11. září: Nový Pearl Harbor
Mimořádně vydařené dokumentární zpracování událostí 11. září 2001 shrnuje 12 let veřejné diskuze do jednoho komplexního díla. Pětihodinový snímek oceňovaného filmaře Massima Mazzucciho je přehledně strukturovaný do sedmi hlavních kapitol (a řady podkapitol), které se věnují vzdušné obraně, jednotlivým únoscům, uneseným letounům, útoku na Pentagon, zřícenému letu 93, newyorským dvojčatům a budově WTC7. S vědeckou precizností prezentuje a s pomocí celé řady odborníků vyhodnocuje argumenty příznivců i odpůrců oficiální verze předložené veřejnosti. Krok za krokem, bod po bodu a nadevší pochybnost dokazuje, že zpráva vyšetřovací komise o 11. září je pouze nevědecká fikce, pod tíhou faktických argumentů neudržitelná a neobhajitelná.
Už hned 11. Září byl několika komentátory tento den přirovnán k Pearl Harboru. Tento den, stejně jako za Pearl Harboru, budeme považovat za hanebný den americké historie. Něco takového se ve Spojených státech naposledy stalo za Pearl Harboru. Tento hrozný den je jako další Pearl Harbor. Byl tu však taky někdo, kdo ještě ten den navrhl i řešení. Hádejte, co jsme udělali po Pearl Harboru. Našli jsme důkazy, které bychom měli znát, měli bychom to udělat znovu, abychom zjistili, zda se dnes stala ta samá věc. Pravda je, že čím více se začalo nořit informací o 11. Září, tím více si začínáme uvědomovat, že rozdíly obou událostí daly vzniknout až děsivou podobnost. Zatímco obě události byly americkou vládou potřebné pro početí války, v žádném případě to nebylo tak konstatované. Roosvelt věděl, že útok japonců z překvapení rozhněvá veřejnost, tím odstartoval závody ve zbrojení. FDR tím mohl docílit toho, co opravdu chtěl-válku s Hitlerem. Neokonzervativci podle jistého dokumentu předcházejícího 11. Září věděli, že překvapující útok jako za Pearl Harboru rozzuří americkou veřejnost a to jim umožní odstartovat závody ve zbrojení proti afghanistánu. V tomto případě by to byli oni, kdo by docílil toho, co chtěl -Válku se Saddámem Husajnem. Už od začátku kolovala myšlenka, že Saddám je špatná osoba, které je třeba se zbavit. Pronásledování Husajna bylo hlavním tématem, už 10 dní poté, co se Bush stal prezidentem- -8 měsíců před 11. Zářím. Před vstupem do války propagandisté neúprosně pracovali, aby vytvořili přímé spojení mezi Hitlerem a Japonském. Výtisk vydaný ihned po útoku říkal, že 60% věří, že za útokem stojí němci. Bush/Cheyneyho propagandisté ještě více pracovali na přímém propojení mezi Irákem a Usámou bin Ládinem. Na konci roku 2003 bylo až 70% američanů přesvědčeno, že za 11. Zářím stojí Saddám Husajn. Nejvyšší členové Roosveltovy administrativy věděli o útoku na Pearl Harbor předem Generál Marshall, Harold Stark i FDR ve skutečnosti věděli, že Pearl Harbor má být japonci bombardován. Ministr zahraničí Cordell Hull věděl dokonce týden předem, kdy přesně k němu dojde. Cordell Hull byl tehdy ministr zahraničí. Jedno sobotní ráno mi zavolal a odhalil mi, že 7. Prosince má být Pearl Harbor bombardován. Zpravodajské služby už před 11. Zářím vědělo o příchozím útoku. Tak moc se o tom útoku mluvilo. Každý o něm mluvil. George Tanet měl o tom schůze, jiní i v Bílém domě. O Japonském útoku byly tajeny důležité informace před lidmi, kteří mohli přístav chránit a tím minimalizovat počet amerických obětí. Byli dva muži, kteří by těch informací okamžitě využili -admirál Husband Kimmell a generál Walter Short – velitelé Pearl Harboru. Nikdy se k nim však nedostaly. Podle Hilla to byl záměr. Jestli FDR a jeho administrativa zatajili o Pearl Harboru důležité informace, a všechny důkazy naznačují, že ano Pak šlo o záměrné spiknutí za účelem nechat Pearl Harbor prohrát. Před 11. Zářím byly zatajeny důležité informace před protiteroristickým expertem Richardem Clarkem, který mohl zorganizovat obranu a útoku zcela zabránit. Musíte to okamžitě zastavit a říct: „Tuhle zprávu nenechám utéct.“ Musíte dojít k závěru, že šlo o vysoké rozhodnutí CIA to tajit a nikoliv sdílet. V obou případech byla vědomost o příchozím útoku vypovězena před kongresem. V Září 1944 republikánský poslanec Forest Harness před kongresem poprvé promluvil o spiknutí Pearl Harboru. Řekl, že tři dny před útokem varovala australská vláda Washington, že se na Havaj připravuje Japonské letectvo. Ale, že ty informace pak byly zadrženy před Kimmellem a Shortem. Po 11. Září Republikánský reprezentant Curt Weldon vypověděl o příchozím útoku předběžné informace, které byly ihned zadržené od zpravodajských služeb. To je zatajování faktů, před američany, jak jsme mohli 11. Září zabránit a tají se to dodnes. Když čestní úředníci narazil na důležité informace o útoku Japonců, šli k nadřízeným jen aby zjistili že tyto informace jsou nežádoucí a potlačené. Šéf námořní zpravodajské služby Washingtonu, kapitán Alan Kirk se dozvěděl o zprávách o příchozím náletu. Ale jeho snahy varovat Kimmella skončily, když mu byla přidělena jiná práce. Admirál na Pearl Harboru nemohl vůbec tušit, že by Kirk měl zakázáno ho varovat. V Srpnu 2001 objevila agentka FBI Coleen Rowley informaci, která mohla odkrýt spiknutí z 11. Září. Její memoranda se však přes nadřízené nikdy nedostala. A byla navíc zcela opomíjena při vyšetřování. Ukázalo se, že nečetli zprávu od právníka FBI, který je měl dostat k ministerstvu spravedlnosti. Hodiny před náletem Japonců nebyl Roosveltův předseda štábu bez vysvětlení k dispozici. Což narušilo komunikaci ve velení. Generál George Marshall, člověk, který mohl něco udělat nebyl po celý den k nalezení. Plukovník Rufus Bratton byl ten, co mu měl co oznámit. Pro Brattona, Marshallova nepřítomnost, zrovna, když Americe hrozila válka nemohla být náhodná. V nejkritičtějších okamžicích 11. Září ministr obrany Rumsfeld a další vysocí z armády nebyli k dispozici. Čímž narušili proces rozhodování velení. Po 30 minut jsme nemohli vzlétnout. Zatajování informací však nemusela být podstatná pro úspěch japonského náletu. Vojenská kapacita Pearl Harboru byla totiž rovněž oslabena. Generál Short čelil nedostatku vojáků a měl jen málo letadel. Jeho požadavky pro pro zvýšení počtu byly ignorovány. 11. Září byly na ochranu sektoru, který měl být nejpravděpodobněji napaden k dispozici jen 4 stíhačky. Bylo mi jasné, že se 4 stíhačkama nemůžeme ubránit celé severovýchodní státy. Prezident Roosvelt dal jasný rozkaz nebránit japonskému útoku. Roosvelt řekl generálu Marshallovi, aby poslal zprávu velení Havaje, aby nezasahovali do japonského útoku Že Amerika jim povoluje zaútočit jako prvním. Není pochyb o tom, co tím FDR myslel. Myslel to, že námořnictvo nemůže a nesmí Pearl Harbor ubránit. 11. Září dal viceprezident Cheyney rozkaz ohledně letadla mířícího na Washington, které se nakonec dostalo až k cíli bez sestřelení. Mladík řekl: „Pane viceprezidente, letadlo je 16 km daleko, ten rozkaz stále platí?“ Viceprezident se otočil a řekl: „Samozřejmě, že pořád platí.“ Bylo to právě rozhořčení z vraždy 3000 námořníků, díky čemuž mohl FDR deklarovat válku, na kterou se připravoval měsíce předem Se sebevědomím našch armádních sil a neochvějným odhodláním našich lidí nevyhnutelně vyhrajeme. Bůh nám pomáhej. Bylo to rozhořčení ze 3000 obětí 11. Září, díky čemu mohl prezident Bush vyhlásit válku, kterou plánoval do nejmenšího detajlu. CNN a časopis Time 10. Září hlásili, že Bush plánuje napadnout Afhganistán. Plán podepsal, když se vrátil domů z Floridy Nechť Bůh osvítí a uhlídal Spojené Státy Americké. Děkuji. Potom vznikly oficiální komise, které měly zjistit, zda se nejednalo o nějaké spiknutí. Založili je ty samé osoby, které podle některých měly být v tom spiknutí zapleteni. Jen 3 měsíce po vítězství nad Japonskem senátor Alben Barklay svolal komisi pro vyšetření útoku na Pearl Harbor. Komise vinila především velitele Pearl Harboru, Roosvelta a jeho poradce však zprosťuje viny Její závěry však vykazují známky zatajování a protekce. Když je motiv odhalen, z hrubé nedbalosti se stává zrada V Červenci 2004 vydala komise svou závěrečnou zprávu. 2.5 milionů stránek dokumentů s rozhovory s 1200 lidmi, včetně odborníků, úředníků ze všech zpráv. Zpráva však neslpnila očekávání pozůstalých a vyvolala názor, že 11. Září bylo jen selhání představivosti. Zpráva komise pro 11. Září se ihned stala terčem kritiky hnutí za pravdu o 11. Září. Hnutí tvořené tisíci lidmi a spolčenostmi z celého světa, všech spojených internetem. Zpráva komise je prostým příkladem tvrzení oficiální orazítkované pravdy, která ignoruje všechny důkazy proti ní a jejich krytí, což je nejnápadnější chyba při záměrném opomíjení, chybování a lhaní. Mezinárodní panel vedený výzkumníkem Davidem Ray Griffinem, tvořený 20 odborníky vytvořil seznam nejsilnějších důkazů proti oficiální verzi, které se noří dodnes. Tyto důkazy jsou veřejně k dispozici na jejich stránce ve čtyřech různých jazycích. Navzdory všem důkazům, objevených v posledních desetiletích zde jsou stále lidi, kteří odmítají myšlenku spiknutí z Pearl Harboru a preferují mnohem jednodušší vysvětlení – to oficiální. Nebylo v tom žádné spiknutí. FDR nevěděl. Cordell Hull nevěděl. Ani vláda nevěděla, že japonci zaútočí 7. Prosince. 1941 na Pearl Harbor. Bylo to jen to, čemu se říká „selhání představivosti“. Navzdory všem důkazům, které posledních 10 let prezentovalo Hnutí za pravdu o 11. Září zde je mnoho lidí, kteří otevřeně podporují oficiální vládní verzi a všechny tyto důkazy diskreditují. Tito lidé jsou známí jako „debunkers“. Kteří si kladou za cíl vyvrátit všechny důkazy proti oficiální verzi. Nejvýznačnějším takovým to je v Itálii Paolo Attivissimo. Člen organizace „CICAP“, která otevřeně bojuje proti takzvaným konspiračním teoretikům. Attivissimo se účastnil mnoha přednášek na téma 11. Září, ve kterých se zabýval nejdůležitějšíma otázkama. Nejvýznamnějším obráncem oficiální verze ve Francii to je Jérôme Quirant, který také napsal knihu „11. Září a konspirační teorie“. Quirant se taktéž účastnil mnoha přednášek a televizních debat o 11. Září. Ale vlajkovou lodí všech „debunkers“ na světě to je americký časopis Popular Mechanics. V roce 2006 vydali knihu „Vyvrácení mýtů o 11. Září“, jejíž autoři se rozhodli vyvrátit všechny důkazy proti oficiální verzi, podané Hnutím za pravdu o 11. Září. Jim Meigs je redaktor Popular Mechanics. V roce 2005 se s kolegy rozhodl vzít na paškál faktická a věděcká tvrzení od konspiračního hnutí 11. Září. První výsledky práce vyšly ve článku časopisu a později plně rozšířili v knize „vyvrácení mýtů o 11. Září: Proč konspirační teorie nemohou čelit faktům“. Myslím si, že Popular Mechanics udělali s konspiračními teoriemi o 11. Září jednu z těch nejlepších prací v historii skepticismu. Přesně jak se patří. Tady tvrzení, tady vysvětlení, tady tvrzení, tady vysvětlení. Pak už nemají čemu čelit. Konec zvonec. Ale je to skutečně tak? Debata o 11. Září se dá rozdělit do těchto oblastí tématu: Máme 4 únosy, coby zastřešující události dne. Pak máme tři místa, která byla zasažena 4 letadly. Jedno zasáhlo Pentagon, další havarovalo v Shanksville a zbylá 2 zasáhla New Yorkská „dvojčata“. Téma únosů se dá rozdělit do tří částí: To první se zaměřuje na vzdušnou obranu, jestli její selhání v polapení letadel byl omyl, nebo záměr. Druhé se zabývá únosci, jestli vůbec nastoupili na letadla, nebo byli jen obětní beránci. Poslední se zabývá samotnými letadly, jestli letadla použitá v útocích byla ta samá, co odletěla z letišť ten den, nebo jen něco, co je nahradilo.
Vzdušná obrana (14:52)
Co se okamžitě stává ohledně úlohy armády v den 11. Září podezřelé je fakt, že její vzdušná armáda, která je Obecně považována za nejsofistikovanější na světě nebyla během hodiny a půl schopná polapit ani jedno ze 4 letadel. Pamatuji si jak jsem si říkal: „Kde jsou stíhači?“ Sám jsem bývalý stíhač. A je opravdu neuvěřitelné, že unesená letadla si mohla vesele letět po hodinu a 45 minut, aniž by byla zachycena. Coby bývalý ministr národní obrany, proč si mohla 4 unesená letadla hodinu a půl letět aniž by je stíhači do 5-10 minut vysledovali a seslali na zem? Jestliže ne, coby bývalý ministr národní obrany říkám: Proč ne? Toto zarážející selhání obrany poznamenal i senátor Mark Dayton při jednání o 11. Září. Co je ještě více zarážející je opakované selhání naší armády a dalších odpovědných lidí, kteří se měli řídit standartními procedurami, co měli poslouchat jasné rozkazy od armádních nadřízených. Oficiálním ospravedlněním tohoto selhání se stala teorie o chybování, přehmatech a chybách v komunikaci, známá jako „teorie o inkompetenci“. V ten den bylo mnoho zmatku, lidé nevěděli, co dělat, jak co řešit Nevěděli ani, kde ta letadla jsou. Jedním argumentem pro tuto teorii je fakt, že obrana byla navržena, aby zemí bránila od vnějších hrozeb, ne vnitřních. Pravdou je, že celý NORAD nebyl způsobilý k tomu, aby zemi chránil před domácími útoky. Ve skutečnosti byl navržen, aby nás chránil, před útoky zvenčí. Obrana byla nastavena, aby zemi bránila před útoky zvenčí. Spojené státy byly jako hrad obklopený příkopem. Teroristi se jakoby katapultovali, aby se dostali za hradby Tak se dostali do křehkého nitra Ameriky a zničili ji zevnitř. „Debunkers“ opomenuli, že zodpovědnost sledovat vnitřní únosy neměla akorát armáda. To bylo vždy v kompetenci leteckých dispečerů FAA, nikoliv armády. Jak vysvětluje sám ministr obrany. Ministerstvo obrany bylo orientováno na zahraničí. Naše radary tak byly orientovány na zahraniční, nikoliv vnitrostátní hrozby. To byla FAA, co byla zodpovědna ohlásit únos letadla. Rovněž to vysvětluje i spisovatel a výzkumník Nafeez Ahmed, jak to FAA celé provádí. Konstantní operativní postup říká, že při zjištění, že letadlo letí mimo kurz, pak FAA kontaktuje letadlo a zjistí, co se děje. Pokud je problém, nebo se letadlo neozývá, pak FAA má ihned kontaktovat Pentagon. Ten obvykle do 10 minut vyšle stíhače, které letadlo vysledují, aby zjistili, co se děje. FAA potvrdila, že 11. Září s armádou komunikovala. Kdybyste tak mohli seslat nějaké stíhačky přes FAA, jsou stále pod kontrolou FAA. Nevzlétneme. Spolupracujte s nimi, komunikujte, jak jen budete moct a nechte je vzlétnout. Dalším argumentem pro tuto teorii je, že s vypnutými transpondéry se letadla těžko zachytávala na radaru. Němeli by se přeceňovat. Když únosci jen vypli transpondér. Dispečeři hledali na radaru z tak 4500 bodů Takhle se snažili najít letadlo, které zrovna ztratili Nevěděli, kam letět. Únosci totiž vypnuli zařízení tzv. transpondér, který letadlo lokalizuje. Jakmile se vypne, tak „abrakadabra“ a a malá tečka je z radaru pryč. – Kde? – Nikdo netuší. Toto není pravda. Když se transpondér vypne, dispečeři ztratí jen údaj o nadmořské výšce Ale letadlo můžou stále sledovat, díky „hlavnímu signálu“. Následující příklad ukazuje, jak byl na obrazovce zachycen let 11, poté co byl údajně unesen. Washingtone, máme tu problém s letem AA 11, myslíme, že byl unesen. -Jo Pokračujte. -Ztratili jsme s ním radiokomunikaci, ztratili jsme jeho transpondér Momentálně je západně od Albany a směřuje k jihu. Jo, už ho vidím. Let UA 175 svůj transpondér ani nikdy nevypnul, pouze přepínal. Let UA 175 je právě 80 km severozápadně od New Yorku, když se kód jeho transpondéru náhle změní. Když jsem si všiml, že kód letu 175 se změnil, Ihned jsem zavolal pilotovi a řekl doslova: „Let 175 změnil kód transpondéru“. (kód říká stav letu) Únosce al-Sheiki rozhodně plánoval transpondér vypnout. Ale protože pouze měnil kódy, a transpondér nevypnul tak dispečerům nechal náznaky normálně funkčního letadla i s údajem o výšce. Letadlo, které zasáhlo Pentagon bylo podle tajných služeb bylo sledováno nejméně 30 minut ještě než dosáhl Washingtonu Nelson Garabito byl vysoce postavený agent tajné služby, který chránil vzdušný prostor Bílého domu. První, co jsem udělal bylo, že jsem zvedl telefon, volal známý od FAA a řekl, že mají 4 letadla mimo kurz. 2, co zasáhla „dvojčata“ a 2, co mířila na Washington. Jedno bylo daleko asi 30 minut, druhé asi 45. Letadlo, které bylo 30 minut daleko se stalo nakonec letadlem, které zasáhlo Pentagon Jak se to nejbližší stále blížilo -6 minut daleko, 5 minut daleko. Věděli jsme, že CIA jej sledovalo. Nevěděli jsme, kam letělo, ale pořád se přibližovalo. Let UA 93 byl po unesení sledován také. Sledovali jsme UA 93 a já mluvil s agentem FBI, který mi vysvětloval, že letadlo je nejspíš unesené, popsal mi ostrou otočku nad východním Ohiem a pak se vracel přes jihozápadní Pensylvanii. Letadlo bylo sledováno krůček po krůčku, v podstatě v reálném čase. Momentálně je 19 km západně od Jonestownu. V určitém okamžiku svůj transpondér dokonce opět zapnul, tak mohla jít vidět nejen jeho pozice, ale i výška. Zdá se, že jen krouží Právě znovu naskočil jeho transpondér a je ve výšce 2,5 km. -2,5 km? -2,5 km a má pořád stejný kód jako předtím. Řekněme, že i přes nějaký zmatek byla všechna 4 letadla dispečery po celou dobu sledována. Jako skutečný důvod selhání se jeví vícero vojenských cvičení NORADu, která se 11. Září řídila z jejich základny v Cheyenne Mountain v Coloradu. Jak Webster Tarpley píše ve svojí knize „11. Září: Umělý Teror“: Vojenská cvičení jsou vhodná na síť s bezdrátovým ovládáním určenou k vedení operace se stejným komunikačním systémem používaným jinými důstojníky kteří nejsou nutně součástí spiknutí. Co je velice zajímavé, večer 10. Září klesla úroveň bezpečnosti počítačového systému NORADu, INFOCONu na normální, což je jeho nejnižší úroveň. To by zjednodušilo komukoliv proniknout nebo zmanipulovat síť systému vzdušné obrany. Na 11. Září bylo naplánováno 4 až 10 vojenských cvičení. Některá zahrnovala i falešný únos dopravního letadla. Tento neobvyklý počet cvičení měl dva velké důsledky: 1) Přesunuli velký počet stíhaček nad Kanadu a Aljašku 2) Vytvořili velký zmatek, když byl hlášen skutečný únos. Máme unesené letadlo mířící na New York a potřebovali bychom od vás abyste tam poslali nějaké F-16. Je to skutečný únos nebo cvičení? Ne, toto není žádné cvičení, nebo test. Proces rozkazování k vyslání byl dlouhý a zdlouhavý. Právě jsem mluvil se základnou Otisu, prý přijímají rozkazy NEADS. Zmatek a tlak rostl. Nevím, kam je poslat. Potřebuju směr, místo určení. V těchto okamžicích komunikace začala váznout. Prosím, oznamte, ať se ozvou. Nemůžeme se jim dovolat. Někteří si rychle uvědomili, že simulace začali činit problémy. Ty simulace ukončíme. -Zrušte už ty simulace! Doufám, že se nám podaří ty simulace ukončit, protože tohle je směšná situace. Ale nezrušili. I poté, co byly zasaženy obě věže a každý věděl, že Amerika čelí útoku, cvičení pokračovala. Sledujete televizi? -Ano. -Jen jsem se chtěl ujistit. Já se na to dívám 10 minut. Už byla cvičení ukončena? -Ne, pořád ještě ne. Někdo nad situací zjevně uchopil kontrolu. Zatímco letadlo mírící na Pentagon se rychle přibližovalo ze západu a neznámý zdroj, který nebyl nikdy identifikovaný hlásil, že let AA 11 míří na Kapitol, přestože již zasáhl severní věž. Máme zprávu, že let AA 11 je stále ve vzduchu a že míří na Washington. AA 11 stále letí? To bylo směřováno k tzv. „imaginárnímu letadlu“ Je stále ve vzduchu a je unesený, ale nedokážeme ho zachytit. Stíhači z Langley se ho chystali zadržet. Nevím, jestli od tama chtějí poslat stíhačku. My v Langley jsme připraveni k odletu. – OK Pak byly vyslány směrem k Washingtonu. Foxy pošli stíhačky z Langley k Washingtonu. Ale jiný velící post „Giant Killer“ stíhačky poslal nad oceán. Kam je poslat? -Poslali bychom je nad oblast Wiskey 386. To ale nesedlo centrále. Ti idioti od Giant Killer je poslali nad moře, přestože jsme je už poslali k Washingtonu. Letadlo mířící k Pentagonu v tu chvíli obkroužilo Kapitol, pro Langley už bylo příliš pozdě, aby jej zadrželi. Ani po zásahu Pentagonu cvičení nebyla ukončena. A opět, když byl let 93 ještě unesen, jiný falešný poplach upoutal pozornost z druhé strany. Slyšíte? Tady Delta 89, jiho-jihovýchodně od Toleda. -Delto 89, myslím, že tu je únos. -Kurva! Jižní Clevelande, máme teď jeho kód. -Super, tak ho najděte. Áh, kurva, další! Major Nasypany kontaktoval základnu v Toledu. Promiňte to přerušení, ale je tady možný další únos, asi 80 km východně od Toleda. V jste nejblíž a potřebujeme nějakého stíhače. Ale místo toho, aby poskytla pomoc, úřad byl zpochybňován. Kdo to nařídil? Pane, kdo to nařídil. -Ředitel operace, víc neřeknu. Nasypany o své frustraci řekl svému nadřízenému -plukovníku Marrovi. Řekl to svému veliteli, ten to potom řekne vám, nevěřte mu. Pak zkusili základnu v Duluthu. Co základna v Duluthu? -Tam nemají žádné stíhačky. Nasypany provolal celý západní kvadrant. Tady major Cheyney, haló. -Jé, Cheyney, tady Nasty jak to jde? -Čau, Dobře. -Nám se zrovna moc dobře nedaří, potřebujem od vás z Farga šlohnout nějakou stíhačku. Ale ani tady nebyly žádné stíhačky k mání. Mohli bychom požádat o 2 stíhačky do 15 minut. Vyzkoušeli Syracuse, ale museli počkat nejméně 20 minut. Tady Syracuse, za 20 minut budeme mít k dispozici 2 letouny. Zeptali se Alpeny, ale jejich letadla se právě vracela z výcviku. S Alpenou to nesedí. Jejich 4 letadla se právě vrací. Pak hledali letadla, která byla zrovna ve vzduchu při výcviku. Nemáte ve vzduchu zrovna někoho na výcviku? Nemáta zrovna ve vzduchu nějaké Falcony? Taková letadla však byla „opotřebovaná“. Nemají ale zbraně. cvičili, ale vystříleli všechny náboje. Když ale munici doplnili a konečně mohly vyletět, ukázalo se, že let Delta je jen další falešný poplach. Letadlo bylo unesené, letadlo není unesené. Šlo jen o preventivní zaopatření, právě přistál v Clevelandu. Až když let Delta přistál, vojenská cvičení byla konečně ukončena. Kapitán Taylor mluví k velení na Cheyenne Mountain. Zrušte všechna cvičení, řízená z Cheyenne Mountain. Ještě do té doby se čtvrté letadlo proměnilo v hromádku kouřících trosek. Generál Myers, což byl nejvyšší armádní činitel přesto popírá, že by cvičení jakkoli negativně ovlivnila reakci armády. Otázka zněla, jestli 4 vojenská cvičení co probíhala 11. Září nějak narušila naši schopnost reagovat na útoky. Odpověď je, že je nijak nenarušila. Generál Myers však zapomněl, že ráno 11. Září byly na obranu před teroristy ve východních státech byly k dispozici jen 4 letadla. Bylo mi jasné, že s pouhými 4 stíhačkami nemůžeme bránit celé severovýchodní USA. To byla neskutečná frustrace Nemohl jsem s tím vůbec nic udělat. Myers však místo toho dokonce tvrdí, že vojenská cvičení ve skutečnosti v reakci pomohla. Generál Eberhart, který byl ve velení NORADu vypovídal před komisí pro 11. Září a myslím, že řekl, že naše schopnost reagovat byla lepší. Takže jsme v podstatě neselhali, protože kvůli cvičením byl lehčí přechod ke skutečné akci. Myers rovněž zapomněl, že k přechodu došlo až poté, co všechny události již skončily, asi v 11 hodin. V 11 hodin, co se celou zemí rozšířil poplach, stíhačky kontrolovaly celou oblohu. Naše nebesa se proměnila ve válečnou zónu. Kam jste se otočil jste měl stíhačky a helikoptéry George Bush se 11. Září do Washingtonu vrátil večer. Prezident se konečně vrací do Washingtonu. Čekala na něj eskorta 6 helikoptér. Tehdy oblohu chránilo 300 stíhaček. Kdyby bylo 300 stíhaček připraveno hlídat oblohu ráno 11. Září, skončilo by to taky tak jak skončilo? To nás přivádí k otázce: „Bylo plánování na tolik cvičení na jedinný den pouhá nešťastná náhoda, nebo záměr?“ Abychom si na tuto otázku mohli odpovědět, měli bychom se podívat blíže na různá varování, která vláda USA dostávala měsíce před 11. Zářím. Systém podle šéfů zpravodajských služeb na Jaře 2001 blikal červeně. Americká vláda vždy tvrdila, že věděla, že se nějaký útok blíží, ale, že neměla specifické údaje. Věděl jsem, že se blíží útok. Pak tu ale samozřejmě byla otázka, co s tím udělat. Na to jsme ale neměli specifické údaje. Neznali jsme podrobnosti jako kdy, kde, nebo jak k útoku dojde. Nebyly známé žádné konkrétní hrozby, ohledně naší země, konkrétní místo, způsob atd. Nejsem obeznámen s žádným varováním, o chystaném útoku takového typu v této zemi. Všechna tato tvrzení jsou lživá. Kongresová zpráva o 11. Září odhaluje, že na Jaře a v Létě 2001 přicházel příval varování o možném teroristickém útoku na Spojených Státech, přičemž některá zahrnovala letadla coby zbraně. Pravda je, že New York Times hlásil, že americké letecké úřady byly již v roce 1998 varovány, že Al-Káida se chystá unést dopravní letadlo a zaútočit s ním na významnou americkou památku. London Times napsal, že Britská MI6 2 roky před 11. Zářím varovala americké tajné služby o spiknutí zahrnující únést letadlo a narazit s ním do budovy. Ruský prezident Vladimír Putin veřejně řekl, že svým tajným službám nařídil, aby v Létě 2001 Spojené Státy varovaly že se na USA chystají zaútočit sebevražední piloti. Německá tajná služba v Červnu 2001 varovala CIA, že teroristé na středním východě nacvičují únos letadla Sunday Herald potvrdil, že Británie měsíc před 11. Zářím jasně varovala prezidenta Bushe o vícenásobném útoku letadla. Pak přišlo neslavné memorandum z 6. Srpna. Prezidentu Bushovi bylo v Srpnu řečeno, že Usáma bin Ládin zřejmě plánuje útok na USA zahrnující únos letadla. Jmenovalo se to „bin Ládinův plán napadnout US“. Dvoustránkové memo hlásí, že informace FBI zahrnuje podezřelé aktivity v této zemi. Vykazující připravování se na únos letadla, nebo jiné typy útoků. Asi není náhoda, že 6 týdnů před 11. Zářím FBI radí svému šéfovi, aby přestal létat komerčními letadly. Ministr spravedlnost hodlá letět pouze speciálním letadlem. Ministr spravedlnosti podepsal bezpečnostní radu FBI, aby po zbytek funkce letěl pouze speciálním soukromým letadlem. Tady si můžeme položit první otázku: „Při vědomí o hrozících útocích zahrnující únos letadla, ikdyž při nevědomí kdy a kde by k ním mělo dojít, byl by to dobrý důvod obranu posílit a ponechat na obranu celé země více stíhaček, než obvykle. Proč bylo místo toho naplánováno na jeden den tolik cvičení a na obranu sektoru který měl být nejpravděpodobněji napaden byly ponechány jen 4 stíhačky?“ K ještě většímu zmatení při této situace přispělo vícero náhrad na posledních chvíli a absencí členů ve velení. Předsedou sboru náčelníků štábu byl generál Henry Shelton, 11. Září však nebyl k dispozici. Byl nahrazen svým náměstkem generálem Richardem B. Myersem. Ředitel národních operací FAA byl Ben Sliney. Sliney byl 11. Září v této funkci méně než jeden den. Protokoly po Slineym vyžadovaly, aby mluvil přímo s kooridinatorem při útocích, kterým 11. Září byl generálporučík Mike Canavan. Ten však ten den byl v Portoriku a zjevně to zapomněl oznámit a neměl náhradu. Sliney ohledně tehdejšího zmatení řekl: „To je šílené, je jen jedna osoba. Musí být někdo, kdo by ji nahradil, nebo někdo, kdo by předpokládal, že bude muset dát příkaz. Ve velení NMCC byl generál Montague Winfield, ten však večer 10. Září dal rozkaz kapitánovi Charlesovi Leidigovi, aby ho příští ráno nahradil. Leidig byl tehdy k této pozici však teprve nedlouho certifikován. Také byl na této pozici poprvé v životě. Ve velení NEADS byl plukovník Marr. Ten, když zavolal nadřízenému, generálovi Arnoldovi, kvůli povolení poslat stíhačky ze základny v Otisu, dozvěděl se, že je na schůzi a že se mu nedá dovolat. Marr tedy na něj poslal posla, čímž ztratil drahocený čas, když čekal, až mu opětuje hovor. Když stíhačky konečně vzlétly, bylo už příliš pozdě, aby let 11 zadrželi. Vrchní velitel NORADu byl generál Ralph Eberhart, který byl na letecké základně v Petersonu v Coloradu Eberhart komisi pro 11. Září řekl, že o prvním únosu se dozvěděl v podstatě hned, co let 11 narazil do severní věže. Potom šel do své kanceláře a viděl ve vysílání CNN explozi World Trade Center. Po nárazu druhého letadla mu bylo jasné, že šlo o probíhající a koordinovaný teroristický útok. V tu chvíli Arnold zavolal generálovi Myersovi, aby mu na tu chvíli zvýšil pravomoce, ale přestože oba věděli, že USA je napadena unesenými letadly, žádného nenapadlo zastavit vojenská cvičení a všechny dostupné piloty co nejdřív kontaktovat. A co víc, místo, aby zvedl telefon a vyřešil situaci, tak v nejkritičtějším momentu nasedl do auta a odjel ze základny Petersonu do Cheyenne Mountain. Ale 30 minutová jízda ho zcela vyvedla z míry. Zatímco se Eberhartovi nedalo dovolat, armáda váhala, jak reagovat. Eberhart byla také ta osoba zodpovědná za pokles INFOCONU na nejnižší úroveň bezpečnosti z večera 10. Září. A nakonec tu je Donald Rumsfeld. Jak tvrdí komise pro 11. Září, procedury povinně vyžadovány po koordinátorovi při únosech jsou kontaktovat NMCC a požádat armádu o eskortu letadel, aby letadlo sledovala. NMCC by potom dostala povolení od ministra obrany k poskytnutí armádní pomoci. Jestliže dostali svolení, velení NORADu může dát rozkaz. Ale něco takového je jen těžko provedutelné, jestliže koordinátor při únosech je Portoriku a nikdo neví kým je nahrazen, NMCC je v rukou bažanta a ministr obrany není k nalezení. Donald Rumsfeld řekl CNN, že o tom, že WTC bylo zasaženo se dozvěděl asi 15 minut předtím, než byl zasažen Pentagon. To mělo být asi někdy v 09:22. A poté, co byl Pentagon zasažen, ministr obrany místo toho aby šel na velitelství a nad situací převzal kontrolu tak radši pomáhal lidem na trávníku před Pentagonem. Jakoby Rumsfelda nezajímalo, co se v jeho zemi, která čelí útoku děje. Ministr obrany je vně hořící budovy, místo toho aby byl v Pentagonu. Po 30 minut jsme nemohli letět. Zatímco jsme se strachovali a sledovali, jestli se neozvou z velitelství rozkazy. Když Rumsfeld konečně přišel na velitelství, už bylo po všem. Rumsfeld řekl komisi pro 11. Září, že si situaci uvědomil, když mluvil s viceprezidentem asi v 10:39. To je přes hodinu a půl, co celý svět věděl, že „Amerika čelí útoku“. Proč byly hlavní pozice dány do rukou úplných bažantů a proč bylo tolik velitelů nepřítomných zrovna v den na který bylo naplánováno tolik cvičení? -To je otázka, která zůstává nezodpovězená. Otázka: Po uvědomnění si, že země je napadena unesenými letadly v 09:03, proč Eberhart okamžitě nezrušil válečná cvičení a neobvolal všechny stíhače, aby se vrátila na základnu. Otázka: „Proč mu to nepřikázal Myers poté, co mu Eberhart oznámil, že probíhá útok?“ Otázka: „Proč komise pro 11. Září ani jednomu z nich nepoložila tyto tak zásadní otázky?“ Poslední argument proti „teorii o nekompetenci“ popíše výzkumník Nafeez Ahmed. Pokud se to pokusiíme vysvětlit „teorií o nekompetenci“, pak to nedává smysl. Pokud šlo o nekompetenci, tak bychom očekávali například různé výslechy, jisté tresty, degradace, výpovědi prostě cokoli, co by zavedlo pořádek, aby se to už neopakovalo Jenže k ničemu z toho nedošlo. Ve skutečnosti došlo k přesnému opaku. Po 11. Září spoustu z vysokých velitelů, kteří v tomto katastrofálním selhání figurovalo svou pozici obhájili, nebo byli dokonce povýšeni. Condoleeza Rice, která pod přísahou lhala o informacích o útoku, které vláda měla, byla Bushovou administrativou povýšena na ministryni zahraničí. Generál Eberhart, velitel NORADu který co nejdříve nezrušil válečná cvičení, když věděl, že jeho země čelí útoku, byl zvolen jako velitel nově vytvořeného velitelství severních států což ministerstvo obrano označilo za přední, domácí, armádní, obrannou organizaci národa. Donald Rumsfeld, který činil spíše jen jako divák, než jako ministr obrany, si své místo v Pentagonu udržel a začal vést největší výdaje na armádu od Vietnamské války. Richard B. Myers byl navzdory úplnému fiasku pod jeho velením povýšen na předsedu sboru náčelníků štábu, což je ta nejvyšší armádní fukce. 13. Září byl Myers senátním jednáním podržen, jako by se nic nestalo, zatímco z trosek Ground Zero ještě tahali živé lidi. Zatímco v Pentagonu se armáda jeví ohledně událostí zcela pasivní, v Bílém domě je hodně práce pod vedením viceprezidenta Cheyneyho. Pravda je, že záznamy NORADu odhalily, že Bílý dům má vlastní obranné rakety Haló Washingtone, ujistěte se, že je vzdušný prostor prázdný, naše tajné služby sestřelí ze vzduchu cokoli. Právě jsem dostal zprávu z Washingtonu, že když uvidí cokoli v jejich vzdušném prosoru, ihned to sestřelí. Tato konverzace, ke které došlo zhruba v 10:00 vrhá nové světlo na jeden z nejkontroverznějších problémů 11. Září. -Výpověď ministra dopravy Normana Minety před komisí pro 11. Září z Května 2003. Mineta byl tázán ohledně toho, co se stalo v PEOCu -podzemním bunkru Bílého domu, ze kterého Dick Cheyney řídil celou situaci, poté, co prezidenta Bushe z bezpečnostních důvodů přesvědčil, aby se držel od Washingtonu. Pro plné pochopení tohoto problému je třeba vzít v potaz 2 věci. Jednak, že podle oficiální verze, let 77 narazil do Pentagonu v 09:37, zatímco let 93 havaroval v Pensylvanii v 10:03. Právě na těchto 26 minutách závisí viceprezidentova věrohodnost ohledně jeho úlohy v útocích 11. Září. Ta druhá věc, že rozkaz sestřelit civilní letadlo přišel od prezidenta přes viceprezidenta až po zásahu Pentagonu. Když třetí letadlo zasáhlo Pentagon, rozsah útoku se ohromně rozrostl. Nevěděli jsme, zda bylo uneseno další letadlo. Tak jsem jako první rozhodnutí na Air Force One učinil bylo že jsem našim letcům nařídil, aby sestřelili komerční letadlo, které neodpovídalo. To znamená, že rozkaz, přikázaný před nárazem do Pentagonu vůbec nemohl být o sestřelení letadla. Nicméně, když se předseda Hamilton zeptal na rozkaz sestřelit dozvěděl se od Minety něco nečekaného ohledně letadla, které zasáhlo Pentagon. Zajímá nás rozkaz, myslím že od prezidenta, který nařizoval sestřelit letadlo, které měli pilotovat teroristé. Byl jste na místě, když byl rozkaz vydán? Ne, dozvěděl jsem se o něm, když se letadlo blížilo k Pentagonu. Byl tam mladík a viceprezidentovi řekl: „Letadlo je 80 km daleko“. „Letadlo je 48 km daleko“. A když se dostal k: „Letadlo je 16 km daleko“, zeptal se: „Rozkaz stále platí?“ Viceprezident se otočil a řekl: „Jistěže rozkaz pořád platí, slyšel jste snad něco jiného?“ Já ani nevěděl, co to mělo znamenat. Mluvíte o letadlu, co -O letadlu, které narazilo do Pentagonu. Minetovo svědectví má velký problém. Jestliže rozkaz o sestřelení byl vydán až po zasažení Pentagonu pak, to nápadně zní, jakoby Cheyneyho rozkaz byl nesetřelit letadlo. Hamilton si ihned myslel, že Mineta také mluvil o rozkazu sestřelit letadlo. Jestli to tedy chápu, tak letadlo, které mířílo na Pentagon bylo několik mil daleko mělo být podle rozkazu sestřeleno? No Já jistě nevím. Hamiltona později nahradil komisař Roemer. Pokud jsem vás pochopil, tak jste říkal, že jste nebyl v té místnosti, když padlo rozhodnutí, jak jste odvodil, sestřelit let 77. než narazil do Pentagonu. Správně? Já ani o rozkazu sestřelit nevěděl. Komisaře Roemera pak napadlo jiné řešení. Byla tam nějaká jinákomunikace mezi viceprezidentem a vámi zmíněným Richardem Clarkem? Řídil Clarke ten den také operační centrum? Dick byl v pohotovostní místnosti (část Bílého domu) Takže on v té místnosti rozhodoval, co udělat ohledně sestřelení stejně jako v PEOCu? Nemyslím si, že tam rozhodovali, spíše tam jen od různých agentur sbírali informace. Mohl v té místnosti být někdo, kdo by doporučil sestřelit to letadlo, přičemž by s tím viceprezident souhlasi? Pane komisaři, takové rozhodnutí bych očekával z mnohem vyšších pozic, než těch, co byli v té místnosti. Coby neschopná zjistit něco jiného, komise pro 11. Září provedla několik drsných činů. Zaprvé, Minetovu výpověď jednoduše vyloučili ze závěrečné zprávy. Ve všech konečných 560 stránkách je Norman Mineta zmíněn pouze jednou, a to ohledně zcela nesouvisející okolnosti. Jeho přítomnost v PEOCu je taktéž zcela ignorována. A video jeho výpovědi, kterou jste právě viděli bylo odstraněno z oficiálních stránek komise. Zadruhé, čas Cheyneyho příchodu do PEOCu posunuli na dobu, kdy byl Pentagon již zasažen. V konečné zprávě se píše: „Viceprezident vešel do podzemního tunelu vedoucího do úkrytu v 09:37.“ Což je přesně ten čas, kdy byl Pentagon zasažen. Komise tvrdí, že v tunelu pobyl přes 20 minut, aby dotelefonoval s prezidentem a že do PEOCu dorazil v 09:58. Proč by viceprezident zůstával 20 minut v tunelu, aby mohl telefonovat, když je PEOC vybavený telefonním zařízením všeho druhu vysvětleno nikdy nebylo. Zatřetí, konverzaci s „mladíkem“ komise posunula na 10:03, což by bylo v souladu s oficiální verzí. V závěrečné zprávě se píše: „Někdy mezi 10:10 a 10:15 řekl armádní pomocník viceprezidentovi a dalším že letadlo je 128 km daleko.“ „Viceprezident Cheyney byl požádán o možnost vzletu.“ „Pomocník se za pár minut vrátil a řekl, že letadlo je 96 km daleko.“ „Opět se zeptal o povolení, viceprezident opět řekl, ano.“ Abychom to shrnuli, doba popsaná Minetou jako čas, kdy se letadlo blížilo k Pentagonu se ve zprávě komise stala „mezi 10:10 a 10:15“. Místo Minetových „80 km daleko“ bylo do zprávy napsáno „128 a 96 km daleko.“ Minetových „48 a 16 km daleko“ bylo prostě ignorováno. A Minetův nespecifikovaný rozkaz od Cheyneyho k „mladíkovi“ byl napsán jako rozkaz sestřelit. Vzhledem k času posunutému na období po 10. hodině komise může tvrdit, že konverzace o které mineta mluvil se týkala letu 93, zrovna v době kdy rozkaz o sestřelení už byl vydán a ne letadla, které zasáhlo Pentagon. S touto verzí událostí byl jen jeden problém. Norman Mineta musel být ohledně toho, co prožil zmatený, jakože nemohl být v PEOCu s viceprezidentem, když byl Pentagon zasažen. Aby „debunkers“ tuto teorii podpořili, poukazují na jeho tvrzení, že do Bílého domu dorazil, když byl evakuován. Jestliže oficiální evakuace nastala v 09:45, Mineta nemohl být s viceprezidentem v PEOCu před nárazem do Pentagonu. „Když jsem dorazil, Bílý dům byl evakuován.“ Díky této informaci můžeme chronologicky odvodit, kdy Mineta do Bílého domu dorazil. Ale i v tom samém prohlášení Mineta tvrdí, že dorazil v 09:20. Tak je logické, že narážel na lidi, co z Bílého domu odcházeli, než byl vydán oficiální rozkaz o evakuaci. V 09:52 CNN hlásila, že před 30 minutami začala evakuace, což je mnohem dříve, než byl vydán rozkaz. K tomu, hlavním problémem ohledně odchodu Dicka Cheyneyho z jeho kanceláře je sám Dick Cheyney. 5 dní po 11. Září řekl Cheyney na Meet the Press, že ze své kanceláře byl odveden do bunkru krátce po zásahu jižní věže, což bylo v 09:03. Zapnuli jsme televizi, pár minut jsme se dívali a viděli, jak byla jižní věž zasažena. Pak jsem mluvil s prezidentem, pak jsme se několik minut dívali na televizi a přemýšleli, co budeme dělat. Přišli mojí agenti Secret Service, vyzvedli mě a tlačili mě celou cestu po schodech, až k nějakému podzemnímu zařízení. Udělali to, protože dostali zprávu, že na Bílý dům míří letadlo. Je také mnoho silných výpovědí, dosvědčujících, že Cheyney byl odveden z kanceláře krátce po 09:03 Zprávy ABC citují fotografa Bílého domu Davida Bohrera: „Krátce po 09:00 byl viceprezident Cheyney ve své kanceláři západního křídla, když vešli 2 nebo 3 agenti a řekli mu: „Pane, musíte s námi.“ Do jeho kanceláře vešli agenti a řekli: „Pane, musíte s námi.“ New York Times reportoval to samé: „v 9 hodin, když viceprezident Cheyney sledoval televizi, jak druhé unesené letadlo narazilo od „dvojčat“. V tu chvíli k němu přišli Secret Service a odvedli do PEOCu.“ Richard Clark ve své knize „Against All Enemies“ píše krátce po zásahu jižní věže: Dick Cheyney si začal hromadit své papíry. Když jsem odešel, napočítal jsem 8 agentů Secret Service, co ho měli odvést do PEOCu. Bushova sekretářka Ashley Estes řekla: „Po nárazu druhého letadla, vše zrovna dobře nevycházelo Pak jsem uslyšela hluk, jako když se někdo snaží vyrazit dveře. Podívala jsem se na chodbu a uviděla viceprezidenta s agenty Secret Service. Jakoby ho pozvedli a utekli s ním. Pak mi bylo jasné, co se děje.“ Bývalý zástupce ministra obrany Eric Edelman vypověděl: „Už jsem byl v PEOCu i s viceprezidentem, když nám řekli, že v Pentagonu došlo k explozi.“ Dick Cheyney ani po 10 letech svůj příběh nezměnil. Když jsme uviděli náraz druhého letadla, věděli jsme, že to je teroristický útok. Pak mi můj hlavní agent Secret Service zabouchal na dveře mojí kanceláře a řekl, že musíme odejít. Zatímco, všechny tyto výpovědi časují Cheyneyho příchod do PEOCu před nárazem Pentagonu komise pro 11. Září uznala že Cheyneyho vstup do tunelu v 09:37 je založen na datech alarmu, která již nejsou k dispozici. Co je nejdůležitější, sám Mineta říká, že byl s viceprezidentem, před zasažením Pentagonu. Někdo přišel a viceprezidentovi a řekl, že v Pentagonu došlo k explozi. Postupem času ministr Mineta svůj příběh nikdy nezměnil a vždycky potvrdil lokaci i načasování událostí. Tak, jak jsem s ním mluvil, řekl: „Ztratil jsem bod na radaru. Ztratil jsem cíl.“ Zeptal jsem se, kde je. Někde mezi Rosslynem a Národním letištěm. V tu chvíli někdo rozhovor přerušil a řekl: „Pane ministře, policejní důstojník z Arlingtonu nám potvrdil, že viděl letadlo AA narazit do Pentagonu.“ To, že rozhovor, o kterém Mineta vypovídal se týkal letadla, které narazilo do Pentagonu se už tedy nedá pochybovat. Ale stále nevíme, co byl rozkaz, který Cheyney vydal mladému vojákovi jehož jméno se později ukázalo jako Douglas Cochrane. V roce 2010 si jistý výzkumník Cochrana vyhledal a zeptal se ho, jaký rozkaz mu to Dick Cheyney dal. Cochrane potvrdil, že to on, s kým Cheyney tehdy mluvil. Odmítl však mluvit. Jen Řekl: „Všechno, co se ten den stalo je řádně zdokumentováno. Zpráva komise pro 11. Září je jen autoritativní příběh o událostech z 11. Září. Nemám co dodat.“ Pravda je, že se ukázalo, že v roce 2004 komise udělala s Cochranem rozhovor coby s vojenským pomocníkem viceprezidenta. -Ohledně blížícího se letadla a mluvení o sestřelení. Jeho rozhovor však zůstal nezveřejněn a dodnes zůstává zatajen. Zatímco budeme čekat, až ten dokument bude odtajněn, můžeme si nyní shrnout dohromady všechny informace, co máme. 1) Vzdušný prostor nad Washingtonem je označen „Bravo“ – oblast s omezeným přístupem. -Oblast s omezeným přístupem-56. K povolení v něm letět letadlo potřebuje povolení od leteckých dispečerů, obousměrnou radiokomunikaci a zapnutý transpondér. Jinak by letadlo bylo považováno za vetřelce a může být klidně sestřeleno. 2) Jak vysvětluje bývalý ministr obrany Caspar Weinberger, ve stavu nouze se musí vzdušný prostor nad Washingtonem uzavřít. Mělo se udělat, co se dělá vždycky- uzamknete vzdušný prostor a ve Washingtonu je úplná bezletová zóna. Jakékoliv letadlo, co se tam dostane se musí sestřelit. 3) Bílý dům měl vlastní řízené pozemní střely. Haló Washingtone, ujistětě se, že ve vašem vzdušném prostoru nic není, naše Secret Service začnou střílet na cokoli, co bude ve vzduchu. 4) Neznámé letadlo, které se blížílo k prostoru s omezeným přístupem nemělo žádné povolení od dispečerů, žádnou zapnutou radiokomunikaci a jeho transpondér byl vypnutý. Viděli jsme se letadlo blížit, ale mělo vypnutý transpondér. Takže jsme neměli žádnou identifikaci. Věděli jsme jen, že se blížilo rychle. Naše prezentace radarů FAA založených na informacích od 20/20 ukazuje letadlo, které přímo míří na oblast známou jako P-56 – oblast s omezeným přístupem – 56 který chrání Bílý dům a Kapitol, a to v rychlosti přes 800 km/h. A bez jakékoli radiokomunikace. To by byl skvělý kandidát pro sestřelení, zvláště, když už v New Yorku do 2 věží narazila letadla. 5) Secret Service věděli o příchozím letadle nejméně 30 minut. Pak je jisté, že by ho v případě nutnostíi byli připraveni sestřelit. Jedno zhruba 30 minut daleko, druhé přibližně 45. No, měli jsme nějaký čas, ale ne moc. Navzdory tomu všemu nikdo nehnul prstem, přestože se ke Kapitolu rychle blížíla hrozba. Někdo tam přišel a viceprezidentovi řekl, že letadlo je 80 km daleko. Jak se to bližší blížilo, 6 minut daleko, 5 minut daleko Ta samá osoba potom řekla: „Viceprezidente, to letadlo je 48 km daleko.“ Dispečeři Washingtonu vyšli na věž a odpočítávali a vysílali, 16 km od Bílého domu. Mladík potom řekl: „Viceprezidente, letadlo je 16 km daleko rozkaz stále platí?“ Viceprezident se otočil a řekl: „Ovšem, že stále platí.“ 14,4 km od Bílého domu. 12,8 km od Bílého domu. 11,2 km západně. Ale nikdo žádnou střelu nevypálil. Letadlo se vklidu otočilo a napálilo to do Pentagonu. Čímž zapřičinilo smrt 125 lidí, včetně vojáků a i civilistů. Otázka: „Secret Service věděli o příchozím letadle posledních 30 minut, bylo sledováno na radaru, splňovala všechna „kritéria“ na sestřelení ve jménu řádu bránit Kapitol. Ale nestalo se. Proč?“ Otázka: „Ohledně rozhovoru mezi Cheyneym a „mladíkem“, napadá vás něco jiného, než nařízení nesestřelit letadlo, zatímco se blížilo k prostoru s omezeným přístupem?“
Únosci (56:36)
Zatímco vzdušná obrana vyvolává spoustu nezodpovězených otázek mnohem více pochybností vyvolává teprve, když se detailně podíváme na 19 údajných teroristů. Prvním problémem je, že tito týpci zjevně neuměli vůbec létat. Ikdyž je o nich známo, že se učili s jednomotorovými letadly nikdo z nich nikdy v životě neletěl tryskovým letadlem, natož obrovským komerčním dopravním letadlem což je zcela jasně něco jiného. Adam Shaw je akrobatický pilot a letecký instruktor s 6000 hodinami zkušeností, z toho polovinu vzhůru nohama. Aby se takto amatérští piloti dostali do kokpitů velkých komerčních letadel, a aby letěli, jak letěli a v téměř maximální rychlosti, a navíc aby dokázali zasáhnout „dvojčata“ Myšlenka, že by někdo dokázal tak rychle přejít z jednomotorového letadla cestujicího v 160 km/h na komerční letadlo, které letí 800 km/h bez potřebného tréninku je velmi těžko uvěřitelná. Lidé si neuvědomují, že ručně ovládat komerční letadlo v takové rychlosti je extrémně složité. Obzvlášť, pokud začínáte, protože začátečník, který cvičil s malým letadlem by přeháněl s manévrováním. K ospravedlnění tohoto logicky nemožného přechodu mají „debunkers“ vysvětlení, že únosci trénovali v leteckých simulátorech. A že: „Vybavení kokpitů v Boeingech z 11. Září bylo podobné jako v simulátorech, ve kterých cvičili.“ Ale to jednoduše není pravda. Například, jedinný simulátor, na kterém cvičil Hani Hanjour simuloval Boeing 737, který byl navržen v 70. letech a má úplně jiný kokpit, než 757, který 11. Září údajně unesl. Pokud vůbec něco, tak jeho trénink by ho spíš víc zmátl, než mu prospěl. Dalším argumentem „debunkers“ je, že vše, co únosci museli udělat, bylo zapnout autopilota a nastavit si cíl. To je ta nejprostší věc na světě. Mě to vysvětlili, je to jako psát na mobilu. Letadlo letí automaticky k vyžadovanému cíli. Napíšu například JFK a letadlo mě zavede na Kennedyho letiště. Jen zahlédnu Kennedyho letiště převezmu kontrolu nad letadlem, a napálím to s ním do věže. Ale to by se bylo 11. Září stalo velmi těžko. Dave Bottiglia je dispečer, který sledoval únos letu 175. Sledoval jsem let 175, jak udělal ostrou zatáčku do leva a začal stoupat. Nejen, že udělal ostrou zatáčku, také stoupnul do minuty o 900 metrů, což je velmi rychlé. Něco takového jsme v životě neviděli. Po náhlém vyrovnání, letadlo začalo prudce klesat k zemi. Odpočítávali jsme jeho výšku. Ke konci klesel až 3 km za minutu. To je na dopravní letadlo zcela neslýchané. Tímto způsobem letu by vás autopilot ke Kennedyho letišti rozhodně nedovedl. Aby cestující takovou sílu při poklesu vydrželi pro ně musí být skutečné utrpení. Vlastně by je to mělo vymršit do nosu letadla. 09:01 – Let 175 v rychlosti 640 km/h přelétá sochu svobody a New York Harbor. Jeden z dispečerů začal odpočítávat výšku a říkal: „Proboha klesá 2,5 km za minutu!“ „Teď 3 km za minutu!“ A odpočítával: „2,5, 1,8, 1,2, proboha, za chvíli se srazí se zemí!“ Ale nesrazil. Podle oficiální verze, Marwan al-Sheiki, 23 let starý amatér, který nikdy předtím neletěl tryskovým letadlem vyrovnal kurz, zaměřil cíl a provedl velkolepý manévr a se 767 zasáhl jižní věž. Otázka: „Marwan al-Sheiki v životě neletěl tryskovým letadlem, natož velkým komerčním. Jak dokázal provést vzestup 900 m za minutu a let střemhlav rychlostí 3 km za minutu s plnou kontrolou nad letadlem a proč by tak zbytečně riskoval kolize s jinými letadly, místo aby bezpečně letěl s autopilotem a doletěl do svého cíle?“ Ziad Jarrah, údajný únosce letu 93 také neměl dostatečné letecké zkušenosti. Jak píše komise pro 11. Září: „V Červenci 2001 si vyžádal u řeky Hudson malé soukromé letadlo ale, protože letecká škola Hortman Jarraha shledala neschopného letět sólo, dovolili mu ho pouze s přítomností instruktora. My ale máme věřit, že pouze o 2 měsíce později ta samá osoba byla schopná plně ovládat 100 tunové letadlo a provádět s ním vícero extrémních klesajících manévrů, které Clevelandští dispečeři zpozorovali. To letadlo jsem viděla stoupnout z 10 km na 12,5 km. Pak se rychle otočilo zpátky. Pak začalo rapidně klesat, a když letadlo klesá tak rychle, počítač se s tím nedokáže rovnat. Otázka: „Ziad Jarrah nikdy v životě nelétal tryskovým letadlem, nažož velikým komerčním a jeho zkušenost s malým letadlem byla jen nedostatečná. Jak mohl provést pokles „tak rychlý, že se s tím počítač nemohl vyrovnat“ a při plné kontrole nad letadlem. A proč by takhle zbytečně riskoval kolize s dalšími letadly místo aby bezpečně letěl se zapnutým autopilotem a doletěl do svého cíle?“ Zlato však patří Hanimu Hanjourovi, beznadějnému amatérovi, který údajně přebral kontrolu nad letem AA 77. Když konečně dosáhl Washingtonu a Pentagon měl na dohled, nezvolil tu snazší volbu, že to prostě napálil do střechy. Místo toho vypnul autopilota, převzal kontrolu nad letadlem a provedl vysokorychlostní klesající manévr o 330 stupních, díky kterému ztratil cíl z dohledu a velice mu stížil dosah a doletěl těsně nad zemí. Střecha Pentagonu „nabízí“ 120 000 metrů čtverečních cíle. Zásah kamkoli na střechu by způsobil obrovské poškození a zřejmě i tisíce obětí. Zasažení ze strany má však mnoho překážek a rozloha cíle je zmenšena na malou betonovou zeď dosaženou v rychlosti 800 km/h. „Debunkers“ však pro tento zjevně nelogický manévr mají vysvětlení. Letadlo by normálně zasáhlo zezhora. Když se zeptáte pilota, řekne vám, že to je nejtěžší manévr a že profesionální pilot to dá. Nezkušený pilot by letadlo ovládal, jako náklaďák s výbušninami. Letěl by horizontálně. Klesl by nízko nad zem a zasáhne budovu. Přesně tato otázka byla položena i profesionálním pilotům, jejich odpověď ale byla jiná, než Attivissimo tvrdil. Kdybyste simuloval let někoho, kdo chce zasáhnout Pentagon jakou cestu byste zvolil? Pro jistotu bych ho určitě zasáhl tudy. Pro jistotu byste přiletěl zezhora. Tímto směrem, buďto byste zasáhl části budovy blíže k vám nebo ty za tím , což by způsobilo větší poškození. A místo toho ho pilotovat těsně nad zemí, to vyžaduje velké zkušenosti i pro nejlepší piloty. Vy, s tolika hodinami zkušeností, dokázal byste letět takovým letadlem posledních 450 metrů odsud posud, v rychlosti 850 km/h? Musel bych se opravdu snažit. Jednak, by bylo velmi těžké letět tak nízko nad zemí. Vím to z vlastních zkušeností s armádním nízko letícím letadlem. Krajina se při té rychlost neuvěřitelně rychle mění. Zkušení ví jaké to je být 9 nebo 4,5 mteru nad zemí ve stotunovém letadle letícím 800 km/h. Stačí sebemenší dotyk a zasažená část odpadne. Jak se dá těsně nad zemí letět letadlem rychlostí 850 km/h? Je to možné? Jak už řekl můj kolega, je to velice náročné. Je to komplikované, protože jen sebemneší manipulace s výškou uzvedne nebo sníží letadlo k zemi. I pro profesionální piloty to je velmi složité. „Debunkers“ však trvají na tom, že manévr je provedutelný i amatérem jako Hani Hanjour. Jak můžete vidět, není to žádná akrobacie. Je to velmi široká otočka. Novináři v Holandsku se rozhodli provést test. „Debunkers“ na jako důkaz poukazují na dokument holandské televize ve kterém je útok na Pentagon napodobený v simulátoru. Naklánějte. Naklánějte. -Co se děje? -Ten úhel otočky je tak trochu obrovský. Zatáčíme trochu moc ostře. Zvládne to to letadlo? Ano, dokážeme to. Letí to rychleji, než je obvyklé. Ano, letíto tak trochu rychleji. Tady je Pentagon. Tak tedy přímo vpřed. Je to snadné. Teď narazíme do tohoto křídla. Ale tato simulace moc neodpovídá realitě. Zaprvé, letadlo v ní dolétá v mnohem vyšší výšce zatímco letadlo ve skutečností letělo tak nízko, že k zemi srazilo několik světelných sloupů a velice těsně nad zemí. Zadruhé, v dokumentu neodpovídají přesné údaje o rychlosti. V přesnější simulaci, provedené pilotem se zkušenostmi podobnými Hanimu Hanjourovi to dopadlo úplně jinak. Jste na 573 km/h. Hodláte se otočit? Ano, zrovna se chci vrátit do města. Už to cítíte. Už cítíte ty G síly (gravitační síly)? Pokračujte. Jen pokračujte. Jste na 664 km/h. Jdeme na to. Letíte 777 km/h. Ten poloměr vaší otočky tolik roste. Otáčejte. Otáčejte. Otáčejte. Otáčejte. Teď poklesněte. 920 km/h. Pokračujte. Teď je to velmi citlivé. Přetáčíte se na záda. Nechte to přetočit. Něco jste zasáhl, ale evidentně ne tu budovu. 685 km/h. Ále, no ták. Počkat dám to, dám to. 815 km/h. Zase jsem selhal. Není co popřít, je to ohromně složité. Hlavně ta otočka, jak ji podle NTSB let 77 provedl. A jak se z ní potom rychle vyrovná na přímočarý let je extrémně náročná. Souhlasím Já to nedokážu. Vy jste to nedokázal. Rozhodně ne v takové rychlosti. Ne při 929 km/h. Pravdou je, že dispečeři byli rychlostí a manévrem zmateni a mysleli si, že sledují vojenské letadlo. Nikdo netušil, že to je komerční letoun. Nikdo netušil že to je let AA 77. Co jste si mysleli, že to je vojenské letadlo, nebo tak něco? -Já si myslel, že to je vojenské. -Pohybovalo se rychle? -Pohybovalo se velmi rychle. Asi jako vojesnká stíhačka, která může letět rychle v nízké výšce. Dispečerka Danielle O’Brien řekla: „Ta rychlost a obratnost, všichni v pozorovací místnosti dle vlastních zkušeností mysleli, že sledujeme armádní letadlo. 757 se takhle nelétá není to bezpečné.“ Vícero armádních i civilních pilotů vyjádřili o tom manévru své své pochyby. Velitel Ralph Kolstad je bývalý stíhač, letecký instruktor a bývalý komerční pilot s 27 lety zkušeností: „K Pentagonu by pilot Boeingu 757 doletěl těžko. Mám 6000 hodin zkušeností s létáním v 757 a 767 a nedokázal bych uletět trasu, která tak byla popsaná.“ Velitel Ted Muga, bývalý civilní a vojenský pilot: „Nedokážu si představit, aby se amatér .takovému manévru byť jen přiblížil.“ Kapitán Russ Wittenberg, bývalý stíhač a komerční pilot s 35 lety zkušeností: „Pro ledakoho, kdo jen nasedne do kokpitu a aby najednou uměl letět jako eso je nemožné. Ani v jednom z tisíci případů. Očekávat, že by údajné letadlo provedlo manévry v rukou úplného amatéra je prostě směšné.“ Aby byl někdo schopný nalétat takovou klesající trasu s takovou zatáčkou, v takové rychlosti, a náhle narazil do takové nízké budovy, tak by musel být Chuck Yaeger. Nejenže Hani Hanjour nebyl žádný Chuck Yaeger, ale evidentně neuměl ovládat byť jen malé letadlo. Instruktor z jedné ze škol, kam chodil řekl: Hani Hanjour neměl na to stát se pilotem. Neměl žádnou motivaci, jen slabě chápal základní principy letectví, málo soudnosti a jen slabé technické dovednosti. „Debunkers“ tvrdí, že Hanjour měl normální pilotní licenci a tudíž měl být schopný letět. Jenže to je právě ta licence, která ohledně Hanjoura vyvolávala velká podezření. V článku z roku 2002 pojmenovaný „Žák známý pro svou inkompetenci“ New York Times píše: „že se o něm psalo letecké agentuře, poté co instruktoři měli jeho dovednosti za tak slabé a jeho angličtinu za tak nedostačující, že pochybovali o pravosti jeho licence.“ Článek vyvozuje to samé, co citát bývalého zaměstnance letecké školy do které chodil: „Pořád mě udivuje, že naletěl až do Pentagonu. Neuměl vůbec létat. Ředitel další letecké školy z Phoenixu řekl: „Nemohl jsem uvěřit, že při jeho dovednostech měl komerční licenci jakéhokoli druhu.“ A podle ještě jedné letecké školy v Marylandu: „Podle instruktorů měl problém s řízením a přistáváním jednomotorové Cessny 172.“ V radiorozhovoru to také potvrdil Nela Sagadevan, pilot a aeronautický inženýr. Něco bych řekl o Hanim Hanjourovi. Mluvil jsem se dvěma z jeho leteckých instruktorů. Tento chlápek nebyl schopný letět sólo s Cessnou 150. To je malé jednomotorové letadlo pro ty, co se učí se 2 sedadly. „Sólo“ znamená, že pilot už dokáže sám létat, aniž by s ním byl někdo v kokpitu. To je to nejprostší a nejzákladnější cvičení, které pilot může mít. Jen nasednete do letadla, vzlétnete, provedete několik otoček o 90 stupňů přičemž nevzlétnete více než 300 metrů a zase přistanete. Tvrdíte, že tento únosce nemohl letět „sólo“ s Cessnou 150? To nemohl. Jeden z jeho instruktorů řekl, že neuměl vůbec létat. Otázka: „Jak mohl amatér, neschopný letět „sólo“ s Cessnou 150, se slabými znalostmi základních principů letectví a který nikdy v životě nebyl v kokpitu 757 zničehonic být schopen ovládat takové letadlo v nejvyšší rychlosti?“ Otázka: „Ale i za předpokladu, že by mohl doletět do Washingtonu s autopilotem, proč by ho odpojoval a po 8 minut řídil ručně a prováděl při tom totálně zbytečný klesající manévr, který a) by mu drasticky zvýšil šanci, že havaruje, b) zvýšil by mu riziko, že by byl zadržen, c) kvůli kterému by cíl ztratil z dosahu, d) velice by mu ztížil doraz těsně u země, e) zmenšil mu rozsah cíle na malou betonovou zeď, f) omezil mu možné poškození pouze na vnějším prstenci, přestože škody mohl maximalizovat prostým nárazem do střechy Pentagonu zezhora?“ Za zmínku stojí, že takový z pohledu teroristy iracionální manévr se zdá jako skoro povinný pro opačnou stranu šachovnice. Pokud byla celá akce zorganizovaná někým v armádě, nikdo by nechtěl, aby Pentagon byl napaden 767 zezhora. To by způsobilo obrovské poškození, tisíce obětí a pravděpodobně by to zabilo generály i ministra obrany. K ospravedlnění tvrzení o býti napaden, vše, co bylo potřeba bylo narazit ze strany, kde bylo méně lidí a daleko od nejcitlivějších kanceláří, kde by počet obětí byl minimální. Možná je to jen náhoda, ale zasažená část Pentagonu byla nejen ta, která vše splňovala ale byla to také ta posílená, aby přežila teroristický útok. Zasažená část Pentagonu byla přesně ta, která byla nedávno rekonstruována velmi silnými výbuchuvzdornými a ohnivzdornými zdmi, všechna vnější okna byla posílena kevlarem na obranu před výbuchy. Právě tato část byla přestavěna těžkými výbuchuvzdornými zdmi Ta stará část byla vyklizená právě z důvodu přestavby a kdyby tak nebylo, zemřelo by mnohem víc lidí, kdyby tam byli všichni zaměstnanci. Ke všemu štěstí toto je opačná strana od všech krizových center Pentagonu. -od kanceláře ministra obrany, od kanceláře předsedy sboru, NMCC byly naštěstí až na druhé straně budovy. Renovovaná část byla vyztužená ocelovými sloupy od podlahy ke stropu které byly rozšířené přes všech 5 podlaží. Zhroucená část budovy byla držena dohromady sítí ocelovými sloupy 15×15 cm. Mezi těmito sloupy bylo kevlarové pletivo, materiál v neprůstřelných vestách. To chránilo zdivo před nálety šrapnelů v případě explozí. Podezření ohldedně útoku přímo na tuto část budovy nezávisí pouze na posílení pouhé konstrukce. Fáma o příchozím útoku na vnější prstenec již zjevně panovala mezi nejvyššími armádními činiteli. Jim Miklaszewski byl 11. Září zpravodaj v Pentagonu. Slovo „terorismus“ jsem od nějakého úředníka poprvé uslyšel krátce po zásahu druhým letadlem. Potom jsem narazil na jednoho armádního úředníka a zeptal jsem se ho: „Co se děje?“ A řekl: „Tohle je zjevně probíhající terorismus.“ Pak se ke mně příblížil, na chvíli zmlkl a řekl: „Tento útok je tak dobře koordinovaný že být tebou, držel bych se od prstence E, kde byla naše kancelář NBC. Vnější prstenec Pentagonu po zbytek dne. Protože jsme na řadě. Otázka: „I když někdo mohl předpovědět, že by se Pentagon stal cílem, pravděpodobně by ho napadlo že bude napaden zezhora na střechu. Proč by někdo navrhoval držet se dál od vnějšího prstence jestliže nemohl vědět předem, co se stane?“ Přestože máme věřit, že těchto 19 islámistických teroristů mělo unést letadlo, nikdo nám neposkytl fotografický důkaz, že do těch unesených letadel vůbec nastoupili. Všechna veliká letiště na světě maji bezpečnostní kamery v podstatě všude. Které natáčí každé veřejné veřejné místo 24 hodin denně. Ale jedinnná fotografie teroristů vydanná po 11. Září je tato z bezpečnostní kamery, zobrazující údajné únosce Abdulazize al-omariho a Muhammada Attu přecházejcí kontrolou. Tito 2 muži však nenastupují na let AA 11 z Bostonu do Los Angeles, ale na předchózí přestupný let z Portlandu v Mainu do Bostonu v časných ranních hodin 11. Září. Ale ještě pouze v roce 2005 bylo vydáno video s únosci z jednoho ze 3 letišť. Video zobrazuje skupinu, která údajně unesla let AA 77, procházet kontrolou na letišti ve Washingtonském Dullesu. Ale časový údaj, který je na bezpečnostních je vymazán nebo tam ani nikdy nebyl. To znamená, že toto video mohlo být natočeno kdykoliv před 11. Září (nebo po něm). Pravda je, že komise pro 11. Září píše: „Atta, Sheiki, Jarrah Hanjour a Hazmi si dříve v létě dělali průzkumný let.“ Je tady ale ještě něco, kvůli čemu video vypadá podezřelé. V roce 2001 většína bezpečnostních kamer pracovala jako fotoaparát s časovou prodlevou frame za vteřinu. Toto video však běží plynule, jako natočené obyčejnou kamerou. Tak či onak, ani za 10 let jsme neviděli jedinný fotografický důkaz, že údajných 19 únosců na unesená letadla vůbec nastoupili. Komise pro 11. Září tuto záhadu vyřešila, že napsala: „Bezpečnostní kontrola na letištích v Newarku a Bostonu postrádala kamerový bezpečnostní systém.“ Ale článek Los Angeles Times z 13. Září píše, že: „Bývalý zástupce ředitele FBI Lewis Schiliro řekl, že agenti FBI prozkoumali záznamy tuctů kamer všech 3 letišť na kterých teroristé nasedli do letadel. Máme taky komentář od Davida Brenta IT inženýra, který pracoval pro společnost, která letišti v Dulles nainstalovala kamery: „Po útocích z 11. Září jsem pracoval v týmu, který měl za těžký úkol přezkoumat všechna videa zaznamenaná na letišti. To je úplně každý frame z více, než 300 kamer nonstop pracujících 30 dní. Úkol dal 3 týdny, 15 hodin denně.“ Kde jsou tedy fotografie teroristů? I za předpokladu, že bezpečnostní kontroly 2 ze 3 letišť vážně neměly bezpečnostní kamery měli bychom jich mít tucty fotografií jak stojí ve frontě na kontrolu, jak dostávají letenku procházet halami, telefonovat, chodit po schodech, nakupovat, nebo si dávat občerstvení. Každá z těchto prostor ma i mnoho vlastních kamer používaných na hlídání zákazníků. Pak bychom je samozřejmě měli vidět čekat v letištních čekárnách na nástup. A samozřejmě taky vcházet branami vedoucími do letadla. Nic z toho jsme však dodnes neviděli. Otázka: „Proč jsme dodnes neviděli jedinnou fotografii 19 údajných únosců ráno 11.Září pohybovat se po 3 údajných letištích?“ Otázka: „Jestliže letiště v Dullesu mělo na bezpečnostní kontrole kamery proč jsme neviděli video s únosci letu 77 i s časovým údajem, jak by mělo být?“ Nejenže nemáme žádný fotografický důkaz 19 únosců ze 3 letišť z 11. září ale nemáme dokonce ani žádný audiodůkaz ze 4 hlasových záznamníků z kokpitu (černých skříněk). Ze 4 únosů, které trvaly 18 až 41 minut bychom měli mít přibližně 2 hodiny plynulého záznamu co se ve všech 4 kokpitech dělo. Měli bychom slyšet boje teroristů, vtrhnutí do kokpitu a zneškodnění pilotů. Pak bychom měli slyšet jejich konverzace, pro ujasnění kde jsou a jak se dostat ke svým cílům. Nic z toho jsme však dodnes neslyšeli. Ohledně letu 11 jsme slyšeli, že hlasový záznamník v kokpitu nebyl nikdy nalezen. Ohledně letu 175 nám také řekli, že jeho hlasový záznamník nebyl nalezen. Ohledně letu 77 nám bylo řečeno, že jeho hlasový záznamník byl nalezen. Bohužel v takovém stupni poškození, že byl nepoužitelný. Což je velmi zajímavé, vzhledem k tomu, že černé skříňky jsou navržené, aby vydržely extrémní teploty i ty nejničivější havárie. Letadla mají 2 černé skříňky. Jsou nabarvené na oranžovo, aby byly nápadnější. Jsou uloženy v zadní části letadla. Dvojtá vrstva nerezové oceli a žáruvzdorný materiál chrání záznamník hlasu a údajů letu. Dokážou vydržet tlak v 6000 metrech pod mořem. A teplotu 1100 °C. Ohledně letu 93 nám bylo řečeno, že jeho hlasový záznamník byl nalezen a v dobrém stavu. Jenže z nějakého neznámého důvodu jeho obsah nebyl zveřejněn. V Prosinci 2001 členové rodin obětí žádaly FBI o zveřejnění záznamu z kokpitu letu 93. Odpověď FBI: „Protože soucitíme s truchlícími rodinami, nemyslíme si, že hrůzy zaznamenané na hlasovém záznamníku jim nějak pomůžou. Nakonec jediné záznamy co máme, jsou několik vět zaznamenaných leteckými dispečery ze země, když teroristé zřejmě zmáčkli omylem špatné tlačítko, když chtěli mluvit s pasažéry. „Nehýbejte se prosím. Vracíme se na letiště. Nezkoušejte dělat žádné hloupé pohyby.“ Zajímavé, že únosce dalšího letadla udělal přesně tu samou chybu. Tady kapitán. Prosím zůstaňte sedět. Na palubě máme bombu, tak se vracíme na letiště. Máme, co chceme, tak zůstaňte v klidu. Ale tyto nahrávky mohou pocházet odkudkoli. Rozhodně nedokazují, že na palubách teroristi byli. Ve skutečnosti posiluje podezření na druhou stranu. Stejně jako záznam z Portlandu se zdá být jako dobrá kompenzace na to, že nejsou žádné záznamy 19 údajných teroristů na 3 letištích pak tyto zřejmě omylem vytvořené vzorky hlasu se zdá být jako kompenzace, toho, že nebyly vydány, žádné záznamy z žádného hlasového záznamníku kokpitu. Zde se situace stává ještě nepravděpodobnější, když se podíváme na záznamníky údajů o letu což je zařízení, které ukládá technické údaje o letadle během letu. Ohledně letadel, která zasáhla věže nám bylo rovněž řečeno, že nebyly nalezeny. Během měsíců po zřícení věží byla pro případ nalezení lidského ostatku každá troska pečlivě pročesána. Takhle jsme se rozhodli, abychom vše prohledali tak dobře, jak jsme mohli, ikdyž jsme nemohli rodinám přivést živého příbuzného, tak jsme jim chtěli dodat aspoň ostatky. Nebyla tam jedinná troska, co by zůstala nenalezená a neprozkoumaná. Tak to šlo až do konce odklízení. Tamta hromada, co vidíte je, co zbylo z jedné z věží. Projíždí tama buldozer a shrábavá jednu hromádku za druhou a shrabuje na tamto pole. Chlapi tam hrabou hráběmi a každou chvíli tam objeví nějakou kost. A jakoby toho nebylo dost, celý postup se opakoval na skládce Fresh Kills v New Jersey. Každá troska z Ground Zero prošla 3 dalšími kontrolami, na které dohlíželi policejní důstojnící NYPD a agenti FBI. A my máme věřit, že ne 1, ale 4 světle oranžové a v podstatě nezničitelné černé skříňky byly přehlédnuty v odklidu tak pečlivém, že se v něm našlo mnoho hodinek, bankovek, osobních dokladů a dokonce mincí. Ohledně zbylých letadel, jejich záznamníky údajů o letu nalezeny byly a v dobrém stavu. Právě z toho byly extrahovány tyto 2 animace zobrazující lety AA 77 a UA 93. Tyto 2 černé skříňky však měly 1 problém. Každý záznamník údajů má označení modelu a sériového čísla zařízení. Díky tomu se dá správně určit, do kterého letadla patří jestliže má poskytnout důležité technické informace. NTSB vysvětluje: „Sériové číslo se využívá k identifikaci, když výrobce záznamníku přepne z jedné paměťové konfigurace na druhou. Tato informace je důležitá ke správné obnově dat.“ V každé zprávě o nehodě podané NTSB za posledních 20 let je jak u záznamníku z kokpitu tak u záznamníku údajů o letu NTSB udalo i sériové číslo Ale ve zprávách o letech 77 a 93 z nějakého důvodu sériová chybí. Nezávislý výzkumník podal na základě zákona o svobodném přístupu k informacím několik žádostí NTSB, FAA a FBI ohledně chybějících sériových čísel. Všechny jeho žádosti byly zamítnuty. Vzhledem k tomu, že nikdo nevydal sériová čísla záznamníků údajů letů 77 a 93, pak je nemožné určit, zda pocházejí od letů 77 a 93, nebo z úplně jiného místa. Máme tu tedy paradoxní situaci s 6 z 8 obsahů černých skříněk, které zůstaly nevydány, zatímco zbylé 2 nemůžou být považovány za pravé, vzhledem k původu i obsahu. Nyní víme, že letadla použitá 11. Září, mohla být úplně jiná zařízení, než ta co opustila to ráno letiště.
Letadla (1:26:12)
S jasnou neschopností těchto amatérů aby s těmi letadly letěli, jak bylo zpozorováno a navíc s úplnou absencí důkazů, že vůbec byli v těch letadlech přichází závažná otázka: „Když ne oni, tak kdo ta letadla pilotoval?“ S jedním musí souhlasit všichni: Žádný profesionální pilot na světě by vlastním letadlem neboural do vysoce osídlených cílů jako Pentagon nebo New Yorská „dvojčata“. A to i s pistolí u hlavy, hned jak by zjistil, že jeho letadlo je odsouzeno k záhubě na poslední chvíli by se od určeného cíle vzdálil a sletěl s ním do moře. Nevěřím, že by jakýkoliv profesionální pilot záměrně narazil do Světového Obchodního Centra. A to ani s pistolí u hlavy. To je nepředstavitelné, aby profesionální pilot komukoli dovolil, aby ho přinutil narazit do zalidněné budovy Nedovedu si představit, aby ten pilot byl schopen do té budovy narazit, nebo jen nečinně k tomu přihlížet. Kdo tedy v kokpitech byl? Co se zdá velice nepravděpodobné, reportéry napadlo méně než 10 minut po nárazu do jižní věže. To je opravdu obrovské letadlo. To by bylo šílené, kdyby se někdo zmocnil 727 nebo něčeho podobně velkého a někam s tím narazil. Oli? Jime, mohl to být drone, což je letadlo elektricky naváděné do cíle a bez pilota. Pravděpodobnost tu je jeden fakt, který tuto možnost podporuje je rychlost, kterou 4 letadla ten den v nízké výšce překročila. Všichni víme, že člověk může na vzduchu normálně běžet jak dovede. Ale nemůže tak učinit i v mnohem hustším prostředí, například pod vodou. Kdyby byl přitlačen, aby v takovém prostředí vyvinul stejnou rychlost, pravděpodobně by kvůli odporu který by na něj působil přišel o končetiny. To samé platí i pro letadla, když překročí rychlost, na kterou jsou navržena. Ve výšce 9 km je vzduch velmi řídký a letadlo si může letět klidně rychlostí nad 800 km/h aniž by vzduch proti němu kladl přílišný odpor. Když ale začne klesat, atmosféra se stává hustší a hustší a podle toho musí letadlo zpomalit aby byla udržena jeho strukturní integrita. Ve výšce pod 3 km se doporučuje rychlost 400 km/h. Pravda je, že každé letadlo má vlastní maximální provozní rychlost (dále jen VMO), Která by se v nízké výšce neměla nikdy překročit. Slovo NIKDY se nemyslí jen tak. Když je VMO překročeno, může dojít k jevu zvanému „Flutter“ (třepotání), který může vyústit v nevratné poškození. Tento jev může postihnout jakýkoliv druh letadla. Od obrovských bombardérů k malým jednomotorovým letadlům. Když se VMO překročí, tak nejen křídla a ocas, ale i trup začne trápit tlaku vzduchu způsobený rychlostí. Toto se stalo Boeingu 747, společnosti Air China 006, který překročil VMO při zoufalé snaze vymanit se z problému s porouchaným motorem. Kapitán Ho poprvé přebírá kontrolu nad letadlem. Letíme 432 km/h, 448. Dynasty? Letadlo se chystá překročit svou maximální rychlost. Blížíme se k VMO! Díky tlaku se odtrhávají dveře od podvozku. VMO překročeno! Pohotovost! Pohotovost! Pilotům se naštěstí podařilo dostat letadlo pod kontrolu a v klidu nouzově přistát. Poškození letadla způsobené překročením rychlosti bylo vidět po celém letadle. VMO pro Boeing 767, což byly 2 z unesených letadel je 662 km/h. Zbylé 2 Boeingy 757 mají dokonce pouze 642 km/h. 11. Září se však všechna 4 letadla přiblížila nebo dokonce překročila 800 km/h poblíž hladiny moře a aniž by utrpěly jakékoli viditelné strukturální poškození a bezproblémově doletěly do svých cílů. Let AA 11 zasáhl severní věž okolo 94. patra v nezvykle vysoké rychlosti téměř 800 km/h. Přilétal ke svému cíli. Přičemž velice rychle klesal. Velmi prudce a velmi rychle klesal Letěl velice rychle Let 175 se prohání nad New Yorkem v rychlosti přes 960 km/h a sotva se vyhýbá kolizi s dalšími letadly. Zděsil jsem se, když jsme mluvili o únosu letadla. Sledovali jsme tu rychlost, velmi vysokou, myslím, že i 1100 km/h z jihu. Což je pro komerční letadlo velice nezvyklé. Podle NTSB: „Během poklesu z 3,6 km na 1,8 km byla rychlost mezi 920 a 957 km/h. Pak narazil do WTC 2 v rychlosti 938 km/h. To je téměř 320 km/h přes maximální provozní rychlost Boeingu 767. Let AA 77 svou rychlostí, kterou se blížil Washingtonu také zmátl dispečery. Bylo to neidentifikované letadlo letící jihozápadně od Dulles. Letělo velmi rychle Otočila jsem se na dispečera po mé levici a zeptala se, jestli vidí to neidentifikované letadlo jihozápadně od Dulles? A odpověděl: „Jo, ježiši jo! Podívej se, jak je rychlé! Na plný plyn? Naplno. Letadlo provedlo kruhový sestup v rychlosti přibližně 560 km/h pak jen zrychlovalo a podle komise do Pentagonu narazilo v rychlosti 850 km/h. Let 93 ve výšce 1,5 km začal provádět několik manévrů manévrů do stran v rychlosti 560 km/h. Pak provedl několik vertikálních manévrů v rychlosti 640 km/h. Přesto, Ziad Jarrah, amatér, kterému nedovolili letět sólo s jednomotorovým letadlem provedl horskou dráhu, aniž by vůbec ztratil kontrolu. Jak letadlo klesalo, tak zrychloval, dokud nehavaroval v poli v Shanksville v rychlosti 928 km/h. Tyto v nízké výšce překoročené rychlosti zvedly obočí leteckým expertům i pilotům. Zvláště těm, kteří pilotovali přesně ta letadla, která v 11. Září figurovala. Letěl jsem se dvěmi letadly, které v 11. Září figurovaly. Letem 175 a letem 93, který údajně spadl v Shanksville a let 175 údajně zasáhl jižní věž. Nevěřím, že tzv. teroristé, kteří trénovali s Cessnou můžou jen tak naskočit do kokpitu 757 a aby ho ovládali i v rychlosti, přesahující jejich možnosti. A také, aby s ním prováděli otáčky ve vysoké rychlosti, generující síly 5, 6 nebo 7 g což by to letadlo doslova shodilo z oblohy. Já to nedokázal a jsem si naprosto jistý, že to oni nemohli dokázat. Co si myslíte o tom, že let 175 letěl 938 km/h? -To je fyzicky nemožné. Aby komerční letadlo na úrovni moře letělo rychlostí 938 km/h, to je nemožné. O letu 175 řekli, že na úrovni moře letěl rychlostí okolo 940 km/h. Ne, to je nemožné. Na to potřebujete příliš moc síly, abyste ho protlačil tím hustým vzduchem. Takové letadlo má motory, aby mohlo takhle cestovat ve výšce nad 9 kilometrů. Abyste to dokázal na úrovni moře, potřebujete na to 6x více síly, to takové motory nedokážou. Kdybyste vyměnil motory za motory, které by dokázaly vyvinout 6x větší sílu, bylo by to teoreticky možné. Ale struktura toho letadla by to stejně nevydržela. Takže moje odpověď je zcela jasně „ne“. Mě se to zdá možné. Každý pilot, co byl v komerčním letadle snadno dosáhne rychlosti 920 km/h. A je to možné i na úrovni moře? Ne. To je nad rámec rychlosti, co se dá na úrovni moře vyvinout. Řekněme, ale, že i to letadlo čelí příšernému tlaku, když je střemhlav. Letadlo může klidně letět střemhlav, ale pak už je výška, kde hustota vzduchu překonává aerodynamické vlastnosti letadla. Ten samý výzkumník kontaktoval i Boeing Corporation. Jaká je maximální rychlost Boeingu 767-200 ve výšce 210 metrů? -Boeing 767-200 -Ano Boeing 767-200 Zeptal jsem se několika lidí a tvrdí, že tak 400 km/h. To je dost přesné, protože právě ve výšce 9 km létá 850 km/h. Takže je nemožné, aby ve výšce 210 metrů letěl 800 km/h? (smích) Určitě ne. Příliš rychlé. Otázka: „Můžete přednést nějaký důkaz, že Boeing 767 s obyčejnými motory dokáže letět po 2 minuty v nízké výšce letět přes 800 km/h, aniž by utrpěl jakékoli viditelné strutkturální poškození?“ Otázka: „Dokážete vysvětlit, jak je možné, aby amatéři, kteří nikdy v životě neletěli tryskovým letadlem byli najednou schopni plně ovládat komerční letadlo a k tomu překročit VMO o téměř 320 km/h?“ Otázka: „A proč by nějací teroristé, kteří by měli dost štěstí, aby dosáhli svých cílů riskovali zvrtnutí celé operace takovým silným tlakem na letadlo, který by téměř jistě způsobil havárii a tím zkazili celou misi?“ V tomto okamžiku se schyluje k nevyhnutelné otázce: „Pokud to byly armádní drony a nikoliv obyčejná komerční letadla, pak co se stalo s pasažéry?“ Na tuto otázku s jistotou neodpoví nikdo. Jedno ale víme. -CIA v 60. letech vyvíjela plány na krycí operace jejíž součástí byl prohoz komerčního letadla s armádním dronem během letu. Jedním z takových plánů se jmenoval Operace Northwoods. Ten detailně pospisoval jak během letu prohodit dopravní letadlo s dronem bez povšimnutí dispečerů. Po prohozu by nahrazené letadlo přistálo na vojenské základně, Drone by měl pokračovat v letu, na radaru se vydávající za původní letadlo přičemž by byl dálkově naváděn k určenému cíli. Nevíme jistě, jak pasažéři skončili. Ale jedno víme zcela jasně. Ti, co se svým příbuzným dovolali mobilem se rozhodně nemohli dovolat z letadla za letu. Minuty po havárii čtvrtého letadla v Pensylvanii bylo ve zprávách hlášeno, že se někteří pasažéři mobilem z unesených letadel dovolali svým příbuzným. Byli jsme uneseni! Byli jsme uneseni! Toto jsou slova vyděšeného pasažéra letu 93, který se dokázal pohotovosti dovolat mobilem ještě, než jeho letadlo havarovalo v Pensylvanii. Máme zprávu o hovorech z mobilů z nejméně 3 z těch letadel. Z druhého letadla, z Bostonu, co narazilo do WTC se obchodník mobilem dvakrát dovolal svýmu otci. Komentátorka CNN Barbara Olson, manželka generálního prokurátora Teda Olsona se dvakrát manželovi dovolala mobilem, že jejich let byl unesen. Problémem je, že v roce 2001 bylo dovolat se mobilem z letadla v podstatě nemožné. Celá myšlenka ohledně mobilního telefonu, je v použití slabě poháněných vysílačů. Jednak kvůli nízké ceně a zachování baterie. Vysílací věže pracují aby zachytily a posílily signál, než poběží. Obecně je známo, že ve výšce nad 3 km je většina mobilů nepoužitelných. Komerční letadla většinou létají ve výšce 9 km a výš. Editoři Popular Mechanics však tvrdí, že mobily v letadlech fungují, i v těch nejvyšších výškách. Davide Dunbare? Ohledně záležitosti s mobily, pracovali jsme s tím, i mluvili s odborníky a zjistili jsme, že mobily v takové výšce fungují i ve výšce 10,5 km i výš. -V roce 2001? -I v roce 2001 a myslím, že byste si měl promluvit s odborníky také. Místo porady s odborníky se japonská televize rozhodla vzít záležitost do vlastních rukou. V roce 2003 objednala natočení experimentu poblíž Kanady. Cílem experimentu bylo ověřit dosah mobilů v určitých výškách. Systém mobilních telefonů v experimentu je ten samý, co se používá v USA. Byly použity 3 mobily, každý s jiným operátorem. Experiment začal ve výšce 305 metrů. (rušený hovor) S ostatními mobily byl výsledek stejný. Znovu se zkoušelo na 1220 metrech. A Mobil s operátorem B přestal fungovat na 1220 metrech. Ale když stouply na 1830 metrů, mobil operátora A taky přestal fungovat. Ve výšce 2440 metrů už nefungoval žádný. Žádný signál u operátora A. Žádný signál u operátora B. Žádný signál u operátora C. Jinými slovy, ve výšce 9 km by mobily byly úplně nepoužitelné. Vedle výšky tu je ještě jeden problém, kvůli kterému je telefonování z letadla nepředstavitelné a tím je rychlost. Volat mobilem z letadla by bylo jako volat z auta v rychlosti 800 km/h. Spojení by se muselo neustále přenášet z jedné vysílací věže do další a zase do další a opět do další. (nepřeloženo) Přenos se opírá o neustálou triangulaci mezi dvěmi věžemi, kvůli zjištění přesné polohy volajícího. Když se vozidlo blíží k zóně přenosu, první věž zaznamenává slábnutí signálu a připravuje se volajícího přepnout na druhou. Když druhá věž vycítí, že je signál dost silný na převzetí, proces přenosu tím začíná. Když je vše v pořádku, volající v systému pokračuje s jinou věží. Ale rychlost letadla, kterým přesahuje zóny přenosu je tak vysoká, že by věže neměly dost času pro provedení přenosu. Hovor by padl a volající by musel číslo vytočit znovu. Když někdo vezme v úvahu výšku i rychlost, pak je jasné, že šance dovolat se mobilem z letadla je prakticky nulová. Problém s rychlostí ani výškou se ani po roce 2001 nezměnil. Washington Post v roce 2005 napsal: „Většina mobilů nemohou dosáhnout vysílače z výšky nad 3 km. Další technickou překážkou je, jak hovor přenést z jedné věže na druhou, když letadlo letí 800 km/h.“ I po 10 letech po 11. Září se lidé, co se snaží dovolat z letadla, potýkají se stejnými výsledky. Když už bylo zcela jasné, že se pasažéři z těch letadel nemohli dovolat mobily oficiální příběh se ohledně této záležitosti stává čím dál více nejednoznačný Ted Olson, který zpočátku tisku tvrdil, že se mu jeho manželka Barbara dvakrát dovolala z mobilu svůj příběh změnil a začal tvrdit, že se mu dovolala airphonem. A když Komise 11. Září vydala svou konečnou zprávu, o mobilech tam byla jen jedna zmínka: „Kratce poté, pasažéři a zaměstnanci letadla začali volat s GTE airphony a mobilní telefony.“ Nenapsala vůbec, které hovory byly z mobilů a které z airphonů. Vedení soudu s Mossaouim také odmítlo vyjádřit původ hovorů. Mezi oficiální dokumentací byla vydána tato Flash animace, obsahující všechny základní informace o unesených letadlech. Kliknutím na jedno letadlo se zobrazí seznam pasažérů. Kliknutím na ikonu telefonu vespod se vyznačí se pasažéři, kteří telefonovali. A kliknutím na jméno pasažéra se zobrazí jeho hovory. Každý ze zobrazených hovorů udává čas, kdy začal, délku, první část telefonního čísla a jméno osoby, které se dovolal. Ale chybí číslo, z jakého zavolal. Jedinná dostupná informace je místo v letadle, kde se hovor pravděpodobně odehrál v tomto případě horiznotální řada 30. (nesrozumitelný začátek věty) vedení se snaží tvrdit, že hovory měly pocházet z airphonů, aniž by to bylo napsané. Jen ve dvou případech otevřeně tvrdí, že byl použit mobil. Jeden je údajně od pasažéra, který zavolal 911, když se zamkl na toaletě, kde airphony nejsou. Ten druhý byl od letušky CeeCee Lyles jejímu manželovi, který později v rozhovoru pro televizi vyjádřil své překvapení, že se mu dovolala mobilem. Většina mobilů jsou nefunkčních. Bylo to jako bych se právě probudil. A já se divil: „byl to skutečný hovor?“ Podíval jsem se na ID volajícího a on to byl hovor a z mobilu. A já si říkal: „Tak počkat, jak se mi mohla dovolat z mobilu z letadla?“, protože v letadlech nefungují. Protože jsou vládou uznány pouze tyto dva hovory, „debunkers“ tuto pozici přijali a použili jako argument. Na hovory nebyly použity mobily. Byly na ně použity airphony. Mobil byl použit jen ve dvou případech. Tyto velmi krátké, fragmentované hovory byly provedeny, když letadlo bylo ve výšce ve které to systém mobilních telefonů v Americe dovoluje. Ale jednou věcí je počet hovorů s mobilem, který byl uznán a druhou věcí je počet hovorů, ke kterým skutečně došlo. Dny po 11. Září udělala FBI rozhovory s lidmi, kterým se příbuzní z letadel dovolali. A jejich příběhy vypovídají něco jiného. V jedné ze zpráv se píše: „Přibližně od 09:30 Deena Burnett dostávala sérii 3 až 5 hovorů z mobilu od svého manžela Thomase Burnetta. Burnett mohla poznat, že její manžel volal z mobilu, protože ID volajícího zobrazovalo jeho číslo. Jen v jednom případě nebylo zobrazeno jeho ID.“ Podle oficiální dokumentace volal Burnett třikrát, jednou v 09:30, v 09:37 a v 09:44. To znamená, že nejméně 2, když ne všechny 3 hovory byly provedeny pomocí jeho mobilu. V 09:30 letadlo bylo 9,6 km vysoko a stoupalo, v 09:37 to bylo 10,8 km a stále stoupalo, V 09:44 kleslo na 6,6 km, tehdy zrychlovalo až na rychlost vůči zemi 640 km/h. Žádný z těchto hovorů by z toho letadla nebyl s mobilem provedutelný. Pasažér letu 93 Jeremy Glick podle další zprávy viděl na palubě únosce. Pak vzal mobil své nevlastní matce Makely a řekl jí o tom. Pak chtěl mluvit se svojí ženou, Lyzbeth. A když byl na telefonu, řekl mi, že jeho letadlo bylo uneseno. Podle FBI, Glickova žena Lyzbeth v pozadí hovoru neslyšela žádný neobvyklý zvuk a spojení bylo úplně v pořádku, jakoby volal z vedlejší místnosti. Komunikace se ztratila v 09:55. Glick zavolal v 09:37, takže komunikace byla dlouhá 18 minut bez přerušení Když letadlo klesalo z výšky 11,7 na 3 km a jeho průměrná rychlost byla 640 km/h. Pouze zázrakem mohl po celou dobu udržet spojení v letadle při takových podmínkách. Lauren Grandcolas měla mobil a také ho i půjčila další pasažérce Honor Wainio. Honor Wainio jednou zavolala rodičům v 09:53, když letadlo letělo asi 3 km vysoko a rychlostí 640 km/h. Elsa Strong přijala hovor od své sestry Lindy Groundland, pasažérky letu 93. Linda Groundland svojí sestře zavolala v 09:46, když letadlo letělo asi 5,1 km vysoko rychlostí 640 km/h. Marion Britton byla také pasažérkou letu 93. Její přítel od ní dostal během únosu hovor z mobilu. Marion Britton svému příteli řekla, že si od dalšího pasažéra vypůjčila mobil. Svému příteli Fuimanovi zavolala v 09:49, když let 93 letěl přes 4 km vysoko rychlostí 682 km/h. Peter Hanson, pasažér letu 175 zavolal svojí matce na mobil a řekl, že jejich let byl unesen. Peterův otec Lee řekl, že odolal, aby svému synovi zavolal zpátky, protože ho nechtěl ohrozit ještě víc, že mu zavolá na mobil v letadle. (volat mobilem v letadle je nebezpečné) Peter Hanson rodičům zavolal dvakrát, v 08:52 a v 09:00. V 08:52 letadlo bylo 9 km vysoko a stoupalo. V 09:00 bylo v přes 5,5 km vysoko a zrychlovalo až k rychlosti 938 km/h na úrovni moře. Brian Sweeney byl rovněž pasažérem letu 175. Co se jeho žena Julie dozvěděla o útocích, vrátila se domů, jestli ji mobilem nenechal zprávu na záznamník. Sweeney zavolal v 08:58, když letadlo letělo 7,5 km vysoko. Zatímco kterýkoliv z těchto hovorů mohl mít spojení jen díky šťastné náhodě, je zcela jisté, že nemohly být provedeny v letadlech. Otázka: „Přes známá omezení systému mobilní telefonikace v roce 2001, můžete ukázat na jakýkoliv důkaz, že tyto FBI hlášené hovory od pasažérů byly provedeny ve výškách, rychlostech a trvání, v jakých měly být?“ Nyní víme, že tyto hovory byly provedeny a nikdo nepochybuje, že se dostaly k příbuzným. To ale otevírá dveře děsivé možnosti, která může podpořit hypotézu o prohozu letadel. A sice, že pasažéři byli donuceni, aby zavolali svým příbuzným a předstírali, že jsou v uneseném letadle, zatímco ve skutečnosti již byli vyloženi na neznámém místě. K podpoře této hypotézy je vícero faktů: Prvním je hovor Todda Beamera s airphone operátorkou Lisou Jefferson během únosu letu 93 Pravdou je, že právě díky Lise Jefferson se celý svět dozvěděl o slavném svolání „jdeme na to!“. Když řekl: „tak chlapi, jste připraveni?“, myslela jsem, že čekají na jeho signál. Odpověděli mu a on řekl: „Tak jdeme na to!“ Komise pro 11. Září píše, že k únosu došlo v 09:28. Todd Beamer se ale s Lisou Jefferson spojil v 09:43, asi 15 minut po unesení. FBI potvrdila, že se Beamer Jeffersonové dovolal přibližně v 09:45 Ale obsah konverzace je zcela v rozporu s oficiálním příběhem. Podle Jeffersonové: „Beamer volal aby upozornil, že letadlo je uneseno. Řekl, že se tři chlapi z nichž 2 s noži a 1 s bombou kolem pasu se chystají převzít kontrolu nad letadlem. Jeffersonová odhaduje, že s Beamerem mluvila 7 minut, než 2 únosci s noži vtrhli do kokpitu. To únos přemísťuje na 09:52, přestože oficiální čas je 09:28. To není malý rozdíl. Otázka: „Jak Beamer mohl popsat událost, která se měla dít přímo před jeho očima, když už k tomu došlo půl hodiny před tím?“ Otázka: „Jak se teroristé mohli připravovat převzít kontrolu nad letadlem v 09:45, když už byli v kokpitu déle než 15 minut?“ FBI také napsala, že Jeffersonová řekla, že v hovoru bylo slyšet nezvykle málo hluku z pozadí. Toho samého si všimla i Lyzbeth Glick. Krom toho, podle záznamu, Beamerův hovor trval přes hodinu. Linka po havárii zůstala otevřená. „Neztratili jsme spojení, protože to by znělo jinak. Neztratila jsem spojení, prostě se ozývalo ticho. „Jefferson zůstala na telefonu, dokud se nedozvěděla, že let 93 havaroval.“ Otázka: „Jestliže airphony jsou poháněny elektrickým systémem letadla, jak mohla linka zůstat otevřena po dalších 45 minut, poté co se letadlo doslova rozpadlo na zemi na tisíc kousků?“ Všechny tyto rozpory vykazují, že Beamer nebyl v tom letadle. Ale, že šlo o smyšlenou, předepsanou situaci a pocházející od jinud. K podpoře této hypotézy je ještě dramatická zpráva od letušky CeeCee Lyles na záznamníku jejího manžela Jak v ní sama říká, musíme poslouchat velmi pozorně. I my si můžeme všimnout, že není v pozadí slyšet žádný typický zvuk z letadla. Po slově „goodbye“ je slyšet, že jaksi „zápolí“ se sluchátkem, když zašeptá ještě pár slov. Ikdyž si ta slova pustíme vícekrát, je těžké uslyšet něco jiného než „It’s a frame“ (česky se dá přeložit jako „celé je to podrvh“) Tak či onak se problém s hovory nemění. Hovory s mobily potvrzené FBI ve svých zprávách nemůžou pocházet z těch letadel. Někdo musí vysvětlit, odkud pocházejí.
Pentagon (1:54:21)
Podle komise pro 11. Září, letadlo, které přeletělo Washington a narazilo do Pentagonu byl AA 77, to samé letadlo, které téměř hodinu předtím zmizelo z radaru nad západní Virginií. Ale nikdy pro to neposkytli jedinný důkaz. Jak již víme, nikdy nebylo zveřejněno sériové číslo záznamníku údajů o letu, které by identifikovalo letadlo. Vše, co nám jako důkaz „debunkers“ ukázali byla malá troska se sériovým číslem American Airlines. Ale tato troska mohla být na trávník položena kýmkoli po nárazu. Pravda je, že na místě byli vidět neidentifikovaní muži v oblecích odklízet trosky hned po nárazu, což je v přímém rozporu s pravidly místa činů. Někdo, kdo byl přibližně 100 metrů od místa řekl: „Byla tam DPS, chlapi v černých kabátech. Byli tu ihned přímo na místě. Nechápu to. Odkud přišli? Možná, že něco věděli. Já nic nevím.“ „Debunkers“ tvrdí, že svědků je víc, než dost, aby se dalo usoudit, co to bylo za letadlo. Jsou stovky lidí, kteří viděli do té budovy narazit letadlo American Airlines. Je ale logické, že, kdyby někdo chtěl jiné letadlo, aby vypadalo jako AA, trup by natřel jednou barvou. Většina svědků mluví o obrovském dopravním letadle. Ale jsou i svědci, kteří viděli i mnohem menší letadlo. Prostě jsem se náhodou podíval z okna a viděl asi tak 20 místné soukromé letadlo, bez označení na stranách. Z kanceláře jsem viděl bílý tryskáč, možná Gulfstream (=vytváří malé tryskáče) Miku, říkal jsi, že jsi viděl malé letadlo pro 15-20 lidí? (španělština) Nezdalo se velké. Řekl, že mu připadalo jako soukromý tryskáč. Vypadalo jako letadlo na krátkou vzdálenost, dva motory, kleslo z jihu velmi nízko a narazilo do Pentagonu. Jsi si naprosto jistý tím, co jsi popsal a, že jsi viděl letadlo na krátkou vzdálenost? Naprosto. Pouhými výpověďmi svědků se tedy nedá určit, co za letadlo to bylo. Vzhledem k tomu, že letadlo, před nárazem do Pentagonu shodilo 5 soupů osvětlení, „debunkers“ tvrdí, že vzdálenost mezi sloupy indikuje rozpětí křídel dost dlouhé na komerční letadlo. Když se to letadlo blížilo, shodilo 5 sloupů osvětlení které mu stály v cestě, a ty jsou 25 metrů od sebe. Vidíme tam 5 shozených sloupů. Přičemž nejdelší rozpětí mezi dvěma je 26 metrů. Teď řekněme, že nevíme, že to bylo letadlo. Víme, že proletělo něco, co bylo nejméně 26 metrů široké. (nepřeloženo) Jenže rozpětí křídel Boeingu 757 je 37 metrů, takže to mohlo shodit jakékoli letadlo s rozpětím 26 metrů. Nemusel to být Boeing 757. Se 100-tunovým letadlem narážejícím do budovy ze železobetonu jako je Pentagon bychom očekávali asi něco takového. Co je nápadné už na první pohled je absence velkých identifikovatelných trosek, které jsou při haváriích dopravních letadel běžné. Bob Pugh byl prvním kameramanem, který na místo dorazil. Nikdo tu oblast neřídil, tak jsem se tam mohl svobodně procházet a v popředí byly trosky. velmi malé trosky. Stojím na kusech velikosti talíře, nebo i menších. Všude hledám trosky a nenašel jsem nic, co jsem mohl rozpoznat. Neviděl jsem křídla, kola, motory, sedačky, zavazadla Podle „debunkers“ na trávníku nejsou žádné větší trosky, protože letadlo vletělo DOVNITŘ budovy. Na trávníku je jen málo trosek protože letadlo vletělo do budovy. Univerzita Purdue vytvořila detailní počítačovou animaci, zobrazující oficiální verzi události. Máme detailní stavební plány Pentagonu. Údaje o rychlosti a směru letadla nám poskytl institut pro bezpečnost dopravy. Podle oficiální verze, letadlo dorazilo nízko nad zemí, shodilo 5 sloupů osvětlení lehce se pootočilo nalevo, spodek pravého křídla zasáhlo přívěs poblíž budovy a vrazilo do budovy pod úhlem 42° stupňů. Většina letadla pronikla diagonálně fasádou a zničila, co bylo v cestě. Trup prošel vnější zdí prstence C a udělal tuto kulatou díru 3×3,5 metru širokou. S touto verzí je ale několik problémů. Ten první je v rozpětí Boeingu 757. Většina z nás si pamatuje fasádu Pentagonu až poté, co se zhroutila. Ale před zhroucením budova vypadala takhle: Tyto fotografie byly pořízeny vojenským fotografem krátce po nárazu letadla Budova se zdá být málo poškozená, na to, že do ní vcelku vletěl Boeing 757. S pomocí nejlepších součástí všech snímků vytvořil počítačový odborník toto kompozitní foto, které se pro každého zapojeného v debatě stalo univerzální pomůckou. Zobrazuje nepřerušovanou asi 27 metrů dlouhou dírou. Poškození rozšířuje na 2. podlaží vstupní díra, asi 4,5 metru široká. To je podle „debunkers“ dost na to, aby se do budovy dostala většina letadla. Lidé se ptají: „Jak se tam to letadlo dostalo?“ Když se podíváme na některé fotografie zachycené z různých okamžiků složené dohromady, můžeme vidět celou díru, co ve zdi je. Můžeme vidět, že celé přízemní patro má díru na 30 metrů délky. A samozřejmě, díra z trupu uprostřed. Celá díra v prstenci E měla asi 27 metrů, přičemž rozpětí letadla bylo 37 metrů. Takže vytvořilo v té budově tu díru. To je pravda, rozpětí 757 je 37 metrů, „debunkers“ však opomenuli, že letadlo přiletělo pod úhlem 42° strupňů. Což rozpětí oproti fasádě „rozšiřuje“ na 48 metrů. To je skoro dvojnásobek délky 27 metrů široké existující díry. Jak tato animace ukazuje, levé křídlo by mělo rozbít tato 2 okna na levo od díry. Ale celá levá strana od díry se vůbec nezdá být zasažená křídlem pohybujicím se 800 km/h. Dřevěné rámy oken jsou stále na místě a rozbitá okna se zdají rozbitá od exploze než samotného nárazu. Vápenec, kryjící fasádu odpadl, ale cihly pod ním se zdají nedotčené. V takovém úhlu by pravé křídlo mělo zničit celou fasádu až k tomuto sloupu na druhém podlaží. Pravda, že na 2. podlaží je tento diagonální prasklina, kterou mohl způsobit náraz křídla. Ale to křídlo přesunuje nad podlahu 2. podlaží, takže vůbec neprošlo fasádou. Kam se tedy podělo? Tohle je vysvětlení, co se stalo s křídly od Popular Mechanics: Křídla neprošla fásadou úplně, vlastně už byla částečně zlomená, když už při nárazu do budovy. Trup udělal většinu díry. Konspirační teoretici se ptají, proč není šíroká, jako celé rozpětí křídel. Prostým důvodem je, že se prostě odlomila. Ale kam se poděla, Popular Mechanics už nevysvětluje. Podobný problém je s horizontálními stabilizéry, které maji rozpětí tak 15 metrů a jestliže jsou nějakých 90 cm nad křídly měly by na fasádu narazit zhruba tady a tady. Ale na fasádě po nich není po nárazu vidět žádná známka. Ani není vidět žádná rozpoznatelná troska ze stabilizéru na trávníku. To samé ocas, který se nad trupem tyčí 7,2 metru. Ocas by při nárazu měl zasáhnout okno až na 4. podlaží. Animace univerzity Purdue ocas zobrazuje proniknout budovou vcelku, jako skrz máslo. Ale fasáda nad vstupní dírou nevykazuje žádné horší poškození, dokonce ani okna okolo ní nejsou rozbitá. Na chybějící ocas a stabilizér má Popular Mechanics zcela prosté vysvětlení. Z letadla v rychlosti 800 km/h zasáhující betonovou zeď, která je extrémně vyztužená moc nezbyde. Neuvidíte ho na trávníku před Pentagonem na 2, 3 kusy. Ale v tomto je problém: Jestliže se kusy křídel, stabilizéry a ocas rozpadly na kousky proti fasádě, jak mohl potom trup proniknout téměř celý? Trup je tou nejslabší částí letadla. V podstatě to je jen dutý válec, který má nést lidi a jejich věci. To jak je trup v porovnání s křídly křehký vysvětluje letecký expert Jaques Roland. Jaques Roland, bývalý generál vzdušných sil je v současnosti největší expert na letecké havárie Je to těžké, když dojde k čelnímu nárazu a celé se to rozpadá stejně rychle jako proniká. Těžké je to ale teprve tady. Ještě než se dostanete sem, letadlo se chová jako papír. Otázka: „Jak mohl trup, což je nejslabší část letadla fasádou proniknout vcelku a silnější části jako křídla, stabilizéry a ocas to nedokázaly a místo toho se rozstříštily na tisíce kousků?“ Ale ještě větší záhadou je úplné zmizení motorů. Boeing 757 má 2 motory vyrobené Rolls-Royce RB 211. Téměř 2,4 mteru vysoké a přes 3 tuny vážící jádro je vyrobeno z materiálů tak pevných a odolných že jsou považovány za v podstatě nezničitelné. Musí se otáčet 10 000 otáček za minutu s rychlostí lopatek tak 1300 kilometrů. Navržený aby pracoval při téměř 1700°, aniž by se roztavil. Která část letadla se nikdy nezničila, nebo neroztavila? Kusy podvozku a jádra motorů které je mnohem pevnější, než vnější část. Jsou vyrobena z materiálů, které musí vydržet obrovské teploty 2000 až 2500 °C. Jádro motoru musí rozhodně i přežít havárii. Ale kam se poděly? Univerzita Purdue se ve své animaci rozhodla tento problém ignorovat. Můžete si všimnout, že v animaci se těsně před nárazem oba motory prostě vypaří. „Debunker“ Paolo Attivissimo vymyslel, čemu říká „bezchybný náznak“. Toto je motor RB 211 od Rolls Royce a toto je předmět nalezený v Pentagonu. Jak jsem již řekl, motory zřejmě nepronikly vcelku. Tento předmět má kompatibilní tvar. Řeknu to puntičkářsky, jasně a bezchybně. Tento tvar je jednoduše kompatibilní Ale tento kotouč může pocházet z jakéhokoli motoru. Je tady ještě fotografie jiného kotouče a možná, že toho samého zachyceného z jiného úhlu. Pak je tu ještě tenhle kus motoru nalezený uvnitř Pentagonu. Nehledáme ale odlomky. Hledáme 2 3-tunové mašiny vyrobené z oceli a titanu, co po havárii vypadají asi takhle: Nebo takhle: Pravda je, že kdyby 757 narazil do Pentagonu, jeho 2 motory by narazily do fasády asi do těchto míst, hned pod křídly. To znamená, že by pronikaly budovou po trase vedle trupu a prořezávaly si cestu ničivěji, než jakákoli jiná část letadla. Může se motor chovat, jako projektil? Rozhodně ano. Snadno se dá přirovnat ke kulce. Coby vyvržený v rychlosti 800 km/h proti budově nic nezastaví. Ale za výstupním otvorem žádný motor není. Ani žádná jiná díra, která by mohla být způsobena motorem. Otázka: „Dokázete vysvětlit, co se stalo jádrům 2 motorů, vytvořených ze součástí tak silných a pevných, až jsou považovány za nezničitelné?“ Teď ta největší záhada ze všech-výstupní díra. Podle oficiální verze tuto díru v Prstenci C vytvořil trup. 15. Září. 2001 řekl ředitel přestavby Pentagonu, že letadlo proletělo prstencem E, D a C Nos letadla s těžkostí proletěl prstencem C až proletěl do A-E Drive. A-E Drive je vnitřní ulička oddělující prstenec C od prstence B. Jak se ale trup mohl dostat až přes zeď prstence C? 120-tunové letadlo, letící 800 km/h nabuří do fasády a prorazí ji. Jak proniká, sloupy, co mu stojí v cestě fungují, jako brusky. To co z něj zbyte jsou jen malinké odlomky. Cokoli zbyde se dostane na opačnou stranu. Jestliže trup je jen dutý válec a na tisíce kusů ho mají rozsekat sloupy, jak si mohl uchovat stálý kulatý tvar a vytvořit tuto téměř dokonale kulatou díru? Tato záležitost je ohledně vysvětlení od „debunkers“ opravdu fascinující. Hmota letadla proniká letadlem s enormní energií a budovou proniká spíše v tekutém stavu. Pak vráží do železobetonových sloupů, které jsou 60 cm tlusté, takže letadlo letělo skrz les sloupů. To letadlo se chovalo asi jako střela z tanku nebo dělostřelecký granát. Co z něj zbylo, byla jen ohnivá koule. Vzhledem k tomu, jak se oheň hýbe, to vytvořilo díru téměř dokonale kulatého tvaru. Do té doby tam byla lavina trosek, která se hnula jako jedna hmota, asi jako sněhová lavina. Jestli to byla tekutá hmota, ohnivá koule nebo sněhová lavina, všechny tyto hypotézy jsou v rozporu se zprávou The Pentagon Building Performance Report, dokumentem z roku 2003, od Amerického Spolku Stavebních Inženýrů. Ohledně stavu sloupů v prvním patře, zprává píše: „Sloupy 3G, 3H, 3J a 5J byly poškozené, ale pořád stály, přestože stály přímo v cestě trupu. Je velmi nepravděpodobné, aby si větší část trupu zachoval strukturální integritu až do tohoto místa.“ Kostra letadla byla zcela jistě zničena, než urazila vzdálenost přibližně rovnající se délce letadla.“ Délka letadla je 46,5 metru, což je přibližně polovina vzdálenosti mezi vstupní a výstupní dírou. To, že žádná podstatná část trupu nedosáhla prstence „C“, potvrdili svědci, kteří popsali poškození uvnitř Pentagonu. Kusy letadla se dostala do prstenců E, D a C, ale ne celou cestu přes prstenec C. Otázka: „Jestliže podle Pentagon Building Performance Report se „kostra letadla zcela jistě zničila, než urazila vzdálenost rovnající se délce letadla“ a že „je velmi nepravděpodobné, že by si větší části trupu až do tohoto místa zachovaly strukturální integritu dokážete vysvětlit, co způsobilo téměř dokonale kulatou výstupní díru v prstenci C?“ K závěru tu máme díru na přízemí, která je o trochu větší, než polovina projektivního rozpětí 757, bez racionálního vysvětlení chybějící špičku levého a většinu pravého křídla, rovněž, bez racionálního vysvětlení chybějící horizontální stabilizéry a ocas, Trup, který se choval spíše jako střela, než jako dutý válec z hliníku, žádnou stopu po jádrech 2 motorů a výstupní díru v prstenci C, kterou nikdo nedokáže racionálně vysvětlit. Ze všech těchto faktů musíme vyvodit, že poškození Pentagonu je nekonzistentní a musí být způsobeno něčím jiným, než Boeingem 757. Záhada toho, co Pentagon zasáhlo může být snadno vyřešena, jen kdyby FBI vydala záznamy z tuctů bezpečnostních kamer, které byly všude kolem místa činu. Jo, okolo Pentagonu byla spousta kamer, když se podíváte na Pentagon, je tam k vidění kamera na každém rohu, jsou tam i na místech s pracovišti okolo Pentagonu. Víme, že FBI zabavila všechny záznamy nárazu letadla během hodiny Když bylo na základě zákona o svobodném přístupu k informacím podáno několik žádostí několik žádostí o zveřejnění všech videí zachycující náraz letadla, vedoucí agenti FBI odpověděli: „FBI vlastní 85 nahrávek, které by mohly vyhovět FOIA žádosti. Ale došlo nám, že je jen jedno video, které 11. Září. 2001 zachytilo náraz letu 77 do Pentagonu Toto video jsme viděli už mockrát. FBI však mohla klidně zveřejnit všechna videa, jen aby lidé mohli vidět, co sami viděli. Ale z nějakého důvodu se rozhodli držet je pod pokličkou. Sám jsem před 11. Zářím Pentagon natáčel. Má snad 100 kamer. Okolo budovy, ve stromech, prostě všude. Náraz toho letadla musel tedy zachytit snad ze 100 úhlů. Chci vidět nějaké to video. Chci vidět 100 videí, co jen existuje. Proč nechtějí, abychom viděli, jak to letadlo naráží do té budovy? Nejenže nám na to nikdo ani neodpověděl, ale důkladná analýza jediného záznamu, co jsme viděli, také nese vážné překvapení. Ministerstvo obrany zpočátku vydalo těchto 5 framů zachycených bezpečnostní kamerou z parkoviště Pentagonu. Později, v roce 2006 vydalo celou sekvenci, ze které bylo počátečních 5 framů extrahováno sekvence je snímáná s časovou prodlevou přibližně frame za sekundu a zobrazuje momenty vedoucí k nárazu, obrovskou explozi a následný požár. Bohužel nezobrazuje přílet letadla. Vše co na framu, před explozí vidíme je něco, co připomíná ocas letadla a za ním stopu bílého kouře. Jenže tělo letadla kryje tento betonový sloup v popředí. Ministerstvo obrany pak vydalo i 2. video zachycené jinou kamerou ze stejného parkoviště. Byla to kamera, která byla přesně na tom sloupu, který v prvním videu překážel ve výhledu na letadlo. Tento letecký snímek Pentagonu ukazuje, kde se obě kamery nacházely. Druhá kamera směřuje do stejného směru jako první a zobrazuje čistý, stejný pohled na místo činu bez překážek. Využitím okamžiku exploze můžeme synchronizovat obě kamery na frame přesně Synchronizováním kamer si můžeme všimnout, že druhé video začíná dřív než první a první je délší, než druhé. Tím nám zbyde společná část asi o 100 framech, které jsou dokonale synchronizované. Z okamžiku, když přijíždí policejní auto je vidět přesná synvhronizace před explozí a i po explozi. Obzvláště ve druhé části videa, tedy po explozi si pohledem na tvar kouře všimneme jak každý z obou framů zobrazuje přesně tu samou akci. To potvrzuje, že obě kamery pracovaly dokonale synchronizovaně. Přesně to bychom očekávali. Koneckonců, obě kamery byly řízeny centralizovaným kamerovým systémem zvaný TLR Z každého videa tam je však jeden frame, který narozdil od protějšku zobrazuje něco úplně jiného. Je to ten frame, ve kterém letadlo na obou videích prolétá nad trávníkem. V synchronizované části videa to je frame 23. Jestliže první video ukazuje ocas a stopu kouře, očekávali bychom, že druhá zobrazí celé letadlo. Nezobrazuje. Druhá kamera v odpovídajícím framu ukazuje pouze nos letadla vstupujícího přes pravý okraj. Jak ale může nos letadla být ve stejný okamžik za ocasem? Synchronizační systém nám u dvou kamer dovoluje maximální kolisání na třicetinu vteřiny. Jestliže letadlo letí 225 m/s, maximální rozdíl mezi kamerami by v pozici letadla byl 7,5 metru. Boeing 757 je 46,5 metru dlouhý. I s připočítáním perspektivy v diagonálním směru, dost to vysvětluje o rozporu mezi oběma framy. Kromě toho, po tomto okamžiku je ve videích obnovena dokonalá synchronizace, a tak se to udržuje až do konce. Proč jsou tyto dva klíčové a jedinné framy od sebe tak odlišné mate mnoho výzkumníků i počítačových odborníků. Ten samý počítačový odborník, co vytvořil tuto kompozitní fotografii Pentagonu také požádal o analýzu obou videí vydaných ministerstvem obrany. Po potvrzení, že obě kamery byly stejným systémem synchronizovány tento odborník vytvořil tabulku paralelně porovnávající každý frame každého záznamu. Jak můžete vidět, frame 23 je jedinný, u kterého poznamenal mezi videi vysoký nesoulad. Onen odborník rovněž analyzoval oba framy s nejsofistikovanějším digital toolem a objevil dva ohromující výsledky. Pomocí tzv. Boolean subtraction, zjistil, že malá část obrázku je na obou snímcích. Co se na kameře 2 jeví jako nos letadla je na kameře 1 stopa kouře za letadlem. Zdá se, že někdo pomocí výřezu retušoval tuto část obrázku, aby zakryl letadlo, zatímco udržel konec kouřové stopy, aby vapadal jako nos letadla vstupující do framu. Otázka: „Jestliže maximální kolisání mezi framy by se měl rovnat 7,5 metru pozice letadla, máte vhodné vysvětlení, proč je mezi 2 odpovídajicími framy takový rozpor? Bez věrohodného vysvětlení musíme vyvodit, že aspoň jeden z těchto framů musel být výsledkem záměrné manipulace nebo photoshopu“ Jestliže vše ohledně Pentagonu shrneme, máme: žádný důkaz, že neznámé příchozí letadlo byl let AA 77, záhadné imaginární letadlo, které upoutalo pozornost na druhou stranu, selhání Bílého domu sestřelit přilétající letadlo, ikdyž bylo hlášeno jako vážná hrozba, Z pohledu teroristy úplně nelogický manévr při přibližování. údajného únosce, neschopného ten manévr provést. absenci jakýchkoli větších trosek letadla, poškození budovy, které je nekonzistentní s nárazem Boeingu 757 Zfalšované video zobrazující náraz a totální neochotu FBI zveřejnit jakékoli jiné video, díky kterému by se dalo identifikovat letadlo.
Let 93 (2:18:52)
Celá problematika letu 93 se dá shrnout do jediné otázky: „Kdybyste projížděl kolem a někdo vám řekl, že do této díry havaroval Boeing 757 a většina ze 100-tunového letadla je teď pohřbeno pod zemí, věřili byste tomu, nebo ne?“ Tohle je trochu matoucí zkušenost pro obyvatele Shanksville, když na místo havárie letu 93 dorazili. Prostě jsem dorazil na konec cesty a tam bylo to letadlo. Jedinné, co řeknu, je, že jsem cítil explozi, že jsem viděl ohnivou kouli. A pak jsem si říkal: „Kde to je?“ Prostě malinké trosky. A stromy, byly ohořelé, kouřilo se z nich Nic, jen malinké kousíčky. Nic jako dveře, nebo okno Prostě jen malikné Třísky všude. Hele, tady. Reportéři byli myšlenkou, že na tom místě to letadlo havarovalo také zmateni. Ani jsem si nebyl jistý jestli je to součást letadla, je to malé, nerozeznatelné, nevíte, jestli je to kus trupu, nebo sedačky, prostě nevíte, co to je. Chrisovi Kannikim, fotografovi, který tady došel pár minut před náma. Chrisi, viděl jsem fotografie a zdá se, že tady není nic, jen díra v zemi. -V podstatě máš pravdu Moc tady nezbylo. Nějaké větší kusy trosek? Ne, nic, nic, podle čeho by se dalo poznat, že tady spadlo letadlo. Co je zde opravdu vidět je jen veliký kráter v zemi a jen malinké kousky trosek. Bylo oznámeno Coronerovi Sommersetu Wallace Millerovi, aby došel na místo, když došel, nemohl uvěřit svým očím. Vypadalo to jakoby jen někdo vykopal díru, 3 metry širokou, 3 metry hlubokou. Když jste se podíval dolů, byla tam jen hlína, nic podle čeho byste poznali, že tam bylo letadlo. Dennis Roddy byl šéfredaktor Pittsburgh Gazette. Trosky z letadla? Nic, co jsem mohl identifikovat. Zřejmě nejsilnější svědectví má starosta Shanksville Ernie Stuhl. Můj švagr a přítel byli mezi prvními, kterří dorazili. V Shanksvillu stáli na kraji ulice kde bylo jejich auto a byli vůbec první co dorazili, dokonce dřív než hasiči. Všichni byli zaraženi protože byli posláni na místo havárie letadla a žádné tam ani nebylo. Žádné letadlo. Jen Byli posláni na místo havárie letadla a žádné letadlo tam nebylo? Ne, nebylo tam nic jen ta díra. To je ono. Tohle jsme viděli. Vždycky jsem si myslel, že to bylo místo havárie. Taky, že je, ale není tam nic k vidění. Podle FBI to letadlo je v te díře doslova „pohřbeno pod zemí“. Podle stránky FBI byla většina letadla a jeho obsahu nalezena pod měkou hlínou. Pracovníci s důkazy našli záznamník údajů o letu asi 3,6 metru hluboko a záznamník z kokpitu asi 7,5 m hluboko. Jestliže černé skříňky jsou umístěny v ocase letadla, pak se z toho musí vyvodit, že kokpit, většina trupu, sedačky, těla a zavazadla se nějak musela také dostat hluboko pod zem. Jedinní, kteří v tomto vysvětlení nevidí problém jsou „debunkers“. Známe ty letecké havárie, kdy se letadlo přepůlí vejpůl a jeho trosky ohromně hoří. To se stává, když letadlo havaruje ve velmi nízkých rychlostech, obvykle, když startuje nebo přistává. Toto letadlo však letělo přímo dolů a skoro rychlostí zvuku a v ohromné rychlosti proniklo měkkou půdou. Toto byl jiný druh letecké havárie. Letadlo bylo skoro střemhlav, když při ohromné rychlosti narazilo do země. Letadlo se skoro stlačilo do země a vytvořilo malý kráter a většina, co zbylo skončilo pod zemí. Zaprvé, není pravda, že letadlo zasáhlo zem „skoro střemhlav“. Podle trasy NTSB, 757 zem zasáhl pod úhlem přibližně 45° stupňů. Tento fakt sám vyvrací většinu z vyjímky, kterou by „debunkers“ rádi k této havárii připsali. Ale i kdyby byla pravda, že letadlo havarovalo „skoro střemhlav“, jak se mohla díra sama uzavřít ještě dřív, než dorazili záchranáři. Toto není bahno, toto je typická známá pevná půda, po které normálně chodíte. Když letadlo havaruje a v zemi zanechá díru, zůstane otevřená a sezhora viditelná. Toto je například kráter způsobený letem Pan Am 103, který v roce 1988 havaroval v Lockeribe ve Skotsku. Pravda, 747, co spadl v Lockeribe je větší, než 757, ale také je pravda, že se ve vzduchu kvůli explozi rozlomil a kráter na fotografiích způsobila jen jedna část letadla. Porovnejme kráter z Lockeribe, několik bloků široký s kráterem z Shanksville, několik metrů širokým. Takto je veliký člověk v porovnání s kráterem v Lockeribe. Takhle je člověk veliký v porovnání s kráterem v Shanksville. Toto jsou lidi dívající se do kráteru v Lockeribe. Toto jsou lidi stojící na okraji kráteru v Shanksville. Porovnejte velikost auta s kráterem v Lockeribe a velikost malého náklaďáku s kráterem v Shanksville. Tohle je největší kus letu Pan Am 103, nalezený poblíž Lockeribe. Je to skoro celá přední polovina trupu dohromady s částí kokpitu. Tohle je největší troska z Shanksville, co jsme viděli. Kus trupu o něco větší, než 2 pasažérská okna. Fotografie byla vydaná 5 let poté. Tohle je motor letu Pan Am 103, který se zarazil do země poblíž Lockeribe. O tomhle nám řekli, že je motor letu 93, údajně vykopaný z díry v Shanksville. Toto jsou fotografie různých havárií s ocasem, co téměř vždy přežije. To je tím, že bývá poslední částí letadla, která se dotkne země, když už je většina kinetické energie rozptýlená v zemi. Tohle je stopa v zemi, údajně od ocasu letu 93, ještě, než se vypařil. Tohle jsou kusy křídel, které jsou obvykle přítomny po haváriích letadla. Tohle jsou údajně stopy po křídlech zanechané v zemi v Shanksville, ještě, než se se vším vypařila. A toto je střed díry, který údajně spolkl celý trup. Ale tady oficiální verze o havárii teprve nabírá na oprátkách. Podle FBI bylo po 2-týdenních vykopávkách v Shanksville nalezeno 95% letadla. Boeing 757 váží zhruba 100 tun. Auto střední velikosti váží zhruba 1,5 tuny. To znamená, že podle FBI byly ze země vykopány trosky letadla rovnající se nejméně tak 50 až 60 autům. Otázka: „Dokážete vysvětlit jak mohla většina ze 100- tunového letadla skončit pohřebno pod zemí, v díře, která se uzavřela, ještě před příchodem záchranářů?“ Ale i kdyby byla pravda, že bylo nalezeno 95% trosek letadla, pak kde jsou, proč nám je neukázali? Když dojde k nějaké kontroverzní nehodě, jsou vložena všechna úsilí k nalezení co nejvíce možných trosek letadla. Tohle jsou například trosky letadla z Lockeribe, složené dohromady v hangáru. Tohle jsou složené trosky letu TWA 800, který v Červenci 1996 spadl do oceánu poblíž Long Islandu. Tohle jsou trosky letu Itavia 870, který za dodnes nevyjasněných okolností v roce 1980 spadl u ostrova Ustica v Itálii. Proč nebylo provedeno to samé s letem 93? Ohledně kontroverzi o absenci trosek a mnoha fámám o sestřelení by to byl dobrý způsob jak konspirační teorie umlčet. Místo toho nám tvrdí, že FBI všechny nalezené trosky od lidí drží a nikdo je dodnes nesmí vidět. Nyní víme, že let 93 možná v Shanksville nikdy ani nehavaroval. Pro zastánce oficiální verze je ještě jeden problém. Když se k zemi zhroutí letadlo, obvykle se k obloze vyvalí oblak černého dýmu a pokračuje tak, dokud nevyhoří všechen palivo. Ale místo něčeho takového viděli obyvatélé Shanksville tohle. Toto jsme viděli. Skoro jako atomový hřib. Jo, podle něho to vypadá jako atomový hřib, jenže pod ním není vidět žádný rostoucí oblak kouře. Přičemž hřibovitý tvar je obvykle důsledkem výbuchu bomby. Jistý místní reportér zaznamenal absenci zápachu shořeného leteckého paliva. Místo toho cítil jen hořící půdu. Je tady cítit výrazný zápach zapálené půdy, tak bych to popsal, nesmrdí to jako letecké palivo. Smrdí to jako Jak bys to popsal. -Hořák? Jo to je ono, smrdí to jako hořák. Tráva v okolí díry taky vykazuje, že tam nebyl žádný oheň po explozi, jeví se totiž jako zcela suchá a nedotčená. Někteří mohou namítnout, že toto je pouze počáteční exploze a že kouřový oblak ještě nezačal stoupat. Ale tuto hypotézu vyvrací toto video, které bylo náhodně natočeno krátce po explozi. Můžeme vidět, že hřibovitý oblak zůstává ve vzduchu, ale typický oblak černého dýmu tam není. Když video přetočíme, můžeme vidět, že situace se moc nezměnila. I po minutě tam je stále hřibovitý oblak, ale žádný ze země stoupající oblak černého dýmu. Otázka: „Jestliže letadlo během nárazu neslo 28 až 35 tisíc litrů paliva, dokážete vysvětlit, proč tam z počáteční exploze zezemě nestoupá žádný oblak černého kouře?“ Největším problémem zastánců oficiální verze však je vysvětlit jak se mohlo několik částí letadla dostat několik km daleko od místa havárie, přestože mělo havarovat v jednom kuse. William Bunch byl reportér pro Pittsburth Gazette. Shromáždil jsem informací, co jsem mohl, a dozvěděl jsem se, že o letu 93 je tady spoustu věcí co nesedí. Jakože jeho trosky spadly do jezera pár mil daleko už hned jak havaroval. Myslí jezero Indian Lake, které se nachází pár km jihovýchodně od místa havárie. Podle „debunkers“ je pro trosky nalezené v jezeře prosté vysvětlení. Když mluvíte o troskách nalezených „kdovíkde“ tak mluvíte o jezeře Indian Lake, které je vzdálené 1,6 km. Našli v něm malé kusy papíru, které tam doletěly protože tam bylo větrno. Zaprvé, není pravda, že ten den bylo větrno. Jak ukazují videa, byl tam jen mírný vánek. Právě ten oblak z exploze, který jsme před chvílí viděli se po více než minutu skoro nehýbal. Zadruhé, v jezeře se nenašly jen malé kusy papíru. Pittsburth Tribune napsal: „Ráno ve Středu se trosky letadla začaly omývat na břeh. Svědek John Fleegele řekl, že tam bylo cosi připomínající žebra, uprostřed kusy sedaček, kousky plastů a šeky.“ Každopádně, problém se neomezuje jen na Indian Lake, které je 3,2 km daleko. Trosky letadla se našla i 13 km daleko, poblíž New Baltimoru. Tohle je mapa pole trosek vydaná Pittsburth Tribune. CNN také hlásila o druhém poli trosek a potvrdila, že trosky patřily letu 93. Za poslední hodinu tady FBI a policie potvrdila, že tady vyznačili druhé pole trosek 10 až 12 kilometrů od kráteru, Toto je evidentně druhé pole trosek, které vyvolává spoustu otázek. Jak se mohly trosky letadla dostat tak daleko a aby byly i identifikovány jako část toho letadla? Jak se mohly dostat 10 kilometrů daleko? Že by byly tak daleko odvány se zdá velmi nepravděpodobné. Nemohlo se přelomit? To nevíme, FBI o tom mlčí. Nicméně to vede k této možnosti, rozhodně to však vyvolává řadu otázek. Otázka: „Jestliže letadlo mělo zemi zasáhnout v jednom kuse, dokážete vysvětlit, jak se trosky mohly dostat 10 až 13 km daleko od místa havárie, přestože ten den vál jen mírný vánek?“ Široké pole trosek není jedinný fakt naznačující sestřelení. Potvrdilo by to i mnoho jiných problémů. Díváme se na televizi a světlo v budově probliká. Uslyšeli jsme zvuk motoru a vyšli z budovy. Když jsme opustili kancelář a budovu, země se zatřásla a uslyšeli velikou ránu. Pak jsme jen uviděli obrovskou ohnivou kouli. Fleegle pak řekl dalším lidem o problikání světel. Byl jsem v Atlantě a mluvil jsem s chlápkem, vysvětlil jsem mu to jak jsem byl v kanceláři a světla problikala. Rychle mě zastavil a řekl mi, že byl ve vzdušných silách, že to bylo sestřelení letadla. Zeptal jsem se ho, proč. Řekl, že protože když probliknou světla, tak před vystřelením na všechno zatemní frekvenci radaru. Starosta Indian Lake taky pamatuje výpadek proudu hned před havárií. Proud vypadl. Pocítili jsme záchěv, znělo to, jakoby kolem našeho domu prolétlá střela jakože to bylo opravdu rychle. Starosta Shanksville měl také co říct. Vím o 2 lidech, jména neřeknu, kteří slyšeli střelu. Oba žijí velmi blízko, tak pár set metrů daleko. Jeden z nich sloužil ve Vietnamu a ten střely už slyšel a jednu slyšel i ten den. Kdo to letadlo ale mohl sestřelit? Víme, že není nikdo, kdo by během havárie poblíž letu 93 viděl stíhačku. Jsou ale svědci, kteří viděli malé bíle letadlo bez označení, které těsně před havárií nad onou oblastí proletělo. Prostě jsem v krásný den řídila auto, měla jsem otevřené okno, zaplé rádio, pak jsem dorazila skoro jsem ke značce, proletělo nade mnou malé bílé letadlo. Prostě tak hladce proletělo přímo těsně nade mnou, tímhle směrem. Zastavila jsem a pak ho sledovala oknem a támhle zmizelo za stromy. Něco jsem zahlédla, bylo to bílé letadlo. Odlétalo od místa havárie. „Debunkers“ tvrdí, že za tím letadlem není žádná záhada. Že šlo jen o soukromé letadlo, které dispečeři požádali aby zkontrolovalo krajinu z oblohy, když zjistili, že ztratili let 93. To je pravda, že tam bylo bílé letadlo, které šlo vidět po havárii letu 93, že ho vidělo několik lidí. Šlo jen o malý soukromý Dassault Falcon, který měl přístát na blízkém letišti. Když dispečeři zjistili, že ztratili let 93, požádali nejbližší letadlo, aby jim dalo přesné informace o místě nehody. Susan McIlwain si však pamatuje, že to bílé letadlo viděla před havárií, nikoliv po ní. V půl dvanácté v noci, ke mně přišla FBI, zeptali se mně jak bylo to letadlo veliké. Řekla jsem, že bylo malé, ne o moc větší, než moje dodávka a jak nade mnou přelétlo. Pak jsem řekla, že by se měli ujistit, zda je od nás, ne od někoho jiného. Pak se poklidnil a řekl, že to byl bílý Learjet, který pořizoval fotografie. Já se zeptala: „To jako Před tou havárií?“ A on zase řekl: „Už musíme jít.“ John Fleegle také svědčil o záhadném letadle. Jestliže dorazil na místo během minuty, dispečeři by neměli dost času na kontaktování soukromého letadla, aby prozkoumalo okolí, když záhadné letadlo už od místa stoupalo k obloze. Dorazili jsme asi tak do 45 sekund až minuty od havárie. Byli jsme tam dříve než hasiči, pohotovost, dříve než kdokoli. Když jsme dorazili, bylo tam letadlo, které přelétalo nad místem, bylo obratné, letělo přímo do slunce. Takže jste nemohli poznat, co to bylo přesně za druh letadla, stíhačka nebo něco jiného. Na okamžik jsme ho zahlédli, jak se naklání a letěl asi ve stejném směru, jako spadlé letadlo. Jestli to letadlo bylo sestřeleno, nachází se zde jedna otázka: „Jak je to s tím, jak se pasažéři údajně heroicky zachovali a s letadlem sletěli k zemi aby zachránili životy mnoha spoluobčanů?“ Pravda je, že tento čin pasažérů vyvrací samotná komise pro 11. Září. Podle ní to byli samotní únosci, nikoliv pasažéři, kteří se rozhodli s letadlem havarovat v Shanksville. Pasažéři se ani nedostali do kokpitu. V konečné zprávě se píše: „V 09:57 se pasažéři začali bouřit.“ Podle komise se ale ani do 5 minut nedostali do kokpitu Potom, když útok pokračoval, Jarrah se zeptal: „Není to konec? Neměli bychom to odpískat? Únosce odpověděl: „Ne, ještě ne.“ Až se sem dostanou, odpískáme to.“ Za zmínku stojí, že tento dialog byl údajně extrahován z hlasového záznamníku kokpitu. Ale skutečná nahrávka, jak jsme řekli již dříve, nebyla nikdy zveřejněna. „V 10:02:23 únosce řekl: „Sleť s tím k zemi! Sleť s tím k zemi!“ „Únosci stále ovládali letadlo, ale pasažéři byli zcela jistě jen pár vteřin od vniknutí do kokpitu. Letadlo letělo dolů, řídicí kolečko se prudce zatočilo do prava. Letadlo se přetočilo na záda a jeden z únosců začal řvát „Alláh je nejmocnější. Alláh je nejmocnější.“ Při zvuku pokračujícího protiútoku pasažérů letadlo vletělo do prázdného pole v Shanksville v rychlosti asi 920 km/h, asi 20 minut od Washingtonu D.C.“ „Jarrah chtěl s letadlem havarovat do chlouby Americké republiky, jako je Kapitol nebo Bílý dům.“ Otázka: „Jestliže od Washingtonu bylo letadlo jen 20 minut a pasažéři se do kokpitu nemohli dostat skoro 6 minut, proč únosci nepokračovali v náletu na Kapitol?“ Otázka: „A i kdyby věřili, že se k Washingtonu nemohou dostat, proč nezkusili s letadlem do města poblíž? Proč s ním havarovali do prázdného pole, kde věděli, že nemohou zabít více lidí, než jen pasažéry letadla?“ Možná méně fiktivní vysvětlení letu 93 má Vernon Grosse, spisovatel a bývalý vyšetřovatel NTSB. Role vlády, když jsou potíže, je zjistit, jak to vnímá veřejnost a zda může příjmout pravdu, V tomto případě potřebujeme vytvořit legendu. Nějaký příběh o lidech, kteří proti tomuto zlému činu bojují. Je to opravdu užitečné a krásné pomyslet na ten Beamerův příběh „jdeme na to!“. Je to jako ten příběh s Fort Alamo. Je to jedna z takového typu legend. Myslím si, že bude velmi těžké nechat legendu jen legendou. Když teď shrneme všechny záležitosti letu 93, máme: žádný důkaz, že by teroristi vůbec nastoupili na letadlo, natož do kokpitu údajného únosce, který nedokázal dopravní letadlo pilotovat způsobem, jakým let 93 letěl, falešný jiný únos, který od skutečného odvrátil pozornost, žádný důkaz, že by let 93 v Shanksville vůbec havaroval, rozšířené pole trosek, které vyvrací oficiální verzi havárie a naznačuje, že letadlo se ve skutečnosti přelomilo ve vzduchu, nevysvětlené malé bílé letadlo, které zrovna odlétalo z místa havárie, a fakt, že pasažéři letadla, co se dovolali mobilem nemohli být v letadle, čímž se vynořuje možnost, že o čem v mobilu mluvili, byla skriptovaná a falešná událost, jen aby posílila předem promyšlenou legendu.
Dvojčata (2:39:46)
Jsem na 83. podlaží. Jsem na 83. podlaží. Z jakého čísla voláte? Já nevidím441-26-23. Budete moct sem někoho rychle poslat? Snad se k vám dostaneme. Jsme tady dva v kanceláři. Nechceme umřít, ale je to tady opravdu špatné. Nikdo tady ještě není a podlaží je zcela v dýmu. Jsme pořád tam a nemůžeme dýchat. Prosím, rychle. Žádný oheň ani kouř? Samozřejmě, že je tady kouř! Kde jste? Do jakého jste došli patra? Už se k vám dostaneme. Už se k vám dostaneme. Nemůžu myslet, mám malé děti. Je tady horko, už tady není, co dýchat, všude jen kouř. Kouř je až u stropu. Jsme na podlaží, blízko oken. Nic nevidíme. Prosím nezavěsujte. Umřu? Ne, ne, ne. Já tady umřu. Modlete se. Řekněte Bohu ať vane z leva. Pomoc! Pomóc! Co se stalo? O můj bože. O můj bože, bože! Pro většinu američanů zřícení „dvojčat“ zůstane navždy v jejich myslích i srdcích jako epidemie hrůzy, příšerného překvapení a nespravedlivého lidského utrpení. Pro někoho však mohlo znamenat okamžik tajného prosazení obrovských korporátních zájmů světového měřítka s cynickou ekonomickou hrabivostí. Selský rozum napoví, že útoky z 11. Září Ameriku připravila o 2 největší klenoty, jaké kdy měla. „Dvojčata“ jimi však nebyly. Ikdyž byly postaveny coby jedny z nejcennějších nemovitostí na světě, po 30 letech „Dvojčata“ zastarala. S každým patrem postaveným jako otevřený prostor o rozloze 1 akru (akr = 4000 metrů čtverečních), bylo s rostoucí cenou energie velmi drahé udržet věže v zimě teplé a chladné v létě. Rovněž byla velmi drahá celková údržba, hlavně v pozdějších letech existence věží. V knize „Odděleně stojíme“ z roku 1998 napsal autor Eric Darton: „Když WTC bylo v Únoru 1993 bombardováno, přešlo se z kancelářský prostor přešel na na generaci novějších, kyberneticky vybavenějších budov s vyššími stropy a větší vestavěnou elektrickou kapacitou. Na udržení WTC, coby kancelářských budov třída A a u hlavních nájmů Port Authority bylo potřeba utratit 800 milionů dolarů k přestavění elektrického, komunikačního a chladícího systému. Krom toho, po bombardování z roku 1993 nájem dramaticky klesnul a bylo pak velmi těžké ho navrátit zpět k normálu. Ale jejím největším problémem byl jejich obsah azbestu. V době postavení, kdy byla tato extrémně nebezpečná látka ve stavebnictví stále legální bylo, použito nejméně 400 tun na ochranu ocelové struktury před požárem a na izolování stovek mil vedení vody, topení a klimatizace. Jejich azbest se vyskytoval také ve stropu, výtahových šachtách a vinylové dlažbě v kancelářských podlahách. Ze zprávy o posouzení stavu „Dvojčat“ z Prosince 2000 se píše: „Podle záznamů Port Authority bylo v WTC použito 650 000 m čtverečních vinylové azbestové dlažby.“ Zrovna, když se „dvojčata“ blížila k dokončení, azbest byl ve stavebnictví zakázán. Tehdy byl azbest zapouzdřen, z důvodu ochrany před vdechnutím částic. Ale v 90. letech omezení rostla a každou chvíli byla potřeba nová renovace a také odstranění azbestu. Ve stejnou dobu, cena odstranění azbestu kvůli zdravotním rizikům ohromně rostla. Bezpečnostní procedury vyžadovaly, aby prostory byly předem odklizené, vzduchotěsné uzavřené a po celou dobu drženy v podtlaku, aby se částice nedostaly ven. Do prostoru by přístup měli jen specializovaní dělníci se vzduchotěsnými obleky a respirátory. Po každém opuštění prostor byl vyžadován dekontaminační proces. Ve středních 90. letech podaly Port Authority několik nabídek k odstranění azbestu za různých situací. Tohle je například smlouva z roku 1995 na instalaci 2 rozvoden s nízkým napětím do 1. a 2. věže. Část smlouvy zahrnovala odstranění azbestu na patrech 41,42,75 a 76 v první věži a patra 75 a 76 v 2. věži. Celková cena na odstranění azbestu by byla 868 000 dolarů. 2. věž, 40. patro – cena na odstranění azbestu 650 000 dolarů. Ve smlouvě na 1. i 2. věž byla na odstranění azbestu ze stropu na patrech 7, 41 a 75, určovala cenu 882 tisíc dolarů. Pak je jasné, že se „Dvojčata“ přeměnila z prestižního aktiva na závažný závazek. Ve zprávě o posouzení stavu z roku 2000 se píše: „Mezi lety 1986 až 1999 bylo podáno celkově 31 smluv bylo by potřeba 58,2 milionů dolarů na odstranění azbestu. Od té doby bylo odstraněno 325 000 m čtverečních vinylových dlaždic s azbestem. Což byla pouze polovina 650 000 m čtverečních, co bylo zpočátku nainstalováno. Při odhadované ceně 5/6 dolarů na 0,09 metrů čtverečních by podle Port Authority stálo celkově 20 milionů dolarů. A to pouze pro vinylové dlaždice. Na seznamu bylo tam také cca 12 000 protipožárního nástřiku, který měl být odstraněn z obou věží. Pak jsou na scéně výtahy. Tohle je seznam výtahových šachet obsahujících azbest z Prosince 2000. Tohle je 1. věž. A tohle je 2. věž. V roce 2000 Port Authority ohlásila odhadovanou cenu na odstranění azbestu na 1 miliardu dolarů. Tolik peněz by stačilo na postavení nové věže. V 90. letech Port Authority žalovala pojišťovnu, aby jim pokryla odstranění azbestu. Ale v Květnu 2001, 4 měsíce před 11. Zářím, Port Authority prohrála 10-letý soudní spor. Tehdy se Port Authority ocitla v těžkém dilematu. „Dvojčata“ nemohla být dále udržována bez vynaložení nákladů na odstraněním azbestu. A k tomu nemohly být zdemolovány, právě kvůli vysokému množství azbestu, který obsahovaly. Jedinnou možností by bylo tyto dva otrávené obry kousek po kousku rozebrat. Ale to by stálo takovou astronomickou částku, že by ji snad nikdo nedokázal vyčíslit. Štěstí tady měl realitní magnát jménem Larry Silverstein, který již vlastní WTC budovu 7 tím, že na 99 let pronajal „dvojčata“. Je mu 76 a podívejte, chodí rychle, mluví rychle a neustále, neustále prodává. Na Silverteinovi se zdá, že se smlouváním vždy spěchá. Přestože během obchodní operace byl hospitalizován kvůli autonehodě, požádal, aby mu doktoři odepřeli morfin, aby operaci mohli dokončit. Řekl jsem doktorům, ať odpojí morfin, že mi sem mají přijít mojí lidi a já pod vlivem morfinu nemůžu myslet. Takže mi ho odpojili, byla to hrozná bolest. Ale dokázal jsem všechny shromáždit a dokončili nakonec jedno z nejlepších obchodních rozhodnutí. 24. Července. 2001 Silverstein akvizici (získání) „Dvojčat“ oslavil veřejným obřadem. Silverstein „dvojčata“ pronajal pouhých 6 týdnů před 11. Zářím. Potom „Dvojčata“ pro případ úplného zničení pojistil na 3,2 miliardy dolarů. Silverstein na to strávil každé ráno týdně ve své kanceláři v sevení věži. Rána jsem trávil v WTC a pak někdy kolem poledne jsem se vracel do Uptownu. Ale 11. Září naštěstí do práce nešel. Přestože měl už naplánované jednání v severní věži, jeho manželka mu domluvila prohlídku u dermatologa. Ráno 11. Září Silverstein plánoval společnou snídani v Restauraci na vrcholu severní věže. Na poslední chvíli ji zrušil na naléhání jeho manželky Clary, která řekla, že chce aby šel k dermatologovi. Přesně to ráno. Bůh žehnej mojí ženě, dohodila mi prohlídku u doktora. Tak jsem jí řekl: „Dobrá, drahá, já tedy půjdu, já tedy půjdu.“ Všichni, co to ráno byli v té restauraci, zemřeli. A pak, jen pár minut na to, jsem dostal telefonát, řekli ať si pustím televizi a uviděli jsem tu hrůzu. Takhle Larry Silverstein večer 11. Září dostal možnost postavit nový kancelářský prostor o rozloze 1,1 milionu metrů čtverečních který by se postavil na jedné z nejcenněších nemovitosti na světě. Vzhledem k tomu, že teroristický útok byly podle Silversteina dvě samostatné události, pojišťovna mu tedy měla zaplatit 7 miliard dolarů na přestavbu, čemu říkal „mé 3 věže“. Do svých 3 věží vložím 7 miliard. Nakonec mu bylo vyplaceno 4,5 miliardy dolarů, což je pořád o třetinu více, než měl Silverstein podle smlouvy dostat. A vzhledem k tomu, že 11. Září byla díky teroristickým útokům zničena i WTC 7, Silverstein dostal dalších 800 milionů na přestavbu mrakodrapu, který měl stát původně jen 400 milionů dolarů. Je to mnohem krásnější budova. má skleněnou fasádu, díky které se může světlo dostat dovnitř. Pohled na čtvrtou stranu je jedinečný a prostor vypadá velkolepě. Mezitím se však azbest z „Dvojčat“ dostal do plic občanů Dolního Mannhatanu. Hlavně záchranářům a dobrovolníkům pracujícím na Ground Zero, které dodnes trápí maligní mezoteliom (rakovina z azbestu) a další plicní onemocnění. V debatě ohledně zhroucení „dvojčat“ hrály hlavní roli 2 významné organizace. Tou první je NIST-Národní Institut pro Standarty a Technologie, která byla oficiálně pověřena Americkou vládou k vyšetření zhroucení všech 3 mrakodrapů. V roce 2005 vydal NIST konečnou zprávu o zhroucení „dvojčat“. V roce 2008 vydal konečnou zprávu o zhroucení budovy 7. Ohledně „dvojčat“ NIST došel k závěru, že se zhroutila v důsledků nárazů letadel a následných požárů. Zatímco budova 7 se podle NISTu zhroutila pouze kvůli požáru. Jinými slovy, prostě potvrdili oficiální verzi, podanou Americkou vládou. Tou druhou organizací byla Architekti a Inženýři za pravdu o 11. Září (dále jen ae911truth), asociace profesionálů v civilním stavebnictví, založena v roce 2006 architektem Richardem Gagem. AE911truth čítá přes 2000 odborníků na strukturální inženýrství, materiální vědy, architektonický design, požární ochranu, stavitelské vědy, metalurgii a dokonce na řízené demolice. Co vyšli na scénu, ae911truth odhalili solidní množství vědeckých informací, které vyvrací oficiální vysvětlení zhroucení podané NISTem a místo toho potvrzující teorii o řízené demolici. Tou dobou také prozkoumali každý čin NISTu a vyznačili každou chybu v její práci a někdy je i donutili je opravit. Myslím, že tohle by se mělo pro konečnou zprávu opravit. OK. První, co je třeba objasnit je, jak obě věže byly vlastně sílné a pevné. Vzhledem k tomu, že jak komise pro 11. Září tak „debunkers“ se je snaží prezentovat jako extrémně lehké a křehké. Obvod každé věže se skládal z 35 centimetrů širokých ocelových sloupů. Středy sloupů byly asi 1 metr od sebe. Tyto vnější zdi nesly většinu hmotnosti budovy. Jádrem budovy byla dutá ocelová šachta, která nesla výtahy a schodiště. Newyorské věže byly drženy vnějším obvodem tenkých ocelových nervů. Což byly takové prázdné hranoly. WTC byla extrémně lehká konstrukce. Šlo o nejvyšší tzv. lehký mrakodrap, jak nazývají odborníci. Pokud sám vím, je ještě jen jedna budova dříve zvaná Sears Tower v Chicagu, na kterou použili stejný typ konstrukce. Takový typ konstrukce už nebyl nikdy nikým použit. Jak brzy uvidíme, všechny tyto výroky jsou nepravdivé. Narozdíl od tradičních mrakodrapů, které mají všechny podpůrné sloupy stejně daleko od sebe, v případě „dvojčat“ byla část sloupů přesunuta k obvodním zdem, čímž byl vytvořen volný prostor pronájmu. Z tohoto důvodu se obvodová struktura stala doslova největšími ocelovými sloupy, vytvořené s prefabrikovanými bloky, které byly namontované po stranách. To jsou ty „tenké ocelové nervy“, o kterých „debunker“ Alberto Angela mluvil. 244 ocelových sloupů rozdělené od sebe asi 60 cm od sebe, které nesly asi 40% celkové váhy věží. O něco dál za volným prostorem byla vnitřní konstrukce tvořená 47 ocelovými sloupy. Tak dlouhé a pevné, že k jejich tvorbě byla pověřená speciálně postavena japonská továrna. To byla ta jádrová konstrukce, co nesla většinu váhy věží – 60% váhy, nikoliv obvodové sloupy. Jádrová struktura nalevo je to, co komise pro 11. Září nazývá „dutou ocelovou šachtou“. To je ta samá jádrová struktura těsně nad základy věže. Jádro věže byl vlastně extrémně pevný ocelový mrakodrap, postavený vevnitř dalšího mrakodrapu. Jádro neslo schody, výtahy a další zařízení potřebné pro chod věží. Vnější zdi jádra byly z jednoduchých vrstev sadrokartonu. Vnější strukturu k jádrové propojovala dlouhá řada ocelových trámů, která i podporovala podlaží. Podlahy byly rovněž prefabrikované obdelníky, pokryté jemnou vrstvou betonu. Vnější a vnitřní konstrukci na vrchu propojovala deštníkovitá konstrukce zvaná „trámový klobouk“, který seshora dohromady věže udržoval. Myšlenka, že tato struktura je křehká a proto po 11. Září nepoužitá je vyvrácená novější WTC 7 postavená Larrym Silversteinem. Silná prostřední struktura udržující většinu váhy budovy, dlouhé nosníky podepírající podlahy spojující vnitřní strukturu k vnější, což umožnilo volný prostor. Konstrukce velice podobná „dvojčatům“. Co je nejdůležitější, „debunkers“ opomenuli, že „dvojčata“ byla postavena s 3x až 5x vyšší nosnou kapacitou, než bylo potřeba. Taková stavba byla schopna udržet tří až pětinásobek své váhy. Tyto věže byly navrženy, aby udržely vícenásobek své vlastní váhy. Vnější sloupy mohly udržet pětinásobek své váhy a jádro trojnásobek vlastní váhy. O pevnosti „dvojčat“ MIT napsal: „Jejich 244 obvodových sloupů z nich udělaly jedny nejnadbytečněji pevných a nejodolnějších mrakodrapů.“ Na totéž téma, architektonická firma Emery Roth and Sons napsala: „Budova byla navržena jako 16x tvrdší, než běžná stavba. Vierdeneelovy trámy by podle výpočtů inženýrů byly tak efektivní, že na jedné straně věže by se mohly vnější sloupy přeseknout, společně se dvěma rohy a několika sloupy na přílehlých stranách a věž by stále mohla obstát vítr o 160 km/h.“ John Skilling, strukturální inženýr, který „dvojčata“ navrhl řekl: „Zatížení těchto obvodových sloupů by se mohlo bez zhroucení navýšit na více než 2000%“ Co je hlavní, „dvojčata“ byla navržena, aby obstála náraz dopravního letadla v rychlosti 960 km/h. John Skilling v interview z roku 1993 pro Seattle Times řekl: „Počítali jsme s jakýmkoliv problémem, který by věže mohl ohrozit, včetně nárazu letadla. Podle naší analýzy by největší problém byl, že by se všechen letecké palivo rozlilo po budově. Došlo by k strašlivému požáru. Zemřelo by spoustu lidí. Budova by to však přežila.“ To se také stalo. Po nárazech zůstaly obě věže stát, bez větších náznaků narušení stability. A co víc, NIST sám potvrzuje, že počáteční požáry z leteckého paliva netrvaly déle než několik málo minut. To znamená, že od toho okamžiku jedinným zdrojem oheň bylo kancelářské vybavení. A, jak všichni víme, kancelářské požáry nejsou žhavé dost na to, aby narušily stabilitu ocelové konstrukce. Nikdy se nestalo, aby se ocelová výšková budova zhroutila kvůli požáru. Ve více než dvacetileté praxi jsem neviděl jedinný případ, aby se ocelová budova zhroutila kvůli ohni. Tento typ designu je mimořádně dobře provedený, pravda je, že dodnes se nestalo, aby se ocelová budova zhroutila kvůli ohni. Navíc, NIST odhaduje, že hořlavého materiálu bylo méně, než podle dřívějších průzkumů kancelářských prostor. Za to z velké části může počet vnitřních zdí a tím i minimální množství hořlavého materiálu a omezený prostor s regály. Potom nebyl žádný důvod, aby se věže zhroutily. S konstrukcí, která přežila samotné nárazy a s nedostatkem hořlavého interiéru obě věže měly zůstat stát, a tím i dovolit evakuovat každého, kdo přežil nárazy i požáry. Místo toho se 56 a 102 minut po nárazu letadel obě věže zničehonic zhroutili od střechy až k základům. Proč? Centrem debaty o kolapsu „Dvojčat“ jsou 2 základní otázky. První je, co způsobilo zřícení vrchní budovy na spodní. Tou druhou je, co způsobilo úplné zničení nedotčené spodní části budovy, když na ní vrchní spadla. První oficiální vysvětlení, co započalo zhroucení bylo, že žár změkčil a roztavil konstrukci budovy. V roce 2002 nám PBS Nova vyobrazila scénář z očí mnoha expertů. -Že díky extrémnímu žáru povolilo propojení trámů. Což způsobilo, že jedno patro spadlo na druhé, což byl nakonec počátek zhroucení. Protože ocel začala měknout a nakonec tát, jádrové sloupy začaly selhávat, po čemž nastalo následné zhroucení, když jedno podlaží spadlo na druhé. Tato teorie se stala známá jako „palačinková teorie“. To je to, čemu říkáme „palačinková teorie“. Když jeden kus spadne na podlaží to podlaží selže. Potom každé patro padá na další. Tomu říkáme „palačinková teorie“. Tato teorie však měla jednu díru. Nevysvětluje, proč se zhroutilo i jádro. A co víc, podle expertů, oheň hořícího paliva produkuje sotva poloviční teplotu na roztavení oceli. Bylo by to málo k přerušení propojení trámů od vnějších sloupů. Proto se s prvním oficiálním vysvětlením couvlo a bylo nahrazeno smysluplněším vysvětlením, že ocel pouze zeslabila. Není potřeba ocelové sloupy roztavit, stačí jen, aby začaly slábnout. Jak jsem zjistil, není potřeba teploty tání oceli, to co je potřeba je ocel rozehřát až změkne a oslabí strukturu až nakonec spadne. V novém vysvětlení nebylo na vině odtržení trámů, ale jejich ohnutí. Trámy zůstávají připojené ke sloupům, ikdyž jsou kvůli žáru prohnuté. Táhnou obvodové sloupy dovnitř, ohýbají je, v některých místech i 150 centimetrů, dokud se sloupy nezlomí. Požáry stále hoří. Ohřívá vzduch a ocel na vrchním podlaží až se v některých místech začíná ohýbat. Přestává odporovat zátěži, ohýbá se a tím táhne sloupy dovnitř a vnější sloupy, které nesou 40% váhy v některých místech se prostě zlomí. Sloupy náhle prasknou, v důsledku čehož se vrch budovy zhroutí až k zemi, v rychlosti blízké volnému pádu, protože kinetická energie, kterou padající část vytvoří je prostě obrovská. NIST také zastává, že nárazy letadel z velké části z trámů odtrhnuly protipožární ochranu, což právě způsobilo, že se prohnuly. Je třeba zmínit, že podle NISTu bylo odtrhnutí protipožární ochrany důležitým faktorem zhroucení. Budovy by se nezhroutily jen kvůli nárazu letadla a vznícení leteckého paliva, rozšířeném na vícero patrech. Jedinným důvodem jejich zhroucení je, že protipožární ochrana byla odtržena. Teorie s prohnutými trámy má však více problémů, než ta původní teorie. Zaprvé, není žádný důkaz, že by se kvůli nárazům letadel protipožární ochrana z ocele odtrhla jak NIST tvrdí. Ocelová struktura mrakodrapu je pružná, a tím absorbuje sílu nárazu pohupování ze strany na stranu, nikoliv vibrováním. Budova se pomalu zhoupla směrem k řece Hudson, na západ. Jak se vrátila do původní polohy, vyskočil jsem šupem z výtahu. Existují vlastně důvody věřit, že se protipožární ochrana z trámů vůbec neodtrhla. Tady James Glanz z New York Times. Když letadlo zasáhlo severní věž mezi 94. a 98. patrem, Steve MacKintyre, inženýr u American Bureau of Shipping si na 91. patře četl e-mail. Náraz letadla popsal snad jako největší ránu, kterou kdy slyšel. ale věž se moc neotřásla. I po nárazu byl pořád na mailu, počítač mu pořád svítil. Na stole měl plachetničku z břidlice a jeho rodinnou fotografii. Nic z toho mu nespadlo. MacKintyre pracoval hned pod bodem nárazu letadla, jestliže mu rodinná fotografie ani nespadla ze stolu, proč by se měl odtrhnout protipožární nástřik na trámech? Zadruhé, není žádný důkaz o teplotě, dost vysoké aby závažně zeslabila ocel, byť i nechráněnou Většina leteckého paliva ihned vyhořelo v obrovské ohnivé kouli a už nebylo. Požáry, které v budově byly, byl hořící nábytek a koberce, v takových budovách musí být spousta nehořlavých věcí, na to jsou normy. Podle svých počítačových simulacích NIST tvrdí, že zpozorovali teploty i 1000 °C. NIST však použil jen své vlastní výpočtové modely a nikdy nezveřejnili data svých simulací. Když AE911Truth požádali NIST, aby mohli jejich počítačový model ověřit, jejich žádost byla zamítnuta. Pravdou je, že sám NIST i ve vlastní zprávě přiznávají, že nemají žádný důkaz o teplotě vysoké aby, závažně zeslabila ocel. Ve zprávě NISTu se píše: „Z více než 170 míst zkoumaných na 16 obvodových sloupech jen 3 sloupy vykázaly důkaz, že ocel dosáhla teploty nad 250 °C.“ „Pouze 2 vzorky jádrových sloupů měly dost zbylého nátěru k provedení analýzy, podle které nedosáhly teploty nad 250°“ „Nebyl nalezen žádný důkaz, podle kterého by požáry před zhroucením byly natolik závažné, aby měly výrazný vliv na mikrostrukturu, který by vyústil v oslabení ocelové konstrukce.“ Jinými slovy, NIST otevřeně přiznává, že na podporu své vlastní teorie nemá žádný důkaz. Na závěr, je známo, že ocel se taví při teplotě 1530 °C a měknout začíná při 600 °C Až na 3 izolované body, NIST uznává, že nenašel důkaz o teplotě nad 250 °C, což je méně než polovina teploty potřebné k vážnějšímu oslabení ocele. Jsou tady taky další důkazy, že teploty potřebné k oslabení ocele ve „Dvojčatech“ dlouho nevydržely. Jednak, je tady i skupina 16 lidí, která se dokázala dostat přes oblast nárazu letadla, aniž by se vážně spálili. Jedním z nich je Brian Clark. Došli jsme do 78. patra, bylo popraskané, ale stálo. Byly tam plameny, co takhle olizovaly zdi. Nebylo to žádné zuřící inferno, říkal jsem si, že požáry mají asi málo kyslíku. Pokračovali jsme až k 74. patru, ne moc daleko, Bylo v běžném stavu, světla byla rozsvěcená a zespodu proudil čerstvý vzduch. Attivissimo tvrdí, že těmto lidem se povedlo projít, protože prošli schodištěm blízkým stranám budovy a ne středu. Když prošli tudy šli oblastí na opačné straně od požárů. Očividně, že se nespálili. Toto schodiště vede tudy a pak klesá. Pravda je, že schodiště A přechází ke straně věže na 82. patře, ale Clark byl s kolegy na 84. patře. To znamená, že 2 patra prošli středem věže, než se přesunuli ke straně. Krom toho, jeden z Clarkových kolegů se z 81. patra vrátil ještě do 91., než dorazil až dolů a ven. Ron di Francesco, který došel se mnou do 81. patra se vrátil do 91. patra pro lidi, co leželi na zemi v domnění, že na úrovni podlahy je více vzduchu. Pak se vrátil na schody. Začal jsem utíkat po schodech až k přízemí a odešel. Kdyby v těch místech byla teplota 600 °C, nikdo by nepřežil, kdyby tam prošel. Zadruhé je tady i řada termosnímků, ukazující teplotu mnohem nižší, než která ke změknutí ocele stačí. Tohle je severní věž v 09:18, asi půl hodiny po nárazu prvního letadla a indikovaná teplota nedosáhla žluté barvy, což znamená, že nedosáhla teploty 100 °C. A tohle je jižní věž, asi 15 minut po nárazu druhého letadla. Ani u ní indikovaná teplota nedosáhla 100 °C. Ale největším problémem teorie o prohnutí trámů je, že z mechanického hlediska nedává smysl. I za předpokladu, že teploty byly dost vysoké, aby se takhle prohly, jak tyto tenké trámy mohly ohnout a nakonec zlomit kusy konstrukce, které byly o tolik větší a silnější? NIST k této teorii přisuzuje jev zvaný „teplotní roztažnost“. Kdybychom předpokládali, že trámy budou donuceny se ohnout díky svislé konstrukci odolávající tlaku, znamenalo by to, že jsou slabší než svislá struktura a tudíž by ji nemohla stlačit dovnitř. Kdyby se však trámy místo toho prohly samy, tak, aby kvůli požáru nemohly unést ani vlastní váhu jak by potom mohly mít sílu ohnout a zlomit konstrukci, která je nesla a byla ještě silná a neporušená? V každém případě je myšlenka, že by trámy mohly ohnout a zlomit vnější strukturu nedává žádný smysl. Vlastně jsme i viděli, že vnější sloupy věží se před zhroucením prohly dovnitř. Ale trámům musela být přidělena nějaká vnější síla, aby dokázaly stlačit a zlomit sloupy, ke kterým byly připojené. Otázka: „Můžete poskytnout nějaký důkaz, že by se protipožární ochrana ocele, kvůli nárazu letadla odtrhla, což je podle NISTu faktor nezbytný pro zhroucení kvůli požáru?“ Otázka: „Můžete poskytnout nějaký důkaz, že teploty ve „dvojčatech“ byly dost vysoké i dlouhé, aby mohly závažně zeslabit ocel v oblastech, kde zhroucení počalo?“ Otázka: „Dokážete vysvětlit, jak mohly žárem prohnuté trámy stlačit až zlomit sloupy, ke kterým byly připojené, aniž by jim byla přidělena nějaká vnější síla?“ Pokud se vám vysvětlení NIST, co zhroucení započalo zdá vadné, pak vězte, že jejich vysvětlení totálního zničení neexistuje. Mezi více než 10 000 stránkami plnými technickými daty s relativním významem v jedné ze zpráv na straně 82 stojí poznámka: „Zaměřením vyšetřování byl sled událostí od okamžiku nárazu letadla k začátku hroucení každé věže. Zestručněně to v této zprávě nazýváme „pravděpodobný sled událostí vedoucích ke zhroucení“. přestože se ve zprávě nepíše o chování konstrukce věží poté, co byly dosaženy podmínky pro zhroucení, zhroucení věží bylo nevyhnutelné.“ NIST prostým slovem „nevyhnutelný“ vysvětluje totální zničení 80 000 tun nedotčené ocelové konstrukce. Oblasti pod poškozenou oblastí po nárazech a kde byl požár, velikosti 80 až 90 pater z 80 000 tun strukturální oceli nebyla nijak poškozena. Ale můžete vidět, jak se budova sama drtí patro za patrem skrz 287 strukturálních sloupů, jakoby pod poškozenou oblastí neexistovaly. Když známá „debunking“ stránka NISTu napsala o objasnění sekvencí zhroucení, dostalo se jí podobné odpovědi: „NIST konkrétně nepopsal sled událostí co se dělo poté co totální zhroucení počalo.“ Tento zarážející výrok byl NISTem pořád opakovaný a jejich vysvětlení pro to bylo velmi překvapující. Videozáznamy počátek zhroucení zachycují zcela jasně. Nebyl spodními patry zastaven, tak jsme pro to neprovedli žádné propočty, které by to zdemonstrovaly, vše je jasné už z videí. Podle této logiky to je jako říkat že, když začal útok na Pearl Harbor, tak videozáznamy ukazují, že americká flotila byla japonským náletem překvapena, tak právě proto není důvod zjistit, proč k tomu došlo. Pro pokrytí tohoto nesmyslného nedostatku „debunkers“ poukazují na jiné nezávislé studie, které zhroucení vysvětlují pouhou gravitací. Tady jsou technické studie které analyzují dynamiku hroucení „dvojčat“ propracované do posledního detailu a bez jakýchkoliv mezer. Studie, kterou „debunkers“ často citují se jmenuje „Co způsobilo a co nezpůsobilo zhroucení „dvojčat“ WTC v New Yorku“ od Českého inženýra Zdeňka Bažanta. Ale v této studii Bažant sám přiznává, že pracoval jen s jednorozměrným modelem a píše v ní: „Náklon vrchní části viděný na Jižní věži by měl mít trojrozměrný model progresivního zhroucení.“ V každém případě, není to na nezávislých studiích, aby vysvětlily zhroucení „dvojčat“. NIST z daní obdržel 20 milionů, aby: „Mohli zjistit proč a jak se WTC 1 a 2 následně po nárazech letadel zhroutily“ A dodnes nic takového neudělali. Proto AE911truth na NIST tlačili, aby vydali jejich data, co se týká potenciální energie, která vznikla při padání vrchních pater a absorpční kapacity nedotčené konstrukce pod úrovní hroucení. Strukturální inženýři to dělají denně. Není to žádná raketová věda. Máte-li známou hmotnost budovy a známé sloupy vespod, které mají odporovat Pustíte to ve svých modelech a vypočítáte odpor. Proč to oni neudělali? Asi protože příliš dobře věděli, že by se to vůbec nezhroutilo. Pravda je, že NIST nikdy kompletní zhroucení pomocí gravitace nevysvětlil, možná protože by bylo nemožné, protože by to porušovalo nejméně 2 základní fyzikální zákony. Ten první je Newtonův třetí pohybový zákon, který říká, že každá akce vyvolává protikladnou reakci. To znamená, že 2 protikladné síly se navzájem zneutralizujou. V čelní srážce 2 auta absorbují kinetickou energii toho druhého a přetransformuje ho do fyzikální deformace. Potom se systém zcela zastaví, protože není již k rozptýlení žádná energie. Vrchní část, narážející na spodní část na sebe působí stejnými silami, Obě části by tedy měly být zničeny ve stejné míře. Když jste tedy už zničili 15 spodních pater, tak se zničí i 15 pater vrchní části. Zbytek budovy pak už nemá být čím zničen. Něco takového, jsme měli vidět, když vrchní část budovy spadla na spodní. Spodní a vrchní část by se měly neutrálně zničit, dokud nepomine všechen energie a systém se nezastaví. Alternativou by bylo, jak je vidět na těchto věžích ze sněhu, by vrchní část spadla do strany. Co se tedy rozhodně stát nemohlo, je tohle: Malý kousek budovy nemůže padat tak, aby rozdrtil celý zbytek budovy, co má pod sebou. Tohle je tak prostý a fundamentální koncept, že AE911truth byli fakt překvapeni, že to NIST ignoroval. Tohle je základní fyzika a naše společnost spěje k názoru, že tyto základní fyzikální zákony, neměnitelná věda přestala platit. Ale i za předpokladu, že vrchní část měla dostatek potenciální energie ke zničení zbytku budovy, rozhodně by k tomu nemohlo dojít v takové rychlosti, blízké volnému pádu. To by bylo porušení dalšího zásadního důležitého fyzikálního zákonu, známý jako zákon zachování hybnosti. Tento zákon říká, že veškerá energie v izolované soustavě těles se nemění. Jak jsme již viděli, energie se v soustavě (systému) může přetransformovat z pohybu k deformaci. Ale k deformaci je potřeba, aby se rychlost pohybu snížila, aby se jedna energie přetransformovala na druhou Žádná jiná energie se do systému nemůže přidat. Jedním konkrétním příkladem zachování hybnosti je volný pád. K volnému pádu dochází, když jedinná síla, která na těleso působí je gravitace. To znamená, že všechen potenciální energie obsažená v předmětu se transformuje do vertikálního pohybu. Když padající předmět zasáhne překážku a dochází k přerušení, musí zpomalit, protože nějaká energie musí být přetransformována k poškození. Na ničení věcí je potřebná energie a ta musí projít soustavou těles (systémem). Tudíž, padající skála, nemůže padat volným pádem a současně se poškodit, protože na to nemá dostatek energie. Vraťme se k „dvojčatům“ a položme si prostou otázku: Za předpokladu, že vrchní část nalevo má dost potenciální energie, aby zničila zbytek věže, a za předpokladu, že obě vrchní části shodíme ve stejný okamžik, která dopadne první? Samozřejmě, že ta druhá. Když mu nestojí v cestě žádná překážka, vršek napravo by měl dosáhnout rychlosti volného pádu a udržet ho až dolů. Vršek nalevo však zase potřebuje nějakou ze své energie, aby zničil budovu pod sebou. Tudíž nemůže nikdy dosáhnout volného pádu. V obou případch „dvojčat“ však obě vrchní části spadly v rychlosti blízké volému pádu, jako by jim nestálo vůbec nic v cestě. Každé věži trvalo 10-12 vteřin, než dopadly až k zemi, zatímco čistý volný pád by byl 9,2 vteřiny. Jinými slovy, obě vrchní části věží měly dost energie, aby zničily 80 000 tun nedotčené konstrukce pod sebou a přitom padaly téměř volným pádem. To je díky pouhé gravitaci, jak jsme již řekli, zcela nemožné. Zákon zachování hybnosti by to nedovolil. Budova nemůže padat volným pádem, když má pod sebou obrovskou ocelovou konstrukci, která ji má udržet. „Dvojčata“ se nemohla zhroutit svisle dolů, skrze 80 000 tun strukturální oceli rychlostí blízkou volnému pádu. To prostě nejde. Vlastně, pokud vrch dopadne a začne vše drtit z jádrové struktury pod sebou, Pak Jádrová struktura bude drtit stejnou sílou i vrch. A právě takhle by se měl vrch zpomalit. Když energie mizí ze systému, aby své součásti zdeformovala, kvůli zpomalení padající hmoty, tak to musí zhroucení zpomalit na rychlost nižší než je volný pád. Aby se budovy zhroutily v takové rychlosti je jen jedinný způsob. Ty budovy spadly rychlostí, která je uskutečnitelná jen pokud by svislá struktura pod ní byla odstraněna. To samé uznal i Shyam Sunder z NISTu, že volný pád je dosažitelný pouze, když je struktura dole odstraněna. Předmět by volným pádem padal, pokud by mu nic nestálo v cestě. Co ale mohlo odstranit konstrukci pod vrchní částí, jestliže padjící části nebyla přidělena žádná vnější síla? Jen fakt, že padá volným pádem, nám říká, že všechen energie je použita, aby šla čistě dolů. Jakože padá přes svou vlastní hmotu a nepoškodí přitom žádné okolní budovy? Něco tomu musí odklidit cestu. Existuje jen jeden známý způsob, jak takovéto rychlosti, při které mizí podpůrná konstrukce. Budova nemůže padat volným pádem, aniž by byla odpálena. To je jedinný způsob, jak může spadnout volným pádem. Jedinným způsobem, aby budova mohla padat takhle rychle je s pomocí předem nastavenými přesně načasovanými a přesně umístěnými výbušninami, jinými slovy, řízenou demolicí. Jestliže volný pád automaticky znamená řízenou demolici, „debunkers“ se snaží popřít, že by věže padaly 10 vteřin. Doba hroucení. Mluvíme o 10 vteřinách, nebo volném pádu, což je správně. Ale „dvojčata“ se volným pádem nehorutila. Podle dostupných videí padala nejméně 16 vteřin. Stačí si jen poslechnout, jak dlouho trvá to hřmění během hroucení. Pokud jste počítali se mnou, je to trochu více, než 10 vteřin. Nemůžeme počítat jako on, protože je velmi těžké určit dobu hroucení pouze na základě zvuku. Krom toho, na pár vteřinách více, nebo méně nezáleží, protože je potřeba vzít v potaz čas pro přenos hybnosti mezi každými padajícími patry. Patro padající na druhé přenese hybnost, tato patra přenesou hybnost. V případě „dvojčat“ pokud tedy nemáte žádné sloupy, stále by trvalo alespoň 30 vteřin aby se kompletně zhroutila. Tak či onak, téměř volný pád, nebo 10 vteřin byl potvrzen několika oficiálními zdroji. Komise pro 11. Září napsala, že jižní věž se zhroutila za 10 vteřin. Pan Sunder z NIST potvrdil podobné načasování. Podle měření se 1. věž zhroutila za asi 11 vteřin a 2. věž se zhroutila z asi 9 vteřin. Sunder taktéž potvrdil, že spadly v podstatě volným pádem. V důsledku čehož se celá vrchní část budovy zhroutila, téměř volným pádem Je to napsáno i v oficiální zprávě: „Jestilže patra pod zónou, kde hroucení začalo kladla jen malý odpor vrchní část budovy spadla v podstatě volným pádem.“ V tomto okamžiku si můžeme položit následující otázku: „Jestliže „vrchní části budov spadly v podstatě volným pádem“ a jestliže k volnému pádu může dojít pouze bez podpůrné konstrukce a jestliže padajícím částem budov nebyla přidělena žádná vnější energie, aby zničila spodní část budovy napadá vás něco jiného, než řízená demolice, která by podpůrnou konstrukci odstranila, což je pro dosažení volného pádu nezbytné?“ Teďka jednoho možná překvapí, jakou od „debunkers“ dostaly vědecké argumenty od AE911truth odezvu: Vůbec žádnou. Jedinné, co udělali bylo, že popřeli jejich profesionalitu, nebo prostě ignorovali. Ohledně inženýrů, co podepsali petici to je děs. Samí elektroinženýři inženýři v oboru kapalin inženýry v oboru jáderné bezpečnosti To je jak inženýrství Babylonské věže. Ty, co mají vzdělání ve strukturálním designu jsem si ověřl a jejich nanejvýš 30 a to je ještě velkorysé. Na tom, jestli těch odborníků na strukturální inženýrství je 30 nebo 300 nezáleží. Záleží, jestli se dají vyvrátit jejich argumenty a Quirant je nevyvrátil. Attivissimo zase všechny členy jednoduše znevážil, že je prostě označenil jako „stavaře tělocvičen“. Máme tu jen Richarda Gage a jeho 1200 „stavařů tělocvičen“ co říkají jen: „No, věříme, že“ Ale také nijak neodpověděl na jejich argumenty. Ale nejvíce zarážející výrok je přisouzen Popular Mechanics. Do své knihy „Vyvrácení mýtů o 11. Září“ napsali: „Žádný přední konspirační teoretik nemá vzdělání v inženýrsvtí, konstruktérství, ani žádné příbuzné oblasti.“ Tento výrok se vyskytuje jak v původní verzi z roku 2006 i v jejich revidované edici z roku 2011. Do té doby byli AE911truth aktivní po skoro 5 let, čítali téměř 1300 expertů na stavební inženýrsvtí a pořádali prezentace ve 20 zemích světa a vícekrát byli i pozváni do národní televize. Co mě zaskočilo, je, že více než 1300 architektů a inženýrů přezkoumává důkazy o budově 7 a nesouhlasí s oficiální zprávou od Národního Institutu pro Standarty a Technologie. Dnes mám o tom mnohem otevřenější mysl než dříve. A bude to tím zapojením všech těch pozůstalých a i těch inženýrů a architektů, co rozhodně ví více než já. Pravda je, že co AE911truth přišli na scénu, nebyl žádný z jejich vědeckých argumentů vyvracející oficiální verzi a potvrzující teorii o řízené demolici nebyl vyvracen „debunkers“ ani nikým jiným. Vraťme se teď k předcházející otázce, která ještě nezodpovězená: Co způsobilo počáteční zhroucení vrchní části věže na druhou? Jak jsme již viděli, před zhroucením došlo k prohnutí fasády. Jenže trámy nemohly mít dost vlastní síly, aby tak silně vnější konstrukci prohly. Nicméně, pokud byly použity výbušniny a tato část jádrové konstrukce byla odpálena jako první, tak by trámy měly síly dost, aby fasádu prohly a tím počít zhroucení. Vlastně se dá zpozorovat, že anténa severní věže poklesla těsně předtím, než se celá vrchní část budovy zhroutila, což indikuje, že centrální konstrukce byla zničena jako první. Přestože se řízená demolice zdá jako jedinné racionální vysvětlení zrhoucení, „debunkers“ proti této možnosti vytáhli vícero různých argumentů. Prním je, že by bylo nemožné umístit výbušniny, aniž by si toho kdokoli všiml. Potřeboval byste armádu dělníků, trvalo by to měsíce. Takže i myšlenka, že by se někdo v noci vloupal do budovy a podkopával ji a připravoval k demolici je prostě směšná. Řekněme, že do věží byly nastaveny výbušniny. Jak to kdo provedl? Že by se ti lidi plížili, aby je nikdo neviděl? Takhle by jako nesli výbušniny? „Pardon, položím tady tenhle batoh. Nebojte, za chvíli je odnesem.“ Tady je ale třeba vzít v potaz vícero faktů. Prvním je, že měsíce před 11. Zářím ve věžích docházelo k významné renovaci výtahového systému. V článku časopisu Elevator World z Března 2001 se píše: ACE Elevator se zavázala k jednomu z největších, nejsofistikovanějších programů modernizace výtahů v historii průmyslu Newyorského prestižního WTC. Nikdo nevěří, že by tato společnost měla co dělat s možným nastavením výbušnin do budov. Ale takhle drahá renovace by určitě dala přístup speciálnímu týmu je nastavit do vnitřních struktur. Jak vysvětluje Richard Humenn, hlavní elektroinženýr „dvojčat“, z výtahových šachet byl přímý přístup k jádru. Jsem silně obeznámen s vnitřní konstrukcí, která obklopuje výtahové šachty. A samozřejmě, že byl i přístup z šachet přímo k jádrovým sloupům. Zadruhé, týdny před 11. Zářím byly na patrech, které měly být prázdné, byly slyšet hlasité zvuky těžkého zařízení. Scott Forbes pracoval pro finanční instituci na 97. patře jižní věže. Muselo to být tak 4 až 6 týdnů před 11. Zářím. Bylo to jako přestavba na vrchních patrech. Nájemnící – lidé z Aonu, co tam měli být, někam odešli. Kanceláře byly prázdné a bylo tam spoustu práce s těžkými stroji. Skoro to bylo jako vrtání a hodně úderů kladivem. Tolik, až se podlaží třásla – tak moc to bylo nápadné. Bylo to, jakoby se něco těžkého pohybovalo a pak se to zvedlo z koleček a spadlo a bylo to jako pořádné – BUM! Naše patro pod tím se doslova otřáslo – mohl jste to nad sebou cítit. William Rodriguez, zaměstnanec ve „dvojčatech“ po více než 20 let mluvil o podobném zážitku. Na 34. patře jsem slyšel velmi zvláštní zvuky. Slyšel jsem pohyb velmi těžkého zařízení. Znělo to jako jízda kontejnerů s kovovými kolečky. Vyděsilo mě to, protože to mělo být prázdné podlaží, nikdo tam neměl co dělat. Právě proto tam ani nemohly zastavovat výtahy, aby se vám na 34. patře otevřely dveře, musel jste mít speciální klíč. Zatřetí, po útoku z roku 1993 se součástí bezpečnostního systému „dvojčat“ stali psi na hledání bomb. Ale ve Čtvrtek 6. Září byli najednou vyvedeni, podle členů ochranky bez zřejmého důvodu. A nakonec, je tady bezprecedentní výpadek proudu v jižní věži, poslední víkend před 11. Zářím. Poprvé za 30 let, se všechen bezpečnostní systémy věže staly ve stejný okamžik nepoužitelnými. Lidé si tak mohli chodit, kam chtěli, a to i do míst s omezeným přístupem, aniž by je zaznamenaly bezpečnostní kamery. Předcházející víkend došlo k výpadku proudu, kvůli tomu ten víkend selhala bezpečnost. Byly tam místa vyznačená jako s omezeným přístupem, lidé tam i chodili, aniž by to věděli, protože byla bezpečnost úplně vypnutá. Během výpadku proudu byl přítomný i Scott Forbes. V jižní věži byl o víkendu 8. a 9. Září výpadek proudu. To by poznamenalo nejen kamery, ale také i bezpečnostní systémy na dveřích. Nefungovalo ani odemčení bezpečnostních dekódovacích zámků, protože byly na elektřinu. Když tam tedy nebyla elektřina a ani žádný záložní systém, automaticky se odemkly. Scotte, co byl podle Port Authority důvod, že na 36 hodin vypadl v jižní věži proud? Vysvětlením bylo cvičení na reinstalizaci kabeláže na rozšíření sítě. Pamatuji si tam spoustu nářadí kolem, dále i lidi v pracovních pláštích nesoucí kabelové bubny. Připadali mi jako nějací inženýři V tu chvíli se zde zdálo vše jak má být, že nacvičovali reinstalizaci kabeláže. „Debunkers“ mají recht, bylo by těžké do budovy nastavit budovy, aniž by si toho kdokoli všimnul, Ale s krycím vysvětlením by to bylo snadné před očima všech, aniž by měl kdokoli potřebu se zeptat, co se děje. Dalším argumentem „debunkers“ je, že řízená demolice, aspoň jak sami říkají, vždy začíná vespod, zatímco „dvojčata“ se hroutit začala odshora. Řízené demolice vždy začínají ve spodních patrech budovy. Rozseknete spodní sloupy a pak budova padá, když se ale podíváte na „dvojčata“ hroutí se od místa nárazů. Věž se hroutit začala seshora jenže při řízených demolicích se budovy hroutit začnou spodními patry. Zničíte základy a budova se najednou zhroutí do sebe. Ale to není pravda. Každá řízená demolice se může naplánovat podle potřeb. Pravda je, že někdy není vhodné začínat vespod. To nás přímo přivádí k problematice s explozemi. John Skilling v tom samém interview, ve kterém mluvil o pevnosti „dvojčat“ řekl: „Neříkám, že správně nastavené řezné výbušniny by nemohly způsobit závažné poškození budov Věřím, že, kdyby odborník v tomto oboru měl na práci pomocí výbušnin „dvojčata“ zdemolovat, určitě by to dokázal.“ 11. Září mnoho hasičů, novinářů i občanů slyšelo hlasité exploze, ke kterým docházelo před i během hroucení věží. „Debunkers“ pro všechny exploze měli obecné vysvětlení, že svědci se pletli, že nešlo o skutečné exploze. Zajímavé, když si všimnete, že všichni tito svědci, kteří mluvili o explozích je jen slyšeli, ale nikdo je doopravdy neviděl. Co se dělo uvnitř budovy, bylo, že se kusy budovy uvolnily v důsledku extrémního vertikálního nárazu. Což se snadno může jevit jako exploze. Neznalec často mluví o „explozích“. Nemyslí tím konkrétně „bum-zvuk“ z dynamitové nálože. Myslí tím silnou ránu rachot. Rachot může být způsoben spousta věcmi. Většina lidí neví jak exploze zní, protože žádnou nikdy neslyšela. Takže každá hlasitá rána jim může připadat jako exploze. Pravda je, že hodně explozí bylo hlášeno hasiči a policisty, přičemž snad nikdo nedokáže explozi z hořící hudovy rozpoznat lépe. Když jsme si připravovali náčiní a razili cestu ke schodišti, došlo k mohutné explozi. Všichni začali přibíhat ke dveřím a všichni byli uvězněni. Newyorští hrdinové neměli šanci. Ani jsme se nepřiblížili k budově. Došlo k explozi a všechny nás odhodila. Celou dobu bylo slyšet „Thum-thum-thum“ Myslím, že když explozi slyším, tak ji poznám. V Srpnu 2005 vydal New York Times 12 000 stránek výpovědí 503 hasičů a záchranářů, kteří 11. Září byli poblíž WTC. Více než pětina z nich vypovídala o explozích v budově před i během hroucení. I prostí občané se zdáli schopni rozpoznat exploze od pouhých ran padajících věcí. Něco v hale muselo najednou vybuchnout, protože to zničilo skleněné dveře a všechny nás to pohodilo. Pak jsem byl celý zahalený v kouři a prachu. Doteď jsem v šoku, protože mě to odhodilo. Před plným posouzením, jedna věc o řízených demolicích je potřeba vědět. Stejně jako „dvojčata“, většina se staví s vysoce nadbytečnou nosnou kapacitou, aby vydržely. S tohoto důvodu je při řízených demolicích potřeba série předběžných explozí, aby budovu oslabily, než dojde ke konečnému zhroucení. V případě „dvojčat“ by samozřejmě nebylo možné vypustit všechny předběžné najednou hned před zhroucením. Aby byly méně nápadné, mělo by logiku je odpalovat v rozdělených intervalech někdy mezi nárazy a zhroucením. Z tohoto důvodu je potřeba udržet na paměti přesnou chronologii událostí. 08:46 – První náraz do severní věže. 09:03 – Druhý náraz do jižní věže. 09:59 – Zhroucení jižní věže. 10:28 – Zhroucení severní věže. A 17:20 – Zhroucení budovy 7. Svědci obvykle jako o prvních explozích mluvili, jako o těch, které přišly s nárazy letadel, a dále mluví o sekundárních explozích, ke kterým došlo odděleně mezi nárazy a hrouceními věží. Ta první ze dvou sekundárních explozí, byla vážně hrozná, protože jsme byli uvnitř. Bylo tam několik sekundárních explozí a následné zhroucení. Máme tu zprávy o sekundárních explozích, ke kterým došlo po nárazech letadel. Podle několika svědků došlo v suterénu severní věže k sekundární exploze těsně před nárazem letadla. Říkal, že v 08:30 šel do suterénního patra B-4, 4. patra pod zemí. Šel jsem dolů, vedoucí mi řekl, abych od vynesl kontejnery. Jak jsem šel chodbou podél hlavního dopravníku, prostě mě to odhodilo. Prostě ta exploze, či co to bylo mě odhodila na zem. Morelli pak zmínil druhou explozi, nesouvisející s tou první. Šel jsem nahoru, vešel jsem do koupelny, otevřel jsem dveře, nevěděl jsem, že je to koupelna. Byla tam další velká rána, spadl strop i světla. Podle komise pro 11. Září to bylo letecké palivo, které se vylilo výtahovými šachtami, co způsobilo v sutérénu explozi. V konečné zprávě se píše: „Během nárazu letadla vybuchla ohnivá koule leteckého paliva a odpálila výtahy z nejméně jedné šachty. Ohnivá koule explodovala na několika nižších patrech, včetně B-4 – 4. suterénní podlaží.“ Svědci ale popisují explozi v suterénu, ke které došlo před nárazem letadla. Velice hlasité „BUM!“ – Exploze tak silná, že nás nadhodila. Nahoru! A vyšla ze suterénu, mezi podlažími B-2 a B-3. Tehdy jsem si myslel, že to je Technická místnost, kde jsou generátory a pumpy pro budovu. Že možná jen vybuchl generátor v suterénu. No, za 20 let práce poznáte, jestli zvuk pochází zdola, nebo seshora Než jsem stačil říct, že to byl asi generátor, slyšeli jsme „BUM!“-až seshora-náraz letadla nahoře. 2 odlišné události ve 2 odlišné okamžiky. Jsou i svědci, kteří mluvili o vícero následných explozích, které přišly zdola. Prvně jsem myslel, že to pocházelo z technické místnosti Pak jsme slyšeli další exploze, pocházející z vyšších pater. Byl jsem v podlaží B-4 a uslyšel ránu, myslel jsem, že vybouchl transformátor. Když jsem se vrátil, abych se podíval, byla tam obrovská ohnivá koule. Dvě oddělené exploze byly zaznamenány 9 vteřin od sebe, během obchodního jednání v blízké budově, One Liberty Plaza. Co to sakra bylo? -Že by Concorde? -Možná. .Wow. Tohle znělo jak nějaká nehoda. Když editoři Popular Mechanics měli této žhavé otázce čelit, se rozhodli neodpovědět a drželi se vysvětlení s leteckým palivem. Jak vysvětlíte svědectví Willyho Rodrigueze o explozi v suterénu severní věže, která popálila jeho kolegy, k čemuž došlo před nárazem letadla, což bylo potvrzeno nejméně 20 očitými svědky. Jime Meigsi, Popular Mechanics? Když do budovy narazilo letadlo a proniklo jádrem, vylilo se letecké palivo, které proteklo výtahovými šachtami a schodišti a to způsobilo explozi, nehledě na ten ohromný náraz plně naložených letadel. (Pane Meigsi) Požád opomíjíta fakt, že k ní došlo před nárazem letadla. Náraz do Empire State Buildingu v roce 1945 Ale ve vysvětlení s leteckým palivem ve výtahových šachtách je několik problémů. Prvním je, že věže neměly typické výtahové šachty od suterénu až ke střeše. Každá věž byla vlastně 3 samostatné budovy postavené na sobě. Každá měla vlastní systém výtahů. Byly tam jen 2 výtahy, které spojovaly halu s 34. a 78. patrem. Letadlo ale narazilo do 95. patra, takže letecké palivo nemohlo těmito šachtami protéct. Byly tam jen 2 výtahové šachty, které vedly od suterénu až ke střeše věže, ty byly používány především lidmi u údržby. V jednom z těchto výtahů byl Arturo Griffith. Jel jsem z patra B-2 do 49. patra. Nejenže nebyl spálen touto údajnou ohnivou koulí, ale také pamatuje 3 oddělené exploze. Byla tam obrovská exploze a výtah spadl Když výtah konečně zastavil, byla tam další exploze, která prohla dveře výtahu dovnitř. Pak tam byla na panelu další exploze, která mnou udeřila o zeď. Co je nejpodstatnější, teorie s leteckým ve výtahových šachtách nebere v úvahu objem věže a množství paliva. Každá věž měla objem přibližně 1 650 000 metrů krychlových. Letadlo, které věže zasáhlo mělo při nárazu 35 000 litrů paliva. 35 000 litrů se rovná 35 metrů krychlových. Asi takhle vypadá 35 krychlových metrů v porovnání s věží. Za předpokladu, že asi polovina paliva vyhořela v počáteční explozi, zůstalo by tak 17,5 metrů krychlových paliva na protečení šachtami. Ale většina z tohoto paliva je potřeba na vznícení požárů na vícero patrech. Jak vysvětluje sám Jim Meigs. Letadlo naráží do budovy pod úhlem, což značí, že křídla nesoucí většinu paliva narazí do vícero pater a tím se do nich i rozleje palivo, tím na vícero patrech rozpoutává požár. Za předpokladu, že by se teda nějakým zvláštím způsobem nějakých 3,5 metru krychlového paliva dostalo do jedinné výtahové šachty, která vede až dolů, tak by se ho až do suterénu nedostalo významné množství. Váš běžný zahradní bazén 300×105 má objem zhruba 3 500 litrů vody, což je 3,5 metru krychlového. Představte si, abyste z tohoto bazénu vylili vodu v téhle šachtě z výšky přes 300 metrů. Dojde vám, kolik asi paliva se mohlo dostat až do přízemí. Každopádně, teorie o leteckém palivu ve výtahové šachtě je příliš krátká na explozi, která doslova zpustošila halu severní věže, ke které došlo hodinu po prvním nárazu a před zhroucením jižní věže. Byla tam sekundární exploze, pravděpodobně způsobená výbušninou v budově, která byla nastavena, aby vybuchla hodinu po nárazu. Pak někdo řekl, že viděl letadlo, které naráží do jedné z věží, potom, asi o hodinu později jsme slyšeli silnou explozi z mnohem nižšího patra, vůbec nevím, co to mohlo být. Pravda je, že tito hasiči hlásili 3 obrovské exploze v severní věži, ke kterým došlo po nárazu do jižní věže. Také potvrdili, že to byla ta třetí, co zničila halu severní věže. Exploze uvnitř haly, byla to třetí exploze a hala se na nás sesypala. Říkáte, že tam byla po nárazu letadla sekundární exploze? -Byly tam tři oddělené exploze po něm. Když jsme dorazili, požár už dávno trval. Uvnitř budovy jsme se připravovali jít nahoru, pak tam byla exploze a hala se zhroutila. Této svědkyni trvalo hodinu, dostat se z 82. patra do haly severní věže. Dostali jsme se do 4. patra. Na chvíli jsme uvízli na schodech a pak jsme se konečně dostali do haly, když jsme došli do haly, když jsme došli do haly, došlo tam k obrovské explozi. Prostě to samé, co jsme viděli, než jsme opustili budovu. Když jsme se dostali ven, byl tam další oblak prachu. Tento muž má podonou zkušenost – Dlouhý únik ze severní věže a velká exploze v hale. Bylo to fakt peklo dostat se dolů. Když jsme se konečně dostali do mezipatra, byla tam další exploze, která odhodila lidma. Tento muž má taky podobnou zkušenost. Velká rána – šli jsme dolů, vše se zdálo v pohodě dostali se do suterénu a vše se kolem zhroutilo. S někým jsem tam uvízl, vyhrabali jsme se hlavou se mi hnalo tolik věcí, až jsme v troskách konečně našli východ. Situace v hale nezanechávala žádné pochyby, o tom, co se stalo. Tyto dámy se mnou byly v WTC, v 1. věži, unikly halou, a věří, že v hale byla bomba. Běželi jsme po schodech dolů až do haly, která nebyla, byla úplně vzhůru nohama. Dostali jsme se do haly, která tam už nebyla, prostě přestala existovat. -Viděly jste nějaké lidi? Byla tam žena bez obličeje. Hala byla plná skla, a všechen sklo bylo zničené, ze stropu visely kabely, značky ukazující, kam jít se houpaly. Byl to opravdu děsivý pohled. Hasič John Schroeder utíkal do schodů v severní věži, když uslyšel zespod obrovskou explozi. Dorazili jsme na schodiště tak 24. patra a budova se zničehonic otřásla. Po schodišti jsme začali poletovat jako kuličky pinballu a řekli si, že bychom měli zmizet. Došli jsme dolů a vypadalo to, jako by v hale vybouchla bomba. Vše bylo zničeno a řekli jsme si „co se to děje?“ Pro každé okno v hale, aby mohlo explodovat Chci říct, že ta okna byla tlustá jako balík špaget. Sklo bylo tlusté tak 5 až 8 cm. Ona normálně explodovala No Nemohlo to být žádné letecké palivo. Ani náhodou. Pak tady jsou ještě svědectví o explozích, ke kterým došlo těsně před zhroucením jižní věže. John McLoughlin byl policejním důstojníkem Port Authority. Jak jsme přišli do severní věže, slyšeli jsme silnou explozi z jižní věže, a náhle se zhroutila. Viděli jsme vrch věže vybuchovat v oblaku kouře a slyšeli hluk spojený s implozí. Ušel jsem asi tak 5 bloků, když jsem uslyšel exploze. Otočil jsem se a viděl budovu, kterou jsem právě opustil s přepadající anténou, jak se řítí do sebe. Byly slyšet 3 ohromné exploze a budova se začala hroutit Pak jsou série detonací, slyšené během hroucení jižní věže, která byla svědky popsaná jako petardy. Vy jste slyšela hlasitou explozi, než se budova zhroutila? To, co jsem slyšela znělo spíše jako, kdyby odpálili.. najednou stovky petard, asi jako na 4. Července. Když se zhroutila první věž, byla slyšet série explozí samé „bum“, „bum“. Jejich ozvěny byly slyšet odrážet se od okolních budov. Byla slyšet detonace. „bum“, „bum“, „bum“, méně než vteřinu. Pod úrovní ohně jsem viděl v rohu „bum“, „bum“, „bum“, „bum“, „bum“ Jako dvacet výstřelů za sebou. Jo, jako, když se odpaluje budova „bum-bum-bum-bum-bum-bum“. Bylo slyšet „bum-bum-bum-bum-bum-bum“. I do pořádné dálky bylo slyšet „bum-bum“. Mohl jste slyšet „bum-bum-bum-bum-bum“ Stejná série detonací byla slyšet i během hroucení severní věže. Bylo to slyšet i při hroucení u 1. věže, 2. věže, co spadla. Byla slyšet úplně, ale přesně stejná série detonací. Znělo to jako petardy. „křah“, „křah“, „křah“. Podíval jsem se nahoru a viděl jsem, jak se i druhá věž hroutí. „Debunkers“ o explozích také pochybují, protože podle nich nebyly nahrané na videích hroucení. Řízené demolice jsou hlučné, vydávají hlasité, velmi specifické rány které jsou velmi hlučné, jak jste už slyšeli. Proč tedy na vidích „dvojčat“, nejsou slyšet žádné exploze ale pouze nepřetržité hřmění? Když dojde k explozi, je slyšet. Jednoduše ji musíme uslyšet. To je jasné. Měly by se nahrát. Ale na žádném audiozáznamu není. Vůbec žádná. Zaprvé, „debunkers“ opomenuli, že většina televizních záběrů byla natočena ze vzdálenosti a přibližená a není na nich nahraný žádný zvuk z hroucení věží. Zatímco videa natočená náhodnými přihližejícími je zvuk většinou krytý křikem lidí poblíž kamery. Každopádně, není ani pravda, že žádná exploze nebyla kamerou zaznamenaná. Například na tomto videu je slyšet série jistých hlasitých zvuků těsně před začátkem hroucení. Nalevo, schovaná za kouřem, je jižní věž, těsně před svým zhroucením. Počáteční exploze může jít slyšet i v tomhle videu ABC. Poslouchejte pozorně po zaznění slov „agenti FBI“. Tady to je nejblíže, kam se můžeme dostat k WTC, můžete tady vidět hasičský sbor, policii, agenty FBI a „dvojčata“ Obrovská exploze a trosky padající na nás! Exploze může jít slyšet ještě líp, když oddělíme záznam mikrofonu od záznamu z kamery. Hasičský sbor, policii, agenty FBI policii, agenty FBI Ta samá exploze může jít slyšet ve stejném videu, použitém v dokumentu PBS. Ale zůstává klíčová otázka zní: Pak tady jsou exploze, zaznamenané až poté, co se obě věže zhroutily. Jako je tahle z tohoto videa od BBC. Tahle byla zaznamenaná poté, co se obě věže zhroutily a předtím, než se zhroutila budova 7. Náhodní přítomní také stále zaznamenávali exploze po zhroucení obou věží. Právě je 11 hodin Stále jsou slyšet pokračující exploze A další exploze. Toto video bylo natočeno mezi 10. a 11. hodinou. Je na ni slyšet exploze, přicházející od směru k budově 7. To voláte matce, nebo komu? Pravda je, že k silné explozi v budově 7 došlo ještě před zhroucením jakékoliv z budov. Někdy po 9. hodině běžel Barry Jennings ze schodů budovy 7, aby se dostal ven. Já a pán Hess jsme měli kancelář v 23. patře, řekl jsem mu, že musíme zmizet. Tak jsme běželi dolů až do 8. patra. Obrovská exploze, odhodila nás zpátky do 8. patra. Jennings byl v budově vězněn po několik hodin se svým kolegou Michaelem Hessem. Pane Hessi! 8. patro, World Trade Center 7. Vím. Když je hasiči zachránili, Hess potvrdil obrovskou explozi v 8. patře. Pane Hessi, pokud vím, byl jste uvězněn v WTC 7. Ano, byl jsem, byl jsem v centru vedení nouzových situací v 24. patře. S kolegou jsem šel do 8. patra, kde došlo k obrovské explozi. V pozdějším interview Jennings potvrdil, že k explozi došlo ještě před zhroucením jakékoli věže. Obě věže stále stály. Byl jsem tam několik hodin uvězněn. Ještě, než se některá z věží zřítila. Když byl uvězněn, slyšel více explozí. Celou dobu jsem slyšel exploze. Pravda je, že exploze u budovy 7 byly zaznamenány několik minut, před jejím zhroucením. Slyšel jste to? A nakonec, je tady i někdo kdo explozi i viděl zblízka na vlastní oči. Ten někdo je Ron di Francesco. Ta samá osoba, která se dostala z 91. patra jižní věže až k hale. Když se blížil k budově, uslyšel explozi, otočil se a vyvalila se na něj ohnivá koule Takhle zvedl ruce a byl odpálen přes Church Street. O dva dny později se probudil v nemocnici. Měl jsem popáleniny na 80% těla, zlomeniny v zádech a měl jsem pocit, že mám uši naruby měl jsem velmi popálenou a opuchlou hlavu. V očích se mi doslova roztavily kontaktní čočky. Zpochybňovat tyto výpovědi neznamená vyvrátit tvrzení o explozích, znamená to záměrnou ignoraci mnoha tvrdých svědectví, která o 11. Září uvádí zcela jiný příběh, než jaký nám řekli. Otázka: „Jestliže po počáteční explozi a následných požárech by zbylo málo paliva, které by proteklo výtahovými šachtami, dokážete vysvětlit nejméně 3 oddělené exploze, které byly hlášeny vícero svědkyběhem nárazu do severní věže?“ Otázka: „Především, dokážete vysvětlit obrovskou explozi, hlášenou několika svědky, ke které došlo v suterénu severní věže, ještě před nárazem letadla?“ Otázka: „Dokážete vysvětlit, co způsobilo obrovskou explozi, která doslova zpustošila halu severní věže, ke které došlo podlě několika svědků až hodinu po nárazu letadla a před zhroucením jižní věže?“ Otázka: „Dokážete vysvětlit, co způsobilo explozi hlášenou panem Jenningsem a panem Hessem v 8. patře budovy 7, ještě, než se zhroutila jakákoliv z věží?“ Otázka: „Dokážete vysvětlit, co způsobilo vícero explozí, zaznamenaných televizními štáby, včetně BBC a CNN po zhroucení věží a před zhroucením budovy7?“ Otázka: „Dokážete vysvětlit, jak se mohlo více, než 100 svědků, z toho většinou hasiči a policisté mýlit při vypovídání o explozích, ke kterým došlo ve „dvojčatech“ z 11. Září?“ Dalším vodítkem k řízené demolici jsou tzv. „praskavky“ (squibs). Výfuky trosek, které byly po stranách „dvojčat“ během hroucení vidět. K praskvakám dochází v řízených demolicích, když je beton tlakovou silou vytlačen explozí z budovy. Viditelné jednotlivé exploze 20, 30 nebo i 40 pater pod úrovní hroucení, se v demoličním průmyslu nazývají praskavky, a to je další zcela evidentní indikace. „Debunkers“ mají pro praskavky jiné vysvětlení. Takovéto budovy jsou jako obří akordeon, jsou plné vzduchu, když vrch budovy klesá, všechen vzduch musí odstoupit, ten může uniknout jen okny, tak je vybije. Ohledně těch výfuků, představte si, jak asi každé patro kaskáduje na druhé. Vyfouklý vzduch s sebou vyfoukává prach a okolní trosky. To je snad logické. „Debunkers“ opomenuli, že některé praskavky jsou vidět i 20, 30 nebo i 40 pater pod úrovní hroucení, ještě i nízko pod patry, která byla ještě nedotčena. Není žádného kouře nebo betonu, který by byl vyfouknutý odsud, jestliže úroveň hroucení je teprve tady. I přesto mají „debunkers“ vysvětlení. To se dá vysvětlit rozdělením tlaku ve výtahových šachtách a taky ve schodištích. To by vzduchu dovolilo cestovat nejen do stran ale i celou budovou, jestliže je pod tlakem. Ale výtahy a schodiště měly dveře na skoro každém patře. Kdyby tedy byl ve věži seshora takový tlak, vzduch by byl vatlačen stejnou silou každým patrem, ne jen jedním, na kterém byla praskavka vidět. Každopádně, tohle rozhodně není rozbité sklo. Skleněné střepy by z takové vzdálenosti nebyly ani vidět. Toto jsou rychlé výfuky betonu a dalších trosek, které mohou být vysvětleny jen silnými explozemi. Je tady i video, na kterém je vidět vyvrhnutí betonu, a možná i s člověkem, ještě před zrhoucením. Otázka: „Jestliže to, co je vidět nemůže být rozbité sklo z oken, ale beton, dokážete vysvětlit, co způsobilo praskavky viditelné 30, nebo 40 pater pod úrovní hroucení?“ Technicky vzato, jsou praskavky jen jedna viditelná indikace explozí pod úrovní hroucení. Ale také silné výstřely betonu a dalšího materiálu, ke kterým docházelo po celou dobu hroucení obou věží. Výsledky těchto explozivních sil jsou horizontální výstřely obrovských kusů vnějších sloupů, všude kolem budovy. Rozšíření trosek a jejich obrovský poloměr-to co je vidět jsou exploze materiálu do okolí, daleko za obvod půdorysu. FEMA zdokumentovala pole trosek s průměřem 360 metrů okolo půdorysu každé věže, ve kterých byly nalezeny veliké kusy budovy. To znamená, že kusy budovy doletěly do strany do vzdálenosti o dvojnásobné šířce každé věže. Několik tun těžké kusy sloupů byly odvržené do vzdálenosti 200 metrů. Gravitace funguje vertikálně, ne horizontálně. „Debunkers“ tvrdí, že odstřelené trosky byly jen hliníkové obklady ocelových sloupů, žádné ocelové sloupy. To, co tady vidíte No, někdo o tom říká „Uvědomuješ si to? Toto jsou sloupy vážicí několik tun!“ Omyl, to nejsou několikatunové sloupy. To jsou jen hliníkové obklady, které se ve „dvojčatech“ použily které byly nalepené na ocelových sloupech. Ocelové sloupy jsou tady a tady. Jsou to jen velmi lehké trosky, které odletěly, jako tady moje plastová lžižka. Quirant se plete. Kusy trosek odpálené stovky metrů daleko, nejsou jen hliníkové obklady. Jsou to ty samé prefabrikované kusy strukturální oceli, použité na stavbu „dvojčat“. Díky fotografii tohoto člověka, co se stále drží kusu sloupu si můžeme představit, jak se strukturální ocel z budovy mohla odtrhnout. Několik obrovských kusů konstrukce se zabodlo do okolních budov. David Chandler, člen AE911truth vypočítal energii nutnou k odstřelení takových kusů budovy do takové vzdálenosti. Použitím určitého softwaru můžeme analyzovat pohyb, který je na videu, třeba frame za framem. Na každý frame jsem udělal značku, tak aby mohl sledovat určitý „projektil“. Z označení nám tabulka dat a z ní si můžeme vyvodit graf. Data nám ukazují, že, objekt který byl sledován letěl do strany v rychlosti 110 kilometrů v hodině. Energie potřebná na odstřel 4tunového nosníku takovou rychlostí je srovnatelná s energií potřebnou na výstřel 90 kilogramové dělové koule na 5 kilometrů daleko. Otázka: „Jestliže padající vrchní část věží neměla žádnou přidělenou energii na zničení nedotčené budovy pod sebou, odkud se vzala energie na odpálení těchto obrovských kusů budovy do takové vzdálenosti?“ Když se kouř usadil a začaly práce na obnovu, začaly se vynořovat další a další indikace řízené demolice. Prvním jsou pod 45° stupňovým úhlem řezané sloupy. Takový řez je běžný u řízené demolice. Dosahuje se ho umístěním lineární nálože na sloup pod úhlem 45° stupňů. Toto je lineární nálož, je propojená s dynamitem. Když řeže, tak tento sloup řeže přímo pod tímto úhlem. A tento kus se potom vychýlí tímto směrem. Některé tyto řezy byly vytvořeny i pracovníky na Ground Zero, během odklízení trosek. Ale rozseklé sloupy byly spatřeny i už večer 11. Září, dlouho předtím, než odklízení vůbec začalo. Vlastně už hned první den existence té hromady trosek, už jedenáctého Bylo 8 večer Sháněli jsme odklízeče oceli, ale už tehdy tam byly tuny a tuny nosníků, které byly přeseklé, a přitom je tam nikdo nemohl ještě provést. Žádní odklízeči tam na to ještě nebyli. To je prostě nemožné rozsekat tolik ocele za tak krátký čas a zvláště ne bez potřebného vybavení. To je prostě nesmysl. O přítomnosti sloupů, které byly řezané pod úhlem 45°, řekl italský odborník na řízené demolice Danilo Coppe: „Toto je z technického hlediska skutečně zvláštní, velmi se to podobá výsledkům práce řezných náloží.“ Další řez, který je u řízených demolicí typický je „véčkový řez“. Tady toto „V“ umožňuje více místa, aby to sklouzlo. A když ho provedeme takhle diagonálně, tak struktura sklouzne tímto směrem. Jeden velý véčkový řez je vidět na tomto kusu konstrukce budovy 7. Na tom samém kusu je vidět i diagonální řez pod úhlem 45° stupňů a poblíž další tupější „véčkový“. Otázka: „Napadá vás dobrý důvod, proč by odklízeči trosek museli na tomto kusu konstrukce provádět véčkové řezy a řezy pod úhlem 45° stupňů, jen aby ho mohli vyklidit z trosek?“ Další náznak využití výbušnin je úplné zmizení trámových klobouků. Obrovských kusů konstrukce, které držely a propojovaly obě věže seshora. Trámové klobouky zabíraly prostor o rozloze 4000 metrů čtverečních a byly na samotných vrcholcích budovy. Nebylo nad nimi nic, co by je seshora rozdrtilo, kromě antény severní věže, kterou trámový klobouk vlastně podpíral. Kdyby došlo k obyčejnému gravitačnímu zhroucení, očekávali bychom je ležet na samotných vrcholcích hromad trosek. Sice nejspíš částečně zdeformované, ale pořád rozpoznatelné. Místo toho se zdá, že oba 4000 metrů čtverečních veliké kusy konstrukce prostě zmizely. Na žádnem ze stovek snímků, včetně leteckých není vidět žádný rozpoznatelný kus trámových klobouků. Zajímavé však, že anténa severní věže se našla, sice zdeformovaná, ale stále rozpoznatelná. Ale trámové klobouky, které věže držely pohromadě a anténu podporovaly zjevně prostě zmizely. Asi tím nejdůležitejším nevysvětleným jevem na Ground Zero jsou extrémně vysoké teploty zaznamenané v troskách budovy týdny po zhroucení. 16. Září NASA pořídila tyto termosnímky Ground Zero, ukazující extrémní teploty v základech všech 3 zhroucených budov. Navzdory silným dešťům z 14. Září byla na žhavých místech pod troskami registrována teplota přes 700 °C. Za 10 dní ohně stále hořely. Pane guvernére, jak vysvětlíte tamten kouř línoucí z trosek? To kvůli ohni, pod těma troskama pořád hoří. Je to ohromně hluboká hromada suti a přitom pokračuje ještě 6 pater dolů. Vrátil se k nám před pár minutami štáb ABC a řekli nám, že v základech věží jsou stále plameny. Pro záchranáře se to stalo těžkým břemenem pro už tak těžkou práci. Tam pod zemí je stále přes 600° strupňů Celsia. Boty pracovníků se prostě během hodin taví. 8. Října byla žhavá místa pod zhroucenými budovami byla stále dobře vidět. O 6 týdnů později, když vykopávání postupovalo, se situace jen zhoršovala. Neuvěřitelné, je to už 6 týdnů. Čím jsme blíž, tím je to tady žhavějí a žhavější. Je tady tak 800 °C. Udělali jsme tady několik děr, které vypadaly jako pece. Uvnitř to řvalo a byl tam velmi jasný rudý materiál. Důsledky těchto extrémních teplot byly jasně viditelné na oceli, která byla vykopávána z trosek. Bagry vytahaly velké kusy železa, které byly i v plamenech, jindy se dostali do styku se vzduchem a chytly plamenem. Což bylo opravdu děsivé. Vytvářeli jsme vzduchové kapsy pro hořící ocel a tím chytla v podzemí plamenem. Tyto ohně však byly jako plameny pekel. Kdybyste mohl natočit video, jak si myslíte, že vypadá peklo, kde ohně někdy vybuchují, přesně takhle by to vypadalo. Byl byste uprostřed něčeho, co připomíná ocel, a z čeho zničehonic vystřelí plamen. Odklízečům trosek a hasičům se doslova tavily boty a požáry se snažili uhasit s obtížemi. Charlie Vitchers byl vedoucím na odlkízení trosek z Ground Zero. Na stránce PBS America Rebuilds se píše: „Vitcherovi lidé vyzvedli v hromadě zabodlé 12 až 18 metrů dlouhé kusy oceli, jejichž spodních 6 metrů někdy doruda rozžhaveně zářily.“ Vitchers řekl: „Z náklaďáků s ocelí 6 metrů za vámi jste mohli cítit vzadu na krku žár. V článku zvaném „Nebezpečné pracoviště“ Americké ministerstvo práce píše: „Podzemní požáry hořely při teplotě až 1100 °C.“ To bylo potvrzeno starostou Giulianim. Pod zemí tam byly požáry o 1100 °C. Časopis Amerického Spolku Bezpečnostních Inženýrů napsal: „Každodenní měření teploty provedené helikoptérou naměřilo podzemní teploty mezi 200 a více než 1540 stupni °C.“ O 8 týdnů později požáry stále hořely. Vidíte, jak se z trosek stále kouří? To je z požárů, které ještě nepřestaly hořet. I po 8 týdnech stále hoří. V některých místech mají i teplotu 1500 °C. I o 11 týdnů později požáry stále hořely. Nedávno, na konci Listopadu bylo pod hromadou trosek stále 600° stupňů Celsia. Když přišel Prosinec, na povrchu trosek se vytvořil led, ale stále pod nimi hořelo. Zvláštní, že tehdy bylo velmi chladno, myslím, že byla zima, ale zem nebyla zamrzlá, jakoby vám bublalo pod nohama, což bylo velmi zvláštní. Trvalo to až do 19. Prosince, což je déle než 3 měsíce po zhroucení, než poslední požár konečně vyhasl „Debunkers“ napadla pro tento jev různá vysvětlení. Mohlo to být třeba tím, že uvnitř Byla tam podzemní podlaží. V nich byly parkoviště plné aut. Kromě nich tam byly i generátory pro věže. To je potom spoustu hořlavého materiálu k dispozici. Nic z toho ale není vhodné vysvětlení. Ohledně benzínu, Americký Spolek Bezpečnostních Inženýrů napsal: „Jako garáže byly použity 3 podzemní podlaží, a s celkovou kapacitou 2000 aut.“ „Auta byla nalezena a odstraněna. Některá vybuchla a úplně vyhořela, jiná však byla v normálním pojízném stavu.“ Benzín buď vybuchl, nebo zůstal v nádrži. Nikam nevytekl a nemohl tedy podporovat požáry. Ohledně nádrží generátorů napsali: „V nádrži na podlaží B-7 bylo uloženo 252 000 litrů. Nádrž byla nakonec nalezena a prohledána. Ikdyž lehce poškozena, nebylo nalezeno žádné uniklé palivo. Palivo pak bylo odstraněno.“ Dalším důkazem o extrémních teplotách během hroucení jsou zkroucené ocelové nosníky nalezené na Ground Zero. Architekti, inženýři, lidé pracující s ocelí, obraběči nikdy v životě neviděli takovou úroveň deformace. Některé z těch nejsilnějších ocelových nosníků, co jsem viděl, byly ohnuté jako preclíky. Tento ocelový 8-tunový „íčkový“ nosník je 15 cm tlustý. Pro své dokonalé ohnutí během hroucení byl vybrán k uchování pro budoucí generace. Vzhledem k jeho velikosti je těžko uvěřitelné, jak je ohnutý a přitom nepopraskal. Na to, aby se ocel takhle prohla je potřeba tisíce stupňů (F). Pravda je, že již zmíněná teplota 1540 °C není jen tak ledajaká. Je to přesně ta teplota, při které se ocel taví. A roztavená ocel byla pod troskami Ground Zero spatřena. Když půjdete tam níž, můžete tam vidět roztavenou ocel, jak stéká po potůčcích. Jako ve slévárně. Jako láva v sopce. Podzemní požáry byly velmi intenzivní, vlastně až tavily nosníky, kde byla vykopávana roztavená ocel. Stejně jako o těch o explozích, „debunkers“ o svědectvích roztavené ocele pochybují. Kaluže roztavené ocele v základech „dvojčat“? Kdo je viděl? NIST také prostě popřel přítomnost roztavené ocele na Ground Zero. Zajímají mě louže roztavené ocele, která byla nalezena v základech věží. Nevím o vůbec žádném svědkovi, ani o nikom, kdo by o tom mluvil. Byl jsem tam také, byl jsem i na výstavě vzorků oceli, a o ničem takovém nevím. A to je pravda, pan Gross skutečně navštívil výstavu vzroků ocelové konstrukce z WTC. Ale musel mít veliký naspěch, že si ani nevšiml vysoké úrovně deformace ocelových nosníků, co byly snad jen metr od něj. Každopádně, existuje mnoho věrohodných svědectví přítomnosti roztavené oceli na Ground Zero. Richard Garlock, strukturální inženýr pracující na Ground Zero řekl: „Dole bylo hodně kouře a velmi horko. Nad hlavou jsem měl WTC 6. Trosky sloupů byly rozžhavené do ruda a roztavené.“ Vedoucí z National Environmental Health Association, Ron Burger řekl: „Pocit žáru, že jsem viděl roztavenou ocel, a samé vrstvy popela jako z lávy mi připomněl sopku Svatou Helenu.“ William Langewische, autor knihy „American Ground“, která detailně popisuje dění na Ground Zero v jedné pasáži píše: „Z nejžhavějších míst po zničených zdech základů tekly potoky roztaveného kovu.“ Greg Fuchek, který odklízečům poskytoval naváděcí zařízení řekl: „Někdy, když dělník z trosek vytáhne ocelový nosník, z jeho konce odkapává roztavená ocel.“ Peter Tully z Tully Construction řekl, že v WTC viděl jezera „doslova roztavené ocele“. Mark Loizeaux, prezident CDI byl firmami pracujicími na Ground Zero o „Žhavých oblastech s roztavenou ocelí v suterénech na dně výtahových šachet hlavních věží.“ Dr. Abdolhassan Astaneh, profesor stavebního inženýrství univerzity Berkeley, co zkoumal trosky „dvojčat“ řekl: „Viděl jsem tavící se nosníky WTC.“ „Pokud si pamatujete obrazy Salvadora Daliho s roztavenými hodinami přesně takhle to vypadalo.“ „K tomu může dojít jen, když je ocel rozžhavena do žluta nebo do běla, snad na 1100 °C.“ Asi ta nejdůležitější výpověď ze všech je Leslieho Robertsona, inženýra, který „dvojčata“ postavil. Byli jsme tam dole na podzemním patře B-1 a jeden z hasičů řekl: „Myslím, že tohle by vás mohlo zajímat.“ a vytáhli veliký kus betonu. A na něm jakoby malá říčka tekoucí ocele. A opět, ignorování všech těchto svědectví neznamená vyvrátit přítomnost roztavené oceli pod troskami WTC, Znamená to pouhé záměřné přehlížení skutečného dění na Ground Zero po zhroucení „dvojčat“. A je toho víc. Beton se v normálních požárech obvykle netaví. Pravda je, že jeden z důvodů proč se používá v civilním stavebnictví je jeho odolnost vůči vysokým teplotám. Přesto se na Ground Zero našel i roztavený beton. Na popisku tohoto artefaktu, uchovaném v Newyorském policejím muzeu se píše: „Na Ground Zero bylo během vyklízení nalezeno vícero zbraní, včetně těchto 2 pouzder pistolí a tohoto revolveru ponořeného v roztaveném betonu. Teploty ohňů byly tak intenzivní, že beton jako láva roztavil vše, co mu stálo v cestě.“ Někteří „debunkers“ namítají, že to nemůže být roztavený beton, protože jeho vysoká teplota tání by totiž měla roztavit i ocel z té pistole. Ale beton mohl klidně vychladnout při styku se zbraní a rozhodně by ji nemohl roztavit okamžitě. Toto je třeba tekoucí láva, která po dosažení tavení vychládá. Můžete vidět, že lává obtéká kořeny stromů, aniž by je spálila zcela a ihned. V hangáru Kennedyho letiště je další artefakt, dokazující extrémní teploty během hroucení. Tento útvar jsou vskutku 4 různá patra WTC, stlačená, přitavená a rozpálená vystavena teplotám blízkým vnitru Zeměkoule. O existenci tohoto jsem neměl ani tušení. Další artefakt přezdívaný „meteorit“ se skládá jak z roztavené ocele, tak i betonu. Jeden z neobvyklých artefaktů vytežený z trosek je tento skálu připomínající objekt, známý jako „meteorit“. Tohle je sfůzovaná hrouda roztavené oceli a betonu a dalších věcí žárem přitavených dohromady. Jak víme, k roztavení betonu je potřeba teplota tisíců stupňů. Výsledek bude velmi podobný lávě ze sopky. Připomíná to kus lávy ze sopky z Havaje, nebo Islandu. Má to velmi ostré ale křehké špičky. Otázka: „Jestliže většina leteckého paliva po nárazech vyhořela a jestliže během hroucení hořely jen ohně kanceláří a jestliže v podzemí mělo být jen málo hořlavého materiálu máte vhodné vysvětlení pro na Ground Zero naměřené teploty přes 1540 °C, pro dlouho trvající požáry pod zemí pro často vytahované rozžhavené nosníky, pro masivní ocelové nosníky „ohlé jako preclíky“ a pro roztavenou ocel a roztavený beton, zpozorovaný na Ground Zero v důsledku pouhých kancelářských požárů a gravitačního zhroucení?“ Posledním důkazem proti gravitačnímu zhroucení je téměř úplné rozdrcení na prach veškerého obsahu obou věží betonovými podlažími počínaje. U obyčejného gravitačního zhroucení bychom očekávali všech 110 podlaží naskládané na sobě, jak je běžné. V případě „dvojčat“ se však místo toho téměř všechen beton 110 pater obou věž doslova rozdrtil na prach. Co se stalo s betonem? -Beton byl rozdrcen. To Úterý jsem tady byl, bylo to tady jako na jiné planetě. Celý Dolní Manhattan od břehu až ke břehu byla vrstva prachu, asi 5-8 cm tlustá. Beton byl prostě rozdrcen. Co myslíte, že to je? -Netuším. Co si myslíte, že to je? Že by beton? Beton? Beton nebylo z budov jedinné, co bylo během hroucení úplně rozdrceno. Tady je řeč o 43 600 oknech, 54 000 metrech čtverečních skla, 200 000 tunách konstrukční oceli, 45 000 metrech čtverečních sádry, 24 metrech čtverečních mramoru a o 325 000 krychlových metrech betonu, které se povětšinou promněnily v oblaka. Pak je tady ještě kancelářský obsah na 110 patrech každé věže. Je těžké si představit tisíce počítačů, stolů, židlí, telefonů, tiskáren a dalšího kancelářského vybavení ve všech patrech v jedné budově. Tohle byla jedna z obchodních (burzovních) místností z WTC. Kdyby všechna podlaží spadla na sebe, všechny tyto věci by se měly potom vytahat z trosek sice rozhodně promáčklé, nebo zničené, ale pořád rozpoznatelné. Téměř ale nic z toho se nenašlo. Bylo tam málo, o čem jste mohl říct co to je, nebo to popsat. Všude jen samý prach a kov. Nebyly tam žádné psací stroje, žádné židle Vůbec nic, vše bylo rozdrceno. Všechno bylo na prach. Žádné stoly, telefony Sice jste mohli najít nějaký ten fragment něčeho, ale jinak bylo v podstatě vše rozdrceno. Nebyl k nalezení počítačový monitor, notebook. A to byly dvě 110-patrové kancelářské budovy. Nebyla k nalezení židle, nebyl k nalezení telefon, nebo počítač. Největší kus telefonu, co jsem našel byla půlka číselníku. Asi takhle veliká. Vše bylo totálně zničeno, nebylo tam nic, co by připomínalo vybavení kancelářské budovy, přestože ty byly ty největší na světe. Neviděl jsem dveře, telefon, počítač, nebo kliku od dveří. To má snad nějaký význam. Pak tady je úplná absence kartoték. Ve dvou věžích plných kanceláří od střechy až dolů by jich měly být tisíce každého tvaru, velikosti i barvy. Byla nalezena pouze jedna a nebyla tedy v dobrém stavu. Tohle je asi nejpodivnější nalezený tvar předmětu, kterého mělo být nalezeno několik tisíc kusů. Tenhle přežil pravděpodobně jako jedinný, protože byl v suterénu. Už jsem nemyslel, že najdu nějaké neporušené kartotéky, ale když jsem se šel na policii Port Authority, byl jim dodán tento kovový kulatý tvar velikosti basketbalového míče. Sami vidíte, co zbylo ze složek na papíry uvnitř. Nebyly to ale jen betonová podlaží, nábytek, počítače a kartotéky, co se z budov po zhroucení nedalo najít. „Dvojčata“ byla také plná lidí. Nevysvětlitelně se téměř polovina těl obětí zjevně prostě zmizela. Obvykle, když se zhroutí budova, oběti zůstanou zaseklé mezi zřícenými podlažími, určitě rozlomené a promáčklé, ale těla povětšinou zůstanou vcelku. Pravda je, že ráno 11. Září očekávaly lokální nemocnice stovky obětí, které by vytáhli z trosek. Nedovezly v podstatě skoro žádnou. Podle hlavního patologa ve „dvojčatech“ zemřelo 2749 lidí, ale méně než 300 z nich se našlo vcelku, v troskách bylo nalezeno téměř 20 000 lidských ostatků, z nichž přes 6000 se vešlo do 12,5 cm zkumavky. K jedné oběti se dalo přiřadit 200 ostatků. Nakonec bylo identifikováno 1630 obětí, z toho 800 pouze přes testy DNA. To znamená, že z 800 obětí nezbyly ostatky dost velké, aby se dalo poznat, komu patří. Zbylých 1119 obětí zůstalo neidentifikováno. To znamená, že z více, než 40% obětí, nezbyly ostatky rozpoznatelné byť jen díky testu DNA. Pro Joyce a Russella Mercerovi není žádná stopa po jejich synovi, který 11. Září zemřel, hasiči Scottovi Kapitkovi. Nemůžeme ani jít k němu na hřbitov položit kytky. V budově jsem ztratil bratrance, po kterém nenašli ani stopu. Pracoval v 100. patře severní věže a nikdo nenašel po něm žádné ostatky. Tricia Rowley našla kabelku svojí sestry Lorraine, ale žádný tělesný ostatek. Lorraine má na hřbitově svůj náhrobek, ale není v něm. 1100 obětí zůstalo zcela nezvěstných, jinak řečeno, nezbyl po nich ostatek ani dostatečně velký na identifikaci DNA. Vypařili se. Dokáže požár a gravitační zhroucení lidi takhle rozdrtit? Tahle mapa od hasičského sboru New Yorku ukazuje místa okolo věží, kde se našly lidské ostatky. Žluté kroužky značí ostatky civilistů a červené trojuhelníky značí ostatky hasičů. Obrovská vzdálenost, kam se ostatky dostaly je gravitačním zhroucením nevysvětlitelná. Pravda je, že lidské ostatky se poblíž Ground Zero nálezaly celá léta po události. Ve Středu byly nalezeny lidské ostatky na bývalém místě WTC. Pracovníci je nalezli na Water Street. Další 4 možné pozůstatky byly nalezeny na místě výkopů na Hole Road. Koroner vyšetřuje lidské ostatky nalezené před 2 týdny na střeše budovy 90 West Street. Dělníci našli 9 pozůstatků kostí a tkáně na lešení 20. patra 90 West Street. Dělníci našli během posledních pár dnů 65 možných lidských ostatků na místě, kde stálo WTC. Patolog říká, že je objevili na Liberty Street. V roce 2006 přišlo to největší překvapení. Demoliční dělníci našli během víkendu 74 fragmentů kostí na střeše budovy Deutsche Bank. To je největší číslo od hlavního odklízení. Počet kostních fragmentů nalezených na Deutsche Bank den za dnem rostlo. Pracovníci našli dalších 5 fragmentů kostí na střeše Deutsche Bank, poblíž místa, kde stálo WTC. Patologové říkají, že z nalezených 142 fragmentů počet vzrostl na 589. Nakonec bylo na building Dutsche Bank celkově přes 700 kostních fragmentů. USA Today napsal: „Nalezené kostní fragmenty jsou malinké, některé jsou velikosti nehtu malíčku. Někteří „debunkers“ to vysvětlují, že na střechu Deutsche Bank se mohly dostat při nárazu letu 11, když stejně jako některé trosky proletěly druhou stranou na jih. Ale dosah na Deutsche Building blokovala jižní věž a nebyla ani přímá cesta mezi Deutsche Bank a dírou v severní věži. A navíc, je na této mapě pozůstatků vidět, že tělesné ostatky na střeše patřily nejen civilistům, ale i hasičům, kteří v severní věží během nárazu letu 11 neměli co dělat. Otázka: „Dokážete vysvětlit, jak mohlo pouhé gravitační zhroucení, při kterém těla obvykle zůstanou zaseklá mezi spadlými podlažími, mohlo rozsekat 2700 obětí na 20 000 tělesných ostatků, přičemž aby více, než 1100 těl nezanechalo fragmenty dostatečně velké na identifikaci byť jen díky testu DNA?“ Otázka: „Dokážete vysvětlit, jak mohly z gravitačního zhroucení vzejít kostní fragmenty a tělesné ostatky civilistů i hasičů které byly objeveny na střeše budovy Deutsche Bank?“ V tomto okamžiku si můžeme zrekapitulovat důkazy pro gravitační zhroucení a porovnat s těmi pro řízenou demolici. Oficiální vysvětlení pro počátek kolapsu s teorií s prohnutými trámy je vadná nejméně ze tří důvodů. Jednak nemáme žádný důkaz, že by se protipožární ochrana trámů odtrhla, žádný důkaz o teplotě, která by závažně zeslabila ocel, a ani žádné vysvětlení, jak mohly mít trámy dostatek vlastní síly na ohnutí a zlomení vnějších sloupů. Na druhou stranu, počátek hroucení je zcela v souladu s řízenou demolicí. Oficiální vysvětlení pro kompletní zničení „dvojčat“ neexistuje, ani pro něj nebyly provedeny žádné vědecké propočty, což také vícekrát uznali. Každopádně je totální zničení věží v souladu s řízenou demolicí. Vertikální zrychlení blízké volnému pádu vrchní části budovy nemůže být vysvětlený pouhou gravitací, neboť to je v rozporu s nejméně 2 základními fyzikálními zákony. Na druhou stranu je zhroucení věže téměř volným pádem v dokonalém souladu s řízenou demolicí. Počet svědků, kteří hlásili silné exploze a následné pustošení věží je ohromující. tyto exploze nemohou být vysvětlitelné pouhým leteckým palivem. Na druhou stranu jsou zcela v souladu s řízenou demolicí. Praskavky zpozorované 30 nebo 40 pater pod úrovní hroucení nemůžou být vysvětlené tlakem vzduchu při gravitačním hroucení. Na druhou stranu jsou praskavky typickým znakem řízené demolice. Ne všechny diagonální řezy na sloupech na Ground Zero jsou vysvětlitelné odlízením trosek. Na druhou stranu, tento typ řezů je dalším typickým znakem řízené demolice. Obrovské pole trosek okolo půdorysů věží plné horizontálně odpálených několik tun vážicích trosek se nedá vysvětlit pouhým gravitačním zhroucením. Na druhou stranu jsou takovéto odstřely trosek typické u použití silných výbušnin. Dlouhotrvající požáry, extrémní teploty pod troskami, odklízení rozžhavených nosníků, vysoká úroveň deformace masivních ocelových nosníků, roztavená ocel a roztavený beton na Ground Zero se nedají vysvětlit pouhým leteckým palivem, ani normálními kancelářskými požáry. Na to musela být použita silná, ničívá zařízení, schopná vyvinout extémní teploty, jako součást řízené demolice. Téměř totální rozdrcení na prach veškerého obsahu obou věží, od betonových podlaží, přes nábytek až k vypaření těl některých obětí se nemůže vysvětlit pouhým gravitačním zhroucením. Na druhou stranu to bývá výsledkem přítomnosti silných výbušnin, například ty používané k řízené demolici. Ze všech vědeckých vysvětlení všech těchto jevů připadá v úvahu jako jedinné vysvětlení, že „dvojčata byla zničena jistým druhem řízené demolice.
Budova 7 (4:30:01)
Poté co NIST vydal svojí konečnou zprávu o „dvojčatech“ , později se zaměřili na zhroucení budovy 7, což byl těžký úkol to vysvětlit Narozdíl od „dvojčat“ nebyla budova 7 zasažena letadlem, byla jen lehce poškozena zhroucením severní věže a utrpěla požáry, které ať už byly jakékoli, tak ne ničivé. Podle toho by nikoho nemohlo napadnout, že by se měla zhroutit. Na druhou stranu vypadalo jako dokonalá řízená demolice. Zahrnovalo náhlý počátek hroucení, rapidní zrychlení až k zemi, symetrický pokles, dokonce začalo vespod, stejně jak se děje při většině řízených demolicích. Profesionálové v oblasti řízené demolice, jako například holanďan Danny Jowenko zjevně nepochybují, co to bylo. Toto je řízená demolice. Určitě? Naprosto. Byla to imploze. Profesionální práce. Provedená týmem expertů. Věděli přesně, co měli dělat. Začíná pád vrchní částí? Ne, začíná spodní částí. Ano, začíná spodkem. Prostě odpálili soupy a pak se zbytek sesypal. Podobný komentář byl od televizních reportérů, když pouštěli reprízy hroucení. Tolik nám to připomíná záběry, které jsme tolikrát viděli v televizi, když budova byla záměrně zbořena dynamitem. Navzdory všemu očividnému, přišel NIST s něčím zcela bezprecedentním. New York City, 2001. Nikdy předtím se žádná výšková budova zhroutila kvůli ohni. Ale přesně to se 11. Září podle vyšetřovatelů stalo 47patrové budově WTC 7. WTC 7 se zhorutila kvůli ohni. Objevili jsme nový typ progresivního zhroucení- takové, které způsobuje požár. Podle NISTu hroucení odstartovalo selhání jednoho konkrétního sloupu – sloupu 79, který byl v severovýchodní části budovy. Sledujte, jak selhávají tato patra, kvůli čemuž se sloup 79 ohne, zhroutí se a nakonec dojde k celkovému zhroucení. NIST zhroucení vysvětlil jevem „tepelnou roztažností“, což se mělo stát poprvé v historii. V naší studii jsme objevili teplotní roztažnost, jako nový jev, který může způsobit zhroucení budovy. Jako poprvé v historii jsme dokázali, že požár může způsobit progresivní kolaps. Z takovýchto tvrzení od takové seriózní organizace by měl vzejít otřes v základech světa architektury. Tím nám říkají, že normy, podle kterých jsou navrženy tisíce současných mrakodrapů mají veliký problém. Kdyby to, co NIST říká byla pravda, tak by stovkám mrakodrapů po celém světě mělo hrozit zhroucení způsobené požárem. Mělo by to vyvolat odvolání všech současných staveb mrakodrapů, obrovská ověření všech mrakodrapů na světě, co existují a masivní renovaci protipožární ochrany a bezpečnostních předpisů. Nedošlo k ničemu z toho. Ocelové mrakodrapy se dodnes staví běžně. Vždycky, když nějaký zachvátil požár, třeba i přes celou stavbu, vždy zůstal stát. Ani nebyla zmodernizována žádná základní dogmata protipožární ochrany, pro návrh ocelové budovy. V totmo případě je třeba zmínit, že zpráva NISTu o budově 7 nebyla vydána s peer review přezkoumáním. To znamená, že její analýza zhroucení z vědeckého hlediska nemůže být prověřená. Přestože mělo jít o bezprecedentní událost, museli jsme se NISTu zeptat na důkladnost jejich závěrů. Je to založeno na pevné vědě a je to v souladu se všemi našimi poznatky. Ale došlo k tomu poprvé v historii, ne? Ale fyzikálně je podaná správně a důkladně analyzovaná a máme z toho i výsledky a s poznatky jsme spokojeni. Oni možná ano. Ale komunita AE911truth nikoliv. Na vědě nemá být nikdy nic tajného, když je provedená správně. Věda není ani věda, pokud není veřejná. Věda má být veřejná a otevřená kritice. AE911truth požádali NIST, aby mohli ověřit jejich počítačový model, na kterém zakládají svojí teorii zhroucení. NIST však opět svá data zveřejnit odmítl. Strukturální inženýři jsou proti NISTu, protože odmítá svoje modely zveřejnit, které jsou jako v černé skříňce, nemůžete si je nijak stáhnout. To znamená, že jsme se museli samozřejmě zeptat i na důkladnost jejich počítačového modelu. Tohle je konstrukční vizuální model zhroucení budovy, který správně odpovídá realitě. Tohle je realita. Napravo je jedna ze 2 animací hroucení budovy 7 od NIST. Podívali jsme se na video zhroucení budovy 7 a pak jsme se podívali na jeho animaci. Tak ho srovnejte s realitou. Myslím, že sami si vyvrací svou vlastní teorii. Není možné, aby budova spadla, tak jak řekli. 2. animace od NISTu je od reality v ještě větším rozporu. Zatímco, tato animace zobrazuje výrazné prohnutí střechy dovnitř, video zobrazuje celou vrchní část budovy v zachovalém tvaru po celou dobu, co je hroucení vidět. Můžeme si to ověřit pohledem z více úhlů. Pokud tohle, jak NIST říká, správně vystihuje realitu, představte si jak spolehlivá je asi celá jejich zpráva. Podobný problém je i u počítačového modelu chování požárů uvnitř budovy od NISTu. Tento počítačový model vytvořil NIST a nikomu nebylo povoleno jej řádně ověřit. Tak jsme se NISTu opět zeptali i na jeho věrohodnost. Použili jsme velmi pokrokový počítačový program, který jsme sami vyvinuli, abychom vypozorovali šíření požárů a vypočetli teploty, které v budově byly. Tady napravo můžete vidět detailní simulace požárů, jejich teploty a rozšíření, na 12. podlaží. Ale tato simulace zobrazuje teploty na 12. podlaží, rostoucí v 1 hodinu a vyvrcholující ve 4 hodiny v severovýchodní části budovy. Ale fotografie, která je ve zprávě NISTu, která byla pořízena mezi 15:49 a 15:54 ukazuje, že veškeré požáry na severovýchodní části 12. patra již vyhořely. Potvrzuje to i tato podobná fotografie pořízena mezi 15:53 a 16:02. NIST na této straně sám píše, že není důkaz, že by ve východní části 12. patra v této době hořelo. Jinými slovy, věrohodnost počítačového modelu od NIST nemusí být nijak prověřena, neboť je vyvrácena fotografiemi a tvrzeními, které ve své vlastní zprávě vydal sám NIST. „Debunkers“ zhroucení ocelového mrakodrapu, ke kterému došlo jako poprvé a naposled v historii díky ohni vysvětlují, že budova 7 byla slabší, než běžná ocelová budova, neboť byla postavena na již existující elektrické rozvodně. Jednou z charakteristik budovy 7 je, že byla postavena na již existující budově. Konkrétně na elektrické rozvodně postavené v 60. letech kdežto samotná budova 7 byla postavena v 80. letech. To byl jeden z důvodů, proč se zhroutila. Ta budova byla postavena extrémně neobvykle. Měla pod sebou elektrickou rozvodnu, která musela držet obrovskou zátěž, byla taky velmi citlivá na požáry a jiné typy poškození. NIST toto však sám vyvrátil. V konečné zprávě se píše: „Konstrukční prvky jako trámy, horizontální nosníky a samonosné převisy použité k podpoře kancelářskou budovu nad rozvodnou Con Edison nehrála ve zhroucení WTC 7 významnou roli.“ Opak je vlastně pravdou. Larry Silverstein po jejím dokončení budovu vyztužil víc, než bylo potřeba, aby splnil požadavky hlavního nájemníka -Salomon Brothers. V tomto článku New York Times z roku 1989 se píše: „Solomon Brothers mají v úmyslu 2 roky investovat 200 milionů dolarů na přidání výtahů, vyztužení nosníků modernizaci zdrojů elektřiny a další vylepšení o rozloze miliónů stop čtverečních kancelářských prostor.“ „Postavili jsme ji s dostatečným nadbytkem nosné kapacity, aby se daly odstranit značné kusy podlah, aniž by to výrazně ovlivnilo strukturální integritu budovy. – Řekl Larry Silverstein, prezident společnosti.“ Více než 375 tun oceli vyžadovaných na 19 kilometrů svařování – bude aplikováno na vyztužení podlaží kvůli přizpůsobení se mimořádnému vybavení Solomon Brothers. Jestli někdy na světě stál nějaký mrakodrap, který by se nikdy neměl zhroutit kvůli požáru, byl to WTC 7. Zatímco NIST nedokázal přijít na rozumné vysvětlení pro zhroucení způsobené požárem, jsou tady alespoň 3 důvody proč věřit, proč by k takovému zhroucení nemělo vůbec dojít. Prvním je široké povědomí předem, co se má stát. Již víme, zhroucení ocelové budovy způsobené požárem je ve světě architektury téměř nemožný. Výškové budovy s ocelovou konstrukcí se kvůli požáru jednoduše nehroutí. Nikdy se nestalo, aby se v Americe i kdekoliv ve světě nějaký ocelový mrakodrap zhroutil. Nikdy v historii stavebnictví se žádný ocelový mrakodrap nezhroutil kvůli požáru. V tomto případě, pokud se WTC 7 zhroutila kvůli ohni, měla by to být úplně nečekaná údálost, která by pro každého byla překvapením. Místo toho však mnoho policistů, hasičů a záchranářů bylo informováno, že se budova zhroutí i 5 hodin předem. Jedinné, co můžu potvrdit je, že kolem poledne nebo 1 hodiny, nám řekli, abychom se někam od Pace University vzdálil, protože se budova 7 měla zhroutit nebo zbourat. Skutečně řekli „zbourat“ a kdo vám to vlastně oznámil? -Hasičský sbor a skutečně použili výraz „chystáme se tu budovu shodit.“ Hasiči byli také varování o příchozím zhroucení. Hasič Holowach: „Prostě jsme se jen tak potloukali, než se budova 7 zhroutila.“ Hasič Sweeney: „Jen jsme stáli a čekali, až se budova WTC 7 zhroutí.“ Po 4. hodině CNN vyhlásila fámu, která se rozšířila celým světem. Máme zprávu, že další budova komplexu WTC, budova 7 je v plamenech a, že se zhroutila, nebo hroutí. V 17:00 BBC hlásila, že WTC 7 se už zhroutila, přestože ještě stála v pozadí. Jane Standley, co nám řekneš o zhroucení budovy Solomon Brothers? Jak můžete vidět za mnou V 17:00 je budova stále dobře vidět v pravém horním rohu. Ale reportérka BBC, která zjevně není s oblastí obeznámena, to nepoznala. To posílilo směšné konspirační teorie, které masmédia vinila, že jim bylo řečeno předem, co se 11. Září stane. Pravda je, že tento incident jen potvrdil, že informace o příchozím zhroucení v Dolním Manhattanu kolovaly dost dlouho na to, aby se dostaly až k BBC, ještě, než k němu došlo. Zhruba v tu dobu, když CNN zachytávala exploze poblíž budovy 7, zachytávala i policii vyklízet prostor a oznamovat, že se zhroutí. Páni, slyšeli jste to? Sledujte tu budovu, zhroutí se. Budova bude odpálena. Rozejděte se. Dobrá, pánové. Oddalujeme se, budova bude odpálena. Toto je svědectví od zdravotníka, který zpozoroval zhroucení. Slyšeli jsme něco jako hřmění. Otočili jsme se a byli šokováni, a viděli něco jako by celou budovou prošla tlaková vlna a vypadla všechna okna Byla to hrůza. Asi o vteřinu později se spodní patra propadla a následovala i celá budova. Je tady i svědek, který těsně před zhroucením slyšel odpočet. Záchranář Kevin McPadden byl poblíž budovy 7 a čekal na rozkazy od zdravotníků Červeného Kříže Pořád se ptal zdravotníků „Co se děje, co se děje?“ Po celou dobu měl ruku na vysílačce zatímco odpočítával. Pak v posledních 3 vteřinách dal ruku pryč a bylo slyšet „3, 2, 1“ a pak se zděsil a řval „zachraň se kdo můžeš“. Asi vteřinu nebo 2 po odpočtu byly začít slyšet exploze exploze, mluvím tady o výbušninách. Asi něco jako „Bu-bum“, jakože jako malá exploze a po tom silná vlna. Až potom „bum, bum, bum, bum, bum“. To byla hroutící se budova. Otázka: „Jestliže zhroucení ocelového mrakodrapu kvůli požáru by byla bezprecedentní událost, jak o něm mohlo tolik lidí o něm vědět tak dlouho předem?“ Otázka: „Pokud policie odklízející prostor očekávala konstrukční selhání kvůli požáru, proč by měli použít výraz jako „budova bude odpálena?“ Otázka: „Dokážete vysvětlit, jak mohlo být bezprecedentní a nečekané zhroucení kvůli požáru předpovězeno s úplnou přesností odpočtem?“ Další důvod, proč je oficiální zpráva nevěrohodná, je symterie zhroucení. Jak jsme již viděli, celá vrchní část budovy padá v jednom kuse, udržujíc téměř dokonalou symetrii hroucení. Ta symetrie je kouřící hlaveň. Je nemožné, aby z asymetrického poškození vzešlo čistě symetrické zhroucení. Stačí se na to podívat. Všechny vnější i vnitřní sloupy by ve spodních patrech musely selhat téměř najednou. Aby obvod budovy padal dokonale symetricky, k čemuž u budovy 7 i došlo, všechny tyto sloupy musely být odstraněny během desetiny vteřiny. Otázka: „Dokážete vysvětlit, jak mohl pouhý požár způsobit okamžité vymazání všech sloupů, což bylo potřeba, aby se budova 7 zhroutila takovýmto způsobem?“ Posledním a asi i nejpřesvědčivějším důkazem proti oficiálnímu vysvětlení je zhroucení v volným pádem. Po počátečním zhroucení vršku na východní části budovy se celý zbytek budovy se sesunul dolů za méně než 7 vteřin. David Chandler z AE911truth vypočítal zrychlení hroucení od početí úplného zhroucení Rychlost hroucení budovy 7 můžeme změřit s pomocí videoanalýzy. Sestup grafu rychlosti značí zrychlení. Všimněte si, že celkový kolaps začal zničehonic a po další 2,5 vteřiny klesala v rychlosti 9,885 metrů za vteřinu na druhou. Jinými slovy, hodnota hroucení budovy 7 po dobu první 2,5 vteřiny je doslova k nepoznání od volného pádu ve vakuu. Když AE911truth představili NISTu tyto výpočty, přitlačili je k opravě své zprávy a uznali volný pád pro prvních 8 pater. V konečné zprávě NIST se píše: „Detailnější analýza pádu severní strany poukazuje na 3 fáze: 1)Pomalý pokles s nižší akcelerací, než gravitace, který koresponodoval s ohýbajícími se vnějšími sloupy v nižších patrech. 2) Pokles volným pádem po prvních 8 pater v gravitační akceleraci po asi 2,25 vteřiny. 2,25 vteřiny je více než třetina doby hroucení. Když NIST volný pád uznal po dobu třetiny hroucení, debata zhoustla. Zpráva NISTu uznává hroucení budovy 7 rychlost gravitace po prvních 32 metrů. To je nemožné, ledaže by budova neměla pod sebou nic, co by pád mohlo brzdit. NIST to pokaždé uznal. K volnému pádu dochází, když objekt nemá pod sebou žádné konstrukční prvky. A, jak jsme již viděli, okamžité odstranění všechen podpůrné konstrukce je provedutelné jen díky řízené demolici. Budova nezmizela, takže nemohla po prvních 32 metrů padat volným pádem. To je nemožné Tento důkaz sám o sobě dělá z oficiální zprávu úplně chybnou. Otázka: „Dokážete vysvětlit, jak může být bez použití řízené demolice dosaženo volného pádu, který vyžaduje téměř okamžité odstranění podpůrné konstrukce?“ Přesně tato otázka byla podána senátorovi Johnu McCainovi výzkumníkem 11. Září během vysílání C-Span v Dubnu 2013. Pane McCaine, Národní Institut pro Standarty a Technologie tvrdí, že kolaps WTC 7 byl způsoben požárem. A přitom uznávají, že po prvních 32 metrů padala volným pádem. Inženýři tvrdí, že to není možné a že jedinný způsob jak toho docílit je díky předem nastaveným výbušninám. Vaše otázka je „jak?“ Ano, jak vysvětlíte volný pád po 30 metrů, bez použití výbušnin? Popravdě, v této oblasti se zrovna nepohybuji. Ale, kdybyste mi položil otázku, o čem jsme tady mluvili, snad bych vám odpověděl To je škoda, že McCain nemohl odpovědět, neboť to byla ta osoba, která napsala předmluvu ke knize Popular Mechanics „Vyvrácení mýtů o 11. Září“. V předmluvě McCain napsal: „Každé vysvětlení 11. Září musí začít i skončit fakty. Musí se shromáždit a analyzovat důkazy. Až pouze potom se mohou vyvozovat závěry.“ Tady důkazy shromážděny byly a taky se můžou z nich vyvodit závěry, on však zjevně nic o tom nezná. To nás přivádí k poslední otázce, která není namířená jen k „debunkers“, ale ke každému, komu není lhostejná svoboda, demokracie a čestná vláda: Otázka: „Jste-li obeznámeni s tvrdými důkazy vyvracející oficiální verzi a naznačující zapletení jistých darebných členů vlády v teroristickém útoku, bylo by více nevlastenecké a anti-americké žádat nové vyšetřování, nebo nic nedělat a předstírat, že tyto důkazy neexistují?“ Otázka: „Jestliže lidská důvěra institucím je nejdůležitější pro blahobyt národa, byla by ta důvěra lépe použitá k přimětí ignorování důkazů o konspiraci, nebo k přimětí, k tomu, aby podezřelí z činu byli předvolání před soud?“
Poslední slovo zanechme záchranářům, jichž již mnoho zemřelo kvůli vdechnutí otráveného vzduchu z Ground Zero, aniž by o tom média vůbec mluvila. Chci s vámi dneska mluvit o lidech, kterým říkáme „hrdinové“, kteří se jimi stali, když dneska mnoho žije v příšerných fyzických, zdravotních i ekonomických podmínkách a kteří dneska bojují s rakovinnými účinky jedovatých sraček z Ground Zero. Všichni, co sedíte na této straně v této místnosti, prosím povstaňte. Každý z vás, který je záchranář má být do 4 let mrtvý. Děkuji. Do 4 let zemřete. To je naše statistika. To se právě děje. Za 7 let se to zdvojnásobilo. A vždycky když Popular Mechanics lidi v tomto hnutí nazve „šílenci“, pak tito propagandisté, profesionální lháři, loutky, o kterých se ani ve snu nedá mluvit jako o novinářích zatloukají další poslední hřebík do rakve dalšího záchranáře. Nemyslím, že jsme šílení. Důkazy o konspiraci, jsou ty jedinné, které soud nechce vidět. Z 11. Září stále ještě umíráme. Ti co šli do těch věží a následně na tu hromadu suti stále žijí s těmi budovami v našich plicích a s justičním systémem v naší krvi. Pro mě a mnoho z vás si výzkum a vhodný lék příjde až pozdě. Já mám dvojité metastázy v obou plicích. To je fakt. My byli 11. Září zavražděni také. Pomstěte nás. Záchranář David Miller zesnul v Prosinci 2010, 4 roky po tomto proslovu. Nejméně 400 záchranářů a lidí, kteří žili poblíž Ground Zero od 11. Září zemřelo na rakovinu. U dalších 15 000 je potvrzena nemoc související s inhalací toxických látek. Tisíce z nich zemře do 10 let.