Zbav nás všeho zlého

Zbav nás všeho zlého
Deliver Us from Evil - USA, 2006, 103 min - anglické znění s českými titulky

Katolický farář Oliver O´Grady znásilnil stovku dětí. V sedmdesátých letech byl překládán v severní Kalifornii z jedné farnosti do druhé, přičemž všude si rychle získal důvěru a respekt věřících a otevřel si tím dveře ke svým špinavým praktikám. Církevní hierarchie dobře o jeho pedofilních zálibách věděla a více než 30 let toto jeho jednání před úřady i veřejností kryla. Byl-li někde odhalen, hodnostáři jej jen přeložili o několik desítek kilometrů dále, kde mohl nerušeně pokračovat. Filmař Amy Berg předkládá příběhy některých z O´Gradyho obětí a jeho hluboce znepokojující zpověď, odhalujíc hlubokou zkaženost katolické církve. Ukazuje zde, že se zdaleka nejedná o ojedinělého delikventa, ale spíše o systémové pravidlo vycházející z hluboké podstaty.

Když si to v sobě vytvoříte, pak vás to, co máte v sobě, zachrání. Jestliže to ale v sobě nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí. Ježíš Kristus Evangelium sv. Tomáše Jsem zde, protože si uvědomuji, jak byl můj život silně nevyrovnaný. A to především vinou toho, co jsem napáchal. Chci sám sobe slíbit, že toto bude nejupřímnější zpověď mého života. Musím se proto vydat až na samý začátek. To abych pochopil, co jsem udělal, přihlásil se k tomu, odčinil to a pokud možno se o tom dozvěděli ti, kterým jsem ublížil. V podstatě jim chci sdělit, že k tomu nemělo dojít. Nemělo k tomu dojít. ZBAV NÁS VŠEHO ZLÉHO Když jsem ho poprvé uviděla, byla to láska na první pohled. -Asi ano. -Opravdu. Dobře se s ní povídalo. Víte… Už jsme spolu 41 let, Bob a Maia Jyonovi ale on buddhismu moc nedal. Chodil se mnou do kostela. Ano, myslím, že jsem chodil do kaple ještě předtím, než jsem tě poznal. Byl tam klid a mír. Stejně jsem ale musel letět do lrska a požádat Mariina otce o její ruku. Tehdy tě pokřtili, pro moji rodinu to bylo hodně důležité. Brali jsme se 26. prosince 1 964. Zeptal jsem se tě, jestli bys nechtěla jít do Státu. Byl to velký krok, ale s Bobem jsem byla ochotná jít kamkoli. Jo. Anna se narodila 9. května 1 966. -Bylo to naše štěstíčko. -To tedy ano. -Jo. Bob pracoval dvanáct hodin denně. Čekávaly jsme na něj. Stály jsme vyšnořené před domem, když se vracel z práce. Říkala: „Ahoj, tati.“ Objala mne a dala mi pusu. Byla to dokonalá mladá dáma, mohli jsme ji vzít kamkoli. Svým způsobem se starala i ona o mě. Začala jsem pracovat jeden den v týdnu. Rozhodli jsme se pro koupi domu. Tohoto domu. Jediného domu, který jsme kdy měli. Byla jsem vychovávaná katolicky. Myslím v lrsku. Žili jsme tím, že není jiné náboženství. Viděl jsem, že je příkladem dobré katolicky. Byla pevná a zásadová ve své víre, ať jsem já věřil, nebo nevěřil. -Kromě toho… -Tak se mají děti vychovávat. Byla to součást našeho života, vlastně to byl náš život. To byl. Našel jsem tam klid a taky pocit bezpečí. Olive O´Gady ´´otec Ollie´´ Někdo je rozený vůdce, někdo se jen nechá vést. Já rád pomáhám lidem. Jednou mi někdo řekl, že to s lidmi umím. Myslím, že mi to pomohlo k tomu, abych si uvědomil, co chci dělat. Myslím, že to chci dělat. Myslím, že je to mé poslání. Jsem rád s lidmi. Zdálo se mi, že to s lidmi umím. Že to umím i s dětmi. Často jsem se ptal sám sebe, proč mám děti tolik rád a co pro ne chci dělat. Soucítím s dětmi, které vidím v nesnázích, které mi připomínají mne v jejich veku a které nemají nikoho, o koho by se mohly opřít. Takovým dětem rád pomáhám. Seznámili jsme se s ním v roce 1 9 7 1 . Byla jsem nadšená, že je z mé vlasti. Tou dobou jsem tady byla teprve pět let. Chodil k nám v podstatě trávit všechny svoje volné dny. Mel tehdy velmi silný irský přízvuk. Pomáhali jsme mu s přípravou na kázání -a Anna s ním všude chodila… -Anna Jyono. Malá Anna byla jedním z prvních lidí, jež jsem tam poznal, tedy její rodiče. Matka byla lrka, otec Japonec. Původem Japonec, myslím. Byl jsem u nich vítaným hostem po mnoho a mnoho let. Často mne zvali, abych tam taky přespal. Možná to bylo právě tam, kde ty problémy začaly. V církvi existují dva druhy lidí, hierarchie… Otec Tom Doyle církevní právník a historik Svatí pastýři, jak jim také říkají, které si Bůh vyvolil, aby vedli. A pak všichni ostatní, kteří jsou dole. Jejich povinností je být pokorné a poslušné ovečky. To je psáno. Ten systém je monarchie. Veškerou moc mají jednotlivci. Systém tyhle jednotlivce chrání, protože věří, že je to vůle vyšší moci… Nejvyššího. Ten chce, aby tito jednotlivci byli vlastně mocní a mohli ovládat tuto část reality, jíž se říká Země. Tak to je, aspoň myslím. Muže to znít jednoduše nebo jako science fiction, ale v podstatě to tak je. Nancy Sloanová Osm let… …jsem byla ve škole U Svatého ducha, což byla diecéze u Sacramenta. inzerovali tábor Edola. To bylo poprvé, kdy jsem byla na tábore. Nikdo z kamarádu do té školy nechodil a nikoho jsem tam neznala. Napsala jsem tehdy matce dopis. Na zadní stranu obálky jsem napsala, že mám nového kamaráda, který se jmenuje otec O“Grady. Vzpomínám si, jak se mnou a dalšími dívkami jednou přespával. Za pár dní mely ty ostatní vyrážku z dubu. Řekly mi, že já ji nemám, protože jsem spala s otcem. Myslím, že nejvíc lituji toho, že jsem si dopřál se k ní jednou v noci přitulit, když byla u mne v posteli. Já bych to označil za lásku a starostlivost, to objímání a laskání. Uspokojovalo to vlastně tu mou potřebu někomu pomáhat. Postarat se o někoho. Už ani nevím, jak to tenkrát začalo. Zřejmě si zjistil mou adresu. Potom asi zkontaktoval rodiče. Několikrát k nám přišel domu. Moje matka je z Argentiny a má bohužel velmi důvěřivou povahu. Myslím, že mu řekla, že se odcizuji rodině a že by asi bylo dobré, kdybych s ním mohla trávit trochu víc času. Kdyby se mne teď někdo zeptal, co… co… Jinak řečeno, co vám vlastně dělá dobře, co je ten spouštěcí mechanismus, jaká je to oblast? Popravdě, když si mám vybrat z těch různých možností, je to rozhodne ten nízký vek. Je to tak. Tam to vyplouvá všechno na povrch. Kdyby se mne zeptali, jestli mě vzrušuje pohled na ženy, řekl bych, že ne. Když vidím muže, ne. Jestli mě vzrušuje pohled na děti? Řekl bych „možná“. A co třeba děti jenom v plavkách? Řekl bych „ano“. A co děti v prádle? Řekl bych „ano“, víte. A co nahé děti? Řekl bych „hm, jo“. Poslední vzpomínka na Olivera je silná… …bolest… …než jsem omdlela. Case a Jane Degootovi, C. byl pastorem na stejné faře, kde byl O´Gady knězem Před lety byl Case pastorem U Svaté Anny. Zavolali mu jedni rodiče a řekli mu: „Víte, když jsme přijeli pro dceru, byla velice nesvá. Byla značně nervózní, taky velmi vyjukaná Jane mluví za Case, jeho paměť je poškozená vlivem nemoci a vypadala strašně… rozrušeně.“ Vyzvedl mě tehdy doma. Řekla jsem mu, že mi bývá někdy v aute špatně. On řekl: „Dej mi hlavu do klína.“ A bum, tak to začalo. Byli jsme na dálnici 1 2, dvě minuty od domova. Zneužívání pokračovalo 96 hodin. Pak přijeli rodiče a ptali se: „Bavila ses s otcem?“ Já na to: „Moc mě lechtal.“ Jak byste řekli rodičům, co jste právě prožili? Nakonec z té dívenky dostali, že k ní v noci Oliver přišel do pokoje a tam ji zneužil. Olive O´Gady výpověď Myslím, že jsem jí chtěl projevit náklonnost líbáním na ústa. A vím taky, že jsem sáhl dolu. Myslím, že jsem jí zdvihl košilku a zkusil, nejen zkusil… Dotkl jsem se jí přímo na genitáliích. Možná napřed pres oblečení, i když to nevím tak přesně, asi jsem jí napřed zkusil sáhnout pod kalhotky. A myslím, že jsem si uvědomil, že není správné v tom pokračovat. A i když si na to, už přesně nevzpomínám, myslím, že jsem toho za malou chvilku nechal. Vstal jsem z její postele, odešel z ložnice a vrátil se do své postele. Base se zeptal, jestli to už někdy udělal. A on, že ne. A tak mu nakonec řekl: „Ollie, uvědomuješ si vůbec, že je to strašná nehoráznost? Za takové věci se chodí do vezení. Chci, abys hned sedl a napsal jejím rodičům omluvný dopis…“ Napsal jsem tehdy v dopise Nancyiným rodičům, jak toho velmi lituji. Předem bych chtěl říci, že se mi o tom velice těžko píše. Nesmírně jsem si Nancy oblíbil a chtěl jsem jí dát najevo svou lásku a přátelství tím, že ji k sobe pozvu. Abych se přiznal, jedná se z mé stany o velmi silný cit, což jsem jistě dal mnohokrát najevo i ve vaší přítomnosti. Ted přijde to obtížné. Dotýkal jsem se Nancy tam, kde jsem nemel? Musím připustit, že k tomu několikrát došlo. Zřejmě mne ten cit přemohl, zneužil jsem situace a zašel příliš… příliš daleko. Už jsem požádal svého biskupa o rozhovor. Zcela jasně si uvědomuji, jakou mám jako kněz zodpovědnost a vysoké ideály, které musím ctít, ale jsem si také bolestně vědom svých slabostí. A jak je také někdy obtížné mít na zřeteli kněžské ideály, když se dostaví pokušení uspokojit sám sebe a vlastní pozemské mužské potřeby. Řekl také, že už sám zavolal biskupovi Guilfoylovi, který tam tehdy byl, a že až spolu domluvíme, tak že k němu pojedeme. Matka mi pak pověděla, že když se sešla s Guilfoylem, byl klidný a říkal: „Určitě si to Nancy jen špatně vyložila. Jsem si jistý, že se nestalo to, co říká.“ Třebaže už ho Oliver požádal o rozhovor a Guilfoyle o tom mluvil s mým otcem, když s ním matka mluvila, říkal, že se určitě nic nestalo. Matka vyndala ten dopis a on úplně zbrunátněl, jak strašně ho rozzuřil. Co ho na tom tak rozzlobilo? Asi možný právní dopad. Myslím, že si přál, aby byl ten dopis zničen, případně aby se jaksi ztratil. Case se chtěl ujistit, že Ollie po tomto incidentu vyhledá odbornou pomoc. Ale když se na to zeptal, biskup byl přesvědčen, že udělal, co mel, když ho sesadil, a že je po všem. A že by se tím už proste nemel dál nikdo zabývat. rok 1 9 7 6. Biskup Guilfoyle slibuje rodině Nancy Sloanové, že pošle Olivea O´Gadyho do kláštera. rodiče za to nepodali trestní oznámení. roku 1978biskup Guilfoyle přeložil Olivea O´Gadyho do jiné farnosti, 54 mil daleko ( 8 7 km ). Vzpomínám si, jak jsme jednou někam jeli a já jsem se zmínila Caseovi, když jsme jen tak mezi řečí přišli na Ollieho a co v současnosti dělá, že když má volno, přespává v dome u Boba a u Marie. Viděla jsem, že ho to značně znervóznilo, ale nic na to neřekl. Je to tak. Někdy jsme mu řekli, ať u nás přespí, protože je to občas dost hektické. Kněz musí být 24 hodin k dispozici, kdyby clen kongregace potřeboval pomoc. Prostě si potřeboval odpočinout. Jeho kněžské povinnosti by mu mely zabrat všechen čas. -Vzpomínám si, jak jednou… -A to bylo vlastně jeho řešení celibátu. …mluvili jsme o tom, že v jiných církvích se kněží žení… Bylo by pro katolické kněze o tolik snazší pomáhat lidem, -kdyby měli vlastní rodinu. A on říkal… -A on říkal, že by nemohl… -…že by nezvládl obojí. -Ano. Protože prý práce v církvi vyžaduje velkou oddanost a celibát je proste nutný jako nepostradatelná součást. Zeptal jsem se ho, jak ví, jak to chodí v rodině? Řekl, že vzděláním, ze školy. Když se na to teď zpětně dívám, šlo spíš o projev moci. Oblékaly jsme ho v podstatě do roucha, jako by byl božstvo. Jako by byl nějaký král, nebo tak něco. Chodil si nás dokonce vybírat do třídy. Ten člověk nás měl naprosto v moci, protože byl ve škole, byl u nás doma, byl v kostele… V živote běžného katolíka… co jiného ještě je? Kterou část mého života vlastně neměl? Ale jistě, bylo mnoho oblastí, kde jsem neměl dostatečnou průpravu. Jako třeba poradenství. Vlastně jsem nikdy lidem neradil. Musel bych se v tom vyškolit, protože bych očividně nepostřehl ty rozdíly. Nevšiml bych si příznaku, těch nebezpečných signálu, které by terapeut poznal a řekl: „Aha, pozor, tady jde o přenos.“ Víte, nejen že ke mne jednou týdne chodí, ale dokonce mi dvakrát denně volá. Telefonuje kvůli malicherným věcem, které jsou naprosto bezvýznamné, jako: „Bože, co si mám dát k večeři?“ „Na co máte chuť. Proč mi voláte? Večeříte denně, i dnes povečeříte.“ Ale co je to ve mne, co najednou říká „můžete zavolat“? Chápete? Znali jsme ho 23 let. Zcela jsme mu věřili. -Ted slyším o tom, jaké věci… -Nechápu, co se stalo… …dělal v dalších rodinách… Cítím se… Tohle jsem o něm netušila. Stáli jsme za ním až do samého konce, protože byl dokonalý příklad a obraz správného kněze, když byl u nás doma. Vždycky byl naprosto zdvořilý. Když jsem ho viděla s našimi dětmi, bylo to v pořádku. Přespával tu a vždycky ráno četl Bibli. -Byl zosobnění všeho… -Když jsem jel do práce… Byl pro nás nejbližší hned po Bohu. Když jste katolík, není to, jako když jste presbyterián nebo luterán. [John Manly, právník Jyonových] Pro nekatolíky je těžko pochopitelné, že podle katolického učení nedojdete spasení, pokud nepraktikujete jejich víru. Když nejste v církvi, ceká vás peklo. Nejde jen o nějaké peklo bez Boha, je to oheň a síra na veky veku. Přijímání, jak tomu říkáme v teologii, je společné sdílení chleba a vína. Pro někoho to je Kristovo tělo a krev, pro jiné je jen představuje, ale ať to vezmete, jak chcete, je to pro katolictví esenciální. [Patick Wall, teolog] Síla toho přijímání je to, čím církev lidi ovládá. Fakt, že já jako vysvěcený mohu vést přijímání, je ten rozdíl mezi vámi a mnou. To mne odlišuje od normálního člověka z ulice. A když vzpomeneme na raná církevní společenství, neovládali je kněží. Jen se dělili o chléb coby symbol Kristovy přítomnosti, duchovní přítomnosti. Potom se z toho ale stala zpolitizovaná záležitost. Takže když se rozvedete a opět oženíte, ale ne v kostele, nesmíte k přijímání. Když jste gay a nedržíte absolutní celibát, nemůžete k přijímání. Když volíte někoho, kdo schvaluje potraty, také nesmíte k přijímání. Stala se z toho jakási zpolitizovaná odměna za správné uvažování, ale samozřejmě to tak není. Neumím si představit nic hroznějšího, než když kněz takovým způsobem zneužije svůj úřad. Když kněz při mši uchopí hostii a požehná ji, je v tu chvíli Kristem samým. Katolíci věří, jak se v dětství učili, že je skutečně Ježíšem Kristem. A když tu ruku, ať už chvíli předtím, nebo až potom, položí na genitálie dítěte a zneužije jej… [D. Mary Gail Fawley-O´Dea] [psycholožka po osoby zneužité kněžími] Jsem přesvědčená, že to bylo součástí destrukce toho nevinného dítěte. Nádavkem ke všem dalším následkům zneužívání ještě duchovní zneužití. Nejenom tedy, že došlo k fyzické újmě, ale i k duchovní. Zástupcem Božím. Chápete? Musí to být pro to dítě devastující. V roce 1986 jsem se s Oliverem O“Gradym chtěla sejít. Řekli mi: „Mstít se je hřích. Ted je z něj vzorný kněz. Chodí na pohovory, zpytuje své svědomí. Monsignoe Cain, výpověď Bůh se postará o potrestání, vy nemusíte…“ Když za vámi v osmdesátých letech přišla Nancy Sloanová, byla rozrušená. -Je to tak? -V osmdesátém šestém, myslím. -Byla rozrušená? -Ne, nebyla. Takže byla zcela v pořádku? Já jsem ji tehdy, ten den, viděl poprvé. Vůbec nic jsem o ní nevěděl. Vypadala úplně klidně… Bylo to hrozné. Neustále tu vinu házel na mě. Když jsem mu řekla, že jen chci, aby pochopil, nebo se aspoň snažil pochopit, jak hluboce a jak často jsem trpěla, že když někde uvidím auto Dodge Duster, kterým tehdy jezdil, tak musím zastavit a popadnout dech. -Co chtěla? -Tehdy chtěla vedet, jestli otec O“Grady stále ještě chodí na terapii. -Co jste jí řekl? -Řekl jsem, že snad ano, ale že si to samozřejmě ověřím. -A chodil? -Ano. Říkám mu: „Věděl jste, že mě zneužívá. Věděl jste, že k tomu dochází. Jak jste mohl nečinně přihlížet?“ Biskup Montrose věděl, že je O“Grady pedofil? Věděl jen o O“Gradyho obvinění z nemístných doteku v roce 1 9 7 6. Jako to věděli i ostatní biskupové po roce sedmdesát šest. -Že? -Ano. A řekl: „Věděli jsme o tom, že vás zneužívá. Ale byla jste dívka. Mysleli jsme, že je to normální zvědavost. Kdybyste byla chlapec, bylo by jasné, že s ním něco není v pořádku. To by bylo obscénní. Kdyby zneužíval chlapce, jako homosexuál.“ Byli jsme tam s tím chlapcem sami. V církevní škole v tu chvíli nikdo nebyl. Už předtím došlo k nějakým projevům příchylnosti, takže nebylo zase tolik těžké na to pomalu navázat. Vzpomínám si, že jsem ho jen objímal a nejspíš mu říkal něco hezkého. On na to reagoval podobně. A tak mě v tu chvíli napadlo, že bych ho mohl svléknout a zneužít jej. Myslím, že jsem mu sundal tričko a pak jsem mu chtěl rozepnout kalhoty. Ale mel jsem pocit… Nevěděl jsem, jestli… Nemel jsem jasno, jestli do toho opravdu chci jít. Je to někdo, koho mám rád. Někdo, koho si vážím a jehož rodiny si vážím. Jaký bych z toho potom mel pocit? Na druhé straně jsem v sobe cítil potřebu sexu s ním, potřebu se uspokojit. Byla to příležitost k sexu, protože kdo ví, kdy by se naskytla další. Rozhodl jsem se, že toho nechám. Později jsem ho ale opět vzal k sobe do ložnice. Rozepnul jsem mu kalhoty, vyndal mu penis a začal jsem ho masturbovat. Nebyl jsem si jistý jeho pocity, ale myslím, že výraz v jeho tváři naznačoval, jak je z toho trochu nesvůj. Jednu chvíli jsem myslel, že asi bude plakat. Při jedné z těch několika epizod s ním jsem mel sám orgasmus. Bez jeho doteku. A myslím, že tím to tehdy skončilo. Tak jsem mu upravil oděv a možná jsem se v koupelně postaral sám o sebe. Ale upravil jsem ho, oblékl mu tričko a pevně se rozhodl, že to tomu chlapci už nikdy neudělám. -To je v lrsku. -Jo. -Ano. Všechno. -Když jel s námi. -Ano. -Tady je s babičkou a dědečkem. -Ano. Správně. To jsi ty. -Jo. -Stojíš tady. -Za autem. Ano. -A tohle je z přijímání. -Ano. S Mahonym. 1 980. Biskup Guilfoyle umírá, nahazuje ho Roge Mahony. Mám na Mahonyho strašný vztek, protože tvrdil, že nic nevěděl ani netušil o tom pedofilovi se záznamem. Obšírným záznamem, ve kterém byly shromážděné důkazy. Byl tam například zanesen dopis otce, Howardova otce, který vyjádřil znepokojení nad tím, kolik času tráví jeho děti s O“Gradym, když má volno. Howardovi nechtěli mluvit na kameu, ale poskytli písemnou stížnost, kterou poslali církvi. 1 0. říjen, 1980. Už jsem s vámi o otci Oliveu O´Gadym jednou hovořil. Máte mou ženu a děti svými názory na manželství. Dnes ráno vzal našeho dvouletého syna na projížďku. Nebyl oblečen jako kněz. Říkal, že má volno. Otec mi pohrozil obviněním z pomluvy, kdybych si vám stěžoval. Uvažuji o tom, že stáhnu obvinění. 1 9 7 6 až 1 984, tehdy to myslím bylo s těmi Howardovými. Víte, když jsem se s nimi stýkal, byl jsem pro ne nebezpečí. Ale to bych byl býval i pro jiné. Kardinál Roge Mahony, výpověď Byl jste v roce 1 980 znepokojen kontakty otce O“Gradyho s rodinou Howardových? Zavolal jsem si ho a řekl mu, že má okamžitě přerušit veškeré kontakty s paní Howardovou a její rodinou. A on mi to přislíbil. Už jsem o něm nikdy neslyšel. Ani o Howardových. Sešel jsem se s biskupem. Rozmlouvali jsme a já se zmínil, že bych si potřeboval s někým promluvit, abych to pochopil. Biskup tehdy řekl: „Dobře, udělejte to.“ Tehdy jsem mu řekl: „Otce, hřešil jsem.“ Někdy je dobře říci, kdy byl člověk naposledy u zpovědi. „Včera jsem se sešel s přáteli, byly mezi nimi i malé děti. Mel jsem příležitost být sám s jedním chlapcem. Dotýkal jsem se ho na choulostivých místech. Udělal jsem to několikrát, když jsme spolu byli sami. A chci se z toho teď vyznat. Žádám vás o rozhřešení.“ Když se dozvíte, že otec O“Grady řekl vašemu generálnímu vikáři, že má představy sexuálního charakteru o devíti až jedenáctiletých dětech, je to důvod k jeho odvolání z úřadu? Ne. Jen ho přesunuli jinam, kde zase byly malé děti. Nechápu, proč ho nevyloučili. Proč si to nepřipustili? Neudělali vůbec nic pro to, aby už dál nebyl v kontaktu s dětmi. Když pedofila jen přeložíte na jiné místo, znamená to, že je další tragédie na obzoru. 1 982. Roge Mahony překládá Olivea O´Gadyho do další farnosti. Je 52 mil ( 84 km ) daleko. 1 982 – 1 984. Olive O´Gady dál zneužívá děti ve Stocktonu, Tulocku a Lodi. Když jsem byl v roce 1984 opět v podobné situaci, věděl jsem, že něco není v pořádku. Že s tím musím něco udělat. Když jsem o tom řekl svému poradci, poloprofesionálnímu… světskému, hodně mi to pomohlo. Ale takříkajíc mi podtrhl koberec. Rozumíte, že? A najednou jsem se vyděsil, protože jsem viděl ten obří problém, víte, který jsem mel. Ty tendence, které jsem mel, a tu hroznou pohromu, kterou to melo za následek. Hrozne mě to vystrašilo. Bylo pro mě obtížné to pochopit. A bylo i těžké chtít to pochopit, tehdy v té době. Ale tak to bylo. On udělal jenom to, že mi to ukázal. Řekl, že to musím… Řekl, že to musím ohlásit. Že to musím ohlásit na příslušných místech. Na policejní stanici. To mě vážně vyděsilo. A taky mě to probudilo. Obětí byl devítiletý chlapec. Můj poradce mi doporučil jít do biskupova úřadu. Ted už vím, že každý člověk má osobní záznam. A jak znám Mahonyho, myslím, že je všechny četl a že si musel všimnout všeho, co v těch záznamech bylo v souvislosti s příhodami v letech 1 9 73 a 1 9 7 6. Myslím, že z toho mel poznat, že nešlo jen o jednu událost, ale že už došlo k nejméně dvěma událostem, které se měly řešit. Měli mě odvolat a nějak se mi věnovat. A taky se mel biskup postarat o poskytnutí péče tem, jimž jsem ublížil. Kéž by jen to byl udělal. Kéž by to dělali všichni biskupové. Nedostal jsem se hned k Mahonymu. Myslím, že jsem mluvil s tím druhým monsignorem, s Cainem. Považoval jste v roce 1984 za důležité, aby se na policejním oddělení ve Stocktonu dozvěděli nejen informace týkající se mladistvého Howarda, ale též o předchozím obvinění od rodičů Nancy Sloanové, které se měl dotýkat? Ne. Ale jak by věděli, co se stalo Nancy Sloanové, -aniž by jim o tom řekl někdo z diecéze? -Nevěděli by to. Tehdy tam taky nebyla žádná souvislost. Nebylo to koordinované. Jak to myslíte, že tam nebyla žádná souvislost? V té době, když si… přišel v roce 84 promluvit o té epizodě, věděl jsem, že se něco stalo i v roce 76, ale nespojil jsem si to dohromady. Šlo o dívku, byly to nepřiměřené doteky. Podruhé to byl hoch, takže se mi to prostě v hlavě nespojilo. Monsignor Cain mi pak řekl, ať si promluvím s diecézním právníkem. Bylo to těžké, protože najednou si si člověk uvědomí, že ho mohou zavřít. Kde bych mohl skončit. Hrůza. Co by si mysleli příbuzní, co by si mysleli všichni mí ostatní známí? Mahony mi zavolal. Byl v jiném městě na nějaké schůzi. Nevím kde, ale když se vrátil, mluvili jsme spolu. Tehdy jsem mu řekl: „Víte, pane biskupe, tahle záležitost se táhne už celých… Já si to, věřte mi, dobře počítám. …čtyřicet dní. Čtyřicet dní,“ to jsem mu řekl. Že si připadám úplně jako na poušti. Použil jsem totiž analogii z Bible, jak putovali čtyřicet let po poušti, rozumíte. Řekl jsem, že je to pro mne opravdu dlouhá doba, nesmírně dlouhá. A byl velmi vstřícný. Soucítil se mnou. Myslím, že mi třeba zavolal jen proto, aby se zeptal, jak se mi vede, protože samozřejmě věděl, že jsem z celé té situace ve velkém stresu. A to jsem mu také pověděl. A potom mi při schůzce řekl: „Tak a tak to je. Nevznesou obvinění, ale přeložíme vás a ještě několik věcí, které k tomu všemu patří.“ Biskup, právníci a policisté usoudili, že bude nejlepší přeložit mě jinam. Ven z toho okresu, kde bude to obvinění založeno, a nechají mě působit radši někde jinde. Mahonyho lidé slíbili policii, [Jeff Andeson – právník Howadových] že nikdy nebude mít vlastní farnost, a že nebude mít přístup k dětem. Že to zařídí. Víte, ve vatikánském církevním systému používají termín „bella figura“. Jsou to italská slova, která znamenají dobrý dojem, dobrou image. Jedním z aspektu, jedním z faktoru nezbytných k úspěchu v církvi je vytvořit si dobrou image. Řeknu vám, že na tom Rogerovi velmi záleželo. Ta image přímého, věrného a ortodoxního biskupa, který brzy bude arcibiskupem, protože pro papeže byl v Los Angeles jediným kandidátem. A jediné, co musel udělat, bylo vzít O“Gradyho, aby zabránil skandálu a především vyšetřování u něj samotného, a přeložit ho na vzdálenou farnost. Někam daleko, kde by místní policie, tedy stocktonská, neměla jurisdikci. Přeložit ho tedy do San Andreas, kde lišky dávají dobrou noc, a nechat ho tam v tiché bukolické osadě, kde nad ním nikdo nebude. Jen O“Grady sám. Nikdo by nic nevěděl. Policie by nevěděla, veřejnost by nevěděla, farníci a budoucí oběti by nevěděli, Řím by nevěděl. Sepisuji výpovědi kardinálu, arcibiskupu a biskupu po celých Státech už 23 let. Setkal jsem se jen s popíráním, přetvářkou, podvodem a lžemi na nejvyšších místech katolické církve. Někdo policii v průběhu aktivního vyšetřování ujistil, že mají v úmyslu přeložit O“Gradyho jinam. Že bude ve styku jen s dospělými a daleko od dětí. Monsignor Cain popřel, že by o tom věděl. Pod přísahou. Vy jste byl kapitánem lodi, biskupem té diecéze, nejvyšším nadřízeným. Když jste o tom nevěděl ani vy, ani monsignor Cain, kdo to podle vás mohl být? Když víte, jak to v diecézích chodí, tedy aspoň chodilo v roce 1984… Nemám nejmenší potuchy. Já nevím. Vím, že kdyby monsignor Cain o té poslední větě věděl, určitě by mi něco řekl. Nebyl by nás jen tak nechal přeložit ho do San Andreas, to vím jistě. Takže nevím, koho myslí tou větou „naše oddělení bylo ujištěno“. Nemám nejmenší tušení, koho tím myslí. 1 984. Roge Mahony překládá Olivea O´Gadyho do další farnosti 47 mil ( 75 km) daleko. Podle kardinálova pověřovacího dopisu mu svěřil do péče celou farnost v Kalifornii. Bylo to poprvé, kdy jsem byl zodpovědný za celou farnost. Do té doby jsem byl jen asistent. Opět to pro něj dopadlo velmi hezky. A další situace byla hladce vyřešena. Vzpomínáte si, že jste od otce O“Gradyho dostal tento dopis? Ne, nevzpomínám. Ale vy jste mi ho ukázal. Předpokládám, že jsem jej obdržel. Dobře, další věta zní: „Píši vám jako jednomu z prvních, protože jsem vám zavázán velkými díky.“ „Upřímně vám děkuji za všechno, co jste pro mne v uplynulých měsících udělal“. O čem jste myslel, že se tady O“Grady zmiňuje? Nic určitého, myslel jsem, že je to přehnaně přepjatý dopis. Nepoutalo nás žádné zvláštní přátelství. Nebyl to kněz, se kterým bych šel na golf, na večeři nebo tak podobně. Myslím, že byl dost vtíravý a přemrštěný v podstatě ve všem. Opravdu nevím. Když jsem to, když jsem to opět viděl, myslím v té době, je to přehnané přepjatý dopis, který… V dalším odstavci je, cituji: „Jsem vám obzvláště vděčný za to, jak citlivě jste přistupoval ke mne a mým potřebám.“ Na co jste myslel, že tím naráží? Nevzpomínám si. Popravdě, proste mi celý ten dopis připadal nesmírně přehnaný. Myslím, že jsem ho tehdy zběžně přečetl a založil. Nějakou dobu jsem na něj neodpověděl. Nemyslel jsem si totiž, že je to důležité. Vůbec netuším. V tuto chvíli, je to už dlouhých dvanáct let, nevím, co jsem si myslel, když jsem ho četl. Velice jsem se divil. Nemel jsem tušení, co tím myslí. Ani jsem se tím vlastně moc nezabýval. Sám tady vidíte, že jsem odepsal téměř za tři týdny. Drahý Olivere, dekuji vám za váš překrásný dopis. Stále na vás myslím při svých modlitbách. Těším se na to, až se setkáme a pomluvíme si o tom, jak se vám daří a jak bych vám mohl být osobni nápomocen. Kardinál Mahony dal přednost kariéře… a taky vlastní moci a slávě před dětmi. Je to jako ta scéna v Písmu, kde se praví, že Satan vzal Krista na vrchol hory a ukázal mu všechna města a všechny krásy světa. Řekl: „Může to být tvé, budeš-li se mi klanět.“ Tohle kardinál Mahony udělal. To bylo to jediné, co mohl udělat, aby si udržel status a mohl být jmenován kardinálem ani ne za dva roky. [Detektiv Mike Walke] [Úřad šerifa okresu Calaveas] Když chcete mít svatbu v kostele, v katolickém kostele, musíte chodit na školení ke knězi, který vás bude oddávat. V našem případě to byl Oliver O“Grady. Ty kursy, jak jsem se doslechl, trvají tak šest až sedm týdnu, nebo šest až sedm lekcí. Má žena a já jsme šli do kursu. S tím O“Gradym jsme se sešli jen jednou. Dozvěděl se, že jsem zaměstnaný u policie, a rozhodl, že už další předsvatební školení nepotřebujeme. Pustil nás. Mohli jsme se vzít v katolickém kostele. Oddávajícím byl Oliver O“Grady. Pod jeho farnost spadala v podstatě půlka celého okresu, takže hrál velkou roli v živote mnoha lidí. Mnoha rodin v okresu Calaveras. Přiznal, že zneužíváním strávil tolik času jako v roli kněze. A knězem byl pres třicet let. Všechen probdělý čas zneužívání plánoval, prováděl nebo na ne myslel. Takže 365 dní v roce krát třicet. Asi ani neví, kolik těch obětí je. Řekl bych, že stovky. Jak malé byly ty děti? Jedno tři měsíce? Devět? -To byla nejmladší oběť. -Jo. -Devítiměsíční. -Takže devět. Zneužít batole. To, co musíte opravdu udělat, když o tom mluvíte, a je to tak těžké, a nikomu se do toho nechce… Musíte si zkusit pouze představit ve své hlavě. Jak dospělý muž zasunuje násilím svůj penis do vagíny malého dítěte. Diagnostikovali u vás někdy disociativní poruchu? Určitě spadám do kategorie mnoha poruch. Ať je to, co chce, vyjmenujte je. A jistě… -Nesnažím se vám posmívat. -Ne, jistě. Já to chápu. Dobře, já vím, jen se chci zeptat, jestli vám někdy někdo řekl, že se neztotožňujete s tím, co děláte. -Určitě ano. -Dobře. Víte, pro mě jako pro světskou osobu je zneužití černobílá záležitost. Buď to uděláte, nebo ne. A u vás to chápu tak, že si nejste jistý, jestli jste někoho zneužíval. Správně. Myslíte, že je to proto, že k tomu nedocházelo? Usuzujete, že se neztotožňujete s tím, co se ve smutečnosti stalo, protože se musíte vypořádat s tím traumatem? Musíte si to ospravedlnit? Vyrovnat se s pocitem viny? -Myslím, že to tak bude, ano. -Dobře. Je to nebezpečný člověk. A taky agresivní. Násilnická osoba. Nepochybně by udělal cokoliv, aby se dostal k dětem, včetně soulože s jejich rodiči. Adam a jeho rodiče Když jsem byl malej, s každým jsem se bavil. A myslím, že je ve mne o hodně víc naděje než pochyb. Kdybyste se zeptali mých učitelů, řekli by: „Jo, byl to chytrej kluk. Nevíme, co to s ním je.“ O“Grady v nás viděl velmi snadnou kořist. Mě i ženu vychovali jako katolíky, takže když vidíte člověka s kolárkem, automaticky mu okamžitě věříte. Tak se vetřel. A Becky mu to sežrala se vším všudy. On byl ten vlk, přičemž já jsem nehlídala a pustila vlka dál. Takhle přesně mi to vždycky připadalo. Víte? A vědomí, že se můžete… že já se mohla tak mýlit… Vlastně… Jak je možné, že jsem se mohla tak hrozne mýlit? To bylo zcela zničující. Zjistil jsem, že se chtěl do rodiny dostat nejen kvůli těm dětem, víte? Takže moje máma s ním něco mela. A myslím, že to pro něj byla bomba, víte? Dost brzy jsem si uvědomil, že se něco děje, ale moje výchova mi řekla: „NE! To je přece nesmysl.“ Někde jsem četl, že ženy, co je v dětství zneužívali, mluvěj o různejch hrách, co pedofilové vymejšlej, aby je svedli. Ale u mě to tak nebylo. Prostě s tím začal. Začal bez přípravy. Osahával mě, musel jsem sahat na něj. Říkal mi, proč by mě tam rodiče asi vodili, kdyby to neschvalovali? Jak by si to mohli myslet? Takhle argumentoval. Jednou jsem selhala. Opravdu moc. A už to nikdy neudělám. Už se to nikdy víckrát nestane. Už je proste nikdy… Už je nikdy nezklamu. Stříhal jsem ty keře, přímo tamhlety keříky, když to bylo poprvý. Šel jsem se domu naobědvat. Přišel za mnou, zavřel dveře a podržel si mě. Držel mi hlavu dole a znásilnil mě. Rovnou támhle. Neříká se mi to lehce, víte? Doprdele, léta jsem o tom s nikým nemluvil. Ale pokaždý, když se sblížím s holkou… pokaždý, když… když myslím, že mi někdo ublížil, tak jsem zase tam. Pořád se mi ten okamžik vrací. Tohle vám to… Tohle vám to udělá. Nejenom, že vám to ublíží fyzicky. V červenci 1993 jedna rodina kontaktovala úřad šerifa okresu Calaveras a oznámila, že kněz v San Andreas v tom okresu zneužívá cleny té rodiny. Konkrétně dva malé chlapce z té rodiny. Zavolal mi příští den a řekl, že má potíže. Byl od nás daleko, ale poznala jsem z tónu hlasu, že se něco děje. Slíbili jsme, že mu pomůžeme. Řekla jsem: -„Jestli jsi těm dětem nic neudělal… -O nic nejde. …tak o nic nejde. Nikdo tě nemůže z ničeho obvinit.“ Ani mi nepřišlo na mysl slovo „zneužívání“, jen „dotýkání“. Řekla jsem: „Jestlis na ně nesahal nepřiměřeným způsobem, třeba nějak sexuálně, nemusíš se ničeho bát. Nemáš záznam.“ A on řekl, že něco bylo před devíti lety. Když jsme zahájili vyšetřování, zjistili jsme, že to nebyl jeho první incident, ke kterému došlo. Také jsme zjistili, že se už v polovině sedmdesátých let dopouštěl zneužívání dětí. Zdálo se nám taky, že se o tom docela hodně ví. Myslím tím o jeho náklonnosti k dětem, mimo naši komunitu. Ale ty informace se k nám nedostaly. -Tehdy jsme oba stáli při něm. -Ano. A pak… Bál se, co řekne rodina. A tak jsem zavolala do lrska a řekla jim to. Že budeme stát při něm, a postaráme se, aby mel právníka. Vystavili jsme zatykač na Olivera O“Gradyho pro mnohanásobné mravnostní delikty s nezletilými. Okamžitě jsme prohledali celou faru tady v San Andreas, taky rektorát v San Andreas i diecézi ve Stocktonu a všechny kanceláře. Ne kanceláře, ale kancelář kardinála Mahonyho v Los Angeles. Když požádal o peníze na kauci, Bob šel do banky -a já v pondělí do práce… -Já taky. A všichni tam věděli, kdo to je. Věděli, že je to můj přítel. -A všichni byli nějak zticha. -Četli o tom v novinách. Vzpomínám si, že jsem řekla: „Co je to s vámi? Proč jste dnes ráno tak potichu?“ Zeptali se, nečetla“s noviny? „Ne, ještě jsem neměla čas.“ Byla tomu v novinách věnovaná celá titulní stránka. Řekla jsem si: „Nám by nikdy na děti nesáhl.“ -Nikdy jsme ho z ničeho nepodezřívali. -Vůbec ne. Zavolala jsem Bobovi do práce a řekla mu, co jsem četla v novinách. Řekla jsem… tedy on mi řekl totéž. Řekl: „Nikdy by se našich dětí nedotkl.“ A potom, jako kdyby mi to vnuknul Bůh… -Řekla jsem: „Musíme se jí na to zeptat.“ -Takže jsme se jí zeptali. Zavolala jsem jí a zeptala se: „Anno, četla jsi dnešní noviny? Četla jsi v novinách o otci Olliem?“ A ona odpověděla, že nesledovala zprávy, nebo tak. Řekla jsem jí, že proti němu vznesli obvinění kvůli tem chlapcům. To byli tenkrát ti Howardovi. No a… cekala jsem… Když jsem to řekla, čekala jsem odpověď jako: „Kdo to dělal?“ Ale bylo ticho. Vůbec nic neříkala. Zeptala jsem se jí: „Anno, po pravdě, sáhl na tebe někdy, když jsi byla malá?“ A ona: „Už musím jít, musím vyvenčit psa.“ V tu chvíli mi to bylo jasné. Proste jsem to cítila. -Ale stejně nám to nechtěla… -Řekla jsem: „Bobe, zavolej jí.“ Věděla jsem, že by mu nelhala. -Tak jsem se… -Zeptal jsem se. -Zavolala mu. Tys jí volal. Zeptal jsem se: „Zneužíval tě?“ -Ne. Jestli na ni sahal. -Jo, jestli na ni sáhl. Řekla, že ano. A celý můj svět se zhroutil. Slyšela jsem, jak pláce. Slyšela jsem plakat i Annu. Vrátil jsem jí telefon a… -…slyšel ji… -Přišla k nám… Case DeGroot přišel… -Naše životy byly zcela v troskách. -Prostě nám to úplně… -Zničilo rodinu. -Úplně. A potom se to člověku vrací. Říkala jsem si: „Proč jsem to neviděla? -Proč jsem to nepoznala?“ -Proč jsme to neviděli. Proč?! Bylo to, jako bych mu svou malou holčičku nabídla na stříbrném tácu. Je to tak. -Jak to dokázal? -Zničil nám život. -Jak jsme se mohli nechat tak oklamat? Odcházel jsem do práce a on tu sedel v křesle při ranní modlitbě. Držel v ruce Bibli, modlil se. Pozdravil jsem ho a on mi v noci… -To je strašné… -A on nám v noci zneužíval Annu. A během noci mi zneužíval dceru. Znásilňoval, ne zneužíval! Znásilňoval! Pětiletou holčičku! Můj Bože, Bože… Jak je to možný?! To přesně dělal! Je zbytečné ptát se, jak je to možné a proč se to stalo. Ten systém… Ten monarchistický a hierarchický vládnoucí systém, který, jak lidé – papežem počínaje – ve vedení katolické církve pevně věří, byl ustaven Bohem všemohoucím. Ten systém představuje důvod, proč je Roger Mahony brán za důležitějšího a taky mnohem lepšího než děti popletené Oliverem O“Gradym. Má ro… můj táta mě nepovede k oltáři, protože nevstoupí do kostela. O“Grady mě okradl o manželství, o celou moji budoucnost. Ačkoli se ustavičně snažím o to, abych získala svůj život zpět. Soustavně. Nikdy jsem nepřišla do jiného stavu, nejsem vdaná… Je mi čtyřicet let, víte? Teda skoro, třicet devět. Čtyřicítka se blíží a stále to neskončilo. -Kdy to přestalo, ve třinácti? -Dvanácti. Dvanácti, dobře. Zeptal jsem se proč. Proč jsi nám to neřekla dřív, proč? Víte… A na to mi odpověděla, že jsem říkával, že kdyby jí někdy někdo ublížil, zabil bych ho. Neměl jsem jí to říkat. Proto mi radši nechtěla nic říct. Zeptala se kamarádky, co by se stalo, kdyby táta někoho zabil. A ta řekla, že by ho zavřeli a nikdy by se nevrátil. V ten den se rozhodla, že o tom nikdy nikomu neřekne, protože by ho tatínek zabil. Neřekla mi to, protože protože mě měla ráda. A já mám teď kvůli tomu strašný pocit viny. Cítím se být zrazený církví. Církev zradila nejen mě, ale i mou rodinu! A zničila ji. Ale přísahám vám, že teď už mě víc nezničí. Jmenuji se Tom Doyle. Katolickým knězem jsem 35 let. Sesadili mě ze dvou velmi vysokých postů a dvakrát jsem přerušil kariéru kněze v církvi, protože jsem se příliš nahlas zastával obětí zneužitých kněžími. Podle některých jsem se až příliš otevřeně vyjadřoval k zametání stop, k manipulacím a neupřímnosti z nejvyšších míst. Když jsme tehdy prováděli prohlídky, církevní úředníci, kteří měli na starosti ty záznamy, dělali velké obstrukce. Museli se spojit s právníky, aby zjistili, co nám mohou poskytnout. Jako kancléř pod sebou máte celé diecéze, je to tak? Ano. Kdyby tehdy došlo ke zneužití dítěte, dá se předpokládat, že jakožto kancléř, generální vikář nebo pobočník biskupa byste to věděl? Spekulativní. V jakých letech? Když jste byl manažerem diecézí ve Fresnu, v kterémkoli z těch úřadu. Námitka proti termínu „manažer diecézí“. Prosím. Soudím, že bych se to v tom období asi dozvěděl. A vypověděl jste, že k ničemu takovému nedošlo? Ne, vypověděl jsem, že si nevzpomínám, že by k něčemu takovému došlo. Myslíte, že kdyby během těch deseti let ve Fresnu došlo ke znásilnění dítěte, že byste na to zapomněl? Námitka. Argumentativní. Zastrašující. Doporučuji neodpovídat. Myslíte si, Vaše Eminence, že kdybyste se byl ve vaší funkci dozvěděl o nařčení ze zneužití dítěte, zapomněl byste na to? Vznáším námitku. Zastrašující. Argumentativní. Doporučuji neodpovídat na otázku. -Neodpověděl mi na otázku. -Odpověděl. Když diecéze komunikovaly s policií a neposkytly jim informace o předešlém obvinění O“Gradyho, myslíte si, že nic nezatajily? Ještě jednou, prosím. Když v roce 1 984 diecéze komunikovaly s policií, ano…? Ale diecéze v tom roce s policií nekomunikovaly. -Diecézní právník ano. -Tehdy jsem o tom nevěděl. Myslíte, že to mel někdo policii oznámit, otče, promiňte, monsignore? Že O“Grady už celil takovému nařčení? Zabýval se tím náš právník. To on rozhodoval, co by se melo, či nemělo učinit. Takže jste v podstatě nechal na právníkovi, jestli má říci pravdu? Pověřili jsme právníka, aby s policií na vyšetřování spolupracoval. V té době, tedy kromě policejních vyšetřovatelů, existoval jeden člověk, který mohl promluvit a prozradit na kardinála Mahonyho, že o O“Gradym celá léta věděl, Tím byl sám O“Grady. Ale večer předtím, než mel svědčit při tom procesu, přišli Mahonyho právníci do O“Gradyho cely a uzavřeli s ním pochybnou dohodu ve smyslu: „Olivere, zvolíte pohrdání soudem a odmítnete vypovídat, i když vám to přikázali. A my se o vás postaráme.“ A taky jo. Máte teď ze stocktonské diecéze nebo od jiné instituce podporu? Momentálně ne. Dobře. A v minulosti? -Ne, co jsem opustil kněžský stav. -Nemáte od nich nárok na důchod? -Myslím, že ano. -Dostáváte od nich šek? Ne, to vstoupí v platnost, až mi bude šedesát pět let. -Kdo vám to bude posílat? -Řekl bych, že diecéze. Myslíte, že by vám mohli důchod odebrat, kdybyste je poškodil svým svědectvím? Já mám obavy z mnoha věcí a tohle by mohla být jedna z nich. Mí rodiče neberou žádný církevní důchod. Tahle věc je finančně úplně vyřídila. Už nikdy nebudou jako dřív. Matka musela predčasně do důchodu a otec přestal pracovat, aby se o ni mohl starat. A proč? Kvůli čemu? Kvůli jednomu úchylnýmu hajzlovi, co vesele žongloval s padesáti dětmi, znásilňoval matky a… Víte, vždyť zneužil i mé rodiče. Vlastně celá církev zneužila moje rodiče. Brali si pravidelně desátky a vzali si od nás školné. Naší rodině z toho nevrátili ani cent. Zaslouží si dostat to zpět. Není možné, aby rodiče platili dětem školu, kde je pak znásilní. A když vás ten člověk zneužije ve škole, kde se vám má dostat vzdělání, nebo si vás zavolá do kanceláře, tam si s vámi dělá, co chce, a pak vás pošle zpátky do třídy… Ten případ netrval ani dva měsíce. Bylo zvláštní, jak rychle to proběhlo. Mysleli jsme, že dost věcí v našem vyšetřování zůstalo nevyjasněných, ale kvůli rychlosti jsme to nevyšetřili tak důkladně, jak jsme mohli nebo spíš měli. Obávali se, že při normálním vyšetřování toho případu [Patick Wall, teolog] civilní právníci přijdou na to, že v církvi ještě před Oliverovým vysvěcením věděli, že nejspíš zneužíval děti. 2000. Olive O´Gady je propuštěn z vězení a deportován do Irska. Nakonec si odseděl pouhých sedm let. Svědčila jsem u soudu, kde ho odsoudili. Je doma a žije si jako v bavlnce. V klidu si dává čaj. Prostě žije jako normální člověk. Ani se nikde nemusí hlásit, jako se to dělá tady. Vidět Olivera procházet se mezi dětmi je jedna věc. Ale vědě, že mu to bylo umožněno, smí to dělat, a bude mu to hrazeno z peněz církve, z toho zuřím. [John Mantly, právník Jyonových] Musím souhlasit s Frankem Keatingem, bývalým guvernérem Oklahomy, který přirovnal tu diecézi a kardinála ke Cosa Nostře. V roce 2002 požádala biskupská konference bývalého guvernéra Fanka Keatinga, aby vedl národní komisi po vyšetřování katolické církve, pohnal biskupy k zodpovědnosti a postaral se o prevenci sexuálních deliktu. Keating rezignoval, když předtím kritizoval, jak některé diecéze, včetně Los Angeles, byly a jsou i nadále vše, jen ne otevřené k veřejnosti a upřímné samy k sobě. Když zaujmete postoj, že z vás bez soudního příkazu nic nedostanou, vypadá to, že máte co skrývat, což je pro duchovní instituci špatné. V Los Angeles, když měli tehdy předložit záznamy, kde najdete pravdu, skoro celou pravdu, státnímu návladnímu okresu Los Angeles, vymysleli Mahonyho právníci mýtus zvaný „informační privilegium“, který nemá opodstatnění jak v církevním nebo civilním právu, tak v teologii. A sice, že komunikace mezi biskupem a knězem se vlastně rovná zpovědi. To znamená zachování tajemství. Ve státe Kalifornie existuje hodně takových informací. Například reportéři a jiná média. A jejich zdroje. To jsou přece velice chráněné, chráněné informace. Nebo… Když mají muž a žena svědčit proti sobě navzájem… Je toho hodně. Tohle jsou chráněné komunikace. A stejně tak rozhovor kněze s biskupem je chráněna komunikace. Jako křesťanští dospělí, katolíci, nekatolíci, židé, kdokoliv, vždycky bychom se měli snažit chránit děti. Co jsem v podstatě nikdy nepochopil, bylo, že Mahony vůbec ty děti… Vím, co chceš říct, nechránil je. Ani to neoznámil. [John Manly, právník Jyonových] Kardinál Mahony tím vlastně zaštitoval velkorysé zneužívání tuctu dětí ve svých diecézích. Nejvyššímu soudu by se líbil Mahonyho argument týkající se dokumentu. V podstatě, když vám doktrína dovolí znásilňovat děti, dělá to z arcidiecéze v Los Angeles oficiální kult. O“Gradyho jsme nakonec objevili žijícího v jedné rodině v Thurlessu. Bylo to poblíž semináře, ve kterém studoval. Věděl o něm jak biskup, tak i rektor semináře. V rodině, s níž bydlel, o jeho minulosti nevěděli. Ani irská policie to o něm nevěděla. Dá se říct, že jsem si zničil život. Ale občas se ještě rozhodnu správně. Snad mi to pomůže vybudovat si lepší budoucnost. Nedělám všechno dobře. Očividně ne. Myslím, že to, co dělám právě teď, možná není nejlepší, ale chci to udělat. Chci napsat dopis každému, koho jsem v minulosti pohlavně zneužil nebo znásilnil. Opravdu se jim všem chci omluvit. Ale nechci, aby to bylo jen prohlášení. Myslím, že v podstatě chci vyjádřit, že k tomu nemělo dojít. Nemělo k tomu dojít. Kdybych je mohl pozvat, aby se se mnou setkali, dal bych jim příležitost, aby si se mnou promluvili a řekli mi, co jsem jim udělal. Myslím, že mi to musí říct. Není mi to zatěžko. Jsem rád, že to dělám, ale bude to… Bude to velmi zajímavé shledání. A já opravdu doufám, že přijedou. „Posílám vám tento dopis jako pozvánku na setkání se mnou. Chtěl bych se ještě jednou omluvit za to, co jsem před lety udělal. Jen doufám, že vám setkání se mnou umožní žít dál svůj život s vědomím, že se vyznávám ze svých činu spáchaných v minulosti. A pevně věřím, že vám to snad v budoucnosti umožní žít kvalitnější život, než jste žili doposud.“ „Musím se vám vyznat tváří v tvář, že jsem vás před lety jako děti pohlavně zneužíval…“ “ …a takto se budu moci omluvit všem, které jsem pohlavně zneužil.“ Ten bezpáteřní hajzl. Všechny si nás pamatoval jménem. Mám takovej vztek, když si uvědomím, že je pořád naživu. Zabil bych mu mámu. Nebudu citovat Písmo. Ani nezačneme modlitbou, pokud někdo nezačne jako první. Možná to modlitbou ani neskončí. Neočekávám, že mě při loučení obejmou. Necekám, že budou… Doufám, že mi podají ruku a řeknou: „Ano, teď už je to za mnou.“ Nechám je žít jejich život a určitě mě rádi nechají žít můj. „Přijeďte, pokecáme si, bude se grilovat.“ Stupidní! -Co ho to napadlo, psát ty dopisy? -Bože… Jo, tohle fakt všichni potřebujem. Vidět se s ním. Dělá si srandu? Nic od něj nepotřebujeme. Chci vedet, jakou k tomu má motivaci. Nepojedu tam, aby se v tom mohl vyžívat a shromaždoval kolem sebe svou malou rodinu obětí. Jo, jeho malou rodinku. Můj motiv k tomu, abych tam jela, tedy kdybych věřila, že má ten člověk všech pět pohromadě… …to by byla jiná… Myslím, že je mimo. Ale řekla bych: „Vypovíte před soudem všechno o tom, co jste nám dělal, když jsme byli děti. A to bude hřebíček do Mahonyho rakve. Konečně vyjde najevo, co vše věděl.“ Tohle jsou ti lidé. A to jsou ty dopisy. A teď už: „Dopisy, lette.“ Snad vás všechny brzy uvidím. Myslím, že ta malá pětiletá holčička má pořád ještě velký strach a bála by se tam jet. A pak si pomyslím: Teď už jsem přece velká… A to, co jsem mu tenkrát jako dítě neměla odvahu říct… Mohlo by to být fajn, něco mu říct. Nebo ne? Ozdravnej proces u mě nikdy nezávisel na tom, co bude s ním. Je to jenom na mne, aby to bylo lepší. Nezávisí to na ničem jiným. Kdybych mel pocit, nebo se spoléhal na to, že mě z toho jeho potrestání dostane, asi bych přikládal moc velkou důležitost tomu, co jsem jako dítě prožil. Jako, že to jsem já, že to jsem já… ale to já nejsem… Zneužil vás někdy nějaký kněz, když jste byl malý? -Ano. -Jak se ten kněz jmenoval? Nevzpomínám si. Víte, kde to bylo? Když jsem ministroval u Svatého Michala. -Tam se to přihodilo. -Kolikrát k tomu došlo, Olivere? Mockrát ne. Dvakrát, třikrát. Myslím, že všichni zažijeme experimentální období. Ale mě zneužil můj starší bratr. l když váhám použít termín „zneužívání“, za nějaké zneužívání nepovažoval. Myslím, že si začal můj bratr se mnou. Vzpomínám si, že mi to v té první fázi nevadilo. Později, když jsem najednou zjistil, že se věnuje sexu i s mou sestrou, rozzuřil jsem se. A to mě pravděpodobně nastartovalo. Takže s bratrem, když jste byl malý, a znovu, když vám bylo tak patnáct? Ano. -Několikrát s vaší sestrou, když jí bylo asi devět? -Správně. A potom minimálně dvakrát s alternujícími kněžími, -když vám bylo jedenáct nebo dvanáct? -Ano. Napadlo vás někdy, že tyhle zážitky mohly zapříčinit problémy, které vedly k vašemu pozdějšímu uvěznění? Uvažoval jsem o tom, ale nenacházím spojitost. O dva týdny později zrušil Olive O´Gady schůzku. Nikdy z toho nedostanu to, co chci. Ten Mahony… Proste je nikdy neuvidím všechny v base. Koho zajímá, co si myslí oni? Musíte se postarat sama o sebe. Ať jdou do háje. Musíte to udělat. My se jen snažíme odhalit pravdu. Přišli jsme vás sem podpořit a podpoříme i ty ostatní děti. Protože je to pro církev velký obchod. Jsou to peníze pro církev. Je to v podstatě velká firma. Zeptejme se sami sebe: „Kdo trpí těmi hrůzami? Touto krizí? Kdo je do toho zapojený?“ Myslím, že my všichni. Jednou z věcí, kterých jsem si za ta léta všiml u lidí, jako jste vy, je radikální změna v pohledu na církev. Mnoho z nás… Pokud se zeptám, co se vybaví, když se řekne slovo „církev“, většinou to jsou biskupové, Vatikán, hierarchie a kostely. To se bude měnit a mění se to, protože církev jsme my, jak jsme tady v místnosti. Před pětadvaceti lety Tom Doyle vyzval biskupy k akci. Předložil americké katolické biskupské konferenci plán. Plán na řešení pedofilní krize v kněžstvu. V podstatě sepsali zprávu, že hrozí krize, že to bude církev stát miliardu, pokud něco neudělají. Zjistili, že je to celonárodní krize. A že děti jsou kněžími zneužívány v masovém měřítku. Nevěděl jsem, co udělají. Myslel jsem, že něco podniknou, protože katolická biskupská konference Spojených státu se vyjádřila ke všemu. Od atomové války pres skauting až po zvířecí sňatky, žvýkačky atd. Vyjadřovali se k morálnosti všeho, ale v tomto se nehnou. Kardinál Ratzinger, teď papež Benedikt, vedl instituci pod názvem Kongregace pro nauku víry. Hlava mé církve, následník Petrův, Svatý otec… byl tím, kdo se mel postarat, aby kněží neubližovali dětem. Vedl ten úřad od roku 1978do roku 2005 a odvedl mizernou práci. V podstatě byl kromě papeže jediným, kdo to mohl zastavit. A neudělal to. Biskupové ale tu zprávu jenom zmačkali, vrátili se do svých diecézí a pokračovali jako obvykle. Věděli, že to odnášejí děti, a neudělali naprosto nic. Jen se snažili, aby se o tom nedozvěděla ani policie, ani veřejnost. Biskupové věděli, že biskupové, kněží a děkani pohlavně zneužívali děti už od čtvrtého století a že je to opravdu velký problém. Ale nebyli schopni to zredukovat. V podstatě máme sexualizované kněžstvo. Je sexualizované už léta a nenahlíží na zneužívání dětí jinak než na sex se ženou, protože je to porušení kněžského celibátu. A když je všechen sex podle definice proste špatný, protože se mu nesmíte věnovat, je pak pedofile jen jiný špatný sex. Nikde v Písmu není zakotvený povinný kněžský celibát. Kristus to nevyžadoval. Nikde v evangeliích o tom není zmínky, ani ve spisech o životech svatých. Všech dvanáct apoštolu melo ženu, pravděpodobně s výjimkou Jana. Prvních několik tuctu papežů bylo ženatých a mělo děti. Je to něco, co vymysleli a uvedli do praxe až církevní hodnostáři, nejspíše od čtvrtého století. Když zemřel ženatý kněz, jeho majetek přešel na syna. Takže církevní hodnostáři ve snaze tomu zabránit začali vyžadovat celibát, aby po smrti kněze jeho majetek přešel na biskupa nebo církev. Hodně kněží, kteří se dopustili prohřešku, chodilo do semináře pro mladistvé od 1 4, 1 5 nebo 1 6 let a na dráhu duchovního pomýšlelo už předtím. A najednou stop, doslova se zastavil jejich psychosexuální vývoj. Viditelně se u nich pěstuje negativní postoj ke vztahům, k ženám, k manželství a sexualitě, přičemž nikdy plně nepochopí, co to obnáší. Takže když tito muži nejsou schopni dodržet celibát, když je přemůže chtíč, vybírají si oběti, které v určité fázi vnímali jako své psychosexuální vrstevníky. V L. A. Times napsali, že deset procent seminaristu, kteří vyjdou ze semináře Svatého Jana, a většina kněží na západe Státu vyšla z tohoto semináře… …deset procent jejich absolventu od šedesátého roku jsou pedofilové. Prznitelé dětí. Deset procent! Kdyby deset procent studentu Yale byli pedofilové, něco by se s tím dělalo. Když v Bostonu před několika lety došlo k vyrovnání ve výši 85 milionu dolaru, jeden kněz veřejně v interview řekl: „Díky Bohu, že je ta krize za námi. Vše se muže vrátit k normálu.“ [Bill Hodgman] [zástupce státního návladního v L.A.] Ta situace byla o moc horší, než by si i nejchladnější cynik dokázal představit. Kardinál Law, tehdejší arcibiskup v Bostonu, byl představeným několika z nejhorších pedofilu v dějinách církve. To ho nakonec přece jenom donutilo odstoupit. Řeklo by se, že kdybyste tolerovali zneužívání tuctu dětí, měli by vás za to potrestat. Ale ve Vatikánu byli přesvedčeni, že ho média očernila neprávem a jmenovali ho kardinálem arcibiskupem toho kostela v Římě, kde sloužil zádušní mši za papeže Jana Pavla ll. Co se děje v Los Angeles, zastiňuje to, co se dělo v Bostonu. K červnu roku 2002 jsme evidovali pres stovku otevřených kriminálních případů, ve kterých figurovalo více než sto kněží z různých diecézí. To vám jistě napoví, jak rozsáhlý tenhle problém v církvi je. Myslím, že Vatikán hledá způsob, jak veřejnosti říct „vyřešili jsme to“. A svalují to, protože hodně obětí bylo mužského pohlaví… Svalují to na homosexuální kněze. Myslí si, že když se takových kněží zbaví, problém zmizí. Většina z těch, kteří zneužívají děti, je heterosexuálních. Myslím, že biskupská konference by chtěla dát najevo, že je ten problém vyřešený. Skončilo to, je po všem, mají to pod kontrolou, což je normální korporativní přístup k něčemu takovému. Tohle si určitě myslelo i vedení Enronu, než je odhalili. Každý den a každý týden se dozvím o dalším dítěti nebo mladistvém, zneužitém knězem, o kterém se zatím nevědělo. A já věřím… jsem přesvědčený, že nejde o stovky, ale o tisíce pachatelů, kteří ještě musí být dopadeni a potrestáni, zatímco se stále volně pohybují po celých Spojených státech. A ve světe jsou jich desetitisíce. Kdo je dobrý katolík? Za dobrého katolíka byl tradičně ten, kdo si neotvíral ústa, mel otevřenou peněženku, že ano… platil a poslouchal. Byl mírný, chodil na mše, dodržoval přikázání, chodil ke zpovědi. Z vetší části to byl rituál. Poslušný a tichý. Ale dobrý katolík takový není. Dobrý katolík je katolík v duchu Ježíše Krista revolucionář. Někdo, kdo se nebojí. Někdo, kdo se nebojí povstat a mluvit pravdu. Uvědomte si, že se Kristus rozzlobil jen tehdy, když vstoupil do kostela. Právě v tuhle chvíli Tom Doyle letí do Říma. Ne kvůli audienci u papeže, ale protože musí udělat to, co by měli dělat oni. Pranýřovat pachatele mravnostních deliktu, jako je O“Grady, který teď žije v Irsku a ví se o něm, že je pedofil. Myslím, že si hodně lidí v Římě vůbec nechce připustit, jak vážný je to problém. O to jsem se ještě nepokoušel. Opravdu. Mi teamo Paticio Wall. Volám otci Tomu Doylovi. Je Američan. Ano, znáte otce Thomase? Ano, ten přiletí do Říma. Pokud vím, je v Římě. Snaží se pomoci dvěma obětem. Jedna je naší klientkou, Anna Jyono. Snaží se doručit jejich stížnost někomu na nejvyšších místech. Dělám to pro svou dceru. Ale řekl jsem jí: „Jestli to děláš pro ostatní oběti… a ty děti… pro ty děti… Já ti pomůžu.“ Panebože. Lidi to musí vedet. Není to fér. Nikdo nemá nejmenší tušení, pokud tu hrůzu nezažil… -Nikdo nemá tušení. -Tušení, co to s lidmi udělá. -A to nejsme oběti… -Zničí vám to celý život. Naše Anna, Anna je oběť. Znásilnil ji ten kněz. Lidé si musí uvědomit, že to není pedofil, ale násilník! Mám tak strašný vztek! Konečně jsem v Římě, kde se mám sejít s Jyonovými, jejichž děti byly pohlavně zneužívány Oliverem O“Gradym. Sejdu se s nimi, promluvíme si a já se pokusím uspíšit jejich ozdravný proces. -Jak se máte? -Dobré ráno. Ráda vás vidím. -Dobré ráno. -Rád vás poznávám. Dobrý den, teší mě. To je Anna. -Otec Thomas. -Zdravím vás. -Rád vás poznávám osobně, Anno. Na začátek celého proslovu bych chtěl dát krátký odstavec ve znění „Biskupové, arcibiskupové a kardinálové soustavně lhali nám, veřejnosti i policejním složkám o tom, že neutajovali pohlavní zneužívání dětí kněžími. Adresujeme to papeži a budete tam podepsaní vy, ale mluvíte jménem všech, kteří se stali oběťmi zneužívání. Napíšu to tak přímočaře, jak to jen jde. Musí to pochopit. Po katolickou církev je to ok velkých změn, ale stále se neumí postavit čelem k obětem pohlavního zneužívání. A dnes dvě Američanky přišly do Vatikánu ve snaze doručit novému papeži dopis. Stáže je nepustily dovnitř. Protože jsme oběťmi pohlavního zneužívání, byla to opravdu nelehká cesta. Urazily jsme tisíce mil, abychom posily o pochopení a pomoc při naší dlouhé a vyčerpávající cestě za uzdravením. My jen chceme opět získat víru. A místo toho, aby je církev přijala s otevřenou náručí, nejenže se k nim postavila zády, ale ještě jim ublížila tím, že je označila za nepřátele církve. Sešel jsem se s nimi, hluboce jsem se jim omluvil a vyjádřil upřímnou lítost nad tím, co se stalo. Omluvil jsem se za kněze i za církev, ke které ještě formálně patřím. A obě odpověděly, že to jim ještě nikdo neřekl. Nikdo z Vatikánu na jejich dopis nereagoval. Ted už to vím. Bůh neexistuje. Já už v Boha prostě nevěřím, víte? Ta pravidla a to všechno stejně vymyslel člověk, víte? Snažím se zjistit, co je tím, co dostalo náboženství tam, kde je dnes. Proč se, kruci, tolik odlišujou, když se v mnoha věcech shodujou? A myslím, že je pro mě důležitý, že sdílej v podstatě podobný témata a filozofie, do jistý míry. Nemůžete říct: „Tohle, ne tamto.“ Abyste snad někoho neurazili, víte? A to nebylo poselství Ježíše, Buddhy, Mohameda nebo ostatních. Už v tom jsou úplně vedle. A tohle začalo už dávno. Takže myslím, že je to všechno tam kam to muselo dojít. Byla to špatná cesta. Jako církev si musíme přiznat naše dobré dny a špatné dny. Dobré časy a špatné časy. Vždy se ohlédneme zpátky a řekneme: „No, zažívali jsme v dějinách temná období, tak si je radši nepřipomínejme.“ Trochu poeticky, víte? Je to moc pěkné, ale není to realita. Rád bych někoho slyšel říct: „Víte, ve středověku to byla strašná doba.“ Ale víte co? Stále jsme tu! A o to přesně jde, kdyby to církev chápala. Olive O´Gady je stále na svobodě v Irsku. Otec Tom Doyle spolupracuje s Irskými úřady na monitorování pedofilu, jako je O´Gady. Kardinál Roge Mahony je stále v Úřadu a potýká se s obviněními ze sexuálních deliktu, vznesenými proti 556 kněžím z jeho diecéze. Papež Benedikt XVl. byl ve Spojených státech obviněn ze spiknutí za Účelem utajení pohlavního zneužívání. Rezident Bush papeži na žádost Vatikánu udělil imunitu před trestním stíháním. Od oku 1950 stálo církev pohlavní zneužívání přes miliardu dolarů na soudních výlohách a vrovnáních. Jen v USA se přihlásilo přes sto tisíc obětí. Podle tvrzení znalců přes 80 % obětí zneužívání to nikdy neoznámí. Ve většině zemí se teprve začínají objevovat zprávy o zneužívání kněžími. Mluvím tady před vámi, v zastoupení Brandona a jeho rodičů, protože ten pachatel je stále v církvi. Katolická církev se k tomu odmítla vyjadřovat.