Peníze jako dluh

„Někteří z největších amerických mužů ze sféry obchodu a výroby se něčeho bojí. Vědí, že kdesi existuje moc tak organizovaná, rafinovaná, bdělá, provázaná, kompletní, a vše prostupující, že by raději neměli příliš zvyšovat hlas, když ji odsuzují.“

-Woodrow Wilson, bývalý prezident USA

„Pokaždé a vždy, když bankéř vytvoří půjčku, je připsán nový bankovní úvěr – nový vklad – zbrusu nové peníze.“

-Graham F. Towers, guvernér Kanadské národní banky (1934-54)

„Proces, kterým banky vytvářejí peníze, je tak jednoduchý, že to rozum nebere.“

-John Kenneth Galbraith, ekonom

„Dejte mi možnost tisknout a ovládat peníze národa a nebude mě zajímat, kdo tvoří zákony.“

-Mayer Amschel Rothschild, bankéř

PENÍZE JAKO DLUH DLUH

Našemu životu kralují dvě velké záhady – láska a peníze. „Co je to láska?“ je otázka, která byla nekonečně prozkoumávána povídkami, písničkami, filmy a televizí. Ale to samé NELZE říci o otázce „CO JSOU PENÍZE?“. Není překvapením, že monetární teorie neinspirovala žádné velké filmy, nebyla ani zmíněna ve školách, které většina z nás navštěvovala. Pro většinu otázka „Odkud se berou peníze?“, vyvolává představu mincovny razící mince a bankovky. Většina z nás věří, že peníze vyrábí vláda. Je to pravda, ale jen do jisté míry. Tyto kovové a papírové symboly hodnoty, o kterých většinou uvažujeme jako o penězích, vskutku vyrábí innstituce federální vlády, zvaná mincovna. Ale převážná většina peněz mincovnou vytvářena není. Je každodenně vytvářena v obrovských množstvích soukromými korporacemi, známými jako banky. Většina z nás si myslí, že banky půjčují peníze, které jim byly svěřeny jejími vkladateli. Snadno představitelné, leč nepravdivé. Ve skutečnosti banky ty peníze, které půjčují, vytvářejí. Ne ze svých výdělků, ne z vložených peněz, ale přímo ze slibu vypůjčovatele je splatit. Podpis dlužníka na smlouvě o půjčce, je příslib splatit půjčku + úrok … anebo ztratit dům, auto či majetek, kterým ručí. To je pro dlužníka velký závazek. Co ten samý podpis žádá od banky? Banka vyčaruje číslo výše úvěru a prostě je připíše na dlužníkův účet. Zdá se vám to přitažené za vlasy? To jistě nemůže být pravda! Ale je. Na ukázku, jak tento zázrak moderního bankovnictví vznikl, zde je ten prostý příběh:

Příběh o zlatníkovi

Před dávnými časy, se rozličné množství všeho možného používalo jako peníze. Muselo to být přenosné a více lidí muselo věřit, že to může být později vyměněno za věci skutečné hodnoty jako jídlo, oblečení, přístřeší. Skořápky, zrna kakaa, hezké kamínky, dokonce pírek se užívalo jako peněz. Zlato a stříbro bylo přitažlivé, jemné a dobře se opracovávalo. Tak se některé kultury na tyto kovy staly experty. Zlatníci obchodovali mnohem snadněji vyráběním mincí, standardizovanými jednotkami těchto kovů, jejichž hmotnosti a ryzost byly zaručovány. K ochraně svého zlata potřeboval zlatník trezor. A brzy jeho spoluměšťané klepali na jeho dveře a chtěli si „najmout“ místo pro vlastní mince a cennosti. Zanedlouho zlatník pronajímal ve svém trezoru veškeré místo, z čehož měl menší příjem. Roky plynuly a zlatník přišel ke lstivému poznání – vkladatelé si jen vzácně přicházeli vybrat své zlato a nikdy nepřišli všichni najednou. To proto, že se šeky, které zlatník vypsal coby stvrzenky na zlato se obchodovalo na tržištích, jako by to bylo zlato samotné. Tyto papírové peníze byly mnohem pohodlnější než těžké mince a množství mohlo být jednoduše napsáno, namísto manuálního počítání po jedné u každé transakce. Mezitím zlatník získal další předmět podnikání – půjčoval své zlato a účtoval si z toho úrok. S tím, jak začaly být pohodlné papírové peníze přijímány, vypůjčovatelé začali požadovat úvěry v těchto šecích namísto skutečného kovu. Jak průmysl expandoval, víc a víc lidí žádalo od bankéře půjčky. To vnuklo zlatníkovi ještě lepší nápad. Věděl, že velmi málo jeho věřitelů si vybralo své skutečné zlato. Tak si spočítal, že množství svých šeků může odpoutat od množství zlata jeho vkladatelů. A rozdíl bude jeho. Dokud budou půjčky spláceny, vkladatelé nemohou na nic a o nic přijít. A zlatník, teď už více bankéř než řemeslník, utrží mnohem větší zisk, než kdyby půjčoval jen vlastní zlato. Roky si zlatník tajně užíval ucházející výnosy z úroků na vkladech ostatních. Nyní coby přední půjčovatel byl čím dál tím bohatší, než ostatní měšťané a chlubil se tím. I rostla podezření, že utrácel peníze svých vkladatelů. Ti hrozili, že si vyberou veškeré své zlato, pokud zlatník nevysvětlí původ svého nově nabytého bohatství. Oproti tomu, co by se dalo očekávat, pro zlatníka to nebyla žádná katastrofa. I přes faleš vlastní těmto machinacím, jeho myšlenka zafungovala. Zlatníkovi vkladatelé nic neztratili. Všechno jejich zlato bylo bezpečně ve zlatníkově trezoru. Spíš než vybrat si své zlato, vkladatelé po zlatníkovi (nyní jejich bankéři) žádali, aby jim dával podíl ze svého zisku z úroků. A to byl počátek bankovnictví. Bankéř platil nízké úroky z vkladů peněz jiných lidí, a tyto peníze poté půjčoval za vyšší úrok. Rozdíl pokryl náklady na chod bankovních operací a svůj zisk. Logika tohoto systému byla prostá a zdála se být rozumným řešením pro uspokojení poptávky po úvěru. Nicméně toto NENÍ způsob, jak fungují banky dnes. Náš zlatník/bankéř nebyl spokojen s výnosem po sdílení úroků s jeho vkladateli. A poptávka po úvěru rychle rostla, s tím, jak Evropané expandovali do zbytku světa. Jeho půjčky byly omezeny – množstvím zlata, které jeho vkladatelé měli v jeho trezoru. Tehdy dostal ještě troufalejší nápad. Vzhledem k tomu, že nikdo kromě něj nevěděl, co je ve skutečnosti v jeho trezoru, mohl vypsat šeky dokonce i na to, co v něm nebylo! Dokud nepřijdou všichni věřitelé najednou k jeho trezoru a nebudou požadovat skutečné zlato, jak by to mohl někdo zjistit? Toto nové kouzlo fungovalo velmi dobře a bankéř velice zbohatl z úroků ze zlata. Které neexistovalo! Myšlence, že by bankéř prostě vytvářel peníze z ničeho, bylo tak pobuřující uvěřit, že myšlenka na podvod lidem dlouho nedošla. Ale moc vytvářet peníze stoupla bankéři do hlavy (jak si jistě dokážete představit). A časem míra bankéřových půjček a okázalého bohatství znovu vzbudila podezření. Někteří vypůjčovatelé začali opět vyžadovat zlato místo jeho papírové reprezentace. Spustilly se fámy. Najednou se několik bohatých věřitelů ukázalo, aby si vybrali své zlato. Spadla klec. Dav věřitelů zaplavil ulici před zavřenými dveřmi banky. Běda, bankéř neměl dost zlata a stříbra, kterými by vyplatil papírky, které jim předtím vystavil. Tomu se říká „run na banku“. A toho se každý bankéř děsí. Tento jev zruinuje konkrétní banku a nepřekvapuje, že to ničí důvěru ke všem bankéřům. Bylo by čestné tyto praktiky vytváření peněz z ničeho postavit mimo zákon. Ale rozsáhlé množství peněz, které bankéři nabízeli a doposud nabízejí, se stalo podstatou v úspěchu evropské obchodní expanze. A tak se místo toho tyto praktiky legalizovaly. Bankéři souhlasili, že budou dodržovat poměr mezi skutečnými a fiktivními penězi, které mohou půjčit. Tento limit však stále byl mnohem vyšší, než množství zlata a stříbra v trezoru. Brzy se ustálil na 9 fiktivních dolarů k jednomu skutečnému dolaru ve zlatě. Tyto regulace byly vynucovány namátkovými inspekcemi. Též bylo dohodnuto, že v případě „runu na banky“ (masovému vybírání) centrální banky podpoří v případě naléhavosti ty místní „zlatou infuzí“. A jen v případě příliš mnoha „runů“ pak by bublina bankéřských úvěrů splaskla a celý systém by zkolaboval. Peněžní systém dnes v průběhu let se podíl systému částečných rezerv – a jeho integrovaná síť bank, krytá centrální bankou, stal dominantním peněžním systémem světa. Současně se podíl zlata, kryjícího peníze z dluhu, postupně zmenšil na nic. Základní podstata peněz se změnila. (Peníze reprezentují hodnotu -> dluh) V minulosti byl papírový dolar stvrzenka, která mohla být vyměněna za stanovenou hmotnost zlata či stříbra. V současnosti může papírový nebo digitální dolar být směněn pouze za jiný takový dolar. V minulosti existoval soukromě vytvořený bankovní kredit pouze ve formě soukromých bankovek těchto bank, které měli lidé možnost odmítnout tak jako dnes máme možnost odmítnout něčí soukromý šek. V současnosti jsou peníze vytvořené soukromými bankami legálně převoditelné na vládou vydávanou „fiat“ měnu. Dolary, Kanadské dolary a libry – to si ze zvyku představujeme pod pojmem ‚peníze‘. Fiat měna jsou peníze vytvořené vládním nařízením nebo vyhláškou a vyhláška o zákonném platidlu deklaruje, že občané musí přijmout fiat měnu jako platbu za dluh, jinak soudy odmítnou dluh vymáhat. A teď je otázka – jestliže jak vlády, tak banky mohou jen tak vytvářet peníze, kolik peněz pak existuje? V minulosti bylo celkové množství existujících peněz limitováno skutečným množstvím nějaké fyzické komodity, která plnila funkci peněz. Například, aby mohlo být vytvořeno více zlatých nebo stříbrných peněz, muselo být více zlata či stříbra objeveno a vykopáno ze země. V současnosti jsou peníze doslova vytvářeny coby dluh. Nové peníze se vytvoří, jakmile si někdo vezme od banky půjčku. Ve výsledku má celkové množství peněz, které mohou být vytvořeny, jen jednu skutečnou mez – celkovou úroveň dluhu. Vlády na vytváření nových peněz uvalují další zákonem stanovenou mez, tím, že si vynucují dodržování pravidel, zvaných „Požadavky Částečných Rezerv“. V podstatě se tyto povinné požadavky libovolně různí podle dané země a doby. Dříve bylo obvyklé, že banky musely mít v trezoru alespoň 1 skutečný dolar ve zlatě na 10 dolarů hodnoty dluhu, který vytvořily. Dnes se požadavek poměru nově vytvořených peněz neuplatňuje k penězům ve zlatě, ale uplatňuje se poměr nových peněz ve formě dluhu k již existujícím penězům (vzniklých také formou dluhu). Dnes se bankovní rezervy skládají z množství vládou vytisknuté hotovosti plus množstvím již existujících peněz nebo ekvivalentu, který banka uložila v centrální bance vytvořených na dluh, které má banka uložené (naše vklady jsou vlastně půjčky bance). Abychom to jednoduše ilustrovali, představme si, že nová banka právě začala a ještě nemá žádné vkladatele. Bankovní investoři provedli rezervní vklad ve výši 1111,12 dolarů ve formě již existujících peněz v centrální bance a požadovaný rezervní poměr je 9:1.

První krok:

Dveře se otevřou a banka přivítá svého prvního zákazníka, který si chce půjčit. Potřebuje 10 tisíc dolarů, aby si mohl koupit auto. Při rezervním poměru 9:1 ustanovená rezerva u centrální banky, známá jako high-powered money, dovoluje legálně vykouzlit devítinásobek – 10 000$ – na základě slibu vypůjčovatele dluh splatit. Těchto 10 tisíc $ se odnikud nepřevádí – jsou to zbrusu nové peníze, jednoduše vyťukané na dlužníkův účet coby bankovní úvěr. Dlužník pak na základě tohoto úvěru vypíše šek, aby si koupil použité auto.

Krok 2:

Prodejce následně uloží oněch nově vytvořených 10 tisíc dolarů do své banky. Na rozdíl od „high-powered money“, uložené u centrální banky, nemohou být tyto nově vytvořené peníze násobeny devíti, místo toho jsou vyděleny devíti. Při poměru 9:1 může být vytvořen nový úvěr ve výši 9 tisíc dolarů (na základě vkladu 10 tisíc dolarů).

Krok 3:

Pokud těchto 9 tisíc dolarů je uloženo třetí stranou, ve stejné bance, která je vytvořila, či jiné, stanou se legálním základem pro třetí emitované peníze banky – v tomto případě v hodnotě 8100 dolarů. Jako jedna z oněch ruských matrjošek, kde každá z nich uvnitř skrývá o trochu menší, obsahuje každý nový vklad potenciál o trochu menšího úvěru v klesající posloupnosti. A teď, pokud vytvořené peníze nejsou uloženy do banky, proces se zastaví. To je ta nepředpovídatelná část mechanismu vytváření peněz. Ale pravděpodobnější je, že v každém kroku nové peníze do banky vloženy budou, a proces rezervního poměru se může znovu a znovu opakovat, dokud nebude uvnitř bankovního systému vytvořeno téměř 100 tisíc zbrusu nových dolarů. Všechny tyto nové peníze byly zcela vytvořeny z dluhu. celý tento proces byl legalizován původním rezervním vkladem pouze 1111,12 dolarů, které stále leží netknuty v centrální bance. Co víc knihy každé banky v tomto důmyslném řetězu musejí ukazovat, že má o 10 % víc na vkladu než na půjčkách. To dává bankám podnět k honbě za vklady, aby byla schopna poskytovat úvěry. Podporuje to obecně vnímaný, ale zcestný dojem, že úvěry pocházejí z vkladů. (jsme obelháváni?) Pokud není celý řetěz úvěrů uložen ve stejné bance, nikdo nemůže říci, že každá banka rozmnoží svá původní deposita téměř 90x, tak, že generujebankovní úvěr z ničeho. Tedy: bankovní systém je uzavřená smyčka. Bankovní úvěr vytvořený v jedné bance se stává vkladem v bance jiné, a naopak. V teoretickém světě dokonale stejných transakcí, by konečný efekt byl přesně tentýž, jakoby se celý tento proces odehrál v jedné bance. Tj. původní bankovní rezervní vklad v centrální bance, ve výši 1111 dolarů umožňuje v konečném efektu vybírat úroky až ze 100 tisíc dolarů, které ona banka nikdy neměla. (Banky půjčují peníze, které nemají!) Pokud to zní směšně, zkuste toto: V posledních desetiletích, v důsledku neustálého lobbování bank, zmizely v některých zemích požadavky rezervních vkladů v národních centrálních bankách a skutečné rezervní poměry jsou mnohem vyšší než 9:1. Pro některé typy účtů jsou běžné poměry 20:1 či 30:1. (v některých případech žádné rezervní vklady) A v poslední době, používáním poplatků z úvěru za účelem zvýšení požadované rezervy od půjčovatele, našly teď banky způsob, jak obejít požadované rezervní meze docela. Takže, zatímco pravidla jsou složitá, skutečnost viděná selským rozumem je zcela jednoduchá: Banky mohou vytvořit tolik peněz, kolik si můžeme půjčit. Každý podvědomě ví, že banky nepůjčují peníze. Když si vybíráte úspory z účtu, banka vám neřekne, že nemůžete, protože ty peníze půjčila někomu jinému. -Mark Mansfield, ekonom a spisovatel. Navzdory do zblbnotí opakovaným záběrům ze státní mincovny, peníze vytvořené vládou typicky představují méně než 5 % peněz v oběhu. Víc než 95 % z dnes existujících peněz bylo vytvořeno někým, kdo se zadlužil u banky. Co víc, tento bankovní kredit vzniká a zaniká v obrovských objemech každý den, s tím, jak jsou vystavovány úvěry nové, či ty staré spláceny. (Úvěr navyšuje půjčky, které snižují splátky.) Obávám se, že běžnému občanovi by se nelíbilo, říci mu, že banky mohou vytvářet a vytvářejí peníze. …A ti, kteří ovládají peníze národa, řídí politiku vlád, a ve svých prázdných rukou drží osud lidí. -Reginald McKenna, bývalý předseda představenstva Midlands Bank of England. Banky mohou tento peněžní systém praktikovat pouze v aktivní spolupráci s vládou. Za prvé, vlády prosadí zákony o zákonné měně, a tím nás donutí užívat zákonné platidlo. Za druhé, vlády umožní platit soukromé úvěry v této vládní měně. Za třetí, vládní soudy vymáhají dluhy. A na konec vlády prosadí zákony na ochranu funkce a věrohodnosti peněžních systémů vůči veřejnosti, aniž by ji informovaly, odkud skutečně tyto peníze pocházejí. (peněžní teorie se učit nebude) Jednoduchá pravda je, že když podepíšeme tečkovanou řádku na úvěrové nebo hypoteční smlouvě, stvrdíme podpisem příslib platby, ručíme majetkem, který propadne, pokud nebudeme splácet, je jediná hodnotná věc, která figuruje v této transakci. Pro kohokoli, kdo věří, že dostojíme našemu slibu, jsou tento úvěr nebo hypotéka … nyní přenositelné, směnitelné a prodejné (cenné) papíry. Reprezentuje hodnotu a tím je formou peněz. Tyto peníze, půjčovatel vydává za tzv. úvěr dané banky. Úvěr ve skutečném světě znamená, že ten, kdo půjčuje, musí mít něco k půjčení. Potřebujete-li kladivo, pak můj slib, že poskytnu kladivo, které nemám, vám asi moc nepomůže. Ale v umělém světě peněz, je slibu bank, že splatí peníze, které nemají, umožněno, aby byl předáván coby peníze. A jako takový ho přijímáme. A proto je nyní národní oběživo dáno na milost úvěrových transakcí bank, které nepůjčují peníze ale slib, že dodají peníze, které nemají. -Irving Fisher, ekonom a spisovatel Když půjčovatel podepíše příslib placení dluhu, banka tuto transakci provede tím, že pár ťuknutími do počítače vytvoří odpovídající dluh banky vypůjčovateli. Ale z pohledu vypůjčovatele se z toho stávají půjčené peníze na jeho účtu, a protože vláda dovoluje. aby se tento bankovní dluh vůči vypůjčovateli přeměnil na zákonnou měnu, každý ho musí přijímat coby peníze. A znovu, základní pravda je velmi jednoduchá: Bez dokumentu, který vypůjčovatel podepsal, by bankéř neměl co půjčit. Ptali jste se někdy, jak by kdokoli (vláda, korporace, menší firmy, rodiny) mohly být současně zadluženy tak astronomickými sumami? Už jste někdy vyslovili pochybnost o tom, jak vůbec může být tolik peněz k půjčení? Teď to víte: nejsou. Banky peníze nepůjčují, prostě je vytvářejí – z dluhu. A protože dluh je potenciálně neozmezený, to samé platí pro dodávky peněz. A jak se ukáže, platí to i obráceně. (žádný dluh – žádné peníze) Není ohromující, že navzdory neuvěřitelnému bohatství zdrojů, inovace a produktivity, … které nás obklopují, téměř všichni z nás: od vlád, přes společnosti po jednotlivce, jsme těžce zadluženi bankéřům. Kdyby se jen lidé zastavili a zamysleli, jak je to možné? Jak je možné, že lidé, kteří vlastně vytvářejí veškeré skutečné bohatství světa, … jsou zadluženi těm, kteří pouze půjčují peníze, které to bohatství jen reprezentují?!! Ještě úžasnější je, že jakmile si uvědomíme, že peníze jsou opravdu dluh, … dojde nám, že kdyby neexistoval žádný dluh, neexistovaly by žádné peníze! Toť náš peněžní systém: kdyby v našich penězích nebyl dluh, nebylo by peněz. -Marriner S. Eccles, guvernér FEDu Je-li to pro vás novinka, pak nejste sami. Většina lidí si představuje, že kdyby byly všechny dluhy splaceny, stav ekonomiky by se zlepšil. To je určitě pravda na úrovni jednotlivce. S tím, jak máme více peněz k utrácení, když jsou naše splátky úvěrů dokončeny, myslíme si, že kdyby se každý zbavil dluhů, bylo by obecně víc peněz na utrácení. Ale pravdou je přesný opak. Nebyly by vůbec žádné peníze. Jsme zcela závislí na neustále obnovovaných bankovních úvěrech, aby vůbec mohly existovat nějaké peníze. Žádné úvěry = žádné peníze. Což je, co se stalo během velké hospodářské krize. Dodávka peněz se drasticky snížila, jak vyschla poptávka po úvěrech. Je to šokující. Jsme zcela závislí na komerčních bankách. Někdo si musí půjčit každý dolar, který máme v oběhu, v hotovosti nebo úvěru. Pokud banky vytvářejí hojnost umělých peněz, prosperujeme; pokud ne, hladovíme. Jsme absolutně bez trvalého peněžního systému. Když o tom získá někdo kompletní obrázek, je tragická absurdita naší situace beznaděje téměř neuvěřitelná, ale tak to je. -Robert H. Hemphill, kreditní manažer FEDu v Atlantě ve státu Georgia Neustálý dluh A to není vše; banky vytvářejí pouze hlavní úvěr – nevytvářejí peníze pro splácení úroků. Odkud přicházejí úroky? Jediné místo, kde dlužníci mohou získat peníze na splacení úroků, je celková nabídka peněz v ekonomice. Ale téměř veškerá tato nabídka peněz byla vytvořena tím samým způsobem – jako bankovní úvěr, který musí být splacen, větším množstvím peněz, než bylo vytvořeno! A tak jsou ostatní vypůjčovatelé v té samé situaci, horečně se snažící získat peníze, které potřebují ke splacení jak dluhu tak úroků z celkového „bazénu“ peněz, který obsahuje jen onen dluh. Je jasné, že je to nemožné, aby dluh i úroky splatil každý, protože peníze na úroky neexistují. Může to být vyjádřeno jednoduchým vzorcem: dluh/(dluh+úroky) x 100(%) lidí splatí úroky/(dluh+úroky) x 100(%) lidí zkrachuje Velkým problémem je, že u dlouhodobých úvěrů úroky mnohonásobně převyšují původní dlužnou částku. A tak, pokud nebude vytvořeno mnoho peněz navíc k zaplacení úroků, bude to znamenat.. ..velký poměr krachů/exekucí a nefungující ekonomiku. K udržování fungující společnosti je třeba, aby množství krachů bylo nízké. A aby se toho dosáhlo, musí být vytvořeno více a více peněz z dluhu, aby se uspokojily dnešní nároky na peníze na splacení předchozích dluhů. Ale samozřejmě toto celkový dluh zvyšuje. A znamená to, nakonec musí být splaceny větší úroky, což vyúsťuje v stále se stupňující spirálu celkové zadluženosti, ze které není úniku. Dlužné peníze / Vytvořené peníze Je to jen časová prodleva mezi vytvořením peněz jako nových úvěrů a jejich splacením která zabraňuje celkovému nedostatku peněz dohonit a zbankrotovat celý systém. Nicméně, s tím, jak nenažrané bankovní monstrum úvěru přibývá na váze, potřeba vytvořit víc a víc peněz z dluhu na splacení dluhů se stává stále urgentnější. Proč jsou úroky tak malé? Proč dostáváme poštou nevyžádané kreditní karty? Proč americká vláda utrácí víc, než kdykoli předtím? Mohl by to být stav před kolapsem celého peněžního systému? Rozumně uvažující člověk se musí ptát: copak to může jít donekonečna? Není kolaps nevyhnutelný? Jedna věc, kterou bychom si ohledně našeho bankovního systému částečné rezervy měli uvědomit, že (podobně jako ve hře na obsazování židlí) dokud hraje hudba, zatím nikdo neprohrál. -Andrew Gause, historik peněz Peníze usnadňují výrobu a obchod. Čím víc se objem peněz zvyšuje (inflace), tím úměrně klesá cena peněz, pokud objem výroby a obchodu v reálném světě neroste stejným tempem, aby to vyrovnal. Navíc když slyšíme, že ekonomika roste 3% ročně, zní to jako konstantní růst. Ale není. Letošních 3% růstu je více zboží a služeb oproti loňským 3 %, protože z loňska je základ o ona 3 % vyšší. Místo rovné čáry, jak to ze slov vypadá, je to ve skutečnosti exponenciální křivka, která se stává stále příkřejší. Problém, že neustálý růst skutečné ekonomiky vyžaduje neustále se stupňující potřebu (přírodních) zdrojů skutečného světa a energie. Pořád víc a víc věcí z přírodních zdrojů se musí každý rok změnit v odpad, navždy Jen proto, aby tento systém nezkolaboval. Každý, kdo věří, že exponenciální růst může pokračovat do nekonečna, je buď blázen, nebo ekonom. -Kenneth Boulding, ekonom Co můžeme s touto děsivou situací dělat? Především potřebujeme velice odlišný koncept peněz. Snad je na čase, aby více lidí položilo sobě a svým vládám 4 jednoduché otázky: Po celém světě si vlády půjčují peníze ze soukromých bank. Vládní dluh je hlavní složka celkového dluhu. A splácení tohoto dluhu bere velký žvanec z našich daní. Nyní již víme, že banky jednoduše vytvářejí peníze, které půjčují. A vlády jim k tomu dávají svolení. Takže otázka č. 1 je: Proč si vlády vybraly půjčovat peníze ze skoukromých bank s úrokem, když by si všechny peníze, co potřebují, mohly vytvořit samy a bez úroku? A otázka č. 2 je: Proč vůbec vytvářet peníze jako dluh? Proč nevytvářet peníze, které obíhají trvale, a nepotřebují být neustále znovupůjčovány s úrokem, aby mohly vůbec existovat? Otázka č. 3: Jak může být peněžní systém, závislý na neustále se zvyšujícím růstu, použit k vybudování udržitelné ekonomiky? Není snad logické, že neustále se zrychlující růst a trvalá udržitelnost nejsou slučitelné? A nakonec: Co na našem současném systému jej dělá zcela závislým na neustálém růstu? Co je potřeba změnit, abychom umožnili vytvořit trvale udržitelnou ekonomiku? LICHVA Kdysi bylo účtování si poplatku za půjčku nazýváno lichvou, ta byla předmětem vážných trestů včetně trestu smrti. Každé hlavní náboženství lichvu zapovědělo. Většina argumentů proti praktikování lichvy bylo morálních. Mělo se za to, že jediný legitimní účel peněz je usnadnit výměnu skutečného zboží a služeb. Na jakoukoli formu vydělávání peněz z vlastnění peněz bylo nahlíženo jako na parazitování nebo zlodějinu. Nicméně, s tím, jak se potřeba peněz v podnikání zvyšovala, … morálka nakonec ustoupila argumentu, že půjčování s sebou nese risk a ztrátu příležitosti věřitele a tudíž snaha vydělávat si na půjčování je oprávněná. dnes jsou tyto představy zastaralé – dnes je myšlenka vydělávat peníze z peněz brána jako věc, o kterou je vhodno usilovat. proč pracovat, když lze za sebe nechat pracovat peníze? (to vše jsem zmáknul, aniž bych vytvořil jedinou hodnotnou věc) Nicméně, ve snaze vidět trvale udržitelnou budoucnost, je velmi jasné, že účtování úroků je jak morální tak praktický problém. Představte si společnost a ekonomiku, která může přetrvávat staletí, protože místo plundrování svých hlavních zásob energie se omezí na výnos z dnešku nevytěží se víc dřeva, než za stejnou dobu vyroste, veškerá energie je obnovitelná – sluneční, gravitační, geotermální, magnetická a jakákoli další, kterou objevíme. Tato společnost žije v mezích svých neobnovitelných zdrojů tím, že všechno znovupoužívá a recykluje. … a populace se pouze obnovuje. Taková společnost nemůže nikdy fungovat, pokud bude používat peněžní systém naprosto závislý na neustále se zrychlujícím růstu. Stabilní ekonomika by potřebovala nabídku peněz alespoň schopnou zůstat stabilní, aniž by zkolabovala. Řekněme, že celkový objem této stabilní nabídky peněz reprezentuje tento větší kruh. Předpokládejme též, že všechny peníze, které věřitelé půjčují, musí existovat. (žádné vytváření peněz jako dluh) Kdyby v tomto systému někteří lidé začali systematicky půjčovat peníze za úrok, jejich podíl na nabídce peněz bude růst. Pokud budou neustále za úrok půjčovat všechny peníze, které jim kdo splatí, co je nevyhnutelný výsledek? Nezáleží, jestli je to zlato, zákonné platidlo založené na dluhu. Nakonec budou mít věřitelé veškeré peníze. A poté, co budou na všechno vyhlášeny bankroty a exekuce, dostanou i skutečný majetek. Tento hlavní problém by se vyřešil pouze, kdyby bylo postupné půjčování za úrok rovnoměrně distribuováno mezi populaci. Těžké zdanění bankovních zisků by tohoto cíle mohlo dosáhnout. Ale potom: proč by banky chtěly podnikat? Kdybychom se vůbec měli osvobodit ze současné situace, mohli bychom si představit, že by banky fungovaly jako nezisková služba společnosti a rozdělovaly své tržby z úroků jako univerzální občanská dividenda; anebo by půjčovaly zcela bez úroků. Dosud nikdo -s použitím logiky a rozumu- nedokázal obhájit, proč si federální vláda půjčuje své vlastní peníze… Věřím, že nadejde čas, kdy lidé budou žádat, aby se to změnilo. Věřím, že v této zemi nadejte čas, kdy mě a ostatní spjaté s Kongresem obviní, že tu nic nedělajíc sedíme a necháváme pokračovat tento idiotský systém. -Wright Patman, demokratický kongresman 1928-76, člen výboru přes bankovnictví a finance 1963-75 Měníme tento systém Pokud je to základní podstata tohoto systému, která způsobuje problémy, nemohou být tyto problémy nikdy vyřešeny jeho pouhým seřízením. Systém jako celek musí být vyměněn. (Ať to seřídím jakkoli, pokaždé to udělá tu samou věc) Mnoho monetárních kritiků volají po návratu peněz založených na zlatě; (nejčestnější peníze=zlato) tvrdí, že zlato má dlouhou historii odpovědnosti. Ignorují to, že zlato může být předmětem mnoha podvodů, „holení“ mincí, ředění olovem, „vyprodání“ trhu- vše z toho bylo hojně praktikováno ve starověkém Římě a přispělo k jeho pádu. Někteří obhajují stříbro, že je hojnější a tak méně náchylné k „vyprodání trhu“. Mnoho zpochybňuje, proč se vůbec vracet k drahým kovům. Nikdo se nechce vracet k nošení těžkých pytlů peněz k nakupování. Je jisté, že peníze ve formě papírové, digitální, plastové či spíše s biometrickou identitou budou skutečným … médiem obchodu, se stejným potenciálem vytvoření bezmezného množství peněz ve formě dluhu, jaké máme dnes. Navíc, pokud se zlato stane výhradním zdrojem peněz, ti, kteří nemají zlato, najednou pozbydou peněz. Jiní obhájci peněžní reformy shrnují, že chamtivost a nečestnost jsou hlavními problémy a shodují se v tom, že mohou být lepší způsoby k vytvoření čestného a rovnostářského peněžního systému, spíš než se vracet ke stříbru či zlatu. Vynalézavé hlavy navrhly různé alternativní způsoby, jak vytvářet peníze. Mnoho soukromých výměnných systémů vytvářejí peníze coby dluh – stejně jako banky – … ale dělají to otevřeně a aniž by si účtovaly úroky. příklad je výměnný systém, kde peníze jsou vyjádřeny v hodinách práce, každá práce je hodnocena rovnocenně a též vyjadřena v dolarech, což umožňuje položit rovnítko mezi určitou dobou práce a množstvím zboží. Tento druh peněžního systému může rozběhnout kdokoli, … kdo umí navrhnout způsob účtování a najít ochotné a důvěryhodné spoluúčastníky. Rozběhnutí lokálního výměnného systému, byť by mělo být nepatrné užití dnes, je prozíravé protikrizové opatření pro jakoukoli komunitu. Peněžní reforma, stejně jako volební reforma, je velké téma, které vyžaduje ochotu ke změně a myšlení z širšího úhlu pohledu, … Stejně tak cesta k peněžní i volební reformě bude trnitá, protože stojí proti zájmům enormně mocných, kteří mají prospěch z tohoto existujícího systému a udělají vše proto, aby si svoje výhody uchovali. Teď, když vidíme, že peníze jsou jenom nápad, a ve skutečnosti peníze mohou být čímkoli je uděláme, tady je jeden jednoduchý peněžní koncept, který stojí za úvahu. (-symbolický -komodita -stvrzenka na komoditu -stvrzenka padělaná -fiat měna -bankovní peníze -dluh/slib) Tento systém je založen na systémech, které se osvědčily v minulosti v Anglii a Americe – … systémy, které byly podkopány a zničeny zlatníky/bankéři a jejich systémem řástečné rezervy. (-ta bezúročná měna musí být zničena) (-pokud se to provalí mezi lidi, -tak budem bez práce) Pro vytvoření ekonomiky založené na trvale bezúročných penězích, mohou být peníze prostě vytvořeny a investovány do ekonomiky vládou, pokud možno v podobě dlouhotrvající infrastruktury, která ekonomiku usnadňuje/zprostředkovává, jako jsou silnice, koleje, mosty, přístavy a veřejná tržiště. … Tyto peníze nebudou vytvářeny jako dluh ale jako hodnota. Hodnota ve formě čehokoli, co na ni bude vynaloženo. Kdyby tyto peníze zprostředkovávaly rovnoměrně rozdělený růst obchodu, který by požadoval jejich používání, pak by za žádných podmínek nezpůsobovaly inflaci. Pokud by vládní utrácení způsobovalo inflaci, byly by k dispozici dvě akce: Inflace má vlastně podstatu pevné daně z peněz – Zda se hodnota peněz sníží o 20 % nebo těch 20 % od nás vybere vláda – má to stejný efekt na naši kupní sílu. Takto viděno, může být „inflace“ formou zdanění politicky přijatelná, bude-li drženo v mezích a výnos dobře investován. Nebo, by vláda mohla bojovat proti inflaci výběrem peněz na daních, a ty pak stáhnout z oběhu, … čímž sníží nabídku peněz a obnoví jejich hodnotu. Pro kontrolu deflace, což je jev padajících mezd a cen, by vláda prostě utratila více existujících peněz. Bez konkurence vytváření soukromých peněz ve formě dluhu … by vláda měla více efektivní možnosti ovládat nabídku peněz svého státu. Veřejnost by věděla, na koho nadávat, pokud by se věci vymkly kontrole. Vlády by byly sestavovány a rozpouštěny na základě jejich schopnosti uchovat hodnotu peněz. Vláda by operovala především na daních, jak to dělá nyní, ale peníze z daní by šly mnohem mnohem dál, s tím, jak by na nikom nebylo žádáno platit úroky soukromým bankéřům. Nemusel by být žádný státní dluh, kdyby federální vláda jednoduše vytvořila peníze, které by potřebovala. Naše neutuchající nevolnictví vůči bankám skrze placení úroků z vládního dluhu by nebylo možné. Peníze jsou nové otroctví, které se od toho starého liší skutečností, že je neosobní – není žádný lidský vztah mezi pánem a otrokem. -Lev Tolstoj Neviditelná síla Nikdo není víc zotročen než ti, kteří chybně věří, že jsou svobodní. -Goethe To, co nám bylo říkáno, abychom v to věřili: demokracie a svoboda, se ve skutečnosti stala důmyslnou a neviditelnou formou ekonomické diktatury. Dokud celá naše společnost bude naprosto závislá na bankovním kreditu skrze nabídku peněz, … bankéři budou v pozici těch, kteří rozhodují, kdo dostane peníze, které potřebuje a kdo ne. Moderní bankovní systém vyrábí peníze z ničeho. Tento proces je pravděpodobně nejvíce ohromující kouzelnický trik, který kdy byl vynalezen. Bankovnictví bylo počato v nespravedlnosti a zplozeno ve hříchu. Bankéři vlastní zeměkouli. Seberte jim ji ponechajíc jim moc vytvářet peníze, a škrtnutím pera si vytvoří tolik peněz, aby si ji koupili zpět. Seberte jim tuto velkou moc a všechna velká bohatství (jako to moje) zmizí … a oni zmizí také, neboť potom tu bude lepší a šťastnější svět, v němž je možno žít. Ale chcete-li být nadále otroky bank a platit cenu svého vlastního otroctví, nechte bankéře pokračovat ve vytváření peněz a ovládání úvěru. -Sir Josiah Stamp, ředitel Bank of England 1928-41, tehdy 2. nejbohatší Angličan Neschopnost kolonistů mít moc vydávat vlastní peníze, trvale mimo dosah Jiřího III. a mezinárodních bankéřů byl PRVOTNÍ důvod války za nezávislost. -Benjamin Franklin Jen málo lidí si je dnes vědomo, že dějiny Spojených států od revoluce v r. 1776… byl z větší části příběh epického zápasu za trvalé osvobození se od evropských mezinárodních bank. Tento boj byl nakonec prohrán v r. 1913, kdy prezident W. Wilson podepsal platnost Federal Reserve Act, … čímž dosadil mezinárodní bankovní kartel do vedení vytváření amerických peněz. Jsem ten nejnešťastnější člověk. Nevědomě jsem zruinoval svou zemi. Velký průmyslový národ je ovládán svým vlastním systémem úvěru. Náš systém úvěru, růst národa a tím i všechny naše činnosti jsou soustředěny v rukou několika málo lidí. Stali jsme se jednou z nejhůře ovládanou, jednou z nejúplněji dominovanou a podřízenou vládou v civilizovaném světě, už nikdy vláda svobodné volby, již nikdy vláda dle přesvědčení a volbou většiny, ale vláda nátlaku názoru malé skupiny vlivných lidí. -Woodrow Wilson, americký prezident, 1913-1921 Síla tohoto systému je zaseta hluboko. Stejně jako vzdělání a ticho médií na toto téma. (13 let žádný kurz o vytváření peněz…a v televizi o tom ani slovo) Před lety zástupce kanadského premiéra prováděl dotazování neekonomů, … jak vysoce vzdělaných profesionálů, tak prostých lidí na ulici, … a zjistil, že ani jeden z nich neměl přesnější obrázek o tom, jak se peníze tvoří. Ve skutečnosti se dá říci, že se nad tím většina lidí, včetně předních zaměstnanců bank, ani nezamyslili. Vy ano? Všechny rozpaky, zmatení i strádání v Americe pramení ani ne tak z vad americké ústavy nebo konfederace, ne z nedostatku cti či dovednosti, jako z nevědomosti o podstatě hotových pěněz, úvěru a oběživa. -John Adams, otec zakladatel am. ústavy Moderní systém peněz ve formě dluhu se zrodil jen o trochu více než před 300 lety, kdy byla založena Bank of England královskou smlouvou o částečné rezervě úvěru na zlato v skrovném poměru 2:1. Tento skrovný zlomek byl jen příslovečnou nohou ve dveří. Tento systém je nyní celosvětový, vytváří téměř neomezené množství peněz z ničeho … a každého na planetě přikoval k řetězu systematicky rostoucího dluhu, který nemůže být NIKDY splacen. Mohlo se toto vše stát náhodou? Nebo je to spiknutí? (prostě se to tak stalo.. naštěstí pro nás) (Tajný řád Neobyčejných Necháváme se věci „stávat“ již od r. 1776) Zcela zjevně je tu v sázce něco velmi velkého. Kdokoli ovládá objem peněz v naší zemi, je absolutním pánem nad veškerým průmyslem a obchodem… a když si uvědomíte, že celý systém je tak či onak lehce ovladatelný několika málo mocnými na vrcholu, … netřeba vám napovídat, odkud se berou období inflací a krizí. -James A. Garfield, zavražděný prezident USA Vláda by měla vytvářet, emitovat a dohlížet nad oběhem veškerých hotových peněz a úvěrů, potřebných k uspokojení prodejní síly vlády a kupní síly spotřebitelů. Osvojením si těchto principů, budou daňoví poplatníci osvobozeni od nesmírného množství dluhů. Privilegium vytvářet a emitovat peníze není jen nejvyšší výsada vlády, ale je to největší příležitost k činorodosti. -Abraham Lincoln, zavražděný prezident USA Dokud nebude kontrola nad emisemi hotových peněz a úvěru předána zpět vládě … a uznána jako nejzřejmější a nejposvátnější odpovědnost, veškeré debaty o suverenitě parlamentu a demokracie jsou plané a marné. Jakmile se národ odloučí od kontroly nad svými penězi, není důležité, kdo vytváří zákony té země… Lichva jednou získána pod kontrolu jiných obrátí v trosky každý národ. -William Lyon Mackenzie, býv. premiér Kanady, který znárodnil Bank of Canada Jsme vděčni Washington Post, NY Times, časopisu Time a jiným velkým publikacím, jejichž ředitelé navštěvovali naše setkání a respektovali slib diskrétnosti po téměř 40 let. Bývalo by pro nás nemožné vyvinout náš plán pro svět, pokud bychom byli vystaveni ostrému světlu veřejnosti během těch let. Ale svět je nyní složitější a připraven vpochodovat v ústrety světové vládě. Nadnárodní suverenita intelektuální elity a světových bankéřů jsou jistě vhodnější než národní sebeurčení praktikované po minulá staletí. -David Rockefeller, v projevu Trilaterální komisi, 1991 Jen malá tajemství je potřeba chránit. Ta velká jsou držena v tajnosti nedůvěřivostí veřejnosti. -Marshall McLuhan, odborník na média