Duch doby 2: Dodatek

Stará přitažlivost k rasovému, sexuálnímu či náboženskému šovinizmu, či zuřivé nacionalistické horečce, začínají selhávat. …a potom jsem se naučil všechny tyto věci, kdo jsem, zda jsem dobrý nebo zlý… toto všechno se človek učí během života. Je to jen jízda, a my jí můžeme změnit, kdykoliv se nám zachce. Je to jen volba. Žádná snaha, žádná práca, žádné úkoly, žádné šetření peněz. Uvědomil jsem si, že jsem celou tuto hru chápal špatně. Neboť v této hře šlo o nalezení toho, čím jsem už byl. Tvrdí se, jak je velmi důležité dospět v našich myslích k radikální revoluci. Krize je krize vědomí. Krize, která už nemůže více akceptovat staré normy, staré šablony, momentální tradice. A s ohledem na to, čím je náš svět dnes, se vší bídou, konflikty, odpuzující brutalitou, agresí, a tak dále… Člověk, je stále tím, čím byl. Stále je brutální, násilný, agresivní, majetnícky, soutěživý. A tímto způsobem vytvořil společnost. ZEITGEIST Addendum „Pro mimořádně hluboce nemocnou společnost neexistuje žádné měřidlo zdraví.“ -Jiddu Krisnamurti Dnešní společnost se skladá z mnohých institucí. Od politických, soudních, náboženských, až po sociální instituce, instituce rodinných hodnot, a instituce sdružující podle specializace. Je zřejmé, že tyto tradiční struktury mají mimořádný vliv na to, jakým způsobem si utváříme naše poznaní a názory. Ze všech tradičních struktur, do kterých se rodíme, dirigují nás a podléháme jim, zdá se, že žádný systém není tak nepochopený a bez otázek akceptovaný, jako peněžní systém. Tradiční institut peněz existuje jako jedna z nejméně zkoumaných věcí, která je v podstate nedotknutelná stejně jako náboženství. To jakým způsobem vznikají peniaze, jak a kdo peněžní systém řídí, a to, jaký skutečný dopad mají peníze na společnosť… Těmto věcem nevěnuje většina populace vůbec pozornost. Ve světě, v ktorém 1% lidí vlastní 40% bohatství na Zemi, ve světě, kde každý den zemře 34000 dětí díky chudobě a vyléčitelným nemocím, a ve kterém víc než 50% populace žije z méně než 2 dolarů na den… Jedna věc je jasná. Něco funguje velmi špatně. A zda si to uvědomujeme nebo ne, životadárnou „tekutinou“ našich tradičních institucí a tím i celé společnosti jsou peníze. Proto je životně důležité pochopit systém peněžního fungování, aby jsme prišli na to, proč jsou naše životy takové, jaké jsou. Bohužel je ale ekonomika často prezentována matoucím a nudným způsobem. Nekonečný proud finančních výrazů spolu se zastrašující matematikou rychle odradí lidi od toho, aby se ho snažili pochopit. Faktem ale je, že komplexnost spojená s finančním systémem je jen maska, jejíž úkolem je zakrýt jeden z najvíc sociálně paralyzujících systémů, který kdy lidstvo mělo. „Nikdo není tak beznadějně zotročený jako ti, kteří se mylně domnívají, že jsou svobodní.“ -Goethe Před mnoha roky centrální banka USA (FED) vydala dokument s názvem Moderní mechanika peněz Tato publikace detailně popsala praktiky tvorby peněz, které používá centrální banka, stejně jako síť komerčních bank, které podporuje. Na úvodní straně dokument popisuje svůj cíl: „Účelem této publikace je popsat základní principy tvorby peněz, v bankovním systému částkových finančních rezerv.“ Potom následuje popis tohoto procesu pomocí různé bankovní terminologie. Shrnout se to dá nějak takhle: Vláda USA se rozhodne, že potřebuje nějaké peníze. Zavolá centrální bance a požádá o řekněme 10 miliard dolarů. Banka odpoví: samozřejmě. Koupíme od vás v této hodnotě vládní dluhopisy. Vláda vezme nějaký papír a vytiskne na něj nějaké oficiální vypadající prvky. Toto nazve vládní dluhopisy. Potom na ně napíše nějaké hodnoty v celkové sumě 10 miliard dolarů a pošle je centrální bance. Centrální banka potom sama vyprodukuje nějaké podobné kusy papíru. Nazve je bankovky centrální banky. Také v hodnotě 10 miliard dolarů. Tyto bankovky potom vymění centrální banka s vládou za vládní dluhopisy. Když je výměna hotová, vláda potom vezme 10 miliard v bankovkách centrální banky a uloží si je na bankovní účet. V tuto chvíli se papírové bankovky stanou legálním platidlem, a množství peněz v oběhu USA se zvýší o 10 miliard. A máme to tu: právě bylo vytvořeno nových 10 miliard. Tento příklad je samozřejmě zevšeobecnění. Tato transakce by ve skutečnosti proběhla digitálně, bez použití jakéhokoliv papíru. Faktem je, že z celkového množství peněz v USA existují vo formě hotovosti jen 3%. Zbylých 97% existuje jen v počítačích. Státní dluhopisy jsou ve své podstatě nástrojem pro dluh. Když si centrální banka koupí tyto dluhopisy, pomocí peněz, které v podstatě vytvoří z ničeho, vláda se těmito dluhopisy zavazuje ke splacení dluhu centrální bance. Jinými slovy, peníze byly vytvořené z dluhu. Tento zarážející paradox, že peníze nebo hodnota můžou být vytvořené z dluhu nebo závazku bude jasnější, jak budeme pokračovat v našem příkladu. Výměna se tedy uskutečnila, a 10 miliard je na účtu v komerční bance. Tady to začíná být skutečně zajímavé. Na základě bankovních metod částkových finančních rezerv se uložených 10 miliard stává depozitem banky, stejně jako jiné vklady. Podle pravidla o částkových rezervách, jak se píše v Moderní mechanice peněz, musí banka držet určitou tzv. rezervu – tj. část vkladů v předepsaném množství. Později to upřesňuje: předepsaná rezerva je většinou 10%. Toto znamená, že při vkladu 10 miliard je potřebné držet 1 miliardu jako rezervu. Zbylých 9 miliard je považovaných za tzv. zbytkovou rezervu, a můžou být použité jako základ pro nové půjčky. Logicky bysme předpokládali, že těch 9 miliard půjde z toho 10 miliardového vkladu. Ale není to tak. Co se doopravdy stane je, že těch 9 miliard se jednoduše vytvoří z ničeho, ješte navrch existujícího 10 miliardového vkladu. Toto je způsob, jakým se zvyšuje množství peněz v oběhu. A jak se píše v Moderní mechanice peněz, banky z uložených vkladů nevyplácejí půjčky. Pokud by to dělali, nebyly by vytvářeny žádné další peníze. To co dělají při půjčkách je, že akceptují slib ve formě písemné smlouvy, a na oplátku připíšou príslušnou sumu na dlužníkov účet. Jinými slovy, 9 miliard může být vytvořených z ničeho, jednoduše proto, že po takové půjčce je poptávka, a existuje 10 miliardový depozit potřebný pro splnění rezervního závazku. Řekněme, že někdo příjde to této banky, a půjčí si nově vytvořených 9 miliard dolarů. Dotyčný si s najvětší pravděpodobností tyto peníze uloží na svůj účet v bance. Proces se potom opakuje. Vklad se stáva rezervou banky. 10% je izolovaných, a 90% z 9 miliard, tj. 8.1 miliardy, je teď dostupných jako nově vytvořené peníze, které se můžou použít na půjčky. A opět, 8.1 miliardy může být znova vložených na účet, vznikne 7.2 miliardy, potom 6.5 miliardy, 5.9 miliardy, a tak dále. Tento cyklus vytváření peněz může teoreticky jít do nekonečna. Průměrný matematický výsledok tohoto cyklu je, že tímto způsobem může být vytvořených dalších 90 miliard, na základě původních 10 miliard. Jinak řečeno, na základě každého vkladu do banky je možné vytvořit asi 9 krát více nových peněz, z ničeho. Peníze jsou roztřesené, požádají banku o šálek „sáčkových“, okamžitých peněz, ve praktické formě osobní půjčky. Teď když rozumíme, jakým způsobem se tvoří peníze v bankovním systému částkových rezerv, může nás napadnout logická otázka: Co vlastně dáva těmto nově vytvořeným penězům hodnotu? Odpověď: Peníze, které už existují. Nové peníze vlastně odeberou z hodnoty už existujících peněz. Celkové množství peněz roste bez ohledu na poptávku po zboží a službách. A jako nabídka s poptávkou nacházejí rovnováhu, ceny rostou a snižují hodnotu existujících dolárů. Tento jev se všeobecně označuje jako inflace. A inflace je v podstatě skrytá daň, kterou zaplatí veřejnost. Ron Paul: To je rada, kterou většinou dostanete. Zní: Nafoukněte měnu. Neříkají degradovat měnu, znehodnotit měnu, ani oškubat lidi, kteří mají úspory. Říkají: Snížit úrokové sazby. Skutečný podvod je, když zdeformujeme hodnotu peněz tak, že vytvoříme peníze z ničeho. Když nemáme úspory, takto získame tzv. kapitál. Moje otázka se dá shrnout takto: Jak pro Boha můžeme čekat, že vyřešíme problém inflace, tj. zvyšování množství peněz, pomocí ještě větší inflace? samozřejmě to nejde. Systém nafukování peněz přes částkové rezervy je principiálně inflační. Zvyšování množství peněz bez zodpovídajícího nárůstu zboží a služeb v ekonomice vždy způsobí devalvaci měny. Porovnání grafu množství peněz vs. hodnoty dolaru tuto skutečnost definitivně potvrzuje. Inverzní vztah mezi nimi je zřejmý na první pohled. Na vyrovnání hodnoty jednoho dolaru z roku 1913 potřebujete v roce 2007 27.6 dolaru. To je 96% ztráta hodnoty od doby, kdy vznikla centrální banka (před 94 lety). Pokud se vám principiální a nekonečná inflace zdá absurdní a ekonomicky sebezničující, tak vězte, že absurdita je jen zdrženlivé vyjadřenie toho, jak v skutečnosti funguje náš finanční systém. Peníze v našem finančním systému jsou dluh. A dluh jsou peníze. Tady je graf celkového množství peněz v USA od roku 1950 do 2006. Tady je graf národního dluhu USA ve stejném období. Je velmi zajímavé, že trend v obou grafech je v podstatě stejný. Čím víc je peněz, tím víc je dluhu. A čím víc je dluhu, tím víc je peněz. Jinak řečeno, každý dolar ve vaší peňěžence je někdo někomu dlužný. Totiž, jediný způsob, jakým můžou peníze vzniknout je z půjček. Proto, pokud by každý v zemi splatil všechny svoje dluhy, včetně vlády, v oběhu by nezůstal ani jen jediný dolar. „Pokud by ve finančním systému neexistovaly dluhy, nebyly by ani žádné peníze.“ -Marriner Eccles, guvernér centrální banky. Národní dluh USA byl naposledy úplně splacen roku 1835, když prezident Andrew Jackson zrušil centrální banku, která předchádzela FED. Jacksonova celá politická platforma se točila okolo jeho závazku zrušit centrální banku. Vyhlásil: „Enormní snahy, které banka vyvinula aby ovládla vládu… jsou předtuchou toho, co by čekalo lidi, pokud by na základě lží povolili pokračovaní existence této instituce, nebo založení nějaké podobné.“ -prezident Andrew Jackson, 1767 – 1845 Tento odkaz bohužel žil jen krátce, a mezinárodní bankéři roku 1913 uspěli a založili další centrální banku – Centrálnu banku USA (Federal Reserve) A dokud bude tato instituce existovat, nekonečný dluh je zaručený. Doposud jsme mluvili o faktu, že peníze jsou vytvářené z dluhu, skrz půjčky. Tyto půjčky jsou dávané na základě bankovních rezerv, a rezervy pocházejí z vkladů. Pomocí metody částkových rezerv se může na základě každého vkladu vytvořit 9 krát víc nových peněz. To znehodnocuje existující peníze v obehu, a má za následok zvyšovanie cien. A když všechny tyto peníze jsou vytvářené z dluhu, a náhodně kolují v oběhu díky obchodu, lidé se stávají osvobození od jejich původního dluhu. Existuje nerovnováha, ve které jsou lidé nucení soupeřit o práci, aby získali dostatek peněz z oběhu na pokrytí svých životních nákladů. I když se tento systém zdá být funkční oběma směry, stále je tu jedna věc, kterou jsme z rovnice vynechali. A je to právě tato součást, která odhaluje podvodnou povahu celého systému. Aplikace úroku. Když si vláda půjčí peníze od centrální banky, nebo si někdo půjčí z banky, téměř vždy se půjčka musí splatit s krutým úrokem. Jinými slovy: téměř každý existující dolar musí být vrácený bance i s úrokem. Ale,… Pokud jsou všechny peníze půjčené z centrální banky, a jsou nafouknuté skrz komerční banky prostřednictvím půjček, to co je třeba vrátit jsou vlastně všechny peníze v oběhu. Kde se ale potom mají vzít peníze na splacení všech úroků? Nikde. tyto peníze neexistují. Důsledky tohoto faktu jsou šokující. Množství peněz, které lidé dluží bankám bude vždy větší, než je celkové množství peněz momentálně v oběhu. Proto je v ekonomice neustále přítomná inflace. Stále je třeba vytvářet nové peníze, aby pomohly zaplatit věčný deficit zabudovaný v systému, který je způsobený potřebou splatit úroky. Znamená to také to, že nedostatek a bankroty jsou doslova matematicky zabudované do systému, a vždy budou existovat ve společnosti chudáci, kterým zůstane v rukách černý Petr. Analogií je hra s hudbou a židlemi. Když přestane hrát hudba, někdo musí vypadnout. A právě o to jde. Tento proces neustále přesouvá skutečné bohatství od jednotlivců do ruk bank. Pokud nejste schopný splatit svojí hypotéku, zabaví vám majetek. Toto je obzvlášť pobuřující, když si uvědomíte, že se tomu nejenže díky praktikám bankovnictví částkových rezerv nedá vyhnout, ale v první řadě, že peníze, které vám banka zapůjčila vůbec legálně neexistovaly! V roce 1969 byl soudní případ ve státu Minnesota s mužem jménem Jerome Daly. Tento muž dal k soudu banku za zabavení svého domu na hypotéku, na který banka poskytla půjčku. Jeho argument byl, že hypotéční smlouva zavazující obě strany, jeho a banku, vyžadovala, aby obě strany predložily legitimní formu majetku na výměnu. V právním jazyku se to nazýva protihodnota. Pan Daly vysvětlil, že peníze vlastně nebyly majetkem banky, ale byly vytvořené z ničeho v momentě, kdy došlo k podpisu smlouvy. Nezapomeňme na to, co o půjčkách tvrdí Moderní mechanika peněz: „Co se děje při půjčkách je to, že se akceptuje slibovaný závazek, a zamění se za kredit. Rezervy zůstávají půjčkou nezměněné. Uložené vklady ale představují nový přírůstek v rámci celkových vkladů bankovního systému.“ Jinými slovy: peníze nejdou z jejich existujících vkladů nebo majetku. Banka je jednoduše vytvoří, bez toho, aby do toho dala něco svého, s vyjímkou teoretického finančního závazku na papíru. Jak se případ s panem Dalym vyvíjel, prezident banky, pan Morgan zaujal stanovisko. Soudce si na to ve svém osobním memorandu vzpomíná takto: „Prezident banky přiznal, že ve spolupráci s centrální bankou vytvořil peníze a kredit ve svém účetnictví. peníze a kredit vznikly, když je v bance vytvořili. Pan Morgan připustil, že neexistoval žádný zákon ani nic, co by mu něco takového povolilo. Legální protihodnota (tj. peníze ze strany banky) musí však existovat. Porota rozhodla, že žádná legální protihodnota neexistovala, a soudce to potvrdil. Poeticky ješte dodal: Jen Bůh může vytvořit hodnotu z ničeho. Na základe tohoto zjištění soud zamítl zabavení Dalyho domu bankou a dům zůstal v jeho vlastnictví. Závěr vyplývajíci z tohoto soudního rozhodnutí je nesmírný. Pokaždé když si půjčíte peníze z banky, ať už ve formě hypotéky nebo kreditní karty, peníze, které dostanete jsou nejenže podvrhnuté, ale je to nelegální forma protihodnoty a tím se nuluje závazek půjčku splatit. Banka totiž ty peníze vůbec neměla jako svůj majetek. Tyto právní uvědomění si situace jsou potlačované a ignorované, a hra neustálého transferu bohatství od lidí do bank a věčný dluh pokračuje. To nás přivádí k podstatné otázce. Proč? Během americké občanské války prezident Lincoln obešel vysoko-úrokové půjčky nabízené Euvropskými bankami, a rozhodl se udělat to, co podporovali zakladajíci otcové USA. Bylo to vytvoření nezávislé měny nezatížené dluhem. Jmenovala se Greenback. Krátce po tomto kroku v privátních bankovních kruzích USA a Británie koloval interní dokument, který obsahoval: „Otroctví je o vlastnění práce a nese s sebou postarání se o pracující. Evropský plán je ale o tom, že kapitál by měl kontrolovat práci prostředníctvím platů. Toho je možné dosáhnout kontrolováním peněz. Nebude to ale fungovat s měnou Greenback, protože tu nemůžeme mít pod kontrolou.“ -The Hazard Circular, červen 1862 Metoda částkových rezerv z dílny centrální banky se rozšířila, a používá jí převážná většina bank světa, je to fakticky systém moderního otroctví. Přemýšlejte o tom. peníze jsou vytvářeny z dluhu. A co dělají lidé, když jsou v dluzích? Hledají zaměstnání, aby ho mohli splatit. Když ale peníze mohou být vytvořené jen skrz půjčky (tj. znovu jako dluh), jak může být společnost vůbec někdy bez dluhu? Nemůže. A o to právě jde. Je to strach, že přijdeme o majetok, snažení se, abysme drželi krok s neustálou inflací a dluhem zabudovaným do systému. Navíc v kombinaci se systémovým nedostatkem samotných peněz v oběhu, vznikajícím díky úrokům, které nemohou být nikdy splacené. Toto všechno drží otroky čekající na svojí výplatu pěkně v jedné řadě. Naskakují na kolotoč a běhají dokola jako myši, spolu s milióny dalších. Ve skutečnosti posilňují impérium, ze kterého mají úžitek jen ti na samém vrcholku pyramidy. Pro koho vlastně doopravdy pracujete? Pro banky. Peníze jsou vytvářené v bankách, a stejně tak v nich i končí. Oni jsou skutečnými pány, spolu s korporacemi a vládami, které podporují. Při fyzickém otroctví musí otrokář lidi ubytovat a krmit. Ekonomické otroctví vyžaduje, aby se lidé krmili a starali se sami o sebe. Je to jeden z nejgeniálnějších podvodů, jaké kdy spatřili světlo světa, a ve své podstatě je to neviditelná válka proti lidem. Zbraní k dobývání a podmaňování je dluh, a úrok je hlavním střelivem. A jak většina lidí chodí po světe a nemá potuchy o této skutečnosti, banky dohodnuté s vládami a korporacemi pokračují v zdokonalování taktik ekonomické války. Plodí k tomuto účelu nové platformy, jako např. Světovou banku a Medzinárodní měnový fond. Také vynalezli nový druh vojáka. Nazývá se ekonomický nájemný vrah. Část 2 „jsou dvě možnosti jak si podrobit národ. Jedna je zbraněmi, druhá je prostřednictvím dluhu.“ -John Adams, 1735-1826 My, ekonomičtí nájemní vrazi jsme byli v podstatě zodpovědní za vytvoření tohoto globálního impéria. Pracujeme mnohými způsob. Říká John Perkins, bývalý hlavní ekonom Chas. T. Main, autor knihy Přiznání ekonomického nájemného vraha. To co najvíc děláme je, že nalezneme zem, která má nějáké zdroje bohatství, které naše korporace zaujímají, například ropa. Potom zprostředkujeme této zemi velkou půjčku, skrz Světovou banku nebo její sesterskou organizaci. Ty peníze ale nikdy nejdou zemi samotné. Namísto toho jdou naším velkým korporacím, které za ně budují infrastrukturu v dané zemi, elektrárny, průmyslové parky, přistavy… Věci, ze kterých kromě našich korporací prosperuje jen hrstka bohatých v dané zemi. Peníze vůbec nejdou na věci, které by zlepšily situaci obyčejných lidí. Zemi a jejím občanům ale zůstane na plecích obrovský dluh. Tak obrovský, že se nedá splatit. A to je část plánu – že dluh je nesplatitelný. A tak v určitém stádiu přijdeme my, ekonomičtí vrahové, a řekneme jim: Poslouchejte, dlužíte nám moc peněz, nemůžete splatit dluh… Prodejte nám vaší ropu, levně,… prodají jí naším ropným společnostím. Nebo nám dovolte umístit ve vaší zemi vojenskou základnu, případně pošlete vojaky do některé země kde se nám to hodí, třeba Irák. Hlasujte s námi v budoucím hlasovaní Spojených národů… Donutíme je zprivatizovat energetické strategické podniky a podobně, jsou prodané do rukou amerických nebo multinárodních korporací. Je toho celý kopec. Toto je typický způsob, jakým ve světě operuje Světová banka a Mezinárodní měnový fond. Uvalit na zem dluh, tak velký, že ho nedokáže splatit, a potom nabídnout přefinancování tohoto dluhu s tím, že zaplatí ještě větší úroky. Stanovíte si tyto podmínky, které v podstatě znamenají, že dotyčná země musí rozprodat svoje zdroje. Často to zahrnuje instituce poskytující sociální a veřejné služby, někdy školství, systémy výkonu trestu, systém pojištění… Všechno jde zahraničním korporacím. Je to dvojité, trojité, štvorité sevření. Irán 1953 Prezident ekonomických vrahů začal v 50–tých letech, kdy byl v Íránu demokraticky zvolený Moseddegh. Moseddegh byl považován za naději pro demokracii na blízkém východě i ve světě. Byl mužem roku magazínu TIME. Jedna z věcí, kterou chtěl prosadit byla, že zahraniční ropné společnosti by měly platit mnohem více za ropu, kterou vyvážejí z Íránu. Podle něj měli mít lidé v Íránu o mnoho větší užitek z jejich vlastní ropy. Divný postoj. To se nám samozřejmě nelíbilo. Báli jsme se však udělat to, co bychom udělali normálně — poslali tam armádu. Místo toho jsme tam poslali jednoho agenta CIA, Kermita Roosevelta, příbuzného prezidenta Theodora Roosevelta. Kermit tam šel s několika miliony dolarů a byl mimořádně efektivní. V krátké době se mu podařilo svrhnout Moseddegha. Dosadil tam Shaha, který Moseddegha vystřídal, a ohledně ropy se podřídil. Celá operace byla mimořádně efektivní. Vzpoura v Íránu Davy zaplavily Írán. Vojenský hodnostář prohlašuje, že Moseddegh se vzdal. Jeho režim a v podstatě diktatura nad zemí skončil. Obrázky Shaha se objevily v ulicích. Shaha vítají zpět doma. Když jsem byl zpět ve Washingtonu a vyprávěl jsem to, lidé se dívali a říkali: Wow, to bylo jednoduché a levné. Toto ukázalo zcela novou cestu, jak manipulovat země při budování impéria. Jediný problém u Roosevelta byl, že byl agent CIA s průkazem. Pokud by ho chytili, tak by z toho mohl být vážný problém. Tehdy se velmi rychle dospělo k rozhodnutí použít pro tento účel soukromých konzultantů, dodat peníze přes Světovou banku, Měnový fond nebo podobně, najmout lidi jako já, pracujících pro soukromé společnosti. Pokud by chytili nás, vláda by z toho neměla problémy. Guatemala, 1954 V době kdy se stal prezidentem Guatemaly Jacobo Arbenz Guznán, byla tato země pod palcem velké mezinárodní korporace United Fruit. Arbenz řekl: Dáme půdu zpět lidem. Když se dostal k moci, nasměroval politiku tak, aby přesně toho dosáhl — vrátil půdu zpět lidem. Korporaci United Fruit se to příliš nelíbilo. Najala tedy PR společnost a zahájila velkou kampaň v USA, aby přesvědčila Američany, média, kongres, že Arbenz je sovětská loutka. A pokud se mu dovolí zůstat u moci, tak budou mít Sověti v této části světa záchytné místo. V té době měli všichni strach z červeného komunistického teroru. Stručně řečeno, z této PR kampaně vzešel závazek na straně CIA a vojenských složek, že tento muž musí z kola ven. A podařilo se nám to. Poslali jsme tam letadla, vojáky, šakaly, udělali jsme vše možné, abychom ho odstavili, a skutečně jsme ho odstavili. Když se ho podařilo připravit o funkci, tak nový člověk co tam přišel v podstatě dal vše do původního stavu —- rozdal věci do rukou velkým mezinárodním korporacím, včetně United Fruit. Ekvádor, 1981 V Ekvádoru vládli mnoho let diktátoři naklonění USA. Často byli dost brutální. Potom se dohodlo, že tam budou skutečné, demokratické volby. Kandidoval Jaime Roldos. Řekl, že jeho hlavním cílem bude zajistit, aby zdroje bohatství v Ekvádoru byly používány tak, aby to pomohlo lidem. A vyhrál, získal velkou většinu hlasů. Nejvíce v celé historii. Začal dělat takové kroky, aby zisky z ropy šli na pomoc lidem. V USA se nám to samozřejmě nelíbilo. Byl jsem poslán do Ekvádoru jako jeden z několika ekonomických nájemných vrahů, abychom tuto situaci změnili, zkorumpovali ho, zmanipulovali. Aby věděl, že … víš, ty a tvoje rodina můžete být velmi bohatí, pokud budete hrát naši hru. Když ale budeš pokračovat v prosazovaní této politiky, kterou jsi slíbil, budeš se muset probrat. On ale neposlouchal. Byl zavražděn. Když se jeho letadlo zřítilo, celé okolí bylo okamžitě uzavřeno. Jediní lidé, kterým bylo dovolené tam vstoupit byli příslušníci armádních složek USA z nedaleké základny. Ekvádorské ozbrojené složky tam pustili až potom. Když začalo vyšetřování, dva klíčoví svědci zahynuli při autonehodě, ještě předtím než měli možnost vypovědět. V souvislosti s vraždou Jaimeho Roldose se stalo mnoho podivných věcí. Stejně jako většina lidí, kteří tento případ studovali, ani ja nemám vůbec žádné pochybnosti, že šlo o vraždu. A já jsem z pozice, v níž jsem byl, něco takového očekával. Ať puč nebo vražda, … Bylo jisté, že bude sesazen. Odmítl korupci, nenechal se podplatit, jak jsme to chtěli. Panama, 1981 Prezident Panamy Omar Torrijos byl jedním z mých oblíbených lidí. Byl velmi charizmatický člověk, který skutečně chtěl pomoci své zemi. Pokaždé když jsem se ho snažil podplatit, zkorumpovat, řekl mi: Podívej Johne ,…, říkal mi Juanito. Podívej Juanito, ja nepotřebuji peníze. To co opravdu chci je, aby se k mé zemi chovali spravedlivě. Chci aby USA splatily co této zemi dlužíte, za všechnu tu destrukci, co jste zde udělali. Potřebuji být v pozici, aby jsem mohl pomoci jiným latinsko–americkým zemím k nezávislosti a osvobození se od toho otřesného, co přichází ze severu. Tak strašně nás vykořisťují. Potřebuji zpět Panamský kanál, aby byl v rukou občanů této země. To je to, co chci. Řekl mi: nech mě tak, nesnaž se mě podplatit. Bylo to květnu 1981, v době kdy zavraždili Jaimeho Roldose, prezidenta Ekvádoru. A Omar si toho byl dobře vědom. Řekl: Já budu pravděpodobně další na řadě, ale je to OK, protože jsem udělal, co jsem sem přišel udělat, vyjednal jsem zpět Panamská kanál, bude opět patřit Panamě. Právě tehdy dokončil dohodu s prezidentem USA Jimmy Carterem. V červnu téhož roku Omar zahynul při pádu letadla. A bez nejmenší pochyby to měli na svědomí šakali sponzorovaní CIA. Existují silné důkazy, že jeden ze strážců mu těsně před nástupem do letadla dal kazetový nahrávač, který obsahoval bombu. Venezuela, 2002 Je zajímavé, jak se stejný systém používal a fungoval další dlouhé roky. Jediné co se měnilo byíy ekonomičtí nájemní vrahové — byli stále lepší a lepší. Pak jsme přišli s tím, co se nedávno stalo ve Venezuele. V roce 1998 se prezidentem stal Hugo Chávez. Před ním vládla ve Venezuele dlouhá řadu prezidentů, kteří byli velmi zkorumpovanými a v podstatě zničili ekonomiku země. A Chavez nebyl jedním z nich. Vzepřel se USA. Žádal, aby Venezuelská ropa byla využívána tak, že to pomůže lidem v zemi. Nuž, a nám v USA se to nelíbilo. A tak byl v roce 2002 zinscenovaný puč, za kterým podle názoru většiny lidí, a stejně i mě, stála CIA. Ten puč byl učiněn způsobem velmi připomínajícím styl Kermita Roosevelta. lidé jsou zaplacení, aby vyšli do ulic, aby dělali rvačky, protestovali a ukázali, že Chavez je velmi nepopulární. Víte, pokud dokážete dostat do ulic několik tisíc lidí, televize může udělat dojem, že je na nohou celá země. A věci se začnou rychle šířit. Ale u Chaveze to nezabralo, protože byl dostatečně chytrý, a lidé pevně stáli za ním a neskočili na to. Toto byl fenomenální moment v dějinách Latinské Ameriky. Irák, 2003 Irák je perfektním příkladem, jak tento systém pracuje. Ekonomičtí nájemní vrahové jsou v první linii ofenzívy. Jedeme a snažíme se zkorumpovat vlády. Snažíme se je dotonutit, aby si vzali velké půjčky, které pak použijeme jako mocenské nástroj na ovládnutí země. Pokud selžeme, jak jsem selhal já v Panamě a Ekvádoru, tzn. když korupce nezabere, druhý krok je vyslání šakalů. Ti buď svrhnout vládu nebo provedou vraždu. Když se to stane, nová vláda jde raději pěkně podle očekávání, protože nový prezident ví, co se stane, pokud by tomu tak nebylo. V případě Iráku obě tyto věci selhaly. Ekonomičtí nájemní vrahové neuspěli ačkoli se velmi snažili. Saddámovi byla nabídnuta dohoda podobná jakou akceptovala Saudská Arábie, ale on ji odmítl. Potom přišli šakali aby ho odstranili, ale nepodařilo se jim to. Úroveň bezpečnosti byla velmi vysoká. Saddám konec–konců jednoho času pracoval pro CIA. Najali ho aby zavraždil bývalého prezidenta Iráku. Sice se mu to nepodařilo, ale díky tomu poznal systém. V roce 1991 jsme tam poslali armádu, aby vyřadila ozbrojené síly v Iráku. Po tomto jsme předpokládali, že Saddám přistoupí na dohodu. Mohli jsme ho odstavit již tehdy, ale nechtěli jsme, protože to byl v podstatě mocný muž jakého jsme potřebovali. Mysleli jsme, že bude držet svůj národ pod kontrolou, stejně i Kurdy a Írán od svých hranic, a stále by nám dodával ropu. Vyřadili jsme jeho armádu, mysleli jsme, že přistoupí na dohodu. Ekonomičtí nájemní vrahové se tam tedy v 90. letech znovu vrátili. Neúspěšně. Pokud by tehdy uspěli, Saddám by stále byl vůdcem Iráku. prodávali bychom mu stíhačky a vše co chtěl. Ale neuspěli. Šakalům se ho také opět nepodařilo odstranit. Tak jsme tam znovu poslali armádu a tentokrát jsme udělali práci až do konce. Uzavřely se tam velmi lukrativní zakázky na stavební práce, na rekonstrukci země, kterou jsme v podstatě zničili. To je sakra dobrý kšeft, pokud vlastníte velké stavební společnosti. V Iráku lze vidět 3 fáze. Ekonomičtí nájemní vrahové, selhali, Šakalové, selhali. A nakonec přichází armáda. Tímto způsobem jsme skutečně vytvořili impérium, potichu, plíživě. Všechny impéria v minulosti byly vytvořeny vojenským tažením. A každý věděl o tom, že se impéria vytvářeli. Dělali a věděli to Angličané, Francouzi, Němci, Římané, Řekové, … A všichni na to byli pyšní. Vždy se na to našla nějaká záminka, jako třeba šíření civilizace, nějakého náboženství, nebo něco podobného. Ale bylo známo, že to dělají. My o tom nevíme. Většina lidí v USA nemá potuchy, že žijeme z benefitů impéria, že dnes je na světě více otroctví, než kdykoli v historii lidstva. Potom se rozehrává otázka: Pokud máme impérium, kdo je jeho vládcem? Prezidenti USA zjevně nejsou vládci impéria. Imperátor je někdo, kdo není volený, nemá omezené funkční období, a nikomu se nezodpovídá ani nepodléhá. Prezidenta tedy nelze takto klasifikovat. Ale máme to, co považuji za ekvivalent imperátora. Nazývam to korporatokracie (vláda korporací). Korporatokracie je skupina lidí, kteří jsou v čele velkých korporací. Ti se chovají jako Imperátor tohoto impéria. Mají pod palcem média, buď je přímo vlastní nebo nějak nepřímo ovládají. Mají pod palcem většinu našich politiků, protože financují jejich kampaně. Buď přes korporace nebo individuálními příspěvky z peněz korporací. Nejsou voleni, nemají omezené funkční období, nikomu se nezodpovídají. A na úplné špičce této skupiny nemůžete s jistotou říci, zda ten člověk pracuje pro privátní korporace nebo vládu, protože se střídají nahoru–dolů. Máte chlapíka, který je v jednom okamžiku prezident velké konstrukční společnosti, jako Halliburton, a za chvíli je z něj najednou viceprezident USA. Nebo prezident, který je v ropném byznysu. Je to stále stejné, nezáleží zda vládnou demokraté nebo Republikáni. Přicházejí a odcházejí jako přes turniketové dveře. A dokud je vláda většinu času neviditelná. Její politiku na tom či onom stupni prosazují korporace. A zároveň je politika vlády vytvářená korporatokracií, prezentuje se vládě, a už je z toho vládní politika. Je to velmi těžko postihnutelné spojení. Toto není na styl konspirace, tito lidé se nepotřebují setkávat a kout pikle. Všichni v podstatě pracují na jediném cíli, a tím je, že musí maximalizovat zisky bez ohledu na sociální nebo environmentální dopady. Tento proces manipulace ze strany korporatokracie prostřednictvím dluhu, podplácení a politických převratů se nazývá GLOBALIZACE. Stejně jako centrální banka drží lidi v pozici nevolníků přes permanentní dluh, inflaci a úroky, Světová banka a Mezinárodní měnový fond používají tyto nástroje v globálním měřítku. Základní podvod je jednoduchý: Uvalit na ramena země dluh, ať již dobrovolně nebo podplacením jejích lídrů, pak stanovit podmínky a zásady, které často obsahují následující: Devalvace měny. Pokud měna oslabí, sníží se cena všeho, co se za ni prodává. Toto umožní predátorským zemím získat bohatství země za zlomek jeho ceny. Masivní omezení sociálních programů. Obvykle se to týká vzdělání a zdravotní péče. Tímto způsob se nabourá integrita a bytí společnosti a veřejnost je více využitelná a zranitelná. Privatizace strategických státních podniků. Toto znamená, že pro obyvatele důležité systémy mohou být koupené a regulované zahraničními korporacemi — za účelem zisku. Například v roce 1999 Světová banka dotlačila vládu Bolívie k tomu, aby privatizovala veřejný rozvod vody v třetím největším městě této země. prodala jej soukromé korporaci z USA jménem Bechtel. A v momentě kdy se to stalo, účty za vodu pro chudé vyletěly do závratných výšek. Až po vzpouře obyvatelstva byla smlouva s BECTELom zrušena. Pak následuje liberalizace trhu. Jde o otevření ekonomiky a zrušení omezení v zahraničním obchodu. Toto umožňuje několik ekonomických způsobů zneužívání. Jedním z nich je to, když nadnárodní korporace přivezou do země své masově vyráběné produkty. To podrazí nohy místním producentům a v podstatě zlikviduje lokální ekonomiku. Příkladem je Jamajka. Jakmile si tato země vzala půjčky a akceptovala podmínky nadiktované Světovou bankou, ztratila svůj trh s plodinami kvůli konkurenci v podobě dovozu ze západu. Dnes je tam nespočet zemědělců bez práce, protože nejsou schopni konkurovat velkým podnikům. Jinou variantou je vytvoření mnoha, zdánlivě nepovšimnutých a neregulovaných továren, kde se pracuje v nelidských podmínkách. lidé se zde využívají díky špatné ekonomické situaci nastolené v zemi. A díky neregulované produkci se nepřetržitě devastuje životní prostředí. Když bezohledné korporace drancují zdroje bohatství v zemi, životní prostředí úmyslně zaplavují tunami toxického odpadu. Největší žalobou za znečištění životního prostředí v historii je dnes žaloba jménem 30 tisíc lidí z Ekvádoru a Amazonu proti společnosti Texaco. Tu nyní vlastní Chevron, soudí s ním za ekologické škody napáchané Texacem. Podle odhadu vypustili do pobřeží Aljašky více než 18 krát více chemikálií než měli povolené. V případě Ekvádoru to nebyla nehoda, udělali to schválně. Dělali to a věděli o tom. Snažili se ušetřit peníze, které by museli dát za náležitou likvidaci. Navíc, zbežný pohled na aktivity Světové banky odhaluje, že tato instituce, která veřejně prohlašuje jak pomáhá rozvoji chudých zemí a snižuje chudobu, neučinila nic jiného, pouze zvyšovala chudobu a prohlubovala propast mezi chudými a bohatými, zatímco zisky korporací rostly a rostly. V roce 1960 byl poměr příjmů pětiny nejchudších a pětiny nejbohatších zemí 30:1. V roce 1997 to bylo 74:1. A zatímco celková národní produktivita zaznamenala 40% nárůst mezi 1970–1985, počet lidí žijících v chudobě se zvýšil o 17%. A počet lidí, kteří jsou nuceni žít z méně než 1 dolaru na den vzrostl v letech 1985–2000 o 18%. Dokonce Ekonomická komise zřízená kongresem USA přiznala, že úspěšnost projektů Světové banky je jen asi 40%. V 60–tých letech Světová banka zakročila prostřednictvím velkých půjček v Ekvádoru. A během následujících 30 let se zvýšila míra chudoby z 50% na 70%, nezaměstnanost vzrostla z 15% na 70%, veřejný dluh se zvýšil z 240 milionů na 16 miliard dolarů, a zdroje vyhrazené pro chudé klesly z 20% na 6%. A od roku 2000 byla polovina národního rozpočtu Ekvádoru vyhrazena splácení dluhů země. Je důležité si uvědomit, že Světová banka je fakticky banka USA, která podporuje zájmy USA. Jelikož USA mají právo veta proti jejím rozhodnutím, protože poskytují nejvíce finančních prostředků. A kde je vezmou? Uhodli jste. Vyrobeny z ničeho, přes bankovní systém částečných rezerv. V žebříčku top 100 ekonomik světa sestaveného podle ročního HDP, je 51 korporací. A 47 z těchto 51 společností má sídlo v USA. Korporace Wal–Mart, General Motors nebo Exxon jsou ekonomicky silnější, než Saudská Arábie, Polsko, Norsko, Jižní Afrika, Finsko, Indonésie a mnoho dalších. A jak se ruší ochranné bariéry týkající se obchodu, měny se mísí, manipulují a zaplavují trhy, a národní ekonomiky jsou likvidovány ve volném trhu globálního kapitalismu. Impérium se rozrůstá. Probudíme se před malou, 21 palcovou obrazovkou … a koukáme, jak se má Amerika a demokracie. Není žádná Amerika, není žádná demokracie. Existuje pouze IBM, ITT a AT & T, a další korporace … To jsou mašinérie dnešního světa. O čem myslíte, že se baví Rusové v jejich státních radách? Mají naprogramované předpovědi vývoje grafů, používají teorie statistického rozhodování, teorémy Minimax, a počítají pravděpodobnost cen jejich transakcí a investic. Přesně jako my. Nežijeme již ve světě národů a ideologií. Svět tvoří spleť korporací, neúprosně determinovaných pomocí neměnných zákonů byznysu. Svět je byznys. Pokud to vezmeme kumulativně, integrace světa jako celku, zejména co se týká ekonomické globalizace a mýtických kvalit kapitalismu „volného trhu“, skutečně znamená impérium hrající si na svém písku. Pouze hrstce se podařilo uniknout podmínkám Světové banky, Mezinárodního měnového fondu nebo arbitráži Světové organizace pro obchod —- těmto finančním institucím, které, i když jsou zbytečné, stále rozhodují o tom, co znamená ekonomická globalizace. Je dost možné, že ještě za našeho života uvidíme, jak síla globalizace způsobí integraci všech národních ekonomik do jednoho celosvětového systému volného trhu. — Jim Garrison, prezident Fóra stavu světa Světa se zmocňuje hrstka byznys velmocí dominující zdrojům, které potřebujeme pro přežití, a zároveň kontroluje peníze, které potřebujeme k získání těchto zdrojů. Konečným výsledkem bude světový monopol založený nikoli na lidském životě, ale na finanční a korporátní moci. A jak roste nerovnováha, stále více lidí začíná být zoufalých. Vládnoucí skupina musela proto zavést nový systém, jak se vypořádat s každým, kdo vznese vůči systému námitky. A tak stvořili teroristy. Slovo terorista je jen prázdné označení. Bylo vytvořeno proto, aby se tak mohla nazvat každá osoba nebo skupina, která se rozhodne zpochybnit zaběhnutý systém. Netřeba si to plést s vymyšlenou tzv.. Al–Kajdou, což byl ve skutečnosti název počítačové databáze mudžahedínů, které USA podporovaly v 90–tých letech. Pravda je taková, že neexistuje žádná islámská armáda nebo teroristická skupina s názvem Al Kajda. Kterýkoli informován příslušník tajných služeb to ví. Existuje ale propagandistická kampaň, aby svět v její existenci věřil, a stojí za ní USA. — Pierre–Henry Bunel, bývalý člen francouzské armádní kriminality V roce 2007 obdrželo Ministerstvo obrany 161.8 miliard dolarů na tzv. globální válku proti terorismu. Podle Národního proti–teroristického centra bylo v roce 2007 na celém světě zabito asi 2000 lidí při údajných teroristických útocích Z nich bylo asi 70 Američanů. Vezmeme–li toto číslo jako průměr, což je velmi velkorysé, je zajímavé poznamenat, že ročně zemře na arašídové alergie 2x více lidí, než při teroristických útocích. Dnes je největším zabijákem Američanů Kornatění srdečních cév. Toto onemocnění zebije každoročně 450 tisíc lidí v USA. V roce 2007 vláda vyhradila na výzkum této nemoci asi 3 miliardy dolarů. Znamená to, že v roce 2007 vláda USA utratila 54 krát více na prevenci terorismu, jako prevence nemoci, která ročně zabije 6600 krát více lidí než semotný terorismus. A jak se slova „terorismus“ a „Al Kajda“ povinně objevují v každé mediální zprávě, ohledně čehokoliv, co je v rozporu se zájmy USA, mýtus roste. V polovině roku 2008 generální prokurátor USA dokonce navrhl, aby kongres USA oficiálně vyhlásil válku proti této fantazii. A ani nemluvě o tom, že v červenci 2008 počet sledovaných lidí pro podezření z terorismu přesáhl 1 milion. tyto protiteroristická opatření samozřejmě nemají nic společného s ochranou lidí, ale souvisejí se zachováním vládnoucí třídy, v moři rostoucího antiamerického sentimentu, doma i mezinárodně. A je odůvodněný. Jeho zdrojem je rozpínání nenasytného, korporátního impéria, které vykořisťuje svět. Skuteční teroristé tohoto světa se nescházejí o půlnoci v přístavech, ani nekričí „Bůh je velký“ předtím, než spáchají nějaký násilný čin. Skuteční teroristé tohoto světa nosí obleky za 100 000 korun a pracují na nejvyšších pozicích financí, vlády a byznysu. Co tedy uděláme? Jak zastavíme systém nenasytnosti a korupce, který má tolik moci a je tak rozběhnutý? Jak zastavíme toto úchylné skupinové chování, které necítí žádný soucit za miliony lidí povraždených v Iráku a Afghánistánu, aby korporatokracie mohla kontrolovat zdroje bohatství a produkci opia, a žala zisku na Wall Street. Před rokem 1980 tvořila Afghánská produkce 0% z celosvětové produkce opia. Po tom, jak mudžahedínové s podporou USA / CIA vyhráli Sovětsko–afghánskou válku, do roku 1986 vzrostla produkce heroinu na 40% z celosvětové. A v roce 1999 to bylo již 80%. Ale stalo se něco nečekaného … Taliban se ujal moci a do roku 2000 zlikvidoval většinu opiových polí. Produkce klesla z 3000 + tun na 185 tun ročně — redukce o 94%. 9. září byly na stole prezidenta Bushe plány na invazi do Afghánistánu. O dva dny později měly i příčinu. Dnes produkce opia v USA řízeném Afghánistánu tvoří více než 90% světové produkce heroinu, a každoročně láme nové rekordy. Jak zastavíme systém nenasytnosti a korupce, který předurčuje chudé na otrokářskou práci v továrnách, aby z toho měla užitek Madison Avenue? Systém, který inscenoval teroristické útoky pod cizí vlajkou v zájmu manipulace veřejnosti, a který generuje zabudovány mechanismy fungování společnosti, jejichž podstata je ve vykořisťování. Systematicky redukuje práva občanů, aby se systém ochránil před vlastním úskalím. Jak se postavit četným skrytým organizacím jako Council on Foreign Relations, Trilateral commission, skupině Bilderberg a jiných nedemokratické zvolených skupin, které za zavřenými dveřmi paktují a snaží se ovládnout politické, ekonomické, sociální a ekologické elementy našich životů. Abychom našli odpověď, musíme nejprve najít tu skutečnou příčinu. Faktem totiž je, že sobecké, zkorumpované a ziskuchtivé skupiny nejsou skutečným zdrojem problému. jsou to pouze jeho projevy. Čast 3 Nenasytnost a konkurence nejsou výsledkem neměnného lidského temperamentu … Chamtivost a strach z nedostatku jsou ve skutečnosti vytvářeny a podporovány … A přímý důsledek tohoto je, že musíme bojovat jeden s druhým, abychom přežili. –Bernard Lietaer, zakladatel měnového systému EU Jmenuji se Jacquém Fresco. jsem průmyslový designér a společenský inženýr. Velmi se zajímám o vývoj společenského systému, který by byl dluhodobě udržitelný a dobře fungující pro všechny lidi. Slovo korupce je vynález peněžního systému, definuje jej jako chování, které narušuje prosperitu lidí. To, na co stále všude narážíte, je lidské chování. A zdá se, že lidské chování je formované prostředím, v němž člověk vyrůstá. Pokud se narodí jako dítě indiánů, nikdy nevidíte nic jiného, a berete si to co kolem sebe vidíte za své hodnoty. Stejně to funguje s národy a jednotlivci. Rodiny se snaží vštěpovat něco svým dětem, ať už ohledně víry nebo konkrétní země, a snaží se, aby se děti cítili součástí systému. Takový způsobem budují společnost, kterou nazývají vžitá, uznávaná. Ustanoví se nějaký přípustný pohled na věci, a je snaha jej chránit. všechny komunity ale v podstatě vznikají, nejsou předem stanoveny. A tak se lidé pak brání novým myšlenkám, které by narušily zaběhnutý systém. Vlády drží tento systém, protože je to drží u moci. Lidé nejsou voleni do politického úřadu na to, aby měnili věci. jsou tam dáváni proto, aby udrželi věci tak, jak fungují. Takže jak vidíte, základ pro korupci tkví v samotné naší společnosti. Aby jsem to upřesnil, všechny národy jsou proto ve své podstatě zkorumpované, protože udržují a prosazují stávající instituce. Nemám v úmyslu povyšovat nebo ponižovat národy, ale komunismus, socializmus, fašizmus, systém volného trhu, stejně jako všechny ostatní kulturní systémy, jsou stejné. V podstatě jsou všechny zkorumpované. Nejzákladnější vlastnost charakterizující naše instituce je snaha udržovat sebe sama v chodu. Platí to stejně pro korporace, náboženství, nebo vládu. Nejdůležitější úkol instituce je zachovat sebe samu. Například poslední věc, kterou by si ropná firma kdy přála je, aby se začali využívat energetické zdroje, které nemá pod kontrolou. Snížilo by to význam této firmy pro společnost. Stejně jako během studené války byl kolaps Sovětského svazu způsob, jak zachovat a pokračovat v zaběhnuté ekonomické a globální nadvládě USA. Nebo náboženství, které se snaží, aby se lidé cítili provinile kvůli svým přirozeným sklonům, a prohlašují, že to které náboženství nabízí jedinou správnou cestu odpuštění a spasení člověka. V samém jádru této snahy institucí zachovat sebe sama je peněžní systém. Protože jsou to právě peníze, které jsou prostředkem moci a přežití. Podobně jako chudý člověk může být nucen ke krádeži aby přežil, jde o přirozenou snahu udělat vše co se dá, aby se zachovala prosperita instituce. Toto dělá mimořádně těžkým změnit instituci zaměřenou na zisk. Nejenže to postaví do rizika přežití velké množství lidí, ale i materialistický životní styl spojený s bohatstvím a mocí. proto nesmírnou snahu zachovat instituci, bez ohledu na její společenskou náležitost, pohání dopředu potřeba mít z ní peníze nebo zisk. Průmysl. Člověk, který prodává nějaký produkt, bude bojovat proti existenci jiného produktu, který by mohl ohrozit jeho instituci. proto lidé nemohou být féroví, a nevěří jeden druhému. Když k vám přijde chlapík a řekne, mám přesně takový dům, jaký hledáte. Je to obchodník. Pokud doktor řekne, myslím že vaše ledvina bude muset jít ven. Nevím zda je jeho cílem někomu ji prodat, nebo opravdu musí ven. V peněžním systému je těžké lidem důvěřovat. Pokud byste přišli do mého obchodu a řekl bych vám, víte, tato lampa co tu mám je celkem dobrá, ale chlapík vedle má o hodně lepší … dlouho by jsem v byznysu nebyl, nefungovalo by to. Pokud by jsem se choval eticky, nešlo by to. Když někdo říká, že průmyslu záleží na lidech, není to pravda. Byznys a průmysl si nemůže dovolit být etický. Tento systém tedy není postaven tak, aby podporoval blaho lidí. Pokud tomu stále nerozumíte … Pokud by průmyslu záleželo na lidech, neexistoval by dnes outsourcing práce. Průmysl lidé nezajímají, najímá je jen proto, že ještě nemá vše automatizované. Nemluvme tedy o slušnosti a etice. Pokud chceme zůstat v byznysu, nemůžeme si je totiž dovolit. Je důležité poznamenat, že bez ohledu na společenský systém, ať už jde o fašizmus, socializmus, kapitalismus nebo komunismus, základní mechanismus stále tvoří peníze, práce a konkurence. Komunistická Čína je neméně kapitalistická než USA. Jediný rozdíl je v míře, jakou stát zasehuje do podnikání. Realitou je, že penězo–mánie je hlavní hnací silou, která pohání zájmy všech zemí na této planetě. Nejagresivnější a proto nejrozšířenější verzí monetarizmu je systém volného podnikání. Jeho základní myšlenka, jak ji popsali jeho ranní zastánci, např.. Adam Smith, zní takto: Soukromý zájem a konkurence vede k prosperitě společnosti, protože konkurence vytváří stimul, který motivuje lidi k výdrži. Nemluví už ale o tom, jak ekonomika postavena na konkurenci neustále vede ke korupci, hromadění bohatství a moci, rozdělení společnosti na vrstvy, potlačení nových technologií, vykořisťování pracovní síly, a konečně ke skryté formě diktatury ze strany bohaté elity. Slovo korupce je často definováno jako zkreslení morálky. Pokud společnost zlikviduje toxický odpad do moře aby ušetřila peníze, většina lidí to chápe jako zkorumpované, zkažené chování. Příklad jemnější perspektivy: Pokud Wallmart otevře pobočku v malém městě a donutí malé podnikatele zavřít obchody, protože nejsou schopni Wallmartu konkurovat, postoj lidí není tak jednoznačný. Co špatné vlastně Wallmart udělal? Proč by mu mělo záležet na rodinných podnicích, které zničil? Ještě jemnější perspektiva: Pokud člověka vyhodí z práce, protože vynalezli stroj, který udělá jeho práci za méně peněz, lidé jsou zvyklí to akceptovat způsobem: „Takový je život …“. Přehlíží podstatu — zkorumpované a nelidské povahu takového činu. protože faktem je, že nezáleží na tom, zda jde o vypuštění toxických odpadů, podnikatelský monopol, nebo redukci stavů zaměstnanců, motiv je stále stejný —- zisk. jsou to všechno jen různé stupně téhož mechanismu, který vždy odsune prosperitu lidí na druhé místo. Prvořadým je vždy hra o peníze. proto korupce není jen nějakým vedlejším produktem monetarizmu — je jeho základem. I přesto, že lidé často tuto tendenci nějakým způsobem registrují, většina z nich zůstává naivní ohledně rozsáhlých důsledků tohoto sobeckého mechanismu, který řídí mentalitu společnosti. Dokumenty ukázaly, že po tom, jak tato společnost nepochybně věděla o tom, že jejich přípravek byl zamořen virusem AIDS, stáhli ho z prodeja v USA a dali ho do prodeje ve Francii, Evropě, Asii a Latinské Americe. Vláda USA to dovolila, FDA to dovolila. Nyní se vláda tváři, jako by nic, a ignoruje to. Tisíce nevinných lidí trpící hemofilii zemřeli na AIDS. Tato společnost bez nejmenších pochybností věděla, že její lék obsahuje AIDS, ale dali ho do prodeje, protože chtěli tuto pohromu proměnit na zisk. Takže vidíte, korupce je zabudovaná součást společnosti. Jeden druhého oškubáváme, a při něčem takovém nelze čekat poctivosti a podobné věci. Politika. lidé mají pocit, že nevědí koho volit. A myslí na demokracii. Ale v ekonomice založené na peněžním systému demokracie není možná. Pokud se chcete dostat na nějakou volenou pozici, zda ve vládě nebo jinde, a máte dost peněz na reklamu a kampaň, která vás tam dostane, … To není demokracie. Ti, co jsou v nějaké pozici, mají výhodu v porovnání s ostatními. Vždy je to o diktatuře elity — lidí, kteří mají peníze. „Buď v této zemi můžeme mít demokracii, nebo můžeme mít obrovské bohatství v rukou hrstky lidí, ale nemůžeme mít oboje. “ –Louis Brandeis, soudce Nejvyššího soudu Je zajímavé pozorovat, jak se při prezidentských volbách najednou vynoří zdánlivě neznámí kandidáti. A pak dřív než se nadějete, vám zůstane na výběr jen malá skupina extrémně bohatých lidí, kteří mají podezřele podobné názory na fungování společnosti. Samozřejmě je to vtip. Lidé uvedení na volebních lístcích jsou tam, protože byli vybráni předem vládnoucí finanční třídou, která tuto show inscenuje. A ti, kteří chápou tuto iluzi demokracie si často myslí: Kdyby se jen mohli dostat k moci naši čestní politici, pak by nám bylo dobře. Ačkoli se tento nápad jeví v našem tradičním pohledu na svět jako rozumný, je to bohužel jen další falešná představa. protože když přijde na to, co je skutečně důležité, politika jako taková, stejně jako politici nemají absolutně žádnou skutečnou důležitost z pohledu toho, co dělá náš svět a naši společnost funkčními. Politici nejsou ti, kteří dokáží řešit problémy. Nemají na to žádné technické schopnosti. Nevědí, jak problém vyřešit. Ani kdyby byli upřímní, nevědí to. Jsou to technici, kteří vědí vodu zbavit soli, dovedou vám elektřinu, konstruují auta, vymysleli zařízení na vytápění a chlazení vašeho domu. Technologie dokáže řešit problémy, ne politika. Politici nedokáží řešit problémy, ne jsou na to trénování. Velmi málo lidí se dnes zastaví a zamyslí se nad tím, co je to, co nám vlastně zlepšuje náš život. jsou to peníze? Zjevně ne. Peníze se nedají jíst ani natankovat do auta. Je to politika? Jediné co politici umí je přijímat zákony, dělat rozpočty a vyhlašovat války. Je to náboženství? Samozřejmě není. Náboženství netvoří nic, pouze vágní emoční útěchu pro ty, kteří takové něco vyžadují. Ten pravý dar, který jako lidské bytosti máme, a který byl exkluzivně odpovědný za veškerý pokrok lidstva je technologie. Co je technologie? Je to tužka, kterou můžeme dávat na papír své myšlenky. Je to auto, které nám umožňuje cestovat rychleji, než by nám to dovolili naše nohy. jsou to brýle, které umožní ostré vidění těm, kteří je potřebují. Aplikace technologie je Sama o sobě „prodloužením lidských rukou“, snižuje lidskou námahu a osvobozuje lidi od některých problémů. Představte si, jaký by byl dnes váš život bez telefonu nebo sporáku, počítače, letadla. Vše co máte doma a připadá vám samozřejmé, zvonek, stůl, myčka nádobí … Je to technologie, vytvořena tvůrčími, vědeckými a vynalézavými lidmi. Ne penězi, politiky, ani náboženstvím — to jsou falešné instituce. Psát svému zástupci v kongresu je výborná věc. Říká se: Pokud něco chcete, napište svému zástupci v kongresu. V popředí zájmu lidí ve Washingtonu by měly být technologie, výzkum nemocí, kriminalita … všechny faktory, které formují lidské chování. Naco psát zástupci v kongresu … Podívejte se jací jsou lidé, kteří tam sedí, aby tuto práci dělali. V budoucnu to budeme mít velmi těžké. Politici se ptají: Kolik bude ten projekt stát? Otázkou ale není, kolik peněz to bude stát. Měla by znít: Máme na to zdroje? A dnes máme zdroje na to, aby mohl každý slušně bydlet, na budování nemocnic a škol po celém světě, na špičkové vybavení laboratoří za účelem výuky a lékařského výzkumu. Vidíte, toto všechno máme, ale jsme ve světě peněz, a ve světě peněz jde o zisk. Co je kromě soukromného zájmu ještě základním mechanismem vedoucím systém zisku? Co je tím jádrem, které udržuje náboj konkurenčního prostředí? Je to vysoká účinnost a dluhodobá udržitelnost? Ne. To není součástí jejich designu. Nic, co se vyprodukuje v naší na zisk orientované společnosti není zdaleka efektivní nebo dluhodobě fungující. Pokud by tomu tak bylo, neexistoval by multi–milionový průmysl servisu automobilů, ani by nebyla průměrná životnost elektroniky 3 měsíce — dříve než se stane zastaralou. Je to hojnost? To už vůbec ne. Dostatek je z pohledu nabídky a poptávky z finančního hlediska vlastně špatné. Pokud diamantová společnost jednou vytěží 10 krát více diamantů jako obvykle, znamená to, že se nabídka diamantů zvýší a cena a zároveň zisk z jednoho diamantu se sníží. Faktem je, že efektivita, hojnost a dluhodobá udržitelnost jsou nepřáteli zisku. Jinak řečeno: To co zvyšuje zisk je mechanismus nedostatku. Co je mechanismus nedostatku? Jde o to, aby se zachovala hodnota produktů. Například omezení těžby ropy způsobí zvýšení ceny. Stejně to platí pro diamanty — pokud je jejich nedostatek, mají vysokou cenu. V jednom diamantové dole je dokonce pálí na uhlík, aby udrželi cenu. Co to potom znamená, pokud nedostatek, ať již přirozený nebo vytvořený uměle, je blahodárný stavem pro průmysl? Znamená to, že při systému zisku nikdy nebudeme mít udržitelnost ani hojnost, protože to prostě jde proti základnímu principu zisku. proto je nemožné mít svět bez války a chudoby. Je nemožné neustále vylepšovat technologie na úroveň jejich největší efektivnosti a užitečnosti. A zejména, je nemožné očekávat, že se lidé budou chovat skutečně eticky a slušně. Lidská povaha nebo lidské chování? Lidé používají slovo instinkt, protože nedokáží vysvětlit své chování. Přemýšlejí a analyzují to, pomocí svých omezených znalostí, a říkají třeba: Člověk má určité vlastnosti, nenasytnost je přirozená věc. Ale systém to léta v lidech pěstuje, a pak je to asi takové přirozené, jako když někdo nosí šaty. Co chceme udělat je eliminovat zdroje problémů. Odstranit procesy, které produkují chamtivost, netolerantnost, předsudky, využívání jednoho člověka druhým, elitářství. Eliminovat potřebu věznic a sociálních dávek. Vždy jsme měli tyto problémy, protože jsme vždy žili v systému nedostatku. Směnný obchod a peněžní systém — obě systematicky produkují nedostatek. Pokud odstraníte příčiny, které generují „špatné“ společenské chování, toto chování přestane existovat. Lidé se ptají: Není to něco vrozené? Ne, není. Neexistuje nic takového, jako lidská povaha. Je pouze lidské chování, a to se v historii vždy měnilo a mění. Člověk se nerodí s nesnášenlivosti, chamtivostí, korupcí, nenávistí. To se na vás nalepí ve společnosti. Válka, chudoba, korupce, hlad, lidské utrpení, nic z toho se v peněžním systému nikdy zásadně nezmění. Na to je potřeba renovovat naši kulturu, naše hodnoty, a musí to být v součinnosti s možnostmi na planetě Zemi. Nemůže to záviset na názoru nějakého člověka, nebo na představě nějakého politika o tom, jak by měl svět vypadat. Ani na náboženském řízení věcí. A o tom je projekt Venus. Projekt Venus. Společnost o níž jdeme mluvit je osvobozena od všech starých pověr, povrchnosti, věznic, policie, krutosti a zákonů. všechny zákony zaniknou, stejně jako profese — ty, které již nejsou opodstatněné. Například makléři, bankéři, reklama — těm je konec, navždy, protože jich více nebude třeba. Když pochopíme, že je to právě technologie stvořená lidskou vynalézavostí, která lidstvo osvobozuje a zlepšuje kvalitu našeho života, pak si uvědomíme, že to nejdůležitější, čemuž lze věnovat pozornost je inteligentní řízení zdrojů Země. Právě z přírodních zdrojů získáváme materiál k pokračování v cestě prosperity. Když to pochopíme, uvidíme, že peníze ve své podstatě existují v tomto směru jako bariéra, protože v podstatě všechno má cenu vyčílenou v penězích. A proč potřebujeme peníze, abychom si mohli tyto zdroje pořídit? Je to z důvodu skutečného nebo uměle vytvořeného nedostatku. Obvykle neplatíme za vzduch ani vodu, protože jich existuje takový dostatek, že prodej těchto zdrojů by neměl smysl. Takže logicky, pokud by byly zdroje a technologie na vytvoření všeho v naší společnosti, jako domů, míst, dopravních systémů, v dostatečné hojnosti, nebyl by důvod nic prodávat. Podobně, pokud by automatizace a stroje byly na tak vysoké úrovni, že by dokázali nahradit lidskou práci, nebyl by důvod mít zaměstnání. A tím, že by se byly vyřešeny tyto aspekty fungování společnosti, nebyl by ani důvod, aby existovaly peníze. Zůstává odpovídat rozhodující otázku. Máme na Zemi dostatek zdrojů a technologických znalostí, abychom vytvořili společnost s takovou hojností, že vše co máme nyní, by bylo dostupné bez cenovky, a bez nutnosti podstoupit závazek zaměstnání? Ano, máme. Máme zdroje a technologie, které to přinejmenším umožňují. Máme schopnost zvýšit životní úroveň tak vysoko, že lidé se v budoucnu budou dívat na naši civilizaci a budou civět, jaká primitivní a nevyvinutá byla naše společnost. To co navrhuje projekt Venus je zcela odlišný systém, který je aktualizován na úroveň dnešních znalostí. Nikdy jsme nedali vědcům úlohu: Jak byste navrhli společnost bez nudných a monotónní zaměstnání, aby se odstranily nehody v dopravě, systém, který by umožnil vysoký životní standart, odstranil jedovaté látky z jídla, našly se čisté zdroje energie, můžeme to udělat a dokážeme to. Ekonomika založená na zdrojích Hlavní rozdíl mezi ekonomikou založenou na zdrojích a peněžním systémem je to, že v ekonomice založené na zdrojích skutečně záleží na lidech a jejich bohatství. Peněžní systém se stal takový zdeformovaný, že starost o lidi je v něm vždy druhořadá, jestli vůbec nějaká je. Výrobky se vyrábějí stylem: Kolik peněz z toho můžu vytěžit? Pokud ve společnosti existuje nějaký problém, a nemůžete vydělat na jeho řešení, tak se s problémem nikdy nic neudělá. Ekonomika založená na zdrojích je něco velmi odlišného od toho, co tu kdy bylo. Se vší dnešní technologií můžeme vytvořit hojnost. Může se použít tak, aby to pomohlo zlepšit život každého člověka. Pokud budeme používat technologie rozumně as ohledem na životní prostředí, hojnost může být na celém světě. Je to velmi rozdílný systém, a těžko se o něm říká, protože veřejnost není dostatečně informována o dnešním stavu technologického pokroku. Energie. Dnes nemusíme spalovat fosilní paliva, ani používat nic, co znečišťuje prostředí. Existuje mnoho zdrojů čisté energie. Alternativní zdroje energie prosazované vládnoucí skupinou jako vodík, biomasa a dokonce i jaderná energie jsou velmi nedostatečné, nebezpečné a existují jen proto, aby se zachoval systém zisku z těchto zdrojů, který pobírá energetické odvětví. Pokud se podíváme více do hloubky, přes propagandu a plány energetických společností, objevíme zdá se nekončící tok čisté, hojné a obnovitelné energie pro potřeby lidstva. Solární a větrná energie je veřejnosti dobře známa, ale skutečný potenciál těchto zdrojů zůstává zamlčený. Energie v podobě slunečních paprsků je takové množství, že jedna hodina slunečního světla obsahuje více energie, než spotřebuje celý svět za 1 rok. Pokud bychom dokázali zachytit jen 0.01% z tohoto množství, svět by už nepotřeboval ropu, plyn ani nic jiného. Otázka tedy není o dostupnosti, ale o tom, zda máme techniku na sklizeň této energie. A dnes známe mnoho prostředků na tento účel, ale jsou brzděné soupeřením o pozici na trhu s zaběhnutými zdroji. Pak je zde větrná energie. Tento druh energie byl dlouho označovaný jako slabý a nepraktický, když je závislý na lokalitě. Toto jednoduše není pravda. Ministerstvo energie USA v roce 2007 připustilo, že pokud by byla větrná energie naplno zachycována pouze ve 3 ze všech 50 států USA, mohla by napájet celou Ameriku. Dále jsou tu dříve neznámé typy energie jako přílivová a vlnová. Přílivová energie je získávána z přílivových vln oceánu a získává se turbínami, které tento pohyb zachycují. V Anglii je momentálně 42 oblastí, kde by mohly být takové elektrárny. Podle předpovědi by takto získaná energie mohla pokrýt 34% celkové potřeby Anglie. Vlnová energie, kterou je možno získat z mořských vln na povrchu oceánu má podle odhadu potenciál dodat až 80 tisíc TWh ročně. Znamená to, že polovina z celkové spotřeby energie na planetě by mohla být vyrobena tímto způsobem. Je důležité dodat, že tyto druhy energie nevyžadují v podstatě žádnou předchozí energii, na rozdíl od uhlí, ropy, plynu, biomasy a vodíku. Kombinace 4 zmíněných čistých druhů energie by za předpokladu, že se bude efektivně sbírat díky technologii, mohla napájet celý svět, navždy. Existuje ale ještě jedna forma čisté, obnovitelné energie, která všechny předchozí schová do kapsy. Geotermální energie. Při geotermální energii se využívá tzv. „dolování tepla“. Je to jednoduchý proces, který za pomoci vody generuje obrovské množství čisté energie. Technologický institut MIT ve zprávě o geotermální energii z roku 2006 píše, že v Zemi je k dispozici asi 13000 ZJ energie, z čehož 2000 ZJ by se mohlo relativně snadno získat pomocí vylepšené technologie. Celková spotřeba energie všech zemí na planetě je asi 0.5 ZJ ročně. Znamená to, že asi 4000 let by si celá planeta vystačila pouze s tímto zdrojem. A když si uvědomíme, že zemské teplo se neustále obnovuje, tento zdroj je skutečně bez dna. Mohl by být využíván navždy. tyto energetické zdroje jsou jen některé z mnoha čistých dostupných zdrojů energie. A postupem času objevíme další. A vyplývá z toho jedna velmi důležitá věc —- že máme úplný dostatek energie, bez potřeby znečišťovat prostředí, tradiční konzervace, a konec–konců i cenovky! A co doprava? Dominantními dopravními prostředky jsou dnes pro nás auta a letadla. Obě v drtivé většině využívají k pohonu fosilní paliva. V případě automobilů existuje bateriová technologie, se kterou můžete jít více než 160 km / h a najezdit asi 320 km. A existuje již mnoho let. Bohužel, díky patentem na tyto baterie, které drží v rukou ropný průmysl, je jejich podíl na trhu omezován. Stejně tuto technologii a její dostupnost omezují politické tlaky ze strany energetických společností. Není absolutně žádný důvod, pouze zkorumpovaná touha po zisku, která brání tomu, aby dnes bylo každé auto na elektriku, tím pádem čisté, s nulovou potřebou využívat benzín. A co se týká letadel, je na čase pochopit, že tento dopravní prostředek je nedostatečný, těžkopádný, pomalý a způsobuje až příliš mnoho znečištění. Toto je vlak na magnetickém polštáři — MagLev. K pohonu používá magnety. Nadnáší se nad magnety a spotřebuje jen asi 2% z energie, kterou by spotřebovalo letadlo. Vlak nemá kola, takže se nemá co opotřebovat. Současná maximální rychlost verze používané v Japonsku je asi 580 km / h. Tato verze je ale už dost stará. Organizace s názvem ET3, která spolupracuje s projektem Venus, navrhla vlak typu MagLev, který je schopen cestovat rychlostí 6400 km / h v nehybném vakuovém tubusu. Tubus může vést na zemi nebo pod vodou. Představte si, že byste při pauze na oběd skočili z Los Angeles od New Yorku (asi 4000 km), nebo z Washingtonu do Pekingu (11000 km) cestovali 2 hodiny. Toto je budoucnost kontinentální i mezikontinentální dopravy. Rychlá, čistá, a spotřebuje pouze zlomek energie z té, kterou na stejný účel potřebujeme dnes. Faktem je, že s technologií MagLev, vylepšenými bateriemi a geotermální energií by nebyl žádný důvod ke spalování fosilních paliv, už nikdy. A mohli bychom to uskutečnit dnes, pokud by nás nebrzdila spleť paralyzujících ziskových organizací. Práce Dnes Amerika směřuje k fašismu. Je to z důvodu její dominantní filozofie a náboženství, které podporují fašistický pohled na věc. Americký průmysl je v podstatě fašistická instituce. Pokud to nechápete, … V momentě kdy si označujete docházkový lístek do práce, vcházíte do diktatury. Slýcháváme o tom, jak je práce důležitá a vážená. Já se na ni koukám jako na placené otroctví. Chtějí abyste uvěřili, že na živobytí si musíte vydělávat krůpějemi potu na svém čele. To lidi brzdí a drží na špagátu. Jde o to osvobodit lidi od dřiny a monotónní práce, které z lidí dělají ignoranty, vykrádají je. V naší společnosti, ekonomice založené na zdrojích, stroje lidi osvobozují. Vidíte, neumíme si to představit, protože jsme takový svět nikdy předtím neviděli. Automatizace Pokud se podíváme do minulosti, vidíme jasný postup automatizace, kde stroje pomalu nahrazují lidskou práci. Počínaje zmizením obsluhy výtahu až po téměř automatickou výrobu automobilů. Faktem je, že jak se technologie rozvíjí, potřeba lidské pracovní síly bude stále menší a menší. Toto vytváří vážný konflikt, který potvrzuje faleš pracovního systému založeného na penězích, protože zaměstnání lidí je v přímém rozporu s technologickým pokrokem. Takže díky základní prioritě průmyslu mít zisk budou lidé časem propouštěni z práce a nahrazováni stroji. Když průmysl „zaměstnává“ stroj, nezkracuje pracovní den lidem, ale propustí je. Přijdete o práci. Oprávněně se tedy bojíte strojů. V technicky vyspělé společnosti fungující na principu ekonomiky zdrojů by podle konzervativního odhadu mohlo být více než 90% povolání nahrazeny stroji. Osvobodilo by to život lidí od nevolnictví v podobě zaměstnání. To je účel semotnej technologie. A není přehnané uvažovat o tom, že časem by se pomocí nano–technologií a jiných top technologií mohli provádět i složité lékařské zákroky. Řídily by se podle režimu a jejich úspěšnost by byla o mnoho vyšší, jakou dnes dosahují lidé. Cesta je jasná, ale náš peněžní systém vyžadující vydělávání peněz prací takový pokrok blokuje. lidé potřebují práci, aby přežili. Podstatné je to, že tento systém musí skončit, jinak nikdy nebudeme svobodní a technologický pokrok bude neustále ochromovaný. Pokud máme stroj, který čistí kanalizaci, nemusí to dělat člověk. Na stoje se tedy pozerajme jako na prodloužení lidských rukou a výkonu. Navíc, mnoho dnešních povolání nebude v ekonomice založené na zdrojích mít důvod pro svou další existenci. Například profese související s penězi, reklamou, a také celý právní systém … protože bez peněz by se velká většina zločinů nikdy nestala. V podstatě všechny formy kriminality jsou důsledkem peněžního systému, ať už přímo, nebo pod tlakem nedostatku peněz. proto by eventuelně mohly zákony „vyhynouť“. Namísto umístění značky „Při dešti nebezpečí smyku“, co tak udělat drsný povrch vozovky, aby za mokra nebyla kluzká. A když opilý člověk sedne do auta, a auto začne jezdit ze strany na stranu, dát tam malé kyvadlo jako indikátor, který aktivuje systém a auto odstaví na kraj silnice. Ne zákon, ale řešení. Umístit na auta sonar a radar, aby se nemohly srazit. Člověkem vytvořené zákony jsou pokusem vypořádat se s opakujícími se problémy. Problém se neumí vyřešit, tak se udělá zákon. V USA — najkapitlističtější a nejvíce privatizované zemi sotva překvapí, že je zde největší populace vězňů na světě, a každým rokem roste. Statisticky vzato, většina z těchto lidí je nevzdělaných a pochází z chudých, zanedbaných poměrů. A navzdory propagandě, jsou to právě tyto poměry, které přivádějí lidi ke kriminálním a násilným činům. Společnost se ale ohledně tohoto problému dívá zcela opačným směrem. Soudní a vězeňské systémy jsou jen dalšími příklady toho, jak se naše společnost vyhýbá zkoumání primárních příčin takového chování. Na policii a věznice se utrácejí miliardy ročně, a pouze zlomek z toho se investuje do boje proti chudobě —- jednomu ze základních důvodů, proč vůbec kriminalita vzniká. A dokud budeme žít v ekonomickém systému, který vytváří a preferuje nedostatek, kriminality se nikdy nezbavíme. Motivace Pokud lidé mají přístup k životním potřebám, aniž jsou v nevolnictví, bez dluhu a směnného obchodu, chovají se velmi rozdílně. Tyto všechny věci chcete dostupné bez cenovky. Říkají: Ale musíte mít na všem cenu, co by jinak motivovalo lidi, aby něco dělali? Když člověk má vše co chce, bude jen ležet na slunci. Toto je jen mýtus, který se snaží podporovat. Lidé jsou v naší kultuře trénování na to, aby věřili, že peněžní systém produkuje stimul. Pokud by lidé měli dostupné věci, které potřebují, proč by chtěli vůbec něco dělat? Ztratila by se motivace. To vás učí, abyste podporovali peněžní systém. Když vypustíte ze scénáře peníze, byly by jiné pobídky … Velmi odlišné. Pokud lidé mají přístup k životním potřebám, jejich motivace se změní. Co měsíc a hvězdy? Objeví se nové motivace. Pokud rádi malujete, budete rádi své malby jiným lidem rozdávat, ne prodávat. Vzdělání Myslím, že většina dnešního vzdělání je doslova produkce osoby do práce. Je velice zvláštní, vůbec ne všestranné. Lidé toho o různých věcech mnoho nevědí. Myslím, že byste nedotlačili lidí jít do války, pokud by věděli příliš mnoho. Vzdělání je většinou rutina. Neučí vás jak řešit problémy, ani dívat se na věci kolem sebe kritickým způsobem. V ekonomice založené na zdrojích by vzdělání probíhalo úplně jinak. Hlavním zájmem společnosti je mentální rozvoj, a motivace každého jednotlivce k tomu, aby co nejvíce využil svůj potenciál. Naše filozofie je: Čím chytřejší lidé, tím bohatší svět, protože každý k tomu nějak přispěje. Čím chytřeji budou moje děti, tím lepší bude i můj život, protože se budou konstruktivně podílet na zlepšování svého prostředí. A stejně i mého života, protože všechny vynálezy by se využily pro dobro společnosti, a nic by tomu nestálo v cestě. Civilizace Vlastenectví, zbraně, armády, námořnictví, to všechno je znak toho, že ještě nejsme civilizovaní. Děti se jednou budou svých rodičů ptát: Neviděli jste nutnost strojů? Tati, neviděl si, že při produkci nedostatku je válka něco nevyhnutelného? Ale dítě pochopí, že jste byli hlupákem vychovávaným pouze na to, abyste sloužili zaběhnutým institucím. Jsme tak hnusná, nezdravá společnost, že se ani nedostaneme do učebnic dějepisu. Budou jen říkat: Velké národy vzaly území menším, a používali sílu a násilí. O minulosti se bude mluvit jen v souvislosti se zkorumpovaným chováním, a to až do začátku nového, civilizovaného světa. Ten bude tehdy, když budou všechny národy spolupracovat. Sjednocení světa, pracujícího pro společné dobro všech lidí, bez nutnosti být někomu podřízen, bez rozvrstvení společnosti, ať už na základě technického či jiného elitářství, … To všechno by se ztratilo z povrchu zemského. A stát nedělá nic, protože není žádný stát, … Systém který navrhuji — na zdrojích založená globální ekonomika, není perfektní. Je ale o mnoho lepší než ten, který máme teď. Dokonalost se nedá dosáhnout nikdy. „Moje země je svět … a moje náboženství je zde proto, aby konalo dobro.“ Thomas Paine, 1737–1809 Sociální hodnoty naší společnosti, které se projevují v neustálých válkách, korupci, tyranských zákonech, sociálním rozvrstvení, bezvýznamných pověrách, ničení životního prostředí, a v despotických, sociálně lhostejné, na zisk orientované vládnoucí třídě … Toto vše je především výsledek kolektivní ignorace dvou nejzákladnějších pohledů na realitu, které člověk může mít: Princip vývoje a princip symbiózy v přírodě. Princip vývoje reality je, že všechny systémy, ať už jde o znalosti, společnost, technologie, filozofii, nebo kterýkoli jiný výtvor. Pokud nebudou potlačené, budou procházet plynulou, neustálou změnou. To co dnes považujeme za samozřejmost — moderní komunikace a doprava, v dávné minulosti by takové něco bylo nemyslitelné. Podobně, v budoucnu budou technologie, objevy a sociální systémy, o kterých se nám dnes ani nezdá. Prošli jsme od Alchymie ke chemii, od geocentrického vesmíru k heliocentrickému, od představy, že za nemoci mohou démoni, k moderní medicíně. Tento rozvoj nejeví žádné známky toho, že by měl skončit. A je to toto uvědomění, které nás spojuje a vede na cestě k pokroku. Statická empirická znalost neexistuje, pozornost spíše musíme věnovat podstatě vývoje všech systémů. Znamená to, že musíme být neustále otevřeni novým informacím, i když tyto informace ohrožují naši víru v tradiční věci, a tím i naši identitu. Bohužel, dnešní společnost si to neuvědomuje, a tradiční instituce pokračují v paralyzování pokroku a snaze zachovat zastaralé sociální systémy. Zároveň populace trpí strachem ze změny. Protože je zvyklá udržovat statické identity, zpochybnění systému hodnot nějaké osoby obvykle vyústí do urážek a obav. protože nemít pravdu je dnes mylně považováno za neúspěch. Přitom by prokázání omylu mělo být oslavováno. Pozvedává to totiž někoho na novou úroveň porozumění. Ve skutečnosti neexistuje nic takového jako chytrý člověk, protože je pouze otázkou času, než budou jeho názory aktualizované a pozměněné. A tato tendence slepě se držet svého systému hodnot, chránit jej před možnými změnami, není to nic jiného než forma intelektuálního materialismu. Peněžní systém tento materialismus zachovává niejen svými institucemi, ale i prostřednictvím nespočetného množství lidí, kteří byli vychovaní k slepému a bezmyšlenkovitému udržování těchto struktur. Tím se stali samozvanými strážci statusu quo. Ovcemi, které již nepotřebují ovčáckého psa, aby je usměrňoval. Kontrolují jeden druhého, a vytlačují ty, kteří vystoupí z řady. Tato tendence odmítání změny a udržování stávajících institucí kvůli zachování identity, pohodlí, moci a zisku je zcela neudržitelná. Bude pouze produkovat ještě větší nerovnováhu, fragmentaci, deformaci a neustálé směřování k destrukci. Přišel čas na změnu. Od lovců a sběračů k zemědělské a průmyslové revoluci … Směřování je jasné. Nastal čas pro nový sociální systém, který zohledňuje dnešní úroveň poznání. Peněžní systém je produktem z doby, kdy byl nedostatek realitou. Dnes, v době technologie, již peněžní systém není ve společnosti oprávněný. Pryč s úchylným chováním, kterým se projevuje. Podobně, dominantní světonázory jako teistická náboženství fungují se stejnou společenskou neplatnosti. Islám, křesťanství, židovství, hinduismus a všechny ostatní existují jako bariéry osobního a společenského růstu. protože každá skupina prosazuje a chrání uzavřený pohled na svět. A takové omezené chápání není v novém a měnícím se vesmíru možné. Náboženství ale uspělo ve snižování povědomí tohoto procesu za pomoci vštěpování psychologické deformace v podobě víry. Logika a nové informace jsou zavrhované ve prospěch tradičních, zastaralých přesvědčení. Koncept Boha je skutečně metoda pro vysvětlování věcí kolem sebe. V dávných dobách lidé nevěděli dost o tom, jak věci vznikají, jak vlastně příroda funguje. Tak si vymysleli vlastní příběhy a vytvořili Boha podle svých představ —- chlapík, který se rozhněvá, když se lidé dobře nechovají. Sesílá povodně, zemětřesení, … a nazývají to dílem Božím. Zbežný pohled na korigovanou historii náboženství odhaluje, že i základní mýty jsou samy o sobě výsledkem vývoje a ovlivněny časem. Například, základní učení křesťanské víry je smrt a zmrtvýchvstání Krista. Je to tak důležité, že sama Bible říká: „Pokud by Kristus nebyl vstal z mrtvých, naše modlitby by byly zbytečné, stejně jako vaše víra.“ Je ale velmi obtížné vzít toto vyjádření doslova, protože ve světské historii neexistuje žádný primární zdroj popisující tuto nadpřirozenou událost. Navíc je tu vědomost o existenci mnoha předkřesťanských Spasitelů, kteří také zemřeli a byli vzkříšeni. To asociačním způsoben odsouvá celý příběh do oblasti mytologie. Ranné církevní postavy, jako Tortullian, se velmi snažili narušit tyto asociace. Dokonce tvrdil, že za tyto podobnosti je odpovědný sám ďábel. V druhém století napsal: „Ďábel, jehož práce je zneužívat a převracet pravdu, imituje přesné okolnosti božské svatosti. Křtí svoje věřící a slibuje odpuštění hříchů … Slaví oběť chleba a přináší symbol zmrtvýchvstání. Mějme na paměti lstivost ďábla, který okopíroval božské věci. “ Skutečně smutné je to, že když upustíme od myšlenky, že příběhy křesťanství, židovství, islámu a ostatních jsou skutečnou historií, a přijmeme je jako to, čím opravdu jsou — čiste alegorické vyjádření odvozené z mnoha věr, zjistíme, že všechny náboženství se odvíjejí ze společného klubka. A je to právě tento sjednocující imperativ, který je třeba pochopit a ocenit. Náboženství způsobilo více roztříštěnosti a konfliktů, něž jákákoliv jiná ideologie. Křesťanství samotné má více než 34000 různých podskupin. Bible je věc interpretace. Když ji čtete, říkáte: „Myslím, že Ježíš myslel toto. Myslím, že Job myslel tamto. Ale ne. Myslel toto! “ Takže musíte oddělit sedmidenní adventisty, ty katolické … A rozdělená církev není vůbec církví. A takové rozdělení, které je charakteristické u všech teistických náboženství nás dostává k našemu druhému selhání v uvědomění: Falešná domněnka oddanosti, vyvolaná odmítáním symbiózního vztahu života. Kromě pochopení, že všechny přírodní systémy vznikly vývojem, všechny představy o realitě budou neustále vyvíjeny, modifikovány a rovněž odstraňovány. Musíme také pochopit, že všechny systémy jsou ve skutečnosti vynalezeny částmi, pouze za účelem konverzace. protože v přírodě neexistuje taková věc, jako nezávislost. Celá příroda je sjednocený systém vzájemně souvisejících proměnných, z nichž každá je příčinou i reakcí, stávající pouze jako jednotný celek. Nevidíme přírodu napojení šňůrou na zástrčku. Takže máme dojem, že jsme nezávislí, a jsme tu na vandru. Ale vezměte nám kyslík, a všichni hned zemřeme. Bez rostlin, všichni zemřeme. A bez slunce zase zemřou všechny rostliny. Takže jsme propojení. Skutečně musíme vzít v úvahu věci jako celek. protože na této planetě toto není pouze o lidech, ale o přežití jako celku. Víme, že nemůžeme žít bez rostlin a zvířat, bez 4 přírodních živlů. A tedy — kdy to už začneme brát v úvahu? To je to, co se musí podařit. Úspěch závisí na tom, jak dobře dokážeme spolupracovat se vším okolo nás. jsem si dobře vědom faktu, že můj vnuk nemůže doufat v to, že zdědí udržitelný, klidný, stabilní, sociálně spravedlivý svět, dokud každé dítě, které dnes vyrůstá v Etiopii, Indonésii, Bolívii, v Palestině, v Izraeli … nebude mít stejné vyhlídky do budoucna. Je třeba se starat o celé Společenství, jinak budou vážné problémy. Nyní se musíme na celý svět dívat jako na jedno společenství. A všichni musíme dbát o sebe navzájem. A není to jen společenství lidí. Je to společenství rostlin, zvířat, živlů. Toto skutečně potřebujeme pochopit. A to nám také přinese radost a potěšení. To je to, co dnes chybí v našich životech. můžeme to nazvat duchovnosti, ale podstatným faktem je, že radost přichází ze žití ve spojení s okolím. To je náš božský duch. To je ta naše stránka, která to opravdu cítí. Můžete ho cítit hluboko v sobě. Je to úžasný, kouzelný pocit. Víte, kdy to přijde. A nedají vám to peníze, ale to spojení s okolím. Zdali to není hazard pro tuto zemi. Pokud budeme pokračovat ve výrobě jaderných zbraní? Chápete, co myslím? Co se stane se zbrojním průmyslem, když si uvědomíme, že jsme všichni jeden celek? Posere nám to ekonomiku. Ekonomiku, která je i tak podvodná. To bude ale fakt zklamání. Můžete vidět, proč vláda tak energicky útočí při myšlence uskutečňování bezpodmínečné lásky. –Bill Hicks „Věřím, že neozbrojená pravda a bezpodmínečná láska budou skutečně mít poslední slovo.“ –Dr. Martin Luther King Jr., 1929–1968 Když pochopíme, že integrita naší osobní existence je zcela závislá na integritě všeho ostatního v našem světě, tak jsme opravdu pochopili význam bezpodmínečné lásky. protože láska znamená vidět všechno kolem jako sebe sama, a zároveň sebe jako všechno, a to nemůže mít žádnou podmíněnost. protože ve skutečnosti jsme všichni vlastně jedno. Pokud je pravda, že jsme všichni ze středu hvězdy, každý atom v každém z nás je ze středu hvězdy, tak jsme všichni totéž. I automat na Colu, ohorok cigarety na chodníku je z atomů, které jsou z hvězdy. všechny byly znovu a znovu použité tisíce krát, tak jako vy a já. A tedy, tam venku jsem v podstatě jen já. Takže čeho se bát? Co je takové, co potřebuje hledat útěchu? Nic. Nemáme se čeho bát, protože jsme to všechno my. Problém je, že jsme byli oddejení tím, že jsme se narodili, dali nám jméno, identitu, dali nám individualitu. Byli jsme oddělení od jednoty, a to zneužívá náboženství. lidé mají touhu být znovu součástí celkové jednoty. Takže to zneužívají. Nazývají to Bůh, říkají že má pravidla … Považuji to za kruté. Myslím že to jde i bez náboženství. –George Carlin, 1937–2008 Mimozemský návštěvník posuzující rozdíly mezi lidskými společnostmi by zjistil, že ty rozdíly jsou zanedbatelné ve srovnání s podobnosti. Naše životy, naše minulost a budoucnost jsou spjaty se sluncem, měsícem a hvězdami. My lidé jsme viděli atomy, které tvoří celou přírodu a síly, které to vše vytvořili. A my, kteří ztělesňujeme místní oči, uši, myšlenky a pocity vesmíru, jsme se začali zajímat o svůj původ. Zrození z hvězd, rozjímajíci o hvězdách, o uspořádaných sbírkách miliard a miliard atomů, rozjímajíc o evoluci přírody, objevující tu dlouhou cestu, kterou jsme přišli k uvědomění zde na planetě Zemi. Náš respekt vůči jiným druhům a vůči planetě. Naše povinnost je přežít a prosperovat, a tento závazek máme také vůči světu, pradávnému a nekonečnému, ze kterého pocházíme. Jsme jeden druh. Jsme z hvězd a sklízíme hvězdné světlo. –Carl segan, 1934–1996 Je čas vydzvihnout jednotu. Naše přežité sociální systémy se rozpadli. Je čas pracovat společně na vytvoření udržitelné, globální společnosti, kde je o každého postaráno a každý je skutečně svobodný. Vaše osobní přesvědčení, ať jsou jakékoliv, pokud jde o životní potřeby, jsou bezvýznamné. Každá lidská bytost se narodí nahá, potřebuje teplo, jídlo, vodu a příbytek. Vše ostatní je doplňující. Z toho vyplývá, že nejdůležitější je inteligentní řízení zdrojů Země. To ale v peněžním systému nemůže být nikdy dosaženo. protože honba za ziskem je honba za osobním zájmem, což neodmyslitelně produkuje nerovnováhu. Současně jsou politici zcela zbyteční, protože naše problémy v životě jsou technické, ne politické. Dále, ideologie, které rozdělují lidstvo, jakými jsou náboženství potřebují vážně přehodnocení společností ve vztahu k jejich hodnotě, účelu a sociální opodstatněnosti. Doufejme, že náboženství časem ztratí svůj materialismus a základ v pověrách a přejde do využitelné oblasti filozofie. Faktem je, že dnešní společnost je naruby. Politici neustále omílají ochranu a bezpečnost, namísto tvoření, jednoty a rozvoje. jen samotné USA nyní utrácejí zhruba 500 miliard dolarů ročně na obranu. To je dost na zaplacení čtyřletého vysokoškolského studia všem dospělým Američanům, kteří mají jen střední školu. Ve čtyřicátých letech vytvořil projekt Manhattan první skutečnou zbraň hromadného ničení —- atomovou bombu. Tento projekt zaměstnával 130 tisíc lidí a stál extrémní množství peněz. Představme si, jaký by byl náš život dnes, pokud by tato skupina vědců namísto vymýšlení nástroje k zabíjení lidí pracovala na způsobu vytvoření soběstačného, hojného světa. Život dnes by byl velmi, velmi jiný, pokud by právě toto bylo jejich cílem. Namísto zbraní hromadného ničení je čas rozpoutat něco mnohem silnější —- zbraně hromadného tvoření. Naše skutečné božství spočívá v naší schopnosti tvořit. A vybaveni pochopením symbiózního propojení života a zároveň řízeni nově vznikající povahou reality, neexistuje nic, co bychom nemohli udělat nebo dosáhnout. samozřejmě, čelíme silným překážkám v podobě zaběhlých mocenských struktur, které odmítají změnu. Srdcem těchto struktur je peněžní systém. Jak již bylo vysvětlené, systém částečných rezerv je formou otroctví prostřednictvím dluhu, kde je doslova nemožné, aby společnost byla svobodná. Také kapitalismus ve formě volného obchodu využívá dluh na uvěznění světa a uvrhnutí zemí do pokory vůči hrstce obrovských obchodních a politických velmocí. Kromě těchto zřejmých amorálností je samotný systém založený na konkurenci, což okamžitě ničí možnost širší spolupráce v zájmu obecného dobra. Tím se paralyzuje jakákoliv snaha dosáhnout skutečné globální udržitelnosti. tyto finanční a obchodní struktury jsou dnes zastaralé a musí být překonány. Samozřejmě, nemůžeme být naivní a myslet si, že obchodní a finanční elita se připojí k této myšlence, protože by ztratili moc a kontrolu. Musí být tedy podniknuté pokojné a velmi strategické kroky. Nejvýznamnější a nejsilnější věc, kterou je třeba udělat, je jednoduchá: Musíme změnit naše chování tak, abychom donutili mocenskou strukturu poslouchat vůli lidí. Musíme přestat podporovat systém. Jediný způsob, jak se vládnoucí zřízení změní, je přes naše odmítnutí spolupracovat a zároveň poukazovat na jeho nekonečné trhliny a zkorumpovanost. Oni nezruší peněžní systém kvůli našim nápadům nebo doporučením. Systém musí selhat, a lidé musí ztratit důvěru v nimi zvolené vůdce. Byl by to významný bod obratu, pokud by projekt Venus byl nabídnut jako možná alternativa. Pokud ne, obávám se následků. Současný vývoj naznačuje, že naše země směřuje k bankrotu. Je pravděpodobné, že naše země půjde pod vojenskou diktaturu, aby se předešlo výtržnostem a úplnému sociálnímu rozpadu. A jakmile to propukne v USA, všechny ostatní kultury zažijí podobné věci. Dnes je světový finanční systém kvůli svým nedostatkům na pokraji kolapsu. Kontrolor měn v roce 2003 prohlásil, že úroky ze státního dluhu USA nebude možné splatit za méně než 10 let. Toto teoreticky znamená úplný bankrot pro ekonomiku USA, a následky pro svět budou nesmírné. Peněžní systém částečných rezerv dosehuje své teoretické limity expanze, a krachy bank, které vidíte, jsou jen začátkem. Proto inflace prudce stoupá, všechny dluhy jsou na rekordně vysokých hodnotách a vláda a centrální banka ve velkém vyrábějí nové peníze ve snaze zachránit zkorumpovaným systém. protože jediný způsob jak zachránit banky je vytvořit více peněz. A jediný způsob jak vytvořit více peněz je vytvořit více dluhů a inflace. Je jen otázkou času, kdy se karta obrátí a nikdo si nebude chtít vzít nové půjčky, zatímco počet neplatičů roste, protože lidé si nemohou dovolit ani své stávající půjčky. Pak se expanze peněz zastaví, a začne se jejich smršťování, jaké ještě svět neviděl. A skončí století trvající pyramidová hra. Toto už začalo. Takže musíme demaskovat tento finanční kolaps a nazvat ho tím, čím skutečně je, využívajíc tuto slabost jako naší výhodu. Zde je několik návrhů: První věc: odhalit podvody bank. Citibank, JP Morgan Chase a Bank of America mají největší moc v rámci zkorumpované centrální banky. Je čas k bojkotu těchto institucí. Pokud máte účet nebo kreditní kartu v kterékoli z nich, vezměte své peníze do jiné banky. Pokud máte hypotéku, přefinancujte jinou bankou. Pokud vlastníte jejich akcie, prodejte je. Pokud pro ně pracujete, odejděte. Toto gesto vyjadřuje opovržení velmocemi stojícími za soukromým bankovním kartelem známým jako centrální banka. A šířit povědomí o protiprávní povaze bankovního systému jako takového. Za druhé: Vypněte televizní zprávy. Navštěvujte vznikající nezávislé zpravodajské portály na internetu pro vaši informovanost. CNN, NBC, ABC, FOX a všechny ostatní předkládají jen předfiltrované zprávy v zájmu udržení současného stavu. A v dnešní situaci, kdy 4 korporace vlastní všechny hlavní média, se o objektivních informacích nedá ani jen uvažovat. V tomto směru je skutečně neocenitelný internet. Díky tomuto svobodnému toku informací vládnoucí třída ztrácí kontrolu. Internet musíme neustále chránit, protože je momentálně naším skutečným zachráncem. Za třetí: Nikdy nedovolte sobě, své rodině, ani komukoliv koho znáte aby se přidal k armádě. Je to zastaralá instituce, používaná výhradně na udržení vládnoucího zřízení, které již není odůvodněné. Američtí vojáci v Iráku pracují pro korporace, ne pro lidi. Propaganda nás nutí věřit tomu, že válka je přirozená věc a armáda je ctihodná instituce. Holt když je válka přirozená, proč máme denně 18 sebevražd amerických veteránů, kteří prožili post–traumatický stres? Pokud jsou naši vojáci a vojačky tak ctění, proč 25% amerických bezdomovců jsou váleční veteráni? Za čtvrté: Přestaňte podporovat energetické firmy. Pokud bydlíte v samostatném domě, pokuste se o energetickou samostatnost. Prozkoumejte každou možnost, jak udělat svůj dům soběstačným, pomocí čisté energie. Sluneční, větrná a další obnovitelné zdroje energie jsou dnes dostupnou realitou pro spotřebitele. A když vezmete v úvahu nekonečný růst cen tradičních energií pravděpodobně to bude z dlouhodobejšího hlediska výhodná investice. Pokud jezdíte, pořiďte si co nejmenší auto, a zvažte použití jedné z mnoha technologií přestavby, která změní pohon vašeho auta na hybridní, elektrický nebo na jakýkoli jiný, než tradiční paliva. Za páté: Odmítněte politický systém. Iluze demokracie je urážkou naší inteligence. V peněžním systému není nic takového, jako demokracie. A nikdy nebylo. Dvě naše politické strany v USA vlastní jedna garnitura korporátních lobbistů. Do svých pozic jsou dosazení korporacemi, a jejich popularita je uměle vytvářená médii. V systému se zabudovanou korupcí změna panáčků jednou za pár let v podstatě nemá význam. Namísto tváření se, že politické hry mají nějaký skutečný smysl, zaměřte se na to, jak překonat tento zhroucených systém. A za šesté: Připojte se k hnutí. Jděte na thezeitgeistmovement.com a pomozte nám vytvořit největší masové hnutí za společenskou změnu, jaké kdy svět viděl. Musíme se zmobilizovat a vzdelať každého o vrozené korupci našeho současného světového systému. Společně s jediným skutečným udržitelným řešením —- deklarovat všechny přírodní zdroje planety za společné dědictví pro všechny lidi. A současně informovat každého o skutečném stavu technologie, a jak můžeme být všichni svobodní, pokud svět bude namísto bojování spolupracovat. Volba je na vás. Můžete být nadále otrokem finančního systému a sledovat přetrvávající války, ekonomické propady a nespravedlnost na celém světě a klamat sebe sama jalovou zábavou a materialistickým odpadem. Nebo, můžete zaměřit svou energii na skutečnou, smysluplnou, trvající, holistickou změnu, která má reálnou schopnost pomoci a osvobodit všechny lidi, bez výjimky. Nejdůležitější změna se však musí odehrát nejdříve ve vás. Skutečná revoluce je revoluce vědomí. Každý z nás nejprve potřebuje eliminovat to rozdělující, materialistické rušení, které do nás tiskli jako pravdu. Zároveň poznávat, umocňovat a sjednotit se se signálem přicházejícím z naší skutečné smyslová jednoty. Je to na vás. O co se snažíme ve všech těchto diskuzích a přednáškách zda nemůžeme radikálně dosáhnout transformace mysli. Neakceptovat věci takové, jaké jsou. Ale porozumět tomu, vložit se do toho, prozkoumat to, vložit své srdce, svou mysl, všechno co máte aby jste našli způsob, jak žít jinak. Ale to závisí na vás, na nikom jiném. Protože v tomto není žádný učitel. Nejsou žádní žáci. Není žádný vůdce, guru, mistr, žádný spasitel … Protože vy sami jste učitel, žák, vy jste mistr, vy jste guru, vy jste vůdce. Jste vším. A pochopit znamená transformovat to, co je.