004 jsem při projevu během primárek v New Hampshire řekl, že George W.Bush dezertoval ze své služby u texaské vzdušné obrany. V reakci na to Bílý dům zveřejnil jeho vojenské záznamy, aby toto obvinění vyvrátil. Ale Bush nevěděl, že já jsem v roce 2000 získal necenzurovanou kopii tohoto záznamu. A mezi záznamem z roku 2000 a tím, který zveřejnil roku 2004, existuje jeden do očí bijící rozdíl. Něčí jméno tam bylo začerněno. V roce 1 9 7 2 byli dva letci suspendováni, protože se nedostavili k lékařskému vyšetření. Jeden byl George W.Bush. A ten druhý byl James R.Bath. Na dokumentu z roku 2000 jsou obě tato jména. Ale v roce 2004 nechali Bush a Bílý dům Bathovo jméno začernit. Proč si Bush nepřál, aby tisk a veřejnost našly na jeho vojenských záznamech Bathovo jméno? Možná se obával toho, aby americký lid nezjistil, že Bath byl svého času finančním poradcem bin Ládinových v Texasu. Bush se s Bathem spřátelil, když spolu sloužili u texaské vzdušné obrany. Pak je propustili ze služby, tehdy byl Bushův táta šéfem ClA, a Bath rozjel vlastní byznys v oblasti letectví. Nejdřív prodal jedno letadlo člověku jménem Sálim bin Ládin, který byl dědicem druhého největšího majetku v Saůdské Arábii, saůdské Bin Laden Group. W.Bush tehdy rozjížděl svoji podnikatelskou kariéru. Protože on je ten typ, který ve všem napodobuje otce, zaměřil se na obchod s ropou. V Západním Texasu si založil ropnou společnost s názvem Arbusto, které se dařilo vrtat suché díry, z kterých nic neteklo. Ale vždycky zde byla otázka: Kde na to bere peníze? Jeho táta byl bohatý, ale tohle pro něj neudělal. Nic nenasvědčuje tomu, že tatínek napsal šek, aby mu zpočátku pomohl. Tak kde George W.Bush vzal ty peníze? Já jsem George Bush. Někdo do něj přece jen investoval. Byl to James R.Bath. Bushův dobrý kamarád James Bath byl placen rodinou bin Ládinů, aby spravoval a investoval jejich majetek v Texasu. A James Bath zase investoval do George W.Bushe. Bush přivedl Arbusto ke krachu, stejně jako každou firmu, v které se kdy angažoval, až nakonec jednu z jeho firem koupila Harken Energy a Bush od nich dostal křeslo ve správní radě. Mnozí z nás měli podezření, že ve všech těch firmách jsou saúdské peníze z nafty, Harken, Spectrum 7, Arbusto, všechny ty Bushovy firmy. Kdykoli se dostaly do potíží, našli se investoři, kteří do těch firem lili peníze. Otázka zní: Proč by Saúdové, kteří vlastní všechnu naftu na světě, investovali do mizerné naftařské společnosti na druhé straně světa? Ale firma Harken měla jednu velkou přednost: V její správní radě seděl George W.Bush, a to v době, kdy jeho otec byl prezidentem Spojených států. Když je člověk syn prezidenta a má k němu neomezený přístup, v kombinaci s určitými zásluhami z předchozí kampaně, to na lidi dělá dojem. Přístup k prezidentovi znamená moc. Můžu se svým tátou mluvit v každou denní hodinu. Ano, být syn prezidenta má své výhody. Zvlášť když vás vyšetřuje Komise pro cenné papíry. V roce 1 990, když byl pan Bush ředitelem Harken Energy, dostal od právníků své firmy memorandum varující šéfy firmy, aby neprodávali akcie, pokud by o firmě měli nepříznivé informace. O týden později prodal akcie firmy Harken v hodnotě 848 tisíc dolarů. Dva měsíce poté Harken oznámila ztrátu přes 23 milionu dolarů. Právníkem, který Bushovi pomáhal vyhnout se vyšetřování komise, byl muž jménem Robert Jordan. Když se George W.Bush stal prezidentem, Robert Jordan byl jmenován velvyslancem v Saůdské Arábii. Když firma Harken zkrachovala, přátelé Bushova táty mu sehnali místo v jiné správní radě, ve společnosti, kterou vlastnila Carlyle Group. Zjišťovali jsme, které firmy profitovaly z 1 1 . září. Přišli jsme na společnost s názvem Carlyle Group. Je to nadnárodní spletenec, který investuje do státem regulovaných odvětví, jako jsou telekomunikace, zdravotnictví a hlavně obrana. George W.Bush i George H.W.Bush pracovali pro Carlyle Group, mezi jejíž investory patřila i rodina bin Ládina. 1 1 . září ráno měla Carlyle Group výroční zasedání investorů v hotelu Ritz Carlton ve Washingtonu. Na té schůzce se sešly všechny stálice Carlylu, James Baker, nejspíš John Major a určitě George H.W.Bush, který ovšem 1 1 . ráno odcestoval. Dále Šafík bin Ládin, nevlastní bratr Usámy bin Ládina, který přijel ohlídat investice své rodiny do Carlyle Group. Všichni seděli společně v jedné místnosti a dívali se, jak obě letadla narazila do mrakodrapů… Bin Ládinovi investovali do zbrojařských podniků Carlyle Group, což paradoxně znamenalo, že když Spojené státy zvýšily výdaje na obranu, bin Ládinovi z toho díky svým investicím profitovali. Náš vrchní velitel, prezident George W.Bush. Vzhledem k tomu, kolik zbrojařských firem vlastnila, byla Carlyle Group jedenáctým největším dodavatelem zbraní v USA. Vlastnila United Defense, což je výrobce obrněného vozidla značky Bradley. 1 1. září bylo pro United Defense zárukou, že je čeká velmi dobrý rok. Pouhých šest týdnů po 1 1. září podala Carlyle žádost o uvedení akcií United Defense na burzu a v prosinci vydělala za jeden den 23 7 milionů dolarů. Ale jelikož tomu, že bin Ládinovi jsou významní investoři v Carlyle, se věnovala značná pozornost, bin Ládinovi se nakonec museli stáhnout. Nicméně Bushův táta zůstal další dva roky poradcem asijské správní rady Carlyle Group. Je to podivné, ale vědět, že George H.W.Bush se stýkal s rodinou bin Ládina, zatímco Usáma byl hledaným teroristou, a to dávno před 1 1 . zářím, to je pro Američany velmi znepokojivý fakt. George H.W.Bush je člověk, který má zjevně v Bílém domě neuvěřitelný vliv. Denně dostává zápisy z jednání ClA. Na to má jako exprezident právo. Ale málokterý exprezident tohoto práva využívá. On ano. A oni mají opravdu velký prospěch ze zmatku, který nastává, když George H.W.Bush v zastoupení Carlyle navštíví Saúdskou Arábii a setká se s královskou rodinou a s bin Ládinovými. Zastupuje Spojené státy americké, nebo investiční firmu z USA? Nebo zastupuje obojí? V téhle firmě jde o peníze. Nejde o spiknutí za účelem ovládnutí světa ani o osnování politických manipulací a podobné věci. Jde o to vydělat hodně peněz. A to se jim opravdu daří. Chci od vás veřejné prohlášení. Z hlediska Bílého domu neexistuje žádný etický konflikt v tom, že bývalý prezident Bush a bývalý ministr zahraničí Jim Baker využívají svých kontaktů se světovými státníky, aby zastupovali Carlyle Group, jednu z nejznámějších zbrojařských firem? Prezident má plnou důvěru, že jeho rodina se přizpůsobí všem odpovídajícím etickým zásadám a že bude jednat odpovídajícím způsobem. Dobře. Řekněme, že jedna skupina lidí, zde americký lid, vám platí 400 000 dolarů ročně za to, že jste prezidentem USA. Ale pak jiná skupina lidí investuje během řady let do vás, vašich přátel a jejich obchodních aktivit 1,4 miliard dolarů. Koho z nich budete mít radši? Kdo je pak váš táta? Protože to je částka, kterou rodina Saůdů a jejich partneři dali Bushovým a jejich přátelům za posledních třicet let. Bylo to velmi příjemné shledání s přáteli. Je nezdvořilé předpokládat, že když se Bushovi ráno probudí, přemýšlejí možná o tom, co je nejlepší pro Saůdy a ne o tom, co je nejlepší pro vás a pro mě? Protože za 1,4 miliard dolarů si nekoupíte jenom spoustu letenek. Ale také spoustu lásky. Tento důvěrný vztah s režimem, který Amnesty lnternational obviňuje z masového porušování lidských práv, se musel Bushovým dříve nebo později vymstít. Teď po 1 1. září budil tento vztah rozpaky a Bushovi dávali přednost tomu, aby se nikdo na nic neptal. Vyšetřování mělo začít 1 2. září. Nebyl důvod, proč by nemělo začít. Zemřelo tam tři tisíce lidí. Byla to vražda. Nejdřív se Bush pokusil zabránit Kongresu, aby zahájil vlastní vyšetřování. Pro nás je důležité, abychom neprozradili, jak získáváme informace. To by nahrávalo nepříteli. A my bojujeme s nepřítelem. Když nemohl zastavit Kongres, pokusil se zabránit vytvoření nezávislé vyšetřovací komise. Prezidentův postoj byl odchylkou od zvyklostí. Nezávislá vyšetřování se prováděla v době Pearl Harboru i po vraždě prezidenta Kennedyho. Ale když Kongres ukončil své vlastní vyšetřování, Bushův Bílý dům uvalil cenzuru na 28 stran tohoto textu. Všichni na prezidenta naléhají, aby tu zprávu odtajnil. Vládní úředníci řekli NBC News, že většina utajeného materiálu se týká Saúdské Arábie. Poskytli jsme nadstandardní spolupráci předsedům Keanovi a Hamiltonovi. Nedostali jsme materiál, který jsme potřebovali. A nedostali jsme ho včas. -Budete vypovídat před komisí? -Před touhle komisí? Víte, že nevypovídám pod přísahou. Ale rád k nim zajdu na návštěvu. Je to dobré k tomu, aby ta rána, kterou mám v srdci, kterou od 1 1 . září v srdci… Přišla jsem o manžela… Patnáct let… Jsem sama… Musím vědět, co se mu stalo. Vím jenom to, co zjistila pitva… Ten muž byl můj život a já nevím jak dál. Chodila jsem do jednoho kurzu a tam se mě zeptali, co budu dělat příštích pět let. Kdybych nepracovala pro tu komisi, neměla bych žádný důvod žít. Takže tohle je moc důležité. Moc důležité. Za nezájmu Bushova kabinetu podalo přes 500 příbuzných obětí ůtoků z 1 1. září žalobu proti saůdské královské rodině a dalším lidem. Jaké právníky saůdský ministr obrany najal, aby se postavil proti těmto rodinám ? Advokátní kancelář Jamese A.Bakera, důvěrného přítele rodiny Bushových. Stojíme tady mezi třemi význačnými body americké krajiny: Hotel Watergate a kancelářská budova. Tamhle je Kennedyho středisko. A tamhle ambasáda Saúdské Arábie. Jak velké jsou investice Saúdů v Americe? Mluví se o částce kolem 860 miliard dolarů. -Říkal jste miliard? -Miliard. To je hodně peněz. Kolik procent naší ekonomiky to je? Pokud jde o investice na Wall Streetu, tedy o americké akcie, je to asi šest až sedm procent Ameriky. Vlastní značnou část Ameriky. A většina těch peněz jde do investičně spolehlivých firem. Citigroup, Citibank: jejich největším akcionářem je Saúd. Saúdové jsou také významnými investory v AOL/Time Warner. Dočetl jsem se, že Saúdové mají v našich bankách bilion dolarů. Co by se stalo, kdyby se jednoho dne rozhodli ten bilion dolarů vybrat? To by pro naši ekonomiku byla obrovská rána. Pane Moore, můžu s vámi na okamžik mluvit? Já jsem Steve Kimball, agent tajné služby. -Těší mě, pane. -Chceme si jenom něco ověřit. Natáčíte dokument týkající se ambasády Saúdské Arábie? Ne. Natáčím dokument a jedna jeho část se týká Saúdské Arábie. Ačkoli jsme nebyli v blízkosti Bílého domu, z nějakého důvodu se tam objevili agenti tajné služby a ptali se, proč stojíme na ulici naproti saůdské ambasádě. Nechceme dělat žádné problémy. Jenom nás zajímalo, co se tady děje. Nevěděl jsem, že tajná služba hlídá zahraniční ambasády. -Obyčejně ne, pane. -Máte se Saúdy nějaké potíže? -Bez komentáře, pane. -Budu to brát jako ano. Děkuju. Ukázalo se, že saůdský princ Bandar je zřejmě nejlépe střežený velvyslanec v USA. Americké ministerstvo zahraničí mu poskytuje šestičlennou ochranku. Vzhledem k tomu, že on a jeho rodina a saůdská elita vlastní sedm procent Ameriky, není to asi špatný nápad. Bandar byl Bushovým tak blízký, že ho považovali za člena rodiny. Dokonce pro něho měli přezdívku: Bandar Bush. Dva dny po 1 1. září pozval George Bush “Bandara Bushe“ na soukromou večeři do Bílého domu. Ačkoli Bin Ládin je Saůdský Arab, Al-Kajda je financována ze saůdskoarabských peněz a patnáct ze sedmnácti ůnosců bylo ze Saůdské Arábie, velvyslanec Saůdské Arábie 1 3. září neformálně povečeřel s naším prezidentem. O čem spolu mluvili? Vyjadřovali si vzájemně ůčast? Nebo si vyměňovali názory? Proč Bandarova vláda zabránila americkým vyšetřovatelům, aby se setkali s příbuznými těch patnácti ůnosců? Proč se Saůdská Arábie zdráhala zmrazit jejich ůčty? Ti dva spolu vyšli na Trumanův balkón, aby si Bandar mohl vykouřit doutník a vypít koktejl. V dálce, za řekou Potomac, byl Pentagon, částečně pobořený. Jestlipak pan Bush řekl princi Bandarovi, aby si nedělal starosti, protože on už má vymyšlený plán? 1 2. září jste přišel do úřadu, abyste vymysleli plán, jak odpovíme Al-Kajdě. Jakou reakci jste zaznamenali ze strany vládních úředníků? Co vám toho dne prezident řekl? Prezident mně a mým lidem jasně a s neskrývaným zastrašováním naznačil, že chce, abychom se vrátili s důkazem, že za událostmi 1 1 . září stojí lrák. Oni měli lrák na mušce, ještě než se dostali do úřadu. Ptal se vás i na jiné státy? Ne. Řekl: “lrák, Saddám. Najděte důkazy. Pak přijďte.“ Týkaly se jeho otázky víc lráku než Al-Kajdy? Jednoznačně. Na Al-Kajdu se mě neptal. A jak tehdy reagoval ministr obrany Donald Rumsfeld? A jeho náměstek Paul Wolfowitz? Když jsme mluvili o bombardování základen Al-Kajdy v Afghánistánu, Rumsfeld řekl: “V Afghánistánu nejsou žádné dobré cíle. Budeme radši bombardovat lrák.“ A my jsme řekli: “Ale lrák s tím nemá nic společného.“ To jim zjevně nevadilo. Ale nejdřív museli vyřešit Afghánistán, protože všem bylo jasné, že na nás zaútočila Al-Kajda. A Al-Kajda byla v Afghánistánu. Američané by jim netolerovali, aby Afghánistán nechali být. USA začaly bombardovat Afghánistán pouhé čtyři týdny po 1 1. září. Pan Bush řekl, že to dělá, protože tálibánská vláda poskytuje bin Ládinovi ůtočiště. Vykouříme je z jejich děr. Vykouříme ho z jeho jeskyně. Vrhneme se na něj a vykouříme ho ven. Navzdory těmhle siláckým řečem toho Bush moc neudělal. To, co udělali, bylo pomalé a nedostatečné. V Afghánistánu nasadili jenom 1 1 000 vojáků. Tady na Manhattanu je víc policistů, než kolik máme v Afghánistánu vojáků. Prezident zfušoval naši reakci na 1 1 . září. Měl jít rovnou po bin Ládinovi. Americkým jednotkám trvalo dva měsíce, než se dostaly do oblasti, kde se bin Ládin skrýval. Dva měsíce? Masový vrah, který zaůtočil na Spojené státy, dostal dva měsíce náskok? Který soudný člověk by něco takového udělal? Říkal někdo: “Dobrá trefa?“ Nebo šlo ve válce v Afghánistánu o něco jiného? Odpověď možná najdeme v Houstonu ve státě Texas. V roce 1 99 7, když byl George W.Bush guvernérem v Texasu, přiletěla afghánská delegace tálibánských vůdců do Houstonu. Tam se setkali s vedením Unocalu, aby spolu jednali o stavbě plynovodu přes Afghánistán, kterým by se odváděl plyn z Kaspického moře. A kdo získal kontrakt na těžbu v Kaspickém moři tentýž den, kdy Unocal podepsal dohodu o plynovodu? Halliburton. Firma, v jejímž čele stál muž jménem Dick Cheney. Z hlediska vlády USA to byl takřka zázračný plynovod, protože mohl sloužit mnoha účelům. A kdo ještě mohl profitovat ze stavby tohoto plynovodu? Kenneth Lay, největší sponzor Bushovy prezidentské kampaně, a dobří lidé z Enronu. O této cestě referoval pouze britský tisk. Později, v roce 200 1, pouhých pět měsíců před 1 1. zářím, přivítal Bushův ůřad zvláštní delegaci Tálibánců, která přijela do USA, aby vylepšila pověst tálibánské vlády. Uvěznili jste ženy. To je strašné! Je mi líto vašeho manžela. Asi to s vámi nemá lehké. Tálibánský ministr navštěvuje naše ministerstvo zahraničí, aby se setkal s představiteli USA. Proč Bushova vláda dovolila, aby tálibánský předák navštívil USA, když věděla, že Tálibán poskytuje ůtočiště muži, který zaůtočil na USS Cole a na naše africké ambasády? 1 1. září tomu zřejmě učinilo přítrž. Když byla invaze do Afghánistánu dokončena, udělali jsme z Hamída Karzáía jejich nového prezidenta. Kdo byl Hamíd Karzáí? Bývalý poradce Unocalu. Bush pak jmenoval naším zástupcem v Afghánistánu Zalmaje Khalilzada, který také býval poradcem Unocalu. Už asi chápete, k čemu to celé směřuje. Rychleji, než byste řekli “černé texaské zlato“, podepsal Afghánistán s okolními zeměmi dohodu o stavbě plynovodu, kterým se bude přes Afghánistán odvádět plyn z Kaspického moře. A jak to dopadlo s Tálibánem ? Většina jich utekla. Stejně jako Usáma bin Ládin a většina členů Al-Kajdy. Teror je větší než jedna osoba. A on je osoba, která ztratila na významu. Takže já nevím, kde je. Abych vám řekl pravdu, moc se jím nezabývám. Moc se jím nezabývá? Co je to za prezidenta? Jsem válečný prezident. Rozhoduju tady v Oválné pracovně o věcech zahraniční politiky a přitom myslím na válku. Když teď válka v Afghánistánu skončila a bin Ládin byl zapomenut, “válečný prezident“ měl nový cíl: Americký lid. Federální policie upozornila na neobvyklou hrozbu. FOX News získala bulletin FBl, který varuje, že teroristé by mohli použít psací pera naplněná jedem, stejná jako má James Bond. Amerika je pouhé čtyři dny před Vánoci ve stavu pohotovosti. …možná teroristická hrozba. Stejně vážná nebo horší než 1 1 . září. Ale kde? Jak? Nejedná se o žádné určité zprávy. Dejte si pozor na modely letadel naplněné výbušninami. FBl varuje, že zvlášť velké riziko únosu hrozí trajektům. Mohl by se tenhle dobytek stát terčem teroristického útoku? -Strach je účinný. -Ano. Strach je účinný. Když se lidé bojí, máte je ve své moci. A jak v nich vyvoláte strach? Vyvoláte ho tak, že vytvoříte ovzduší neustálého ohrožení. Zahrávali si s námi jako kočka s myší. Vyhlásí červený stupeň ohrožení, pak oranžový, pak zase červený. Vydávají matoucí prohlášení, která jsou k zbláznění. Svět se po 1 1 . září změnil. Změnil se, protože už nežijeme v bezpečí. Cestujte letadly a užívejte si skvělých destinací v USA. Žijeme v prostředí, které se možná ukáže jako nejvíce nebezpečné v dějinách lidstva. Vemte své rodiny a užívejte si život. Teroristé hledají všechny způsoby, jak by nás ještě smrtelněji zasáhli. -Jeďte na Floridu do Disneylandu. -Je to jako výcvik psa. Když mu zároveň řeknete “Sedni!“ a “Lehni!“, pes neví, co má dělat. Tak se zacházelo s americkým lidem. To, co udělali, bylo velmi chytré a velmi podlé. Musíme se teroru postavit. Vyzývám všechny národy, aby ze všech sil pomáhaly zastavit tyto teroristické vrahy. Děkuju vám. A teď se podívejte na ten drajv. Budu potřebovat ještě jeden. Oni podle mého názoru, dokud bude tahle vláda u moci, nepřestanou tu a tam podněcovat v lidech strach. “Kdybyste náhodou zapomněli.“ Stupeň ohrožení na zelenou ani na modrou neklesne. Není jednoduše možné, aby někdo žil trvale v takovém napětí. Americké rodiny dnes čelí tvrdé skutečnosti, že už nežijí v bezpečí tak jako dřív. Dealeři a narkomani shánějí svůj další šleh, na ulicích se potloukají gangy a teroristická hrozba je stále větší, a proto roste potřeba ochrany. A teď je tato ochrana možná. Zytech Engineering vyvinul a otestoval bezpečnostní místnost, kterou si konečně mohou pořídit i běžní Američané. Je to ochrana, která byla dříve dosažitelná jen pro bohaté a mocné. Můžete tady sedět, popíjet své nejlepší bordeaux a užívat si života, zatímco venku propuká chaos. Každá americká rodina by se měla připravit na teroristický útok. Teď je na řadě únik z mrakodrapu. John Rivers je ředitel firmy specializované na výrobu padáků. -Dobré ráno, Johne. -Dobré ráno, Matte. Řekněte mi něco o výrobku, který se chystáte uvést na trh. Je to únikový padák určený pro případ krajní nouze. Jak vysoko člověk musí být, aby ten padák fungoval? Stačí být v desátém patře. Může si to člověk nasadit sám? Ano. Trvá to jen třicet vteřin. Je to velmi snadné… Velmi snadné… Ale když si náš padák pořídíte, je lepší párkrát si to vyzkoušet. Jamie se do toho nějak nemůže dostat. Opravdu si myslíte, že člověk zachvácený panikou bude schopen správně s tím zacházet? Určitě. Jamie nejspíš nikdy v životě takovou věc na sobě neměla… Prostě když si to koupíte, musíte to párkrát vyzkoušet. Ačkoli stupeň teroristické hrozby je stále vyšší, obyvatelé Saginawu pokračují ve svých vánočních pochůzkách. Frances Stroiková a její rodina dělají poslední nákupy, a přitom vědí, že Al-Kajda se chystá zaútočit na Ameriku. Frances se v Saginawu necítí o nic bezpečněji, -než kdyby žila v New Yorku. -Midland je blízko. A Detroit taky není daleko. Lidé tady mají důvod mít obavy. Člověk nikdy neví, kde teroristé udeří. Ale jeden možný cíl, o kterém se teroristé výslovně zmínili, zamotal bezpečnostním složkám hlavu. Městečko Tappahannock ve Virginii s dvěma tisíci obyvatel. Takový útok by mohl rozšířit strach, že ani tady, na americkém venkově, není nikdo docela v bezpečí. Ve večerních zprávách se říkalo něco o teroristickém poplachu v Tappahannocku. -Co vám FBl řekla? -Zavolali mi. Řekli slovo “Tappahannock“, a tím to celé začalo. Zachytili nějaký rozhovor, ale nebyli si jistí. Tady je okres Rappahannock. Tady je řeka Rappahannock. Existuje místo jménem Rappahannock a oni to popletli. Tohle je Tappahannock, ne Rappahannock. -Je tady možný teroristický cíl? -My o žádném nevíme. -Může se to stát kdekoli. -Máme tady Wal-Mart. Pořádáme tady večeře pro spoustu lidí. -Možná Wal-Mart. -Jste podezíravý vůči cizím lidem? Ano. Stejně jako všichni. -Tak to prostě je. -Když se na některé lidi dívám, říkám si: “Můj Bože, nejsou zrovna oni teroristi?“ -Mohlo by se to stát právě teď. -Nevěřte lidem, které neznáte. A i když je znáte, stejně jim nemůžete věřit. Od Tappahannocku po Rappahannock, v každém americkém městě a vesnici se lidé báli. A obrátili se k svému vůdci, aby je chránil. Ale před čím je měl chránit? Ať orel vzlétne… …jako nikdy dříve… …ze skalnatého pobřeží ke zlatému břehu… Ať mocný orel vzlétne… Seznamte se s Johnem Ashcroftem. V roce 2000 kandidoval podruhé do Senátu za stát Missouri. Jeho protikandidát zemřel měsíc před volbami. Voliči dali přednost tomu mrtvému. Tak ho George W.Bush jmenoval svým ministrem spravedlnosti. Přísahu skládal na celý stoh Biblí, protože když někdo nedokáže porazit mrtvého, potřebuje všechnu dostupnou pomoc. V létě před 1 1. září řekl Ashcroft řediteli FBl Thomasi Pickardovi, že už o teroristických hrozbách nechce slyšet ani slovo. Pan Watson vás vyhledal a řekl vám, že ClA má vážnou obavu z teroristického útoku. Vy jste řekl, že jste na vašich schůzkách tuto zprávu ministru spravedlnosti několikrát tlumočil. Je to tak? Říkal jsem mu to nejméně dvakrát. A podle vyjádření vašeho štábu vám pan Ashcroft řekl, že už o tom nechce slyšet. -Je to pravda? -Ano. FBl toho léta věděla, že členové Al-Kajdy pobývají v USA a že bin Ládin rozesílá své agenty do leteckých škol po celé zemi. Ale Ashcroftovo ministerstvo dělalo mrtvého brouka. Nicméně po 1 1. září přišel Ashcroft s několika skvělými nápady, jak chránit Ameriku. Vlastenecký zákon USA, schválený Kongresem a podepsaný prezidentem šest měsíců po útocích změnil způsob, jakým vláda vykonává svoji moc. Tento zákon jí umožňuje prohlížet lékařské a finanční záznamy, odposlouchávat rozhovory a dokonce i kontrolovat, jaké knihy si odnášíte z knihovny. Ale lidé nám většinou říkali, že kvůli boji s terorismem jsou ochotni vzdát se některých svých práv. -Možná je to tak správně. -Je to hodně smutné, ale musí to být. Ano. Něco se muselo udělat. Tohle jsou členové Fresna pro mír, mírové komunity v kalifornském Fresnu. Narozdíl od nás měli brzo zjistit, k čemu Vlastenecký zákon skutečně slouží. Scházejí se každý týden, aby diskutovali o míru. Sedí u stolu, vyprávějí si příhody, jedí sušenky… Někteří i víc než jednu. Tohle je Aaron Stokes, člen Fresna pro mír. Ostatní členové ho měli rádi. Chodil na naše schůzky. Každý pátek večer jsme stáli na rušném místě ve Fresnu a on chodil s námi, rozdával letáky… V červnu s námi jel na demonstraci proti Světové obchodní organizaci. Ale jednoho dne Aaron na setkání nepřišel. Četla jsem se svým známým Danem nedělní noviny, a když jsem je vzala do ruky, v lokální příloze mě upoutala Aaronova fotka. V tom článku se psalo, že šerifův člověk byl zavražděn, a pod fotkou bylo jméno, které nebylo správné. Psalo se tam, že je člen šerifovy protiteroristické jednotky. To je pravda. Na té fotce v novinách nebyl ten Aaron Stokes, kterého znali. Ve skutečnosti to byl zástupce šerifa Aaron Kilner. Měl za ůkol proniknout do jejich skupiny. Šerif Pierce přiznal, že Aaron Kilner dostal pověření, aby pronikl do Fresna pro mír, a že mohl pronikat do organizací, které byly otevřené veřejnosti. Člověku hned bylo jasné, proč policie špehuje takové skupiny. Podívejte se na ně. Teroristická sešlost na první pohled. Tohle je Barry Reingold, opravář telefonů na penzi z Oaklandu v Kalifornii. Barry rád chodí do posilovny. Jednou mezi kardio-tréninkem a posilováním svalů se Barrymu zachtělo mluvit o politice. Byli jsme v posilovně, a když jsme skončili, mluvili jsme o 1 1 . září, o Afghánistánu a o bin Ládinovi a někdo řekl: “Bin Ládin je hajzl, že zabil tolik lidí.“ A já jsem řekl: “To je pravda. Ale nikdy nebude takovej hajzl jako Bush, který shazuje bomby po celém světě jenom kvůli naftě.“ Barry se nemusel obávat, že by ho policie špehovala. Jeho kamarádi z posilovny ho velmi ochotně udali sami. Dával jsem si šlofíka, bylo asi půl druhé nebo dvě odpoledne. A oni přišli ke mně domů a já jsem řekl: “Kdo je to?“ Oni řekli: “Tady FBl.“ Říkal jsem si: “Co tady chtějí?“ Ano. FBl navštívila Barryho a nepřišli si zacvičit aerobik. Zeptali se mě: “Mluvil jste s lidmi o 1 1 . září, o bin Ládinovi, naftě a Afghánistánu?“ Já jsem řekl: “Hodně lidí o těchhle věcech mluví.“ Mám pocit, že moje práva byla pošlapána. Když mi někdo chce něco říct v posilovně, proč ne? Ale nemusí to říkat FBl. Přijdou za mnou, když si dávám šlofíka. Není to nic, za co bych se měl stydět. Je to naprosto transparentní. Na Vlasteneckém zákoně není nic, za co bych se styděl. Mám bezplatnou linku. Zavolejte mi. Jestli někdo tento zákon porušil nebo zneužil, jestli někdo bude protěžován, dejte mi o tom vědět. Lid Spojených států mě platí, abych prováděl dozor. Tak ho provádím. Toho dne, kdy byl ten zákon předložen, Trent Lott řekl: “Teď možná budeme moct dělat to, co jsme chtěli dělat už dávno.“ Diktatura by holt byla mnohem jednodušší, o tom není pochyb. Celou tu dobu to měli někde v šuplíku, všechny ty představy, co by chtěli dělat. A přišlo 1 1 . září a oni si řekli: “Teď máme šanci! Chopme se jí!“ lhned se vynořil předpoklad, že musí dojít k omezení některých našich práv. Některé definice v tom zákoně jsou znepokojivé. Především definice teroristy… Je tak široká, že se do ní vejdou lidé… Jako já? Nikdo ten zákon nečetl. To je celý problém. Protahujou to do půlnoci, v noci přeruší jednání a druhý den ráno, když se sejdeme, ten zákon projde. Jak mohl Kongres schválit Vlastenecký zákon, -aniž by ho vůbec četl? -Posaď se, synu. My většinou návrhy zákonů nečteme. Dovedeš si představit, co by to obnášelo, kdybychom měli číst každý zákon, který schválíme? Jednu výhodu by to mělo: Zpomalil by se legislativní proces. Nemohl jsem uvěřit, že prakticky žádný člen Kongresu před hlasováním Vlastenecký zákon nečetl. A tak jsem se rozhodl, že jediná vlastenecká věc, kterou můžu udělat, je přečíst jim ho sám. Členové Kongresu, mluví k vám Michael Moore. Chci vám přečíst Vlastenecký zákon USA. Část první, odstavec 21 0 tohoto zákona zní… Můj úkol je ochránit naši vlast. A to je přesně to, co uděláme. Ale někdo po mně chtěl, abych mu objednal jídlo. To budete vy. Co si dáte? Objednám nějaká žebírka. Všichni víme, že chránit vlast s prázdným žaludkem je nemožné. A abychom mohli žít v bezpečí, všichni musíme něco obětovat. Zvláště malý Patrick Hambleton. Každý z nás jistě má svůj příběh o tom, co zažil na letišti. Ale tenhle je můj oblíbený: Teroristická hrozba spočívající v mateřském mléku jeho mámy. Myslela jsem, že bude stačit, když si ho dám trochu na rty. Dívala se na mě, jako že se ho musím napít. Pak řekla: “Musíte ho vypít víc.“ A nakonec jsem z čtvrtlitrové lahve mateřského mléka polovinu vypila, a pak jsem ho musela stejně vylít, protože jsem se ho dotkla rty. Zatímco bezpečnostní složky dbaly, aby se do našich letadel nedostalo mateřské mléko, zároveň dělaly všechno pro to, aby nikdo na palubě nemohl roznítit zápalnou bombu. -Tohle si do letadla vzít můžu? -Ano. To je v pořádku. Můžete u sebe mít čtyři krabičky zápalek a dva zapalovače. Jestliže Richard Reid, ten co měl v botě ukrytou bombu, mohl podle FBl vyhodit do povětří letadlo, kdyby měl zapalovač, proč Úřad pro bezpečnost dopravy schvaluje, aby si lidé do letadla brali čtvery zápalky a dva zapalovače? Někdo je nejspíš nutil, aby řekli: “Když letadlo přistane, lidé si chtějí rychle zapálit, tak jim jejich zapalovače neberte.“ Chci si v tom udělat jasno. Staříci v posilovně: nebezpeční. Mírové skupiny: nebezpečné. Mateřské mléko: velmi nebezpečné. Zápalky a zapalovače v letadle: žádný problém. Opravdu šlo o naši bezpečnost? Nebo v tom bylo něco jiného? Tohle je místo, kde Tichý oceán omývá břehy Oregonu. Přes sto padesát kilometrů krásného pobřeží na našich hranicích. A kolik je státních policistů, kteří jej díky škrtům v rozpočtu chrání? Jeden. Zaměstnaný na poloviční ůvazek. Seznamte se s policistou Brooksem. Na tuhle část silnice se dostanu jednou, možná dvakrát týdně, když mám službu. A to sem jenom zajedu a obhlédnu to tady. Pokud vím, mohlo by se tady leccos přihodit. Nechci na to radši ani myslet, svírá se mi z toho žaludek. Policista Kenyon musel díky škrtům v rozpočtu přijít na stanici v době svého volna, aby dodělal nějaké papírování. Když sem lidi přijdou, většinou to dopadne takhle. Přečtou si ceduli, že úřad je uzavřen, z čehož v podstatě plyne, že díky škrtům náš úřad nevyřizuje administrativní záležitosti. Dole na dveřích je malý nápis, kde se píše, kdy je úřad uzavřen. Můžou použít telefonní budku, aby se spojili s naší ústřednou. Ale paradoxní je, že ten telefon je krám a moc nefunguje. V polovině případů, kdy někdo zavolá, slyšíme jenom praskání a oni neslyší nic. V úterý nebude hlídkovat žádný oddíl. Ve středu nebude hlídkovat. Ve čtvrtek nebude hlídkovat. Neustále nám někdo volá. Lidi chtějí nahlásit podezřelé vozidlo nebo podezřele vypadajícího člověka. Už na to skoro nereaguju. Nemám na to prostě čas. Jednou jsem se zeptal: “Kolik lidí máme dneska v noci po celém Oregonu ve službě?“ A bylo jich osm. Pro celý stát Oregon. Oregon je podle mě dobrý příklad toho, že bezpečnostní opatření nejsou zdaleka tak bezpečná, jak by lidé rádi věřili. Nikdo mi neposlal příručku s názvem Jak chytit teroristu. Kdybych takovou příručku měl, přečetl bych si ji. Ale nemám ji. Bushův ůřad samozřejmě nerozeslal žádnou příručku o tom, jak se vyrovnat s teroristickou hrozbou, protože o teroristickou hrozbu tady nešlo. Šlo o to nahnat nám dost velký strach, abychom podpořili to, co měli doopravdy v plánu. Pusťte mi to od začátku. -Kolik zbývá času? -Tři minuty. Třicet vteřin. Patnáct vteřin. Deset, devět, osm… Vážení spoluobčané, v tuto chvíli se americké a spojenecké síly nacházejí v počáteční fázi vojenské operace, která povede k odzbrojení lráku, osvobození jeho lidu a ochraně světa před velkou hrozbou. Na můj příkaz zaútočily koaliční síly na vybrané strategicky důležité cíle, aby znemožnily Saddámu Husajnovi vést proti nám válku. 1 9. března 2003 zahájili George Bush a armáda USA invazi do suverénního státu lrák, do státu, který nikdy nezaůtočil na USA. Který nikdy nevyhrožoval, že na USA zaůtočí, který nikdy nezavraždil ani jednoho amerického občana. Čím se to dítě provinilo? Mohlo bojovat proti vašim vojákům? Zbabělci! Šel jsem za tím vojákem s pálkou a řekl mu, ať mě uhodí. Přísahám na Korán! Možná najdeme kus mojí sousedky. Bylo jí dvacet let. Tohle je asi další část jejího těla. Hodně nevinných civilistů bylo zabito. A podle mě je to tím, že americká armáda… Když jsme sem přišli, věděli jsme, že to nebude lehký, a zpočátku jsme stříleli na všechno, co se hýbalo. Když se začne skutečně bojovat, jsme všichni nabuzení a připravení jít do akce. Je to naprostá síla. Člověk ví, že jde do boje, a k tomu mu hraje dobrá písnička. A to nás pořádně nakopne a jsme připraveni jít do toho. Můžeme svůj CD přehrávač připojit na komunikační systém tanku, takže když si nandáme helmu, slyšíme z ní muziku. Tohle posloucháme nejčastěji, když někam jedeme, když zabíjíme nepřátele. Skupina Drowning Pool. To se k naší práci hodí. Písnička Střecha hoří symbolizovala Bagdád, chtěli jsme, aby Bagdád hořel, aby Saddám a jeho režim museli ven. Střecha hoří. Nepotřebujeme vodu, ať ten zmrd shoří. Hoř, zmrde, hoř! Tohle je úplně jiná situace, když se bojuje ve městě a vy sedíte v tanku. Všude je spousta civilistů… Člověk neví, kdo je přítel a kdo nepřítel. Tohle je mnohem skutečnější než počítačová hra. Hodně lidí si myslelo, že stačí zamířit a střílet. Ne. Člověk je tomu tváří v tvář. Hlavně když jede někudy, kam předtím dopadly bomby, a na cestě vidí spálené lidi a všude kolem to páchne, jak tam ty mrtvoly leží a hnijou. Je to mnohem větší hrůza, než si myslíte. Požádali jsme o dělostřelbu a nějaký napalm. Zasáhlo to nevinné ženy a děti. Potkali jsme je na cestě, byly tam holčičky, kterým to ustřelilo nos, a muži, kteří nesli svoje mrtvé manželky. Člověk se s tím nemohl vyrovnat, protože si říkal: “Co to tady sakra děláme?“ Možnosti přesného určení cíle a péče, s níž se cíle vybírají, jsou impozantní, jak se každý mohl přesvědčit. Dostal jsem ho. Dobře. Teď toho druhého. Péče a lidskost, s jakou jsou cíle vybírány… Nemají žádné svědomí! Povraždili nás! Zničili naše domy! Bůh zničí jejich domy! Bůh je veliký! Bože, znič jejich domy! lrák zvítězí! Podle vás zabili civilisty? Ano, civilisty! Je to dům našeho strýce! My jsme civilisti. Tady žádní vojáci nejsou. Prosím Boha, aby nás pomstil. Bože, ty jsi moje jediná naděje! To bombardování tady zabilo pět lidí. Bože můj! Bože, zachraň nás před nimi! Bože, kde jsi? Měli bychom našemu prezidentovi důvěřovat ve všem, co dělá, a měli bychom ho podporovat. Zůstat věrní, ať se stane cokoli. -Máte důvěru v tohoto prezidenta? -Ano. Britney Spearsová nebyla sama. Většina Američanů prezidentu důvěřovala. A proč také ne? Poslední rok strávil tím, aby je přesvědčil, že bychom na lrák měli zaůtočit. Saddám Husajn zašel velmi daleko, vynaložil obrovské částky a podstoupil velká rizika, aby získal zbraně hromadného ničení. Saddám Husajn je odhodlaný opatřit si nukleární bombu. Nukleární zbraň. Bunkry skladující chemické zbraně. Mobilní zařízení na jejich výrobu. Víme, že má chemické zbraně. Má je. To je zvláštní. Když Bush nastoupil do ůřadu, jeho lidé říkali něco jiného. Nezískal žádné nové možnosti, pokud jde o zbraně hromadného ničení. Nemůže proti svým sousedům použít ani konvenční zbraně. Dokážeme zabránit, aby se dostal ke zbraním. Jeho vojenské síly nebyly obnoveny. Saddám Husajn podporuje a chrání teroristy, včetně členů Al-Kajdy. Mezi lrákem a Al-Kajdou existovalo spojení. Saddám… Al-Kajda. Saddám… Al-Kajda. Je pouze otázkou času, kdy teroristické státy, vyzbrojené zbraněmi hromadného ničení, nabudou schopnosti dopravit své zbraně do amerických měst. Předkládáme fakta založená na věrohodných informacích. Muž, který nenávidí Ameriku. Je to člověk, který stojí proti tomu, za čím my si stojíme. Je ochoten terorizovat sám sebe. Tak jako Al-Kajda i on nenávidí ten fakt, že my milujeme svobodu. Koneckonců, ten chlápek se kdysi pokusil zabít mého tátu. Podařilo se jim přesvědčit lidi, že lrák představuje hrozbu, ačkoli to tak nebylo. Každý den vám někdo něco nalhává. A lidem to zřejmě nevadí. Demokrati se samozřejmě snažili skoncovat s tímto lhaním. Budu hlasovat tak, aby prezident získal pravomoc, kterou potřebuje. USA jsou připraveny vést koalici ochotných, která provede invazi. Když říkám, že povedeme koalici ochotných, abychom ho odzbrojili, myslím to vážně. -Kdo je v té koalici ochotných? -To se brzo dozvíte. Koalice ochotných. Zúčastní se: Palauská republika! Kostarická republika! lslandská republika! Ovšem žádná z těchto zemí nemá armádu ani zbraně. Takže většina starostí s invazí padne na naši hlavu. Dále se zůčastní… Rumunsko! Marocké království! Maroko nebylo oficiálním členem koalice, ale podle jedné zprávy se nabídlo, že pošle dva tisíce opic, které budou pomáhat s detonací min. -Jsou to lidé s vizí. -Nizozemsko! Jsem hrdý, že je můžu nazvat spojenci. Afghánistán! Afghánistán? Jistě, ten má armádu. Naši armádu. l to je způsob jak vytvářet koalice: často napadat cizí země. Ano, měli jsme mocnou koalici a byli jsme připraveni. Člověk by skoro mohl říct, že je to matka všech koalic. Naštěstí máme v této zemi nezávislé sdělovací prostředky, které nám řeknou pravdu. Lidé se sjednotili kolem prezidenta, vlajky a vojska. A my zvítězíme! Člověk musí být s vojáky, aby chápal, jak jsou nabuzení. Chci vám něco říct: Navy SEALS jsou nejlepší! Záběry, které vidíte, jsou naprosto mimořádné. Když je moje země ve válce, chci, aby vyhrála. lrácký odpor tváří v tvář americké síle ztratil na razanci. To, co vidíte, je epochální událost v dějinách televize a žurnalistiky. Bylo to naprosto elektrizující. Museli mě s mým foťákem svázat vzadu v letadle. Děsivý, synchronizovaný vražedný stroj. Americký tisk je obecně velmi náchylný k předpojatosti. Že jsem neobjektivní a předpojatý? To si pište, že jsem! Ale jednu věc média opomíjela. Byl to osobní příběh každého vojáka, který byl ve válce zabit. Vláda nedovolila, aby kamery ukazovaly rakve, v kterých se vraceli domů. Takové příběhy jsou skličující. Zvlášť když se člověk chystá vyrazit na večírek na lodi. Drazí Američané, hlavní bojové operace v lráku skončily. V bitvě o lrák zvítězily Spojené státy a naši spojenci. 1 62 vojáků zahynulo v nepřátelské palbě. -244 amerických vojáků… -384 amerických vojáků zahynulo… -484 jich zemřelo ve službě… -500 vojáků… -63 1 amerických vojáků… -Víc než 825 vojáků bylo zabito. Největší počet padlých Američanů od války ve Vietnamu. Někteří lidé mají pocit, že když na nás zaútočí, my se rozhodneme předčasně odejít. Neví, o čem mluví, jestli jim jde o tohle. Nechte mě domluvit. Někteří lidé mají pocit, že za těchto okolností tam na nás můžou zaútočit. Já na to říkám: Ať to zkusí. Spojené státy měly v plánu, že sem jednoduše vpochodujou, ale dobýt nějakou zemi vůbec není tak jednoduché. Obnovená bitva o ovládnutí lráku zuří už čtvrtý den a skoro na každém místě země dochází k pouličním střetům. lrák by se mohl stát druhým Vietnamem. Úřady oznámily, že sunnitští a šíitští extrémisté možná začali spolupracovat. Nejsou šťastní, že jsou okupováni. Já bych taky nebyl šťastný, kdybych byl okupován. Dva japonští civilisté a jeden novinář byli uneseni muži, kteří si říkají Brigáda mudžáhidů. Pohrozili, že zajatce spálí zaživa, pokud Japonsko do tří dnů nestáhne své vojáky z lráku. Co se stalo? Zaútočili na náš konvoj. Řeknete nám vaše jméno? Hamill. Thomas. Pentagon uvažuje o tom, že 24 000 vojáků zůstane nasazeno nad rámec své služby. Vím, že naše počty v armádě se snížily. Prý nás tady zadrží. Nečekal jsem, že budu nasazený tak dlouho. Myslím, že to nečekal nikdo. Nemám nejmenší tušení, proč jsem pořád v lráku. Kdyby tady byl Donald Rumsfeld, požádal bych ho, aby rezignoval. Válka se nevyvíjí podle plánu a armáda potřebuje spoustu dalších vojáků, ale kde seženou nové rekruty? Vojenští experti říkají, že ke stabilizaci a obnovení lráku je potřeba třikrát víc vojáků, než je současný počet 1 20 000. Budou je shánět po celé Americe, na místech, která jsou ekonomicky zbídačená. Kde jedním z mála dostupných zaměstnání je vstoupit do armády. Na místech, jako je mé rodné město Flint v Michiganu. Jednou jsem se díval na televizi a ukazovali tam nějaké oblasti, které byly zničeny bombami, a mě při tom napadlo, že některé části Flintu vypadají úplně stejně. A my jsme ve válce nebyli. Podívejte se, kde žiju. Většina těch domů je opuštěná. Chcete mluvit o terorismu? Tak přijďte sem. Prezidente Bushi, přijďte sem. On o tomhle místě ví. Napsal jsem mu e-mail. Na konci ledna 2004 dosáhla nezaměstnanost ve Flintu 1 7%, ale musíte vzít v potaz, že když vám vyprší lhůta, už nejste sčítán. Řekla bych, že máme skoro padesát procent nezaměstnaných nebo částečně nezaměstnaných. Protože i to je nebezpečné. Moje rodina prošla sociálním programem s názvem Job Central. V polovině 80. let jsem díky tomu programu přišla sem. A vyučila jsem se na sekretářku. Dneska jsem asistentka prezidenta té samé pracovní agentury. Máma mi vždycky říkala: “Proč se obětuješ kvůli lidem na okraji?“ Protože oni mě potřebujou. Lidé, kteří nic nemají, za ty musím bojovat. A bojovala jsem za ně celý život. Začala jsem říkat svým dětem: “Armáda je dobrá volba. Nemůžu si dovolit poslat vás na školu. Stipendium vám nepomůže.“ Začala jsem jim vysvětlovat, jaké možnosti se jim v armádě otvírají. Budou moct cestovat po světě. Uvidí místa, které bych jim já nikdy ukázat nemohla. Armáda jim zaplatí vzdělání, které jim já zaplatit nemůžu. Takže armáda je pro děti z Flintu dobrá volba? Armáda je pro lidi z Flintu vynikající volba. Kdo z vás má kamarády nebo příbuzné v armádě? Je někdo z nich nasazený v zámoří? -Můj bratr. -Můj bratranec. -Kde je tvůj bratr? -V lráku. V Německu. Mého bratrance poslali před třemi dny do lráku. Každý týden tady někoho verbujou… Odvádí studenty rovnou z menzy. Jsou lidé, kteří mají poslání. Většina jich slouží jeden víkend měsíčně a dva týdny ročně. Vydělávají si peníze na školu. Chrání svoje obce. V Armádě USA… …to můžeš být i ty! Já půjdu k letectvu. Po škole si vezmu rok volno. A pak se budu věnovat kariéře. Chci být letecký technik. Narazil jsem na jednoho verbíře a bylo to dost zvláštní. Jako kdyby mi nabízel práci a ne mě verboval do armády. Zvláštní bylo to, jak mě a mého kamaráda oslovil. Byli jsme v obchodě a on přišel a podával nám firemní vizitku. Armáda má vlastní vizitky. To jsou rotmistři Dale Kortman a Raymond Plouhar. Jsou jedni z mnoha verbířů určených pro město Flint. V poslední době mají hodně práce. Podívej se! Už utíká. Viděl nás přijíždět. Co to máme tady? Takovej malej frajírek. Pojedeme do obchodního centra v Courtlandu. Nerozhodli se pro bohatší obchodní centrum v Genessee Valley, protože tam se jim nábor mladých lidí moc nedaří. Radši jeli do toho “druhého“ obchodního centra. Půjdeme dovnitř skrz Mervyn’s. Pak to tam projdeme a vrátíme se. Pánové! Přemýšleli jste někdy, že byste vstoupili do armády? Já chci jít na školu a hrát basketbal. -Jsi dobrej? -Jo, hlavně v basketu. Můžeš hrát za námořní pěchotu. Cestovat s jejím basketbalovým týmem po světě. David Robinson byl taky v armádě. To by určitě nebyl problém. Spousta lidí chce být mariňákem, ale nevědí jak to udělat. -Kde pracuješ? -V KFC. -Mohl bys nám tam vyjednat slevu. -Čekají na to, až je odvedeme. Chtěl jsem udělat kariéru jako muzikant. Co kdybychom ti pomohli? Nech to na námořní pěchotě. Určitě znáš Shaggyho. Víš, kdo to je? Jo, ten Jamajčan. Je to bývalý mariňák. Věděls to? Musíš vědět, co je kázeň, když chceš dělat do muziky. Hlavně pokud jde o peníze. Musíš s nimi umět zacházet. Přijď k nám do kanceláře. Promluvíme si, řekneme ti, co o námořní pěchotě víme. Co děláš dneska odpoledne? Nebo zítra? -V pondělí ráno kolem desáté? -To by šlo. -Mám tě někde vyzvednout? -Když jsou sami nebo po dvou, -líp se zpracovávají. -Dámy, přihlaste se do armády. Zelený klobouk za námi. Vypadá moc mladý. Tady máme dva. U tý červený dodávky. Ty běž tamtudy, já půjdu tudy. Sevřeme je. Ty jsi v devátý třídě? Vypadáš starší. Tady je moje vizitka. Přemýšlel jsi o tom, že by ses dal k mariňákům? -Přemýšlel. Ale mám ženu a dítě. -Tak to máš důvod navíc. Chci od tebe jenom pár informací, abych si tě mohl vyškrtnout ze seznamu, že nemáš zájem. -Jak se jmenuješ? -Tvoje telefonní číslo a adresa? Zapiš si ho do seznamu. Rád bych měl šanci užít si studentskej život, všechno to, co mladí můžou dělat, aniž by riskovali, že je zabijou. Svátky tady vyvolávají trochu napětí, narozdíl od všedních večerů, protože my bychom rádi našim klukům dali volno, ale jsme v bojové zóně a moji vojáci to berou jako fakt. Všichni jsou z toho trochu nervózní. Jsme profesionálové. Ochráníme tě. To ti slibuju. V každém domě tady mají právo mít zbraně. Maximum je jedna AK4 7. Když někoho zatýkáme, očekáváme, že bude ozbrojený. Jdeme na to! To je páčidlo na závory. Vypáčíš s ním každé dveře. Kam jde? Půjdu s ní. Říkala, že ho zavolá. Kde je teď? Je tady v domě? Ano? A kde? Běžte! Pozor, Adele! Jeden jde ven. -Jak se jmenuješ? -Suhajb. Co provedl? Je to jenom student. Uklidněte se. Nebude to trvat dlouho. Ceníme si vaší spolupráce. Je to on. Vyveďte ho ven. Musíme se vrátit ke starému rčení: “Získejte si srdce a mysl lidu.“ To je náš úkol. Musíme sem přinést ideál svobody a demokracie. A přesvědčit je, že jsme nepřišli, abychom jim vládli. Co udělal? Proč nám to neřeknete? Co provedl? Nebojte se. Neublíží vám. Začínám sepisovat důkazy. Trvá to asi tři hodiny. Takže to bude pro dnešek všechno a tím končí i Štědrý večer. Veselé Vánoce. Santa přiletěl do lráku jenom kvůli vám. Santo, snažíme se, aby ve vzduchu bylo bezpečno. Považujete se za hrdou Američanku? Jsem nesmírně hrdá Američanka. Jsem asi víc hrdá než ostatní. Když vyvěšuju vlajku, nedovolím, aby se dotkla země… Vím totiž o životech, které byly zmařeny, krvi, která byla prolita, abych tady mohla být a mít svoji vlajku. -Jak často ji vyvěšujete? -Každý den. Začala jsem s tím, když se moje dcera zúčastnila Pouštní bouře. Na mojí verandě vlála stejná vlajka a stejné žluté stuhy a každý den jsem se modlila, aby se moje dcera vrátila domů a aby se děti všech lidí vrátily. -A ona se vrátila. -Vrátila. Máte i jiné příbuzné, kteří byli v armádě? Jistě. Strýcové, tety, bratranci, bratři, otec… -Jste hodně vojenská rodina. -Hodně. Moje rodina je to, co považuju za páteř Ameriky. Ale nejen moje. Jsou stovky takových rodin. Miliony. Na nich je založena tahle země. Považuju se za konzervativní demokratku. -Tak byste se teď označila? -Ano, je to skvělá země. -Ano. Křížek, který nosím na krku, je multikulturní. Věřím totiž, že Bůh nerozlišuje, jakou barvu kůže lidi mají. A moje rodina je multikulturní. Vaše dcera vstoupila do armády. l váš prvorozený syn je v armádě. To je od vaší rodiny velký dar této zemi. Jste hrdá, že máte syna v armádě? Něco vám povím. On to dokázal. Jak jste vnímala odpůrce války v Zálivu nebo ve Vietnamu? Vždycky jsem je nenáviděla. Uráželo mě to. Jako by tupili mého syna. A toužila jsem jim říct: “Vy to nechápete. Oni tam nejsou, protože tam chtějí být.“ Ale pak jsem pochopila, že neprotestujou proti mužům a ženám, kteří tam jsou, ale že protestujou proti válce jako takové. Vím, že jsem voják a že musím dělat svoji práci. Člověk prostě jde a splní svůj úkol… A když vidí to, co vidí, je v tom notná dávka vystřízlivění. Velitel praporu očekává, že budeme nějakým způsobem napadeni, než tam dorazíme. Zatím to bylo docela v klidu. Nic moc se nepřihodilo. Ale uvědomte si, že se něco stát může a nejspíš i stane. Začínají se organizovat. Jsou to děti ze sídlišť, drží hodně pospolu. Vlastně ne děti, ale kluci kolem sedmnácti nebo osmnácti. Utvářejí skupinky. Nenávidí nás. Já popravdě ani nevím proč. Nemorální chování plodí nemorální chování. Když se prezident dopustí nemorálního činu a pošle jinak hodné kluky a holky do války založené na lži, takhle to dopadne. Alí Baba ho má pořád tvrdýho. Proč saháš na cizího… On mu sáhl na vocas. Ti lidé na nás střílí, zabíjejí nás, útočí na nás všemi dostupnými prostředky. Já to nechápu. Snažíme se jim pomoct, ale oni o to nestojí. Slyšíme jenom: “Vypadněte odsud.“ Ale jakmile se jim něco stane, říkají: “Proč jste tady nebyli?“ Nenávidím tuhle zemi. Člověk ztratí kus vlastní duše, když někoho zabije. Tohle tvrzení je pravdivé. Člověk nemůže někoho zabít, aniž zabije část sebe sama. Kdybyste byl povolán, vrátil byste se do lráku? Ne. Co vám pak hrozí za postih? Možná vězení. To je jedna věc. -Jste ochoten to riskovat? -Ano. Nenechám se už… Nedovolím nikomu… …aby mě poslal zpátky zabíjet jiné nešťastné lidi. Zvlášť když pro mě ani pro moji zemi neznamenají žádné ohrožení. To neudělám. Tohle je působivá sešlost. Ti, kdo mají, a ti, kdo mají ještě víc. Někteří lidé říkají, že jste elita. Já říkám, že jste moje základna. Zatímco Bush se staral o svoji základnu a vyznával se z lásky k naší armádě, navrhl snížit plat nasazeným vojákům o 33 procent a příspěvek jejich rodinám o 60 procent. Odmítl zvýšit veteránům o miliardu dolarů dávky na léčebné výlohy a podpořil uzavírání nemocnic pro veterány. Pokusil se zdvojnásobit cenu léků na předpis určených veteránům a postavil se proti vyplácení příspěvků záložníkům v plné výši. A když byl 26. května seržant Brett Petriken z Flintu zabit v lráku, armáda poslala jeho poslední výplatu rodině, ale zkrátila ji o posledních pět dnů, kdy nepracoval, protože byl mrtvý. Říkají, že na žádného veterána nezapomenou, ale zapomínají na spoustu veteránů. Neřekl bych, že jsme byli zapomenuti. Ale opomenuti? Ano. Hodně vojáků bylo opomenuto. Prostě je vynechali. Nedostalo se jim péče, jakou si zasloužili. Zveřejňují se ztráty na životech, ale počty lidí se zraněními a s amputacemi ne. Mám pořád pocit, že mám ruce. A bolí to, jako by mi je drtili ve svěráku. Ale ty léky mi pomáhají, zmírňujou bolest. Je to pak mnohem snesitelnější. Byl jsem zraněn koncem dubna při hlídce v Bagdádu. Pár chlápků nás napadlo ze zálohy. Mám poškozené nějaké nervy… Hodně to bolí. Žiju neustále v bolesti. Beru hodně morfia… To trochu pomáhá. Teď zrovna… prostě se adaptuju. Snažím se vrátit život do normálu. Už nebudu dělat to, co jsem dělal předtím. Byl jsem dost dlouho republikán. A oni z nějakého důvodu… Oni dělají svoji práci velmi nepoctivým způsobem. Budu se hodně angažovat v Demokratické straně, až se odsud vrátím domů. Udělám všechno pro to, aby demokrati vyhráli volby. lrák, Bagdád. Tahle slova mi nic neříkala. Byli jsme na chodbě v prvním patře našeho domu a on plakal a říkal, že má opravdu strach a že nechce odjet do lráku. Mluvili jsme o tom, že někdy je dobré mít strach, protože člověk je pak víc ostražitý. A tehdy mi řekl to, co neřekl nikomu jinému, že ví, že pojede do Bagdádu. Jako všichni i my jsme seděli u televize jako přikovaní. Úplně přikovaní a doufali jsme, že ho aspoň letmo zahlédneme. “Nemohli byste zabrat vrtulníky? Prosíme, ukažte nám ho.“ Toho večera, asi v deset hodin, jsem šla nahoru do ložnice. Ležela jsem v posteli a přepínala programy a všude jsem slyšela: “Black Hawk sestřelen v lráku.“ Teď vám můžu říct jenom to, že armáda včera skutečně přišla o vrtulník typu Black Hawk. Přítomní důstojníci nám řekli, že ve vrtulníku bylo šest osob. Druhý den jsem vstala a řekla si: “Vyžeň ty smutné myšlenky z hlavy. Ježíši, potřebuju tě, potřebuju, abys mi pomohl vydržet to.“ Pak volali z armády, pamatuju si, že jsem zvedla telefon a někdo se mě zeptal, jestli jsem Lila Lipscombová, a já řekla ano. A on řekl: “Matka seržanta Michaela Pedersena?“ Pamatuju si, že jsem upustila telefon. A pamatuju si jenom to, že řekl: “Paní, armáda Spojených států, Ministerstvo obrany vám s politováním oznamuje…“ Víc si nepamatuju. Zmocnila se mě taková bolest, že jsem doslova spadla na zem. Byla jsem sama doma. Nebyl tam nikdo, kdo by mě zvedl. Tak jsem se doplazila ke stolu a visela jsem tam… Pamatuju si, že jsem křičela: “Proč zrovna Michael? Proč jsi mi vzal syna? Proč zrovna jeho? Nic přece neprovedl. Nebyl to zlý kluk. Byl hodný. Proč jsi mi vzal syna?“ Já, já… Nedokážu si představit, jaké to je, přijít o syna nebo dceru. Nebo o manžela nebo třeba i o manželku. A to mě bolí. Máte jeho poslední dopis? Posílal ho 1 6. března, ale dostala jsem ho až týden předtím, než ho zabili. Ahoj, mami. Mrzí mě to, ale nemohl jsem ti zavolat. Před sedmi dny mi vzali telefon. Dostal jsem tvůj dopis i balík. To je skvělá zpráva! Tvůj první vnuk se narodil… …ve stejný den jako tvůj nejstarší syn. Jak se všichni máte? Já se mám docela dobře. Trčíme tady uprostřed písku a bouří. Co je to proboha s Georgem… “chci-být-jako-táta“ Bushem? Poslal nás sem úplně bezdůvodně. Mami, jsem vzteky bez sebe. Opravdu doufám, že toho hlupáka znovu nezvolí. Docela to tady snáším a daří se mi dobře. Stýská se mi po vás. Díky za tu Bibli… …a za knížky a bonbóny. Těším se na vaše dopisy. Pozdravuj celou rodinu a vyřiď jim, že se mi daří dobře. Neočekáváme, že by v nejbližší době k něčemu došlo. Už bych chtěl být doma a žít zase jako předtím. Vyřiď Sputnikovi moje blahopřání. Brzo svého prvního synovce uvidím, jakmile se vrátím do Států. Doufám, že se vám všem daří dobře. A hodně mi pište. Líp se to tady potom snáší. Je čas jít spát, brzo vám zase napíšu. Mám vás všechny rád a chybíte mi. Já chci, aby žil! A nemůžu s tím nic dělat. Ale člověka to bodá u srdce. Chcete svoje dítě zpátky. Je to zvrácené. Rodiče nemají pohřbívat svoje děti. Je mi líto naší rodiny, protože jsme přišli o syna. Ale opravdu lituju těch rodin, které právě teď o svoje děti přicházejí. A kvůli čemu? To je na tom nejhorší. Kvůli čemu? V poslední době se o Halliburtonu hodně mluví. Kritika je v pořádku. My to sneseme. Kritika není selhání. Naši zaměstnanci odvádějí dobrou práci. Živíme vojáky. Obnovujeme lrák. Může se něco zvrtnout? Jistě. Je to válečná zóna. Sloužíme vojákům na základě toho, co známe, ne koho známe. Řeknu vám něco o Halliburtonu, který jsem kdysi řídil. Jsem velmi hrdý na to, co jsem v Halliburtonu udělal, a lidé v Halliburtonu jsou hrdí na to, co dokázali. Necítím nutnost omlouvat se za to, co jsem posledních pět let dělal, že jsem byl výkonný ředitel a předseda velké americké korporace. Tohle je pokus odvrátit pozornost od toho, že nemají žádnou energetickou politiku. Jak řekl ministr energetiky: “Byli jsme mimoděk přistiženi.“ Uprostřed války Microsoft, DHL a jiné akciové společnosti pozvaly Halliburton na konferenci, aby spočítali, kolik peněz lze v lráku vydělat. Jelikož jste se tomuto úsilí věnovali už před začátkem invaze… před osvobozením lráku, jste vy, zástupci průmyslu, vitální součástí tohoto úsilí. A oceňujeme to. Potřebujeme vás. Mnozí z vás dělají byznys jenom v malém. Jak získáme podíl na téhle akci? Magnáti mezi vámi to mají jisté a my ostatní, kdo nemáme šanci získat subdodavatelské smlouvy, pro nás je tady Americká obchodní agentura. Jakmile ta nafta poteče a peníze začnou přicházet, bude to hodně peněz. Druhá největší ložiska nafty na světě. Je jasné, o jaké částky jde. Dostávám stížnosti od iráckých i amerických firem na nedostatečnou průhlednost, na korupci… Myslím si, že zisky velkých amerických společností jsou ohromné. Když si vystavíte fakturu na milion dolarů, a pak uzavřete subdodavatelskou smlouvu na 50 až 70 tisíc dolarů, ten zisk je obrovský. A zaplatí ho americký daňový poplatník. A bude to pořád lepší. Začněte si budovat partnerské vztahy. Až nafta začne téct a jejich rozpočet se zvýší, bude to pořád víc. A dobrá zpráva je, že ať to bude stát cokoli, vláda to zaplatí. Válka je vždycky dobrá pro určité firmy, které na válce vydělávají. Podporujeme americkou vládu a americkou armádu. Skuteční hrdinové války a obnovy lráku jsou muži a ženy armády USA. Jsme velmi hrdí, že je můžeme podporovat. Halliburton dodává teplé jídlo, zásoby, čisté oblečení a komunikační prostředky našim vojákům, aby mohli být trochu blíž domovu. Je to holka! Jsme hrdí, že sloužíme našemu vojsku. Zrovna jsem se dočetla, že Halliburton získal další zakázku, kterou nikdo nezpochybnil. -Protože o tom nikdo neví. -Je to přece v novinách. Ale až potom, když je to hotová věc. Pak už je pozdě. Spojené státy jsou teď velkým hráčem na poli iráckého obchodu s ropou. Američtí vojáci hlídají ropná pole, zatímco texaští naftaři vyhodnocují jejich potenciál. Je to bezpečné pracovní prostředí. Necítíme se ohroženi. Víme, že nás tady dobře chrání, jinak bychom tady nebyli. Není to žádné tajemství. Já si vydělám 2 až 3 tisíce dolarů za měsíc. Zaměstnanec Halliburtonu, který tady řídí autobus, si vydělá 8 až 1 0 tisíc dolarů. To mi vysvětlete. Za 40 pracovních hodin týdně. Každý den jezdí stejnou čtyřkilometrovou trasu. -Co je v tom za spravedlnost? -Na světě není žádná jiná oblast, kde by příležitosti pro nové podnikání byly srovnatelné s těmi, které jsou dneska v lráku. Prezident udělal to, co udělal, a my podporujeme jeho i naše vojáky. A chceme se postarat, aby to úsilí a ty zmařené životy nebyly zbytečné. Kdyby nešlo o naftu, nikdo by tam nebyl. Nikdo by se neobtěžoval. Bohužel, alespoň v nejbližší době bude situace z hlediska podnikání nejspíš dobrá. Nebezpečná situace: dobrá pro byznys, špatná pro lidi. Dneska ve zprávách říkal Rumsfeld a také Wolfowitz: “lrácký lid je na tom mnohem lépe. Není lepší, že jsme se zbavili Saddáma a irácký lid může dělat, co chce, a být opravdu svobodný?“ Budou někdy svobodní? Ne, nikdy svobodní nebudou. A kde jsou zbraně hromadného ničení? Byli jsme oklamáni. A ti nešťastní lidé, mladí muži a ženy, kteří tam umírají, to je zbytečné. Už mlčím. Zemřeli za spravedlivou věc, bránili svobodu a jejich smrt nebude zbytečná. Lila mi zavolala, že přijede z Flintu do Washingtonu na konferenci o vytváření pracovních příležitostí. Říkala, že si udělá čas a navštíví Bílý dům. Bush zabíjel děti. lrácké děti. -Můj syn zabíjel… -Zabíjel moje krajany ve Španělsku. -Protože lži zabíjejí děti. -Ano, můj syn… A zabíjejí všechny ty mladé Američany. A proč? Kvůli naftě. Bush je terorista. Není! Tohle celé je divadlo. Můj syn! To nebylo žádné divadlo! -Kde ho zabili? -V Karbale. 2. dubna. To nebylo žádné divadlo. Můj syn je mrtvý. Není jediný, kdo zemřel. Obviňujte z toho Al-Kajdu. Co to na vás ta žena křičela? Že mám obviňovat Al-Kajdu. Ale Al-Kajda nerozhodla, aby můj syn šel do lráku. Nevědomost, s kterou se každý den setkáváme! Protože oni nic nechápou. Myslí si, že něco vědí, ale nevědí nic. Já jsem si myslela, že chápu, ale nic jsem nechápala. Potřebuju svého syna! Být tady je těžší, než jsem čekala. Ale je to taky osvobozující. Konečně mám místo, kde můžu dát své bolesti a zlosti volný průchod. Asi mě už unavovalo vidět lidi jako Lila Lipscombová trpět, zvlášť když z 53 5 členů Kongresu jen jeden má syna, který byl poslán do lráku. Požádal jsem desátníka Hendersona z americké námořní pěchoty, aby se mnou šel na Capitol zjistit, kolik členů Kongresu přesvědčíme, aby poslali svoje děti do lráku. Pane poslanče, já jsem Michael Moore. Ahoj, Michaele. Rád vás poznávám. Já jsem John Tanner z Tennessee. Jsem tady s desátníkem Hendersonem z americké námořní pěchoty. Desátníku, od roku 68 do roku 72 jsem sloužil u námořnictva. -Mariňáci střežili naši základnu. -Máte děti? -Ano. Bylo by možné nechat je odvést, aby jeli do lráku a pomohli tam? -Mám tady různé letáky. -Jedno z nich má dvě děti. Není moc členů Kongresu, kteří tam mají děti. Vlastně jenom jeden. Tak jsme si říkali, že byste tam měli poslat děti jako první. -Co na to říkáte? -V zásadě s vámi souhlasím. Tak si vezměte nějaké letáky. Aspoň ty o námořní pěchotě. Nechte je kolovat. Povzbuzujte ostatní členy Kongresu, jestli jsou pro válku, ať jdou příkladem. Ať tam pošlou vlastní děti. Děkuju vám, pane. Pane poslanče, já jsem Michael Moore. Snažím se přesvědčit členy Kongresu, aby svoje děti přihlásili do armády a poslali je do lráku. Pane poslanče! Pan poslanec Castle? Pane poslanče Doolittlee. Já jsem Michael Moore. Pochopitelně ani jeden člen Kongresu nechtěl kvůli válce v lráku obětovat svoje děti. A kdo jim to může mít za zlé? Kdo by se chtěl vzdát svých dětí? Vy ano? A on? Vždycky mě udivovalo, že lidé, kteří jsou nuceni žít v nejhorších částech města, chodit do nejhorších škol, kteří jsou na tom nejhůř ze všech, jsou vždycky jako první připraveni bránit tento společenský řád. Slouží v armádě, abychom my nemuseli. Jsou ochotni vzdát se života, abychom my mohli žít svobodně. Dávají nám tento pozoruhodný dar. A žádají za to jednu jedinou věc. Abychom je nikdy nevystavovali nebezpečí, pokud to nebude naprosto nutné. Budou nám ještě někdy věřit? Použil zbraně. Víme, kde jsou. Jsou v okolí Tikrítu a Bagdádu a na východě, západě, severu a jihu. Mezi lrákem a 1 1 . zářím existuje těsná spojitost. Boj může skončit jedině jejich úplným a trvalým zničením. Vedeme válku, abychom zachránili civilizaci. Nechtěli jsme ji. Ale budeme bojovat. A zvítězíme. George Orwell kdysi napsal: “Nejde o to, jestli je válka skutečná nebo ne. Vítězství není možné. Smyslem války není, aby byla vyhrána. Jejím smyslem je, aby trvala stále. “ Hierarchická společnost je možná na základě chudoby a nevědomosti. Tato nová podoba je minulost a žádná odlišná minulost nemohla nikdy existovat. Válka je v zásadě vždycky určena k tomu, aby držela společnost na pokraji smrti hladem. Válku vedou vládnoucí skupiny proti vlastním poddaným. A jejím cílem není zvítězit nad Eurasií nebo Východní Asií, ale uchránit samotnou strukturu společnosti před každým narušením. V Tennessee mají staré rčení a určitě ho mají v Texasu: Jednou mě oklameš, hanba… hanba ti… Oklamal jsi mě, znovu už se oklamat nenecháš. Pro jednou jsme se shodli. Tento film je věnován Michaelu Pedersonovi, Brettu Petikenovi a všem vojákům z oblasti Flintu, kteří zemřeli v irácké válce. Billu Weemsovi a 2.973 mrtvým, kteří zemřeli 11. září 2001. A nesčetným tisícům, kteří zemřeli v Afghánistánu a lráku