Korporace

Před sto padesáti lety byla obchodní korporace relativně bezvýznamnou institucí. Dnes je všudypřítomná. Podobně jako církev, monarchie nebo komunistická strana v jiných dobách a na jiných místech, je dnes korporace nejvlivnější organizací. Tento dokument zkoumá povahu, vliv na vývoj a možnou budoucnost moderní obchodní korporace. Zpočátku měla úzce vymezená práva. Tak co umožnilo dnešní korporaci získat tak mimořádnou sílu a vliv na naše životy? Začínáme naše pátrání v době, kdy hrozí, že skandály odstartují veřejnou debatu o nedostatečnosti státního dozoru nad obchodním korporacemi. Myslím, že na trhu s nedůvěrou mají přebytek zboží. Devadesát pět procent nebo podobně vysoké procento obchodních společností jsou čestné podniky, neutajují svůj majetek, mají vyrovnané kompenzační programy. Ale ne všechna jablka jsou dobrá Debata v médiích o základních pracovních principech ve světě korporací se rychle změnila ve hru „Kuba řekl“. Přesto si stále myslím, že ve Spojených státech .se dá nejlépe investovat. Občas tady dochází k otřesům kvůli těm několika shnilým jablkům. Někteří lidé mě označují za špatné jablko, ale i když jsem potlučené, stále jsem sladké. Někteří lidé mě označují za špatné jablko, ale možná jsem nejsladší jablko na stromě. Tohle není jen hromada špatných jablek. Tohle je pár špatných jablek. Tohle je víc než jen špatná jablka. Musíme se zbavit špatných jablek. Začněte se společností Tyco. Špatná jablka. Všichni známe WorldCom. Špatná jablka. Xerox. Špatná jablka. Arthur Anderson. Špatná jablka. Zjevně Enron. Špatná jablka. Kmart. Vozík se začíná plnit. Bohužel, není to jen pár jablek. Domnívám se, že jde o nejhorší krizi důvěry v obchodě. Co je špatného na tomhle obrázku? Nemůžeme si vybrat lepší symbol, kterým by se dala popsat převládající instituce dnešní doby? Prostřednictvím výpovědí výkonných předsedů, „upozorňovatelů“ špičkových makléřů a špionů, lidí zasvěcených i nezasvěcených. vám přiblížíme korporaci jako paradox, jako instituci, která hromadí velké bohatství, ale způsobuje vážné a často skryté škody.

KORPORACE

Pro mě je korporace dílek skládačky, která představuje celou společnost. Jestliže tenhle dílek odstraníte, obrázek bude neúplný. Ale stejně, i když to bude jediný dílek, nebude to fungovat. Sportovní mužstvo. Někdo brání a snaží se získat míč. Někdo běhá s míčem. Někdo hází míčem. Ale všichni máme společný cíl. Tím je uspět jako organizace. Korporace je jako rodina. Lidé v korporaci pracují společně se stejným záměrem. Stejně jako telefonní síť se dostane prakticky kamkoli. Je neobyčejně mocná a je velice obtížné se jí vyhnout. A mění životy lidí. Když to zvážím, tak myslím, že k lepšímu. Orel, plachtící bystrozraký, ctižádostivý, připravený zaútočit. Ale ne sup. Vznešený, jasnozřivý, majestátní. Takový, kterému lidé uvěří a který je bude inspirovat. Takový, který je povznese. Z toho by mohlo být dobré logo pro zásadovou společnost. Tak jo, lidi, dost keců. Korporace jsou umělé výtvory. Mohlo by se říct příšery, snažící se sežrat co největší zisk na úkor kohokoliv. Přemýšlím o velrybě. O vlídné velké rybě, která vás spolkne během okamžiku. Doktora Frankensteina přemohlo jeho monstrum. Stejně jako nás přemohla korporace. Slovo podnikový se většinou používá v pejorativním významu a pojí se se souslovím program jednání. Hodně slyšíme o podnikovém programu jednání, jako kdyby to bylo zlo, jako by to bylo něco, co se snaží převzít vládu ve světě. Já osobně slovo korporace nepoužívám. Používám slovo obchod. Budu používat slovo společnost. Budu používat slova obchodní společnost, protože si myslím, že je to lepší výraz než ta stále omílaná korporace. Co je korporace? Je legrační, že jsem učil na obchodní škole tak dlouho a nikdy se mě nikdo trefně nezeptal na to, co je vlastně korporace. Je to druh obchodního vlastnictví. Je to skupina jednotlivců, která pracuje spolu a naplňuje množství cílů. Ten ústřední je zajišťovat velké, rostoucí, trvalé, legální zisky lidem, kteří jsou vlastníky.

ZROZENÍ

Moderní korporace se zrodila ve věku průmyslu. Věk průmyslu začal v roce 1712, kdy Angličan Thomas Newcomen vynalezl parou poháněnou pumpu, která pumpovala vodu z anglického uhelného dolu, takže angličtí horníci mohli dolovat uhlí, místo aby tahali vědra s vodou z dolu. Šlo o zvýšení produktivity: více uhlí za hodinu práce. Pak přišel úsvit věku průmyslu. A potom se z toho stalo více oceli za hodinu práce, více látky za hodinu práce, více automobilů za hodinu práce, a dnes je to více čipů za hodinu práce, více čehokoliv za hodinu práce. Systém se v podstatě nezměnil, pouze se dnes vyrábí propracovanější zboží. Hlavní úloha korporací v našich životech je především výsledkem zhruba minulého století. Korporace byly původně spolky lidí, jimž stát udělil právo vykonávat nějakou zvláštní činnost. Jako když skupina lidí chce postavit most přes Charles River nebo něco podobného. V rané historii Spojených států bylo velice málo kvalifikovaných korporací. A ty existující měly jasné podmínky ve svých povoleních od státu: jak dlouho mohou působit, výši kapitálu, který získaly nebo se kterým hospodařily. V povolení měly jasně dáno, co mohou, a nedělaly nic jiného. Nevlastnily a ani nemohly vlastnit jinou korporaci. Jejich akcionáři byli zodpovědní. A tak dále. V právu a v kultuře byla korporace považována za podřízenou entitu, která byla darem lidí s úmyslem sloužit veřejnému blahu. Taková je minulost. Neměli bychom se jí nechat oklamat. Nebyla to idylická doba, kdy všechny korporace sloužily veřejnosti. Historie nás toho spoustu naučí. Občanská válka a průmyslová revoluce způsobily ohromný nárůst korporací. Tak přišel prudký rozvoj železnice, kdy stát poskytoval velké dotace na půdu. Bankovnictví, těžký průmysl. Před sto padesáti lety si právníci v korporacích uvědomili, že potřebují větší moc, aby je mohli ovládat. Chtěli, aby se odstranila některá omezení, která v minulosti regulovala fungování korporace. Na konci občanské války byl schválen čtrnáctý dodatek, který dal stejná práva černochům. A ten tedy říkal, že žádný stát nesmí nikomu brát život, svobodu nebo majetek bez spravedlivého soudního řízení. Byl zamýšlen tak, aby státům zabránil připravovat o život, svobodu nebo majetek černé obyvatelstvo stejně, jako se to dělo téměř po celou dobu existence Spojených států. A tak se stalo, že k soudu přišly korporace s velice chytrými právníky. A ti řekli: Nemůžete připravovat člověka o život, svobodu nebo majetek. My jsme člověk. Korporace je osoba. A tak to Nejvyšší soud schválil. Obzvláště groteskní na tom bylo to, že čtrnáctý dodatek byl přijat, aby chránil čerstvě osvobozené otroky. Například mezi lety 1890 a 1910 se u soudu projednávalo tři sta sedm případů týkajících se čtrnáctého dodatku. Dvěstě osmdesát z nich podaly korporace, devatenáct Afroameričané. Šestset tisíc lidí zahynulo v boji za lidská práva a během dalších třiceti let, po několika škrtech pera soudci použili tato práva na kapitál a majetek, zatímco je brali lidem.

PRÁVNICKÁ OSOBA

Každý občas udělá chybu, ale za tuhle nemohu být osobně zodpovědný. To je jedna z nevýhod partnerství, viď, Side? No, měl bys asi nechat zapsat ten obchod do obchodního rejstříku. Zapsat do obchodního rejstříku?! Ano. Zapsání do obchodního rejstříku ti zajistí velkou výhodu – omezené ručení. Začneš se skupinou lidí, kteří chtějí investovat peníze do nějaké firmy. Ti lidé si zažádají o smlouvu jako korporace. Vláda jim ji vydá. Teď, když korporace právně působí jako jednotlivec, není to skupina lidí, je to pouze právnická osoba. Imperial Steel Incorporated má mnoho zákonných práv jako člověk. Může kupovat a prodávat nemovitosti. Může půjčovat peníze. Může žalovat a být žalována. Může obchodovat. Imperial Steel, stejně jako další tisíce právnických osob, je součástí našeho každodenního života. Je členem naší společnosti. Když tedy získala zákonná práva právnické osoby, vyvstává otázka: Co za člověka je korporace? Korporacím byla dána práva nesmrtelných jedinců. Je to tedy zvláštní druh jedinců. Jedinců, kteří nemají morálku. Je to zvláštní druh jedinců, kteří byl navrženi tak, aby se zajímali pouze o své akcionáře. A to nemluvím o tom, jak se někdy říká jejich podílníkům. Například komunita, pracovní síly nebo podobně. Existence osob – korporací způsobuje velký problém: nejsou jedni z nás. Baron Thurlow z Anglie údajně řekl, že nemají duši, která by mohla být spasena, a tělo, které by bylo možné uvěznit. Myslím si, že mnoho lidí dělá tu chybu, že přemýšlí o korporacích jako o obyčejných lidech. General Electric je takový upovídaný starý pán. Nike mladý a aktivní. Microsoft agresivní. McDonald’s mladý, přátelský, nadšený. Monsanto bezvadně oblečen. Disney praštěný. Body Shop šalebný. Velmi milý. – Víš, co je Body Shop? – Ne. Mají city, mají politiku. Mají systémy důvěry. Doopravdy mají jen jednu věc. Nejdůležitější úkol. Jak vydělat co nejvíce peněz z každého čtvrťáku. Tak je to. Samozřejmě že vydělávají a je to tak správně. To je stimul, díky kterému kapitalismus funguje. Dát nám víc věcí, než potřebujeme. To je stimul, který chybí jiným ekonomickým systémům. Lidé nás obviňují, že si všímáme jenom ekonomické stránky, protože si myslí, že mysl obchodníka vnímá jen peníze. Ale tak to není, protože my jako obchodníci víme, že musíme jasně oslovit okolí, ale zároveň musíme působit jako platní členové společnosti. Jsou společnosti, které pomáhají obcím. Poskytují služby a výrobky, které jsou pro nás všechny cenné, které zlepšují naše životy, a to je dobrá věc. Potíže přicházejí s motivací zisku. Pro tyhle lidi neexistuje nic jako dost. A já vždycky zdůrazňuji, že na téhle planetě nenajdete organizaci, která zanedbává svou hospodářskou základnu. I někdo žijící pod banyánem je závislý na něčí podpoře. Ekonomické stránky si musíme všímat všichni. Není to jen záležitost obchodu. Ale na rozdíl od někoho pod banyánem všechny činné korporace byly strukturovány pomocí série právních rozhodnutí tak, aby byly podivné a znepokojivé. Zákon na nich vyžaduje, aby stavěly finanční zájmy svých majitelů nad zájmy konkurence. Korporace je vlastně právně vázána, aby upřednostňovala své účetnictví přede vším, i před obecním blahem. To není zákon přírody, to je velice konkrétní rozhodnutí. Ve skutečnosti soudní rozhodnutí. Takže se zaměřují jen na krátkodobý zisk svých akcionářů, kteří to pozorně sledují. Komu jsou tyto společnosti zavázány? Co znamená loajalita? No, vypadá to tak, že to stejně bylo dost naivní pojetí, protože korporace mají vždycky závazky k sobě samým: růst a stát se výdělečnými. Když to dělají, mají sklon víc vydělávat až tak, že donutí jiné lidi zaplatit účty za jejich dopad na společnost. Ekonomové pro to mají jedno příšerné slovo: externalita. Externalita je výsledkem transakce mezi dvěma jednotlivci. Třetí strana, která nedala souhlas, ani nehrála žádnou roli v té transakci. V této oblasti najdeme opravdové problémy. O tom není pochyb. Obchod je tvrdá záležitost. Stále se musejí snižovat náklady a v určitém bodě korporace řekne: hele, ať se o to postará někdo jiný. Ať někdo jiný poskytne vojenské jednotky na Střední východ, aby chránily zdroj ropy. Necháme někoho, aby postavil ty silnice, po kterých pak budeme jezdit našimi auty. Necháme někoho, ať má naše problémy. A odtud pocházejí externality, jde jen o ten nápad nechat někoho, ať se o to postará. Mám všechno, co můžu zvládnout sám. Korporace je stroj na externality, jako je žralok stroj na zabíjení. Každý je navržen velice efektivně, tak, aby dosahoval určitých cílů. V tom, jak ty cíle naplňují, není žádná nenávist nebo vůle. Podniku jsou dány i žralokovi jsou dány tyto vlastnosti, které jim umožňují dělat to, k čemu byli stvořeni. Na korporaci spočívá tlak, aby měla výsledky teď a aby externalizovala jakékoli výdaje, pokud to dovolí neopatrná a bezstarostná veřejnost.

ANAMNÉZY

Abychom určili osobnost, která nutí korporaci chovat se jako stroj na externality, budeme ji vyšetřovat tak, jako by psychiatr vyšetřoval pacienta. Můžeme dokonce stanovit diagnózu na základě typické anamnézy poškozování svého okolí, což je jen jedna z aktivit korporace. Poškozování zaměstnanců: Propouštění Poškozování zaměstnanců: Zásahy proti odborům Poškozování zaměstnanců: Požáry v továrnách Poškozování zaměstnanců: Robotárny Toto je kancelář národního odborového svazu oděvního průmyslu v New Yorku. Je poněkud neuklizená. Tohle všechno je z různých kampaní. Abychom to, co děláme, co nejvíce přiblížili, koupili jsme vzorky zboží z továren o kterých mluvíme. Tahle košile se prodává za čtrnáct devadesát devět. A žena, která ji ušila, za ni dostala tři centy. Saka Liz Claibornové vyrobená v Salvadoru. Stojí sto sedmdesát osm dolarů. Dělníci dostali sedmdesát čtyři centů za jedno sako. Autorádia Alpine – třicet jedna centů za hodinu. Nejsou to jenom tenisky. Nejsou to jen šaty. Je to všechno. Byli jsme v Hondurasu a přišlo k nám několik dělnic, které věděly, co jsme zač, a řekly nám, že pracovní podmínky v té továrně jsou strašné. Chtěly, abychom za nimi přišli. My jsme souhlasili. Ale v třetím světě to není tak jednoduché: nemůžete napochodovat do továrny s poznámkovým blokem a čekat, že za vámi přijdou dělnice udělat rozhovor. Víte, jsou tam práskači a špehové, vojenská policie, takže všechno musíte dělat potají. Zrovna jsme chtěli začít schůzku, když vtom přišli tři muži, vypadali opravdu drsně. Společnost se dozvěděla o naší schůzce a poslala tam tyhle špicly. Samozřejmě se žádná schůzka nekonala. Ale tyhle dívky nebyly hloupé. Když odcházely pryč z dohledu špehů, strkaly ruce pod stůl. Dal jsem je tam také a ony mi vtiskly do dlaně své výplatní pásky, abychom věděli, kdo jsou a kolik jim platí, a cedulky, které vyráběly v továrně, abychom věděli, pro koho pracovaly. Když všichni odešli, vytáhl jsem ruku na stůl. Z dlaně na mě zírala tvář Kathy Lee Giffordové. Na okraji toho obrázku bylo napsáno: Část peněz získaných prodejem tohoto kusu oblečení bude věnována na charitativní činnost pro děti. Velmi dojemné. Wal-Mart říká, že pokud si koupíte tyhle kalhoty, stejně jako Kathy Lee říká, že pokud si koupíte tyhle kalhoty, pomůžete dětem. Potíž byla v tom, že těm, co nám daly tuhle cedulku, bylo třináct. Pracuje tady víc členů tvé rodiny? Jenom já. Kolik lidí živíš? Osm. A jak vyjdeš s platem? Máš dost peněz? Ne. Podíváme se na to z jiného úhlu pohledu. Podíváme se na to z pohledu lidí v Bangladéši, kteří umírají hlady, lidí v Číně, kteří umírají hlady, a jediné, co mohou někomu nabídnout, co by za něco stálo, je levná pracovní síla. Ve skutečnosti jakoby říkali světu a mávali vlajkou, na které by stálo: Přijďte a najměte nás. Budeme pracovat za deset centů na hodinu. Protože za deset centů za hodinu si koupíme rýži, abychom neumřeli hlady. Pojďte a zachraňte nás z našich poměrů. A když tedy přijde společnost Nike, všichni na ni pohlížejí jako na ohromný dar z nebes. Počkejte! Tady nemáte co dělat! Dveře byly otevřené. Ne ne ne ne ne. To je moje oblečení. Tohle je moje oblečení. To není vaše oblečení. Co ta kamera!? Nedotýkejte se té ženy. Proč!? To je soukromý podnik. Jak to že jste sem přišli bez povolení? No, dveře byly otevřené. To jsou dveře pro zaměstnance, ne pro vás. V Dominikánské republice jsme prošli skládku. Takové věci děláme pořád. Slídíme. Jednou jsme našli hromadu papírů s výpočty cen společnosti Nike. Nike určuje každému úkonu časové vymezení. Nepohybují se v minutách. Dělí čas na desetitisíciny sekundy. Když se dostanete na konec dva a dvaceti úkonů, zjistíte, že švadleny mají 6,6 minuty na ušití košile. V Dominikánské republice berou sedmdesát centů za hodinu. Takže 6,6 minut se rovná osmi centům. To jsou papíry z Nike. To znamená, že mzda dosahuje tří desetin jednoho procenta maloobchodní ceny. To je realita. Je to věda o vykořisťování.

DIAGNÓZA OSOBNOSTI

Naprostý nezájem o city ostatních Co se stane v oblastech, kam tyto korporace vstoupily a uspěly? Brzy zjistí, že tady už dále nemohou působit, protože platy jsou moc vysoké. Jinými slovy, tito lidé už nejsou bez naděje. Tak fajn, už jsme využili všechny ty zoufalce tady, všichni jsou buclatí, zdraví a bohatí. Přesuneme se k dalším beznadějným lidem a zaměstnáme je a zvedneme jim úroveň života. Neschopnost udržet trvalé vztahy Celá myšlenka přesunutí výroby do zahraničí je, že to bude první krok k úžasnému novému vývoji díky investicím, které tyto země přitahují. Tak dostane peníze i obyvatelstvo. Ale protože je v současnosti tolik zemí v procesu vytváření zón volného obchodu, musejí se víc a víc snažit, aby přilákaly společnosti ke svým malým privatizovaným kapsám. A daňové prázdniny se prodlužují. Takže dělníci si málokdy vydělají tolik, aby měli na tři jídla za den, natož aby udrželi místní ekonomiku. Poškozování lidského zdraví: Nebezpečné výrobky Poškozování lidského zdraví: Jedovatý odpad Poškozování lidského zdraví: Znečištění Poškozování lidského zdraví: Syntetické chemikálie V roce 1940 se stalo něco, co předznamenalo začátek nové doby. Doby schopnosti vyrábět a tvořit v neomezeném měřítku nové chemikálie, které předtím neexistovaly. Kouzlo výzkumu umožnilo těžebním společnostem soupeřit o to, jak rozložit molekulu ropy a přeskupit ji na všechno možné. Náhle bylo možné vyrábět jakoukoli látku, syntetické chemikálie, které nikdy předtím neexistovaly k jakémukoliv účelu a prakticky zadarmo. Tkaniny, zubní kartáčky, pneumatiky, insekticidy, kosmetika, herbicidy. Ohromné množství věcí na zlepšení života na Zemi. Tak třeba jste mohli přijít k nějakému chemikovi a říct: Potřebuji nějakou chemikálii, třeba pesticid, který zůstane v potravním řetězci, ale ať ho nemusím používat moc často. Chtěl bych, aby byl nezničitelný. On na tabuli nakreslí dvě molekuly benzenu a přidá chlór sem a přidá chlór tam a je z toho DDT! Když osmá armáda potřebovala, aby jí japonští obyvatelé pomohli s naší okupací, vyzvali lékaře, aby podávali DDT pod dohledem našich mužů, aby zabránili možné epidemii tyfu. Práškování zabrání šíření choroby a všichni se smějí. Omlouváme se za náš prášek. Jak se petrochemický průmysl rozmáhal, začala se objevovat výstražná znamení, že by tyto látky mohly být nebezpečné. Informace se nejdříve jevily jako bezvýznamný žert, ale postupně se množství informací zvyšovalo do té míry, že dnes víme, že syntetické chemikálie, které pronikly na naše pracoviště, do spotřebního zboží, do vody a vzduchu, způsobují rakovinu, poruchy při porodu a mají další nebezpečné účinky. byl vystaven fungicidu od DuPont jejich syn se narodil bez očí Navíc v průmyslu o tom věděli, přinejmenším většina podniků o tom věděla a snažila se tato rizika banalizovat. Naprostá lhostejnost k bezpečí ostatních Když vezmu zbraň a zastřelím vás, je to zločin. Když vás vystavím chemickým látkám, o kterých vím že vás zabijí, jaký je v tom rozdíl? Rozdíl je v tom, že to trvá déle. Teď zažíváme velkou epidemii rakoviny a já nemám nejmenší pochybnost, také jsem základ zdokumentoval, že průmysl je do značné míry zodpovědný za tuto drtivou epidemii rakoviny, ve které dostane rakovinu jeden ze dvou mužů a jedna žena ze tří. Poškozování zvířat: Ničení přirozeného prostředí Poškozování zvířat: Velkochovy Poškozování zvířat: Dělání pokusů Poškozování zvířat: Hovězí hormon Posilac Na konci roku 1989 mi přišla poštou krabice s dokumentací neznámého původu. Otevřel jsem ji a našel tam kompletní složku Monsanto, pojednávající o toxikologickém vyšetření krav, kterým bylo podáváno RBGH (růstový hormon pro hovězí dobytek). Tento hormon se pod obchodním jménem Posilac používá u více než čtvrtiny mléčného skotu ve Spojených státech podle společnosti Monsanto. Mléko pije velká část americké populace, protože Úřad pro potravu a léčiva ho shledal neškodným pro skot i pro lidi Společnost Monsanto tvrdila, že neexistuje jakýkoliv důkaz o negativních účincích. Nepoužíváme antibiotika. To jasně dokázalo, že lhali jako když tiskne. Nečestnost: opakované lhaní a balamucení ostatních kvůli zisku Záznamy popisovaly oblasti chronických zánětů v srdci, plicích, ledvinách, slezině. Dále vliv na rozmnožování a mnoho dalších potíží. výsledkem nejúplnějšího nezávislého zkoumání této látky je, že její užívání vede ke zbytečné bolesti, utrpení a strádání krav. To není přijatelné u látky, která byla vyvinuta pouze ke zvýšení produkce mléka. Je to hloupý produkt. Svět průmyslu je zaplaven mlékem. Nadprodukujeme mléko. Některé světové vlády platí zemědělce, aby nechovali krávy na mléko. Takže první výrobek, se kterým přijde společnost Monsanto, je takový, který zvyšuje množství toho, co nepotřebujeme. Samozřejmě, že budete chtít píchnout Posilac každé krávě, protože když to neuděláte, přijdete o možnost zisku. Ale nastal problém, že užívání tohoto umělého hormonu vyvolalo u krav různé potíže. Způsobilo mastitidu, což je velice bolestivá infekce struků. Když dojíte krávu a ta kráva má mastitidu, část hm nevím, jak bych to řekl tak nějak doufám, že zrovna nejíte, ale hnis ze struků skončí v mléce. A somatické buňky, jak se tomu říká, a bakterie už jsou ve vašem mléce. Tak se zachází s kravami. Krávy onemocní, když jim píchnou RBGH. Píchnou jim antibiotika. Víme, že lidé přijímají antibiotika společně se stravou, a víme, že to přispívá k vzniku bakterií a nemocí odolných vůči antibiotikům. A víme, že zažíváme krizi, kdy někdo přijde do nemocnice a nakazí se infekcí stafylokoka. Ta je nevyléčitelná a ten někdo zemře. To je kritický stav. Špatné pro krávu. Špatné pro farmáře. Potenciálně špatné pro zákazníka. Stále se nerozhodlo. Setkáváme se s protiřečícími si důkazy o možném ohrožení zdraví. A samozřejmě já jako zákazník si myslím, proč bych měl riskovat? Krávy z průmyslových farem nejsou jedinými oběťmi výrobků Monsanto. Velké oblasti Vietnamu byly odlesněny americkou armádou za použití defoliantu Agent Orange společnosti Monsanto. Zprávy uvádějí, že tento toxický herbicid způsobil více než padesát tisíc poruch při porodu a byl příčinou rakoviny stovek a tisíců vietnamských vojáků i civilistů a amerických vojáků sloužících v jihovýchodní Asii. Na rozdíl od obětí ve Vietnamu američtí veteráni z Vietnamu kontaminovaní Agent Orange mohli žalovat Monsanto, že způsobila jejich nemoci. Monsanto se vyrovnala mimosoudně. Zaplatila osmdesát milionů dolarů odškodného. Ale nikdy nepřiznala vinu. Neschopnost cítit vinu Poškozování biosféry: Kácení lesů Poškozování biosféry: Emise oxidu uhličitého Poškozování biosféry: Jaderný odpad Poškozování biosféry: Přístup korporací Jednou jsem přenocoval v motelu v Breweru v Maine. Vzbudil jsem se s hroznou sennou rýmou, oči mě nesnesitelně pálily. Podíval jsem se ven na řeku, po které pluly velké chomáče bílé pěny. Ráno jsem se probudil a zeptal jsem se: „Proboha, co se to v noci dělo?“ Odpověděl mi, že to byla jenom řeka. Zeptal jsem se: „Jak to myslíš?“ Řekl: „Každou noc vypouští papírna bordel do řeky.“ Já na to: „O čem to proboha mluvíš?“ Odvětil: „Tomu nerozumíš? Tak se zbavujeme odpadní vody z papíren.“ No a v té chvíli jsem věděl, že v tom jedu taky. Prodával jsem papírnám naftu. Znal jsem všechny majitele. Byl jsem v politice. Znal jsem lidi ve městech. Neznal jsem v papírnách nikoho, kdo by chtěl mít znečištěnou řeku. A přesto řeka znečištěná byla. Jako kdybychom více méně sestrojili vynález zkázy. Při honbě za bohatstvím a prosperitou jsme stvořili něco, co nás zničí. Obchodníci na burze nejsou těmi, jimž morální zásady, když přijde na otázky životního prostředí, nedávají spát. Vidí jen dolary a vydělávají peníze. Makléři se nevyhýbají mědi, protože to porušuje jejich náboženské přesvědčení nebo vaši politiku přátelskou k životnímu prostředí. Ne. Občas o tom přemýšlíte, ale jen chviličku. Je to prchavý okamžik. Je to jako: ano, ach ano, ano. V Peru je znečišťováno jedno město, ale tenhle chlapík potřebuje koupit nějakou měď. Já z toho dostanu provizi. Informace, které dostáváme, nezahrnují nic o stavu životního prostředí. Dokud se z podmínek životního prostředí nestane zboží nebo se s nimi nebude obchodovat, tak my s tím nebudeme mít nic společného, samozřejmě. Vůbec nám to nepřijde na mysl. Je to moc daleko a téměř se o tom nemluví. Chci říct, je těžké na to myslet, když se toho tolik děje kolem nás, proboha. Obchodujeme s živými vepři. V Karolíně je tolik prasat a ta znečišťují řeky. Jak často se o tom mluví? Severní Karolína dává pokutu pěti největším farmám s prasaty V časopise Multinational Monitor jsme sestavili seznam nejhorších zločinů korporací v devadesátých letech. Prošli jsme všechny pokuty, které korporace dostaly v tomto desetiletí. Exxon přiznal vinu v souvislosti s obviněním z federálního trestného činu, když havaroval tanker Valdez, a zaplatil sto dvacet pět milionů dolarů pokuty. General Electric byla uznána vinnou ze zpronevěry federální vlády a zaplatila devět a půl milionu dolarů pokuty. Chevron byl shledán vinným z ohrožení životního prostředí a zaplatil šest a půl milionu dolarů pokuty. Mitsubishi se provinila porušením antimonopolních zákonů a zaplatila 1,8 milionu dolarů. IBM byla shledána vinnou z nezákonného vývozu a zaplatila Eastman Kodak byl shledán vinným z ohrožení životního prostředí Výrobce léčiv Pfizer Odwalla byla shledána vinnou z porušení zákonů o potravě a léčivech. Sears vinen z Klinické laboratoře Damon vinné z Pojišťovna Blue Cross Blue Shield byla vinná z Společnost Roche shledána vinnou za porušení antimonopolních zákonů zaplatila pětset milionů dolarů. Neschopnost přizpůsobit se sociálním normám s ohledem na zákonné chování Znovu a znovu tu máme problém. To, jestli se řídíte zákony nebo ne, záleží to na tom, jestli se to vyplatí. Pokud je možnost odhalení a následný trest nižší než splnění podmínek, lidé o tom uvažují jako o pouze obchodním rozhodnutí. Přirovnejme to k raným pokusům lidí létat. Muž padá dolů z vysokého útesu ve svém letadle, letadlo mává křídly, to ten muž mává křídly. Do tváře mu vane vítr a ten chudák si myslí, že letadlo opravdu letí, ale zatím jde jen o volný pád. On o tom ještě neví, protože země je daleko, ale letadlo je samozřejmě odsouzeno k pádu. Takhle funguje naše civilizace. Vysoký útes symbolizuje shromážděné zásoby, které máme, než se vrhneme dolů. Letadlo neletí, protože není postaveno s ohledem na zákony aerodynamiky a podléhá gravitačnímu zákonu. Civilizace neletí, protože není postavena s ohledem na zákony aerodynamiky pro civilizace, které by mohly létat. A samozřejmě, na zem je ještě daleko, ale někteří si všimli, že povrch se přibližuje dříve než my ostatní. Vizionáři to viděli a řekli nám o tom. Za posledních dvacet pět let nevyšla jediná vědecká práce, která by popřela tento scénář. Všechny ekosystémy na Zemi upadají. Všechny systémy podporující život na Zemi upadají. Z nich je složena biosféra. Biosféra, která podporuje a pečuje o veškerý život. Ne jenom náš, ale i dalších asi třicet milionů druhů, se kterými se dělíme o tuto planetu. Typická obchodní společnost 20. století, využívající, marnotratná, agresivní, přímočará ve všem co dělá, bere Zemi, vyrábí, plýtvá, posílá své výrobky zpět do biosféry, odpad na skládky. Sám jsem byl překvapen, když jsem zjistil, kolik materiálu musí země vyprodukovat, abychom mohli získat dolar tržby pro naši společnost. Když jsem se to dozvěděl, byl jsem ohromený. Zanecháváme vnukům svých vnuků a budoucím generacím hrozné dědictví v podobě úbytku a otravy životního prostředí. Někteří to nazývají generační tyranií, je to druh bezdůvodné daně, kterou na nás uvalily budoucí generace. Je to špatné.

PATOLOGIE OBCHODU

Jednou z otázek, která se pravidelně objevuje, je, jak dalece může být korporace pokládána za psychopata. A díváme-li se na korporaci jako na právnickou osobu, nemělo by pak být tak těžké vidět souvislost mezi psychopatií jedince a psychopatií korporace. Mohli bychom si projít bod po bodu charakteristiku, která určuje tuto zvláštní poruchu a zjistit, jak by se mohla aplikovat na korporace. Naprostý nezájem o city ostatních Neschopnost udržet trvalé vztahy Naprostá lhostejnost k bezpečí ostatních Nečestnost: opakované lhaní a balamucení Splňovala by všechny podmínky a korporace je tedy v mnoha ohledech ukázkovým příkladem typického psychopata. Pokud byla nejvlivnější instituce naší doby stvořena s osobností psychopata, kdo nese morální zodpovědnost za její činy? Může budova přemýšlet o morálce? Může budova být sociálně zodpovědná? Jestliže budova nemůže být zodpovědná, má smysl tvrdit, že korporace ano? Korporace je pouze uměle vytvořená právní struktura, ale lidé, kteří jsou v ní činní, ať už jsou to akcionáři, vedoucí pracovníci nebo zaměstnanci, všichni mají morální zásady.

ABSURDNÍ ZÁVAZKY

Dá se předpokládat, že každá lidská bytost, opravdoví lidé, ti z masa a kostí, ne korporace, ale opravdu každá lidská bytost se řídí mravními zákony. Máme stejné geny, jsme více méně stejní, ale naše povaha, povaha lidí nám umožňuje chovat se všelijak. Kdokoliv by se za jistých podmínek mohl stát dozorcem u plynové komory nebo světcem. Žádná práce v Goodyearu pro mě nebyla tak znechucující jako pozice výkonného předsedy. Protože přestože si o vás všichni myslí, že máte absolutní moc dělat cokoliv, skutečnost je taková, že takovou moc nemáte a kdybyste někdy měli opravdu volnou ruku, kdybyste dělali to, co chcete, to co vyhovuje vašemu osobnímu přesvědčení a vašim prioritám, chovali byste se jinak. Ale jako výkonný předseda to udělat nemůžete. Hromadné propouštění se velice rozšířilo a lidé mají sklony myslet si, že výkonní předsedové dělají tato rozhodnutí bez ohledu na to, jaký vliv budou mít jejich rozhodnutí na zaměstnance. Pro předsedu to není nikdy lehké rozhodnutí. Je to těžké rozhodování. Je to těžké rozhodování. Od roku 1990 Goodyear zavřel osm továren Ale to je důsledek moderního kapitalismu. a propustil dvacet tisíc zaměstnanců. Ale to je důsledek moderního kapitalismu. Když se díváte na korporaci, jako byste se dívali na otrokáře, musíte rozlišovat mezi zřízením a jedincem. Například otroctví nebo další formy diktatury jsou ze své podstaty hrůzné. Ale lidé podílející se na něm mohou být nejmilejší lidé, jaké si dovedete představit, vlídní, přátelští, hodní na děti, hodní i na své otroky, starostliví o ostatní. Tím myslím to, že jako jedinci mohou být čímkoliv. Ale z hlediska zřízení jsou to zrůdy, protože zřízení je zrůdné. To samé platí i tady. Před několika lety se u našeho domu konala demonstrace. Přišlo dvacet pět lidí. Nahoru na dům pověsili velký transparent, na kterém stálo: VRAZI. Tancovali okolo v plynových maskách a tak. Kdo jste? Já jsem John. Nedíváte se na mě, když to říkáte. Musíte být trochu opatrnější, protože já jsem dost háklivá na lidi, kteří nejsou přátelští. Věděli jste, že nás nahrávají a natáčejí? Ne? No, tak budeš v televizi. Myslím, že by bylo slušné zmínit se o tom. Chci říct, jsme tady Slušnost? Tento muž působí v korporaci, která přímo financuje policii, což tato korporace přiznala Kdo je korporace? Korporace je organizace jednotlivců a tento jednotlivec je součástí této korporace, takže je zodpovědný Jako veřejná demonstrace to nebylo moc účinné, .vzhledem k tomu, že tohle je venkov. Jenom dva lidi a pes. Nemáme moc velký dům. Což je asi dost překvapilo. Pak jsme si k nim sedli a povídali si s nimi několik hodin. Udělali jsme jim čaj a kávu a poobědvali na našem trávníku. Tady je další káva, ale nemám žádnou, kdo ji chtěl, sóju, promiňte, stejně Nemusíte se cítit jako lháři, proč jste se mě prostě nezeptali, jestli s tím budu souhlasit. Ahoj Můžeme na váš dům pověsit nápis „vrah“? Asi po dvaceti minutách řekli: Dobře, vy ten problém nejste. Je to Shell. Odpověděl jsem: Počkejte, promluvme si o tom, co je Shell? Ta společnost je vytvořená z lidí jako jsem já. Na konci našeho hovoru jsme zjistili, že ty věci, které je znepokojují, znepokojují i mě. Klima, tyranské režimy, lidská práva. Ale byl mezi námi velký rozdíl. Cítil jsem, že já k tomu mohu opravdu přispět, ale oni byli frustrovaní, protože cítili, že nemohou nic udělat. Takže například výkonnému předsedovi může opravdu záležet na životním prostředí a protože ve skutečnosti takoví jako on mají mimořádné prostředky, mohou jich na něj část věnovat, aniž by se zpronevěřili své zodpovědnosti být dokonale nelidští. A proto, zatímco Moody-Stuart podává čaj odpůrcům, Shell v Nigérii může spálit bezkonkurenční množství benzínu, ..čímž se z toho stává jedno z nejhorších znečištění životního prostředí na Zemi. A všechny údajné obavy o životní prostředí nezachrání Ken Saro Wiwu a osm dalších aktivistů před šibenicí za oponování nekalým praktikám Shellu v deltě Nigeru.

PŘÍSTUP

Korporace není člověk, nepřemýšlí. Lidé v ní přemýšlejí. Jim připadá normální vytvářet technologie zmaru. Takže zemědělci nemohou zachránit osivo. Semena, která zničí sama sebe vlivem sebevražedného genu. Osivo, které je určeno jen na produkci úrody za jedno období. Opravdu musíte mít nemilosrdní. Jenom o tom takhle přemýšlet znamená válku proti evoluci. Je zcela jasné, že oni v duchu vidí stále vyšší zisky. Pohnutka zisku, která donutila prosťáčka toho tolik dokázat, může odhalit zlo stejně jako dobro. Haló? Moje práce zahrnuje všechna odvětví průmyslu. Prakticky jsem pracoval tak asi pro čtvrtinu podniků ze seznamu časopisu Fortune (je jich pět set). Vydával jsem se za pojistitele. Vydával jsem se za investora do rizikových podniků. Zakládal jsem vymyšlené společnosti, například personální agentury. V podstatě jsem špión. Vypátrám vaše zaměstnance a řeknu jim, že volám z té nejlepší personální agentury a že mám pro ně práci, kde dostanou o hodně víc než berou teď. A jestli bychom se tedy mohli sejít. A když se objeví vedoucí, neuvědomí si, že ho právě vyslýchám jménem konkurence. Že není žádná práce a že tu kancelář, ve které sedí, jsem si pronajal a že obrázek rodiny na mém stole je falešný. A že je to všechno jen propracovaná lest jak od něj získat informace o konkurenci. Necítím žádnou vinu. Víte, musíte předpokládat, že všude jsou takoví jako já. Jsme dravci. Je to o konkurenci. O podílu na trhu. Je to o schopnosti být agresivní a je to o hodnotě akcií. Jak jsou dnes na tom vaše akcie? Jestliže jste výkonný předseda Tedy, myslíte, že se akcionáři starají o to, jestli jste Billie Buttercup nebo ne? Myslíte si, že by opravdu byli radši, kdybyste byl hodný člověk? Vyměnili by to za své peníze? Těžko. Myslím, že lidé chtějí peníze. To je pro ně nejdůležitější. Skutečnost, že většinu těchto společností řídí bílí muži, bílí bohatí muži, ukazuje, že nejsou ve spojení s tím, jaká je většina světa. Protože většinu světa netvoří parta bohatých bílých týpků. Jsou to lidé jiných barev, ti jsou většina. Ženy jsou většina. Chudí a pracující chudí tvoří většinu na naší planetě. Takže rozhodnutí, která dělají, nevycházejí z reality našeho světa. Kolik je dost? Kolik je dost? Kdybyste byl miliardář, ..nebylo by fajn být jen polovičním miliardářem? Nebylo by fajn pro vaši společnost, vydělávat trochu míň peněz? Když jsem koupil ty dvě letenky do Indonésie pro Phila Knighta a pro mě, předpokládal jsem, že řekne: Dobře, letíme. Ale ne, ani náhodou. Ani náhodou. Ne? Jsou přenosné. Můžeme změnit den. A pak mi zavolej. Beru tě za slovo. Je to chytrý muž. Myslím tím, že není hloupý. Tak jsem si řekl, dobře, připrav se na to. Hlavně proto že jsem koupil letenky do první třídy. Alespoň to bude příjemný let. Samozřejmě že mi to pak řekl na kameru. Nikdy jsem nebyl v Indonésii. Tohle mě opravdu překvapilo. Nemůžu tomu uvěřit. Ten člověk vede tuto společnost a nikdy nenavštívil své továrny. Musíš jet. Teď zrovna nemůžu a je to stejné až do konce roku. Dokončili jsme ten film a on mi zavolal za několik týdnů a řekl: „Možná s tebou budu moct jet do těch továren. Jedu na Australian Open podívat se na tenis. A možná se tam dostanu nebo bys tam mohl aspoň jet ty. Chtěl bys jet na Australian Open?“ Dvacet jedna let jsem nepřemýšlel o tom, co Zemi bereme a co jí děláme při výrobě našeho zboží. V létě 1994 se nás zákazníci začali ptát na to, na co se nikdy předtím neptali. Co dělá vaše společnost pro životní prostředí? My jsme jim na to neuměli odpovědět. Odpověď by byla: ne moc. Mnoho našich lidí to opravdu zneklidnilo, mě tedy tolik ne. Jedna skupina ve výzkumném oddělení se rozhodla vytvořit pracovní skupinu a svolat lidi z poboček po celém světě, aby společně začali hodnotit jak je na tom naše společnost s životním prostředím na celém světě, a aby připravili odpovědi pro naše zákazníky. Požádali mě, abych přijel a promluvil k té skupině a připravil si pro ně zahajovací proslov a zahájil tak práci té skupiny s ekologickou vizí. Já jsem neměl žádnou ekologickou vizi a nechtěl jsem mít žádný proslov. A v tomto příznivém okamžiku přistála na mém stole tato kniha. Byla to kniha Ekologie obchodu od Paula Hawkinse. Začal jsem ji číst, opravdu zoufale jsem potřeboval inspiraci a velice rychle jsem v té knize nalezl slovní spojení „Smrt zrození“. Byl to citát E. O. Wilsona o vymírání druhů. Americký jeřáb – ohrožený druh. Byl to citát E. O. Wilsona o vymírání druhů. Svišť – ohrožený druh. Smrt zrození. Orangutan – ohrožený druh Zasáhlo mě to do srdce jako oštěp, četl jsem dál a oštěp se zabodával hlouběji. Byl to okamžik prozření, úplná změna mého postoje a změna přístupu. Může být výroba věcí udržitelná? No, ani žádná ani každá. Můžou se nášlapné miny vyrábět udržitelně? Myslím že ne. Je ještě jedna zásadnější otázka týkající se nášlapných min. Některé výrobky by se vůbec neměly vyrábět. Pokud nedokážeme vyrábět koberce udržitelně, možná nepatříme do udržitelného světa, stejně jako kdokoli jiný vyrábějící neudržitelně. Jednoho dne na začátku této cesty mi svitlo, že jsem řídil společnost Interface jako plenitel, plenící něco, co mi nepatří, něco, co patří každé bytosti na Zemi. Řekl jsem si: Proboha, musí přijít den, kdy tohle bude nezákonné, kdy plenění bude zakázané. Ten den musí přijít. Pomyslel jsem si: A sakra, lidé jako já jednou skončí ve vězení. Musím k vám být upřímný. Po událostech 11. září jsem to nevěděl a musím říct a chci to říct, protože to nechci zlehčovat, není to jednoduchá situace. Je to ničivý čin. Bylo to opravdu špatné, je to jedna z nejhorších věcí, které jsem v životě viděl. Ale řeknu vám a to samé vám řekne každý obchodník, který nebyl v těch budovách a který nakupoval zlato a který vlastnil zlato a stříbro, že když se to stalo, první věc, na kterou jsem pomyslel, byla, o kolik stouplo zlato. První myšlenka, která přišla na mysl, byla: Bože, zlato muselo vylétnout nahoru. Naštěstí naši zákazníci vlastnili zlato. Takže když stouplo, všem se zdvojnásobily peníze. Všem se zdvojnásobily jejich peníze. Bylo to požehnání v převleku. Devastace, likvidace, pukání srdce, ale z finančního hlediska všichni moji zákazníci, co byli na trhu, vydělali peníze. Víte, já jsem takovou pomoc nehledal, ale stalo se to. Když Spojené státy bombardovaly v roce 1991 Irák, zvedla se ceny ropy ze třinácti na čtyřicet dolarů za barel. Teď už se nemůžeme dočkat, až bomby začnou padat na Saddáma Husajna. Všichni jsme byli vzrušení. Chtěli jsme, aby Saddám opravdu dělal problémy. Dělej, co musíš udělat. Zapal další ropné vrty, protože cena stoupne. Každý makléř to omílal dokola. Nevím o jediném makléři, kterého by to nevzrušilo. Byla to katastrofa. Bylo to něco, byla to, víte odehrávající se katastrofa. Bombardování, války. V ničení je příležitost. Honba za ziskem je otřepaná historka, ale byly doby, kdy se na mnoho věcí pohlíželo jako na příliš posvátné nebo zásadní pro obecné blaho, než aby byly považovány za obchodní příležitost. Chránily je tradice a ochranné předpisy.

OTÁZKY HRANIC

Můžeme začít sledovat zrod moderní doby ve čtrnáctém až šestnáctém století, kdy pozemky v Evropě byly považovány za obecní. Středověký život byl život ve společnosti. Byla to zvířecí a nepříjemná záležitost. Ale existovala zde kolektivní zodpovědnost. Lidé patřili k zemi, ale země lidem nepatřila. V tomto světě lidé obdělávali půdu společně, protože byla obecní. Patřila Bohu. A potom byla spravována církví, šlechtou a potom místními šlechtici neboli správci božího díla. V Tudorovské Anglii se začal objevovat jev, kterým bylo ohrazování velkých pozemků schválené zákony parlamentu, nejprve v Anglii, potom i v Evropě. Tak jsme začali brát velké části pevniny, které byly společné a udělali z nich soukromý majetek. Pak jsme se vrhli na oceány a vytvořili zákony a omezení, které umožnily zemím činit si nárok na zužitkování určitého množství vody kolem pobřežních hranic. V tomto století jsme usilovali o ovzduší. Rozdělili jsme ho na vzdušné koridory, které se dají kupovat a prodávat pro komerční leteckou dopravu. Zbytek je historie. Všeobecná dohoda o tarifech a obchodu Světová obchodní společnost Deregulace, privatizace, volný obchod, MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND to vše způsobilo jen další ohrazování, MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND to vše způsobilo jen další ohrazování, nebo jestli chcete nahrazení obecního soukromým. AMERICKÝ SUMMIT Jedna z věcí, která se mi zdá zajímavá v současných debatách, je pojetí toho, kdo vytváří bohatství. Majetek se může rozmnožovat jen pokud je soukromý. Jak byste nazvali čistou vodu a vzduch, bezpečné životní prostředí? Nejsou druhem bohatství? A proč se z nich bohatství stane jenom tehdy, když někdo vztyčí kolem plot a prohlásí to za soukromý pozemek? No, to není vytváření majetku. To je uzurpování majetku. Po staletí se více a více věcí stávalo obecním majetkem, a jenom v poslední době, během minulých řekněme tří nebo čtyř desetiletí jsme si je začali brát zpátky. Například hasiči. Tento muž potřebuje požární sbor. Hasiči začali jako soukromé společnosti. Mnoho dalších lidí také potřebuje požární sbor. Pokud jste neměli na domě cedulku určitého hasičského spolku a váš dům hořel, tihle hasiči klidně projeli kolem, protože jste s nimi neměli smlouvu. Postupně se to vyvinulo ve veřejnou nadaci, která zajišťovala bezpečnost na přesně vymezené úrovni. To je důležité. Neměli bychom tím opovrhovat a začít říkat: No, proč to zase nedat na trh a zjistit, co to udělá? Třeba se to zefektivní. Studie Fraserova institutu vybízí k privatizaci vodní elektrárny Privatizace dvaceti škol Privatizace nespočívá v tom, že vezmete veřejnou instituci a dáte ji někomu hodnému. Znamená to, že vezmete veřejnou instituci a dáte ji neovladatelné tyranii. Privatizujte všechno. Veřejné instituce mají mnoho vedlejších výhod. Například mohou být účelově ztrátové. Nejsou tady kvůli zisku. Mohou být účelově ztrátové kvůli vedlejším výhodám. Například když je státní ocelárna ztrátová, třeba dodává levnou ocel do dalších podniků, možná to je dobrá věc. Veřejné instituce mohou mít kompenzační charakter. To znamená, že udržují zaměstnanost v dobách recese, což zvyšuje poptávku, což vám pomůže dostat se z recese. Soukromé společnosti za recese tohle dělat nemohou. Ty propouští zaměstnance, protože jedině tak vyděláte peníze. Jsou tací, kteří se domnívají, že jednoho dne bude všechno někomu patřit a nemyslím tím jenom zboží. Mluvíme o lidských právech, o sociální péči, o základních službách pro život. Vzdělávání, veřejné zdravotnictví, sociální dávky, důchody, bydlení. Mluvíme také o přežití naší planety. Oblasti, které podle nás musí být uchovány v obecném vlastnictví nebo musí být společně spravovány, nebo všichni zemřeme. Voda a ovzduší. V případě ovzduší jsme zaznamenali pokrok. To znamená, že nemůžeme přestat s vypouštěním oxidu uhličitého. Nemůžeme přestat s vypouštěním oxidů síry, .přinejmenším teď si to nemůžeme dovolit, proto vypouštíme určité množství těchto látek do ovzduší. Tak si řekneme, že určité množství například oxidů síry bude hraniční. A vydáme povolenky pro toto množství a dáme je lidem, kteří znečišťují ovzduší a dovolíme jim s nimi obchodovat. A tak má znečišťování ovzduší svoji cenu. Nebylo by úžasné, kdyby všechno mělo cenu? Zdá se, jako kdybyste obhajoval soukromé vlastnictví každého čtverečního centimetru planety. Zajisté. Každý krychlový metr vzduchu a vody. Je bizarní říkat, že chceme, aby celý svět, celá zeměkoule byla ve vlastnictví. To neznamená, že chci, aby každý trouba vlastnil kousek země. Ale znamená to, že zainteresovaní na něm budou ti, kteří ho vlastní, nebo lidé, kteří ho chtějí udržovat. A tohle není až tak bláznivá myšlenka. V podstatě znamená vyřešení mnoha problémů.

ZÁKLADNÍ ŠKOLENÍ

Představte si svět, kdy jednou z věcí, kterou by vlastnila korporace, byla písnička Hodně štěstí zdraví. Vlastně na ni má práva dceřiná společnost AOL/Time Warner. V minulosti požadovala více jak deset tisíc dolarů za to, abyste si mohli poslechnout tuhle oblíbenou písničku ve filmu. My jsme nezaplatili. Raději jsme ty peníze použili na letenky do Bostonu a do Los Angeles pro náš štáb, abyste mohli vidět tento příběh. Pět, čtyři, tři, dva, jedna Výlet do vesmíru, to chce, hochu, pořádnou týmovou práci. A tady máme tým mladých kosmonautů se snídání z jiného světa Přirovnávat marketing nedávné minulosti s dnešním marketingem je jako přirovnávat vzduchovku k řiditelné pumě. Není stejný jako za mých mladých let nebo v době, kdy dnešní mladí dospělí byli dětmi. SUPERNABITÝ Je mnohem důmyslnější a všudypřítomnější. Není to tím, že by výrobky samy o sobě byly špatné nebo dobré. Je to v tom, jak manipulují dětmi, aby nakupovaly výrobky. V roce 1998 společnosti Western International Media, Century City a Lieberman Research Worldwide dělaly výzkum o škemrání. Požádali jsme rodiče, aby si tři týdny vedli deník a zaznamenávali do něj všechny případy, kdy je jejich dítě prosilo, aby jim něco koupili. Měli zapisovat kdy, kde a proč. Tento výzkum neměl pomoci rodičům poradit si s škemráním. Měl pomoci korporacím, aby pomohly dětem škemrat o jejich výrobky účinněji. Škemrání je klíčem. Dvacet až čtyřicet procent nákupů by nebylo uskutečněno nebýt dětského škemrání. Také jsme zjistili, že čtvrtina návštěv zábavních parků by se nebyla uskutečnila nebýt dětského škemrání. Čtyři z deseti návštěv do míst jako Chuck E. Cheese (rychlé občerstvení) by se neodehrály. Každý rodič mě chápe, když přemýšlím o Chuck E. Cheese a o hluku, jaký tam je. Je tam tolik dětí. Proč bych tam měla chtít strávit dvě hodiny? Ale když dítě dost dlouho otravuje, půjdete tam. To samé se děje s filmy, s videokazetami, s rychlým občerstvením. Musíme prolomit bariéru, kde nám říkají, že nemají rádi, když jejich dítě škemrá. To je jen všeobecný postoj, který zastávají. Neznamená to, že se nezbytně podle něj chovají sto procent času. Můžete ovlivnit zákazníky, aby chtěli a proto si koupili vaše výrobky. Je to hra. Děti nejsou malí dospělí, nemají vyvinuté myšlení. Děje se to, že pracovníci v marketingu hrají na jejich zranitelnost. Reklama, které jsou dnes děti vystaveny, je vybroušena psychology, je podporována technologií médií, která byla dříve nemyslitelná. Čím víc budete rozumět zákazníkovi, tím tvořivější budete ve strategiích komunikace. Jestli je k tomu potřeba psycholog, chceme jednoho do týmu. Neříkám, že je špatné vyrábět věci pro děti. Také si myslím, že je třeba rozlišovat .mezi psychology, kteří se zabývají výrobky pro děti, kteří pomáhají výrobcům hraček, aby jejich hračky byly přiměřené vývoji dětí. Myslím, že to je skvělé. Je to něco jiného než prodávat hračky přímo dětem. Initiative je ohromná. Myslím, že ve Spojených státech dáváme asi dvanáct miliard dolarů za čas v médiích. Dáme to do televize, dáme to do tisku, dáme to ven, koupíme si čas v rádiu. Jsme největší nákupčí času a místa v reklamě ve Spojených státech a ve světě. Jedna rodina nemůže bojovat proti společnosti, která utratí dvanáct miliard dolarů za rok, aby dostala jejich děti. Nemůže to udělat. Jsou to budoucí dospělí zákazníci. Začít s nimi mluvit teď a vybudovat vztah, dokud jsou mladší. A pak je máte jako dospělé. Někdo se mě zeptal: Lucy, je to etické? Ty v podstatě manipuluješ těmi dětmi. Je to etické? Nevím. Ale naší úlohou v Initiative je hýbat výrobky. A jestliže hýbeme výrobky a kreativně realizujeme plány v médiích, pak jsme udělali naši práci. Každá instituce poskytuje lidem, kteří jsou jejími členy, sociální roli, kterou mohou zastávat. A obvykle instituce, které jsou živé a mají velkou moc, budou upřesňovat tuto roli v určitém smyslu jako seznam ctností. Platí to pro církve a pro školy, pro jakoukoli instituci, která má moc nad lidmi a tvaruje je. Stejně tak korporace. Poskytuje nám seznam ctností, druh sociální role, role dobrého konzumenta. Lidé podobně jako vody velkého oceánu představují ohromnou sílu, jejíž pochopení je tou nejdůležitější věcí pro pochopení amerického způsobu života. Tato síla je známá coby síla spotřebitele. Cílem korporací je maximalizovat zisk a tržní podíl. A mají cíl také pro svou cílovou skupinu, tedy obyvatelstvo. Má být změněno ve zcela bezduché spotřebitele zboží, které nechtějí. Musíte vyvíjet to, čemu se říká umělé potřeby. Musíte vytvořit potřeby. Musíte na lidi působit filozofií zbytečnosti. Musíte je donutit zaměřit se na bezvýznamné věci v životě jako třeba spotřebu módního zboží. Jenom v podstatě cituji literaturu o obchodu. Dává to dokonalý smysl. Ideál je mít jednotlivce, kteří budou úplně odděleni jeden od druhého. Jejichž představa o sobě, jejich smysl pro hodnoty je jenom kolik umělých potřeb mohu uspokojit? Film General Motors pro veřejnost Tito lidé jsou zákazníci, protože chtějí vyměnit peníze za blbosti. A všichni zákazníci si vezmou ty blbosti domů do všech koutů této země. Podívejte, kolik peněz má výrobce blbůstek z jejich prodeje. Máme ohromné podniky, společnosti pro styk s veřejností, příšerný průmysl, reklamu a tak dále, které jsou navrženy tak, aby již od dětství formovaly lidi do těchto požadovaných forem. Univerzitní studenti sponzorovaní korporací V televizi jsme viděli Tigera Woodse s čepicí s logem Nike a usoudili jsme, že možná dostává miliony dolarů jenom za to, že si tu čepici vezme na tiskovku. A tak jsme došli k závěru, že to můžeme dělat pro někoho jiného. S nadějí, že dostaneme peníze včas, abychom mohli jít do školy. Do toho pořadu jsme přišli s tím, že nás sponzoruje korporace. Oznámili jsme, že máme sponzora v Today Show 18. června. jsme nadšeni, že nás sponzoruje First USA Jsme nadšeni, že můžeme pracovat s First USA, naším sponzorem, platí nám školné. našli jsme First USA jako našeho sponzora a jsme hrdí, že s nimi pracujeme, náš sponzor je First USA. Jsme opravdu nadšeni, že můžeme oznámit, že First USA je náš sponzor. Jsme nadšeni, že můžeme pracovat s First USA, proto chceme, aby First USA měla dobré jméno v médiích, proto se objevuje v našich zprávách a tak .mají tolik reklamy, kolik jim můžeme poskytnout. Nebudou odpovídat přáním náročných rodičů, ale přáním korporace, která se stará o image. Nejsou tam jen pro peníze, oni jen s námi chtějí pracovat, být našimi přáteli a nechat nás pomoct jim, pomoct nám a naopak. Abychom zaplatili školné, staly se z nás chodící reklamy. Stránky „Cool Site of the day“ nás vybraly jako cool stránky a Yahoo nás vybralo a byli jsme v USA Today. Když jsme dělali fotky pro časopis People, stáli jsme tady nahoře. Stáli jsme tady a usmívali se. Usmívali jsme se a oni nás fotili. Naši rodiče nám vyprávěli o válce. My máme příběh o našem sponzorovi. Přesně. Mám velkou důvěru ve svět korporací, protože tady vždycky budou, takže jim také můžete důvěřovat, protože nevěřit jim prostě není dobré. Jedny z nejtvořivějších mozků pracují, abychom uvěřili ve světonázor korporací. Svádějí nás svými okouzlujícími korporačními iluzemi, které slouží k rozptýlení našich myslí a k vytvoření našeho souhlasu.

MANAGEMENT VNÍMÁNÍ

Korporace nedělají reklamu jen na výrobky, propagují způsob života. Způsob myšlení. Příběh o tom, kdo jsme my lidé, jak jsme se sem dostali, co je zdrojem naší takzvané svobody a takzvané volnosti. Takže desítky a desítky a desítky let propagandy a výchovy, kdy nás učily, jak máme myslet. Pokud to použijeme na velkou korporaci, pak se dozvíme, že korporace byla nevyhnutelná, že je nepostradatelná, že je pozoruhodně výkonná a že je zodpovědná za pokrok a dobrý život. Management vnímání je velice zajímavé pojetí. Je to v podstatě metodologie, která nám pomáhá při práci se zákazníky, projít velice systematickým hloubkovým procesem, abychom mohli pomoci zákazníkům rozpoznat jaké mají možnosti. Co brání jejich úspěchu a jak použít komunikace při dosahování jejich cílů. Výsledky, které budují dobrou pověst. Bývalý zákazník: Union Carbide Public relations po úniku plynu v Bhopálu. Až dvacet tisíc mrtvých Kdyby ke mně přišel Michael nebo Angelica a zeptali se: Tati, co děláš? Proč je to důležité? Bývalý zákazník: Philip Morris Řízení Národní aliance kuřáků v boji proti protikuřáckým zákonům Moje odpověď na tuto otázku by byla v podstatě taková, že pomáhám korporacím mít hlas. Výsledky, které budují obchod. Bývalý zákazník: Kanadské lesnické korporace Založení Aliance lesů Britské Kolumbie, aby bojovala proti ekologickým kampaním A pomáhám korporacím podělit se o to, co si myslí o různých věcech. Výsledky, které mění náš způsob života Prodávají samy sebe, prodávají své dominantní postavení, prodávají své zásady a vytvářejí si image obyčejných lidí odvedle. Ahoj! Jak se všichni máte? Rád vás poznávám. Jak se dnes máte? Ahoj! Jak se máte? Jsme z Pfizeru. Jsme vaši sousedi. Jste z těch nových domů? Jste z těch nových domů? Ááááá! To jsou ale sousedi. Můžeme vás pozdravit? Můžeme vás pozdravit? Bude to jen chvilka. Tak co si teď myslíte o této čtvrti? Je v pořádku, je dobrá. Domy dotované Pfizerem Jo, myslím, že se to tu zlepšilo za posledních dvacet let, co sem jezdím. Jo. Já myslím, že společně, když budeme pracovat s vámi a Pfizerem a naším novým partnerstvím, uděláme tady z toho lepší místo. Dobře. Rád jsem vás poznal, slečno Fraserová, nashledanou. Metro Tady v metru to bývalo hodně nebezpečné. Jednou, když jsem jel večer domů, mě chytili a málem okradli. Tak jsme se rozhodli to tady změnit, zlepšit tuto oblast. Díváme se na turnikety, které znemožňují jízdu načerno. Dříve stačilo jen přeskočit. Tak Pfizer ve spolupráci s dopravním podnikem koupil tyto stroje. Toto je komunikační zařízení, díky kterému můžeme mluvit se strážným Pfizeru, který je odsud asi čtyři sta padesát metrů. Dnes jsem strážného ještě neviděl. Ale uvidím ho, pokud se mi podaří se s ním spojit. Budu ho muset jít vzbudit, jestli bude spát. Haló, haló. Tady Tom Kline. Jsem si jistý, že než budeme hotovi, zavolá zpátky. Ale hlavně to slouží k tomu, aby pasažéři mohli mimo špičku přímo zavolat na recepci Pfizeru o pomoc. Strážný Pfizeru zavolá policii, která zareaguje na jakýkoli zločin. Výsledkem je, že zločinnost na této stanici poklesla. Je mnohem bezpečnější pro lidi odsud. Děkuji. Jen pro jistotu zmáčknu jiné tlačítko Tady Tom. Haló. Půjdeme tam a promluvíme si s ním. Je to drsný, víte, dávají do toho na pomoc peníze akcionářů platících daně, ale kdo ví? Ale o těch penězích by měli rozhodovat daňoví poplatníci. A zatímco dělají podobné dobré věci, mají vliv na snižování daní pro korporace a snižování daní pro bohaté lidi a mění veřejnou politiku. My nevidíme všechny ty změny, nevidíme mizení peněz, vysávání veřejné správy, ale vidíme to pozlátko. SOUKROMÁ OSLAVA Když jsem zkoumala zabírání obecních ploch, když jsem začala, myslela jsem si, že je to v pohodě, je to jen reklama. Reklama tu vždy byla. Teď je jí jen víc. Ale začala jsem chápat a teď už tomu rozumím, že propagace značky výrobku není reklamou na výrobky. Velice úspěšné korporace, korporace budoucnosti nevyrábějí výrobky. Produkují význam značky. Šíření představ o sobě je jejich akt produkce. A šíření představ o sobě je velice agresivní projekt, takže jak zhmotníte představu o značce? Dobrý způsob jak začít je postavit trojrozměrný model vaší značky. Společnosti jako například Disney jdou ještě dál, protože právě staví na Floridě město Celebration. V současné době má asi pět tisíc obyvatel, kteří pokládají Celebration za svůj domov. Je tam asi třináct set rodinných domů, centrum, kde se lidé scházejí. Jsou tam čtyři nebo pět restaurací a asi tucet dalších obchodů. Jejich inspirací, jejich obrazem značky je typická americká rodina. A takové to americké město z minulosti. Hnacím mechanismem jejich značky je kouzlo rodiny a všechno, co tato společnost dělá, se točí kolem těch dvou slov. Když to uvážíte, „značkové“ prostředí jako třeba Disney World nebo Disneyland je logickým rozšířením této značky. Film, kreslený film, rodinný film, to je velice logické rozšíření tohoto. Jsou to také obchodníci a vědí, že když se chtějí dostat k jiným druhům zábavy, které se neslučují s kouzlem rodiny, nemohou použít značku Disney. Pokud chtějí zaujmout dospělé vážnějšími tématy, pokud půjde o film, dají mu značku Touchstone. Značka Disney mluví o útěše, mluví o tradici, mluví o kvalitě. A můžete to vidět tady, v této obci, kterou jsme postavili. A tady vidíte ty opravdové imperialistické snahy o uplatňování značky výrobku, které se projevují výstavbou takových soukromých značkových kokonů. Možná to začne nakupováním, pak tam strávíte dovolenou a nakonec se tam přestěhujete, proč taky ne. Co se stane se, až se jednoho dne probudíme a zjistíme, že prakticky všechny naše vztahy, které jsou mezi námi a okolními lidskými bytostmi, jsou komerční? Zjistíme, že prakticky každý náš vztah je obchodem zprostředkovaný vztah s našimi bližními? Může civilizace přežít s tak úzkou definicí toho, jak se vzájemně ovlivňujeme? Teda, to byl sen.

VÍTĚZSTVÍ KLAMU

Můžu vám popsat den v životě člověka, který by mohl být cílem utajeného marketingu. A řeknu vám tohle. Některé z těchto věcí se dějí právě teď okolo vás. Jednou ráno vyjdete z domu v nějakém městě, půjdete kolem vrátného a popřejete mu dobré ráno. A všimnete si, že vedle něj jsou nějaké krabice z nějakého internetového nebo zásilkového obchodu. A je tam několik krabic, které samozřejmě mají po sobě značky. Vyjdete ven a přemýšlíte o tom, že si z té společnosti objednává zboží mnoho lidí. Co nevíte, je to, že jsme zaplatili vrátnému, aby tam nechal ty prázdné krabice. Vyjdete na ulici a slyšíte, jak se tam nějací lidé nahlas baví o hudbě a předávají si sluchátka sem a tam a říkají si, jak je to skvělé! Hele, slyšel jsem, že se tohle CD těžko sežene, ale prý ho mají v obchodě X. Slyšíte to a zaregistrujete to a možná si to i zapamatujete a později si pomyslíte: To by mě zajímalo, co to bylo za písničku. Možná vám stále zní v hlavě. Přijdete do kanceláře a v lednici najdete vodu nějaké značky. Co je to? Vyndáte ji, napijete se, zapomenete na ni, vůbec o ní nepřemýšlíte. Jů! To je fakt dobrá voda. Kdo ví? Možná tam tu vodu někdo dal. Jdete na polední přestávku, sedíte v parku a jsou tam další lidé, povídají si a bác! Najednou všichni slyšíte další sdělení. Než se dostanete do postele, pravděpodobně přijmete osm nebo devět utajených sdělení. Lidé si pořád myslí: Jo, já znám uvedení výrobků na trh. To je když to dávají do filmů! Částečně ano. To je rozhodně tradiční uvádění na trh. Ale ve skutečném světě to chodí takhle: Umisťování zboží do filmů, kdy film je ve skutečnosti váš život. Vezměte si skupinu dosažitelných, ale stále inspirujících lidí, nejsou to supermodelové, jsou to v podstatě lidé jako vy, něco pro nás dělají, ať už pijí nějaký nápoj nebo používají nějaký prací prášek, cokoliv. Jsou něco jako švábi v motelu. Lidé za nimi přijdou a oni jim dají tuhle malou značkovou návnadu. Může to být nějaká znalost nebo rituál. Spotřebitelé si seženou tuto návnadu pro šváby a pak si ji vezmou. To je fakt dobrý! Pak vyjdou ven a rozšíří to mezi své přátele. Jestli chcete být kritičtí, jestli takhle chcete prožít svůj život, samozřejmě buďte kritičtí ke komukoliv, kdo k vám přistoupí. Ale když vám ukáže něco, co sedí, a něco, co funguje a něco, co vám zlepší život, tak co na tom záleží. Prostě řekněte díky! Dnes je otázka budování národa z geografického hlediska uzavřena. Není už žádné divoké pohraničí ani hranice. Tak k jakým obzorům teď můžeme hledět? Kde jsou zítřejší příležitosti? Co je před vámi a před vašimi dětmi? Hranice budoucnosti nenajdete na mapě. Jsou ve zkumavkách a v laboratořích důležitých odvětví průmyslu.

BLÍŽE K FRONTĚ

Případ Chakrabarty je jedním z důležitých okamžiků práva v historii světa. A veřejnost si vůbec nebyla vědoma, že už se to děje, když ten soudní spor začal. General Electric a profesor Chakrabarty šli do patentového úřadu s malým mikrobem, který likviduje ropné skvrny. Řekli, že toho mikroba upravili v laboratoři a že je to tedy vynález. Patentový úřad a vláda Spojených států se podívaly na tento tak řečený vynález a řekly: ani náhodou. Patenty nezahrnují živé bytosti. Tohle není vynález. Zamítnuto. Pak se General Electric a doktor Chakrabarty odvolali u amerického odvolacího soudu. A ke všeobecnému překvapení bylo rozhodnutí patentového úřadu anulováno poměrem tři ku dvěma. Řekli, že ten mikrob vypadá spíš jako čistící prostředek nebo činidlo než jako kůň nebo včela. Směju se, protože nepochopili základní biologii, .oni ho považovali za chemickou látku. Kdyby měl tykadla nebo oči nebo křídla nebo nohy, nikdy by se nedostal na jejich stůl a nebyl by patentován. Pak se odvolal patentový úřad. Co by si teď měla veřejnost uvědomit, že patentový úřad řekl zcela jasně, že nelze patentovat život. Moje organizace poskytla hlavní osobu oprávněnou pro procesní úkony v soudním řízení. Jestliže povolíte patentování mikroba,o kterém jednáme, znamená to, že bez vedení kongresu nebo veřejné diskuse budou korporace vlastnit plány života. Když padlo rozhodnutí, prohráli jsme pět ku čtyřem, předseda nejvyššího soudu Burger řekl: Samozřejmě, že některé tyto problémy jsou zásadní, ale myslíme si, že toto je nevýznamné rozhodnutí. O sedm let později vydal americký patentový úřad výnos o jedné větě: Lze patentovat cokoli živého na světě vyjma lidské bytosti. Nejvyšší soud Spojených států dnes vyhlásil, že je možné patentovat živé organismy vyvinuté v laboratořích. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud se musel rozhodnout, zda jeden člověk nebo jedna společnost mohou regulovat nové formy života. dovolil společnostem nebo univerzitám mít výhradní právo na druhy. upravili myší geny tak, že jejich potomstvo je odolnější vůči rakovině Kanadský Nejvyšší soud dnes oznámil, že geneticky upravenou myš nelze patentovat. Kanaďané si nemyslí, že by živé bytosti byly průmyslovými vynálezy. hledají cennou DNA vzali mi mé genetické plány místo aby šlo o nezávislé hledání pravdy, stal se z toho hon za ziskem. Všichni jsme slyšeli o prohlášení, že jsme zmapovali lidský genom. Ale co veřejnost neví, že teď mezi sebou soupeří genotypové společnosti a biotechnologické společnosti a biologické společnosti o to, kdo na té mapě najde poklad. Tím pokladem jsou jednotlivé geny, které tvoří podrobný plán lidské rasy. Vždy, když zachytí gen a izolují ho, prohlásí jej tyto biotechnologické společnosti za duševní vlastnictví. Gen rakoviny prsu, gen cystické fibrózy, pokračuje to dál a dál. Jestliže to takhle bude pokračovat bez námitek veřejnosti, za méně než deset let bude několik celosvětových společností vlastnit přímo nebo prostřednictvím licence geny, které se podílejí na evoluci našeho druhu. A teď začínají patentovat genomy všech ostatních tvorů na této planetě. Ve věku biologie politika bude rozlišovat mezi těmi, kdo věří, že život má hlavně vnitřní hodnotu, a proto bychom měli vybírat technologie a obchodní aktivity, které uznávají jeho vnitřní hodnotu. A pak tady budou lidé, kteří věří, že život je jen něco, z čeho je užitek. Je to výdělečná věc. Budou podporovat myšlenku, aby se trh stal rozhodujícím soudcem všeho ve věku biologie. Ve světové ekonomice informace filtrují globální mediální korporace pozorně naslouchající svým mocným inzerentům. Kdo potom brání práva veřejnosti na informace? A jakou cenu musíme zaplatit, abychom si zachovali schopnost dělat erudovaná rozhodnutí?

ZNEPOKOJIVÉ ZPRÁVY

Televize Fox nám řekla, že my jsme přesně ti lidé, ze kterých budou investigativní publicisté. Dělejte si, jaké reportáže chcete, pokládejte záludné otázky a získávejte odpovědi. Tak jsme si mysleli: To je skvělé, to je práce našich snů. Fantastické. Ale úplně první věc, kterou nám zadali, nebyla reportáž, ale natáčení této upoutávky, která byla Vyšetřovatelé. Odhalujeme pravdu, získáváme výsledky, chráníme vás. A měli filmový štáb a stroj na kouř a natáčeli nás ve tmě Jedním z prvních příběhů, se kterým přišla Jane, bylo odhalení, že většina mléka ve státě Florida a ve většině země je znehodnocená účinky hovězího růstového hormonu. Až u Monsanta jsem si uvědomila, jak efektivní dokáže korporace být, když chce něco dostat na trh. Jak vysokého stupně koordinace museli dosáhnout. Museli angažovat univerzitní profesory. Museli angažovat odborníky. Museli angažovat reportéry. Museli angažovat veřejnost a samozřejmě také FDA, na ty nesmíme zapomenout. Museli přesvědčit federální úředníky o tom, že to je dobrý a zdravý výrobek, aby ho dostali na trh. Oni to dokázali. Byli velice úspěšní. Posilac je nejtestovanější výrobek v historii a teď ho můžete získat konkrétně vy. Tak můžete zvýšit váš ziskový potenciál. Federální vláda na to v podstatě dala razítko, ještě než to dali na trh. Nejdelší test na zjištění jedovatosti pro lidi trval devadesát dní a bylo na něj použito třicet potkanů. A potom buď společnost Monsanto dodala nesprávné výsledky Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv nebo se úřad neobtěžoval důkladně prostudovat studie společnosti Monsanto. Vědci z kanadského ministerstva zdravotnictví pečlivě zkoumali hovězí růstový hormon a došli ke zcela jiným závěrům než americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv. Růstový hormon vytvořený v Monsantu nevyhovuje požadavkům na bezpečnost. Tělo by ho mohlo vstřebat a tudíž by mohl mít dopad na lidské zdraví. Tento závěr byl záhadně odstraněn z konečné publikované verze jejich zprávy. Já osobně jsem měl velké obavy z toho, že tu je velice vážný problém týkající se utajení, spiknutí a podobné věci. Byl na nás vyvíjen tlak, abychom schvalovali ne zcela bezpečná léčiva, včetně hovězího růstového hormonu. Napsali jsme ten příběh. Měli jsme ho hotový týden předem. Koupili reklamy. Farmáři v mléčném průmyslu říkají, že je to bezpečné, ale studie naznačují, že je zde spojitost s rakovinou. Nenechte si ujít tuto zvláštní reportáž Vyšetřovatelů. V pátek předcházející pondělí, kdy měl seriál začít, vyplivnul fax dopis od velice drahého newyorského právníka, kterého si Monsanto najala. Bylo v něm mnoho věcí, které byly prostě zcestné, prokazatelně mylné, ale kdybyste neznali tu reportáž, kdybyste nevěděli, jak jsme postupovali při natáčení, jako reportéra nebo managera by vás to muselo vyděsit. A oni se rozhodli, že tu reportáž stáhnou a ještě jednou ji prověří. Ale důležité bylo, že v reportáži nebyly žádné faktické chyby. Obě strany vydaly zprávu, obě strany měly příležitost vyjádřit se. O týden později poslala Monsanto druhý dopis. A v něm byla ještě ostřejší slova. Stálo v něm, že to bude mít pro Fox News katastrofální následky, jestliže se ta reportáž bude vysílat na Floridě. Tohle je vyvedlo z míry. Báli se žaloby a ztráty peněz z reklamy. Ze všech televizních stanic patřících Rupertu Murdochovi. Patří mu více televizních stanic než jakékoli jiné skupině v Americe. To je dvacet dva televizních stanic. To je hodně dolarů za reklamu. Na Round Up, Aspartam, Nutra Sweet a další výrobky. Tak jsme se pustili do boje. První jednání jsme měli s novým generálním ředitelem. Jmenoval se Dave a byl obchodník. Pořádně člověku potřásl rukou. Rád vás poznávám. Zavolal si nás nahoru do své kanceláře a řekl: Co byste řekli tomu, kdybych to skončil? Co kdyby se to nikdy nevysílalo? My jsme řekli: No, víte, to by se nám moc nelíbilo. On odpověděl: Víte, mohl bych to zrušit. My na to: Ano, samozřejmě, vy jste ředitel, mohl byste to zrušit a nikdy by se to nevysílalo. Dlouho se nemohl vymáčknout. Chodil sem a tam. Nevěděli jsme, o co jde. Nakonec vyhrkl: Neřeknete to nikomu? Řekl jsem, že já kvůli němu lhát nebudu. Asi týden nato nás zavolal zpátky a řekl: Dobře, chtěl bych, abyste udělali tyhle změny. Vy ty změny uděláte. Řekli jsme: Nechte nás ukázat vám výsledky, které ukazují, že informace, které podle vás máme vysílat, nejsou pravdivé. On odvětil: To mě nezajímá. Já na to: Cože? Řekl: Od toho mám právníky. Prostě to napište tak, jak to chtějí právníci. Řekl jsem: Víte, tohle jsou zprávy, tohle je důležité. Tohle jsou věci, které lidé chtějí vědět. Nikdy nezapomenu na to, jak nezaváhal ani vteřinu a řekl: Právě jsme zaplatili tři miliardy dolarů za tyhle televizní stanice. Povím vám, co jsou zprávy. Zprávy jsou to, o čem řekneme, že to jsou zprávy. Řekl jsem, že tohle teda dělat nebudu. On prohlásil, prohlásil tohle: jestli odmítnete udělat tu reportáž tak, jak by měla podle nás měla vypadat, dostanete výpověď za porušení kázně. Řekl jsem: Půjdu na Federální úřad pro komunikace a ohlásím tam, že jsem byl propuštěn vámi, držitelem koncese na vysílání pro veřejnost, protože jsem odmítl lhát lidem ve vysílání. Pak už jen poděkoval a řekl, že se brzy ozve. Uběhlo dvacet čtyři hodin a nikdo se neozval. Asi týden na to nám zavolal, že změnili strategii. Co kdybychom vám zaplatili a vy byste prostě odešli? Zeptal jsem: kolik? Protože vždycky, když někdo nabízí úplatky, chci vědět, jestli by se to nevyplatilo. Řekl, že nám dá zbytek ročního platu, za to že nebudeme mluvit o tom, co se dělo v Monsantu. Za to že nebudeme mluvit o snaze společnosti Fox o utajení reportáže. Za to, že nebudeme mluvit o té reportáži. Za to, že už nikdy nikde nebudeme mluvit o hovězím růstovém hormonu. Že tu reportáž nepředáme jiné televizní stanici. Že to pohřbíme. Řekl jsem: Myslíte tím, že když budu chtít jít dceři na rodičovské sdružení a vysvětlit tam, co je v mléce, které děti dostávají, tak nemůžu? Ne, nikdy už o tom nebudete smět mluvit. Steve řekl: Fajn, sepište to. Já na to: Co tím myslíš, sepište to? Ale nakonec jsem neřekla nic. Dave to sepsal a během několika dní nám to poslal přes FedEx. Zeptal se: Podepíšete to? My řekli: Ne, Dave, my to nepodepíšeme. Řekl: Dobrá, pošlete mi to zpátky, ano? My řekli: Ne, Dave, my ti to nepošleme zpátky. On na to: Nemůžeme vás vyplatit, nemůžeme vás umlčet, takže pojďme dostat tu reportáž do vysílání tak, aby všem vyhovovala. A začali jsme přepisovat a stříhat s jejich právníky. Během osmi měsíců, kdy se znovu přepisovalo, to říkám žertem, dělali různé věci, například chtěli odstranit slovo rakovina. Nemusíte přímo říkat, jaký je tam možný problém, jen tam dejte důsledky na lidské zdraví. Odstranili nebo minimalizovali jakoukoli kritiku Monsanta nebo jejich výrobku. Podle mého bylo velice velice jasné, že téměř každý střih, který provedli, měl stejný účel. A my jsme změnili tohle a tohle a tohle. Potom to ale nebylo dost, teď změňte tohle a tohle. Teď změňte tohle a tohle. Jedna verze za druhou. Osmdesát třikrát. Osmdesát třikrát je neslýchané. To se nestává. Člověk by nic neměl přepisovat osmdesát třikrát. Očividně nechtěli, aby se to dostalo do vysílání. Snažili se nás dohnat k šílenství, abychom s tím přestali, nebo čekali na první příležitost, aby nás mohli vyhodit. Prakticky nám oznámili, že nás propustí bez důvodu. To bylo trochu moc. Steve napsal do Atlanty ženě jménem Caroline Forestová, která je podnikovou právničkou Foxu. Napsal jsem, že to není kvůli bezdůvodnému propuštění. Propustíte nás, protože jsme odmítli vysílat něco, o čem jsme věděli a měli důkazy, že je to nepravdivé a zavádějící. O tom to je. Protože jsme se pustili do boje, protože jsme se postavili téhle velké korporaci, postavili jsme se vašim redaktorům a postavili jsme se vašim právníkům. A řekli jsme vám: Podívejte, měl by existovat vyšší princip než jen vydělávání peněz. Poslala nám odpověď, kde stálo: Máte pravdu, takhle přesně se to stalo. Postavili jste se nám a proto vás propouštíme. Velká chyba. Velká chyba. Tady se mluví o protiopatření. Nemůžete podnikat protiopatření proti zaměstnancům, jestliže si stojí za něčím, o čem jsou přesvědčeni, že je nelegální, a nechtějí se na tom podílet. Tak jsme dostali status „upozorňovatelů“, který jsme potřebovali ve státě Florida na to, abychom mohli podat „upozornění“ na našeho zaměstnavatele. Za dva nebo tři roky jsme se dostali k soudu. Pět týdnů vyslýchání svědků dovedlo porotu k rozsudku čtyři sta dvacet pět tisíc dolarů. Porota rozhodla, že reportáž, kterou nás nutili vysílat, reportáž, kterou jsme odmítali, je ve skutečnosti nepravdivá, zkreslená nebo předpojatá. Fox News se proti rozsudku odvolala. Pět důležitých mediálních korporací poslalo soudu spisy, aby podpořilo odvolání Foxu. O tři léta později Možná si pamatujete na bývalou reportérku Jane Akreovou, která žalovala Fox 13 v „upozorňovatelském“ procesu, tvrdíc, že byla propuštěna za to, že odmítla překroutit svou reportáž. Odvolací soud dnes tento případ zamítl, jelikož slečna Akreová nemá právo „upozorňovatele“ na zkreslování zpráv touto televizní stanicí. Bob Linger, viceprezident a generální ředitel Fox 13 říká, že stanice byla zcela očištěna rozhodnutím Společnost Fox zapomněla ohlásit, že Jane ji žalovala majíc floridské právo upozorňovatele, které chrání ty, kdo se snaží zabránit ostatním v porušování zákonů. Ale soudci u odvolacího soudu zjistili, že falšování zpráv není ve skutečnosti protizákonné. Tak neuznali Janino právo upozorňovatele, převrátili ten případ a vzali jí její odškodné čtyři sta dvacet pět tisíc dolarů. Kanada a Evropa potvrdily zákaz hovězího růstového hormonu, ale ten se stále skrývá v mléce ve Spojených státech.

PLÁN ROZŠIŘOVÁNÍ

Vyhlídky na to, že dvě třetiny světové populace nebudou mít po roce 2025 přístup k čerstvé pitné vodě vyvolaly počáteční konflikty v celosvětové bitvě o nadvládu nad základním zdrojem planety. Když Bolívie sháněla peníze na vodohospodářství svého třetího největšího města, Světová banka vyžadovala privatizaci, a tak korporace Bechtel ze San Franciska získala kontrolu nad veškerou vodou Cochabamby, včetně té, která padá z nebe. A tyto zákony a smlouva také zakazovaly lidem chytat dešťovou vodu. Takže dešťová voda byla také zprivatizována. Nezaplacené účty umožnily společnosti vyvlastnit domovy dlužníků a prodat je v dražbě. Lidé se museli rozhodovat: Jestli míň jíst a platit za vodu a základní služby, nebo neposílat děti do školy, nebo nejít do nemocnice a léčit se doma. Nebo, pokud šlo o staré lidi, kteří mají velice nízké příjmy, ti museli jít ven a pracovat v ulicích. Potom, s heslem: Voda je naše, sakra! Lidé vyšli do ulic protestovat. Cenou, kterou tato obléhaná země zaplatila za půjčky Světové banky, byla privatizace státního ropného průmyslu, leteckých, železničních, energetických a telefonních společností. Ale vláda nedokázala přesvědčit Bolivijce, že voda je komodita jako každá jiná. Lidé sjednocení nebudou poraženi! Pak jsme byli svědky toho, jak vláda bránila mezinárodní zájmy Bechtelu. Lidé chtěli vodu, ne slzný plyn! Lidé chtěli spravedlnost, ne kulky! Tyto záběry ukazují, co se dělo v Cochabambě tento pátek. Město bylo málem ve výjimečném stavu. Bolívie byla rozhodnutá bránit právo korporací účtovat rodinám, které mají dva dolary na den, celou čtvrtinu jejich příjmu za vodu. Čim větší byl odpor veřejnosti proti programu privatizace vody, tím agresivnější byly reakce policie. Byly tam stovky mladých lidí, šestnácti nebo sedmnáctiletých, kteří přišli o ruku nebo o nohu nebo kteří byli nadosmrti postižení po poranění mozku a Victor Hugo Daza byl zabit. Korporace mají dlouhou a temnou minulost v tolerování tyranských vlád. Je to snad narcisismus, který nutí hledat vlastní obraz v totalitních strukturách fašistických režimů? Existovalo zajímavé spojení mezi nárůstem fašismu v Evropě a povědomím politických radikálů o moci korporací. Protože si uvědomili, že fašismus v Evropě sílil s pomocí obrovských korporací. Mussolini byl obdivován napříč celým spektrem. Obchod ho miloval. Investice stoupaly. Mimochodem, když Hitler dorazil do Německa, stalo se tam to samé. Investice v Německu prudce stouply. Ovládal pracovní sílu. Zbavoval se nebezpečných levicových skupin. Příležitosti investovat se zlepšovaly. Nebyl v tom problém. Byly to úžasné země. Jedním z největších nevyřčených příběhů dvacátého století je tajná dohoda mezi korporacemi, hlavně těmi americkými a nacistickým Německem. Nejdříve americké korporace pomáhaly znovu vybudovat Německo a podporovaly rané nacistické hnutí. Když potom vypukla válka, vymyslely, jak v tom pokračovat. General Motors mohla pokračovat v Opelu, Ford mohl pokračovat ve svých věcech, ale společnosti jako Coca Cola nemohly pokračovat, tak udělaly to, že vymyslely pomerančovou Fantu pro Němce. Tak si Coca Cola dokázala udržet zisky plynoucí jí z Německa. Takže když pijete pomerančovou Fantu, je to nápoj nacistů, který vznikl proto, aby Coca Cola mohla dál vydělávat peníze, zatímco umíraly miliony lidí. Když se Hitler dostal v roce 1933 k moci, jeho cílem bylo vyhlazení a destrukce židovské komunity. Byl to tak náročný úkol, že na něj byl potřeba počítač. Ale v roce 1933 počítače neexistovaly. Ale u IBM existoval systém děrných štítků, který kontroloval a ukládal informace. Byl založený na dírkách, které byly seřazeny v řadách a sloupcích. Samozřejmě to nebyl sériový software jako dnes. Systém byl navržen pro každého žadatele zvlášť a inženýr ho musel osobně nastavit. Miliony lidí všech vyznání, národností a vzhledu prošly koncentračními tábory. To byl mimořádný úkol pro organizaci dopravy, který vyžadoval, aby byl systém IBM v každém železničním uzlu a v každém koncentračním táboře. Tohle je běžná vězeňská karta. Jsou na ní malá políčka, kam se děrují informace. Porovnáme tuto informaci s klíčem pro koncentrační tábory. Tady vidíte, že Osvětim je jedna, Buchenwald dvě, a Dachau tři. Teď co to bylo za vězně? Mohl to být svědek Jehovův jako dvě, homosexuál tři komunista šest nebo Žid osm. Co se s nimi stalo? Jedna propuštění, dvě převoz, čtyři poprava, pět sebevražda, a šest. Kód šest: Sonderbehandlung. Zvláštní zacházení. Znamenalo to plynovou komoru nebo někdy kulku. Nadírkovali tam to číslo, vložili to do tabulky a stroje byly nastaveny. Samozřejmě musely být natištěny miliony děrných štítků. Tiskly se výhradně u IBM, která záskala zpět zisky hned po válce. Jsem přesvědčen o tom, že toto konkrétní obvinění bylo zneváženo. Je faktem, že používali to vybavení. Ale jak ho získali, jak moc šlo o spolupráci nebo jakoukoli tajnou dohodu, to je jen snaha pospojovat si souvislosti. Myslím, že to je ta část, která je zpochybňována. Prodáváte počítače, které se používají různým způsobem a vy stále doufáte, že se používají na správné věci. Kdybyste zjistili, že se používají v negativním slova smyslu, doufali byste, že je přestanete podporovat, ale dozvěděli byste se to? Poznáte to vždycky? Zjistili byste to? IBM by samozřejmě řekla, že neměla moc nad německými filiálkami. Ale devátého října 1941 sem přišel dopis pro Thomase J. Watsona s mnoha podrobnostmi o činnosti německé filiálky. Ani jeden z těchto strojů nebyl prodán, všechny byly pronajaté od IBM. Jednou za měsíc musela být na místě provedena údržba, byť by šlo o koncentrační tábor, například Dachau, Buchenwald. Tohle je ukázková smlouva mezi IBM a třetí říší. Vstoupila v platnost v roce 1942. Nebyla uzavřena s holandskou pobočkou, ani s německou pobočkou. Je to smlouva korporace IBM v New Yorku. Víte, já znám ten příběh. Víc než jednou jsem o tom mluvil se starým panem Watsonem a byl jsem v té době u toho. Neříkám, že Watson nevěděl, že německá vláda používala děrné štítky. Pravděpodobně o tom věděl, ale koneckonců měl velmi málo zákazníků. Watson to nechtěl dělat. Nebylo to proto, že by si myslel, že je to nemorální, ale protože Watson, mající velice vyvinutý cit pro vztahy s veřejností, si myslel, že to je riskantní. Nemělo by nás překvapovat, že příchylnost korporací k ziskům předčí jejich věrnost jakékoli vlajce. Poslední zpráva amerického ministerstva financí odhalila, že v jednom jediném týdnu dostalo padesát sedm amerických korporací pokutu za obchodování s nepřáteli Spojených států, včetně teroristů, diktátorů a despotických režimů. Každé společenství můžete přibližně umístit na stupnici od demokracie po krutovládu. Tento muž si zvolil jako své povolání studium těchto věcí. Tak nejdříve zavrhněte tu pohodlnou myšlenku, že pouhá forma vlády může ochránit národ před tyranií.

NEPŘÁTELSKÉ PŘEVZETÍ

Velký despotismus obchodu byl často užitečným nástrojem při zabezpečení zahraničních trhů a při honbě za zisky. Jeden z nejvíce vyznamenávaných generálů americké námořní pěchoty, Smedley Darlington Butler podle svých vlastních slov pomáhal pacifikovat Mexiko pro americké ropné společnosti, Haiti a Kubu pro National City Bank, Nikaraguu pro makléřskou firmu Brown Brothers, Dominikánskou republiku pro zájemce o cukr, Honduras pro americké ovocnářské společnosti a Čínu pro Standard Oil. Služby generála Butlera byly také žádané ve Spojených státech ve třicátých letech, když se prezident Franklin Delano Roosevelt snažil zmírnit následky krize skrze veřejné podnikání a zajistit regulaci vykořisťování a zločinů korporací. Více moci pro vás, pane prezidente Roosevelte. Celá země stojí za vámi, plná naděje a vlastenectví. Ale země nestála zcela za populistickým prezidentem. Velká část podnikatelské elity opovrhovala tím, co znamenal Rooseveltův Nový úděl. A tak se v roce 1934 skupina spiklenců snažila zapojit generála Butlera do velezrádného plánu. Plán, tak jak mi byl načrtnut, spočíval v založení organizace veteránů nebo alespoň jejich klubu jako zástěrky, aby zastrašila vládu. Ale korporační klika si vybrala špatného člověka. Butler už měl plné zuby toho, že se o něm mluví jako o kapitalistickém gangsterovi. Filmový týdeník Universalu Generál Butler odhaluje spiknutí fašistů Vystoupil jsem před výborem Kongresu, tímto nejvyšším zástupcem amerického lidu, byl jsem předvolán, abych pohovořil o činnostech, které by dle mého názoru mohly vést k pokusu o založení fašistické diktatury. Celkový výsledek toho všeho bylo, že jsem prý vedl organizaci pětiset tisíc mužů, kteří by dokázali převzít funkce vlády. Výbor Kongresu nakonec našel důkazy o plánu na svržení Roosevelta. Podle Butlera spiknutí zahrnovalo představitele některých největších amerických korporací, včetně J. P. Morgan, Dupont a Goodyear. Jak ví současný předseda Goodyearu, korporace už nepotřebují převrat, aby ovládly vládu. Korporace se staly globálními a tím vlády nad nimi částečně ztratily kontrolu. Bez ohledu na to, zda se korporacím dá nebo nedá věřit, vlády dneška nemají takovou moc a vliv nad korporacemi, jak tomu bývalo před padesáti nebo šedesáti lety. To je hlavní změna. Vlády se staly bezmocnými, v porovnání s tím, čím byly. Kapitalismus dnes ovládá vysoké pozice a nahradil politiku a politiky svými novými veleknězi a kralujícími oligarchy našeho systému. Takže kapitalismu a jeho hlavním představitelům a hráčům, výkonným předsedům, byla poskytnuta mimořádná moc a přístup. Tím se nesnažím popřít důležitost vlády a politiků, ale toto jsou noví veleknězi. Pozvali mě do Washingtonu D. C., abych se zúčastnil tohoto setkání, které bylo svoláno národním bezpečnostním orgánem, který se nazývá Sdružení kritického myšlení. Vzpomínám si, jak jsem stál v té místnosti a díval se na jednu stranu. Tam bylo CIA, NSA, DIA, FBI, obvyklé tajné služby. Na druhé straně místnosti jsme měli Coca Colu, Mobile Oil, GTE a Kodak. Pamatuji si, že jsem si myslel, že jsem přímo v epicentru výzvědného průmyslu. Ta hranice není jen nezřetelná, ona už tam prostě není. Podle mě to jasně vypovídalo o tom, jak se spolu vláda a průmysl radí a jak spolu pracují. VÍTEJTE NA AMERICKÉM SUMMITU Když se sešlo třicet čtyři národů západní polokoule, aby vypracovaly převratnou obchodní dohodu, takovou, která by položila základy k privatizaci všech myslitelných zdrojů a služeb tisíce lidí ze stovek organizací na spodní části žebříčku se spojily, aby proti tomu protestovaly. Kanadští vrcholoví lobbyisti a hlavní obchodní zmocněnec nebrali projevy nesouhlasu v ulicích vážně. Pro ně osm set milionů občanů Severní Ameriky mluví jedním hlasem. Rád vás vidím. Vedl jste si výborně při obhajobě pravdy, spravedlnosti, moudrosti a všech těchto věcí. Prezident, Obchodní rada pro národní otázky Včera jsem sledoval projevy při inauguraci a slavnostní zahájení. Jak pozoruhodný pokrok za posledních patnáct let. Když člověk slyšel tak otevřený Společný jazyk. Ministr obchodu, Kanada. Ano, a od těch nejvyspělejších k těm nejchudším. Bylo pozoruhodné, že teď když vidíme výhody obchodu, více a více lidí chce nakupovat. Protože my si uvědomujeme, že to pomůže všem. Od těch chudších po ty bohatší, takže Mnoho těchto zemí neříká, že chce odejít, chtějí pokračovat. Prezident a výkonný předseda Kanadské rady pro mezinárodní obchod Přesně, nikdo nechce ven, všichni chtějí dovnitř. Stejně, dobrá práce. Děkuji. Zatím to jde. SKLOŇTE HLAVY, TEĎ NÁS PŘI MODLIDBĚ BUDOU VÉST KORPORACE VŠECHNO VE SKLADU JE NA PRODEJ JSEM OBCHODNÍ PŘEKÁŽKA PRAVDA. DEMOKRACIE. LIDSKÁ PRÁVA. ZEMĚ. Já jsem uvnitř a tohle Všechno je venku. Tak to je. Co vás napadne, když se na to všechno díváte? Myslím, že je moc špatné, že to vypuklo. Děkuji.

DEMOKRACIE, S.R.O.

Je třeba měřit zodpovědnost? Ano. A myslím, že to tak lidé v obchodu chápou. Ale tak, že zodpovědnost je na trhu, vůči jejich akcionářům. Je to o vnímání veřejnosti a o dojem, který budí. Jestliže společnosti nedělají to, co by měly, budou potrestány na trhu, a to žádná společnost nechce. Je tu nový trh. Ty holky a kluci nejsou tam venku, protože by jim vlády dávaly nůž na krk. Nebo protože by zrovna přečetli knihu o transcendentální meditaci a celosvětové morálce. Můj vnitřní hlas mi říká: Veleb dítě v sobě. Můj říká: miluj každého. Můj vnitřní hlas říká: Dal bych si hamburger se slaninou a houbami od Wendy’s. Jsou tam, protože tomu rozumí. Trh vyžaduje, aby tam byli. Je to jejich konkurenční výhoda. Poslouchám vaše obavy. Dělám si starosti kvůli podnebí. Dělám si starosti kvůli znečištění. Nedokážu odpovědět na to všechno, ale jsme připraveni pracovat s vámi, se společností, s nevládními organizacemi, s vládami, abychom se s tím vypořádali. Takže znovu získáte důvěru, takže se vrátíte k novému druhu důvěry REKLAMA SHELL a posledním cílem potom bude REKLAMA SHELL stát se korporací volby. Věří, že jednou bude téměř polovina naší energie pocházet z obnovitelných zdrojů. Nazývají ho snílkem a pomatencem. Mně označovali za hipíka, a později za vedoucího projektu u Shellu. Často se sám sebe ptám, proč tolik společností podporuje sociální zodpovědnost firmy. Nejsem si jistý, zda je to tím, že by nezbytně chtěly být tolik zodpovědné, ale protože chtějí být označeny a viděny jako zodpovědné. Ale kdo jsem já, abych to mohl posoudit? Koho mám soudit? Je lepší když někam patří než když nikam nepatří. Je lepší, když dělají veřejná prohlášení než opak. Sociální zodpovědnost není hlubokou změnou, protože je dobrovolnou taktikou. Taktikou, reakcí na současný trh. A když korporace chápe trh jinak, může se vrátit. Jednoho dne vidíte Bambi, další den Godzillu. Jak lze definovat sociální zodpovědnost? Jakým právem může korporace rozhodovat o tom, co je sociálně zodpovědné? Není to jejich kvalifikace, ani to po ní nežádají její akcionáři. Myslím, že se vzdalují svému působišti a to zcela jistě není demokratické. Opravdu mě nezajímá, co považuje předseda General Motors za přiměřené množství emisí vycházejících z výfuků aut General Motors. Možná má hodně vědců, možná je to velice dobrý člověk, ale já jsem ho nevolil. Nemá žádné právo mluvit za mě. Jsou rozhodnutí, která musí učinit vlády, ne korporace. Doveďte to k logickému závěru. Jeden by si myslel, že jsme zrovna teď velice blízko konci světa. Všichni máme dokonale vymyté mozky a nezbývá žádný prostor. Nevěřím, že bychom tam už byli.

PSYCHOTERAPIE

Myslím, že je opravdu důležité, že nepřeháníme ten případ a že si přiznáme, že ve všech podnikových strukturách jsou trhliny a praskliny. Někdy, když se v korporaci soustředí na jeden určitý projekt a podívají se jinam, vidí, že se v koutku děje spousta zajímavých věcí. Děje se to v každém historickém období, kdy bezpráví založené na klamu, založené na odnímání práv a svobod lidí na důstojný život, nakonec nazvete bludem, ukáže se, zač je toho loket. VOLEBNÍ PRÁVO PRO ŽENY ZVÍTĚZÍME Nakonec se kapitál někde usadí. Ať se dostane kamkoli, může být považován za zodpovědného. Původně Wal-Mart a Kathy Lee Giffordová říkaly: Proč bychom vám měli věřit, že v té továrně pracují děti? Neřekli jsme jim, že Wendy Diasová, na fotce uprostřed, je na cestě do Spojených států. To je Wendy Diasová. Jede do Spojených států. Je nezastavitelná. Kongres dnes vyslechl svědectví dětí, které vypověděly, že byly vykořisťovány v zahraničních robotárnách. Kathy Lee Giffordová se omluvila Wendy Diasové. Byla to ta nejúžasnější věc, jakou jsem kdy viděl. Tato známá osobnost se nakloní a říká: Wendy, prosím věř mi, nevěděla jsem, že ještě panují takové podmínky. Udělám to, že budu pracovat s tebou. Budu pracovat s dalšími lidmi a už se to nikdy nestane. Ten večer jsme podepsali smlouvu s Kathy Lee Giffordovou. Myslela jsem, že to bude relativně jednoduchá záležitost, ale není. Protože každá má otázka vyvolá dalších pět. Wal-Mart a Kathy Lee došly opravdu daleko a skoro všechno se obrátilo k podmínkám v robotárnách, ale protože se o tohle v televizi bojovalo týdny, tento incident s Kathy Lee Giffordovou opravdu otevřel problém robotáren v každém městě této země. A teď opravdu není v této zemi téměř nikdo, kdo by nevěděl o dětské práci nebo robotárnách a nedostatečných mzdách. Několik let po incidentu Walmartu tašky Kathy Lee stále vyrábějí čínští dělníci s platem tři centy za hodinu. Po nátlaku Národní pracovní komise Gap, s.r.o. dovolila nezávislou kontrolu svých továren v Salvadoru, stala se první mezinárodní korporací, která tak učinila. Musíme udělat to, že se podíváme na kořeny právní formy, která stvořila toto zvíře a musíme se zamyslet nad tím, kdo je za to zodpovědný. Nejsou z kamene. Mohou být odstraněny. Většina států má fakticky zákony, které nařizují, aby byly zrušeny. Příliš dlouho bylo ohromným korporacím dovoleno podrývat demokracii tady ve Spojených státech i všude po světě. Ale dnes Národní sdružení právníků a dvacet devět dalších skupin a jednotlivců vrací úder. Jdeme navštívit generálního prokurátora Dana Lungrena, aby byly plněny kalifornské zákony a aby byla anulována zakládající listina Union Oil Company of California za opakované vážné porušení zákona. Tohle je předpis, který je dobře znám. Používá se. Dá se použít. Bude to znamenat rozpad Union Oil Company of California, prodej jejího majetku pod přísným dohledem soudu těm, kdo budou pokračovat ve veřejném zájmu. TÝDENNÍ PŘEHLED Tohle není nic víc než očerňovací kampaň. Tato společnost byla součástí kalifornské ekonomiky více než sto let, jsou tu tisíce pracovních míst. Neznamená to, že by nikdy nedělala chyby, neplatila by za chyby, ale taková démonizace této společnosti. Myslím, že jsem se ocitl v časové diskontinuitě, že jsem usnul a probudil se v době před padesáti lety. Slyšeli jsme samé takové plané řeči. Je zde velice různorodá skupina naštvaných lidí, naštvaných na tuhle korporaci, Lidi z levé části spektra, kteří jen kecají. Za jejich spoluvinu na nepopsatelném porušování lidských práv v zahraničí, proti ženám, homosexuálům, dělníkům a původnímu obyvatelstvu, k jejich pokusům o rozvrat americké zahraniční politiky a podvádění soudů, veřejnosti a jejich vlastních akcionářů. Unocal je typickým příkladem zneužívání korporací a moci korporací a jejich zdivočení. ???je to nemorální. Unocal nemůže působit v Barmě, aniž by podporoval ten beznadějný režim. Kalifornský generální prokurátor odmítl anulovat zakládající listinu Unocalu, ale oznámil, že jeho úřad má právo tak učinit. Mým prokletím je skutečnost, že při natáčení těchto dokumentárních filmů, jsem zjistil, že opravdu působí změny, takže mě to nutí pokračovat v natáčení. Jo, to jsem já, dělám to, co dělám. Celý rok znepříjemňuji život velkým společnostem, ale o Vánocích rád zapomenu na neshody a sáhnu po velkých společnostech, jako třeba tabákové koncerny. ÚSTŘEDÍ PHILIP MORRIS Výrobce cigaret Marlboro Vyzdobte síně větvičkami cesmíny fa la la la la la la la Jel jsem do Littletonu v Coloradu, kde se odehrálo střílení v Columbine. Já jsem to nevěděl, ale když jsem tam přijel, zjistil jsem, jakou práci má většina rodičů dětí, které chodí na Columbinskou střední. Práce číslo jedna v Littletonu v Coloradu. Pracují pro Lockheed Martin, staví zbraně hromadného ničení. Ale nevidí spojení mezi tím, čím se živí, a tím, co jejich děti dělají nebo dělaly ve škole. Takže já tak moralisticky kritizuju, přemýšlím o tom. A pomyslel jsem si a řekl to své ženě: Oba jsme děti dělníků z automobilky z Flintu v Michiganu. Nikdo z nás se nevrátil do Flintu, nikdo, ani my, jsme se nikdy nezastavili a nezamysleli se. To, čím se živíme, výroba automobilů je pravděpodobně největším důvodem, proč se polární ledové čepičky rozpouštějí a ukončí civilizaci tak, jak ji známe. Nemá to žádnou souvislost. Dělám na montážní lince, kde se vyrábí auta, která jsou dobrá pro lidi i pro společnost, dá se s nimi jezdit. Nikdy nepřemýšlím o širším obraze, o zodpovědnosti za to, co tu děláme. Konečně my jako jednotlivci musíme přijmout zodpovědnost za naše společné činy a za škodu, kterou způsobují v našem světě. Dnes se bude konat první ze dvou nejdůležitějších schůzí zastupitelstva v Arcatě v Kalifornii. Šedesát jedna procent obyvatel Arcaty hlasovalo ve prospěch veřejné debaty o tom, zda je demokracie ještě možná, když existují velké korporace, tolik majetku a moci mimo zákon. Hlasovali také, aby byl vytvořen výbor, který by zajišťoval demokratickou kontrolu nad korporacemi v Arcatě. za demokratický proces. Korporace nejsou zodpovědné O tom to je. Nechci rozhodovat o všem, co se děje v jejich korporaci. Ale jsem silně přesvědčena o tom, že oni se musí zodpovídat nám. Jestli se nám nelíbí určité výrobky, jestliže se nám nelíbí Pepsi Cola, Bank of America, když se vám nelíbí, co dělají, nepoužívejte je. V tom vidím sílu lidí. Máte mnohem víc peněz než já. Máte víc hlasů než já. Jestliže použijeme model bojkotu a volby vašimi dolary, je to nedemokratická situace. Čeho se bojíme? Skončí snad veškerý obchod v Arcatě? To si nemyslím. A kdyby se to stalo, zvládneme to nebo to vyřešíme nebo uděláme něco jiného. Jsme kreativní lidé. Není mi jasné, proč se bojíme. Pokud si myslíte, že je těžké rozhodnout se, kde dnes nakoupíte, jak je to potom těžké, když existuje jen jeden dodavatel a tím je stát. A mimochodem, ani se nemusíte dostat k uskutečnění takového demokratického fóra v malých obcích. Lidé, kteří říkají, že se bojí své vlády, opravdu doufám, že porozumí, že se mohou podílet na své vládě, ale že se nesmějí podílet na tom, co dělají korporace. Tak se nebojte vlády. Pomozte jí, aby byla vládou, které se nebudete bát. Kdyby tohle udělali lidé po celé zemi, místo aby se v neděli dívali na finále ve fotbalu, náš národ by řídili lidé, ne korporace. už žádné řetězce rychlého občerstvení v Arcatě po dlouho očekávaném rozhodnutí Naděje organizátorů „Opatření F“ se nenaplnily, ale nakonec byla schválena vyhláška, která omezovala počet řetězců občerstvení na devět – jejich aktuální počet v Arcatě. Okresy Licking a Porter v Pennsylvánii se přesto zapsaly do dějin: vydaly předpisy, které odstranily schopnost korporace činit si nároky na ústavní práva jako „osoba“. Během posledních deseti let jsme upevňovali pozici. A když říkám my, myslím tím obyčejné lidi odhodlané prosazovat prospěch veškerého lidstva. Všech lidí bez ohledu na pohlaví nebo třídu, rasu a náboženství. Všech druhů na této planetě. Podařilo se nám dostat k soudu největší vládu a jednu z největších chemických společností s případem zederach (indický strom) a vyhrát ho. Patent společnosti WR Grace a americké vlády na zederach byl zrušen, když jsme předložili tento případ společně se zelenými v Evropském parlamentu a mezinárodním hnutím ekologického zemědělství. Vyhráli jsme, protože jsme pracovali společně. Vládu zeleným revolucionářům! Patent na zederach patří nám! Zvrátili jsme téměř devadesát devět procent patentu na rýži basmati společnosti Ricetek. Znovu, protože jsme pracovali jako celosvětová koalice: Staré ženy v Texasu, vědci v Indii, aktivisté sedící ve Vancouveru, malá akční skupina basmati. NE BIOPIRÁTŮM! RUCE PRYČ OD RÝŽE BASMATI! Díky nám se přestalo pohlížet na třetí svět jako na piráta. Ukázali jsme, že piráty jsou korporace. Podívejte se, jak málo stačilo Gándhímu, aby zakročil proti britským solným zákonům, kdy se Britové rozhodli, že zvětší svou armádu a policejní jednotky díky dani ze soli. Všechno, co Gándhí udělal, bylo tohle: šel na pláž, sebral sůl a řekl: Příroda ji dává zadarmo. Potřebujeme ji. Vždycky jsme ji vyráběli. Porušíme vaše zákony. Budeme pokračovat ve výrobě soli. Podobný závazek jsme měli posledních deset let v Indii. Že jakýkoli zákon, který zakazuje uchovávání osiva, není hodný následování. Budeme ho porušovat, protože uchovávání osiva je povinnost vůči Zemi a budoucím generacím. Mysleli jsme, že to bude opravdu symbolické. Je to víc než symbolické. Stává se to možností přežití. Zemědělci, kteří pěstují vlastní osivo, uchovávají je, nekupují pesticidy, mají třikrát vyšší příjmy než zemědělci, kteří se zapletli s chemií, jsou závislí na Monsantu a Cargillu. Podařilo se nám vytvořit alternativy, které lidem pomohou. Je mnoho nástrojů, jak oživit komunitu. Ale nástroje nejsou důležité. Jsou to soudní spory, zákonodárství, přímé akce, školství, bojkoty, sociální investice. Existuje mnoho způsobů jak se vypořádat s problémy moci korporací. Ale výsledná analýza ukazuje, že opravdu záleží jen na vizi. Musíte mít lepší příběh. Znám vás dost dobře na to, abych vás nazval spolupleniteli? Na světě neexistuje jediná průmyslová společnost, jediná instituce, ani moje, ani vaše, ani ničí, která je udržitelná. Sám jsem se o tom přesvědčil, ne nikdo jiný, že jsem plenitel Země, ale ne jak to popisuje definice dnešní civilizace. Naše civilizace mě definuje jako kapitána průmyslu. V očích mnoha lidí jsem něco jako novodobý hrdina. Ale vážně vážně první průmyslová revoluce je vadná, nefunguje. Je neudržitelná. Je to chyba. A my musíme pokračovat k další a lepší průmyslové revoluci. A tentokrát to musíme udělat dobře. Když přemýšlím o tom, co by se mohlo stát, představuji si organizaci lidí, která prosazuje nějaký cíl a tento cíl není škodlivý. Vidím společnost, která přestala dobývat ze Země suroviny, místo toho zpracovává suroviny, které již byly vytěženy, používá je znovu a znovu, při tom procesu využívá energii z obnovitelných zdrojů. Je to náš plán, zůstává to naším plánem, vylézt na Horu Udržitelnosti. Ta hora je vyšší než Everest, mnohem vyšší než Everest, je mnohem těžší ji zdolat. Ten bod na vrcholu symbolizuje nulový dopad. Od roku 1995 omezila společnost Interface svůj vliv na prostředí o jednu třetinu. Stanovila si cíl být udržitelná do roku 2020. Musíme napravit spoustu věcí, abychom se stali dost pohotovými pro tento velice nebezpečný, riskantní a obtížný úkol a splnili ho co nejlépe. To vyžaduje, aby se lidé scházeli a učili se mnoho věcí, které neznáme, které byly vytlačeny z naší kultury, z naší společnosti, z našich myslí. To je podle mě ta nejnapínavější věc. Děje se to, děje se to teď po celém světě. Když boj vrcholil, armáda zůstala v kasárnách, také policisté zůstali na stanicích, poslanci byli neviditelní, guvernér se skrýval a posléze rezignoval. Ve vedení už nikdo nebyl. Jedinou legitimní autoritou byli lidé shromáždění na náměstí, kteří činili rozhodnutí na velkých shromážděních. A nakonec rozhodovali o vodě. Myslím, že lidé, my všichni, mladí i staří jsme mohli okusit, uhasit naši žízeň po demokracii. bratři a sestry, dokázali jsme to! Převzali jsme státní podnik s technickými problémy, s finančními a s právními problémy, s organizačními problémy. Potýkáme se se všemi. Kdyby se nám podařilo prokázat, že obyčejní pracující si dokážou vyřešit své vlastní problémy, mohla by se objevit možnost, že všechno, co se zprivatizovalo, všechno, co se prodalo, všechno v rukou korporací by se vrátilo do rukou lidí. Vzal jsem si z toho tehdy důležité ponaučení, že byste nikdy neměli podceňovat sílu lidí. Když jsem viděl, že se heslo, které jsem vždycky opakoval na demonstracích: „Lidé spojení nebudou poraženi!“ stává skutečností, bylo to prostě neuvěřitelné. Vítězství v Cochabambě si vyžádalo šest mrtvých a sto sedmdesát pět zraněných, včetně dvou dětí osleplých po slzném plynu. Lidová hnutí po celém světě následují příkladu Cochabamby a úspěšně vzdorují plánům na privatizaci vody.

PŘEDPOVĚĎ

Někdy mě překvapuje, jak výkonný člověk může být. Když jsme porazili Gap, šel jsem kolem obchodů Gap, díval jsem se na ně a myslel si: Bože, po celé zemi je asi dva tisíce takových obchodů. Podívejte se na ten beton, na to sklo, podívejte se na všechny ty zaměstnance, na všechno to oblečení. Podívejte se na tu moc. Ještě se můžete dostat k takovým společnostem. Můžete stále ovlivňovat věci. Lidé vyhrávají malé bitvy po celém světě, ale já si myslím, že lidé prohrávají. Já vidím přítomnost a budoucnost našich dětí velice temně. Ale věřím schopnosti lidí přemýšlet, vzteku a vzpoury. Můžeme změnit vládu. To je jediný způsob jak předělat, přehodnotit a znovu vytvořit to, co kapitál a majetek může. Patnáct korporací by rádo ovládalo podmínky našeho života. Miliony lidí říkají ne, my vás nepotřebujeme, dokážeme to líp. Vytvoříme systémy, které budou živit Zemi a lidské bytosti. To nejsou jen okrajové pokusy, jsou hlavní částí velkého počtu skupin na celém světě. Tam leží budoucnost. Víte, vždycky jsem si myslel, že je to velice ironické, že můžu dělat tohle všechno, ale kde mě vysílají? Jsem v televizních společnostech. Distribuují mě studia, která patří velkým korporacím. Proč by mě měli pouštět do éteru, když se stavím proti všemu, co oni symbolizují? Trávím svůj čas za jejich peníze protestováním proti tomu, čemu věří. Dobře? Je to proto, že nevěří ničemu. Vysílají mě, protože vědí, že existují miliony lidí, kteří chtějí vidět můj film nebo pořad, a tak vydělají peníze. Povedlo se mi dostat materiál ven, protože se vezu na tomto neuvěřitelném nedostatku kapitalismu, nedostatku nenasytnosti. Říká se, že boháč vám prodá provaz, na kterém se oběsí, pokud si myslí, že na tom vydělá dolar. Já jsem ten provaz. Doufám. Jsem částí toho provazu. A také věří, že když se lidé dívají na moje věci nebo na tenhle film nebo tak, myslí si, no, podívají se na to a nic neudělají, protože se nám podařilo jim zblbnout hlavy, nikdy to na ně nezapůsobí. Lidé nevstanou z křesla a nezačnou se angažovat politicky. Jsou o tom přesvědčeni. Já jsem přesvědčen o opaku. Jsem přesvědčen, že pár lidí odejde z kina nebo vstane z gauče a půjde a udělá něco, cokoli, aby se svět vrátil do našich rukou.