Barmský videožurnál: Zpravodajství z uzavřené země

Barmský videožurnál: Zpravodajství z uzavřené země
Burma VJ: Reporter i et lukket land - Dánsko, 2008, 85 min - původní znění s českými titulky

V roce 1988 byl Joshua jako malý chlapec svědkem brutálního zásahu proti demonstrantům, během něhož byly zabity více než tři tisíce lidí. Od té doby se rozhodl bojovat za demokracii. „Vyzbrojen“ malou kamerou a mobilním telefonem se společně s třemi desítkami dalších odvážných mladých Barmánců rozhodl podrobně zachytit protivládní demonstrace v září roku 2007 a jejich následné surové potlačení. Dokument nabízí podrobný a navýsost autentický záznam tehdejších událostí, kdy Barmánci po devatenácti letech překonali svůj hluboce zakořeněný strach z vládních represí a vyšli za mohutné podpory buddhistických mnichů do ulic Rangúnu. Skrze detailní záznam práce Joshuy a jeho kolegů film ukazuje nepopiratelný význam nezávislých médií v boji proti totalitní moci.

Tento film je z valné části složen z materiálu natočeného barmskými reportéry v utajení. Některé prvky filmu byly zrekonstruovány v blízké spolupráci se skutečně zainteresovanými osobami. Z bezpečnostních důvodů byla upravena některá jména, místa a jiné skutečnosti. Když vezmu do ruky kameru, asi se mi trochu třesou ruce. Srdce mi začne tlouct rychleji. Ale po chvíli se to zlepší. Na nic nemyslím. Jen na svůj předmět zájmu. Prostě natáčím. Tohle je má země. A takhle vypadá už víc než 40 let. Pamatuji si jen pár týdnů, kdy to bylo jiné. V roce 1988 jsem byl ještě malý. Ale tehdy všichni v Barmě vyšli do ulic. Měli po krk vojenských vůdců. Chtěli změnu. Demonstrace vedli studenti. Začali se vyjadřovat stále otevřeněji. Požadovali, aby se generálové vzdali moci. Bylo v tom tolik naděje. Byla s námi i Aun Schan Su Ťij, která se vrátila z Evropy, aby vedla lid. Ale generálové chtěli něco jiného. Toho dne bylo v ulicích zabito 3 000 lidí a se vším byl konec. Cítím, že chci bojovat za demokracii. Ale myslím, že je třeba vymyslet propracovanější plán. Nemůžeme znovu jít do ulic a nechat se zastřelit. Není nás tolik, abychom si mohli dovolit umírat. Tito lidé byli velmi odvážní. Ale občas mi připadá, že zemřeli pro nic. Z roku 1988 už nezbylo nic. Jako by všechno bylo zapomenuto. Aun Schan Su Ťij je uprostřed Rangúnu v domácím vězení. Je v domě, ale nemá povoleny návštěvy. Je tam jen… tma. Připadá mi, že na nás svět zapomíná. Proto jsem se rozhodl stát videoreportérem. Přinejmenším zkouším ukázat, že Barma tu pořád je. Musíme kameru skrývat do tašky. Můžeme natáčet jen chvilku. A potom musíme záběry propašovat ze země. Je to velmi složitá záležitost. Ale snažíme se. BARMSKÝ VIDEOŽURNÁL Vím, že pokud by mě přistihli s kamerou, půjdu do vězení. A pokud by nám lidé řekli, co si myslí, dopadli by stejně. Proto mlčí. Naše příběhy jsou tiché. V noci vždycky přemýšlím, co jsem dělal během dne. Mívám obavy: „Nesledoval mě náhodou někdo?“ A tak podobně. Co když mě někdo poznal a všiml si, že natáčím? Jo, o tomhle přemýšlím. V hloubi každého je strach. Stejně tak ve mně. Někdy když se takhle cítím, zajdu na návštěvu ke Ko Maungovi. – Tuhle kameru jsi koupil pro mě? – Jo, je pro tebe, ty gaunere. V Rangúnu působí celá naše skupina. Všichni čelíme stejným problémům, ale Ko Maung se na ně dívá jinak, přestože už strávil 12 let ve vězení. Je to mimořádný člověk. Vypadá, jako by neměl starosti. – Kde to má zoom? – Tady. – Aha. – Můžeš s tím dělat i takhle. Aha, dobře. – To se bude hodit. – Jo, oblíbíš si ji. A sakra! Ko Maung je nepoddajný člověk. Málokdy se rozčílí, netrpí depresemi. Je silný. Občas v tom, co děláme, nevidím smysl. Snažíme se ze všech sil, ale nikam to nevede. Hloupost. Naše práce je důležitá. Nemůžeš chtít sólokapra na CNN. To je dětinské. Říkat pravdu o své zemi má význam. – Ale nic se tím nezmění. – Tím si nebuď tak jistý. Lidé toho mají dost. Jsou připraveni na změnu. Lidé mají strach. Nemají to v krvi. Jak dlouho bojuješ proti generálům? 19 let. – To je dlouhá doba. – Přesně tak. Právě o to jde. Měl bys naslouchat Buddhovým slovům. Nebuď nenasytný. Měj trpělivost. Přijde to, bratře. PÁN BUDDHA, NENÍ MU ROVNÉHO Jakékoli informace, záběry a fotky od internetových reportérů jsou zásadní. Říkají světu, co se děje. Jsou v dané situaci očima a ušima světa. My, novináři, nemůžeme splnit svou roli, protože nás úřady do země nepustí. „Joshua“ a jeho skupina reportérů pracuje pro Demokratický hlas Barmy – exilovou televizní stanici. Jejich záběry z nitra Barmy se ze země dostávají prostřednictvím Internetu nebo důvěryhodných kurýrů. Z centra televize v norském Oslu se jejich příspěvky vysílají skrze satelit zpět do Barmy jako protipól vládní propagandy a dezinformací. Na podzim roku 2007 měli tajní zpravodajové určovat zaměření pozornosti světa v měřítku, jaké si nikdy nepředstavovali. 15. srpna 2007 Na 15. srpna si vzpomínám docela dobře. Seděl jsem v autobusu do Rangúnu. Rozhodl jsem se natočit reportáž, protože v autobusu vládla taková divná nálada, nezvyklá. Co vám tak trvalo? Čekám tu už drahnou dobu. Schovejte mi to někam. – Jízdné se zvýšilo na 1 000. – Cože? Vždyť bylo 500. Vzrostly ceny paliva. Měla bych si stěžovat. Stěžujte si, komu chcete. Zkuste to na policii! Co mám dělat? Toho dne vláda zdvojnásobila ceny paliva. Všechno zdražilo. Byl to obrovský problém. – Bude muset skončit se školou. – To ti nepomůže. – Je to bordel. – Můžu se vás na něco zeptat? Pořád mají strach. Kdo je informátor? Kdo je od vojenské tajné služby? Ale přestože nechtějí mluvit, já vím, že se brzy něco stane. Cítím to. Když jsem dorazil do Rangúnu, zaslechl jsem, že se známý demonstrant chystá uspořádat osamocenou stávku na tržišti plném lidí. V Rangúnu panují velmi přísná bezpečnostní opatření. Je tam spousta lidí od vlády v civilu. Nebude trvat víc než dvě až tři minuty, než ho zatknou. Pro náš tým to byla výborná příležitost. Rozhodli jsme se, že tam půjdeme všichni. Tak jsme se tam vydali, rozptýlili se a tohle se odehrávalo přímo přede mnou. – Lidé trpí. – Vláda nic nedělá. Vyjděte do ulic a přidejte se k nám! Tohle natočil Kyaw Kyaw. Já o svůj záznam jsem přišel. Byl jsem příliš chamtivý, že jsem je sledoval. V té bílé košili a s černou taškou, to jsem já. Byl jsem blízko a viděl jsem, jak demonstranta hodili do náklaďáku. Běžel jsem k náklaďáku. Musel jsem to natočit! – Pak jsem slyšel, jak někdo vykřikl: – „Tamhle je kamera!“ To viděli mě. Dostali mě. Vzali mě do úřadu tajné policie na výslech. Kde jsem vzal tu kameru? Proč jsem to natáčel? Spousty otázek. Řekl jsem jim, že jsem si ji půjčil a byl jsem tam náhodou. Oni mi řekli: „Nevěříme ti, kameru i kazetu si necháme a ty můžeš jít.“ Ulevilo se mi, ale věděl jsem, že se nesmím nechat zmást. Proč mě pustili? Jen aby mohli sledovat, co udělám dál. Spolupracuji s někým? Jakým způsobem pracujeme? Všechny takové věci. Když jsem informoval ústředí naší organizace, odepsali mi: „V Barmě nejsi v bezpečí. Chceme, abys odjel do Thajska.“ Na jejich e-mail jsem ale neodpověděl. Jejich příkazy jsem ignoroval. Věděl, že k něčemu dojde. Když přijdu o tuto příležitost, na další budu čekat třeba 20 let. Stane se to jen párkrát za život. Dospěl jsem k rozhodnutí: „Ať se mi stane cokoli, jdu do toho!“ 28. srpna 2007 Kde teď jsi? Už jsi ji viděl? Jsem na zastávce. Myslím, že to je na druhé straně ulice. Kde jsi? Nemůžu tě v té tlačenici najít. Hej, už to vidím! Jsou přede mnou! Zdá se, že si přivedla pár přátel na ochranu. Po několika dnech jsem obdržel zprávu, že Su Su Nway, dobře známá svou statečností, hodlá uspořádat demonstraci. Když to vyjde, může demonstrace vyrůst do větších rozměrů. Proto ji musíme podpořit. Jako obvykle jsme se rozptýlili. Bez obav. Snímám to všechno. Takže to máme. Dávej si ale pozor. Je tu hromada agentů. Nemůžeme si o to dovolit přijít. Bojujeme za všechen lid! Přidejte se všichni! To jsou thugové! Thugové přijíždějí! Pokoušeli se ji chytit, ale lidé ji bránili. Byla to naše velká chvíle a jejich velká chyba, protože se před očima lidí dopustili mnoha brutalit, které jsme zdokumentovali. Vytáhněte ho! Chyťte ho! Pomozte mu! Vytáhněte ho ven! Ne, ne, parchanti! Natáčíme to a policie natáčí nás. Nahrávají mě a já nahrávám je. Takže v tu chvíli nemůžeme určit, kdo je kdo. Chyťte ji! Chyťte ji! Natáčíme všechno. Ukládáme do kamery. Taxikář říká: „Jo, mají velkou odvahu! Jsem za to rád! Jsem z toho nadšený! Šetřím peníze pro svou rodinu a až se něco začne dít, přidám se k demonstracím.“ Tohle není běžné. Dřív se nestávalo, že by někdo před cizími lidmi mluvil o politice. Ale tehdy jsme věděli, jaká by byla reakce. Ano, hnutí odporu je stále silnější. Tady stříháme materiál a odesíláme ho do Osla. O pár hodin později mi volal přítel a řekl mi, že se naše záběry vysílaly na CNN a BBC. Vysílaly se několikrát. Pořád dokola. Takové výrazy občanského nesouhlasu jsou v Barmě extrémně ojedinělé a jsou jasným protestem proti tamním krutým vojenským vládcům. Někteří tvrdí, že šlo o nejvážnější protest za více než 10 let. Demokratický hlas Barmy (DVB) využívá satelitních televizí a krátkovlnných vysílaček k šíření zpráv o protestech do celého světa a poprvé rovněž zpátky do Barmy. Na místě se pohybuje asi 30 reportérů v utajení. Filmují materiál a pašují jej ze země. Podstupují tím obrovské riziko. Bylo úžasné vidět naše záběry, jak oblétají svět. Poprvé jsem měl pocit, že naše práce je k něčemu. Ale také jsem věděl, že v Barmě už zůstat nemůžu. Tak jsem nakonec souhlasil, že na čas odjedu do Thajska. Chiang Mai, Thajsko začátek září 2007 Všichni se domníváme, že demonstrace budou pokračovat a lidé začínají projevovat odpor. A já budu zajišťovat šíření zpráv do světa. Nebyl jsem z toho tehdy příliš šťastný, že mám sedět v kanceláři, vyřizovat telefony, posílat e-maily do Barmy a organizovat lidi uvnitř. Chtěl jsem být v terénu. Ahoj. Dokud jsem tady, v Rangúnu pro tebe nic nezmůžu. Zůstanu měsíc. Pak se vrátím. Přihlašovací jméno: Heslo: Ale musel jsem tu být. Začal jsem s přípravami pro naše kameramany v Barmě. Uživatel burmarainbow je online. – Joshua: prosím zavolej mi – burmarainbow: dobře – Ahoj. – Čau, slyšíš mě? Jasně a zřetelně. Kolik tam máte kamer? Dohromady pět. Jak vypadá ta nová kancelář? Je tu klid a bezpečno. Co ten obchod naproti? V obchodě naproti jsou jenom dva starší lidé. Máme problém. Naše kamery jsou nespolehlivé. Už jsme je museli dvakrát opravovat. Nezatahuje se objektiv. Musíme se o ně dělit s jinou skupinou, jestli chceme být efektivní. – Vidíš dovnitř? – Ne, je to zakryté. Zaslechl jsi něco? Nějaké novinky? Počkej, vydrž. – Haló? – Tun Zaw má nějaké zprávy. – S kým to mluví? – Mniši. Je tu spousta mnichů. – Optám se svých lidí. – Haló. Mniši! Mniši se přidávají! Najednou se do akce zapojili mniši. Zavolal jsem vůdci mnichů, s nímž jsem se už dříve setkal. Dobrý den… Dobrý den, ctihodný mnichu. Nenazývejte mě mnichem. Říkejte mi Ko Myo. Dobře, dobře. Dali jsme generálům ultimátum. Když nebudou naše požadavky splněny a generálové nezareagují, jsme připraveni k akci. Budeme pochodovat po celé zemi. V Mandalaji, v Rangúnu. Celý svět se musí dozvědět, že mniši demonstrují. Jak to provedete? Už jsme si určili mnoho míst. Ale z bezpečnostních důvodů nemůžu říct, která to jsou. 18. září 2007 – Kde sakra jsou? – Někde by tu měli být. – Hele, tam! – Řidiči, zaplatíme! – Do háje, jdou pěkně rychle! – Pohni si, dělej! Co tu děláte s tou kamerou? Ctihodný, jsem reportér. Ne! Nadělá to jen problémy. Netočte to! – Jsme z DVB. – Jděte jinam! Ko Maung a Tun Tun se s mnichy snažili mluvit. Ale mniši je považovali za agenty zpravodajské služby. Chraňte je, chraňte je! Ale na ulici byli i skuteční agenti. A snažili se chytit naše reportéry. Mniši reportéry ubránili a skryli je do svých řad. Od té chvíle mohli naši lidé volně chodit s mnichy. Mohli jsme spolupracovat. Jeden protestant nezmůže na ulici mnoho, ale tady jich jsou tisíce. V Barmě je možná až 400 000 mnichů. Je to jediná síla v Barmě, které se armáda bojí. A vláda udělala opravdu velkou chybu. V jednom městě u Mandalaje zbili několik mnichů. V buddhistickém myšlení je to naprosto nepřípustné. Tudíž všichni byli rozhořčeni a mniši požadovali od vlády omluvu. Mniši tu nejsou od toho, aby zasahovali do politiky. Ale někdy, jestliže lidé trpí a hladoví, povstanou a podpoří je. Již se to stalo dříve, již před tisíci lety. Obrací své misky na almužnu dnem vzhůru. Od generálů již almužnu přijímat nebudou. Následovalo je jen málo běžných lidí. Lidé žijí ve strachu ze zbraní. – Desetitisíce mnichů! – Jenom stovka. Ne, podívej! Je jich strašně moc! Jen mniši dokáží učinit přítrž vládě. Netušíme, co bude dál. Tři dny se nestřílelo. – Nedovolí si střílet na mnichy. – Nikdy nevíš. Vláda je znepokojená. Musí se rozhodnout. Můžou tvrdě zakročit. Vláda může padnout. Lidé byli lační po našich záběrech. Přepnuli na Demokratický hlas Barmy. Čekali, co jim ukážeme. Mí lidé v Barmě pracovali s velkým zapálením. Také já byl plný energie. Novináři ze všech předních tiskových kanceláří čekali na náš materiál z Rangúnu. Již třetím dnem v Barmě protestují stovky mnichů poté, co výrazné zvýšení cen pohonných hmot vyvolalo vlnu občanské nespokojenosti. BBC získalo exkluzivní záběry. Protestovat v této zemi znamená riziko vězení a mučení. Ale v průběhu posledního měsíce se lidé po celé Barmě odvážili vyzvat na souboj jeden z nejtvrdších režimů na světě. Demonstrace probíhají pod vedením buddhistických mnichů, mocné síly zbožného národa. – Dobrý den. – Dobrý den. Ctihodný… Vy mniši děláte úžasnou věc. Lidé se začínají přidávat a hnutí odporu roste. Ano. Myslím, že se tento náboženský protest může změnit v politický. Co kdybychom vyzvali lidi, aby se připojili? Bylo by to přínosné? Myslím, že by to bylo velice užitečné. To je ale jen můj názor. Svoláme mimořádnou poradu, jak bychom to mohli zorganizovat. – Takže vydáte prohlášení? – Jistě! Chceme, aby se lidé zapojili. Zatím to bylo jen náboženské. Veřejnost to může zpolitizovat. To je skvělá zpráva. My, mladí mniši, kteří následujeme Buddhova učení, se musíme připojit. Nacvičíme si to. Já začnu, vy po mně. – Okamžité smíření! – Naše věc, naše věc! – Okamžité smíření! – Naše věc, naše věc! – Požadujeme dialog! – Naše věc, naše věc! Osvoboďte politické vězně i Aun Schan Su Ťij! – Slyšel jsi to? – Neuvěřitelné. Oni do toho opravdu jdou! Během demonstrace musíme být opatrní. Všichni musí být disciplinovaní. Vyjdeme východní branou a půjdeme ulicí Baham. Jeden z našich reportérů byl neustále v čele demonstrace, spolupracoval s vůdci mnichů. Jděte dál rovně a pak doleva, přidají se k vám další lidé. Navrhoval mnichům, kudy jít. Radil jim, kde získají největší podporu a kde se lidé připojí k demonstraci. Dobře, vyjdeme tedy raději severní branou. Všichni se prosím přesuňte k severní bráně! Nechť všichni lidé Východu, nechť všichni lidé vesmíru jsou osvobozeni! Osvobozeni od strachu, osvobozeni od vší strasti, osvobozeni od bídy. Nechť zavládne jim v srdcích mír. Nechť všichni lidé Východu, nechť všichni lidé vesmíru jsou osvobozeni! Osvobozeni od strachu, osvobozeni od vší strasti, osvobozeni od bídy. Nechť zavládne jim v srdcích mír. – Okamžité smíření! – Naše věc, naše věc! – Okamžité smíření! – Naše věc, naše věc! Natočte je, natočte je všechny! Je jich tolik! – Požadujeme dialog! – Naše věc, naše věc! Děláme to pro budoucí generace. – Haló? – Je to úžasný, kámo! – Kde teď jsi? – Právě prošli náměstím Yuzana. Kolik jich je? Tisíce? Desetitisíce! Tyhle záběry se ti budou líbit. Volají všechna ta hesla. – Teď je možné všechno! – Doufejme. – Osvoboďte Aun Schan Su Ťij! – Naše věc, naše věc! Požadavky mnichů jsou i našimi požadavky! – Můžeš zazoomovat dozadu? – Ten dav nemá konce! Obyčejní lidé. – Je to už 19 let. – Ano, čekali jsme 19 let. 19 let! – Tohle bude závěrečná bitva. – Ano, závěrečná bitva. Až 100 000 lidí se dnes vydalo do ulic Rangúnu. V posledních dnech protesty neustále nabývají na síle a zapálení. …vojenská diktatura… …tisíce demonstrantů… – Osvoboďte Aun Schan Su Ťij! – Naše věc, naše věc! Mniši se stali symbolem nesouhlasu opozice, klidně, trpělivě a pokojně odmítají vojenskou brutalitu, jsou nadějí pro změnu tváře Barmy. Miliony lidí sledují naše záběry. Naše síť je malá. Nemáme dostatek lidí. Musíme se spoléhat na levné kamerky. Točte to, točte to! Ale naše práce otřásla jak Barmánci, tak lidmi po celém světě. Skutečně se to stalo. Náš sen se uskutečnil. – Osvoboďte Aun Schan Su Ťij! – Naše věc, naše věc! Tleskejte! – Haló. – Slyšíš mě? Generálové musí zareagovat. Musí pustit Aun Schan Su Ťij. – To by bylo skvělé. – Je to jediná možnost, kámo. Američané jsou pobouřeni situací v Barmě, kde vojenská junta nastolila již 19 let trvající vládu strachu. Režim zadržuje více než 1 000 politických vězňů včetně Aun Schan Su Ťij. Známky touhy lidu po svobodě jsou přesto neklamné. …se zavázali, že svrhnou utlačovatelskou vojenskou vládu. Když naposledy někdo takhle odporoval generálům, armáda zabila 3 000 lidí. Co udělají tentokrát? – Osvoboďte Aun Schan Su Ťij! – Naše věc, naše věc! Odstranili zátarasy před domem Aun Schan Su Ťij! Kdo vydal rozkaz? Nevím. Nějaký místní velitel. Mniši a ostatní lidi tam jdou. Slyšíš to skandování? Ano, je to nádhera. Budeš to natáčet? Dochází mi baterie. Zkusím to natočit na telefon. Jo, musíš to nějak zaznamenat. Zadržovaná vůdkyně opozice Aun Schan Su Ťij se poprvé za mnoho let objevila před veřejností. Tisícům buddhistických mnichů bylo dovoleno projít policejními barikádami k jejímu domovu. Brečel jsem, když se mi doneslo, že mniši míří k domovu Aun Schan Su Ťij. Vyšla brankou a svými slzami vzdala mnichům úctu. Každý, kdo to tehdy viděl, plakal. A já také. Před monitorem počítače. Není to dobrá fotka. Vidíte na ní jen drobnou paní, ale nemohli jsme ji spatřit po dlouhou dobu. Je stále pod dozorem, v domácím vězení. Snažili se, aby na ni lidé zapomněli. Ale přesto stále zůstává v našich srdcích. Uvědomil jsem si, že je tato návštěva pro mnichy velmi nebezpečná. V 90. letech udělali generálové velkou chybu. Uspořádali volby a skoro všichni voliči hlasovali pro ni. Jako by díky ní lidé zapomněli na svůj strach. Generálové se zajisté děsí, že se to bude opakovat. Po tomhle začnou něco dělat. Mé domněnky byly pravdivé. Haló? Haló. Slyšíš mě? Ano, kde jsi? Jdeme ulicí směrem k domu Aun Schan Su Ťij. Setkala se znovu s mnichy? Tentokrát potřebujeme lepší záběry. – No… – Haló? K tomu už nedojde, kámo. Dnes ji střeží. – A sakra. – To není dobré. Je to přímo zlé. Obyvatelům Rangúnu: Shromažďování více jak pěti osob je zakázáno. Rozhodujícím okamžikem bylo, když vláda vyhlásila zákaz shromažďování více jak 5 osob v ulicích. Byl jsem z toho rozpačitý. Tu noc jsem nemohl spát Říkal jsem si: „Skončilo to?“ 26. září 2007 Dva. Tři. Čtyři. Pět. Šest! Výborně! Tady jdou další! Výborně! Když jsem toho dne uviděl vycházet mnichy i běžné lidi, cítil jsem, že nadešel čas našeho vítězství. Vyšli beze strachu. Ale stále jsme čekali, až se k lidem připojí armáda. Mnoho vojáků je na tom špatně. Nižší hodnosti a vojíni. Ale pro člověka z armády je neuposlechnutí rozkazu tím nejtěžším rozhodnutím. Vědí, že jejich generálové jsou velice krutí a nelítostní. Vědí to lépe než my. – Haló. – Jsem tady ve Šweitigoumu. Nahoře na plošině. – Všechny východy jsou uzavřené. – Dobře. Jak to vypadá? Je tu cítit napětí. Všichni čekají, že se něco stane. Zablokovali všechny přístupy, aby se tu nemohli kupit lidi. – Natáčíš to? – Jo, seshora. Mniši se snaží odejít, ale jsou obklíčeni. Vidím auto šéfa policie. – Chystají se někoho zatýkat? – Dva mniši vyjednávají. Vyjednávají? Je to hodně napjaté. Mniši sedí v podřepu před vojáky. – Nemohou ustoupit? – Ne, vojáci jim brání. Vojáci jdou k nim. Sleduj! Snaží se mnichy chytit. Trhají jim oblečení. Kopají do mnichů a strkají je do transportérů. Nevypínej kameru! Pořád toč! – Kolik jich mají? – V autech jich je 20. Někteří mniši se snaží utéct! Z transportérů? Používají vozíky, aby se kryli. Hodili tam slzný plyn! Vojáci postupují. Všude je kouř. Nic nevidím. – Střílejí? – Míří na ně. – Nic nevidím! – Sakra! Všude je kouř a holubi. Je to zlé. Ozvu se ti později. Mám natočeno dost. 15 minut. Hodně štěstí. Buď opatrný. Slyšel jsi to? Zmlátili je a zavlekli do transportérů. Mlátí mnichy! Dokonce i mnišky! Mniši utíkají, protože je policie bije. – Slyšel jsi mě? – Ano, slyšel. Občané, je načase, abyste se zbavili strachu! Vojáci v Barmě dnes rozháněli dav demonstrantů slzným plynem a varovnými výstřely. Podle zpráv byl zabit přinejmenším jeden buddhistický mnich zabit. Někteří mniši byli velmi nelítostně zbiti, a přesto se dnes sešlo přibližně stejné množství protestujících, i když jim to nějaký čas trvalo. V ulicích je výrazně cítit rozhořčení. Je to velice nebezpečný okamžik, protože pokud bezpečnostní složky tyto protesty dnes nezvládnou, existuje nebezpečí, že v následujících dnech zakročí bez ohledu na životy. Uklidněte se! Prosím, netleskejte! V ulicích Rangúnu dnes vidíme úžasné scény odporu. Prosím, všichni si sedněte! My mniši nebojujeme za své vlastní zájmy, nýbrž za zájmy lidu. Vyzývám vás, abyste šli s námi ruku v ruce. – Připojíte se k nám? – Ano! – Za lepší život lidu! – Naše věc, naše věc! – Za lepší život lidu! – Naše věc, naše věc! – Okamžité smíření! – Naše věc, naše věc! Nedokážeme režim svrhnout sami. Všichni lidé se musí zapojit. Proto vyzývám veřejnost, aby se s námi setkala zítra ve 12:00 u Šweitigoumu. Budeme pokračovat v demonstracích pod vedením mnichů. Obyvatelstvu Rangúnu je vydáno následující nařízení. Byl nařízen zákaz vycházení. Obyvatelé musí setrvat ve svých příbytcích mezi 21:00 a 5:00 v noci. – Haló? – Joshuo, včera večer to bylo zlé. – Proč, sestro, co se stalo? – Přišli do kláštera. – A? – Všechno rozbili. Vojáci bili a zatýkali mnichy. – Bylo slyšet, jak křičí. – Unikl některý z mnichů? Už to nevydržím. Prosím, pošli sem někoho, aby to natočil. Bez obav. Dozví se o tom celý svět. Odkud je tenhle návštěvník? Nechci podstupovat další riziko. – Jsem z DVB. – Aha, DVB. Projeli náklaďákem hlavní branou. A vrazili dovnitř. Jakmile byli uvnitř, zbili každého, koho viděli. Všechno rozmlátili. Svázali nás a přinutili nás kleknout. Kopali do nás, když jsme zvedli hlavu. – Kolik z vás odvedli? – Bylo tu 225 mnichů. My jsme všichni, kteří zbyli. Je nás asi 50. Poslal jsem na místo Kyaw Kyawa, aby tuto výpověď natočil. Když odešel z kláštera, viděl, jak vojáci vyrážejí na další razii. Vládní jednotky se vrátily, aby odvedli zbytek mnichů. Později jsme zjistili, že všichni zbylí mniši byli odvedeni. A nemáme ani ponětí, kde teď jsou. Parchanti! Kdo je dokáže zastavit? Už to nevydržím. To, co ti teď řeknu, ti může připadat kruté. – Do toho. – Lidé musí být zatýkáni. – Musí umírat. Mniši také. – To neříkej. Naše země je jiná než zbytek světa. Já politice nerozumím. Nechci vidět umírat mnichy, ani ostatní lidi. Už to nedokážu vydržet. Buď silná, má milá. 27. září 2007 – Shromažďují se u pagody. – Ano, pojďme na můstek. Ohromné! Mniši pořád protestují! Divím se jim, že se odvážili. Smrt je netrápí, že ne? Nechť všichni lidé Východu, nechť všichni lidé vesmíru jsou osvobozeni! Osvobozeni od strachu, osvobozeni od vší strasti, osvobozeni od bídy. Nechť zavládne jim v srdcích mír. Toto je varování! Toto nepovolené shromáždění musí být během 10 minut ukončeno, jinak bude přikročeno k fyzickému potlačení. Toto nepovolené shromáždění musí být během 10 minut ukončeno, jinak bude přikročeno k fyzickému potlačení. Tak je to tady! Bože můj! – Haló? – Slyšíš mě? Neslyším tě, je tu strašně lidí. Musel jsem utéct. Střílejí. Co se stalo? Když přijeli vojáci, natáčel jsem. Je tam hodně raněných? Nevím, ale jednoho chlapa bez okolků zastřelili. – Koho zastřelili? – Chlápka s kamerou. – Byl to někdo z našich? – Ne, vypadal na cizince. – Cizinec? – Nevím, ale mám to na kazetě. Určitě to nebyl Barmánec. Kdo tedy? Možná to máme z jiného úhlu. Měl bílé vlasy a světlou kůži. Určitě jsem ho viděl už předtím. Natáčel přímo přede mnou. – Číňan nebo možná Japonec. – Co měl na sobě? Měl bílou košili a khaki kraťasy. Tak to byl Japonec. – Opravdu zastřelili cizince? – Přímo před mojí kamerou. Z toho budou hlavní titulky. Svinskej kouř! Nemůžu to zabrat! Hajzlové! Nechte toho! Snažím se to natočit! Uhněte mi! – Slyšíš mě? – Jo, slyším tě. Dav jde ulicí Pazundaung. Je v něm čím dál víc lidí. Přidávají se z postranních uliček. Jejich počet ros… Haló? Haló? – Haló. – Ctihodný! Je to zlé… Mnoho mnichů bylo zatčeno. Nikdo neví, kde jsou. Proslýchá se, že jsou ve vězení. Musím uprchnout, abych mohl bojovat jindy. Takže už Vás nemohu kontaktovat? Můžete to zkusit, ale budu muset zmizet na venkov. Nejsem tu v bezpečí. Musím odejít. Telefon nezkoušejte. Dobrá, doufám, že se ještě uvidíme. Právě jsem se vrátil z centra, zastřelili novináře. Já vím, Aung Htum mi to řekl. Střílelo se ještě? Ano, všichni mniši jsou pryč, ale demonstruje ještě hodně studentů. Vy jste všichni v pořádku? Myslím, že jo. Ozval se ti Aung Htun? Ztratil jsem spojení. Myslím, že šel se studenty. Haló? Mluv! Slyšíš mě? Myslel jsem, že tě zavřeli. Co se ti stalo? Nechce se mi o tom mluvit. Dnes jsem dvakrát unikl smrti. Střílelo se taky v Tamwe. Musel jsem přelézt zeď, abych utekl. Snažil jsem se natočit víc, ale vojáci byli moc blízko. Neodvážil jsem se zvednout hlavu. Sakra! Viděl jsi, jestli někoho zabili? Natáčel jsem z úkrytu. Nemám z toho dobré pocity. Přímo přede mnou mlátili studenty. Nějaký kluk řval, že umře. To se těžko zapomíná. Byl jsem v šoku. To je všechno. – Dobře, dej si pauzu. – Dobře. Koncem září se ve mně začaly rodit myšlenky, že tohle je něco, co jsme již všichni dříve zažili. Mniši zmizeli. V ulicích zbyli jen studenti stejně jako v roce 1988. A vojenské transportéry je nahánějí po celém městě. Obkličují nás. Už jsou tady. – Musíme jít zpátky. – Ne, nesmíme ustoupit. Už nemůžeme projít. Už nemůžeme ustoupit. Vykročme tedy odvážně. I kdybychom měli zemřít. Nesmíme se rozdělit. Ti, kteří se nebojí smrti, ať jdou dopředu. Slepá ulička. Neutíkejte! Jestli máme zemřít, zemřeme. Schovejte se! Už jdou! Běžte výš! Modleme se! Modleme se, abychom zdolali náš strach ze smrti! Pojďte! Všichni rychle sem! K zemi! K zemi! Střílejí nahoru do schodiště! Hoďte je do auta. Do auta! Povstání skomíralo. V ulicích Rangúnu zbylo jen pár demonstrantů. V průběhu těchto partyzánských demonstrací odváděl Ko Maung velmi dobrou práci. Je jedním z památných bojovníků z roku 1988. Díky tomu znal způsob, jakým se chovají demonstranti. Naše věc! Naše věc! – Ahoj, Ko Maungu. Mluv… – Nahraj, co říkají! Kameru nemůžu použít! – Máš u sebe studenty? – Ano, rychle, je to poslední záběr! – Počkej… – Jdou sem vojáci! Máš to? Už to máš? – Dobrý, nahrávám. – Kdo bude mluvit s DVB? Rychle, rychle! Haló! Budeme pochodovat celým městem. Nenecháme toho! Slyšíte, co říkám? Budeme pokračovat v demonstracích. Ve dvou, ve čtyřech, dokud nezemřeme! Chyťte ho! Je to reportér! Takto se zabraňuje, aby pravda o masakru vyšla na světlo. Včera zastřelením japonského novináře, dnes odříznutím Internetu. Vládní jednotky útočí na lidi s kamerami a řvou: „To ty posíláš ty záběry ven?“ Ale záběry se ven dostaly. 29. září 2007 – Aung Tune? – Slyšíš mě? Dnes ráno v zátoce kousek odtud plavalo tělo mnicha. – Co to říkáš? – Mrtvý mnich. – Je tam ještě? – Určitě. Viděla ho spousta lidí. Mohl bys to jít natočit? Je to příliš blízko mého domu. Ale zeptám se někoho jiného. Můžeme mu věřit. Mnichy bili jenom před pár dny. Teď se objevují mrtvoly. Tohle je první. Koncem září to v Rangúnu vypadá jako ve válečné zóně. Na ulici po 20:00 nikdo není. Je to město. Ale je jako pustina. Ale naši lidé stále pracují. Od zahájení tvrdých protiopatření minulý týden se situace zhoršila. I přes informační blokádu se ven dostávají další záběry. Obdrželi jsme záběry od Demokratického hlasu Barmy, posledního média, které dokáže vynést informace do vnějšího světa. Z Barmy je odesílají přes satelit. Jinak bychom nevěděli, co se právě v Rangúnu děje. Trvá to moc dlouho. Ještě to není ani 1 MB. Víme, že tohle video bylo natočeno včera v Rangúnu. Dokazuje, že represe neustávají. Barmské úřady se snaží celou věc zmírňovat. Říkají, že protesty skončily. To však není pravda. Tady vidíme, že v Rangúnu je stále velmi živo. VLÁDNÍ TELEVIZE NÁRODNÍ ZPRÁVY RFA, VOA a BBC vysílají samé lži Varujeme veřejnost před vrahy na vlnách – RFA, VOA a BBC Sabotéři z RFA, VOA a BBC, dejte si pozor! Koncem září měli generálové zase vše pod kontrolou. Lidé od armády chytají kohokoli s kamerou. Musíme být velice opatrní. DVB jsou zvěř! VLÁDNÍ TISKOVÁ KONFERENCE Vedení v Oslu dostává zfalšované záběry od skupin operujících v zemi. Většinu zfalšovaných zpráv o nás vysílá právě DVB. Barmská vojenská vláda si uvědomuje, že DVB filmuje a předává všechen tento materiál mezinárodním agenturám. Proto se systematicky zaměřují na reportéry DVB. Celá naše síť se rozptýlila. Všichni cítili, že můžou být kdykoli zatčeni. Připravili jsme si však úkryty. – Myint Aungu, není ti nic? – Ne. Minulá noc byla nepěkná. Tajná policie bušila na všechny dveře. Naštěstí si mysleli, že můj byt je prázdný. Je to tu úplně šílené. Jedu do Mandalaje. Dobře, hodně štěstí. Haló, Ko Maungu! Haló? Haló? Stala se mi divná věc s Ko Maungem. Někdo zvedl jeho telefon, ale neozval se. Já vím. Už je pár hodin nezvěstný. – Co si o tom myslíš? – Nevypadá to dobře. – Dal by nám vědět. – Myslíš, že…? Ano, asi jsme o něj přišli. Haló? Joshuo, je to strašné. Obsadili naše hlavní sídlo! Cože? – Tun Zaw a Aung Win jsou pryč. – Myslíš jako zatčeni? Zatčeni. Celé jsem to viděl. Tajná policie byla všude. Tun Zaw na mě jenom zíral. Měl úplně bledý obličej. – Ale ne! – Dělal jsem, že ho neznám. – Můžeš se tam vrátit? – Ne, vyklízejí to tam. – Dneska nechoď domů. – Ne, zkusím varovat ostatní. Ano, rychle. A buď opatrný. – Budu se snažit. – Slib mi to, ano? V prosinci 2007 tajná policie odhalila hlavní sídlo Joshuovy sítě. Tři reportéři byli zatčeni a čeká je soud. Přepokládá se, že všichni budou odsouzeni na doživotí. Zbývající reportéři se skrývají a komunikace mezi nimi naprosto ustala. Joshua stojí před úkolem vybudovat novou síť od nuly. Natočte je, natočte je všechny! Je jich tolik! Je jich tolik! Bylo toho prostě příliš. Cítím se hna myaw tal. Jako by se něco rozbilo a už to nejde spravit. Ale budu pokračovat ve své práci, protože je to potřeba. Vrátím se do Barmy. Přejdu hory a uvidím, co zmůžu. Mezitím se běžní lidé po celé Barmě nechali inspirovat reportéry a dodávali světu informace. Velmi silný cyklón zasáhl Barmu, zemi řízenou vojenskou vládou. 50 % budov je poškozeno nebo zničeno. Nejvíce zasažená jsou města v deltě Irrawaddy. jižní Barma květen 2008 – Nahrává to? – Jo. Můžu se na něco zeptat? Nejsme od vlády. Kolik je tu kvůli bouři uprchlíků? Je tu 456 uprchlíků. Jak dlouho tu jsou? Dva dny. Nedostalo se nám patřičné pomoci. Spíme, kde se dá. Jste v pořádku? Jenom se snažíme přežít. Kopeme si úkryty.